Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 15/2019 - 42Rozsudek KSCB ze dne 28.06.2019

Prejudikatura

1 Ao 2/2010 - 116


přidejte vlastní popisek

57A 15/2019 - 42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové ve věci

navrhovatele: V. V.

bytem R., 386 01 S.

proti odpůrci: Městys Radomyšl, sídlem Maltézské náměstí 82, 387 31 Radomyšl zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Lehečkou sídlem Sokolovská 980, 386 01 Strakonice

o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy ve věci územního plánu Městys Radomyšl,

takto:

I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy - územního plánu Městyse Radomyšl, o zrušení označení biokoridor pro parcely č. x a č. x v katastrálním území x se zamítá.

II. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Navrhovatel se návrhem domáhá zrušení opatření obecné povahy, a to zrušení označení v územním plánu Městyse Radomyšl biokoridor pro parcely č. x a č. x v katastrálním území x.

2. Navrhovatel v návrhu uvádí, že odpůrce proti jeho vůli zahrnul jeho pozemek do pásma ochrany vodního zdroje. V roce 2017 vytvořil Městys Radomyšl na uvedeném pozemku biokoridor o délce 1.500 metrů, kdy tento biokoridor byl vytvořen na zabránění výstavby domu na bydlení. Jeho pozemek je široký 100 metrů a celková výměra 15 hektarů. Navrhovatel považuje za nepřijatelné, aby v části koridoru byla veškerá hospodářská činnost zakázaná a na zbývající části koridoru o velikosti 14,5 hektaru byla prováděna zemědělská činnost bez omezení. Navrhovatel má za to, že označení biokoridor na pozemku x a x je nezákonné. Proto navrhuje, aby bylo v územním plánu zrušeno označení biokoridor pro parcely č. x a č. x v k. ú. x.

3. Odpůrce navrhoval zamítnutí žaloby, neboť postupoval v řízení o projednávání, schvalování a vydání územního plánu v souladu s platnými právními předpisy. Zcela odmítl, že by se pokoušel co do šíře biokoridoru cokoli zatajit. Odpůrce má za to, že navrhovatel není aktivně legitimován k podání návrhu, neboť neuvedl v jakém rozsahu a v čem konkrétně spočívá dotčení jeho práv, rovněž případné omezení jeho vlastnických práv. Navrhovatel nevznáší věcné výhrady proti změně územního plánu jako celku, postupu, projednání, schvalování, jakož i vydání územního plánu, nýbrž proti změnám, které by se měly projevit v omezení jeho práv souvisejících s vlastnictvím předmětné parcely č. x a blíže neurčené výstavby rodinného domu. Navrhovatel byl po celou dobu přípravy a projednání změny územního plánu pasivní, k chystané změně územního plánu se nevyjadřoval, neúčastnil se zasedání zastupitelstva, přestože o tom věděl minimálně ze zasedání zastupitelstva obce. Odpůrce má za to, že se u navrhovatele jedná o opožděně podaný návrh a zmeškání lhůty pro podání návrhu nelze prominout. Proto by měl být soudem návrh odmítnut jako opožděný.

4. Navrhovatel se návrhem doručeným dne 10. 4. 2019 domáhá, aby soud přezkoumal opatření obecné povahy dle § 101a) odst. 1 s. ř. s. ve znění pozdějších předpisů.

5. Soud je vázán při přezkumu opatření obecné povahy skutkovým a právním stavem ke dni vydání opatření obecné povahy, rovněž i rozsahem a důvody návrhu.

6. Soud se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ve smyslu ustanovení § 101a) a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.). Podle § 101a) odst. 1 s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem. Podle odstavce tři odpůrcem je ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno. Návrh kromě obecných náležitostí podání ve smyslu odstavce dva tohoto ustanovení musí obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Podle odstavce tři při přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.

7. Aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu vyplývá z jeho tvrzení ohledně porušení hmotně právních či procedurálních právních pravidel při vydávání opatření obecné povahy a zásahem do jeho právní sféry. Aktivní procesní legitimace navrhovatele je tudíž založena na základě jeho tvrzení o dotčení na jeho subjektivních právech opatřením obecné povahy. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009 čj. 1 Ao 1/2009-120, publ. pod č. 1910/2010 Sb. NSS na www.nssoud.cz. V tomto usnesení byl vysloven závěr, „navrhovatelem v řízení o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části může být zásadně jen taková osoba, která má přímý a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno“. To v konkrétním případě z návrhu navrhovatele vyplývá, neboť se dovolává zásahu do jeho vlastnických práv k pozemkům, které se nachází na území, které je předmětem vydaného opatření obecné povahy. Z výpisu katastru nemovitostí vyplývá, že navrhovatel je vlastníkem pozemkové parcely č. x, x a x v k. ú. x. Navrhovatel je proto aktivně legitimován k podání návrhu na zrušení předmětného opatření obecné povahy. Soud proto shledal, že navrhovatel splňuje podmínku aktivní žalobní legitimace.

8. Pasivně legitimovaným účastníkem řízení o zrušení opatření obecné povahy je ten, kdo napadené opatření obecné povahy vydal. Odpůrcem v této věci je proto Městys Radomyšl

9. V daném případě byly splněny procesní podmínky řízení, neboť navrhovatel má za to, že je dotčen na svých vlastnických právech, jestliže má za to, že byl proti jeho vůli Městysem Radomyšl zahrnut jeho pozemek parc. čísla x vedený v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Strakonice pro obec a k. ú. x do pásma ochrany vodního zdroje, kdy na předmětném pozemku byl vytvořen biokoridor v délce 1.500 metrů za účelem zabránění výstavby domu na bydlení. Má za to, že je nepřijatelné, aby v části biokoridoru byla veškerá hospodářská činnost zakázána a na zbytku byla prováděna zemědělská činnost bez omezení.

10. Úplné znění územního plánu po změnách č. 1, 2, 3, 4 nabylo účinnosti dne 19. 5. 2018.

11. Soud se zabýval posouzením včasnosti návrhu na přezkum opatření obecné povahy, a to zejména s odkazem na ustanovení článek XXXV III zákona č. 225/2017 Sb., zejména jeho bod 3, který se zabývá během procesních lhůt pro podání návrhu opatření obecné povahy, které má v dané věci relevantní vliv na posouzení včasnosti návrhu na zahájení řízení. Soud se proto zabýval výkladem předmětného ustanovení, neboť pokud by při jeho zohlednění vyhodnotil návrh na zrušení opatření obecné povahy jako opožděný, bylo by namístě, aby jej sám odmítl podle § 110 odst. 1 věty první, za středníkem s. ř. s.

12. Podle § 101b) s. ř. s. návrh lze podat do jednoho roku ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Návrh kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné.

13. Soud se v daném případě neodchýlil od judikatury NSS, a to rozsudku ze dne 6. 9. 2018 č. j. 4 As 252/2018-27, podle kterého „pokud nabylo opatření obecné povahy účinnosti přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (před 1. 1. 2018), a přitom by lhůta k podání návrhu na jeho zrušení podle dosavadních předpisů uplynula za dobu delší než jeden rok ode dne nabytí účinnosti zákona č. 225/2017 Sb., zkracuje se lhůtě pro podání takového návrhu na jeden rok ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“.

14. V daném případě opatření obecné povahy nabylo účinnosti dne 19. 5. 2018, přičemž návrh byl podán dne 10. 4. 2019, tedy v zákonné lhůtě jednoho roku, proto soud dospěl k závěru, že návrh byl podán včas před uplynutím jednoroční lhůty.

15. Z vyjádření Městského úřadu Strakonice, odboru rozvoje ze dne 13. 6. 2018 vyplývá, že pozemky parc. č x a x v k. ú. x jsou dle územního plánu Radomyšl (úplné znění po vydání změn 1, 2, 3, 4) vedeny v nezastavěném území ve funkčních plochách, kdy parcela č. x v k. ú. x v ploše přestavby P2 Zvs-1 je vedena jako plochy zeleně a soukromé vyhrazené a v ploše SNÚ – plochy smíšené nezastavěného území, kdy dále je přes pozemek navržen lokální biokoridor LBK 431 a pro parcelu č. x v k. ú. x v ploše přestavby P2 Zvs-1 Zvs – plochy zeleně soukromé a vyhrazené. Pozemky parc. č. x a x v k. ú. x nejsou určeny ke stavbě rodinného domu a dále se nenacházejí v ochranném pásmu vodního zdroje.

16. V dané věci byly splněny procesní podmínky řízení a soud proto přistoupil k meritornímu posouzení návrhu navrhovatele. Je třeba předeslat, že řízení je ovládáno dispoziční zásadou, přičemž při přezkoumání opatření obecné povahy soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Navrhovatel se v návrhu dovolával v rámci vznesených námitek algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy v pěti krocích, které konkrétně specifikoval. V rámci tohoto přezkumu zdůraznil, že je povinností soudu zkoumat i obsah vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality. K tomu soud poukazuje na skutečnost, že tento postup zcela platil za původního právního stavu před účinností tzv. velké novely s. ř. s., kdy přezkum opatření obecné povahy vykonával Nejvyšší správní soud. Vzhledem k novelizaci § 101d) odst. 1 s. ř. s. již daný algoritmus není plně a bez dalšího krajskými soudy využitelný, k čemuž lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013 č. j. 2 Aos 1/2013-138. K žalobcem zmiňované proporcionalitě je třeba uvést, že představuje soulad opatření obecné povahy se zákonem, zda umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí, zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem a rovněž, zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně. Touto otázkou se kupříkladu zabýval NSS v rozsudku ze dne 5. 2. 2009 č. j. 2 Ao 4/2008-88 a v novější judikatuře se analýzou použití testu proporcionality pro účely poměřování zásahu územního plánu jako opatření obecné povahy do subjektivních práv dotčených vlastníků zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Ten vymezil několik kritérií, která tvoří aplikovanou podobu tohoto testu: a) zásah má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, b) zásah je činěn v nezbytně nutné míře, c) zásah je činěn nešetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, d) zásah je činěn nediskriminačním způsobem, e) zásah je činěn s vyloučením libovůle (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 7. 2009 č. j. 1 Ao 1/2009-120). Dále je třeba připomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ao 2/2009-54, podle nějž je podání námitek či připomínek k územnímu plánu podmínkou pro to, aby se soud následně mohl zabývat námitkou omezení vlastnických a jiných věcných práv spočívající v určení jiného funkčního využití pozemků v novém územním plánu obce. I rozsudek NSS č. j. 6 Ao 5/2011-43 vycházel z předpokladu, že není možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů, či veřejného zájmu na jedné straně a ochrany vlastnictví navrhovatelů na druhé straně, pokud tuto úvahu před ním neprovedl z důvodu zaviněné pasivity navrhovatelů příslušný správní orgán. Rovněž v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 2/2010-116 dospěl NSS k obdobným závěrům.

17. V daném případě při posuzování konkrétního návrhu na zrušení opatření obecné povahy soud zdůrazňuje, že se žalobce do předmětného řízení o územním plánu aktivně nezapojil. Tato skutečnost vyplývá z vyjádření odpůrce a rovněž i z písemností předložených odpůrcem.

18. Soud se s ohledem na vznesené námitky proti opatření obecné povahy ve vztahu k setrvalé citované judikatuře Nejvyššího správního soudu a zákonným podmínkám, které stanoví výše citovaná ustanovení s.ř.s. zabýval otázkou, zda může být osoba, která během přípravy územního plánu nepodala námitky ani připomínky, procesně legitimována k tomu, aby územní plán napadla ve správním soudnictví. Tuto otázku vyřešil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení č. j. 1 Ao 2/2010-116 „…. samotná procesní pasivita navrhovatele ve fázích přípravy opatření obecné povahy nemůže vést k tomu, že by soud jeho návrh automaticky zamítl pro nedostatek procesní legitimace“. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu však v citovaném usnesení dále uvádí, co je důvodem tohoto názoru, aby nebyly příliš přísné podmínky návrhové legitimace a ve svém důsledku nevedly v některých procesních situacích k nesprávným konečným závěrům o věci samotné. Rozšířený senát však zdůraznil, že „pokud účastník…. mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti správnosti připravovaného řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže Nejvyšší správní soud bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, že by účastníci v průběhu přípravy neaktivní měli výhodnější postavení a jejich práva by byla chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili“. Řízení před soudem podle rozšířeného senátu „není nástrojem rozhodování věcných sporů o využití území; Tyto spory zásadně mají být vypořádány v řízení před správními orgány a s využitím příslušného instrumentária správního procesu. Soud proto při návrhu mířícímu proti „nesprávnosti“ přijatého řešení koriguje principiálně toliko ta pochybení, která znemožnila účastníkům procesu takových instrumentů využít“. (Zvýrazněno NSS).

19. K řešení této otázky soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2014 čj. 6 Aos 3/2013, kde soud uvedl, „je tedy zřejmé, že rozšířený senát sice otevřel prostřednictvím procesní legitimace branku soudnímu přezkumu i pro navrhovatele, kteří proti územnímu plánu během jeho přípravy nebrojili, avšak na jejich legitimaci věcnou (tedy důvodnost jejich návrhu) musí mít tato skutečnost zpravidla fatální dopad, nepřesvědčí-li soud, že svá práva ve správním procesu z objektivních důvodů uplatnit nemohly“. Současně je třeba připomenout i rozsudek NSS čj. 9 Ao 2/2009-54 jehož závěry ponechal rozšířený senát nedotčeny „námitkou omezení vlastnických a jiných věcných práv spočívajících v určení jiného funkčního využití pozemků v novém územním plánu obce se soud může na návrh vlastníka takových pozemků zabývat řízením podle § 101a) a násl. s. ř. s. pouze tehdy, vyslovil-li vlastník dotčených pozemků (navrhovatel) v procesu přijímání a schvalování nového územního plánu obce své námitky nebo připomínky proti novému funkčnímu využití pozemků a tedy obci umožnil se s těmito výhradami seznámit a reagovat na ně prostřednictvím vypřádání námitek nebo připomínek dle § 53 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006“.

20. Z výše citovaného rozsudku sp. zn. 6 Aos 3/2013 je dále třeba připomenout, že judikatura Nejvyššího správního soudu dospěla k obecnějšímu poznatku, že zkoumat proporcionalitu řešení zakotveného v územním plánu může soud pouze v případě, že se k ní již vyjádřil odpůrce v procesu přípravy územního plánu na základě podané námitky či připomínky (podle rozsudku NSS ze dne 7. 10. 2011 čj. 6 Ao 5/2011-43 „není možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů či veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelů, aniž by tuto úvahu před ním provedl příslušný správní orgán. Nejvyšší správní soud by takovýto postup považoval za rozporný i s ústavní zásadou dělby moci, s právem na samosprávu i s ochranou právní jistoty dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali, již v průběhu přípravy územně plánovací dokumentace a nyní tuto územně plánovací dokumentaci respektují“. V souvislosti s citovanými právními názory Nejvyššího správního soudu za účelem posouzení navrhovatelem vznesených námitek týkajících se porušení proporcionality přijatého řešení zásahu do práv jednotlivců i do legitimního očekávání navrhovatele se soud zabýval otázkou, zda žalobce tvrdil a doložil, že svá práva ve správním procesu nemohl uplatnit z objektivních důvodů. Navrhovatel netvrdil ani nedoložil žádný konkrétní objektivně existující důvod, který mu znemožnil se procesu tvorby územního plánu aktivně zúčastnit. Proto soud dospěl k závěru, že jestliže navrhovatel námitky ani připomínky v rámci přípravy územního plánu nepodal, svá práva neuplatnil, nemůže se soud otázkou proporcionality přijatého řešení věcně zabývat. K tomu lze odkázat na rozsudek NSS čj. 8 Aos 2/2012-59 „pokud účastník řízení bez objektivních důvodů neuplatní řádně své námitky, sám se tímto nedůsledným přístupem zbavuje možnosti, aby jeho námitky byly náležitě vypořádány orgánem přijímajícím napadené opatření obecné povahy a aby poté o zákonnosti takového vypořádání rozhodl soud“. Jak uvedl dále NSS v rozsudku sp. zn. 6 Aos 3/2013 „ke zrušení opatření obecné povahy však může soud přikročit i přes procesní pasivitu navrhovatele tehdy, pokud převáží důvody pro zrušení nad právní jistotou osob jednajících v důvěře přijaté změny… závažné důvody pro zrušení územního plánu představuje porušení kogentních procesních a hmotně právních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy“.

21. Soud posuzoval, zda jsou v konkrétní věci splněny závažné důvody, které mohou spočívat i v porušení právních předpisů chránících významné veřejné zájmy. S ohledem na v návrhu na zrušení opatření obecné povahy vznesené námitky a zásadu dispoziční, která v této souvislosti musí být uplatněna, soud takové důvody neshledal. V dané věci nebyla porušena ustanovení upravující proces přijímání územního plánu, aby bylo navrhovateli znemožněno nebo ztíženo uplatnění jeho práv Jestliže soudu nebyly předloženy ze strany navrhovatele žádné objektivní důvody jeho procesní pasivity, nemohl soud posoudit jeho výhrady vůči správnosti zvoleného řešení, neboť takovou námitku vznesl navrhovatel poprvé až v návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Přitom ani netvrdil procesní pochybení odpůrce takové intenzity, že by znemožnilo navrhovateli bránit se včas proti zařazení jeho pozemků do plochy koridoru, ani nebyla tvrzena závažná nezákonnost územního plánu, která by spočívala v porušení kogentních procesních či hmotně právních norem chránících zásadní veřejné zájmy.

22. Soud proto shrnuje, že pokud navrhovatel námitky ani připomínky v rámci přípravy územního plánu nepodal, nemohl se zabývat otázkou proporcionality přijatého řešení. Rozhodoval by v dané otázce v první linii a nahrazoval tak činnost pořizovatele územního plánu. Navrhovatel se sám zbavil možnosti konkrétního vypořádání svých námitek ve vztahu ke svým pozemkům, a tudíž o tom následně nemůže rozhodovat ani soud. Pouze na základě podané námitky či připomínky by pořizovatel územního plánu měl povinnost podrobně odůvodnit zařazení určitého pozemku do určité funkční plochy a vysvětlit, z jakého důvodu byla v určitém místě vymezena určitá funkční plocha a nikoliv plocha jiná. Pokud takové námitky vzneseny nebyly, nemohly být ani vypořádány, a proto nelze bez dalšího dovozovat zásah do práv jednotlivců či zásah do legitimního očekávání navrhovatele.

23. Z výše uvedených důvodů soud uzavřel, že návrh neshledal důvodný, a proto jej podle § 101d) odst. 2 zamítl.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému odpůrci náklady řízení nevznikly, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání návrhu nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. opatření

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 28. června 2019

Mgr. Helena Nutilová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru