Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 14/2020 - 48Rozsudek KSCB ze dne 15.07.2020

Prejudikatura

6 As 167/2019 - 36

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 260/2020

přidejte vlastní popisek

57 A 14/2020 - 48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci

žalobce: STŘECHY P.T.S. s.r.o.

sídlem J. V. Kamarýta 10, Velešín zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8

proti žalovanému: Městský úřad Trhové Sviny sídlem Žižkovo náměstí 32, Trhové Sviny

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věcí a shrnutí žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 28. 3. 2020 se žalobce domáhá vyslovení příkazu vůči žalovanému, aby žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku vrátil opožděně uhrazenou určenou částku ve výši 600 Kč, která byla uhrazena na účet žalovaného dne 2. 2. 2018 pod variabilním symbolem X, na základě § 125h zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“).

2. Žalobci byla dne 17. 1. 2018 doručena do datové schránky výzva k úhradě dle § 125h odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., protože mělo dojít ke spáchání dopravního přestupku při provozování jeho vozidla. Konkrétně k přestupku mělo dojít dne 18. 9. 2017, kdy žalobce nezajistil jako provozovatel vozidla registrační značky X, aby byly dodržovány pravidla silničního provozu, protože neztotožněný řidič porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, řídil v obci Trhové Sviny v ulici Nové město vozidlo nedovolenou rychlostí jízdy 66 km/hod., přestože je v tomto úseku stanovena maximální rychlost jízdy 50 km/hod. Tím se neztotožněný řidič měl dopustit přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce je členem Spolku ochrana řidičů, spol. s., který vedle dalších činností poskytuje svým členům právní pomoc. Žalobce proto uvedenou výzvu k úhradě částky 600 Kč zaslal spolku s žádostí o vyřízení této záležitosti dne 2. 2. 2018 zaplacením určené částky. Téhož dne spolek výzvu k úhradě určené částky zpracoval a na základě pokynů žalobce částku 600 Kč uhradil.

3. Dne 16. 7. 2018 vydal žalovaný příkaz, kterým uložil žalobci pokutu za spáchání údajného přestupku dne 18. 9. 2017 a dále za spáchání údajného přestupku ze dne 20. 8. 2017. Žalobce podal proti příkazu odpor. Žalovaný vydal rozhodnutí, kterým žalobce opětovně uznal vinným z obou přestupků, proti kterému žalobce podal odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 25. 2. 2019 č. j. X. Toto rozhodnutí následně žalobce napadl žalobou, která byla Krajským soudem v Českých Budějovicích projednána v řízení vedeném pod sp. zn. 54 A 5/2019, která byla jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce podal proti rozsudku zdejšího soudu kasační stížnost, o které nebylo dosud Nejvyšším správním soudem rozhodnuto.

4. Žalobce při koncepci žaloby vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, vymezujícího podmínky, které musí být splněny pro přiznání ochrany proti nezákonnému zásahu dle § 82 a násl. s. ř. s. Jelikož platbu určené částky je nutné považovat za platbu žalobce, mohl být jejím bezodkladným nevrácením zkrácen právě a jedině žalobce osobně, nikoli její plátce. Není rozhodné, kdo určenou částku zaplatil (spolek Ochrana řidičů, o. s.), jedná se o povinnost k druhově určenému zastupitelnému peněžitému plnění, není povinností k plnění osobní povahy, které by nemohla za povinný subjekt vykonat třetí osoba (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2020, č. j. 10 As 291/2019 – 31). Podle § 165 odst. 1 daňového řádu vrácení platby tomu kdo ji za daňový subjekt uhradil, není dle žalobce přípustné, což potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu. Došlo tak ke zkrácení žalobcova ústavního práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zadržování částky je tak zjevně nezákonné. Žalovaný nenavrátil částku provozovateli vozidla v souladu s § 125h odst. 7 zákona o provozu na pozemních komunikacích, a to více jak 15 měsíců. Neoprávněnému zadržování opožděně uhrazené finanční částky se lze bránit žalobou podle § 82 s. ř. s., podle okolností se může jednat o nezákonný zásah, jak vyplývá i ze zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 291/2019 – 31. Žalobce dále vyjádřil svůj nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu obsahující jeho osobní údaje, popř. údaje jeho zástupce.

5. Žalobci byla výzva k úhradě určené částky doručena dne 17. 1. 2018, takže poslední den, kdy bylo možné určenou částku uhradit, byl den 1. 2. 2018. K úhradě tedy došlo až dne 2. 2. 2018, tedy po lhůtě splatnosti, a proto bylo nezbytné dle § 125h odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, aby žalovaný žalobci bezodkladně vrátil určenou částku, protože byla uhrazena opožděně. Opožděnost určené částky musela být žalovanému zřejmá již v době úhrady, tedy dne 2. 2. 2018, proto není sporu o tom, že určená částka bezodkladně vrácena nebyla, je to totiž již více jak 25 měsíců.

6. Žalobce proto navrhoval, aby krajský soud vyslovil, že se přikazuje žalovanému, aby do patnácti dnů od právní moci rozsudku vrátil žalobci opožděně uhrazenou částku ve výši 600 Kč, která byla uhrazena na účet žalovaného.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný k výzvě soudu sdělil, že na základě výzvy provozovateli vozidla k uhrazení určené částky vedené pod č. j. X sepsané dne 12. 1. 2018 doručené datovou schránkou žalobci dne 17. 1. 2018 eviduje správní orgán platbu ve výši 600 Kč, která však byla uhrazena po termínu patnácti dnů, neboť tato platba dorazila na účet správního orgánu dne 5. 2. 2018, přičemž lhůta pro úhradu skončila dne 2. 2. 2018. Správní orgán platbu ve výši 600 Kč prokazatelně navrátil žalobci dne 16. 4. 2018. K rozhodnutí vedenému pod č. j. X sepsanému dne 3. 9. 2018, doručenému datovou schránkou právnické osobě STŘECHY P.T.S. s.r.o. dne 4. 9. 2018, kterým byla žalobci udělena pokuta ve výši 1 500 Kč, a dále byla této právnické osobě uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, eviduje pak správní orgán čtyři platby, když nejprve dne 13. 2. 2019 dorazila na účet správního orgánu pokuta ve výši 1 500 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč a následně dne 5. 2. 2018, byla uhrazena pokuta ve výši 1 500 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč. K výzvě provozovateli vozidla k uhrazení určené částky vedené pod č. j. X sepsané dne 27. 11. 2017 doručené datovou schránkou žalobci dne 27. 11.2017 neeviduje správní orgán žádnou platbu.

III. Průběh jednání

8. Dne 15. 7. 2019 se konalo ústní jednání, ke kterému se žalobce nedostavil, omluvil se.

9. Z listin ve správním spise vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Dne 12. 1. 2018 vydal žalovaný výzvu provozovateli vozidla k uhrazení částky 600 Kč pod č. j. X. V této výzvě byl žalobce vyzván k úhradě částky 600 Kč ve lhůtě patnácti dní od doručení této výzvy, kdy rovněž byl poučen o tom, že bude-li částka uhrazena po dni splatnosti, bude bezodkladně vrácena provozovateli vozidla a správní orgán bude pokračovat v šetření přestupku. Tato výzva byla žalobci doručena dne 17. 1. 2018. Uvedená částka byla dle potvrzení o platbě na účtu vedené u banky Fio banka a.s. dne 2. 2. 2018, přičemž dle sdělení žalovaného byla evidována na účtu správního orgánu ke dni 5. 2. 2018. Žalovaný platbu navrátil dne 16. 4. 2018 žalobci, což vyplývá z podací stvrzenky předložené žalovaným, a to na adresu žalobce X.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

10. Krajský soud se zabýval žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Podle § 125h zákona o provozu na pozemních komunikacích platí:

(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud

a) jsou splněny podmínky podle § 125f odst. 2,

b) totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku

c) porušení je možné projednat uložením pokuty příkazem na místě.

(…)

(3) Určená částka je splatná do 15 dnů ode dne doručení výzvy podle odstavce 1.

(…)

(5) Je-li určená částka uhrazena nejpozději v den splatnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností věc odloží. V opačném případě obecní úřad s rozšířenou působností pokračuje v šetření přestupku. O tomto postupu poučí obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele vozidla ve výzvě podle odstavce 1.

(...)

(7) Je-li určená částka uhrazena po dni splatnosti, obecní úřad ji bezodkladně vrátí provozovateli vozidla.

(8) Určená částka je příjmem obce, jejíž obecní úřad vyzval provozovatele vozidla k uhrazení určené částky

12. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s. ř. s., z něhož vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

13. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, které deklaruje, že ochrana „podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň – splněny podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ S účinností novely soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. a zavedením možnosti správních soudů rozhodovat také o již skončeném zásahu tzv. akademickým výrokem se 6. podmínka stala obsoletní ve vztahu k žalobě na deklaraci nezákonného zásahu; ve vztahu k žalobám na zásahy trvající je tato podmínka z povahy věci stále platná.

14. Smyslem žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu je, aby zásahy skutečně zasahující do jednotlivých veřejných subjektivních práv žalobce byly podrobeny soudní ochraně. Za nezákonný zásah však nelze považovat jakýkoli nezákonný postup správního orgánu, ale pouze ten, který dosahuje určité intenzity. „Ochrana ve smyslu § 82 s. ř. s. je totiž nutné poskytnout jen proti nezákonným postupům, které představují reálný (nikoliv jen imaginární či mizivý) dopad do práv žalobce. Judikatura správních soudů požadavek určité minimální intenzity nezákonného postupu zpravidla akceptuje v hodnocení okolností konkrétní věci.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2020, č. j. 10 As 389/2019-40). Jedná se o uplatnění zásady de minimis non curat praetor, ke které se Nejvyšší správní soud přihlásil v rozsudku sp. zn. 9 As 138/2019. Konstatoval tak, že stejně jako drobné pochybení ve správním řízení není důvodem pro rušení výsledného rozhodnutí, tak ani drobné pochybení, které nemohlo skutečně zasáhnout veřejná subjektivní práva jednotlivce, nemá být v souladu s rozebíranou zásadou označeno za nezákonný zásah.

15. Žalobce se podanou žalobou domáhá vyslovení trvajícího zásahu, resp. vyslovení příkazu k navrácení zadržované finanční částky, když tato finanční částka nebyla vrácena provozovateli vozidla, přičemž žalobce upozornil, že nelze vrátit platbu tomu, kdo ji za daňový subjekt uhradil. Krajský soud respektuje dikci zákona i judikaturu předkládanou žalobcem ohledně vrácení platby tomu, kdo ji za daňový subjekt uhradil, nicméně je v tomto případě nutno přihlédnout ke skutečnostem zjištěným ze správního spisu. Jako první lze poukázat na skutečnost, že žalovaný správní orgán ve výzvě k zaplacení určené částky dle § 125h odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích poučil žalobce o tom, že bude-li určená částka uhrazena po dni splatnosti, obecní úřad ji bezodkladně vrátí provozovateli vozidla.

16. Nejprve krajský soud upozorňuje, že to byl sám žalobce, kdo vyvolal tuto situaci, když opožděně zaplatil částku, k jejíž úhradě byl správním orgánem vyzván. Skutkové okolnosti případu jsou pak prakticky totožné s případy již řešenými Nejvyšším správním soudem, proto krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2020, č. j. 10 As 389/2019-40, v němž též byla za jiného žalobce opožděně uhrazena finanční částka spolkem Ochrana řidičů, o. s., a tomuto spolku byla částka následně správním orgánem vrácena. „NSS přitom přisvědčuje stěžovateli, že částka, která byla opožděně zaplacena, nemusela být nutně zaplacena stěžovatelem, ale i třetí osobou-spolkem Ochrana řidičů, o. s. (srov. již citovaný rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2019, čj. 6 As 167/2019-36). To ostatně nezpochybnil ani krajský soud, který však výstižně uvedl, že předmětná částka byla spolkem nejen (opožděně) uhrazena žalovanému, ale také tomuto spolku vrácena. Stěžovatel pak v řízení před krajským soudem nevysvětlil, jak konkrétně se mohlo dotknout jeho práv vrácení dané částky na účet spolku. Lze tedy s krajským soudem souhlasit, že se mohlo jednat pouze o určitou procesní taktiku.“ K totožnému závěru dochází krajský soud i v nyní projednávané věci. Žalobce obecně odkazuje na zákonnou úpravu (popřípadě judikaturu ve vztahu k daňovému řádu a problematice soudních poplatků), sám však kromě vágní formulace zásahu do práva na vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod neuvádí žádné skutečnosti, prokazující skutečný zásah do jeho veřejných subjektivních práv, došlo-li opožděně k vrácení finanční částky na jeho adresu bydliště.

17. V daném případě ve správním spise je založen důkaz, ze kterého je patrno, že žalovaný nezadržuje finanční částku 600 Kč, jejíž navrácení se žalobce domáhá, neboť tyto finanční prostředky byly žalovaným vráceny, a to dne 16. 4. 2018, což vyplývá z listinného důkazu. S ohledem na učiněné závěry se proto žalobce nemůže účinně domáhat ochrany vůči trvajícímu zásahu žalovaného v podobě navrácení opožděně uhrazené finanční částky, která byla žalobci vrácena.

18. Krajský soud vážil, jaký dopad mají jím zjištěné skutečnosti do práva žalobce na přístup k soudu v kontextu volby správného žalobního subtypu (žaloba proti trvajícímu nezákonnému zásahu vs. deklaratorní zásahová žaloba) a dospěl k závěru, že ve vztahu k efektivní ochraně práv žalobce zjištěné skutečnosti žádný vliv nemají, neboť i kdyby žalobce měl požadovat „pouhou“ deklaraci nezákonnosti jednání žalovaného, nebyla by jeho žaloba důvodná. Krajský soud se zabýval včasností vrácení finanční částky žalovaným a došel v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu k následujícímu závěru. Jak Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 7. 4. 2020, č. j. 10 As 389/2019-40, princip de minimis non curat praetor lze použít i v případě, kdy došlo ze strany správního orgánu k dočasnému „zadržení“ částky 1000 Kč po několik málo měsíců (v rámci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se jednalo o cca tři měsíce, tedy situace téměř totožná jako zde, kdy byla finanční částka zadržovaná od 5. 2. 2018 do 16. 4. 2018), namísto jejího bezodkladného vrácení. Částku 600 Kč nelze považovat za zcela zanedbatelnou, avšak argumentace žalobce spočívající pouze v jejím opožděném vrácení (nikoli trvalém odnětí) má pak významný vliv na posouzení intenzity zásahu do jeho práv, neboť „hodnota újmy“ odpovídá pouze hodnotě nemožnosti disponovat s touto částkou po relativně krátké období. V rámci takového posouzení je vždy nutné zkoumat i konkrétní okolnosti věci, v podané žalobě žalobce uvádí pouze obecné omezení na svém vlastnickém právu, žádnou konkrétní újmu žalobce nezmiňuje. Není sporu o tom, že se žalovaný zpozdil s vrácením opožděně uhrazené finanční částky, tento zásah však nedosáhl takové intenzity, aby se dal považovat za zásah nezákonný. „Nepatrné dotčení právní sféry jednotlivce, o něž se nyní jedná, nelze označit za „zásah“ do veřejných subjektivních práv jednotlivce, který by si zasluhoval ochranu žalobou podle § 82 s. ř. s.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2020, č. j. 10 As 389/2019-40).

19. Závěrem krajský soud poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně, ze dne 30. 10. 2019, č. j. 30 A 61/2019-34, který ve skutkově obdobné věci dospěl ke stejnému závěru jako nyní zdejší krajský soud a uvedl, že „zcela jiná by byla situace, kdyby šlo o úplné zbavení takové částky, jako tomu bylo v rozsudku NSS ze dne 30. 11. 2018, č. j. 5 As 182/2016 - 30, kde soud připomněl, že sama nízká výše částky, o niž má být jednotlivec formou pokuty zcela připraven, nezakládá „bagatelnost“ sporu. Tvrzení NSS, že uložení pokuty ve výši 2 000 Kč není bagatelní záležitostí, tedy není v rozporu s nynějším závěrem, že zadržování 1 000 Kč po dobu tří měsíců takovou povahu mít může. (…) Další významnou okolností je rovněž skutečnost, že částka byla uhrazena na účet žalovaného z účtu vedeného na majitele Ochrana řidičů o. s. Žalobce v průběhu řízení o žalobě nijak nevysvětlil, jak konkrétně se jeho práv dotýká opožděné vrácení částky na účet předmětného spolku, přestože to byl právě on, kdo měl u soudu tvrdit a doložit zásah do svých práv. Účel spolku, z jehož bankovního účtu byla částka uhrazena, jímž je mj. „vzdělávat nevzdělané správní úředníky“ či „poskytovat pomoc a ochranu řidičům, kteří jsou neoprávněně šikanováni“ (viz výpis ze spolkového rejstříku provedený při ústním jednání), spíše nasvědčuje tomu, že smyslem úhrady nebyla vážně míněná včasná úhrada určené částky, ale spíše určitá procesní taktika žalobce, resp. jeho zástupce, která měla vytvořit základ pro podání nynější správní žaloby. Všechny uvedené faktory tedy podle soudu jasně ukazují, že i pokud by došlo k dotčení žalobcovy právní sféry, mělo takové dotčení zcela nepatrnou intenzitu. Nešlo tedy o zásah, kterým by žalobce mohl být zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Sice tvrdí, že šlo o zásah do práva na vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, k tomu je však třeba připomenout, že nikoli vše, co se nějak dotýká majetku jednotlivce, lze označit za zásah do ústavně zaručeného práva na vlastnictví. Existují ostatně i zásahy, které nepřekročí hranici de minimis, a není proto ani potřeba je kompenzovat (viz bod 50 usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, č. 1910/2009 Sb. NSS). I Ústavní soud setrvale judikuje, že některé částky jsou natolik nízké, že ani rozhodnutí o jejich odejmutí (tím spíše pak pouze dočasné zadržování) „již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele, resp. jeho majetkové poměry“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. I. ÚS 2549/18). Výjimkou mohou být případy, kdy s ohledem na konkrétní okolnosti věci (např. majetková situace dotčeného subjektu) bude možno usoudit jinak, popřípadě dopustí-li se orgány veřejné moci natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastává kolize se samotnou podstatou určitého ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (viz nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13). O takový výjimečný případ však v projednávané věci nejde. Nepatrné dotčení právní sféry žalobce, o něž nyní šlo, tedy nelze označit za „zásah“ do veřejných subjektivních práv jednotlivce, jenž by si zasluhoval ochranu žalobou podle § 82 s. ř. s. Žalovaný se sice zpozdil s vrácením zadržované částky, ale tento „zásah“ nedosáhl intenzity, která by umožňovala označit jej za „nezákonný zásah“ ve smyslu § 82 s. ř. s. Pokud žalobce takovou žalobu přesto podal, nelze v tom spatřovat snahu o skutečnou ochranu veřejných subjektivních práv, neboť ta vskutku dotčena nebyla, ale spíše snahu žalobce či jeho zástupce o souzení bez skutečné příčiny. Takovou snahu však soud podporovat nehodlá. Sám stěžovatel ostatně již v žalobě uváděl, že zásahovou žalobu podával proto, aby získal podklad pro uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce tedy zásahovou žalobu nepodával primárně proto, aby se ex post bránil proti zásahu, který by vůči sobě pociťoval jako úkorný, ale podával ji jako prostředek, jímž by se mohl domoci náhrady škody. V tomto ohledu však lze žalobce upozornit, že úspěch v řízení o zásahové žalobě není nutnou podmínkou pro úspěšný postup podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). To ukazuje samotná důvodová zpráva k zákonu č. 303/2011 Sb., kterým byla do § 82 s. ř. s. zakotvena možnost domáhat se deklarování nezákonnosti již skončeného zásahu, nebo judikatura Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 1 Afs 58/2017-42, č. 3686/2018 Sb. NSS, body 31 a 32). “ Pro úplnost krajský soud poznamenává, že kasační stížnost proti uvedenému rozsudku byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2020, č. j. 3 As 4103/2019-41, zamítnuta.

20. Krajský soud shrnuje, že v daném řízení došlo ze strany žalovaného správního orgánu k výše popsanému pochybení, toto pochybení však nebylo takového charakteru, aby svojí intenzitou naplnilo hranici předpokládanou § 82 s. ř. s.

21. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jakým Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů na svých webových stránkách zveřejňuje. Blíže viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 – 177, která se požadavkem žalobce, resp. jeho právního zástupce podrobně zabývala.

VI. Závěr a náklady řízení

22. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 15. července 2020

Mgr. Helena Nutilová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru