Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

57 A 12/2018 - 44Rozsudek KSCB ze dne 22.01.2019

Prejudikatura

6 As 136/2013 - 56


přidejte vlastní popisek

57A 12/2018 - 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci

žalobce: X

státní příslušnost Vietnamská socialistická republika
v České republice pobytem X

zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem
se sídlem Příkop 834/8, Brno

proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 3. 2018, č. j. MV-119434-4/SO-sen-2017

takto:

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 23. 3. 2018 č. j. MV - 119434 - 4/SO-sen-2017 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky č. j. OAM-10228-18/ZM-2017 ze dne 29. 8. 2017, kterým bylo zastaveno řízení ve věci žádosti o vydání zaměstnanecké karty podle § 66 odst. 1, písm. e) správního řádu, kdy žalovaná rozhodla tak, že se podle § 90 odst. 4 ve spojení s § 66 odst. 1 písm. g) zrušuje shora citované prvostupňové rozhodnutí a řízení ve věci žádosti o vydání zaměstnanecké karty se zastavuje, neboť se žádost ze dne 19. 4. 2017 stala zjevně bezpředmětnou.

2. Žalobce v žalobě namítá, že zcela nesprávně bylo zastaveno řízení o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty, neboť z žádného ustanovení zákona neplyne, že by cizinec nemohl mít uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a současně povolen pobyt za účelem zaměstnání.

3. Žalobce dále namítá, že podnikání a závislou práci lze vykonávat současně, avšak v případě cizinců je nezbytné mít ke každé z těchto činností zvláštní povolení. Jestliže by žalobce měl udělen pobyt za účelem podnikání a vyjma podnikání by rovněž vykonával činnost v zaměstnaneckém poměru, bylo by takové jednání posuzováno jako výkon nelegální práce. Žalobce hodlá vykonávat jak podnikatelskou činnost, tak činnost v rámci zaměstnaneckého poměru. Kvalifikace jeho žádosti jako bezpředmětné neodpovídá faktickému ani právnímu stavu.

4. Žalovaná ani správní orgán I. stupně se nezabývaly otázkou, zda se v případě žádosti žalobce nejedná o žádost o změnu účelu pobytu ve smyslu § 45 zákona č. 326/1999 Sb., kdy správní orgány nevyzvaly žalobce k vyjádření, zda se v jeho případě jedná o žádost o změnu účelu pobytu či nikoli. Tato skutečnost zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce podal již žádost v téže věci dne 17. 2. 2016 na zastupitelském úřadu v Hanoji vedenou pod č. j. OAM-18632/ZM-2017. Komise zjistila z údajů cizineckého informačního systému, že žalobce si podal dne 29. 4. 2009 žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, které bylo vyhověno. Účastník tedy pobývá od 8. 12. 2017 do 13. 5. 2019 na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. S ohledem na skutečnost, že žalobci bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, žádost o vydání zaměstnanecké karty se tak stala bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Žalobce je oprávněn na území České republiky pobývat na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání ať už by správní orgán I. stupně rozhodl o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty jakkoli. Proto je žádost o vydání zaměstnanecké karty bezpředmětná. Do dnešního dne nebylo o žádosti o vydání zaměstnanecké karty ze dne 17. 2. 2016 vydáno pravomocné rozhodnutí.

6. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

7. Žalobce si podal dne 19. 4. 2017 žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání dle § 42g) odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. Ze žádosti vyplývá, že žalobce žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. K žádosti doložil pracovní smlouvu uzavřenou dne 30. 3. 2017 se zaměstnavatelem Lom Horní Dvorce s.r.o. na pracovní pozici kameník s místem výkonu zaměstnání v kamenolomu Horní Dvorce, kdy pracovní poměr měl být uzavřen na dobu neurčitou.

8. Dne 17. 2. 2016 žalobce požádal na zastupitelském úřadu v Hanoji rovněž o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, která je vedena pod č. j. OAM-18632/ZM-2017.

9. Ministerstvo vnitra ČR vydalo dne 29. 8. 2017 rozhodnutí, kterým správní řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. OAM-10228/DP-2017, zastavilo podle § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu a to s odkazem na § 48 odst. 1 správního řádu, dle něhož zahájení řízení správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Doposud pravomocně neskončené řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání dle § 42g) odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. ze dne 17. 2. 2016 představuje překážku řízení ve smyslu § 48 odst. 1 správního řádu pro vedení správního řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za stejným účelem, kterou účastník řízení podal dne 19. 4. 2017. Proto prvostupňový správní orgán řízení podle § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu zastavil.

10. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Žalovaný s ohledem na zjištění, že žalobce si podal dne 29. 4. 2009 žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, které bylo vyhověno, kdy žalobce tak od 8. 12. 2017 do 13. 5. 2019 pobývá na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná, stala se žádost o vydání zaměstnanecké karty zjevně bezpředmětnou, a proto žalovaná prvostupňové rozhodnutí zrušila a řízení ve věci žádosti o vydání zaměstnanecké karty zastavila.

11. Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 6. 2018 č. j. 57 A 12/2018 - 20 žalobu jako nedůvodnou zamítl. Konstatoval, že cizinec může na území České republiky pobývat pouze na základě jednoho pobytového oprávnění s tím, že každý typ pobytového oprávnění je vázán na splnění jiných podmínek a cizinec je tak povinen po celou dobu pobytu plnit účel, pro který bylo toto povolení vydáno. V opačném výkladu by tak zcela pozbyl smyslu institut prodloužení doby platnosti pobytového oprávnění či změna účelu pobytu, neboť tuto situaci by pak cizinec řešil podáním nové žádosti. Nelze tedy připustit, aby vedle sebe existovalo několik rozhodnutí s rozdílnými účely pobytových oprávnění a lhůtami jeho trvání. Na základě kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 1 Azs 255/2018-24, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 6. 2018 č. j. 57 A 12/2018-20 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, neboť krajským soudem nebylo vysvětleno, proč by cizinec nemohl zároveň splnit podmínky pro vydání dvou pobytových oprávnění a současně také v průběhu svého pobytu naplňovat dva účely pobytu, a to po dobu platnosti toho kterého oprávnění. Proto z tvrzení soudu nelze tak logicky dovodit, že by vydání dvou pobytových oprávněných bylo nepřípustné. Podle Nejvyššího správního soudu rozsudek trpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů, což bylo důvodem pro jeho zrušení s tím, že v dalším řízení bude na krajském soudu, aby uvedl dostatek logických argumentů, které by přesvědčivě vedly k deklarovanému závěru, případně vysvětlil, proč dospěl k opačnému závěru.

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, kdy napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

13. V daném případě je rozhodnutí žalovaného opřeno o ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, kdy došlo k zastavení správního řízení z důvodu zjevné právní nepřípustnosti. Má-li soud přezkoumat zákonnost tohoto výroku, nemůže se zabývat ničím jiným, než posouzením otázky, zda zde byl či nebyl důvod pro zastavení řízení. Tento postup je pak výrazem zásady subsidiarity soudní ochrany zakotvené v § 5 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Soud se tudíž může zabývat toliko přezkumem těch výroků, které se staly součástí správních rozhodnutí a vůči nimž byly vyčerpány všechny řádné opravné prostředky. Zastavení řízení je deklarací skutečnosti, že pro konkrétní překážku není vůbec možné v řízení pokračovat a dospět k rozhodnutí o věci samé.

14. Žalobce má za to, že nebyl dán důvod pro zastavení řízení, neboť správní orgán měl o návrhu věcně rozhodnout. Žalovaný chybně vyhodnotil postup dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť ze zákona neplyne, že by cizinec nemohl mít uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a současně povolen pobyt za účelem zaměstnání. V daném případě si žalobce podal dne 19. 4. 2017 žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g) odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. Prvostupňový správní orgán zjistil, že žalobce si podal žádost o vydání zaměstnanecké karty již dne 17. 2. 2016 na zastupitelském úřadu v Hanoji vedenou pod č. j. OAM-18632/ZM-2017, když o této žádosti nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.

15. Žalobce namítá, že podnikání a závislou práci lze vykonávat současně, avšak v případě cizinců je nezbytné mít ke každé z těchto činností zvláštní povolení. Jestliže by žalobce měl udělen pobyt za účelem podnikání a vyjma podnikání by rovněž vykonával činnost v zaměstnaneckém poměru, bylo by pak takové jednání považováno za výkon nelegální práce. Žalobce však v budoucnu má v úmyslu vykonávat, jak podnikatelskou činnost, tak činnost v rámci zaměstnaneckého poměru, proto kvalifikace žádosti jako bezpředmětné neodpovídá faktickému ani právnímu stavu. Dále žalobce poukázal na to, zaměstnanecká karta má duální charakter, kdy opravňuje cizince k přechodnému pobytu na území delší než 3 měsíce a zároveň ho opravňuje i k výkonu zaměstnání na konkrétní pracovní pozici. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání v sobě oprávnění k výkonu zaměstnání, neobsahuje.

16. Předmětem přezkumu je otázka, zda tedy žalovaná správně zastavila řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání dle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců pro zjevnou bezpředmětnost této žádosti.

17. V daném případě si žalobce podal dne 19. 4. 2017 žádost o vydání zaměstnanecké karty dle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. Rovněž tak dne 17. 2. 2016 si žalobce na Zastupitelském úřadu v Hanoji podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, osoba samostatně výdělečně činná, které bylo vyhověno, proto žalobce od 8. 12. 2017 do 30. 5. 2019 pobývá na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná. Ze zákona o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb., nevyplývá, že by nemohlo být cizinci uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a současně i povolení za účelem zaměstnání. Proto je zcela nesprávný závěr žalovaného, že žádost o vydání zaměstnanecké karty se stala bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., jestliže shora uvedený zákon o pobytu cizinců na území České republiky toto nevylučuje, proto lze podnikání i rovněž tak zaměstnání vykonávat současně, kdy dle uvedeného zákona je nezbytné mít ke každé z těchto činností zvláštní povolení. Lze v tomto směru přisvědčit žalobci, že v případě kdy žalobce pobývá na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a vykonával by kromě toho práci v zaměstnaneckém poměru, bylo by pak jeho jednání považováno za výkon nelegální práce. Dle soudu proto nic nebrání v tom, aby žalobce vykonával na území České republiky, jak činnost podnikatelskou, tak činnost i v rámci zaměstnaneckého poměru v případě, že bude jeho žádosti vyhověno. Jestliže tedy žalobce se zdržuje na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a hodlá kromě toho být i v zaměstnaneckém poměru, je pak nucen podat žádost o vydání zaměstnanecké karty.

18. Soud poznamená, že přípustnost držení dvou a více platných povolení k dlouhodobému pobytu, vyplývá například z § 42 odst. 2, § 42a odst. 5. Z těchto ustanovení vyplývá, že cizinec může podat žádost o různé typy dlouhodobého pobytu za různými účely přímo na území České republiky v případě, že je již držitelem jiného platného oprávnění k dlouhodobému pobytu.

19. Z § 42g/5 věta první zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do 14. 8. 2017 (kdy žalobce si podal žádost o vydání zaměstnanecké karty dne 19. 4. 2017) vyplývá, že v průběhu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu vydané za jiným účelem, může cizinec žádost o vydání zaměstnanecké karty podat na ministerstvu. Z toho vyplývá, že cizinec v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za jiným účelem si může podat žádost o vydání zaměstnanecké karty. Z uvedeného je zřejmo, že dle zákona nic nebrání tomu, aby cizinec byl držitelem více povolení k dlouhodobému pobytu.

20. Podle § 66 odst. 1 písm. g) řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žádost se stala zjevně bezpředmětnou. Za situace, že zákon připouští, že cizinec může vykonávat, jak podnikatelskou činnost, tak i činnost v rámci zaměstnaneckého poměru, kdy žalobce hodlá vykonávat, jak zaměstnaneckou činnost, tak i podnikatelskou činnost, zcela nesprávně správní orgán řízení zastavil z důvodu, že žádost se stala zjevně bezpředmětnou, neboť kvalifikace jeho žádosti jako bezpředmětná neodpovídá faktickému ani právnímu stavu. Jestliže tedy žalobce disponuje povolením k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, kdy v sobě toto oprávnění neobsahuje výkon zaměstnání, pak nebrání nic tomu, aby žalobce si podal žádost o vydání zaměstnanecké karty ve smyslu § 42g odst. 1 věta první zákona o pobytu cizinců.

21. Žalobce si podal dne 19. 4. 2017 žádost o vydání povolení k pobytu z důvodu vydání zaměstnanecké karty. Žalobce namítá, že se správní orgány nezabývaly tím, zda se se v jeho případě jedná o žádost o změnu účelu pobytu ve smyslu § 45 zákona č. 326/1999 Sb. a nevyzvaly ho k vyjádření, zda se v jeho případě jedná o žádost o změnu účelu pobytu či nikoliv. Ze správního spisu však vyplývá, že žalobce má zájem vykonávat v budoucnu jak podnikatelskou činnost, tak i činnost v rámci zaměstnaneckého poměru, proto soud má za to, že není pochybnosti o tom, že se jedná o novou žádost, jestliže bylo žalobcem tvrzeno, že chce na území České republiky pobývat jak za účelem podnikání, tak zaměstnání. Nejsou tedy žádné pochybnosti o tom, že se jedná o žádost vydání zaměstnanecké karty, nikoliv o žádost o změnu pobytu a bylo by proto nadbytečné ukládat správnímu orgánu povinnost žalobce vyzvat, zda se nejedná o žádost o změnu pobytu.

22. Soud proto dospěl k závěru, že žádost o vydání zaměstnanecké karty není bezpředmětná, proto zcela nesprávně bylo řízení o žádosti žalobce z důvodu bezpředmětnosti zastaveno. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil dle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

23. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení. Na náhradě nákladů řízení byla žalobci přiznána celkem částka 20 342 Kč, představující zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč, dva úkony právní pomoci před krajským soudem po 3 100 Kč a 2 x 300 Kč režijní paušál a za kasační stížnost před Nejvyšším správním soudem, a to zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, odměnu advokáta za 1 úkon právní pomoci po 3 100 Kč a 1 x režijní paušál po 300 Kč a 2 142 Kč DPH, které je zástupce žalobce plátcem.

24. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 22. ledna 2019

Mgr. Helena Nutilová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru