Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Ad 6/2017 - 35Rozsudek KSCB ze dne 05.01.2018

Prejudikatura

3 Ads 50/2013 - 32


přidejte vlastní popisek

56 Ad 6/2017 - 35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou v právní věci

Žalobce: L. K. bytem X

proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/75305-913

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 4. 2017 č. j. MPSV-2017/75305-913 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 26. 5. 2015, č. j. MPSV-UM/6938/15/4S-JČK (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvého stupně“) ze dne 28. 11. 2016, č. j. 17000/2016/TNV, kterým byl podle § 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) zamítnut návrh žalobce ze dne 29. 8. 2016, č. j. 12971/2016/TNV, na změnu výše příspěvku na péči od srpna 2016. Bylo rozhodnuto, že příspěvek na péči bude žalobci i nadále poskytován ve výši 880 Kč měsíčně.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 24. 4. 2017 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“).

3. Žalobou je předně namítáno, že nebyl správně posouzen jeho zdravotní stav, a to ve vztahu k hodnocení schopností zvládat základní životní potřeby. Posudkový lékař konstatoval nesplnění podmínek pro přiznání příspěvku na péči ve II. stupni, aniž by podrobněji zkoumal zdravotní stav žalobce. Žalobce nebyl na jednání přizván a lékař si tudíž nemohl udělat odpovídající představu o jeho zdravotním stavu. Posudkový lékař se zabýval otázkou zvládání základních životních potřeb žalobce pouze na základě zdravotnické dokumentace, nezohlednil výsledek sociálního šetření a jeho celkový stav. Nebyla zohledněna jeho celková výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity a uzpůsobení jeho sociálního prostředí.

4. Posudkový lékař nevzal v úvahu postupné nezadržitelné zhoršování zdravotního stavu žalobce, v důsledku čehož dochází ke snižování soběstačnosti, o čemž svědčí lékařská zpráva ze dne 27. 9. 2016.

5. Posudkové hodnocení obsahuje lživé konstatování o absenci významné poruchy funkce rukou. Trvalý třes a ochablost svalů žalobci neumožňují kvalitní úchop při stravování.

6. Žalobce se dále neztotožnil s hodnocením jeho schopnosti používat toaletu, která byla nesprávně posudkovým lékařem přirovnána k usedání do osobního automobilu, který je však patřičně přizpůsoben.

7. Žalobce se dále pozastavil nad tím, že proces odvolání byl řešen u stejné lékařky LPS jako v první instanci. Takový postup je dle žalobce neobjektivním posouzením.

8. Ze všech uvedených důvodů žalobce závěrem navrhl napadené rozhodnutí zrušit a o žádosti rozhodnout znovu.

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. K žalobním námitkám uvedl, že žalobce byl přizván na jednání posudkové komise, které se konalo dne 19. 1. 2017, na které se dostavil. Komise při svém rozhodování vycházela z dostupných lékařských zpráv, z kompletní zdravotní dokumentace žalobce i z provedeného sociálního šetření. Na základě námitek podaných žalobcem do posudku ze dne 19. 1. 2017, nechal žalovaný vypracovat doplňující posudek, jehož ústní projednání proběhlo dne 23. 2. 2017, a to bez přítomnosti žalobce, neboť komise další vyšetření žalobce shledala za indikované. Posouzení nutnosti přítomnosti žalobce je zcela v kompetenci komise. Ke schopnosti žalobce zvládat základní životní potřeby žalovaný uvedl, že jak posudková komise, tak správní orgán prvního stupně uznaly, že žalobce není schopen zvládat základní životní potřeby – mobilita a péče o domácnost. Posudková komise na rozdíl od správního orgánu prvního stupně uznala, že žalobce není schopen zvládat ani základní životní potřebu – oblékání a obouvání a tělesnou hygienu. Na rozdíl od prvostupňového orgánu, komise neuznala závislost žalobce při zvládání základní životní potřeby – osobní aktivity. Posudkovou komisí dále nebyly uznány za nezvládnutelné základní životní potřeby – výkon fyziologické potřeby, stravování a péče o zdraví. K otázce zvládnutelnosti základní životní potřeby – výkon fyziologické potřeby žalovaný blíže uvedl, že tato schopnost byla komisí uznána na základě sociologického šetření, v němž bylo zjištěno, že žalobce používá WC sám. Při jednání komise žalobce uvedl, že potřebuje pomoci při změnách poloh, tedy při přemístění se na WC, současně však uvedl, že je schopen zvednout se z vyššího sedu. Komise tudíž dospěla k závěru, že žalobce je schopen použít WC za pomocí faciliátorů, jako například nástavce na WC. Komise k tomuto dále uvedla, že žalobce sám řídí osobní automobil, z čehož lze vyvodit, že je schopen sám zaujmout vhodnou polohu na WC. Žalovaný uvedl, že aktivita základní životní potřeby výkon fyziologické potřeby „zaujmout vhodnou polohu“ je obsahem přílohy č. 1, vyhl. č. 505/2006 Sb., ve znění vyhl. č. 218/2016 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. 9. 2016, se hodnotí až s účinností od 1. 9. 2016. Z přechodných ustanovení vyplývá, že v řízeních, která byla zahájena a nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se schopnost zvládat základní životní potřeby posuzuje dle vyhl. č. 505/2006 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Řízení ve věci návrhu žalobce na změnu výše příspěvku na péči bylo zahájeno dne 29. 8. 2016, tedy přede dnem nabytí účinnosti vyhl. č. 218/2016 Sb., návrh žalobce se tedy posuzuje dle vyhl. č. 505/2006 Sb. Ke dni 31. 8. 2016 se schopnost zvládat základní životní potřebu výkon fyziologické potřeby považuje stav, kdy je osoba schopna včas použít WC, vyprázdnit se, provést očistu a používat hygienické pomůcky. Schopnost „zaujímat polohy“ se do 31. 8. 2016 hodnotila jako aktivita základní životní potřeby mobilita, která byla oběma správními orgány označena za nezvládanou. Za nezvládanou nebyla komisí dále uznána základní životní potřeba – stravování, v rámci této schopnosti komise uvedla, že nezvládání přenesení jídla není důvodem uznání závislosti, když postačující je jeho přemístění posunem či převoz na klíně. Komise dále konstatovala, že žalobce se nikdy vařit nenaučil, toto důvodem k uznání závislosti na péči být nemůže. Tato schopnost je hodnocena ve vztahu k péči o domácnost, která u žalobce byla uznána, ale z jiných důvodů. Neuznána byla dále péče o zdraví, komise dospěla k závěru, že žalobce si dokáže připravit léky sám. Žalobcem uváděná potřeba pomoci při nasazování ortézy, nebyla komisí shledána jako relevantní, neboť bylo zjištěno, že žalobce ortézu denně nepoužívá, doma se pohybuje na invalidním vozíku, nejde tedy o každodenní nezbytnou intervenci druhé osoby. K žalobcem navrženému důkazu lékařskou zprávou MUDr. M. P. ze dne 27. 9. 2016 bylo žalovaným uvedeno, že tato byla doložena již k posudku ze dne 19. 1. 2017. K obsahu a závěrům této zprávy bylo žalovaným uvedeno, že tento lékař není oprávněn činit závěry o schopnostech žalobce zvládat jednotlivé základní životní potřeby, když k tomuto je oprávněna pouze posudková komise. K žalobcem uváděnému třesu rukou a ochablosti svalů, v důsledku nichž žalobce není schopen kvalitního úchopu při stravování, bylo žalovaným uvedeno, že tento byl podroben vyšetření dne 19. 1. 2017, přičemž výsledky tohoto vyšetření neodpovídají žalobcovu tvrzení. K žalobcem namítané potřebě asistence při vstávání a usedání na toaletu bylo žalovaným konstatováno, že „změna poloh“ na WC je jako aktivita v případě zvládání fyziologických potřeb zohledňována až od 1. 9. 2016, v případě žalobce tak tuto aktivitu hodnotit nelze. K námitce žalobce týkající se totožnosti lékařky hodnotící jeho zdravotní stav jak v prvním stupni, tak před posudkovou komisí, bylo žalovaným uvedeno, že toto tvrzení není pravdivé, členem posudkové komise nebyl MUDr. J. K., který hodnotil zdravotní stav žalobce v I. stupni.

10. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti:

11. Dne 29. 8. 2016 byl žalobcem podán návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči, a to z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Z tohoto důvodu žalobce požádal o zvýšení stupně závislosti a výše příspěvku na péči z I. stupně (lehká závislosti) na II. stupeň (středně těžká závislost). Z oznámení o poskytovateli pomoci, který je součástí žádosti, se podává, že pečující osobou je syn žalobce.

12. Z obsahu Záznamu ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči ze dne 22. 9. 2016 vyplývá, že žalobce žije v patrovém rodinném domě v centru města společně s manželkou a synem. Dům je bezbariérový. Žalobce se dopravuje autem, které má úpravu na ruční ovládání. Žalobce je schopen vyřídit společně s manželkou nákup a rovněž zvládne vyřídit úřední záležitosti (v nedávné době vyřizoval příspěvek na úpravu koupelny, a to včetně všech souvisejících podkladů a úkonů). Při vyřizování příspěvků na péči, na úpravu koupelny přijel sám bez doprovodu pečující osoby. Chůze žalobce je nestabilní, zvládá pouze krátkodobou chůzi, zvládá chůzi po kratších schodech, má problém s nerovným terénem a přenášením věcí. Pomalu zvládá změny poloh, používá opěry, do stoje se zvedne s oporou o hole, do sedu pomalu zvládá. Po bytě se pohybuje samostatně, případně s ortézou, mimo byt chodí s francouzskými holemi. Předměty žalobce uchopí, zhoršená je manipulace s předměty a jejich přenášení, pokud je na invalidním vozíku, předměty převáží na nohou. Paměťové schopnosti jsou přiměřené věku, byť uvádí, že zapomíná brát léky, veškeré úřední záležitosti byl schopen pochopit a zvládnout sám. Pomoc potřebuje se sundáním a nandáním ortézy. Je schopen si vzít během dne jídlo i pití, vaření zajišťuje manželka žalobce, žalobce nevaří. Nápoj si uvařit zvládne, nepřinese jej. S francouzskými holemi nepřinese jídlo ani pití, je mu servírováno pečující osobou. Jídlo je schopen sám naporcovat. Nají se sám. Obléknout se žalobce zvládne sám, pomoc potřebuje při oblékání ponožek a věcí přes hlavu a dále při obouvání. Celkovou hygienu částečně zvládne sám, pomoc potřebuje s mytím zad, hlavy a potřebuje pomoc s osušením. Na WC žalobce dojde s francouzskými holemi či na invalidním vozíku. Den si žalobce zvládne naplánovat, občas jej navštíví známí, aktivity jsou jinak omezené. Čte knihy, sleduje TV a pracuje na PC.

13. Závěrem sociálního šetření bylo uvedeno, že žalobce je orientovaný, komunikativní, zvládne se najíst, napít, dojde si na WC, vezme si léky, zajistí si osobní a úřední záležitosti. Plnohodnotně nezvládne úkon mobility, hygieny, oblékání, péči o domácnost.

14. Na základě provedeného lékařského posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) ze dne 29. 8. 2016 MUDr. J. K. (podklady o zdravotním stavu žalobce pořízeny od ošetřující lékařky MUDr. H., neurologa MUDr. P. a ortopeda MUDr. K.) bylo konstatováno, že žalobce potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoci při základních životních potřebách: a) mobilita, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Celkem tedy žalobce dle uvedeného posudku nezvládá tři základní životní potřeby.

15. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 28. 11. 2016 č.j. 17000/2016/TNV bylo o návrhu žalobce na změnu výše příspěvku na péči rozhodnuto tak, že tento návrh byl zamítnut s tím, že příspěvek na péči bude poskytován v původní výši 880,- Kč měsíčně. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že správní orgán vycházel z lékařského posudku OSSZ MUDr. J. K., ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. H., z neurologického vyšetření MUDr. P. ze dne 27. 9. 2016 a z ortopedického vyšetření MUDr. K. ze dne 21. 7. 2011, a dále ze sociologického vyšetření, které v místě bydliště žalobce proběhlo dne 22. 9. 2016. Na základě výsledků sociálního šetření a na základě uvedených lékařských vyšetření byl návrh na změnu výše příspěvku na péči zamítnut.

16. Proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí bylo žalobcem dne 3. 12. 2016 podáno odvolání. Z obsahu tohoto odvolání se podává, že žalobce se neztotožnil se závěry prvoinstančního rozhodnutí, které dle jeho názoru nemá oporu ve zprávě neurologa ze dne 27. 9. 2016. Lékař posudkové komise opomenul některé závěry z uvedeného neurologického vyšetření. Žalobce dále poukázal na svůj zhoršující se zdravotní stav, který je zapříčiněn rovněž diabetem. Žalobce dále uvedl výčet základních životních potřeb a jednotlivých s nimi spojených aktivit, které žalobce samostatně nezvládne a potřebuje tak asistenci pečující osoby. Dle jeho názoru potřebuje pomoc či dohled v případě sedmi základních životních potřeb, které sám nezvládne. Z tohoto důvodu žalobce navrhl, aby odvolací orgán žalobcem uváděné skutečnosti opětovně posoudil a následně napadené rozhodnutí změnil s tím, že žalobci přizná II. stupeň závislosti.

17. Dne 19. 1. 2017 bylo realizováno lékařské vyšetření žalobce před posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích, jejímiž členy byla MUDr. M. E., MUDr. R. S. a tajemnice K. K. Z obsahu zprávy posudkové komise vyplývá, že komise měla k dispozici posudkový spis OSSZ České Budějovice, zdravotní dokumentaci ošetřující lékařky MUDr. H., lékařské vyšetření neurologa MUDr. P. ze dne 27. 9. 2016, sociální šetření ze dne 22. 9. 2016 a vlastní vyšetření žalobce provedené před posudkovou komisí dne 19. 1. 2017. Ze závěrů posudkové komise vyplývá, že žalobce na základě výše uvedených podkladů není schopen zvládat čtyři základní životní potřeby, a to mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o domácnost. Na rozdíl od závěrů OSSZ dospěla posudková komise k tomu, že žalobce nezvládá základní životní potřeby – oblékání a obouvání, když žalobce není schopen nandat si ponožky a obout si boty, neboť se hlouběji nepředkloní. Oproti závěrům OSSZ komise konstatovala, že žalobce není schopen zvládnout ani tělesnou hygienu, neboť nezapaží, není schopen si dosáhnout na záda a není schopen si umýt vlasy. Naopak za zvládnutou označila posudková komise schopnost zvládnout základní životní potřebu – osobní aktivity, neboť není zřejmé, že by u těchto aktivit byla v případě žalobce nutná každodenní intervence pečující osoby. Žalobce nemá takovou poruchu, která by mu znemožňovala vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si vlastní denní program či si vyřizovat své záležitosti. Ostatní volnočasové aktivity obvyklé u osob vyššího věku je žalobce schopen zvládat bez každodenní pomoci druhé osoby, přestože má fyzický handicap. Co se týká žalobcem poukazované potřeby pomoci druhé osoby při užívání léků, toto není zdůvodnitelné poruchou struktur a funkcí. K míře poskytované pomoci ze strany syna žalobce komise konstatovala, že téměř celodenní péče je ze strany této pečující osoby žalobci poskytována, avšak žalobce by tyto aktivity měl zvládat sám s vhodnými pomůckami. V oblasti stravování pak není důvodem uznání závislosti problém jídlo přenést, když za dostačující standard je považováno přemístění potravy posunem po podložce či převozem na klíně v případě pohybu na invalidním vozíku. Celková zdravotnická dokumentace žalobce ani jím předložený nález nepřinesl žádné nové skutečnosti. Komise dále konstatovala, že při vyšetření žalobce před OSSZ nebyla při dostatečné objektivizaci míry funkčního postižení použita posudková kritéria stanovená v právních předpisech. Nesprávné závěry z tohoto postupu plynoucí však nemají vliv na závěrečný stupeň závislosti. Ve vztahu k výkonu fyziologické potřeby bylo komisí uvedeno, že žalobce je schopen WC používat sám, když nemá žádnou dysfunkci, která by tuto schopnost znemožňovala. Co se týká žalobcem uváděné potřeby při nutnosti změny polohy na WC, tedy při přemístění se na WC, komise uvedla, že žalobce současně sdělil, že je schopen se zvednout z vyššího sedu. V takovém případě je žalobce schopen používat WC s faciliátory, kterým je i nástavec na WC. K tomuto pak komise zdůraznila, že ze schopnosti žalobce jezdit autem lze dovodit jeho schopnost zaujmout vhodnou polohu na WC. K péči o zdraví komise uvedla, že žalobce nemá žádnou poruchu znemožňující mu připravit si léky sám. Ve vztahu k nasazování ortézy bylo zjištěno, že ortézu denně nepoužívá, když doma je běžně na invalidním vozíku. Stran používání ortézy tak nejde o každodenní nezbytnou intervenci druhé osoby. K nálezu neurologa ze dne 27. 9. 2016 předloženého žalobcem při jednání posudkové komise bylo uvedeno, že závěry tohoto nálezu nejsou relevantní, když tento lékař není oprávněn hodnotit schopnosti zvládání základních životních potřeb žalobce, k tomuto je oprávněna pouze komise. Ostatní zdravotní poruchy nemají vliv na pohybové ani orientační schopnosti žalobce. Počínající neproliferativní diabetická retinopatie nemá vliv na schopnost orientace.

18. S ohledem na uvedené tak bylo posudkovou komisí shledáno, že žalobce je považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni. Žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné osoby, když není schopen zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby. Tento stav byl ke dni 29. 8. 2016.

19. Vyrozuměním ze dne 25. 1. 2017 byl žalobce seznámen s možností vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k nashromážděným podkladům ve věci. Dne 30. 1. 2017 se žalobce osobně dostavil, seznámil se s obsahem posudku komise ze dne 19. 1. 2017 a do protokolu o ústním jednání uvedl, že nesouhlasí s tím, že mu za zvládnuté byly uznány osobní aktivity, jež byly posudkem OSSZ označeny za nezvládané. Jeho volnočasové aktivity neodpovídají jeho věkové kategorii, když je omezen oproti svým vrstevníkům – nemůže absolvovat výlety, zájezdy, sportovní aktivity, kulturní vyžití a navštěvovat zaměstnání. Tato námitka pak byla žalobcem doplněna písemně dne 6. 2. 2017. Žalobce dále uvedl, že nezvládá další základní životní potřeby - stravování (přemisťování jídla a nápojů, porcování stravy, servírování, otevření nápoje), výkon fyziologické potřeby (bez pomoci není schopen zaujmout vhodnou polohu), péče o zdraví (bez pomoci není schopen provádět sám stanovené léčebné postupy, není schopen si sám ostříhat nehty).

20. S ohledem na uvedenou námitku žalobce byl vyžádán doplňující posudek u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento byl vyhotoven dne 23. 2. 2017 v nepřítomnosti žalobce, přičemž jeho závěrem bylo konstatování, že žalobce je závislý na pomoci jiné osoby v prvním stupni. Komise neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. Ke schopnosti výkonu soustavného zaměstnání bylo konstatováno, že byť byl žalobce uznán plně invalidním, je zde určitý zbytkový pracovní potenciál, žalobce je schopen určitého druhu práce prováděného vsedě, a to např. práce na PC. K problematice nezvládání základních životních potřeb – stravování, výkon fyziologické potřeby a péče o zdraví, v tomto rozsahu bylo poukázáno na závěry učiněné komisí dne 19. 1. 2017.

21. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 5. 4. 2017 č.j. MPSV-2017/75305-913 bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný v obsahu napadeného rozhodnutí nejprve shrnul skutkový průběh řízení a dále konstatoval obsah a závěr jednání posudkové komise ze dne 19. 1. 2017 a na závěry doplňujícího posudku ze dne 23. 2. 2017. Oba tyto posudky shledal žalovaný úplnými a přesvědčivými stěžejními důkazy, jimiž bylo prokázáno, že žalobce ke dni 29. 8. 2016 splňoval podmínky pro ponechání příspěvku na péči ve výši stanovené pro I. stupeň závislosti. Posudkové komise zasedaly vždy v zákonném složení. Stanovení schopnosti zvládat základní životní potřeby není na volné úvaze posudkového orgánu, nýbrž se řídí stanovenými posudkovými kritérii dle přílohy č. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb. Není tedy hodnoceno pouze konkrétní zdravotní postižení žalobce, ale jeho dopad na schopnost zvládat základní životní potřeby. Veškeré žalobcovy námitky byly řádně vypořádány v rámci výše zmíněných posudků ze dne 19. 1. 2017 a ze dne 23. 2. 2017. Žalovaný dále ve svém rozhodnutí zdůraznil, že základní životní potřeby mají každodenní charakter, i když se liší různou mírou opakování během dne. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Závěrem pak žalovaný dospěl k závěru, že v případě žádosti žalobce byl zjištěn stav věci bez důvodných pochybností. Posudek posudkové komise a jeho doplnění jsou přesvědčivými důkazními prostředky, jimiž byl skutečný stav věci zjištěn. Posudky se vypořádaly se všemi žalobcem uplatněnými námitkami, vypořádány byly rovněž všechny lékařské posudky i zjištění provedené v rámci sociálního šetření.

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).

23. Žaloba je důvodná.

24. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. (ve znění účinném ke dni 29. 8. 2016, kdy byl podán návrh žalobce na změnu příspěvku na péči). S účinností od 1. 1. 2012 platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby [§ 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách].

25. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách dále platí, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle ustanovení § 9 odst. 4 téhož zákona platí, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

26. Základní direktiva pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozvedena v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

27. Tato direktiva je dále konkretizována v ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle něhož platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu.

28. Podle § 2 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

29. Krajský soud předně konstatuje, že mezi stranami není sporné, že žalobce není z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopen zvládat čtyři základní životní potřeby, a sice :

- mobilita – v důsledku virové infekce z dětství je žalobce omezen v hybnosti, - oblékání a obouvání – nezvládne natáhnout ponožky ani nazout boty, neboť se hlouběji nepředkloní, - tělesná hygiena – nezapaží, není schopen si umýt záda, nezvládne si umýt vlasy - péče o domácnost – nezvládne pečovat o domácnost s ohledem na omezenou hybnost.

30. Mezi stranami naopak je spor o tom, zda žalobce je či není schopen zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 písm. d) (stravování), g) (výkon fyziologické potřeby) a h) (péče o zdraví) zákona o sociálních službách ve spojení s písm. d), g) a h) přílohy

vyhlášky č. 505/2006 Sb.

31. Žalobce v žalobě tvrdí, že v případě stravování není schopen přemístit nápoj a stravu na místo konzumace a otevřít nápoj; v případě výkonu fyziologické potřeby není schopen zaujmout vhodnou polohu při výkonu fyziologické potřeby a manipulace s oděvem před a po vyprázdnění a vyhledávání WC a v případě péče o zdraví žalobce není schopen sám provádět stanovené léčebné postupy (měření glykemie a ošetření otlaků od protézy) a není schopen si ostříhat nehty na nohou a rukou.

32. Posouzení zdravotního stavu je podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu věcí odborně-medicínskou, k níž nemají soudy potřebné odborné znalosti, a proto vždy vychází z vyjádření subjektů, které takové znalosti mají. Z tohoto důvodu soudy kladou při hodnocení zdravotních posudků zvýšený důraz na jejich jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost (viz rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 Ads 24/2013 - 34; všechny rozsudky jsou dostupné na: www.nssoud.cz).

33. Vymezení schopnosti zvládat základní životní potřebu stravování je vymezeno v písm. d) přílohy č. 1 k citované vyhlášce, v jejím znění účinném ke dni 29. 8. 2016, kde je uvedeno, že za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna (1) vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, (2) nalít nápoj, (3) stravu naservírovat, (4) najíst se a napít, (5) dodržovat stanovený dietní režim.

34. Krajský soud na základě závěrů sociálního šetření a závěrů učiněných posudkovou komisí konstatuje, že žalobce je schopen jídlo rozlišovat a potřebu jídla si uvědomuje, je schopen si nápoj nalít, stravu je schopen si naporcovat na menší kousky, sám se nají

lžící a příborem a sám se také napije. Ze sociálního šetření rovněž vyplývá, že PET lahev je schopen otevřít, byť mu to jde těžko. Pokud žalobce uvádí, že jídlo není schopen sám přinést, pak soud poukazuje na závěry sociálního zjištění a závěry posudků, z nichž je zřejmé, že se žalobce doma pohybuje na invalidním vozíku, potravu tedy je schopen převézt k místu konzumace na nohou. Za dostatečný standard je dle příslušné metodiky považováno i přemístění potravy převozem na klíně v případě pohybu na invalidním vozíku. K tomuto krajský soud poznamenává, že aktivita k základní životní potřebě stravování v podobě schopnosti přemístit nápoj a stravu na místo konzumace je součástí předmětné vyhlášky až v jejím znění účinném od 1. 9. 2016. K rozhodné době se tudíž nejedná o relevantní kritérium vztahující se k dané základní životní potřebě.

35. Vymezení schopnosti zvládat základní životní potřebu výkon fyziologické potřeby je vymezeno v písm. g) přílohy č. 1 k citované vyhlášce, v jejím znění účinném ke dni 29. 8. 2016, kde je uvedeno, že za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se

považuje stav, kdy osoba je schopna (1) včas používat WC, (2) vyprázdnit se, (3) provést očistu, (4) používat hygienické pomůcky.

36. Žalobcem je k této životní potřebě namítáno, že z jeho strany není samostatně zvládnutelná, neboť není schopen zaujmout polohu na WC, není schopen vyhledat WC a sám se při výkonu potřeby vysvléct a obléct.

37. Ze závěrů sociálního šetření a závěrů učiněných posudkovou komisí bylo zjištěno, že žalobce je schopen potřebu rozeznat, na WC je žalobce schopen dojít za pomocí francouzských holí či na invalidním vozíku, je schopen se sám vyprázdnit, provést očistu a použít hygienické pomůcky. Při jednání komise žalobce ve vztahu k výkonu této potřeby uváděl potřebu pomoci při změnách poloh. Potřebu pomoci při hledání WC či oblékání příslušných částí oděvu žalobce neuváděl, ta je až předmětem žaloby. Ze sociálního šetření je zřejmé, že žalobce na tyto potřeby nepoukazoval, bylo konstatováno, že na WC si dojde.

38. Ve vztahu k žalobcem namítané neschopnosti zaujmout polohu krajský soud uvádí, že tato aktivita týkající se základní životní potřeby výkon fyziologické potřeby byla zahrnuta mezi relevantní hodnocené aktivity až ve znění vyhl. č. 505/2006 Sb. účinném od 1. 9. 2016. Přestože zaujetí vhodné polohy na WC nebylo v rozhodné době relevantním kritériem pro posouzení zvládání předmětné životní potřeby, byla tato námitka řádně vypořádána doplňujícím znaleckým posudkem, kde bylo na straně 7 na základě lékařského posouzení konstatováno, že žalobce je schopen zvednout se z vyššího sedu, a tudíž je s použitím příslušného faciliátoru schopen samostatně tuto životní potřebu zvládnout.

39. Vymezení schopnosti zvládat základní životní potřebu výkon péče o zdraví je vymezeno v písm. h) přílohy č. 1 k citované vyhlášce, v jejím znění účinném ke dni 29. 8. 2016, kde je uvedeno, že za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna (1) dodržovat stanovený léčebný režim, (2) provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky a pomůcky.

40. K této základní životní potřebě bylo v rámci sociálního šetření zjištěno, že žalobce ví, jaké léky má užívat. Z posudku lékařské komise pak dále vyplynulo, že žalobce nemá žádnou významnou poruchu funkce rukou, zraku a psychiky, která by mu znemožňovala si léky připravit sám. K tomuto krajský soud poznamenává, že v dnešní době existují technologie, které jsou schopny žalobci jeho povinnost vzít si ten který lék připomenout, zmínit lze např. nejrůznější připomenutí nastavitelná na mobilních telefonech, stejnou funkci pak může plnit také klasický budík. Namítaná neschopnost stříhat si nehty na rukou a nohou není aktivitou, která by byla ve vztahu k základní životní potřebě péče o zdraví zohledňována, jak vyplývá z přílohy č. 1 písm. h) vyhl. č. 505/2006 Sb. Ve vztahu k žalobcem zmiňované nutnosti dopomoci s nasazováním ortézy lze konstatovat, že v průběhu řízení bylo opakovaně zjištěno, že žalobce se doma pohybuje na invalidním vozíku, ortéza tak není žalobcem používána denně a nejedná se tudíž o každodenní nezbytnou intervenci druhé osoby.

41. V této souvislosti krajský soud připomíná již shora zmiňované ust. § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách, které podmiňuje závislost na pomoci jiné fyzické osoby mimo jiné nutností každodenní pomoci, dohledu nebo péče jiné fyzické osoby. V případě žalobcem uváděné ortézy se o každodenní nutnou pomoc nejedná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobce se doma pohybuje na invalidním vozíku, kde je kompletně zajištěn bezbariérový přístup, a to včetně přístupu k domu.

42. Závěry učiněné žalovaným v napadeném rozhodnutí na podkladě závěrů posudkové komise v části týkající se schopností žalobce zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 písm. d) (stravování), g) (výkon fyziologické potřeby) a h) (péče o zdraví)

zákona o sociálních službách byly krajským soudem shledány za úplné a přesvědčivé.

43. K námitce, dle které posudková komise nezohlednila závěry učiněné ve zprávě neurologa ze dne 27. 9. 2016, krajský soud uvádí, že z obsahu posudku je zřejmé, že tato zpráva byla jedním z podkladů posudku. Posudková komise se k tomuto nálezu neurologa vyjádřila na straně 6 posudku, kde uvedla, že odborný nález neurologa byl v posudku zohledněn. Co se týká závěrů neurologa stran poskytnutí sociálních dávek, toto doporučení není pro posudkovou komisi závazné, dle platné legislativy spadá posouzení zdravotního stavu a z toho vyplývajících sociálních dávek výlučně do působnosti posudkové komise.

44. Námitka žalobce tudíž nebyla shledána důvodnou.

45. Žalobce dále namítl, že v posudkové zprávě ze dne 23. 2. 2017 je v bodu „péče o zdraví“ lživě uvedeno, že žalobce nemá žádnou významnou poruchu funkce rukou. Dle žalobce mu však trvalý třes a ochablost svalů znemožňují kvalitní úchop při stravování.

46. Z obsahu posudku ze dne 19. 1. 2017 se podává, že MUDr. S., odborný neurolog, se vyšetřením třesu rukou v rámci posouzení zdravotního stavu žalobce zabýval (viz strana 3 posudku ze dne 19. 1. 2017). Závěry tohoto vyšetření však tvrzení žalobce, týkající se znemožnění kvalitního úchopu při stravování, nepotvrdily.

47. K uváděnému třesu rukou znemožňujícímu kvalitní úchop lze poukázat také na závěry sociálního šetření, z nichž je zřejmé, že žalobce je schopen se sám najíst příborem, jídlo si je schopen sám nakrájet na menší porce. Z výsledků šetření vyplývá, že žalobce je schopen se sám i napít.

48. Ani v tomto případě se tedy krajský soud s ohledem závěry sociálního šetření a závěry lékařského posudku s námitkou žalobce neztotožnil.

49. K námitce žalobce, dle které bylo odvolání řešeno u stejné lékařky jako v 1. instanci, v důsledku čehož je jeho posouzení neobjektivní, krajský soud uvádí, že posudek o stupni závislosti byl vypracován OSSZ České Budějovice dne 10. 11. 2016 lékařem MUDr. J. K., přičemž posudková komise dne 19. 1. 2017 a dne 23. 2. 2017 jednala ve složení: MUDr. M. E., MUDr. R. S. a tajemnice K. K.

50. Tvrzení žalobce, dle něhož byl prvoinstanční posudek vypracován stejným lékařem jako v odvolacím řízení, nelze s ohledem na shora uvedené přisvědčit.

51. K žalobcem namítané neúčasti při vypracování doplňujícího lékařského posudku dne 23. 2. 2017 soud odkazuje na ust. § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, podle něhož při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.

52. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že je zcela v kompetenci lékaře posudkové služby, zda vyhodnotí podkladovou dokumentaci za dostatečnou či zda považuje za nezbytnou přítomnost vyšetřované osoby.

53. V projednávané věci byl žalobce k výzvě posudkové komise přítomen na jednání dne 19. 1. 2017, v rámci kterého proběhla veškerá kvalifikovaná vyšetření nezbytná pro posouzení schopností žalobce ve vztahu k základním životním potřebám. Dne 23. 2. 2017 pak proběhlo doplňující posouzení týkající se dílčích námitek žalobce vztahujících se k základním životním potřebám stravování, výkon fyziologické potřeby a péče o zdraví. V rámci tohoto vyšetření posudková komise, zasedající ve stejném složení jako dne 19. 1. 2017, dospěla k závěru, že přítomnost žalobce není s ohledem na vyšetření realizované dne 19. 1. 2017 nutná.

54. Krajský soud k otázce přítomnosti posuzované osoby poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 14. 9. 2011, č. j. 4 Ads 82/2011 – 44, zaujal názor, že přesvědčivost posudku je „[…] kategorií nezávislou na tom, zda byla posuzovaná osoba fyzicky přítomna jednání posudkového orgánu, či nikoliv. Aby mohl být posudek přesvědčivý, musí se srozumitelně a bez vnitřních rozporů vypořádat se všemi relevantními skutečnostmi a jeho závěry nesmí být zpochybněny obsahem jiného posudku nebo lékařské zprávy,“ dále pak: „[…] přímé osobní vyšetření posuzované osoby lékařem okresní správy sociálního zabezpečení a posudkovou komisí by mělo být pravidlem. Takové pravidlo však nemůže platit bezvýjimečně a vždy musí být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu.“

55. V intencích zmiňovaného rozhodnutí soud shledal, že v případě doplňujícího posudku bylo přípustné povést posudkové zasedání i bez přítomnosti žalobce. Jeho závěry vyházely ze zjištění učiněných v rámci posudku ze dne 19. 1. 2017, u něhož byl žalobce přítomen a v jehož rámci podstoupil příslušná vyšetření.

56. Závěrem se krajský soud zabýval schopností žalobce zvládat základní životní potřebu osobní aktivity podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona o sociálních službách, a to přestože zvládání této potřeby nebylo v žalobě učiněno sporným. K přezkumu této schopnosti žalobce soud přistoupil v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle které soud může učinit závěr o nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí, přestože nebyla žalobou namítána (srov. rozhodnutí NSS ze dne 9. 6. 2004 č.j. 5A 157/2002-35).

57. Základní životní potřeba osobní aktivity podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona o sociálních službách byla rozhodnutím správního orgánu prvního stupně uznána jako nezvládanou, přičemž bylo konstatováno, že žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje při zvládání této životní potřeby pomoc. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí se ve vztahu k této životní potřebě uvádí pouze to, že „aktivity jsou omezené“. Prvostupňový orgán vycházel ze závěrů sociálního šetření, kde bylo konstatováno, že žalobce je schopen si stanovit denní plán, přijímá návštěvy, čte knihy, sleduje TV a pracuje na PC, aktivity jsou jinak omezené. Z lékařského nálezu MUDr. P. ze dne 22. 7. 2011 vyplývá, že neurolog shledal, že žalobce vyžaduje osobní pomoc v případě zapojování do sociálních aktivit.

58. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí dne 19. 1. 2017 oproti prvoinstančnímu orgánu shledala, že žalobce je schopen životní potřebu osobní aktivity zvládat bez pomoci, je schopen vyřizovat každodenní záležitosti, vstupovat do vztahů s jinými osobami a stanovovat si denní program.

59. Žalobce se se závěry posudkové komise neztotožnil a tyto rozporoval při ústním jednání dne 30. 1. 2017, z protokolu k tomuto jednání vyplývá, že volnočasové aktivity neodpovídají jeho věkové kategorii, z důvodu svého zdravotního stavu nemůže bez pomoci jiné osoby absolvovat výlety, cestování, sportovní aktivity, kulturu nebo navštěvovat zaměstnání.

60. Doplňující posudek ze dne 23. 2. 2017 na uvedenou námitku reagoval pouze co do žalobcem namítané neschopnosti výkonu soustavného zaměstnání. Uvádí se, že je schopen určitého okruhu pracovních aktivit prováděných vsedě, má tedy určitý zbytkový pracovní potenciál.

61. Soud poznamenává, že není jeho úkolem přezkoumávat věcnou správnost závěrů posudkové komise – ostatně k tomu nemá ani potřebnou kvalifikaci. To však neznamená, že tyto závěry bez dalšího převezme. Aby bylo rozhodnutí odvolacího orgánu (které je postaveno právě na základě stanoviska posudkové komise) přezkoumatelné, je nezbytné, aby byl posudek objektivní, vypovídající a reagující přesvědčivě na námitky uvedené v odvolání.

62. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 23. 9. 2009 č.j. 4Ads 57/2009 – 53 v této souvislosti konstatoval: „Posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Nenaplnění těchto požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.“

63. Uvedené nároky však posudky posudkové komise MPSV stran přezkumu schopnosti žalobce zvládat základní životní potřebu osobní aktivity nesplňují.

64. V posuzovaném případě upozorňoval žalobce v průběhu odvolacího řízení na to, že není schopen bez pomoci zvládat volnočasové aktivity odpovídající jeho věkové kategorii, a to cestování, výlety, sportovní aktivity či kulturu.

65. Podle Přílohy č. 1, písm. i) vyhlášky č. 505/2006 Sb. se „za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.“

66. K tomuto je třeba připomenout závěr Nejvyššího správního soudu, že „Pro hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby za účelem zjištění stupně závislosti osoby je v rámci aplikace posudkových kritérií stanovených v § 1 až § 2c vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném od 1. 1. 2012 rozhodné nesplnění byť jen jedné z aktivit, které jsou pro schopnost zvládat určitou základní životní potřebu vymezeny v příloze k této vyhlášce, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu“ (viz rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2014 č.j. 3 Ads 50/2013 - 32).

67. Z uvedeného vyplývá, že pokud osoba nesplní byť jen jednu z aktivit uvedenou v citovaném ustanovení (např. vykonávat volnočasové aktivity obvyklé věku a prostředí), pak platí, že není schopna zvládat danou životní potřebu.

68. Ve věci nyní projednávané se posudková komise vypořádala v rámci osobních aktivit žalobce toliko s jeho pracovní schopností, žádným způsobem se však nevypořádala s dalšími námitkami vztahujícími se k jeho neschopnosti samostatně zvládat aktivity žalobcovu věku obvyklé, jako například volnočasové aktivity v podobě cestování či kulturního vyžití nebo sportování. S možností žalobce zvládat volnočasové aktivity se posudková komise řádně nevypořádala ani v posudku ze dne 19. 1. 2017, kde pouze uvedla, že žalobce „je schopen ostatní volnočasové aktivity zvládat bez pomoci druhé osoby“, a to aniž by blíže tyto volnočasové aktivity popsala či blíže zhodnotila. Doplňující posudek se těmito aktivitami nezabýval vůbec, osobní aktivity žalobce byly hodnoceny pouze co do jeho pracovní schopnosti, a to přestože žalobce do protokolu k ústnímu jednání dne 30. 1. 2017 výslovně namítal, že samostatně není schopen cestovat, navštěvovat kulturní akce či sportovat.

69. Žalovaný ani posudková komise se schopností žalobce bez pomoci zvládat volnočasové aktivity blíže nezabývali, a to přestože tato schopnost žalobce nebyla, na rozdíl od prvostupňového rozhodnutí, uznána za nezvládanou. Žalovaný měl, s ohledem na odlišný závěr oproti prvoinstančnímu řízení, klást vyšší požadavky na odůvodnění svého rozhodnutí. Toto však neučinil a s námitkami žalobce týkajícími se zvládání osobních aktivit se přezkoumatelným způsobem nevypořádal.

70. Vzhledem k tomu, že se rozhodnutí žalovaného (ani jeho podklad, tj. druhý posudek posudkové komise MPSV) nevypořádalo s argumentací žalobce o potřebě pomoci či dohledu při vykonávání volnočasových aktivit, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění a nemůže tak při soudním přezkumu obstát.

71. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že hodnocení zvládání volnočasových aktivit žalobcem nelze postavit pouze na argumentaci, že je schopen číst či pracovat na PC, což odpovídá jeho věku. V dnešní době je obvyklé, že nejen vrstevníci žalobce, ale i osoby vyššího věku, se účastní nejrůznějších výletů, zájezdů a jiných aktivních volnočasových činností. V tomto směru je tedy nutné vypořádat, zdali je žalobce schopen tyto aktivit zvládat samostatně nebo zdali při jejich výkonu potřebuje pomoc další osoby či dohled, bez něhož by je nemohl vykonávat.

72. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal se všemi námitkami, které byly žalobcem uplatněny v odvolání, bylo napadené rozhodnutí shledáno nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Krajský soud jej proto podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. bez jednání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

73. V dalším řízení pak bude na žalovaném, aby věc znovu projednal v souladu se závěry soudu, zejména posoudil otázku, zdali žalobce pro zvládání veškerých jím namítaných volnočasových aktivit potřebuje každodenní pomoc či dohled.

74. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

České Budějovice 5. ledna 2018

JUDr. Tereza Kučerová v. r.

Samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru