Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

56 Ad 5/2017 - 44Rozsudek KSCB ze dne 31.07.2017

Prejudikatura

4 Ads 19/2012 - 18


přidejte vlastní popisek

56Ad 5/2017- 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobkyně J.H. bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 3. 2017, č. j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 7. 3. 2017, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 11. 2016, č. j. X, kterým byla podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu a kterým byl žalobkyni ponechán nadále invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Pokračování
- 2 -
56Ad 5/2017

Žalobkyně v žalobě uvedla, že hodnocení jejího zdravotního stavu nebylo objektivní, neboť je zpracováno pouze na základě tabulek a není vzata v úvahu složitá kombinace jejích potíží, které se navzájem prolínají. Jde o fyzickou mučivou bolest, zhoršující se psychické potíže hraničící s mírou únosnosti. Hospitalizace na psychiatrickém oddělení by nebyla řešením, neboť psychické potíže se zhoršují v návaznosti na přibývající onemocnění s bolestivými stavy (synovitida a tendosynovitida ruky) a prohlubující se a prodlužující se ataky migrén s poruchami rovnováhy, nauzeou atd. Tyto obtíže by bylo možné mírnit léky, masážemi či vodoléčbou, ovšem na tyto léčebné metody se žalobkyni nedostává prostředků z důvodu odebrání části invalidního a celého vdovského důchodu. Žalobkyně uvádí, že neví, jak dlouho bude svou situaci ještě psychicky a fyzicky zvládat. Žalobkyně uvádí, že na její potíže nelze používat tabulky.

Od ledna 2015 se žalobkyni po prodělané dvanáctidenní migréně zhoršila neuropatie. Zhoršuje se též pohyblivost dolních a horních končetin, žalobkyně má potíže i s prováděním běžných denních činností. Žalobkyně je v chronickém stresu.

Každý zdravotní problém zhoršuje psychický stav žalobkyně. Žalobkyně užívá 11,5 tablety léků denně, k nimž v případě pochůzky ven si přibírá další léky (Neurol, Brufen, Dimexol, tablety na migrénu), aby takovou situaci zvládla. Toto může udělat jednou či max. dvakrát do měsíce, ne však denně při příp. docházení do zaměstnání. Žalobkyně klade otázku, jak by asi její pracovní výkon vypadal po takovém množství užitých léků. Kvůli chronické bolesti má žalobkyně potíže se spánkem, užívá opiátové náplasti.

Z důvodu nemoci nemůže žalobkyně vykonávat ani své záliby a z důvodu poklesu výše invalidního důchodu se dostala do sociální izolace (nemožnost navštěvovat výstavy, kulturní památky, divadlo apod.). Žalobkyně žije se svou matkou (76 let), která trpí obdobnými potížemi, a jen s obtížemi spolu zvládají péči o domácnost. Žalobkyně nemůže vykonávat své povolení zdravotní sestry. Musela se naučit zvládat své potíže a vytvořit si systém, kterým lze snížit její fyzické a psychické obtíže. Základem tohoto systému je přizpůsobit denní režim svému aktuálnímu stavu.

Žalobkyně je přesvědčena, že posudkový lékař přijal takové hodnocení jejího zdravotního stavu, aby nebylo přiznáno pochybení jeho kolegů, kteří posuzovali zdravotní stav před ním. Žalobkyně se vždy posudkových lékařů dotazuje, jakou práci by mohla vykonávat a oni ji odpoví, že nějakou jednoduchou. Žalobkyně si klade otázku, jaké zaměstnání, byť na zkrácený úvazek, by mohla vykonávat, tak aby nevadila její migréna (spojená se zvracením), závratě, pláč, panika a náhlé absence ze zdravotních důvodů. Domácí práce i administrativní práce jsou vyloučeny.

Žalobkyně uvádí, že dokud mohla, tak řádně pracovala, odváděla daně atd. Nyní je na ní prováděn útisk ze strany ČSSZ a je nucena trpět fyzicky, psychicky i ekonomicky. Nesprávným rozhodnutím byl totálně zničen její osobní i zdravotní život. Snížení invalidního důchodu považuje žalobkyně za úřednickou zvůli, která jí znemožnila, aby své potíže alespoň zpomalila prostřednictvím úkonů, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Žalobkyni bylo znemožněno alespoň trochu důstojně žít.

Žalobkyně závěrem uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a proto navrhla, aby bylo v soudním řízení zrušeno.

Pokračování
- 3 -
56Ad 5/2017

K žalobě žalobkyně přiložila lékařskou zprávu MUDr. P., psychiatra ze dne 7. 4. 2017.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby byl ve věci vypracován posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) a byl jím proveden důkaz. Žalovaná konstatovala, že rozhodnutí soudu ponechává na výsledku dokazování a na úvaze soudu.

Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně byla částečně invalidizována v letech 1987 až 1993. Následně v roce 2002 byla žalobkyně shledána plně invalidní, následně invalidní ve druhém stupni (od roku 2010). Od 4. 9. 2012 byla žalobkyně uznána invalidní ve třetím stupni (pokles pracovní schopnosti o 70 %). Od 6. 2. 2016 byl žalobkyni snížen invalidní důchod třetího stupně na invalidní důchod druhého stupně (pokles pracovní schopnosti o 50 %). Po vyčerpání opravného prostředku podala žalobkyně správní žalobu proti rozhodnutí o snížení stupně invalidity, který byl projednán zdejším soudem pod sp. zn. 53 Ad 5/2016. Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 9. 2016, č. j. 53 Ad 5/2016 – 39, žalobu žalobkyně zamítl pro nedůvodnost. Krajský soud si předmětný spis připojil k tomuto soudnímu spisu.

Dne 18. 10. 2016 podala žalobkyně žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Dne 16. 11. 2016 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice MUDr. T. vypracován posudek o invaliditě, ze kterého vyplynula skutková zjištění o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobkyně, a sice: periodická depresivní porucha, současná fáze těžké deprese bez psychotických příznaků, tendovaginitis stenosans dig 1, IV et V man I. dx. polyneuropatie končetin horních i dolních, struma netoxická mnohauzlová, operace 4/16 – thyreoidectomia totalis, esenciální (primární) hypertense, lentikulární ložisko v pravém podklíčku nejasné etiologie, cervikobrachiální sy C-Th oblasti, artrosa MTP kloubu palce vpravo, kolísající frustní levostranná hemiparesa při komplikované migréně, stp. migrenoisním infarktu. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně je invalidní. Jde nadále o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 55 %. Bylo uvedeno, že posuzovaná je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena v rozsahu 45 % a z důvodu vlivu zdravotního postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace byla podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšena o deset procentních bodů na celkových 55 %. Bylo uvedeno, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nadále způsobuje periodická depresivní porucha (většinou ve střední fázi, nyní v těžké fázi). Ostatní komorbidity jsou o dva řády nižšího významu. Psychické postižení nevylučuje výkon jednoduchých fyzických aktivit. Stav je chronifikovaný.

Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 29. 11. 2016 rozhodnutí, kterým byla žádost o zvýšení invalidního důchodu zamítnuta, přičemž bylo uvedeno, že žalobkyně je nadále poživatelkou invalidního důchodu druhého stupně.

Pokračování
- 4 -
56Ad 5/2017

Dne 2. 3. 2017 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice MUDr. V. Po skutkové stránce byla shledána: periodická depresivní porucha, současná fáze těžké deprese bez psychotických příznaků, tendovaginitis stenosans dig 1, IV et V man I. dx. polyneuropatie končetin horních i dolních, struma netoxická mnohauzlová, operace 4/16 – thyreoidectomia totalis, esenciální (primární) hypertense, lentikulární ložisko v pravém podklíčku nejasné etiologie, cervikobrachiální sy C-Th oblasti, artrosa MTP kloubu palce vpravo, kolísající frustní levostranná hemiparesa při komplikované migréně, stp. migrenoisním infarktu. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně byla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 55 %. Jde nadále o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Bylo zhodnoceno, že v případě žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje psychické a fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je nadále periodická depresivní porucha (ve fázi těžké deprese bez psychotických příznaků). Rozsah postižení nesplňuje podmínky pro funkčně těžké postižení, nejedná se o stav, který by vedl k nutnosti hospitalizace v léčebně. Jedná se o středně těžké funkční postižení, kterému odpovídá pokles pracovní schopnosti ve výši 30 % až 45 %, a to podle kapitoly V, položky 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Proti předchozímu posudkovému zhodnocení je stav bez významnějších změn. Byla stanovena horní hranice poklesu pracovní schopnosti 45 %, která byla dále navýšena z důvodu dalších komorbidit o deset procentních bodů na celkových 55 %. Bylo konstatováno, že komorbidity hodnoceny samostatně nedosahují ani invalidity prvního stupně. Psychické postižení nevylučuje výkon jednoduchých fyzických aktivit, které jsou žádoucí i z hlediska ovlivnění psychického onemocnění. Stav je chronifikovaný.

Na základě tohoto posudku bylo dne 7. 3. 2017 žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty, a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 2. 3. 2017 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 55 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole V. (duševní poruchy a poruchy chování), položce 4 (afektivní poruchy – poruchy nálady), písm. c) (středně těžké postižení, depresivní či manické epizody středně těžké, dostatečně dlouhé remise, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit omezen) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 % až 45 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 45 %, přičemž míru poklesu pracovní schopnosti dále zvýšil podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky o deset procentních bodů na celkových 55 %.

Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Českých Budějovicích dne 13. 6. 2017, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným neurologem a psychiatrem. Žalobkyně byla posuzována k profesi zdravotní sestry.

Pokračování
- 5 -
56Ad 5/2017

Posudková komise MPSV se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a že šlo o invaliditu druhého stupně. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: periodická depresivní porucha průběhem středně těžká překrývající se s poruchou úzkostně depresivní, současná fáze těžké deprese bez psychotických příznaků, obrna brachiálního plexu vlevo po exstirpaci nuchální uzliny z roku 1986 téměř upravená, polyneuropatie horních končetin lehká až středně těžká, migréna, migrenózní infarkt v roce 2003 s kolísající frustní levostrannou hemiparézou, polytopní vertebrogenní algický syndrom s mírným omezením funkce krční a bederní páteře, astmoidní bronchitis s normálními ventilačními parametry, totální strumektomie pro netoxickou strumu 28. 4. 2016, hypertenze. Při svém posuzování posudková komise vycházela z posudkové spisové dokumentace, zdravotnické dokumentace praktického lékaře a ošetřujícího psychiatra, z vlastního zjištění při jednání a z lékařských nálezů (mimo jiné též z lékařské zprávy MUDr. P. ze dne 7. 4. 2017, kterou žalobkyně přiložila k žalobě).

Posudková komise MPSV zhodnotila, že při hodnocení průběhu onemocnění včetně prostudování ambulantní psychiatrické dokumentace, kde jsou popsány objektivní příznaky, ale i schopnost aktivit žalobkyně v depresivní fázi, je zřejmé, že jde o postižení středně těžké. Poslední fáze je sice těžká, ale bez psychotických příznaků, bez nutnosti ústavní léčby, je standardně psychiatricky léčena. Průběh onemocnění je značně ovlivňován vlivy exogenními, tj. životní situací a událostmi v okolí. Dominující je symptomatika úzkostně depresivní, a to i mimo fáze deprese. V průběhu let dochází k astenizaci osobnosti premorbidně hypersenzitivní, závislé, s projevy významné somatizace. Kognitivní funkce postiženy nejsou. Lze konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní i fyzické schopnosti významné pro pracovní schopnost.

Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je periodická depresivní porucha překrývající se s úzkostně depresivní poruchou neurotickou. Z hlediska deprese jde o postižení středně těžké. Je o postižení podle kapitoly V., položky 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Byla zvolena horní hranice taxace ve výši 45 % a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu byla tato hranice navýšena na celkových 55 % poklesu pracovní schopnosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní ve druhém stupni.

Posudková komise MPSV vyhodnotila, že nejde o postižení těžké podle kapitoly V., položky 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť nejde o chronickou těžkou depresi léčebně rezistentní, všechny epizody nejsou těžké, není dáno cyklování s projevy manickými, nejde o stavy tak závažné, kdy je hospitalizace nevyhnutelná.

Posudková komise doplnila, že somatické obtíže původně vedoucí k invalidizaci před lety již nejsou posudkově významné.

Podle posudkové komise MPSV je žalobkyně schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na duševní a tělesné schopnosti, a to v rozsahu nejméně o polovinu. S takovým omezením může využít svou středoškolskou kvalifikaci zdravotní či ekonomickou, např. v administrativní činnosti, práci z domova apod. Žalobkyně je schopna i rekvalifikace. Žalobkyně není schopna práce se zátěží fyzickou, duševní, s nároky na koncentraci, pozornost, zodpovědnost; nevhodná je noční práce, manipulace s břemeny, práce v nepříznivých klimatických podmínkách.

Pokračování
- 6 -
56Ad 5/2017

Hodnocení je i ve shodě s předchozím posudkem posudkové komise MPSV z roku 2016. Od té doby k zásadní změně nedošlo. Astenizace osobnosti zhoršující možnost uplatnit se v práci byla zhodnocena navýšením poklesu pracovní schopnosti o maximálních deset procent.

Žalobkyně krajskému soudu předložila dne 18. 7. 2017 písemné námitky proti posudku posudkové komise MPSV ze dne 13. 6. 2017. Žalobkyně vznesla námitku podjatosti MUDr. F. a MUDr. A., neboť tyto dvě lékařky posuzovaly zdravotní stav žalobkyně již dne 23. 8. 2016. Podle žalobkyně je jejich závěr irelevantní a zaměřený v její neprospěch, neboť jiným rozhodnutím by uvedené lékařky připustily své pochybení v minulém řízení.

Žalobkyně měla výhradu k bodu na str. 7 posudku, kde se uvádí, že v roce 1993 již nebyla částečně invalidní, neboť došlo ke stabilizaci jejího zdravotního stavu. Žalobkyně uvádí, že částečný invalidní důchod jí byl odebrán, neboť vydělávala více peněz, než bylo u daného typu invalidního důchodu možné. Poté se vrátila do zaměstnání, přičemž její psychické obtíže byly v té době ještě zvládatelné. V současné době si však nedovede představit, že by se ve svém stavu vrátila k výkonu povolání zdravotní sestry.

Pracovní rekomandaci považuje žalobkyně za absurdní, neboť např. si nelze obstarat zaměstnání v administrativě, při němž by nebylo třeba koncentrace, pozornosti, zodpovědnosti a které by nebylo určitou duševní zátěží.

Posudková komise MPSV argumentuje tím, že žalobkyně nebyla hospitalizována na psychiatrickém oddělení. Žalobkyně k tomu uvádí, že pokud pacient trpící depresemi není nebezpečný a spolupracuje při ambulantní léčbě, není hospitalizace zapotřebí, neboť by neměla žádný smysl. Žalobkyni byla hospitalizace nabídnuta, ale ta ji odmítla, neboť má doma nemocnou maminku a dále pro nedůvěru k nemocničním zařízením.

Dále žalobkyně poukázala na nedostatek finančních prostředků.

Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 31. 7. 2017. Krajský soud provedl dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 13. 6. 2017. Žalobkyně přiložila k žalobě lékařskou zprávu MUDr. P., psychiatra ze dne 7. 4. 2017. Z obsahu posudku MPSV se podává, že tato lékařská zpráva byla vzata jako podklad pro posouzení posudkové komise, a proto ji krajský soud na jednání neprováděl samostatně k důkazu. Žalobkyně při jednání soudu doplnila své výhrady k posudku posudkové komise MPSV s tím, že v něm postrádá odůvodnění vlivu toxoplasmosy, kterou prodělala v roce 1986, na její zdravotní stav. S ohledem na nedůvěru žalobkyně k posudkové komisi MPSV v Českých Budějovicích byla s ní probrána možnost vyžádání srovnávacího posudku u posudkové komise v jiném krajském městě. Tento důkazní návrh žalobkyně nevznesla, přičemž uvedla, že by nebyla schopna se do jiného krajského města před komisi dostavit.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Žaloba není důvodná.

Pokračování
- 7 -
56Ad 5/2017

Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, který ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 ve svém § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % Pokračování
- 8 -
56Ad 5/2017

schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ České Budějovice, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 13. 6. 2017. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena dvěma odbornými lékaři a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala jednotlivými zdravotními postiženími žalobkyně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

Žalobkyně v rámci svého vyjádření k posudku posudkové komise MPSV vznesla u soudu námitku podjatosti obou odborných lékařek, neboť ji v komisi posuzovaly již v předchozím roce a nyní podle žalobkyně posuzovaly její zdravotní stav tak, aby nepřipustily své předchozí pochybení v minulém řízení. Krajský soud z připojeného soudního spisu sp. zn. 53 Ad 5/2016 zjistil, že skutečně obě odborné lékařky byly členkami komise, která žalobkyni posuzovala dne 23. 8. 2016. Krajský soud jednak konstatuje, že námitku podjatosti měla žalobkyně uplatnit přímo při jednání posudkové komise dne 13. 6. 2017 tak, aby mohl být aktivizován postup podle § 14 správního řádu. K námitce podjatosti uplatněné až u soudu nelze již přihlížet, neboť evidentně nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu poté, co se o důvodu vyloučení označených osob žalobkyně dozvěděla; krajský soud proto námitku podjatosti nepředkládal posudkové komisi MPSV k posouzení. Žalobkyni přitom muselo být zřejmé hned při jednání posudkové komise, že ji posuzují stejné lékařky jako o rok dříve. Pokud jde o důvod vznesené námitky podjatosti, tak ten krajský soud neshledal důvodným. Podjatost členů komise nelze spatřovat v procesním postupu v řízení či bez dalšího v tom, že žalobkyni již jednou posuzovali o rok dříve. Důvodem podjatosti může být takový poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, pro nějž lze pochybovat o nepodjatosti člena komise. Takovou námitku však žalobkyně neuvedla. Z obsahu posudku posudkové komise MPSV se krajskému soudu nepodává, že by odborné lékařky při posuzování zdravotního stavu jednaly jakkoliv nekorektně či záměrně v neprospěch žalobkyně.

Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise dospěla ke stejnému výsledku jako v obou předchozích posudkových závěrech (posudek o invaliditě ze dne 16. 11. 2016 Pokračování
- 9 -
56Ad 5/2017

a posudek z námitkového řízení ze dne 2. 3. 2017) stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a sice že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je postižení zařazené do kapitoly V., položky 4c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. V posudcích bylo shodně zhodnoceno, že se u žalobkyně jedná o středně těžké postižení psychického charakteru – periodická depresivní porucha překrývající se s úzkostně depresivní poruchou neurotickou. Posudková komise MPSV taktéž náležitě odůvodnila, proč se nemůže jednat o těžké postižení. U žalobkyně totiž nejsou splněna posudková kritéria podle položky 4d – nejde o chronickou těžkou depresi léčebně rezistentní, všechny epizody nejsou těžké, není dáno cyklování s projevy manickými, nejde o stavy tak závažné, kdy je nevyhnutelná hospitalizace. Žalobkyně tomuto bodu posudku oponovala v tom smyslu, že nebyla hospitalizována, ač mohla, ale že jednak u ní není hospitalizace zapotřebí (není nebezpečná, spolupracuje), a jednak má obecnou nedůvěru k nemocničním zařízením a má doma nemocnou maminku. Uvedená argumentace není schopna vyvrátit závěr posudkové komise o tom, že nejsou naplněna posudková kritéria pro položku 4d pro těžké postižení. Sama žalobkyně uvádí, že hospitalizace není potřebná, neboť není nebezpečná a spolupracuje, což zcela koreluje se závěrem posudkové komise MPSV o tom, že u žalobkyně není dán natolik závažný stav, který by hospitalizaci vyžadoval, a tudíž že jde o postižení středně těžké. Další důvody, proč žalobkyně odmítá hospitalizaci, jsou ryze její osobními, což není relevantní pro posouzení věci.

Posudková komise zhodnotila, že v rámci posuzované položky 4c se u žalobkyně jedná o pokles pracovní schopnosti na horní hranici, tj. v rozsahu 45 %, a to z důvodu snížení úrovně sociálního fungování. Ostatní zdravotní postižení žalobkyně byla zhodnocena v rámci navýšení poklesu pracovní schopnosti o dalších deset procentních bodů podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise MPSV tak ve shodě s oběma předchozími posudky ze dne 16. 11. 2016 a 2. 3. 2017 stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 55 %. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spočívající ve středně těžkém postižení psychiatrického charakteru nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze všech předložených posudků o invaliditě v tomto řízení pořízených. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobkyně.

K námitkám žalobkyně, že je nutné, aby byly při stanovení invalidity zohledněny všechny její zdravotní potíže a že není možné pouze vycházet z tabulek, jednak krajský soud uvádí, že z posudků vyplývá, že byly v rámci celkové diagnózy hodnoceny všechny zdravotní potíže žalobkyně jak fyzického tak psychického rázu, a jednak odkazuje na § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Podle tohoto ustanovení platí, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. U žalobkyně bylo určeno, že nejvýznamnější dopad na její pracovní schopnost má diagnóza psychiatrického charakteru. Od té se tudíž odvíjelo stanovení poklesu pracovní schopnosti. Ostatní zdravotní potíže pak byly zohledněny při navýšení poklesu pracovní schopnosti o deset procentních bodů podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Tímto způsobem byl vyhodnocen pokles pracovní schopnosti žalobkyně v celkovém rozsahu 55 %, což je maximální možná hranice.

Pokračování
- 10 -
56Ad 5/2017

Z posudků má krajský soud za to, že žalobkyně byla hodnocena objektivně. Nic z obsahu správního spisu ani z obsahu předmětných posudků nezavdává příčinu domnívat se, že by žalobkyně byla ze strany posuzujících lékařů jakkoliv znevýhodňována či poškozena.

Pokud jde o námitku žalobkyně, že v posudku posudkové komise MPSV není zohledněno, že v roce 1986 prodělala toxoplasmosu a že tato nemoc v latentní formě může mít vliv na její ostatní zdravotní postižení, pak krajský soud uvádí své přesvědčení, že tato skutečnost nemůže mít za následek nepoužitelnost posudkových závěrů. V posudku se na str. 7 uvádí, že žalobkyně byla v roce 1987 uznána částečně invalidní pro stav po toxoplasmose a tento stav trval až do roku 1993. V posudku na str. 9 se pak doplňuje, že somatické obtíže původně vedoucí k invalidizaci před lety (tj. i stav po toxoplasmose) již nejsou posudkově významné. Žalobkyně v řízení nepředložila žádný doklad o tom, že by trpěla toxoplasmosou i aktuálně, a to v její latentní formě; takové zdravotní potíže tudíž nebylo možné v rámci posudkového zhodnocení jakkoliv domýšlet či předvídat.

Pokud žalobkyně oponovala posudku dále v tom, že není pravda, že by jí byl invalidní důchod v roce 1993 odebrán z důvodu stabilizace zdravotního stavu, nýbrž že jí zanikl z důvodu vyššího než možného příjmu, tak nelze než konstatovat, že tato námitka nemá žádný dopad na posouzení zdravotního stavu žalobkyně, a je tudíž v tomto řízení irelevantní.

Posudková komise MPSV se taktéž podrobně zabývala profesní rekomandací s tím, že konstatovala, že žalobkyně je schopna pracovního zařazení s podstatně menšími nároky na duševní a tělesné schopnosti, a to v rozsahu nejméně o jednu polovinu, avšak není schopna práce se zátěží fyzickou, duševní, s nároky na koncentraci, pozornost, zodpovědnost; nevhodná je noční práce, manipulace s břemeny, práce v nepříznivých klimatických podmínkách. Posudková komise uvedla, že za těchto omezení může žalobkyně využít svou středoškolskou kvalifikaci zdravotní či ekonomickou, např. v administrativní činnosti či při práci z domova; žalobkyně je schopna rekvalifikace. Žalobkyně na jednání u soudu uvedla, že takové zaměstnání, které popsala posudková komise MPSV, nelze nalézt, neboť všechny podmínky ve svém celku jsou absurdní. Žalobkyně uvedla řadu zdravotních potíží, které jí znemožňují práci z domova i doporučovanou administrativní činnost. Pro krajský soud je sice pochopitelné, že práci podle doporučení posudkové komise MPSV lze hledat zřejmě jen velice těžko, avšak to není argument, který by mohl odůvodnit zvýšení invalidity na třetí stupeň. Invalidita se odvíjí výlučně od posouzení zdravotního stavu a reálné možnosti uplatnění na trhu práce při takovém posuzování nemohou být zohledněny. Zákonným požadavkem na posudek o invaliditě je pracovní rekomandace a tomuto požadavku posudková komise MPSV dostála.

Stejně tak celkový nedostatek finančních prostředků či stav hraničící s chudobou nemůže být důvodem pro přiznání invalidity vyššího stupně. Pro řešení takových nepříznivých životních situací jsou vytvořeny systémy sociální pomoci (např. dávka příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení či mimořádná okamžitá pomoc), sociálních služeb (např. dávka příspěvek na péči) či státní sociální podpory (např. dávka příspěvek na bydlení), kterých může žalobkyně při splnění zákonných podmínek příp. využít.

Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných Pokračování
- 11 -
56Ad 5/2017

pochybností o správnosti posudkových závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobkyně byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni.

Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti.

Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí (tj. ke dni 7. 3. 2017) 55 %, pak byla žalobkyně invalidní ve druhém stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo.

Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. července 2017

Pokračování
- 12 -
56Ad 5/2017

Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru