Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

55 Az 2/2019 - 30Rozsudek KSCB ze dne 18.02.2020

Prejudikatura

5 Azs 28/2008 - 68


přidejte vlastní popisek

55Az 2/2019-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci

žalobce: X

bytem X zastoupen advokátem JUDr. Petrem Novotným se sídlem Archangelská 1, Praha 10

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Praha 7, Poštovní schránky 21/OAM

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2019 č. j. OAM-775/ZA-ZA11-ZA21-2019

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou dne 14. 10. 209 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2019 č. j. OAM-775/ZA-ZA11-ZA21-2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla shledána nepřípustná jeho opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany na základě § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) a řízení o této žádosti bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.

2. Žalobce má za to, že správní orgán při vydání napadeného rozhodnutí nepostupoval v souladu se zákonem, neboť měl vést meritorní řízení a v jeho rámci pak posoudit důvody podané žádosti o mezinárodní ochranu, neboť vyšly najevo nové zásadní skutečnosti, jež nebyly předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení, které odůvodňují udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně udělení doplňkové ochrany žalobci podle § 14a) zákona o azylu. Žalovaný proto porušil § 3 správního řádu, neboť řádně nezjistil skutkový stav věci, dále si neopatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 2 správního řádu, když s ohledem na tvrzení žalobce a nově zjištěné skutečnosti bylo v rozporu se zákonem rozhodnuto o nepřípustnosti žádosti podle § 10a) písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, aniž by došlo k jejímu meritornímu projednání.

3. Pokud by správní orgán zjistil řádně stav věci a opatřil si dostatečné podklady, pak by musel rozhodnout o udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně o udělení doplňkové ochrany žalobci podle § 14a) zákona o azylu, neboť žalobcem prezentované skutečnosti důvodně svědčí o tom, že v případě návratu do vlasti bude žalobce reálně ohrožen na svém životě, neboť na Ukrajině probíhá dlouhodobý vnitrostátní konflikt, zejména s ohledem na snahu ukrajinské vlády získat zpět proruské regiony na východě země a rovněž poloostrov Krym, který byl připojený během konfliktu k Ruské federaci. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný ve vyjádření odkázal na obsah správního spisu a na obsah napadeného rozhodnutí. Poukázal na to, že žalobce podal v pořadí již druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky, kdy jeho předchozí žádosti správní orgán nevyhověl a mezinárodní ochranu žalobci neudělil. Žalobce v nové žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti, což vyplývá z protokolu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 2. 9. 2019, ve kterém žalobce uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá ze stejných důvodů jako v předešlé žádosti. K námitce, že si správní orgán neopatřil dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí, žalovaný uvedl, že žalobce byl dne 4. 9. 2019 seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, ke kterým se nevyjádřil a ani nenavrhl jejich doplnění. K obavě žalobce z povolání do armády a nasazení do bojových akcí správní orgán uvedl, že v zóně ATO jsou v současné době nasazení pouze vojáci z povolání a dobrovolníci. Napadené rozhodnutí považuje za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci.

4. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

5. Žalobce podal dne 28. 8. 2019 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V protokolu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že nebyl členem politické strany ani hnutí, je svobodný, bezdětný, na území ČR vstoupil dne 3. 7. 2017, ze své vlasti do České republiky přicestoval autobusem přes Polsko do Prahy. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že žádá ze stejných důvodů jako v minulé žádosti, a to z důvodu situace na Ukrajině.

6. Z protokolu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu v předchozím řízení ze dne 27. 10. 2017 vyplývá, že žalobce jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v případě návratu do Debalcova je ohrožen, neboť v blízkosti tohoto města je frontová linie. Na Ukrajině by si těžko hledal práci, jiný důvod nemá.

7. Z protokolu o seznámení se s podklady o rozhodnutí vyplývá, že se žalobce nevyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí, ani nenavrhl doplnění důkazů pro rozhodnutí. Uvedl, že na Ukrajině není bezpečno, válka pokračuje, na ulicích zastavuje vojenská správa mladé muže a posílá je do války, všude se střílí (protokol ze dne 4. 9. 2019).

8. Žalovaný dne 11. 9. 2019 pod č. OAM-775/ZA-ZA11-ZA21-2019 vydal rozhodnutí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a) odst. 1 písm. e) zákona o azylu, řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. e) zákona o azylu zastavuje. Správní orgán neshledal důvod pro opakované posouzení žádosti žalobce ve vztahu k jím uváděným důvodům, neboť ten neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobce z vlasti a obavy z návratu do vlasti. Žalobce totiž uváděl naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se na Ukrajinu opětovně vrátit, jak uváděl v průběhu správního řízení o jeho první žádosti. Žalobce v průběhu správního řízení o jeho první žádosti označil důvod podání žádosti obavu z povolání výkonu vojenské služby a snahu o legalizaci pobytu na území ČR. Z jeho tvrzení v případě podání opakované žádosti nevyplynula žádná skutečnost, která by odůvodňovala opětovné meritorní posouzení jeho žádosti a nejedná se proto o nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu. Proto bylo řízení zastaveno, neboť žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná dle § 10a) odst. 1 písm. e) zákona o azylu.

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. V rámci správního řízení bylo zjištěno, že se jedná o druhou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Dne 24. 10. 2017 si žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, kdy jeho žádosti nebylo rozhodnutím ze dne 10. 4. 2018 vyhověno. Žalovaný žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až 14b) zákona č. 325/1999 Sb. neudělil. V rámci tohoto řízení žalobce jako důvod k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl blízkost frontové linie od města svého narození a nedostatek pracovních sil na Ukrajině. V rámci pohovoru pak žalobce uvedl strach z mobilizace do armády a skutečnost, že jeho otec dlouhodobě žije v České republice. Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou, která byla rozsudkem Krajského soudu v Č. Budějovicích č. j. 54 Az 2/2018-48 zamítnuta. Krajský soud dospěl k závěru, že k naplnění důvodů pro udělení mezinárodní ochran nedošlo a odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které obava z výkonu vojenské služby není azylovým důvodem, kdy poté, co byly zohledněny informace ohledně bezpečnostní informace na Ukrajině, dospěl soud k závěru shodně se žalovaným, že žalobce není ohrožen na životě v důsledku konfliktu na Ukrajině a nejsou tak splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 14a) zákona o azylu. Žalobce si podal proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 54 Az 2/2018-48 ze dne 12. 12. 2018 kasační stížnost, která byla usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 29/2019- 27 odmítnuta pro nepřijatelnost. V daném případě byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany dle správního orgánu nepřípustná podle § 10a) odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11 a) odst. 1 zákona o azylu.

11. Žalobce v první žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 24. 10. 2017 uvedl jako důvod podání žádosti obavu z povolání k výkonu vojenské služby a legalizaci pobytu na území ČR. Jak vyplývá z rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2018, mezinárodní ochrana podle § 12 až § 14 zákona o azylu nebyla udělena, neboť nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že by žalobce mohl být ve své vlasti vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona, nebo že by mu hrozila vážná újma ve smyslu § 14a) zákona o azylu. Žalobce v první žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděl jako důvod blízkost frontové linie od města svého narození a nedostatek pracovních míst na Ukrajině. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku č. j. 54 Az 2/2018-48, žalobcova obava z výkonu vojenské služby není azylovým důvodem, rovněž byla zohledněna bezpečnostní situace na Ukrajině a soud dospěl k závěru, že žalobce v důsledku konfliktu na Ukrajině ohrožen na životě není. Proto nejsou splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 14a) zákona o azylu. Tento závěr byl pak podložen informacemi o situaci v zemi původu žalobce ohledně bezpečnostní situace na Ukrajině.

12. Jak je uvedeno shora, žalobce v žádosti ze dne 28. 8. 2019 výslovně uvedl, že žádá o mezinárodní ochranu se stejných důvodů jako v předešlém řízení, proto je správný závěr žalovaného, že žalobce uvádí naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochotu se na Ukrajinu opětovně vrátit, což uváděl v průběhu řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správně proto správní orgán neshledal důvod pro opakované posuzování žádosti žalobce k jím uváděným důvodům, neboť žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení. Jestliže bylo zjištěno, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti nebo zjištění, byla správně shledána žádost žalobce nepřípustnou podle § 10a) odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení bylo zastaveno rozhodnutím podle § 25 písm. i) zákona o azylu. V daném případě žalobce nebude v zemi jeho původu vystaven pronásledování, ani mu nehrozí žádná vážná újma, neboť dle informacích získaných správním orgánem nebyla na Ukrajině mobilizace vyhlášena od roku 2016 a ani se o ní neuvažuje. Žalobce neuvedl ani jakým způsobem by mu mobilizace hrozila. Žalobce pouze tvrdí, že na Ukrajině není bezpečno, že pokračuje válka a na ulicích vojenská správa zastavuje mladé muže a posílá je do války, když tuto skutečnost žalobce neozřejmil, jak souvisí s jeho osobou.

13. V souvislosti s tím soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009 č. j. 5 Azs 28/2008-68, dle něhož musí žadatel prokázat „dostatečnou míru individualizace“, a to například tím, že prokáže, že již utrpěl vážnou újmu, nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy, 2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu země původu, ve kterém skutečně pobýval a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země či 3) jsou u něj dány jiné faktory, které zvyšují riziko, že terčem svévolného násilí bude právě on. V daném případě toto žalobce neprokázal.

14. K obavě žalobce z povolání do armády a nasazení do bojových operací soud uvádí, že v zóně NATO jsou nyní nasazeni pouze vojáci z povolání a dobrovolníci. Obava žalobce je tudíž zcela nedůvodná.

15. Soud poznamenává, že obava z výkonu vojenské služby není azylovým důvodem, a to ani v případě rizika nasazení do bojových akcí, což vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu např. z rozsudku č. j. 7 Azs 34/2017-26.

16. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že si žalovaný neopatřil dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí, jestliže vyplývá z protokolu o seznámení se s podklady pro rozhodnutí ze dne 4. 9. 2019, že žalobce se k nim nevyjádřil a ani nenavrhl jejich doplnění.

17. Soud proto uzavřel, že žalovaný se správně nezabýval novými skutečnostmi, které v nové žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, jestliže žalobce žádné nové skutečnosti neuvedl a jako důvod o poskytnutí mezinárodní ochrany v protokolu ze dne 2. 9. 2019 uvedl, že žádá o mezinárodní ochranu ze stejných důvodů jako v žádosti předešlé. Správně proto žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je podle § 10a) odst. 1 písm. e) zákona nepřípustná. Žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti nebo zjištění svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14 a) zákona o azylu.

18. Soud neshledal důvodnou námitku, že žalovaný porušil § 3 správního řádu, jestliže k této námitce žalobce neuvedl ani konkrétní argumentaci, a proto se soud ani s touto námitkou nemohl konkrétně zabývat, pouze obecně uzavírá, že § 3 správního řádu porušen nebyl, kdy žalovaný shromáždil dostatek důkazů pro vydání rozhodnutí.

19. Soud proto z výše uvedených důvodů uzavřel, že žaloba důvodná není, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl v řízení plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl úspěšný, ovšem žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložil. Soud proto žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady nad rámec jeho administrativní činnosti vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. 10a) odst. 1 písm. e) zákona o azylu

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 18. února 2020

Mgr. Helena Nutilová v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru