Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

55 Ad 1/2021 - 31Rozsudek KSCB ze dne 05.05.2021

Prejudikatura

4 Ads 57/2009 - 53

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
10 Ads 211/2021

přidejte vlastní popisek

55 Ad 1/2021 - 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci

žalobce: M.D.

bytem X
zastoupený obecnou zmocněnkyní M. D.
bytem X

proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
sídlem na Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.11.2020 č. j. MPSV-2020/226568-913

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. MPSV-2020/226568-913 ze dne 20. 11. 2020 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím ze dne 20. 11. 2020 č. j. MPSV-2020/226568-913 (dále jen napadené rozhodnutí), žalovaný podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Českých Budějovicích č. j. 18075/2020/JHR ze dne 26. 8. 2020, jímž byl zamítnut návrh žalobce na změnu výše příspěvku na péči od července 2020 a příspěvek na péči poskytovat ve výši 12 800 Kč měsíčně podle ustanovení § 7 zákona o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, a to dne 14. 1. 2021.

3. V žalobě žalobce uvedl, že má za to, že jeho zdravotní stav odpovídá závislosti IV. stupně. Příspěvek na péči v tomto stupni mu nebyl přiznán, neboť správní orgány dospěly k nesprávnému závěru, že zvládá životní potřebu, a to orientaci a komunikaci.

4. Žalobci byla uznána neschopnost těchto základních potřeb: mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost, ovšem nebyla uznána potřeba komunikace orientace. S těmito hodnoceními žalobce však nesouhlasí.

5. K životní potřebě komunikace žalobce uvedl, že je schopen krátké verbální komunikace, není však schopen si některá slova vybavit nebo pochopit jejich význam. Toto ovšem pracovnice provádějící sociální šetření by zjistily, kdy alespoň se pokusily o rozhovor se žalobcem. K tomu se však pracovnice při místním šetření dne 22. 7. 2020 nedostaly, neboť se žalobcem nemluvily jediného slova. Komunikace byla vedena pouze s manželkou žalobce a dále s pracovnicí hospicové péče, která byla místního šetření přítomna. Proto má žalobce za to, že závěry správních orgánů o zvládání potřeby komunikace neodpovídají skutečnému zdravotnímu stavu, proto navrhuje, aby byl proveden důkaz svědeckou výpovědí obecné zmocněnkyně žalobce a dále pracovnice hospicové terénní péče sv. Kleofáše, B.B.. Dále žalobce poukázal na to, že za zvládnutí potřeby komunikace se považuje stav, kdy je osoba schopna se dorozumívat i psanou zprávou, čehož však žalobce není absolutně schopen. Žalobce je imobilní, je odkázaný na lůžko, není schopen si sám naporcovat jídlo. Motorika žalobce je značně oslabena, po celý den leží na polohovacím křesle u televize a není schopen žádného pohybu. Jeho pohybové schopnosti jsou natolik omezeny, že žalobce není schopen ani výkonu fyziologické potřeby. Žalobce není schopen vytvářet rukou psané zprávy, není schopen uchopit tužku s ohledem na jeho problémy s hybností, není schopen se dorozumívat ani prostřednictvím psané zprávy přes mobilní telefon. Rovněž je pro něj problém i přijmout sms zprávu či hovor na mobilním telefonu. Jeho vyjadřovací schopnosti jsou rovněž sníženy, jedná se spíše o neartikulovanou řeč. V souvislosti s tím žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2017 č. j. 41 A 39/2016-47, kde byla řešena obdobná situace jako v případě žalobce. Dle citovaného rozsudku rovněž nebylo provedeno řádné místní šetření a pracovnice dospěly ke svým závěrům pouze na základě krátkého rozhovoru s manželkou žalobce.

6. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce je orientován ve všech kvalitách, tedy, že je schopen se orientovat zrakem i sluchem, kdy zrak je korigován brýlemi, je orientován v místě, v čase a je schopen rozpoznávat jiné osoby. S tímto závěrem žalobce rovněž nesouhlasí. Provedené sociální šetření nebylo řádně provedeno, jestliže k žádné komunikaci se žalobcem nedošlo. Žalobce je schopen rozeznávat některé osoby. Tato jeho schopnost je však výrazně limitována. Rozpozná pouze osoby, které vídá často. Žalobce je labilní na stresující podněty, reaguje pláčem a sebelítostí, ovšem tyto skutečnosti nejsou správním orgánům známy, jestliže nebylo řádně provedeno místní šetření.

7. Správní orgány proto nezjistily řádně stav věci, neboť provedené šetření v místě bydliště žalobce bylo zcela nedostatečné bez jakékoliv komunikace s posuzovanou osobou. V souvislosti s touto námitkou žalobce poukázal na rozsudek NSS č.j. 4 Ads 57/2009-53.

8. Podle žalobce je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti na podklady pro rozhodnutí, tedy zejména na výsledek sociálního šetření. Jestliže nedošlo k řádnému vyšetření žalobce ze strany sociálních orgánů, rozhodnutí žalovaného pak nemá oporu ve skutkovém stavu věci. Z lékařských zpráv vyplývá, že žalobce je osobou neschopnou jakékoliv pohybu, tedy i například písemné komunikace. Rovněž ústní komunikace je na velmi špatné úrovni. Proto je žalobcem navrhováno zrušení napadeného rozhodnutí.

Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

9. K posouzení zvládání životních potřeb žalovaný uvedl, že posudková komise při posuzování vycházela z lékařských nálezů a sociálního šetření a po vyhodnocení všech posudkových rozhodných skutečností zhodnotila, o jaký stupeň závislosti se jedná. Žalovaný rovněž uvedl, že žalobce proti způsobu provedení sociálního šetření neuvedl žádné námitky, ani v odvolání ani v průběhu odvolacího řízení. Příslušný záznam ze sociálního šetření je bez námitek podepsán, jak žalobcem jeho manželkou. Proto má žalovaný za to, že sociální šetření proběhlo řádně.

10. Pro vyhodnocení nezvládání konkrétní životní potřeby je nutné, aby toto nezvládání mělo medicínský podklad. Samotné tvrzení žalobce o nezvládání jednotlivých aktivit zákonná kritéria pro uznání vybraných potřeb nenaplňují. V žalobě uplatněná tvrzení o nezvládání vyjmenovaných aktivit v oblasti orientace a komunikace nebyly ve správním řízení ze strany žalobce nikdy uplatněny.

11. Naopak v rozporu s tvrzeními žalobce vyšlo v průběhu odvolacího řízení najevo, že žalobce je schopen bez problému komunikovat, například dne 23. 9. 2020 žalobce vedl se žalovaným telefonický hovor, o čemž je úřední záznam ve spise. Z obsahu telefonického hovoru vyplývá, že žalobce porozuměl sdělovaným informacím, byl schopen adekvátně reagovat na dotazy. V jeho řeči nebyly žádné nápadnosti a jeho řeč byla i srozumitelná.

12. Žalovaný konstatoval, že v případě sociálního šetření se jedná o předepsaný podklad při rozhodování ve věci, ale je pouze jedním z důkazních prostředků v řízení o příspěvku na péči prováděný pracovníkem, který nedisponuje medicínskými znalostmi a který zaznamenává informace v rovině tvrzení sdělených žadatelem o dávku nebo jeho zástupcem. Míru popsané pomoci při sociálním šetřen přitom musí dát posuzující lékař do souvislosti s objektivizovanou mírou funkčního postižení.

13. Žalovaný shromáždil stanovené podklady pro rozhodnutí, kdy komise vycházela z relevantních a aktuálních lékařských nálezů, které měla k dispozici. Posudek žalovaný vyhodnotil jako každý jiný důkaz, jak po stránce úplnosti, tak i přesvědčivosti, považoval jej za úplný a přesvědčivý. V řízení o žádosti žalobce nedošlo k žádnému pochybení, a proto navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

Podstatný obsah správních spisů

14. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věci následující podstatné skutečnosti.

15. Žalobce podal dne 8. 7. 2020 žádost o příspěvek na péči. Na základě tohoto návrhu bylo pak provedeno sociální šetření v místě trvalého pobytu žalobce.

16. Ve správním spise je oznámení o poskytovateli pomoci – hospicové péče sv. Kleofáše o.p.s. se sídlem v Třeboni, ze kterého vyplývá, že žalobci je poskytována terénní odlehčovací služba.

17. Ze záznamu sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku ze dne 22. 7. 2020 vyplývá, že žalobce kromě komunikace a orientace nezvládá mobilitu stravování, oblečení, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby a péči o zdraví. Žalobce polehává, posedává v polohovacím křesle a sleduje televizi. Žalobce není schopen se v domácnosti o cokoliv postarat, je stále ležící, s penězi hospodaří jeho manželka. Není schopen ovládat jakýkoliv domácí spotřebič.

18. K orientaci bylo uvedeno, že žalobce má brýle na dálku, je orientovaný ve všech směrech. Ke komunikaci bylo uvedeno, že slovně komunikuje, sdělovanému rozumí, odpovídá adekvátně. Krátkou zprávu zvládne (i luští křížovky), mobilní komunikaci nezvládá, pouze přijme hovor. Obrazové a zvukové signály rozpozná.

19. V posudku o zdravotním stavu ohledně posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči vypracovaným OSSZ Jindřichův Hradec je uvedeno mimo jiné, že žalobce je orientován, komunikuje aktuálně. Za nezvládané životní potřeby je uvedena mobilita, stravování, oblékání, obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Byl proto učiněn závěr, že nezvládá osm základních životních potřeb.

20. Po provedeném šetření a posouzení stupně závislosti OSSZ vydal Úřad práce ČR – krajská pobočka v Českých Budějovicích rozhodnutí, kterým zamítl návrh žalobce na změnu výše příspěvku na péči od července 2020 s tím, že nadále bude žalobci poskytován příspěvek na péči ve výši 12 800 Kč podle ustanovení § 7 zákona o sociálních službách.

21. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. V odvolání zejména poukázal na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí s tím, že je odkázán na pomoc své manželky. Manželka mu upravuje i jídlo. Značné finanční prostředky žalobce vynakládá na zdravotní pomůcky a na potravinové doplňky. Jeho zdravotní stav se zhoršil, neboť je z něho prakticky ležák.

22. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Pro účely odvolacího řízení byl vyžádán posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice, který byl podán dne 3. 11. 2020. Podkladem posudkového zhodnocení byla zpráva od praktického lékaře P.W. ze dne 10. 8. 2020, ze které vyplývá, že žalobce je imobilní po CMP v roce 2004, kdy samostatně zvládá jen příjem potravy, je neschopen stoje, je neschopen chůze. Chování a psychické funkce jsou přiměřené, orientován je místem, časem, osobou, komunikace přiměřená. Zrak je korigován brýlemi. V posudku je rovněž citováno sociální šetření provedené dne 22. 7. 2020, ze kterého bylo mimo jiné zjištěno, že žalobce přijme hovor a bylo odkázáno na další záznamy ze šetření, kdy lékař OSSZ v Jindřichově Hradci dne 13. 8. 2020 uzavřel, že žalobce nezvládá osm základních životních potřeb, že zvládá jen orientaci a komunikaci. Posudková komise učinila posudkový závěr, že orientace je plně zachována, žalobce aktivně spolupracuje, komunikace je zachována, domluví se, přečte, napíše, hovor přijme, jídlo je mu servírováno k lůžku, není schopen si ho naporcovat, nají se lžící, pije z lahve s pítkem. Zdravotní stav mu nedovoluje se oblékat, provádět tělesnou hygienu, ranní hygienu provádí na lůžku. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl zapříčiněný těžkými následky prodělané cévní mozkové příhody z roku 2004. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že posudková komise neshledala medicínské důvody pro uznání závislosti základních životních potřeb orientace a komunikace, neboť dle záznamu sociálního šetření je žalobce orientován ve všech kvalitách, je schopen se orientovat zrakem i sluchem, zrak má korigován brýlemi. K základní potřebě komunikace bylo konstatováno, že žalobce slovně komunikuje, sdělovanému rozumí, jeho odpovědi jsou adekvátní, krátkou psanou zprávu napíše. Na mobilním telefonu přijme základní obrazové a zvukové signály i je rozpozná, proto základní životní potřebu komunikace v přijatelném standardu zvládá. Bylo uzavřeno, že žalobce je považován za osobu závislou pomocí jiné fyzické osoby ve III. stupni závislosti, a proto nebylo jeho odvolání vyhověno.

Právní hodnocení krajského soudu

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

24. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. S účinností od 1. 1. 2012 platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. [§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách].

25. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách dále platí, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle ustanovení § 9 odst. 4 téhož zákona platí, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

26. Základní direktiva pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozvedena v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

27. Tato direktiva jsou dále konkretizována v ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle něhož platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu.

28. Podle § 2 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

29. Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopise Ministerstva práce a sociálních prací nebo se zahajuje z úřední moci. Způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je posuzován podle 10 kritérií základních životních potřeb, které jsou specifikovány v příloze č. 1 vyhlášky. Ohledně schopnosti mobility se posuzuje, zda osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. V rámci posuzování schopnosti orientace je podstatné, zda osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Při posuzování komunikace je důležité, zda osoba je schopna se dorozumět a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Schopnost stravování se posuzuje tak, zda osoba je schopna vybrat si ke komunikaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Podmínka zajištění oblékání a obouvání je splněna tehdy, pokud je osoba schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. K naplnění podmínky zajištění tělesné hygieny se posuzuje, zda osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Ohledně naplnění podmínky fyziologické potřeby se posuzuje, zda osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Ke splnění podmínky péče o zdraví musí být osoba schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky (schopnost zvládat základní životní potřebu se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem). V rámci splnění podmínky osobní aktivity musí osoba být schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku i prostředí jako vzdělání, zaměstnání, volnočasové aktivity, zařizovat své záležitosti. K naplnění podmínky péče o domácnost je třeba hodnotit, zda je osoba schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.

30. Za neschopnost zvládání životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládnout alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

31. Posouzení zdravotního stavu je podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu věcí odborně medicínskou, k níž nemají soudy potřebné odborné znalosti, a proto vždy vychází z vyjádření subjektů, které takové znalosti mají. Z tohoto důvodu soudy kladou při hodnocení zdravotních posudků zvýšený důraz na jejich jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost (viz rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013 č. j. 3 Ads 24/2013 – 34. K rozhodnutí o žalobcem uplatněné námitky je povolán soud, neboť se jedná o posouzení právní otázky.

32. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-60, www.nssoud.cz) „na posudek závislosti osoby na péči je třeba nahlížet jako na kterýkoli jiný důkazní prostředek, neboť se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti.“ Jinak řečeno, správní orgán nemůže bez dalšího převzít závěr posudkové komise jako pravdivý, aniž by se úplností a přesvědčivostí jejího posouzení nezabýval. Základním předpokladem pro to, aby správní orgán mohl vyhodnotit přesvědčivost a úplnost předloženého posudku, je přezkoumatelnost posudku vzhledem k jeho zákonem stanoveným podkladům vymezeným v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Správní orgán musí tedy vycházet z posudku, který obsahuje nejen výrok, ale který musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření a výsledek funkčního vyšetření (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009 - 63). K závěrům o úplnosti a přesvědčivosti posudku správní orgán tedy může dospět jen tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník řízení uplatňující nárok na příspěvek na péči. Všechny tyto skutečnosti žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil a konstatoval, že posudek vyhodnotil jako úplný, objektivní a přesvědčivý stěžejní důkazní prostředek, který vycházel jak ze zdravotní dokumentace, sociálního šetření, vypořádal namítané skutečnosti a i funkční důsledky zdravotního postižení žalobce.

33. V daném případě dle žalobce správně nebyl posouzen stupeň závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby, a to s ohledem na tvrzené chybné posouzení zvládání základní životní potřeby orientace a komunikace.

34. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné osoby (§ 7 odst. 1 zákona o sociálních službách), přičemž stupně závislosti jsou rozděleny podle počtu základních životních potřeb, jež daná osoba není schopna zvládat (§ 8 odst. 1 zákona o sociálních službách). Schopnosti zvládat základní životní potřeby jsou vymezeny výčtem aktivit uvedeny v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Přitom pro závěr, že posuzovaná osoba je při výkonu některé ze základních životních potřeb závislá na pomoci jiné fyzické osoby podle § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. postačuje, pokud není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro danou schopnost vymezena v příloze č. 1 uvedené vyhlášky.

35. Nejvyšší správní soud již například v rozsudku ze dne 2. 4. 2014 č. j. 3 Ads 50/2013 – 32 vyslovil, že pokud z podkladů posudku vyplývá, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládání určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá, a orgány lékařské posudkové služby přesto takovou základní životní potřebu považují za zvládanou, je jejich povinností tento závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit.

36. Posudek posudkové komise je rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby posudek splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek totiž na podkladě odborných lékařských vyšetření obsahuje závěry o funkčním dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzované osoby na její schopnost zvládat základní životní potřeby. Posudkový závěr by tedy měl být v tomto směru náležitě odůvodněn, aby byl přesvědčivý pro soud, který nemá lékařské odborné znalosti, na nichž posouzení závisí. V případě chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobí jeho nepřesvědčivost či neúplnost nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to na rozdíl od posudkové komise nemá potřebné medicínské znalosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009 č. j. 4 Ads 19/2009 – 38). Posudková komise se proto musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zejména těmi, které posuzovaný namítá a své posudkové závěry náležitě odůvodnit. V daném případě se žalobce neztotožňuje se závěry žalovaného, pokud jde o základní životní potřebu orientace a komunikace. Ze záznamu sociálního šetření vyplývá, že žalobce má zhoršený zrak, nosí brýle na dálku, sluch má v pořádku a že je orientovaný ve všech rovinách. Ke komunikaci bylo uvedeno, že slovně komunikuje, sdělenému rozumí, odpovídá adekvátně, krátkou psanou zprávu zvládne, mobilní komunikaci nezvládne, pouze přijme hovor, kdy obrazové a zvukové signály rozpozná. Z posudku ze dne 8. 7. 2002 vyplývá, že dle praktického lékaře je žalobce orientován, komunikuje, slyší, zrak je korigován brýlemi a pak bylo odkázáno na sociální šetření ze dne 22. 7. 2020. V posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2020 se v posudkovém závěru pouze uvádí, že orientace je plně zachována, aktivně žalobce spolupracuje, komunikace zachována, domluví se, přečte, napíše, hovor přijme.

37. Nejvyšší správní soud opakovaně judikuje, že v souladu s § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. pro závěr o tom, že posuzovaná osoba nezvládá určitou základní životní potřebu, postačí, pokud nezvládá jednu z aktivit, jež tato vyhláška stanoví pro příslušnou základní životní potřebu v příloze č. 1. Rovněž z judikatury NSS vyplývá, že „je pro to bezpodmínečně nutné, aby se posudková komise vyjádřila ke schopnosti posuzované osoby zvládat veškeré aktivity vyjmenované u předmětných životních potřeb v příloze č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb, a to zejména ve vztahu k námitkám posuzované osoby (viz. rozsudek NSS č. j. 3 Ads 262/20-2015 – 34). Podle uvedené přílohy č. 1 se v případě základní životní potřeby orientace posuzuje, zda posuzovaná osoba poznává a rozeznává zrakem a sluchem, má přiměřené duševní kompetence, orientuje se časem, místem a osobou, orientuje se v obvyklém prostředí a situací a přiměřeně v nich reaguje. Pokud jde o komunikaci, pak se hodnotí, zda posuzovaná osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.

38. Žalovaný na základě posudku dovodil, že orientace i komunikace je zvládanou základní životní potřebou. Z uvedeného souboru aktivit, jež má být posuzovaná osoba schopna zvládat pro to, aby byla daná základní životní potřeba posouzena jako zvládána, je zřejmé, že některými se žalovaný vůbec nezabýval. Rovněž tak ze samotného sociálního šetření, jež bylo jedním z podkladů pro závěry posudkové komise a poté i žalovaného pak vyplývá, že některé aktivity nebyly při návštěvě testovány. Údaje o těchto jednotlivých aktivitách v tomto zápise ze sociálního šetření, chybí. Stěží si lze představit, na základě čeho učinila posudková komise a poté i žalovaný závěr o schopnosti žalobce zvládat aktivity v případě, kdy žalobce uvádí, že na tyto aktivity nebyl při sociálním šetření ani dotázán, tyto nebyly testovány a ani z jiných podkladů, na základě nichž posudková komise přijala své posudkové závěry, neplyne, že je žalobce schopen zvládat tyto aktivity či nikoliv. Závěr o neuznání těchto základních životních potřeb je tak nepodložený a na základě dosud zjištěného skutkového stavu nesprávný.

39. Soud má proto za to, že posudková komise a rovněž tak i žalovaný nehodnotili veškeré výše uvedené aktivity, jež má žalobce být schopen zvládat v rámci základní životní potřeby orientace a komunikace, a ve smyslu citované judikatury toto podrobně nerozvedli. Závěry posudkové komise a navazující závěry žalovaného jsou proto v tomto ohledu obecné, proto takové závěry soud považuje za nedostatečné. Závěr posudkové komise, že žalobce zvládá základní životní potřebu komunikace a orientace, není dostatečně odůvodněn, a to především s ohledem na námitky žalobce. Soud proto uzavřel, že posudek posudkové komise Ministerstvo práce a sociálních věcí požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti nesplňuje, zejména pokud jde o posouzení základních životních potřeb orientace a komunikace. Žalovaný tedy pochybil, jestliže tento posudek považoval za dostatečný pro své rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí je zřejmo, že žalovaný v podstatě převzal závěry posudkové komise, přestože posudek nenaplňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a zakládá vadu řízení před správním orgánem.

40. Soud poznamenává, že mu nepřísluší posuzovat, zda jsou námitky žalobce pouze odrazem jeho subjektivního hodnocení nebo reflektují jeho objektivní zdravotní stav. Takové posouzení může provést pouze posudková komise po vyšetření žalobce. V dalším řízení proto bude nezbytné se vypořádat s námitkou žalobce ohledně nezvládání základní životní potřeby orientace a komunikace, a proto se pečlivě zabývat námitkami žalobce a vyvrátit či potvrdit pochybnosti o schopnosti zvládat tyto životní potřeby. V rámci toho bude proto nutno posoudit zadání jednotlivých aktivit u těchto základních životních potřeb, jak vyplývají z přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Na podkladě dosavadních lékařských zpráv a posudku nebude možno spolehlivě potvrdit či vyvrátit tvrzení žalobce, proto bude namístě obstarat doplňující posudek, který se vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi a naplní tak požadavek na úplnost a přesvědčivost. Teprve poté lze ve věci opětovně rozhodnout.

41. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí je při posuzování stupně závislosti povinna vycházet ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách ze zdravotního stavu doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledků sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledků vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na posudek, který je rozhodujícím důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Jak bylo uvedeno shora, předmětný posudek nevykazuje obvyklé atributy spojované s požadavky celistvosti a přesvědčivosti posudku. Současně s tím bylo shledáno, že dodržení požadavků § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách není dovoditelné, jestliže žalobce nebyl posudkovou komisí řádně vyšetřen, kdy komise vycházela pouze z listinných důkazů, a proto soud považuje posudkové hodnocení, které bylo podkladem pro meritorní rozhodování žalovaného za zcela nedostatečné.

42. Návrh žalobce na výpověď jeho manželky a sociální pracovnice B.B. soud považoval za zcela nadbytečný, neboť v daném případě, kdy se jedná o posouzení zdravotního stavu žalobce, je nutno vycházet jen z odborných lékařských nálezů, které měla posudková komise MPSV v Českých Budějovicích k dispozici. Posouzení zdravotního stavu žalobce je naprosto věcí odborně medicínskou, proto soud k výslechu svědků navržených žalobcem nepřistoupil.

43. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. a vrátil věc k dalšímu řízení podle § 78 odst. 1 a § 4 s.ř.s. V něm je žalovaný povinen respektovat zde vyslovený závazný právní názor krajského soudu.

44. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 věta první s.ř.s. Žalobce byl v řízení úspěšný, měl nárok na náhradu nákladů řízení před krajským soudem, ovšem žádné náklady řízení mu nevznikly. Žalovaný nebyl ve věci procesně úspěšný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 05.05.2021

Mgr. Helena Nutilová v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru