Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

55 A 4/2020 - 42Rozsudek KSCB ze dne 05.06.2020

Prejudikatura

7 As 18/2004


přidejte vlastní popisek

55 A 4/2020-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci

žalobce: O. T. bytem zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín

proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 06 České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2020, č. j. KUJCK 13129/2020,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 23. 3. 2020 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 17. 10. 2019, č. j. 3568/2019 SK (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), spáchaných z nedbalosti tím, že dne 2. 5. 2019 v 8:40 hodin jel jako řidič motorového vozidla tovární značky x, RZ X po pozemní komunikaci č. I/20 ve směru jízdy od obce Sedlec k obci Pištín a nerespektoval vodorovnou dopravní značku č. V1a „podélná souvislá čára“, kterou přejel a porušil povinnost stanovenou v hlavě II. zákona o silničním provozu, a dále nerespektoval svislou dopravní značku č. B21a „Zákaz předjíždění“ a na tomto místě předjížděl jiné motorové vozidlo, přestože je to místní úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno. Tímto jednáním žalobce porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Má za to, že z podkladů bylo prokázáno, že se žalobce dopustil uvedených přestupků, a to zejména z pořízených videozáznamů a rovněž tak z úředního záznamu a ručně sepsaného oznámení přestupku, kde je doloženo, že vozidlo bylo zastaveno hlídkou policie, kdy jako řidič byl zjištěn právě žalobce. Žalobce se vyjádřil tak, že si neuvědomil „Zákaz předjíždění“. Vozovka byla přehledná a nikoho neomezil ani neohrozil, když toto vyjádření i podepsal. Proto má žalovaný za to, že je prokázáno, že se přestupku kladenému žalobci za vinu, dopustil právě žalobce. Dále připomenul, že v žalobě neuvedl konkrétně, jaké důkazní prostředky měly být žalovaným opomenuty. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 As 284/2018-32 a rovněž tak na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 104/2008-45 ze dne 14. 12. 2009, který se zabývá prokázáním společenské nebezpečnosti daného jednání žalobce. Podle žalovaného významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, se nevyskytují. Skutečnost, že nedošlo k přímému ohrožení ostatních účastníků silničního provozu, nemá na materiální stránku přestupku žádný vliv. Je nepochybné, že nedodržování zákona o provozu na pozemních komunikacích porušuje zájem společnosti a v tomto zákoně je takové jednání za přestupek přímo označeno, kdy se stupeň společenské nebezpečnosti logicky v zákoně o provozu na pozemních komunikacích odráží do výše správních trestů.

3. Žalobce v žalobě namítá, že došlo u něho k významnému porušení jeho práva na obhajobu, kdy v rozporu se zásadou oficionality nebylo užito důkazních prostředků naléhavě potřebných ke zjištění skutkového stavu věci, neboť není jednoznačně průkazné, že naplnil byť jen formální aspekt přestupku. Předložený důkazní materiál, a to včetně videozáznamu, neprokazuje u žalobce porušení uvedeného dopravního značení. Videozáznamy neprokazují jednoznačným způsobem, že by se žalobce protiprávního jednání dopustil. Žalobce považuje přesné zajištění místa za stěžejní s ohledem na následné prokazování materiálního znaku spáchaného přestupkového jednání.

4. Dále žalobce namítá, že nebyly prokázány materiální znaky přestupku, tedy, že svým jednáním kohokoli ohrozil či narušil veřejný zájem. V rozhodnutí není uvedeno, koho žalobce svým jednáním ohrozil.

5. Žalobce se neztotožňuje se žalovaným, že materiální znaky přestupku odpovídají znakům formálním, neboť, kdyby tomu tak bylo, že by materiální znaky přestupku odpovídaly znakům formálním, nebylo by potřeba materiální znak prokazovat.

6. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 104/2008-45 ze dne 14. 12. 2009, ze kterého je zjevné, že nelze naplnění materiálního znaku odůvodnit naplněním znaku formálního. Pro posouzení materiálního znaku přestupku by muselo ze strany správního orgánu dojít k přesnému zajištění místa spáchání přestupkového jednání. Přesné zajištění místa je klíčové, neboť v místě, kde měl být přestupek spáchán, se jedná o rovný, přehledný úsek komunikace. Lze tedy mít za to, že i když žalobce po formální stránce přestupek spáchal, nebylo mu prokázáno, že by svým jednáním někoho ohrozil.

7. K materiálním znakům žalobce poukázal na to, že nespáchal nehodu, což zpochybňuje naplnění materiální stránky daného jednání. Podle žalobce je smyslem pravidel stanovit takové podmínky provozu na pozemních komunikacích, kdy bude minimalizováno ohrožení ostatních účastníků provozu, což je zájem vyšší než je dodržení pravidel. Právě k takové situaci jednáním žalobce nedošlo.

8. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

9. Policie ČR oznámila Magistrátu města České Budějovice, že je žalobce podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., neboť porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, kdy součástí toho bylo i ručně vyplněný formulář oznámení přestupku, ve kterém se i žalobce uvedeného přestupkového jednání vyjádřil tak, že si neuvědomil „Zákaz předjíždění“. Vozovka byla přehledná a nikoho tedy neohrozil ani neomezil. Na základě spisového materiálu byl vydán prvostupňovým správním orgánem příkaz, kterým byl žalobce uznán vinným ze shora uvedených přestupků. Proti tomuto příkazu si žalobce podal odpor, a proto byl příkaz zrušen a správní orgán pokračoval v řízení nařízením ústního jednání na den 20. 9. 2019. Žalobce v podání ze dne 17. 9. 2019 uvedl, že nevyužije práva účasti na ústním jednání a navrhl ke zvážení doplnění dokazování výslechem zasahujících policistů, neboť měl za to, že došlo k závažným pochybením při zjištění skutkového děje, neboť žalobce nepředjížděl v místě, kde je to zakázáno svislým dopravním značením, kdy o takové skutečnosti nesvědčí ani předložený videozáznam ze služebního vozu policie. Jednání dne 20. 9. 2019 se konalo bez přítomnosti žalobce, neboť žalobce ani žádný důvod neúčasti u jednání neuvedl. V průběhu jednání bylo provedeno dokazování čtením spisového materiálu a rovněž byly shlédnuty videozáznamy, které byly pořízeny z kamery úředního vozidla policie na místě zjištěného přestupku. Z protokolu o spáchání přestupku ze dne 20. září 2019 vyplývá, že správní orgán konstatoval, že má shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 20. září 2019 byl žalobce vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí. Žalobce na tuto výzvu reagoval vyjádřením se k podkladům pro vydání rozhodnutí dne 15. 10. 2019, kde opětovně uvádí, že podklady pro vydání rozhodnutí jsou nedostačující s tím, že je zřejmé, že nedošlo a ani nemohlo dojít k naplnění materiálního aspektu přestupkového jednání s tím, že jestliže správní orgán považuje materiální aspekt za naplněný, pak je nezbytné, aby toto tvrzení prokázal a jednoznačně doložil konkrétními poznatky. Dále namítal, že z dokumentace nevyplývá, že by žalobce předjížděl v úseku, kde je to místní úpravou zakázáno (svislým dopravním značením). Z videozáznamu není patrno v záběru, kde je zachyceno vozidlo obviněného, dopravní značka a z druhého záznamu není patrné, zda se jedná o shodný úsek komunikace. Správní orgán by měl dále vzít v potaz okolnosti spáchaného přestupku, a to v kontextu toho, že nevznikl žádný následek přestupkového jednání. Navrhoval proto, aby řízení o přestupku bylo zastaveno.

10. Prvostupňový správní orgán vydal dne 17. 10. 2019 rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku v provozu na pozemních komunikacích uvedeným v § 125c odst. 1 písm. f) bod 7, písm. k) zákona o silničním provozu, když přestupku se dopustil z nedbalosti porušením § 4 písm. c) téhož zákona tím, že dne 2. 5. 2019 jako řidič shora uvedeného vozidla na pozemní komunikaci první třídy č. 20 ve směru od obce Sedlec k obci Pištín, když na 197 km nerespektoval vodorovnou dopravní značku č. V1a „podélná čára souvislá“, kterou přejel – tedy svým jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), porušil povinnost stanovenou v hlavě II. zákona o silničním provozu; dále nerespektoval svislou dopravní značku č. B21a „Zákaz předjíždění“ a předjížděl na tomto místě vozidlo tov. zn. X tmavé barvy, kdy je to místní úpravou provozu zakázáno. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Podle správního orgánu, zejména z videozáznamu policie vyplývá, že žalobce předjížděl jiné vozidlo v místě, kde je to dopravní značkou zakázáno. Bylo i poukázáno na to, že žalobce bezprostředně po zastavení hlídkou policie napsal vlastnoručně do tiskopisu, že si neuvědomil zákaz předjíždění. Vozovka byla přehledná a nikoho tedy neomezil ani neohrozil. Žalobce tedy naplnil formální znaky skutkové podstaty shora uvedených přestupků.

11. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Opětovně bylo jím namítáno, že nebylo prokázáno, že by se žalobce dopustil uvedeného přestupku a dále opakovaně namítal, že nebyla prokázána materiální stránka přestupku, kdy nevzal správní orgán v potaz okolnosti spáchaného přestupku, a to v kontextu toho, že nevznikl žádný následek přestupkového jednání. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno s tím, že přestupek byl řádně prokázán.

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 1 s.ř.s., přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán. Dospěl přitom k závěru, že žaloba důvodná není.

13. V daném případě je žalobce postižen za přestupky dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích, které spáchal z nedbalosti, kdy nerespektoval vodorovnou dopravní značku č. V1a „podélná čára souvislá“, kterou přejel, tedy jiným jednáním, než které je uvedeno pod písm. a) až j) porušil povinnost stanovenou v hlavě II. zákona o provozu na pozemních komunikacích a dále nerespektoval svislou dopravní značku č. B21a „Zákaz předjíždění“ a předjížděl na tomto místě vozidlo tovární značky X tmavé barvy. Tedy předjížděl vozidlo v případě, kdy je to místní úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno.

14. Na tomto místě soud připomíná, že definice přestupku zahrnuje znaky formální a znaky materiální. To znamená, že, aby bylo jednání možno právně posoudit jako přestupek, musí být současně naplněny všechny znaky. Jinými slovy, jednání, které sice vykazuje všechny formální znaky přestupku, aniž by však naplňovalo jeho materiální stránku, nemůže být kvalifikováno jako přestupek. Při výkladu pojmu škodlivost je třeba vycházet z judikatury Nejvyššího správního soudu, který ji definuje jako porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem (například rozsudek ze dne 17. 2. 2005 č. j. 7As 18/2004-48).

15. Z judikatury dále vyplývá, že „obecně je při tom nutno vycházet z premisy, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2012 č. j. 9As 34/2012-28), jsou správní orgány povinni i zkoumat, zda byla vedle stránky formální i stránka materiální nebo sama skutečnost, že určité jednání naplňuje formální znaky přestupku, automaticky neimplikuje naplnění znaků materiálních. Podle rozhodnutí NSS ze dne 9. 4. 2015 č. j. 7 As 63/2015-29 vyplývá, že společenská nebezpečnost jednání, tedy materiální stránka přestupku by nebyla naplněna, pokud by existovaly zvláštní okolnosti případu, jež by nebezpečnost předmětného jednání zásadním způsobem snižovaly. Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně vyskytující případy přestupků, mohou být zejména význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky okolnosti, za který byl přestupek spáchán, osoba pachatele či míra jeho zavinění.“

16. V kontextu s tím pak je zcela nesprávně žalobcem odkazováno na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci 5 As 104/2008-45 ze dne 14. 12. 2019, neboť tato konstrukce platí pouze v případě, kdy existují významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti; tím nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání nemůže být označeno za přestupek. Tak tomu však vzhledem k místu, kde došlo k uvedenému přestupku, nebylo. Dle soudu v daném případě pro věc nebyly další relevantní okolnosti, které by takový závěr ve svém souhrnu odůvodňovaly. K tomuto odkazu na tento rozsudek soud poukazuje na to, že v tomto případě není odkaz přiléhavý, neboť v citovaném rozsudku se jednalo o přestupek, kdy došlo k překročení nejvyšší dovolené rychlosti. V daném případě však jde o chráněný zájem společnosti na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, kdy je neomluvitelné, aby došlo k předjíždění v místě, kde je toto zakázáno.

17. V daném případě má soud za to, že materiální stránka byla v daném případě řádně ze strany správních orgánů zkoumána. Správní orgány dospěly k závěru, že v daném případě významné okolnosti, které by vylučovaly, že jde o protiprávní jednání žalobce, se takové nevyskytly. Soud se rovněž ztotožnil se žalovaným, že skutečnost, že nedošlo k přímému ohrožení ostatních účastníků silničního provozu, nemá na materiální stránku přestupku žádný vliv. Soud má za to, že jestliže žalobce nedodržel zákon o provozu na pozemních komunikacích, došlo tak k porušení zájmu společnosti a je proto správný závěr, že naplnil tímto svým protiprávním jednáním skutkovou podstatu přestupku, a to podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce totiž předjížděl v místě, kde dle dopravního značení bylo zakázáno předjíždět, a to na základě úseku platnosti svislé dopravní značky B21a „Zákaz předjíždění“. Dále pak vzhledem k vodorovné dopravní značce č. V1a – „podélná čára souvislá“, bylo povinností žalobce jet vpravo od této značky, proto nemohl vzhledem k této značce předjíždět vozidlo, protože při tomto manévru došlo k přejetí této vodorovné dopravní značky. Toto dopravní značení odráží zvýšenou nebezpečnost při předjíždění v daném úseku a s tím spojené zvýšené riziko případné dopravní nehody při předjíždění vozidel. Tím, že žalobce tento zákaz nerespektoval, ohrozil tak bezpečnost silničního provozu. Je proto zcela nerozhodné, že nebyla způsobena dopravní nehoda a nedošlo ani k žádným přímým následkům.

18. Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že řídil vozidlo v místě, kde je to místní úpravou zakázáno s tím, že to není z pořízených videozáznamů patrné. V daném případě zcela jednoznačně usvědčují žalobce z přestupku pořízené CD nosiče, ze kterých je jednoznačně patrno, že se uvedených přestupků dopustil. Na souboru označeném jako X X, RZ X je zachyceno, jak žalobce předjíždí motorové vozidlo v úseku, který je v jeho směru jízdy označen svislou dopravní značkou č. B21a „Zákaz předjíždění“, doplněnou vodorovnou dopravní značkou č. V1a „podélná čára souvislá“. Ze záznamu je patrno, že vozidlo žalobce začíná předjíždět a vybočuje z pravého do protisměrného jízdního pruhu, kdy je po levé straně vozovky v jeho směru jízdy dobře viditelná svislá dopravní značka č. B21b „Konec zákazu předjíždění“ platná pro protisměrný jízdní pruh. Do konce předjíždějícího manévru, kdy se vozidlo žalobce vrací do svého pravého jízdního pruhu, vozidlo žalobce neprojelo kolem dopravní značky č. B21b „Konec zákazu předjíždění“ platné pro pravý jízdní pruh ve směru jízdy žalobce. Z toho vyplývá, že žalobce celý předjížděcí manévr uskutečnil v úseku platnosti svislé dopravní značky č. B21a a vodorovné dopravní značky č. V1a. Protiprávní jednání žalobce je pak rovněž prokázáno z úředního záznamu a ručně sepsaného oznámení přestupku, ze kterého vyplývá, že vozidlo žalobce bylo zastaveno hlídkou policie, kdy jako řidič byl zjištěn žalobce, který do oznámení uvedl, že si neuvědomil zákaz předjíždění, vozovka byla přehledná a nikoho neomezil ani neohrozil, když toto vyjádření i podepsal. Z tohoto je zřejmo, že žalobce připustil, že se uvedeného přestupkového jednání dopustil. Správný je proto závěr žalovaného, že se žalobce dopustil přestupků, které jsou mu kladeny za vinu. Soud poznamenává, že v daném případě žalobce namítá, že nebyly užity důkazní prostředky potřebné ke zjištění skutkového stavu věci, a proto, že je tedy neprůkazné, že se žalobce uvedeného jednání dopustil a naplnil tak formální znaky přestupku, přičemž ze strany žalobce nejsou uvedeny žádné důkazní návrhy, které by měly být ze strany správních orgánů provedeny ani nebyl žádný jiný důkaz předložen za účelem prokázání, že se žalobce přestupků nedopustil. Jeho námitka je tedy zcela obecná, a proto na ní nemůže být ani ze strany soudu konkrétněji reagováno. Soud má za to, že přestupek je zcela jednoznačně prokázán z pořízených videozáznamů, kde je zachycena jízda žalobce.

19. Soud proto uzavřel, že v daném případě bylo prokázáno, že se žalobce dopustil přestupků, které mu byly kladeny za vinu. Materiální stránku měl povinnost správní orgán zkoumat pouze v případě, že by měl za to, že jsou v dané věci výjimečné okolnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem a funkční správního trestání. V daném případě platí, že materiální stránka správního deliktu je dána již naplněním skutkové podstaty přestupku. Až v případě, že existují takové výjimečné skutečnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem a funkcí trestání, tedy až ve chvíli, kdy by společenská nebezpečnost nedosahovala ani minimální hranice typové nebezpečnosti, pak by se musel intenzitou konkrétní společenské nebezpečnosti zabývat správní orgán i v odůvodnění. Tyto skutečnosti však zjištěny nebyly, proto nebylo povinností správního orgánu se zabývat materiální stránkou jednání žalobce.

20. S ohledem na body uvedené shora soud dospěl k závěru, že námitky důvodné nejsou, a proto byla žaloba.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

22. Soud rozhodoval rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 5. června 2020

Mgr. Helena Nutilová v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru