Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

55 A 2/2020 - 34Rozsudek KSCB ze dne 12.08.2020

Prejudikatura

5 As 126/2011 - 68


přidejte vlastní popisek

55 A 2/2020 - 34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci

žalobce: R.L.

bytem X
zastoupen Mgr. Kateřinou Švajcrovou, advokátkou
se sídlem Holečkova 332/5, Praha 5

proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, české Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2019, č. j. KUJCK 139882/2019

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, České Budějovice ze dne 2. 12. 2019, č. j. KUJCK 139882/2019 a rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 2. 9. 2019, č. j. P 770/2019-Kre se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů částku 18 572 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 5. 2. 2020 se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2019, č. j. KUJCK 139882/2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Tábor, oddělení přestupků (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 9. 2019, č. j. P 770/2019-Kre (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 23. 3. 2019 v čase kolem 13:30 v obci Tábor, v křižovatce ulic Kotnovská a Koželužská, ve směru jízdy od Školního náměstí nedal v uvedené křižovatce při jízdě vozidlem Škoda Octavia, registrační značky X, přednost v jízdě řidiči vozidla Ford Focus, registrační značky X, F.V., přijíždějícího do křižovatky zprava ve směru jízdy od Žižkova náměstí, čímž následně došlo ke střetu obou vozidel. Žalobci byla podle § 125 odst. 5 písm. f) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 2 500 Kč.

3. Žalobce v podané žalobě předně namítá, že skutkový děj nehody proběhl jinak, než jak zjistily správní orgány. V prvé řadě toto tvrzení žalobce opírá o nepravdivost svědeckých výpovědí F.a M. V., kteří nepravdivě uvedli, že své vozidlo zastavili. Dále své tvrzení žalobce opírá o to, že ze svého rozhledu nemohl vozidlo V. vidět.

4. Žalobce se domáhal rekonstrukce nehodového děje a zajištění znaleckého posudku či odborného vyjádření z oboru doprava a strojírenství. Žalobce má za to, že učinil vše nezbytné v souladu s pravidly silničního provozu a naopak to byl F.V., kdo z nedbalosti zavinil dopravní nehodu, neboť jel neadekvátní rychlostí a při příjezdu do křižovatky vozidlo nezastavil, nerozhlédl se, ani nedal přednost v jízdě zprava. Žalobce je toho názoru, že kdyby jel F.V. přiměřenou rychlostí a věnoval dostatečnou pozornost situaci v křižovatce, žalobce by měl možnost na jeho vozidlo včas zareagovat.

5. Žalobce namítá, že se žalovaný dostatečně nezabýval vytýkaným procesním postupem správního orgánu I. stupně. Skutečnost, že nebyl zadán znalecký posudek, žalovaný odůvodnil absencí brzdných stop, což byla lživá informace.

6. Další procesní pochybení žalobce spatřuje v tom, že při ústním jednání nebyl vyslechnut stěžejní svědek N.H., spolujezdec žalobce. V úředním záznamu, sepsaném s N.H. po nehodě dne 23. 3. 2019, jsou uvedeny údajné rychlosti vozidel odlišně, než svědek vypověděl a dále je nesprávně uvedeno, že svědek spatřil přední část vozidla F.V. za kašnou. Tyto nepravdivě uvedené údaje svědek kategoricky odmítá a nesouhlasí ani s hodnotami rychlostí, které policejní orgán zanesl do úředního záznamu, neboť hodnoty rychlostí měl N.H. ve skutečnosti sdělit odlišně. Na úředním záznamu ze dne 23. 3. 2019 chybí podpis svědka N.H., který by stvrdil správnost údajů. Žalobce proto považuje postup správního orgánu za nezákonný a namítá, že N.H. měl být rovněž předvolán k ústnímu jednání.

7. Žalobce nesouhlasí s posouzením výpovědi manželů V., kteří mají majetkový zájem na výsledku přestupkového řízení. Žalobce namítá, že na něj byl činěn nátlak osobou zastupující správní orgán I. stupně, I.K.. Ten společně s právním zástupcem manželů V. nutil žalobce k nedobrovolnému přiznání viny pod záminkou, že neučiní-li tak, manželé V. poženou žalobce k trestní odpovědnosti. Správní orgán I. stupně provedl nejprve výslech V. a následně výslech žalobce. Žalobce byl de facto postaven před hotový protokol o jednání, jehož správnost měl pouze stvrdit podpisem. Takový postup správního orgánu I. stupně žalobce shledává jako rozporný se zásadou zákazu sebeobviňování.

8. Žalobce na vlastní náklady opatřil znalecký posudek po vydání napadeného rozhodnutí, který soudu předložil jako důkazní prostředek.

Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že skutkový stav byl nalézacím správním orgánem zjištěn dostatečně, o čemž svědčí spisový materiál policie, protokol o dopravní nehodě, fotografická dokumentace i výpovědi manželů V., které jsou ve vzájemném souladu. K absenci znaleckého posudku žalovaný uvedl, že k ustanovení znalce správní orgán přistoupí v případě, kdy k posouzení skutečností nemají úřední osoby odborné znalosti. V této věci však k posouzení technicky relevantních skutečností nebylo potřeba žádného specializovaného vzdělání nad rámec znalostí, jimiž disponují úřední osoby, neboť se nejednalo o složitou analýzu nehodového děje. Důkaz znaleckým posudkem zpracovaným žalobcem považuje žalovaný za nadbytečný. K průběhu nehodového děje žalovaný citoval § 22 odst. 2 zákona o silničním provozu, dle kterého platí na neoznačené křižovatce přednost v jízdě zprava. Povinnost dát přednost v jízdě zprava jedoucímu vozidlu lpěla na žalobci nejen v okamžiku, kdy přijížděl k hranici nepřehledné křižovatky, ale i v okamžiku, kdy do této křižovatky již najížděl. K údajně obsahově změněné a zkreslené výpovědi svědka N.H. žalovaný uvedl, že svědek podal dne 23. 3. 2019 svévolné vysvětlení ve věci dopravní nehody, přičemž nalézací správní orgán z jeho podání vysvětlení při posouzení věci nevycházel. Žalovaný se neztotožnil se zpochybňovanou věrohodností výpovědí manželů V., neboť výpovědi korespondují s dokumentací popisující nehodu. Žalovaný nesouhlasil ani s námitkou stran tvrzeného nátlaku, který měl být na žalobce v průběhu správního řízení vyvíjen. Žalovaný odkázal na protokol z ústního jednání ze dne 27. 8. 2019, v němž žalobce stvrdil podpisem, že nemá žádné připomínky ke spisovému materiálu ani k podkladům pro rozhodnutí. Tímto považuje žalovaný námitku žalobce za zcela vyvrácenou.

Jednání před soudem a právní hodnocení soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu

11. Žaloba je důvodná.

12. Jednání ve věci se před krajským soudem uskutečnilo dne 22. 7. 2020 a dne 12. 8. 2020. Žalovaný se z jednání omluvil a žalobce setrval na svých stanoviscích k věci, přičemž žalobní body předestřené v žalobě konkretizoval.

13. Žalobce v rámci jednání konstatoval, že svou povinnost dát přednost v jízdě zprava jedoucím vozidlům naplnil tím, že vozidlo před křižovatkou téměř zastavil a zkontroloval směr zprava. Po provedení této kontroly pravého směru se rozjel s vozidlem a došlo ke střetu. Žalobce setrval na svém tvrzení, že vozidlo V. neviděl, tudíž je pravděpodobné, že V. jeli rychlosti vyšší, než je v místě nehody povolená. Žalobce odkázal na „princip omezené důvěry“ typický pro křižovatky s předností v jízdě zprava, který spočívá v tom, že stejná povinnost dát přednost v jízdě zprava platí pro všechny řidiče přijíždějící do takové křižovatky, tudíž vyplývala pro řidiče V., který však na tuto povinnost zcela rezignoval a do křižovatky vjel způsobem, který se neztotožňoval s jeho povinností dát přednost zprava potenciálně jedoucímu vozidlu. Žalobce zároveň odkázal na první slova, která pronesl pan V., jakmile vystoupil z nabouraného vozidla, čímž sám dal najevo své zavinění dopravní nehody.

14. Podle žalobce byl zcela nezákonný postup prvostupňového správního orgánu, neboť má za to, že na žalobce byl vyvíjen nátlak. Osoba pověřená vedením správního řízení měla být ovlivňována manželi V. a jejich dcerou, paní K., která má v Táboře velký vliv a známosti. Žalobce namítá obsah úředních záznamů o podání vysvětlení, které nejsou podepsány účastníky dopravní nehody. Dle žalobce je forma úředních záznamů zcela nepřípustná. Konkrétně úřední záznam o podání vysvětlení N.H. nezachycuje informace, které byly ve skutečnosti tímto svědkem podány. Podle žalobce bylo s úředními záznamy manipulováno, neboť manipulace zaznamenal žalobce i při ústním jednání konaném dne 27. 8. 2019, kdy měl být žalobce postaven prakticky před hotový protokol, který měl podepsat. Žalobce v této souvislosti vypověděl, že během ústního jednání byli nejprve vyslechnuti manželé V. a následně byl do místnosti povolán žalobce. Protokol o ústním jednání však budí dojem, že žalobce byl přítomen celému ústnímu jednání, které začalo v 9:00 hodin a končilo v 11:00 hodin. Skutečnost však byla taková, že nejprve byli vyslechnuti manželé V. a až po jejich výpovědi byl žalobce vpuštěn do místnosti a měl podepsat protokol. Žalobce je přesvědčen, že během jeho výslechu na něj oprávněná úřední osoba a právní zástupce V. činili nátlak, aby potvrdil verzi manželů V.

15. Žalobce soudu předložil znalecký posudek 863-04/2020 zpracovaný dne 7. 2. 2020 Ing. Jiřím Pechem, znalcem v oboru doprava silniční a městská, se specializací technické posudky o příčinách dopravních nehod (dále jen „znalecký posudek“). Úkolem znalce bylo zjistit střetové a pokud možno i předstřetové rychlosti, a s tím související výhledové podmínky. Přípisem soudu ze dne 7. 4. 2020 byl žalovaný informován o tom, že znalecký posudek tvoří přílohu soudního spisu.

16. Ze spisů předložených správními orgány soud zjistil následující podstatné skutečnosti:

17. Jedním z podkladů pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně je protokol o nehodě v silničním provozu ze dne 23. 3. 2019, č. j. KRPC-42318/PŘ-2019-020806, z něhož se podává, že téhož dne došlo k dopravní nehodě na křižovatce ulice Kotnovská a Koželužská v obci Tábor. Žalobce se při jízdě motorovým vozidlem nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví a majetek jiných osob, ani svůj vlastní, neřídil se pravidly provozu na pozemních komunikacích a na předmětné křižovatce nedal přednost vozidlu tovární značky X řidiče F.V. přijíždějícího na křižovatku zprava. Došlo ke střetu přední části vozidla X. a pravé přední části vozidla žalobce.

18. Součástí spisu je situační plánek místa dopravní nehody a nosič CD/DVD, který obsahuje fotodokumentaci z místa dopravní nehody. Dále spis obsahuje úřední záznamy o podání vysvětlení všech účastníků dopravní nehody. V úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne 5. 4. 2019, č. j. KRPC-42318/PŘ-2019-020806 žalobce uvedl, že při příjezdu do křižovatky s předností zprava zpomalil na maximální rozhledovou vzdálenost a rozhlédl se, aniž by do křižovatky vjel. Žádné vozidlo v dohlednosti nebylo, proto vjel do křižovatky. Během 3-4 vteřin přišla rána a vozidlo žalobce bylo sraženo vozidlem V., přičemž rychlost jejich vozidla žalobce odhaduje na 40-50 km/hod., svoji rychlost pak na 10-20 km/hod. V prvotním okamžiku po dopravní nehodě F.V. uznal svou vinu, když po vystoupení z vozidla žalobci řekl, že se omlouvá, že žalobce vůbec neviděl. S odstupem času však svou vinu popřel. Žalobce spatřuje vinu na straně F.V., který nepřizpůsobil svou rychlost charakteru křižovatky, nejevil žádnou snahu dát přednost vozidlu, které by mohlo přijíždět zprava, přestože žalobce přednost zprava dával.

19. Oznámením o zahájení řízení ze dne 24. 6. 2019, č. j. P 770/2019-Kre a předvoláním obviněného k ústnímu jednání na den 27. 8. 2019, bylo proti žalobci zahájeno řízení ve věci přestupku podle § 125c odst. 1 písm. h), k), § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 zákona o silničním provozu. K ústnímu jednání byl předvolán i F.V. a M.V..

20. Dne 27. 8. 2019 se uskutečnilo ústní jednání, kterého se účastnil žalobce i oba předvolaní svědci. Nejprve vypovídala M.V., která uvedla, že manžel vozidlo zastavil ve spodní části křižovatky a díval se na obě strany, aby dal přednost v jízdě. Když vjel manžel do křižovatky, M.V. uviděla vozidlo žalobce, které do jejich vozidla narazilo. F.V. ve výpovědi uvedl, že se ke křižovatce blížil rychlostí asi 20 km/hod, v místě byl silnější pěší ruch. Před křižovatkou zastavil, neboť ve výhledu brání z obou stran domy a z levé strany kryt kašny. Když ze stran neviděl žádné vozidlo, rozjel se. Měl úmysl jet do přímého směru, a když byla přední část jeho vozidla v křižovatce, došlo ke střetu s vozidlem žalobce, který však měl dát F.V. přednost zprava. Žalobce neměl žádné výtky k obsahu protokolu, ani připomínky ke spisovému materiálu Policie ČR a nepředložil žádné návrhy na doplnění řízení.

21. Dne 2. 9. 2019 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, v němž správní orgán I. stupně konstatoval vinu žalobce z přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 zákona o silničním provozu. Správní orgán I. stupně uzavřel, že má dostatek důkazů prokazujících vinu žalobce. Žalobce se neřídil pravidly provozu na pozemních komunikacích a nedal přednost vozidlu značky X. přijíždějícímu zprava. Dopravní nehodu s hmotnou škodou zavinil žalobce. V případě žalobce došlo k naplnění všech znaků přestupku, včetně zavinění z nedbalosti.

22. Ve včasném odvolání žalobce předestřel námitky, které se obsahově téměř shodují s námitkami uplatněnými v podané žalobě.

23. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný odkázal na zjištění správního orgánu I. stupně a k vyvrácení žalobcem uplatněných námitek směřujících k zamítnutí jeho důkazních návrhů ocitoval výpověď žalobce zachycenou v protokolu z ústního jednání. Poté, co bylo dokazování prohlášeno za ukončené, a žalobce byl poučen ve smyslu § 36 správního řádu, žalobce prohlásil, že nemá žádné návrhy na doplnění řízení, ani připomínky k podkladům pro rozhodnutí. Žalovaný konstatoval, že ze spisového materiálu má průběh dopravní nehody za prokázaný tak, jak je popsán nalézacím správním orgánem. Je zřejmé, že vozidlo žalobce bylo v okamžiku střetu téměř celou přední částí v jízdním pruhu vozidla manželů V., kdy se trajektorie obou vozidel křížily. Povinnost uzpůsobit jízdu žalobci plynula již v okamžiku najíždění do křižovatky s předností zprava. K ustanovení znalce žalovaný konstatoval, že v nyní posuzované věci je posouzení technicky relevantních skutečností schopen provést i technický laik. Je jednoznačně zřejmé, že žalobce vozidlu manželů V. přednost zprava nedal. Dopravní nehoda tak byla důsledkem porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, konkrétně ustanovení o jízdě křižovatkou s předností jízdy zprava. Námitka týkající se neprovedení odborného posudku je dle žalovaného nepřiléhavá, neboť požadavek na ustanovení znalce nebyl důvodný. K ostatním námitkám uváděným žalobcem v podaném odvolání, tedy o údajném nátlakovém jednání ze strany zástupce poškozených, a o neakceptování navržených důkazů žalovaný odkázal na protokol z ústního jednání, v němž je zachyceno, že žalobce nic takového netvrdil. Žalovaný dále konstatoval naplnění materiální stránky přestupku. Předmětná křižovatka se nachází v obytné zóně, kde je povolena rychlost motorových vozidel maximálně 20 km/hod a chodci mohou pozemní komunikaci užívat v celé její šíři. Materiální znak byl tudíž naplněn, neboť žalobce ohrozil zájem společnosti na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. K výši uložené pokuty, která byla uložena při spodní hranici zákonné sazby, žalovaný rovněž neměl výtky.

24. V řízení o přestupku je správní orgán povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tímto účelem si opatřuje potřebné podklady pro vydání rozhodnutí a zjišťuje veškeré okolnosti daného případu svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Správní orgán rovněž provádí důkazy v potřebném rozsahu, přičemž důkazy hodnotí podle svých úvah, každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti.

25. Žalobci je kladeno za vinu, že nedal přednost zprava v neoznačené křižovatce, čímž porušil svou zákonnou povinnost a dopustil se přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 zákona o silničním provozu. Žalobce však tyto závěry rozporuje, neboť své zákonné povinnosti dát přednost zprava v neoznačené křižovatce dostál, když při příjezdu k předmětné křižovatce své vozidlo téměř zastavil, zkontroloval směr zprava a aniž by vozidlo V. viděl přijíždět, rozjel se do křižovatky. Správní orgány ve věci vycházely z úředních záznamů zachycujících výpovědi účastníků dopravní nehody, které nejsou účastníky nehody podepsány, a dále z protokolu o nehodě. Žalobce si nechal zpracovat znalecký posudek, který předložil krajskému soudu dne 7. 4. 2020, žalovaný se však se znaleckým posudkem neseznámil, ač byl krajským soudem informován, že byl žalobcem předložen a že je obsahem spisu.

26. Krajský soud má za to, že ze strany žalovaného nebylo postupováno v souladu s § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle kterého odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Ve věci nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to z následujících důvodů.

27. O tom, že k dopravní nehodě došlo v neoznačené křižovatce s předností v jízdě zprava, není pochyb. Podle krajského soudu však správní orgány nepostavily najisto zavinění této dopravní nehody žalobcem. Krajský soud zastává názor, že nelze automaticky přikládat vinu tomu účastníkovi dopravní nehody, který vůči druhému účastníku dopravní nehody přijížděl zleva, a tudíž měl právě a jen on dávat přednost v jízdě. Neoznačené křižovatky s předností v jízdě zprava se vyznačují tím specifikem, že každé vozidlo přijíždějící do dané křižovatky, je povinováno dát přednost zprava přijíždějícímu vozidlu. Lze rovněž předpokládat, že na nepřehledné křižovatce, jakou byla křižovatka ulic Kotnovská a Koželužská v posuzované věci, je povinností každého řidiče uzpůsobit jízdu svého vozidla pro potenciálně přijíždějící vozidla zprava, aniž by ten který řidič potenciálně přijíždějící vozidlo viděl. Jinými slovy každý řidič přijíždějící do nepřehledné a navíc neoznačené křižovatky musí svou jízdu uzpůsobit takové křižovatce a chovat se ohleduplně vůči dalším účastníkům silničního provozu. Dojde-li přesto k dopravní nehodě, nelze automaticky vinit řidiče vozidla, který vůči druhému vozidlu přijížděl zleva. Správní orgány jsou vždy povinny zjistit stav věci bez důvodných pochybností a přihlížet ke všem okolnostem svědčícím ve prospěch i v neprospěch účastníka řízení.

28. V nyní řešené věci, jak již bylo řečeno, vycházel správní orgán I. stupně z výpovědí účastníků, zachycených jak v úředních záznamech, tak v rámci ústního jednání. Krajský soud však považuje za zásadní pochybení správního orgánu I. stupně skutečnost, že tento správní orgán nevyslechl jako svědka dopravní nehody, spolujezdce žalobce, N.H.. Správní orgány tímto nezákonným postupem tak nezjistil řádně skutkový stav a tím zasáhl do práv žalobce. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nepostupoval v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu a zcela rezignoval na vysvětlení namítaného nezákonného postupu ohledně nepřizvání N.H. k ústnímu jednání přesto, že žalobce ve svém odvolání vyslovil pochybnosti ohledně procesního postupu správního orgánu I. stupně.

29. Krajský soud má na základě uvedeného za to, že nebyl zjištěn skutečný stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a proto mělo být dokazování doplněno o výslech spolujezdce žalobce, Nicka Hery.

30. Ze všech konstatovaných skutečností je zřejmé, že v nyní projednávané věci byl okruh opatřených důkazů ze strany správních orgánů zcela nedostatečný. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 14. 11. 2014, č. j. 5 As 126/2011 – 68, přitom uvedl: „V řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§ 3 správního řádu)… Obviněný z přestupku není povinen se hájit, zejména není povinen uvádět na svou obhajobu jakákoliv tvrzení, ani (anebo) o nich (nebo o jiných skutečnostech) nabízet a předkládat správnímu orgánu důkazy; ustanovení § 52 věta první správního řádu se v řízení o přestupku neuplatní.“ Žalobce přitom pasivní nebyl a navrhoval provedení řady důkazů, které by osvětlily skutkové okolnosti způsobem, který je předpokládán v § 3 správního řádu. Lze odkázat na závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 As 217/2015 – 47, podle kterých „Pokud však správní orgány v rámci přestupkového řízení neprovedou dostatečně úplné dokazování rozhodných skutečností (druhý typ situace), postačí i obviněnému z přestupku, který byl v řízení před správními orgány pasivní, aby poukázal na možné jiné varianty rozhodného skutkového děje, jež nebyly provedeným dokazováním vyvráceny, k tomu, aby byl v řízení před soudem úspěšný. Je případně na správním soudu, aby v mezích možností daných povahou soudního přezkumu správních rozhodnutí důkazně „oddělil zrno od plev“ a případné zcela nepravděpodobné či jinak bizarní námitky obviněného provedením důkazů eliminoval.“

31. Nezákonnost postupu správního orgánu I. stupně spatřuje krajský soud v rezignaci na obstarání odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. Krajský soud nesouhlasí s odůvodněním takového postupu žalovaným, který konstatoval, že „v nyní projednávaném případě je posouzení technicky relevantních skutečností schopen provést i technický laik bez specializovaného vzdělání v oblasti analýzy silničních nehod, neboť ke skutkovým závěrům lze bez pochybností dospět na základě logického posouzení důkazních prostředků – přiložené fotodokumentace, k jejichž posouzení netřeba odborných znalostí. Nejedná se totiž o složitou technickou analýzu nehodového děje, místo střetu a trajektorie pohybujících se vozidel jsou z důkazních prostředků zjevné…“, což je zachyceno na straně 3 napadeného rozhodnutí. Uvedené opět svědčí o porušení povinnosti žalovaného plynoucí mu z § 89 odst. 2 správního řádu. V prvé řadě je třeba zmínit, že vozidla v okamžiku příjezdu příslušníků policie již nebyla postavena tak, jak byla v okamžiku střetu, neboť ze spisu plyne, že řidič V. se svým vozidlem couvnul, aby nebránil průjezdu jiných vozidel. Je tak zcela zřejmé, že důkazy, na které žalovaný v uvedené citaci odkazuje, vycházely z pozměněných skutečností a nemohly věrně zachycovat průběh nehodového děje. Další žalovaným tvrzenou skutečností, s níž krajský soud zásadně nesouhlasí, je že posouzení technicky relevantních skutečností je schopen provést i technický laik. Prvně žalovaný nespecifikoval ony technicky relevantní skutečnosti. Má-li se však jednat o průběh nehodového děje, tak dle krajského soudu je tvrzení žalovaného zcela nepřijatelné. Laik, potažmo oprávněná úřední osoba bez relevantních znalostí dané problematiky není schopna vyhodnotit průběh nehodového děje, rychlosti vozidel, předstřetový pohyb vozidel, případně možnosti odvrácení nehody. Tyto otázky jsou odborné a bez příslušných znalostí, případně bez programů umožňujících znázornit simulaci nehodového děje není možné položit na tyto otázky jednoznačné odpovědi. Z postupu správních orgánů je zřejmé, že správní orgány vycházely z výpovědí manželů V. a žalobce, jehož výpověď se však s výpověďmi V. rozcházela, a na základě svých úvah a vyhodnocení podkladů správní orgány konstatovaly vinu žalobce. Vina žalobce byla konstatována správními orgány pouze z důvodu, že žalobce nesplnil povinnost dát přednost zprava jedoucímu vozidlu V., aniž by se však správní orgány zabývaly otázkou, zda žalobce mohl vidět vozidlo V. a zda vozidlo V. uzpůsobilo rychlost jízdy danou křižovatkou.

32. Žalobce soudu předložil jako důkaz znalecký posudek, který byl v rámci ústního jednání jako důkaz proveden.

33. K samotnému hodnocení znaleckého posudku je třeba předně uvést, že soud hodnotí znalecký posudek jako každý jiný důkaz. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1557/2015 „[P]ři hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit.“ Podle metodiky hodnocení znaleckého posudku vydané Ministerstvem vnitra ČR má však být rozsah hodnocení ze strany soudu co nejširší a je potřeba hodnotit nejen konečný výsledek, ale rovněž celý proces utváření písemného posudku. Obdobné závěry vyjádřil i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 299/06: „[Z]nalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě, jako každý jiný důkaz, ani on nepožívá žádné větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale též věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje svoje závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, slepě důvěřovat závěrům znalce, by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce; takový postup nelze z ústavněprávních hledisek akceptovat.“

34. Hodnocení věcné správnosti znaleckého posudku zahrnuje hodnocení teoretických východisek, o které znalec své závěry opírá, dále hodnocení kvality a množství zjištěných znaků zkoumaných objektů, hodnocení použitých odborných metod a postupů a hodnocení toho, zda je správné podřazení konkrétního empirického základu pod obecný teoretický základ. Znalecký posudek by měl být transparentní a srozumitelný i pro laiky, neboť odborné poznatky mají být ve srozumitelné rovině předány nejen vědcům a odborníkům, ale i právníkům a procesním stranám.

35. V nyní projednávané věci bylo úkolem znaleckého posudku zjistit střetové a pokud možno i předstřetové rychlosti a výhledové podmínky. Zároveň byly k posouzení a zodpovězení uloženy tyto otázky: 1) vyhodnocení směru a způsobu jízdy automobilu žalobce a směru a způsobu jízdy vozidla V., provedení kompletní analýzy nehodového děje na počátku a v době střetu; 2) stanovení rychlosti vozidla žalobce a vozidla V. na počátku nehodového děje a v době střetu a v případě překročení rychlosti některého z řidičů vliv tohoto překročení na nehodovém ději; 3) vyhodnocení vzájemné polohy automobilu žalobce a automobilu V. na počátku nehodového děje a v době střetu a okamžik, kdy se mohli poprvé spatřit a na jakou vzdálenost; 4) určení místa střetu; 5) posouzení, na jakou vzdálenost a čas mohli účastníci nehody na sebe reagovat a posouzení možnosti obou řidičů střetu zabránit; 6) posouzení jednání účastníků nehody, zda mohl některý z řidičů jím řízený automobil včas zastavit před hranicí křižovatky; 7) určení, zda v kontextu s nehodovým dějem určeným znalcem F.V. jednal v souladu se zákonem o pozemních komunikacích a 8) určení hlavní příčiny dopravní nehody z technického hlediska.

36. V úvodu nálezu znaleckého posudku je uveden výčet veškerých podkladů, které měl znalec v okamžiku zpracování posudku k dispozici. Dále se uvádí, že při posuzování vzniku a průběhu nehody bylo použito metody CAD (Computer Aided Design) – počítačová podpora řešení, dále program Virtual – Crash 3, který vychází z fyzikálních zákonů aplikovaných v matematických modelech pro využití výpočetní techniky. Program využívá metody výpočtu dopředného a zpětného pohybu vozidel, zjišťuje energetické hodnoty deformací při rázu vozidel.

37. Znalec provedl simulaci nehodového děje se střetovými rychlostmi 15,42 km/hod u vozidla žalobce a 23 km/hod u vozidla V. (s tolerancí ±10 %). V posudku následuje řada matematických výpočtů, směřujících k určení rychlostí, vzdáleností od křižovatky a určení možnosti výhledu do křižovatky u obou vozidel. Byl zpracován rovněž grafický diagram pravděpodobného děje dopravní nehody. Na základě výpočtů dospěl znalec k závěru, že tvrzení manželů V. o tom, že vjeli do křižovatky obezřetně, je nepřijatelné, neboť za předpokladu správného výpočtu ze strany znalce by bylo technicky nemožné, aby vozidlo V. bylo schopno dát přednost případnému vozidlu, které by směrem k vozidlu V. přijíždělo zprava. V posudku znalec uvádí, že počáteční rychlosti bez podpůrných důkazů, jako jsou vozidlové nebo obecní kamery, či zvukové záznamy, lze těžko objektivně určit. Znalec je však schopen z odvíjení nehodového děje s tolerancí určit tak 0,1 – 0,2 s před střetem. Znalec dále uvedl, že pokud žalobce vozidlo V. skutečně neviděl, muselo být toto vozidlo vzdáleno minimálně 8,1 m od místa střetu, což je dohlednost zjištěná na místě nehody. Rychlost F. by tudíž byla 23 km/hod. Znalec určil vzdálenost vozidla X od místa střetu v délce 8,1 m a dovodil rychlost vozidla Ford od 21 do 25 km/hod za použití matematického výpočtu. Kdyby jel F. V. povolenou rychlostí 20 km/hod, urazil by onu dohlednou vzdálenost 8,1 m za 1,459 s. Vlivem vyšší rychlosti vozidla však žalobce toto vozidlo nemohl při příjezdu do křižovatky vidět.

38. Správní orgány nevyhodnotily průběh dopravní nehody v zákonných mezích a učinily nesprávný závěr o tom, že nebyly splněny předpoklady pro ustanovení znalce. V dané věci nebyl průběh nehodového děje zjištěn správními orgány bez pochybností a nebylo rovněž správně zjištěno zavinění žalobce. Teprve na základě znaleckého posudku J.P. je řádně zjištěn skutkový stav a je nutno učinit závěr, že se žalobce uvedeného přestupku nedopustil, jestliže F. V. překročil povolenou rychlost a vlivem překročení povolené rychlosti ze strany pana V. žalobce nemohl jeho vozidlo vidět. Kdyby jel V. povolenou rychlostí 20 km/hod, urazil by dohlednou vzdálenost 8,1 m za 1,459 s a to by byl rozhodující okamžik, že by žalobce mohl vozidlo V. vidět.

39. Pro úplnost krajský soud uvádí, že byť žalobce v úvodu žaloby označil jako osoby zúčastněné na řízení manžele V., nelze se s tímto odkazem ztotožnit. Podle § 68 přestupkového zákona je účastníkem řízení obviněný. Poškozený je účastníkem řízení pouze v té části řízení, která se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Správní řízení bylo vedeno pouze se žalobcem, proto krajský soud neshledal důvod vyzvat manžele V. ve smyslu § 34 odst. 2 s. ř. s.

Závěr a náklady řízení

40. Pro správní právo platí, že správní akty musí vyhovovat zásadám přiměřenosti, účelnosti a proporcionality, aby je nebylo možné podřadit pod projev libovůle či svévole správního orgánu, obzvlášť rozhoduje-li se o vině a trestu. Správní orgán nese odpovědnost za zjištění skutkového stavu, a proto je dle § 3 správního řádu povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku. V řízení o přestupku je správní orgán povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tímto účelem si opatřuje potřebné podklady pro vydání rozhodnutí a zjišťuje veškeré okolnosti daného případu svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Správní orgán rovněž provádí důkazy v potřebném rozsahu, přičemž důkazy hodnotí podle svých úvah, každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti.

41. V nyní projednávané věci správní orgány nesprávně skutkově zhodnotily okolnosti spáchání přestupku žalobcem, když vycházely z nedostatečných důkazů a nezajistily relevantní podklady, prokazující vinu žalobce bez důvodných pochybností

42. Krajský soud uzavírá, že ze shora uvedených skutečností byla žaloba podána důvodně, a proto krajský soud napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí pro nezákonnost zrušil postupem podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný podle ů 78 odst. 5 s. ř. s. vázán shora uvedeným právním názorem krajského soudu.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta.

44. Náklady zastoupení spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednání před krajským soudem) celkem v částce 9 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 10 200 Kč. Náhrada za promeškaný čas v souvislosti s ústním jednáním konaným dne 22. 7. 2020 před krajským soudem činí dle § 14 odst. 1 advokátního tarifu částku 800 Kč a náhrada cestovného činí částku 1 869,52 Kč. Jelikož je právní zástupkyně žalobce plátcem DPH, připočítává se k celkové částce 12 869,52 Kč tato daň ve výši 2 702,6. Celkem tak náklady zastoupení představují částku 15 572. K této částce se připočítává částka 3 000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 18 572 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 12. srpna 2020

Mgr. Helena Nutilová

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru