Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

54 Ad 8/2020 - 52Rozsudek KSCB ze dne 25.01.2021

Prejudikatura

2 As 20/2008 - 73

Ars 5/2012 - 55

6 As 286/2018 - 34

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 69/2021

přidejte vlastní popisek

54 Ad 8/2020 -52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci

žalobkyně: J. T.

bytem
zastoupena advokátem JUDr. Josefem Havlůjem
sídlem Ostravského 253/3, 150 00 Praha

proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2020, č. j. x

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ nebo též „zdejší soud“) byla věc dne 8. 7. 2020 postoupena Městským soudem v Praze. Žalobou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2020, č. j. x, kterým byly podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 1. 2020, č. j. x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni zvýšen od 1. 5. 2010 starobní důchod na částku 5 107 Kč měsíčně, a to podle článku 52 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. 4. 2004 (dále jen „nařízení č. 883/2004“). Žalobkyně namítala, že výše starobního důchodu jí byla dne 23. 7. 2003 neprávně vypočtena, což je zjevné z podrobnějšího rozboru výpočtu, v němž jsou zjevné nesrovnalosti oproti zákonem a smlouvou mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o sociálním zabezpečení č. 55/2001 Sbírky mezinárodních smluv (dále jen „smlouva č. 55/2001“) stanovenými pravidly pro výpočet výše starobního důchodu. Žalobkyně uvedla, že brojila proti výši starobního důchodu svými stížnostmi již v letech 2004 a 2005 a žalobou ze dne 25. 5. 2006.

2. Žalobkyně požadovala, aby zvýšení starobního důchodu ve smyslu čl. 87 nařízení č. 883/2004 bylo provedeno již ode dne přiznání starobního důchodu, tj. ode dne 23. 7. 2003. V souvislosti s tím žalobkyně zdůraznila, že svůj oprávněný nárok uplatnila před rokem 2019.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že při výpočtu starobního důchodu bylo postupováno podle zákona č. 155/1995Sb., o důchodovém pojištění, ve znění platném ke dni 23. 7. 2003 (dále jen „ZDP“ či „zákon o důchodovém pojištění“). Dále žalovaná ve vyjádření k žalobě podrobně rozvedla celý výpočet starobního důchodu, a to jak základní výměry, tak procentní výměry, z nichž se starobní důchod skládá. K požadavkům žalobkyně, aby jí byl důchod doplacen zpětně ode dne 23. 7. 2003, žalovaná odkázala na § 56 odst. 1 písm. b) ZDP, podle něhož lze doplatit důchod pouze pět let nazpět ode dne uplatnění nároku (tj. 11. 1. 2014).

III. Obsah správního spisu

4. Krajský soud z obsahu správního spisu zjistil pro soud následující rozhodné skutečnosti: Součástí správního spisu bylo oznámení o podání žádosti žalobkyně o starobní důchod ze dne 23. 4. 2003 a dodatečné údaje pro zpracování žádosti o důchod v ČR či potvrzení o průběhu pojištění v Rakousku a jiná související oznámení či potvrzení o žití. Dne 3. 10. 2003 obdržela žalovaná žádost žalobkyně o urychlené vyřízení její žádosti o starobní důchod, na nějž jí vznikl nárok dne 23. 7. 2003.

5. Dne 9. 11. 2004 bylo vydáno rozhodnutí č. j. x, jímž byl žalobkyni přiznán starobní důchod ve výši 2 332 Kč měsíčně ode dne 23. 7. 2003 podle § 29 písm. a) ZDP a podle čl. 18 smlouvy č. 55/2001. Dne 1. 11. 2005 žalobkyně požádala o přešetření výpočtu starobního důchodu, neboť nesouhlasila s vyloučenými dobami v rozhodném období. Dne 9. 5. 2005 uplatnila nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem správního orgánu spočívajícím v nesprávném výpočtu osobního vyměřovacího základu. Na to reagovala žalovaná sdělením ze dne 14. 6. 2005, v němž podrobně popsala způsob výpočtu starobního důchodu a konstatovala stanovení výše starobního důchodu v souladu s právními předpisy.

6. Dne 10. 7. 2006 bylo vydáno rozhodnutí č. j. x, jímž byla dodatečně započtena doba pobírání důchodu v Rakousku od 1. 3. 2002 do 22. 7. 2003 jako náhradní doba pro osobní vyměřovací základ, výše starobního důchodu byla opět stanovena ve výši 2 332 Kč.

7. Dne 11. 1. 2019 obdržel správní orgán I. stupně žádost žalobkyně o přepočet starobního důchodu. Na to bylo reagováno dne 25. 11. 2019 sdělením, aby žalobkyně zaslala příslušné doklady, které by prokazovaly, že nebyla zhodnocena nějaká doba jejího zaměstnání či pojištění, a tyto skutečnosti dle ní chyběly v jejím osobním listě, dále byla upozorněna na nově platné koordinační nařízení č. 883/2004. Na to žalobkyně reagovala sdělením, že v jejím osobním listu důchodového pojištění jsou zaznamenány všechny odpracované doby a žádá o přepočet ve smyslu nařízení č. 883/2004.

8. Dne 27. 1. 2020 bylo vydáno rozhodnutí x o žádosti žalobkyně, jímž byl na základě čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 883/2004 zvýšen starobní důchod žalobkyně ode dne 1. 5. 2010 na částku 5 107 Kč měsíčně. Dne 27. 2. 2020 podala žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, v nichž zmiňovala, že její starobní důchod byl nesprávně vyměřen od počátku, tj. ode dne 23. 7. 2003. Žalobkyně proto požadovala, aby jí zvýšený starobní důchod byl vyplacen zpětně ode dne 23. 7. 2003. O námitkách bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že se zamítají a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje.

IV. Právní názor soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

10. Žaloba není důvodná.

11. Prvním žalobním bodem žalobkyně namítala, že jí správní orgány rozhodnutím ze dne 9. 11. 2004, č. j. x nesprávně vyměřily starobní důchod. Blíže žalobkyně již nespecifikovala, v čem jí uváděná nesprávnost, zjevná při podrobnějším rozboru pravidel pro výpočet stanovených zákonem a smlouvou, měla spočívat.

12. Krajský soud upozorňuje na meze soudního přezkumu stanovené § 75 odst. 2 s. ř. s. Soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví.

13. Krajský soud v prvé řadě uvádí, že žalobkyně brojila proti výši starobního důchodu stanovené rozhodnutím ze dne 9. 11. 2004, č. j. x. Obecně žalobce může podat ke správnímu soudu žalobu ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení napadeného rozhodnutí, což zakotvuje § 72 odst. 1 s. ř. s. K podání správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 s. ř. s. přistoupí ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.

14. Rozhodnutím ze dne 9. 11. 2004, č. j. x byla žalobkyni stanovena výše starobního důchodu podle tehdy platných právních předpisů, konkrétně podle zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném ke dni rozhodování a podle smlouvy č. 55/2001. Přestože proti tomuto rozhodnutí nebyly připuštěny žádné řádné opravné prostředky v rámci správního řízení, o čemž byla žalobkyně v rozhodnutí poučena, mohla proti rozhodnutí brojit ve lhůtě 2 měsíců žalobou, o čemž byla rovněž poučena. Nyní projednávaná žaloba však nebyla podána proti rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004, č. j. x, neboť pak by byla odmítnuta dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro opožděnost, nýbrž brojí proti napadenému rozhodnutí ze dne 8. 4. 2020, jímž bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí ze dne 27. 1. 2020, jejichž obsah byl specifikován v odstavci 1 tohoto rozsudku.

15. Podle věty druhé ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. platí, že byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví.

16. Nicméně s ohledem na shora uvedené nelze shledat rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004, č. j. x jako závazný podklad, který by mohl být posuzován současně s napadeným rozhodnutím v nyní projednávané věci. Jak bylo již zmíněno výše, rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004 bylo samostatně soudně přezkoumatelné, a v nyní posuzované věci již nemělo většího významu. Na základě žádosti žalobkyně ze dne 11. 1. 2019 došlo k přezkumu výše starobního důchodu na základě čl. 87 odst. 5 nařízení č. 883/2004. V prvostupňovém rozhodnutí byl stanoven starobní důchod žalobkyně na základě čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 883/2004, čili na základě zcela jiného právního předpisu než tomu bylo v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004. Stanovení výše starobního důchodu nevyplývalo z rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004, nýbrž odvíjelo se od pravidel pro výpočet stanovených nařízením č. 883/2004., rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004 tak nebylo podkladovým rozhodnutím pro napadené ani prvostupňové rozhodnutí.

17. Jestliže žalobkyně spatřovala ve stanovení výše starobního důchodu rozhodnutím ze dne 9. 11. 2004, č. j. x nesrovnalosti, měla je specifikovat v žalobě proti rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004, kterou měla podat ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení, což však podle obsahu správního spisu neučinila. Žalobkyně k žalobě přiložila žalobu o zaplacení částky 60 674 Kč ze dne 25. 5. 2006 adresovanou Obvodnímu soudu pro Prahu 2. K tomu krajský soud podotýká, že žalobkyně jednak nepřiložila rozhodnutí příslušného soudu o této žalobě, čili není známo, jak bylo rozhodnuto, přesto však lze konstatovat, že žaloba nebyla uplatněna ve dvouměsíční lhůtě, jak byla žalobkyně poučena v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004 a rovněž se nejednalo o žalobu proti rozhodnutí, nýbrž o žalobu o zaplacení, což nebylo vhodně zvolenou obranou, jestliže se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004, č. j. x. Krajský soud opětovně podotýká, že žalobkyně byla poučena o způsobu ochrany svých práv v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004, a dále zdůrazňuje, že zmínky žalobkyně upozorňující na uplatnění stížností v letech 2004 a 2005 se nijak nevztahují k nyní projednávané věci, a proto se jimi nebude zdejší soud zabývat.

18. Jestliže žalobkyně řádně nehájila svá práva v reakci na vydání rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004, č. j. x, jde jí takový postup k újmě, avšak nemůže své pochybení zhojit v nyní projednávané věci. Žalobkyně požádala o přepočet výše starobního důchodu podle čl. 87 odst. 5 nařízení č. 883/2004, čemuž bylo vyhověno a výše starobního důchodu žalobkyně byla od 1. 5. 2010 zvýšena na základě nově platného nařízení č. 883/2004. V napadeném rozhodnutí sice byl podrobně rozebrán způsob výpočtu starobního důchodu, jak byl učiněn v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004, č. j. x, nicméně bylo tak učiněno nad rámec věci zejména s ohledem na vznesené námitky, což potvrzuje také to, že v prvostupňovém rozhodnutí není žádná zmínka o výši starobního důchodu stanovené rozhodnutím ze dne 9. 11. 2004, neboť to nebylo předmětem posuzované věci. Vzhledem k tomu, že žalovaná v napadeném rozhodnutí popsala způsob výpočtu starobního důchodu v roce 2004, při jeho posuzování žádná pochybení nezjistila. Krajský soud rovněž nad rámec věci přepočetl výpočet starobního důchodu učiněný v roce 2004, avšak také neshledal žádnou vadu. Žalobkyně sice namítala nesrovnalosti, nicméně tyto nesrovnalosti v žalobě nijak nespecifikovala a krajský soud ani žalovaná nejsou oprávněni za žalobkyni domýšlet a vyhledávat jakákoli pochybení.

19. Krajský soud podotýká, že není v případě nyní projednávané žaloby oprávněn posuzovat správnost výše starobního důchodu vypočtené v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004, neboť toto rozhodnutí nebylo napadeným či prvostupňovým rozhodnutím, ale ani rozhodnutím podkladovým, které by zavazovalo orgány České správy sociálního zabezpečení při výpočtu výše starobního důchodu žalobkyně činěné podle zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném v době vzniku nároku na starobní důchod a podle nařízení č. 883/2004. Orgány České správy sociálního zabezpečení učinily výpočet starobního důchodu žalobkyně nově, a to podle nově platného nařízení č. 883/2004 a zákona o důchodovém pojištění.

20. Žalobní námitka směřující proti rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004, č. j. x, resp. námitka spočívající v tvrzení nesprávně vypočteného starobního důchodu, byla s ohledem na shora citovaná ustanovení soudního řádu správního shledána zcela zjevně nedůvodná, resp. nepřípustná, neboť se nevztahovala k nyní projednávanému řízení.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ničeho nenamítala, co do způsobu stanovení a výše starobního důchodu určeného prvostupňovým rozhodnutím a potvrzeného napadeným rozhodnutím, má krajský soud za to, že není důvod podrobně rozebírat postup správních orgánů České správy sociálního zabezpečení při výpočtu starobního důchodu v nyní projednávané věci, neboť proti tomuto žalobkyně nijak nebrojí. Ostatně krajský soud při obecném soudním přezkumu správního řízení také žádný rozpor s právními předpisy čí pochybení při výpočtu starobního důchodu v nyní projednávané věci neshledal.

22. V souvislosti s rozsahem soudního přezkumu a dispoziční zásadou ovládající soudní řízení správní krajský soud odkazuje na komentované znění k § 75 s. ř. s.: „Druhý odstavec komentovaného ustanovení vnáší do řízení před správními soudy dispoziční zásadu, která žalobci ukládá povinnost stanovit v zákonem předvídané lhůtě (§ 72 SŘS) konkrétní žalobní body [§ 71 odst. 1 písm. d) SŘS], jimiž žalobce nastaví referenční rámec přezkumu napadeného rozhodnutí správního orgánu. Soud je sice ze zákona povinen přihlížet sám z úřední povinnosti k některým těžkým vadám správního rozhodnutí (nicotnost, nepřezkoumatelnost, ale i absolutní neplatnost či prekluze), nicméně není oprávněn (ani povinen) za žalobce domýšlet námitky ani dotvářet příliš obecné žalobní námitky z vlastní iniciativy. Takový postup soudu by popíral uplatnění dispoziční zásady ve správním soudnictví a zasahoval by do principu rovnosti účastníků řízení (čl. 96 odst. 1 Úst, čl. 37 odst. 3 LPS a § 36 odst. 1 SŘS). Odepřel by žalovanému právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 7 Afs 216/2006). Rozhodnutí krajského soudu založené na odlišné právní argumentaci, než jaká byla obsažena ve správním rozhodnutí nebo v podané žalobě, k níž se strany řízení nemohly dosud vyjádřit a zejména tomu uzpůsobit provedené dokazování, by bylo pro účastníky překvapivé a porušovalo by právo na spravedlivý proces. I v řízení před správními soudy je tedy nutné aplikovat judikaturu ÚS ohledně překvapivosti soudních rozhodnutí (např. nález ÚS ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 544/98, nebo rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 2 Afs 16/2011).“ [VOŘÍŠEK, Vladimír. Zákon o důchodovém pojištění: komentář. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7179-576-6.]

23. Krajský soud přistoupil k vypořádání v pořadí druhé námitky žalobkyně, a to žádosti o zpětné doplacení starobního důchodu, který jí byl v reakci na její žádost ze dne 11. 1. 2019 podanou na základě čl. 87 odst. 5 nařízení č. 883/2004 vyměřen, a to ode dne přiznání starobního důchodu, čili ode dne 23. 7. 2003, zatímco podle napadeného rozhodnutí jí byl přiznán pouze ode dne 1. 5. 2010.

24. Čl. 87 odst. 5 nařízení č. 883/2004 stanoví, že nároky osoby, které byl přede dnem použitelnosti tohoto nařízení vyplácen v některém členském státě důchod, lze na žádost dotčené osoby s ohledem na toto nařízení přezkoumat.

25. Krajský soud uvádí, že nařízení č. 883/2004 se stalo účinným v České republice ode dne 1. 5. 2010, z toho důvodu bylo prvostupňovým rozhodnutím rozhodnuto o zvýšení starobního důchodu žalobkyně ode dne 1. 5. 2010, kdy vešlo nařízení č. 883/2004 v platnost a stanovilo nový postup pro stanovení výše starobního důchodu. Článek 87 odst. 5 nařízení č. 883/2004 umožňuje přezkum důchodu vypočteného na základě právní úpravy účinné přede dnem 1. 5. 2010, avšak nezakládá žádnou povinnost vyplacení rozdílu mezi důchodem již v uplynulých letech vyplaceným a stanoveným podle tehdy platných právních předpisů pro výpočet starobního důchodu a důchodem, jehož výše byla stanovena na základě nově platného nařízení č. 883/2004.

26. Bylo by zcela nelogické, aby při jakékoli změně právní úpravy způsobující nové navýšení již vypláceného důchodu docházelo ke zpětnému doplácení rozdílu ve výši důchodu, a to od počátku vyplácení důchodu až do okamžiku zavedení nové právní úpravy přinášející navýšení.

27. Krajský soud poukazuje na čl. 87 odst. 1 nařízení č. 883/2004, který stanoví, že toto nařízení nezakládá žádný nárok za dobu přede dnem použitelnosti tohoto nařízení. Z uvedeného dle krajského soudu jednoznačně plyne, že žalobkyni nevznikl žádný nárok na zpětné doplacení starobního důchodu za dobu přede dnem 1. 5. 2010, kdy v České republice nebylo platné nařízení č. 883/2004, v důsledku něhož k navýšení došlo.

28. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě poukazovala v souvislosti s námitkou na zpětné doplacení starobního důchodu ode dne 23. 7. 2003 na § 56 odst. 1 písm. b) ZDP. Podle uvedeného ustanovení, zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Důchod nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení. S aplikací tohoto ustanovení na projednávanou věc krajský soud však nesouhlasí, neboť by docházelo ke směšování různých pojmů a navzájem nesouvisejících situací. Ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) ZDP odkrývá rozdíly mezi přiznáním a doplacením důchodu. Zatímco k přiznání důchodu dojde zpětně od toho dne, od něhož příslušnému důchodci podle platných právních předpisů důchod náleží, tak k doplacení důchodu může dojít nejvýše pět let nazpět. Žalobkyně však v nyní projednávané žalobě nebrojí proti tomu, že by jí byl zvýšený důchod přiznaný ode dne 1. 5. 2010 vyplacen pouze pět let nazpět. Žalobkyně se mylně domnívá, že jí měl být starobní důchod vypočtený podle nařízení č. 883/2004 a přiznaný ode dne 1. 5. 2010 přiznán již ode dne 23. 7. 2003 a od tohoto dne rovněž i doplacen, což je s ohledem na vše shora uvedené zcela vyloučeno.

29. Žalobkyně také opírala svou námitku na přiznání zvýšeného starobního důchodu ode dne 23. 7. 2003 o to, že žádost o přepočet starobního důchodu ve smyslu čl. 87 odst. 5 nařízení č. 883/2004 podala před rokem 2019. K tomu krajský soud sděluje, že svou žádost o přezkum výpočtu starobního důchodu podala dne 11. 1. 2019, čili nikoli před rokem 2019, ale v roce 2019. Každopádně více nezdůvodnila, z jakého důvodu nebo na základě jakých ustanovení se domnívala, že uplatnění žádosti ve smyslu čl. 87 odst. 5 nařízení č. 883/2004 před rokem 2019 ji zaručí zpětnou účinnost nařízení č. 883/2004. Podle krajského soudu podání žádosti před rokem 2019 či v roce 2019 nepodmiňuje přiznání navýšeného starobního důchodu i za dobu před samotnou platností nařízení takové navýšení způsobujícího.

30. Krajský soud neshledal v postupu orgánů České správy sociálního zabezpečení v nyní projednávané věci žádná pochybení, což ve své podstatě nerozporovala ani žalobkyně. Obiter dictum krajský soud podotýká, že podle všeho bylo rozhodnutí ze dne 9. 11. 2004, č. j. x vydáno na základě tehdy platných právních předpisů a starobní důchod byl vyměřen ve správné výši.

31. Závěrem krajský soud hodnotí námitky žalobkyně jako velmi obecné, neformulující konkrétní vady, které shledávala v napadeném rozhodnutí, nepříliš výstižně formulované a mnohdy zcela absentovala přesná označení ustanovení příslušného právního předpisu, o nějž opírala svou argumentaci. S ohledem na uvedené odkazuje krajský soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 6 As 58/2019 – 35, který se vyjadřuje k následkům v případě obecně formulovaných námitek: „Stěžovatelka opět v kasační stížnosti neodkazuje na žádnou konkrétní část odvolacího rozhodnutí, která by popírala to, jak celkové vyznění tohoto rozhodnutí popsal městský soud. Kasační argumentace stěžovatelky má i zde charakter obecných proklamací. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, co již dříve ve svých rozsudcích vyslovil, totiž že kvalita žaloby (a obdobně též kasační stížnosti) předurčuje kvalitu a obsah rozhodnutí soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. července 2009 č. j. 7 As 73/2008 - 65). Ve správním soudnictví se uplatňuje dispoziční zásada, dle níž náleží klíčová role při určení předmětu a rozsahu soudního přezkumu žalobci. Není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních, popř. kasačních námitek a samy je dotvářely (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, a ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 432/98).“

VI. Závěr, náklady řízení

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Českých Budějovicích dne 25. ledna 2021

JUDr. Marie Trnková v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru