Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

54 Ad 5/2016 - 29Rozsudek KSCB ze dne 31.10.2016

Prejudikatura

78 A 12/2012 - 27


přidejte vlastní popisek

54Ad 5/2016 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně H. P., zastoupené JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem, se sídlem Ostrava – Poruba, L. Podéště 1883/5, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, Praha 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/66395-913, takto :

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 8. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/66395-913 se pro vady řízení zrušujea věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3.146 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci:

1) Žalobou doručenou dne 14. 6. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2016, č. j. MPSV-2016/66395-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo z části změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích, č. j. 126534/2015/CBU ze dne 11. 12. 2015 (dále jen „rozhodnutí I. stupně“), jímž bylo rozhodnuto o příspěvku na péči ve výši 8.000 Kč měsíčně od září 2015. Žalovaný napadeným rozhodnutím podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění Pokračování
- 2 -
54Ad 5/2016

pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) z části změnil rozhodnutí I. stupně, když zvýšil příspěvek na péči z 8.000 Kč na 12.000 Kč měsíčně, a to od října 2015 do dne 20. 12. 2015, tj. do dne úmrtí žadatele o příspěvek. Ve zbytku žalovaný rozhodnutí I. stupně podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil.

2) Žalobkyně se cítí být průběhem odvolacího řízení zkrácena na svých právech. Žalovaný žalobkyni nevyzval k odstranění nedostatků podle § 93 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 37 odst. 3 správního řádu, které spočívaly v absenci odůvodnění podaného odvolání dle § 82 odst. 2 správního řádu. Ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu zcela jednoznačně stanoví, že podání, které má být posouzeno jako odvolání, musí obsahovat údaje v ustanovení uvedené a veškeré náležitosti požadované § 37 odst. 2 správního řádu. Jestliže některá z náležitostí požadovaných citovanými ustanoveními není splněna, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu a pomoci odvolateli nedostatky odstranit nebo ho vyzvat k odstranění v přiměřené lhůtě. Žalobkyně ještě dodává, že odvolání je podáním ve smyslu § 37 správního řádu a je tedy zapotřebí zohlednit § 93 odst. 1 správního řádu, podle něhož se pro řízení o odvolání užijí obdobně ustanovení hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu. Žalovaný však žalobkyni nevyzval k odstranění vad podání, které spočívaly v neuvedení konkrétních odvolacích důvodů, a bez zjištění skutečného stavu věci o podaném odvolání rozhodl. V souvislosti se zmíněným pochybením žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010, č. j. 9 As 61/2009-63 a rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 9 Ca 102/2009-30. Žalobkyně spatřuje v jejím nevyzvání k odstranění vad podání dle § 37 odst. 3 správního řádu rozpor s právními předpisy a domnívá se, že taková procesní vada mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně se domnívá, že ani skutečnost, že byla při podání odvolání zastoupena zástupcem z řad advokátů, nemůže zhojit nezákonnost postupu žalovaného.

3) Žalobkyně dále namítá, že žalovaný pochybil také tím, že ji neumožnil ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Žalobkyně nepopírá doručení oznámení o právu vyjádřit se k podkladům dne 1. 4. 2016, avšak zástupce žalobkyně dne 4. 4. 2016 požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. K tomu se žalovaný nikterak nevyjádřil, již dne 8. 4. 2016 ve věci rozhodl a v rozhodnutí uvedl, že žalobkyně nevyužila svého práva na vyjádření se k podkladům osobně ani písemně. Dne 27. 4. 2016 byl zástupce žalobkyně sice přípisem vyrozuměn o obdržení žádosti ze dne 4. 4. 2016, ale žalovaný k tomu sdělil, že jeho žádost byla postoupena příslušnému oddělení teprve dne 11. 4. 2016, kdy již bylo ve věci rozhodnuto. Žalobkyně však trvá na tom, že takovým postupem žalovaného jí bylo odepřeno právo na vyjádření se, a proto označuje rozhodnutí ze dne 8. 4. 2016 v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu.

4) Žalobkyně odkazuje na ustanovení § 16b odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“), které umožňuje přizvat na základě žádosti k jednání posudkové komise ministerstva jinou fyzickou osobu, jež je schopna přispět k objasnění závažných okolností důležitých pro posudkový závěr. V souvislosti s tím žalobkyně žádala o přizvání dcery žadatele, avšak žalovaný žádosti nevyhověl, a dokonce se s žádostí v napadeném rozhodnutí ani nijak nevypořádal. Žalobkyně namítá, že tím žalovaný nesplnil zákonnou povinnost tvrzení a také, že napadené rozhodnutí nesplňuje zákonné náležitosti uvedené v § 68 odst. 3 správního řádu. Dále žalobkyně uvádí, že v důsledku nevypořádání se s důkazním návrhem došlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, což je důvodem pro zrušení rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

Pokračování
- 3 -
54Ad 5/2016

5) Žalobkyně odkazuje na § 25 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), z něhož dovozuje, že posudek posudkové komise není jediným podkladem, na základě kterého má správní orgán závislost posuzované osoby na jiné osobě hodnotit. Žalobkyně proto odkazuje na citaci žalovaného v napadeném rozhodnutí, v němž žalovaný označuje posudek posudkové komise za „úplný, objektivní a přesvědčivý stěžejní důkazní prostředek“. Žalobkyně dále upozorňuje na skutečnost, že se žalovaný nijak nevyjádřil k předloženým lékařským posudkům.

6) Žalobkyně má za to, že posuzované osobě měl být přiznán IV. stupeň závislosti již v prvním období (období od 23. 9. 2015 do 30. 10. 2015). Žalobkyně tak dovozuje z lékařských zpráv, které předložila dne 31. 1. 2016, v nichž je uvedeno, že již tehdy posuzovaný nebyl schopen zvládat více než pouze 8 základních životních potřeb. Žalobkyně proto požaduje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

7) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby.

8) Ve vyjádření popsal průběh řízení před úřadem práce. Dále uvedl, že žalobkyně byla zastoupena advokátem, který podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, v němž se domáhali zvýšení příspěvku na péči. Žalovaný z části změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. K neuvedení odvolacích důvodů v odvolání žalovaný sdělil, že z obsahu odvolání vyvodil, že je směřováno proti výrokové části rozhodnutí I. stupně. Žalovaný zdůraznil, že v průběhu správního řízení zástupce žalobkyně své odvolání doplňoval. Žalovaný dále zástupce žalobkyně prokazatelně poučil v oznámení o pokračování ze dne 30. 3. 2016 o tom, kde může žalobkyně či její zástupce uplatňovat právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

9) K námitce žalobce týkající se porušení § 16b odst. 4 zákona o sociálním zabezpečení žalovaný uvedl, že navržená osoba k přizvání není osobou posuzovanou, a proto její přizvání není relevantní. V souvislosti s tím žalovaný odkazuje na § 16 zákona o sociálních službách, který za účastníky řízení označuje všechny osoby, které byly ohlášeny jako poskytovatelé pomoci. Ohledně uváděného znemožnění plnit svou zákonnou povinnost důkazní, žalovaný uvádí, že porušeno nebylo. K posudku posudkové komise žalovaný sdělil, že v odvolacím řízení vždy sehrává roli stěžejního důkazu. Předmětný posudek žalovaný označuje za srozumitelný, bez vnitřních rozporů a zohledňující veškeré podstatné okolnosti případu, čili splňuje veškeré požadované náležitosti. Žalovaný se ohrazuje proti tvrzení, že při vypracování napadeného rozhodnutí vycházel pouze z předmětného posudku, neboť zohlednil i sociální šetření.

III. Replika žalobkyně k vyjádření žalovaného správního orgánu

10) Žalobkyně upozornila na skutečnost, že podání blanketního odvolání bez sdělení, že jej hodlá doplnit, nezbavuje žalovaného povinnosti vyzvat žalobkyni ve smyslu § 37 odst. Pokračování
- 4 -
54Ad 5/2016

3 správního řádu k doplnění odvolacích důvodů, pokud do okamžiku vydání rozhodnutí tak nebylo učiněno. Blanketní odvolání nesplňovalo náležitosti požadované správním řádem a nemohlo tedy vyvolat účinky postoupení věci žalovanému. Tímto postupem byla žalobkyně zkrácena na svých právech, když neuváděla ničeho proti rozhodnutí I. stupně a jejími námitkami se tak žalovaný nemohl zabývat, k tomu žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2014, č. j. 5 Azs 118/2014-24.

IV. Obsah správních spisů

11) Ze správního spisu vyplynuly pro věc, následují rozhodné skutečnosti:

12) Žádost o příspěvek na péči podal Jaroslav Pšikal dne 23. 9. 2015, k němuž přiložil oznámení o poskytovateli pomoci. Dne 29. 9. 2015 obdržel Úřad práce ČR - krajská pobočka České Budějovice procesní plnou moc, kterou žadatel o příspěvek J. P. (dále jen „žadatel“) zmocňuje ke svému zastupování Mgr. M. B. ve věci řízení o příspěvek na péči vedeném u Úřadu práce včetně případného řízení soudního. Dne 1. 10. 2015 byl žadatel poučen o právech a povinnostech žadatele o příspěvek na péči a osob poskytujících žadateli pomoc.

13) Dne 1. 10. 2015 proběhlo místní šetření v místě pobytu žadatele, z něhož byl vypracován záznam ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči č. j. 103749/2015/CBU.

14) Úřad práce ČR - krajská pobočka České Budějovice vydal dne 12. 10. 2015 usnesení č. j. 103756/2015/CBU (nabylo právní moci dne 29. 10. 2015), kterým přerušil řízení po dobu, než obdrží posouzení stupně závislosti. Téhož dne žádal Úřad práce ČR - krajská pobočka České Budějovice Okresní správu sociálního zabezpečení České Budějovice o posouzení stupně závislosti pro žadatele o příspěvek na péči.

15) Z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 2. 11. 2015 vyplývá, že žadatel je k datu vydání posouzení, konkrétně od 1. 10. 2015, imobilní a neschopen sebeobsluhy. Jde o osobu, která má těžké zdravotní postižení způsobené nádorovým onemocněním, které podstatně omezuje pohybové schopnosti. Podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III.

16) Úřad práce ČR - krajská pobočka České Budějovice vydal dne 27. 11. 2015 vyrozumění o pokračování ve správním řízení ve věci žádosti o přiznání příspěvku na péči.

17) Úřad práce ČR - krajská pobočka České Budějovice vydal dne 11. 12. 2015 pod č. j. 126534/2015/CBU rozhodnutí, kterým byl přiznán příspěvek na péči ve výši 8.000 Kč měsíčně od září 2015. Součástí spisu je protokol o ústním jednání konaném na Úřadu práce ČR – krajské pobočce v Českých Budějovicích. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 28. 12. 2015 odvolání. Odvolání bylo postoupeno žalovanému správnímu orgánu dne 6. 1. 2016. Žalovaný obdržel dne 13. 1. 2016 úmrtní list žadatele, který zemřel dne 20. 12. 2015. Téhož dne bylo vydáno usnesení, jímž se přerušilo řízení ve věci odvolání po dobu, než žalovaný obdrží stanovisko posudkové komise. Dne 21. 1. 2016 žádala žalobkyně o přizvání jiné fyzické osoby (dcery žadatele) k jednání posudkové komise. Žalovaný přeposlal dne 4. 2. 2016 lékařské zprávy posudkové komisi. Dne 30. 3. 2016 vyrozuměl žalovaný žalobkyni o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, které byly obohaceny novým posudkem zdravotního stavu žadatele vypracovaný dne 23. 3. 2016.

Pokračování
- 5 -
54Ad 5/2016

13) O odvolání bylo rozhodnuto žalovaným správním orgánem dne 8. 4. 2016 pod č. j. MPSV - 2016/66395 - 913 tak, že rozhodnutí I. stupně se z části mění tak, že se zvyšuje příspěvek na péči z 8.000 Kč na 12.000 Kč měsíčně od října 2015 do dne 20. 12. 2015, tj. do dne úmrtí, a ve zbytku se rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Českých Budějovicích potvrzuje. Ke změně rozhodnutí I. stupně došlo s odůvodněním, že od 31. 10. 2015 žadatel pozbyl schopnost zvládat komunikaci a stal se tak neschopným zvládat 9 základních životních potřeb, čímž je posuzován jako osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV. dle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách.

14) Dne 27. 4. 2016 zaslal Úřad práce ČR - krajská pobočka České Budějovice zástupci žalobkyně sdělení, že jeho žádost o prodloužení lhůty byla postoupena příslušnému oddělení žalovaného poté, co bylo již vydáno rozhodnutí ve věci.

V. Právní názor soudu

14) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

15) Soud z obsahu spisu zjistil, že správní orgány nepostupovaly způsobem, který jim ukládá správní řád. Žalobkyně jako osoba ve smyslu § 17 zákona č.329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, neboť oprávněná osoba (Jaroslav Pšikal) dne 20. 12. 2015 zemřela, nabyla nárok na částky, na něž vznikl nárok do dne smrti oprávněné osoby, podala proti prvostupňovému rozhodnutí v zastoupení advokátem odvolání. Odvolání lze hodnotit jako blanketní, neboť neobsahovalo žádné konkrétní důvody, pro které s rozhodnutím nesouhlasí. Přestože obsahovalo označení rozhodnutí, proti kterému směřuje, je v něm pouze uvedeno, že míří proti výroku o přiznání příspěvku na péči ve výši 8.000 Kč měsíčně od září 2015. Z předložených podkladů je zcela zřejmé, že se jednalo o odvolání blanketní, které neobsahovalo náležitosti požadované ustanoveními § 37 odst. 2 a § 82 odst. 2 správního řádu. V nastalé situaci bylo nutné, aby správní orgán vydal výzvu k odstranění vad odvolání, která měla pomoci odvolatelce doplnit odvolání o potřebné údaje a rozvinout důvody, pro které s napadeným výrokem rozhodnutí nesouhlasí. Správní orgány však tímto způsobem nepostupovaly a o odvolání bylo rozhodnuto pouze na základě podaného blanketního odvolání. Právě na nesprávný postup při vyřizování odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí poukázala žalobkyně v jedné z žalobních námitek.

16) Námitku žalobkyně, že žalovaný správní orgán nesplnil povinnost vyzvat odvolatelku k odstranění vad podání, soud hodnotí jako důvodnou. Ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu stanoví správnímu orgánu povinnost, pomoci podateli odstranit nedostatky podání nebo jej vyzvat k jejich odstranění v poskytnuté přiměřené lhůtě.

17) Z uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že žalovaný pochybil, neboť nesplnil svou povinnost spočívající ve vyzvání odvolatelky k odstranění vad odvolání podle § 37 odst. 3 správního řádu, konkrétně nevyzval doplnění odvolacích důvodů. Žalovaný tedy rozhodl, aniž by mu byly známy konkrétní odvolací důvody žalobkyně. Takové pochybení žalovaného je natolik závažnou vadou, že mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí. Soud takový postup shledal za nepřípustný a v rozporu s procesními pravidly, které stanoví správní řád a článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v němž je zakotveno právo Pokračování
- 6 -
54Ad 5/2016

na spravedlivý proces. Žalovaný mylně vycházel z fikce, že neuvádí-li odvolatel v odvolání výslovně, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá, má se za to, že se účastník domáhá zrušení celého rozhodnutí. Nicméně žalovaný tak postupoval, aniž by znal konkrétní důvody, pro které shledává odvolatel rozhodnutí nezákonné, takový postup je však nepřípustný. Argumentaci žalovaného, že v odvolání žalobkyně nijak nepoznamenala svůj úmysl odvolací důvody doplnit, soud shledal za naprosto irelevantní. Ani skutečnost, že byla žalobkyně zastoupena advokátem, nezpůsobí zhojení nesprávného postupu žalovaného. Správní orgán bez ohledu na skutečnost, zda je odvolatel zastoupen advokátem či nikoli, musí vyzvat odvolatele k odstranění nedostatků podání.

18) Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním podle § 37 správního řádu a s ohledem na to, že se na základě § 93 odst. 1správního řádu pro odvolací řízení použijí obdobně ustanovení hlav I. až IV., VI. a VII. druhé části správního řádu, bude se, pokud odvolání nemá některou z náležitostí vyplývajících z § 37 nebo z § 82 odst. 3 správního řádu (správně § 82 odst. 2 správního řádu – pozn. zdejšího soudu), postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu a správní orgán pomůže žadateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve. Odvolací lhůta je účastníkovi řízení pochopitelně zachována již tím, že odvolání podá, byť podané odvolání nesplňuje všechny zákonem stanovené náležitosti. Odvolateli je teoreticky možné stanovit lhůtu k odstranění vad podání usnesením podle § 39 odst. 1 správního řádu, jeví se to však jako dost značný formalismus a rozhodně není chybou, pokud tuto formu správní orgán nezvolí.“ (JUDr. Josef Vedral, Ph.D., SPRÁVNÍ ŘÁD – KOMENTÁŘ, RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, Nakladatelství Polygon, I. vydání, str. 492). Stejnou citaci užil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 5 Azs 118/2014 – 24 ze dne 7. 11. 2014.

19) Odvolání musí podle § 82 odst. 2 správního řádu obsahovat veškeré náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Jednotlivé náležitosti odvolání jsou ve správním řádě explicitně vyjádřeny. Povinnost zmíněných požadavků deklaruje také komentář k § 82 správního řádu.

20) V projednávané věci zcela nepochybně nebyly splněny požadované náležitosti pro odvolání. Soud se ztotožňuje s názorem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009 – 53 dostupném na www.nsoud.cz, který judikoval: „…, nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.“

21) Soud na základě předložených podkladů dospěl k závěru, že postup žalovaného, který bez znalosti odvolacích námitek rozhodl meritorně o odvolání žalobkyně, byl nezákonný. Odvolatel musí být vždy vyzván, aby v poskytnuté lhůtě odstranil vady podání. Tím, že žalovaný rozhodoval o odvolání, aniž by znal odvolací důvody, nemohl mít ani prokazatelně zjištěn spolehlivý stav věci. Žalovaný tak v podstatě rozhodoval o odvolání, které z materiálního hlediska ani odvoláním nebylo.

Pokračování
- 7 -
54Ad 5/2016

22) Ostatními žalobními námitkami se již krajský soud nezabýval. Vzhledem k tomu, že v rámci odvolacího řízení nebylo řádně rozhodnuto, rozhodnutím o ostatních žalobních námitkách by soud předjímal další možný postup správních orgánů ve věci.

VI. Závěr, náklady řízení

23) Vzhledem k tomu, že žalovaný zatížil řízení procesním pochybením, které mohlo mít za následek vliv na nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 76 odst. 4 s. ř. s.

24) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3.146 Kč. Jednalo se o odměnu právního zástupce za dva úkony právní pomoci po 1.000 Kč dle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, spis a podání žaloby), náhrada za paušální hotové výdaje právního zástupce žalobkyně 2 x 300 Kč za každý úkon právní služby dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH ve výši 546 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 3.146,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

Pokračování
- 8 -
54Ad 5/2016

dne 31. října 2016

Samosoudkyně:

JUDr. Marie Trnková v. r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru