Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

54 Ad 2/2020 - 40Rozsudek KSCB ze dne 31.08.2020

Prejudikatura

4 Ads 6/2003


přidejte vlastní popisek

54 Ad 2/2020-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci

žalobce: J. S. bytem doručovací adresa právně zastoupen advokátem JUDr. Janem Schramhauserem, Ph.D., AK NS & PARTNERS s.r.o., sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice

proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 12. 2019, č. j. x,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 19. 12. 2019, č. j. x se zrušuje a věc se vrací České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 146 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 13. 2. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19. 12. 2019, č. j. x, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 8. 2019, č. j. X, kterým byl žalobci přiznán od 18. 4. 2016 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle § 38a zákona o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů ve výši 5 867 Kč měsíčně, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 19. 6. 2019 byl žalobce uznán invalidním pro invaliditu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti činil 45% a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil, neboť je považuje za nesprávné, založené na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci. Zdravotními problémy žalobce trpěl již při studiu na Střední škole polytechnické v Českých Budějovicích. Měl problémy s vysokou únavou, neúměrně dlouhým spánkem a neschopností se soustředit. Chování žalobce se změnilo, byl agresivní, což vyústilo i v napadení matky. Došlo k trestnímu stíhání žalobce pro přečin nebezpečného vyhrožování a vše vyústilo i v přerušení studia žalobce. Žalobce vyslovil přesvědčení, že posudek neodpovídá reálnému zdravotnímu stavu. Posudková lékařka žalobce nikdy neviděla, neprovedla u něj žádnou zdravotní prohlídku ani s ním nekomunikovala. Žalobce dál popsal svůj aktuální zdravotní stav. Shrnul, že není schopen vzhledem ke své diagnóze, paranoidní schizofrenie, pracovat, a to ani v žádné chráněné dílně, neboť mu významně vadí přítomnost cizích osob. Dále žalobce není schopen se sám uživit a bez pomoci rodiny, ať již praktické či finanční, se neobejde. Žalobce proto navrhl zpracování nového posudku o invaliditě posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Navrhl zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení.

II.Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že pouhá neshoda mezi subjektivním náhledem a vyřčenými závěry, eventuálně odlišné představy o adekvátní taxaci deklarovaných útrap žalobce samy o sobě požadovaný nárok založit nemohou. Významnou roli hrají zprávy odborných lékařů a především lékařů z odborného posudkového lékařství. Žalobcem skryté nepřiznání k vlastnímu jednání, respektive absence přímého osobního vyšetření není bez dalšího vadným postupem. Žalobce k tomu nic bližšího neuvedl. Stávající výsledky dokazování o existenci invalidity vyššího stupně k rozhodnému datu nesvědčí. Kritéria žalobcem poukazované položky 3 písm. e) kapitoly V. nejsou v daném případě splněna. Žalovaná souhlasila s postupem ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.

III.Obsah správních spisů

4. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice dne 13. 6. 2019 se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 45%. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je postižení uvedené v kapitole V., položka 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 se nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 13. 8. 2019 rozhodnutí, kterým byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Dne 9. 9. 2019 žalobce uplatnil námitky, ke kterým doložil lékařské zprávy. Na podkladě námitek byl žalobcův zdravotní stav posouzen dne 14. 11. 2019 lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice se závěrem, že je invalidní, přičemž jedná se o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 19. 12. 2019 rozhodnutí, kterým byly námitky zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 8. 2019 bylo potvrzeno, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu.

5. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Tato komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 5. 6. 2020 uvedla, že žalobce byl jednání komise přítomen a byl s posudkovým závěrem ústně seznámen. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je onemocnění schizofrenního charakteru dle starší dokumentace schizotypální porucha, dle ošetřujícího psychiatra paranoidní schizofrenie. Komise popsala průběh onemocnění žalobce a konstatovala, že na OSSZ a ČSSZ byl hodnocen položkou určenou pro středně těžké postižení, kdy je značně snížená úroveň sociálního fungování, kdy proběhla jediná ataka, nebo byly ojedinělé ataky, po kterých přetrvává reziduální symptomatika a výkon některých denních aktivit je narušen. Kolik měl žalobce atak z dokumentace nelze určit. Komise však dospěla k závěru, že je přítomna významná reziduální symptomatika ve smyslu negativních příznaků a je přítomno i závažné sociální selhávání. Proto použila o zařazení zdravotního postižení žalobce položku 3d) určenou pro těžká postižení, kdy mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika a výkon některých denních aktivit je podstatně narušen. Vzhledem ke skutečnosti, že tato položka je určena pro onemocnění s častějšími atakami, což doloženo nebylo, zvolila komise z taxačního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 50 – 60% jen hranici dolní. Zdravotní postižení žalobce není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Komise neshledala za indikované použít odstavec 3e) určený pro zvlášť těžké postižení, kde je dána míra poklesu pracovní schopnosti 70 – 80%. Toto posudkové kritérium je určeno pro stavy s častými atakami s funkční poruchou s těžkou reziduální symptomatikou a trvalou psychotickou nebo reziduální symptomatikou těžkého stupně se závažným narušením výkonu téměř všech denních aktivit. Tato symptomatologie u žalobce přítomna není. Rozhodně nemá trvalou psychotickou symptomatologii, nejsou doloženy časté ataky. Pokud by šlo o osobnost se závažným narušením výkonu téměř všech denních aktivit, pak jedinec s takovýmto stupněm postižení by si nemohl sednout za volant osobního automobilu. K datu vydání napadeného rozhodnutí komise uzavřela, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 19. 6. 2019 a 14. 11. 2019 ve smyslu uznání invalidity prvního stupně nelze potvrdit. Nelze ani vyhovět požadavku žalobce, týkajícího se uznání invalidity třetího stupně. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, přičemž jednalo se o invaliditu druhého stupně. Komise neshledala žádný důvod pro použití § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., neboť neshledala důvod u použitého posudkového kritéria volit hodní hranici taxace míry poklesu pracovní schopnosti a dolní hranici navyšovat nelze. Rovněž neukončené vzdělání žalobce není důvodem k použití citovaného ustanovení § 3. Žalobce je posuzován k profesím dělnickým. Rekvalifikaci k jednoduché manuální práci komise považuje za možnou, neboť je schopen řídit motorové vozidlo, má tedy zachovány duševní kompetence k výkonu nějaké jednoduché práce.

6. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, konkrétně v komisi dne 5. 6. 2020 psychiatrem MUDr. J. T., dále z dokumentace praktického lékaře, x, MUDr. K. z 15. 5. 2019, ze zprávy z klinické psychologie, České Budějovice, PhDr. Š., 27. 2. 2019, z psychiatrie, Nemocnice České Budějovice, MUDr. G. z 9. 4. 2015, klinická psychologie, České Budějovice, Mgr. H., 20. 6. 2015 a 19. 10. 2015, ONP – neurologie, Nemocnice České Budějovice, MUDr. D., 19. 10. 2015, psychiatrická nemocnice Písek, hospitalizace 30. 10. – 28. 12. 2015, psychiatrie, Nemocnice České Budějovice, MUDr. K., 15. 4. 2016, psychiatrie, České Budějovice, MUDr. Ch., 17. 9. 2019, neurologie, České Budějovice, MUDr. B., 1. 6. 2015 a 22. 6. 2015, kompletní zdravotní dokumentace psychiatra MUDr. Ch. včetně nálezu ze dne 28. 5. 2019, klinická psychologie, České Budějovice, PhDr. Š. 19. 5. 2016 a psychiatrie, České Budějovice, MUDr. Ch., 4. 6. 2020 – tři nálezy ze stejného data, dva z těchto nálezů odpovídají dekurzu ze dne 15. 5. 2019 a 17. 9. 2019, zpráva praktického lékaře MUDr. K. z 26. 5. 2020.

IV.Právní názor soudu

7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožní vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí to za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý, zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav je posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. V dané záležitosti podal žalobce námitky proti rozhodnutí ze dne 13. 8. 2019, kterým mu Česká správa sociálního zabezpečení přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5 867 Kč měsíčně. Zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti byl hodnocen podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice se závěrem, že činil 45%. V námitkách žalobce rozporoval tento závěr a požadoval přiznání invalidity třetího stupně. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě dne 14. 11. 2019 se shodným závěrem, že jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 45%.

12. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 5. 6. 2020, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce, je onemocnění schizofrenního okruhu, a to paranoidní schizofrennie. Komise z pečlivě odebrané anamnézy při jednání komise a z podkladů založených ve spise uzavřela, že žalobce trpí zdravotním postižením uvedeným v kapitole V. položce 3d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 – 60%, kdy volila hranici dolní. Komise uzavřela, že v případě žalobce se jedná o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce činil 50%.

13. Komise dospěla k závěru, že v případě žalobce se k datu vydání napadeného rozhodnutí jedná o invaliditu druhého stupně. Neztotožnila se s posudkovými závěry z posudkových jednání ze dne 19. 6. 2019 a 14. 11. 2019 ve smyslu uznání invalidity prvního stupně, neboť tyto závěry nelze potvrdit. Zároveň však není přítomna u žalobce ani invalidita třetího stupně, neboť nejsou přítomny potíže takového stupně závažnosti a rozsahu, které by indikovaly vyšší míru poklesu pracovní schopnosti. Požadovaná invalidita třetího stupně stanoví jako posudkové kritérium stavy s častými atakami s funkčně těžkou reziduální symptomatikou s trvalou psychotickou nebo reziduální symptomatikou těžkého stupně se závažným narušením téměř všech denních aktivit. Tato symptomatologie u žalobce přítomna není. Rozhodně nemá trvalou psychotickou symptomatologii, nejsou doloženy ani časté ataky. Zároveň komise poznamenala, že pokud by šlo o osobnost se závažným narušením výkonu téměř všech denních aktivit, pak by takový jedinec s takovým stupněm postižení nemohl sednout za volant osobního automobilu.

14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě druhého stupně, a to k datu vydání napadeného rozhodnutí. Tento závěr se neshoduje se závěry, které byly vysloveny lékaři v řízení před Okresní správou sociálního zabezpečení a Českou správou sociálního zabezpečení. Komise uzavřela, na rozdíl od těchto posouzení, že u žalobce je přítomna významná residuální symptomatika ve smyslu negativních příznaků. Je přítomno i závažné sociální selhávání, proto byla použita položka 3d) určená pro těžká postižení, kdy mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit je podstatně narušen. Vzhledem ke skutečnosti, že tato položka je určena pro onemocnění s častějšími atakami, což doloženo nebylo, zvolila komise z taxačního rozmezí míru poklesu pracovní schopnosti 50 – 60%, a to hranici dolní 50%.

15. Soud dospěl k závěru, že při vypracování posudku měla komise k dispozici veškeré doložené lékařské zprávy žalobce a přihlédla i k vývoji onemocnění žalobce a vysvětlila svůj závěr týkající se neshody hodnocení posudkové komise se závěry, které byly vysloveny lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení. Zároveň vysvětlila, z jakých důvodů nelze stanovit vyšší míru poklesu pracovní schopnosti. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce a vysvětlil vyslovený závěr.

V.Závěr, náklady řízení

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst.1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšími řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 5. 6. 2020, že žalobce je invalidní ve druhém stupni a invalidita vznikla ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu původně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 3 146 Kč. Jednalo se o odměnu právního zástupce za 2 úkony právní pomoci po 1 000 Kč podle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), náhradu za paušální hotové výdaje právního zástupce žalobce 2 x 300 Kč, celkem 600 Kč a daň z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, která činí 546 Kč, celkem náklady řízení 3 146 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 31. srpna 2020

JUDr. Marie Trnková v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru