Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

54 Ad 2/2016 - 36Rozsudek KSCB ze dne 24.10.2016

Prejudikatura

3 Ads 7/2003


přidejte vlastní popisek

54Ad 2/2016 - 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně D. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 3. 2016, č. j. X, takto :

Žaloba se zamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci:

1) Žalobou doručenou dne 27. 4. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30. 3. 2016, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 12. 2015 čj. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) a pro nesplnění podmínek stanovených v § 39 odst. 2 písm. c) zdp, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře ze dne 27. 11. 2015 byla žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu II. stupně ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.

Pokračování
- 2 -
54Ad 2/2016

2) Žalobkyně v žalobě uvedla, že rozhodnutí považuje za nesprávné. Žalovaná odůvodnila své rozhodnutí tím, že nedošlo k takovému zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, aby byly splněny podmínky pro přiznání invalidity III. stupně. Při jednáních předložila veškeré lékařské zprávy a vyjádřila se ke svému zdravotnímu stavu i schopnosti pracovat i s omezením a pobíráním invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně. Vzhledem k tomu, že jí invalidita vyššího stupně nebyla přiznána, považuje rozhodnutí za nesprávné. Podle jejího názoru lékaři nezhodnotili veškerá její zdravotní omezení vcelku a neučinili si představu o celkovém zdravotním stavu a schopnosti pracovat. Rovněž nesprávně lékaři zhodnotili, že od minulého posouzení nedošlo tak k podstatnému zhoršení zdravotního stavu, který by umožňoval přiznání invaliditu III. stupně. Poruchy zdravotního stavu posoudili tak, že pracovní potenciál sice limitují, ale pouze tak, jak již dříve byla přiznána invalidita II. stupně. Lékaři nezhodnotili celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity, vzhledem k položkám vyhlášky č.359/2009 Sb. Posudkoví lékaři nevzali v úvahu ani skutečnost, že se zdravotní stav žalobkyně podstatně zhoršil. Proto navrhla zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalované

3) Žalovaná zrekapitulovala postup před posudkovými orgány a popsala platnou právní úpravu. Rovněž připomněla, jaké náležitosti má mít posudek podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2010. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 22. 3. 2016, kdy lékař posoudil zdravotní stav žalobkyně tak, že jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy pracovní schopnost poklesla o 50 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je míra poklesu pracovní schopnosti 40 %, která byla ve smyslu § 3 odst. 2 téže vyhlášky zvýšena o maximálně možných 10 % na celkových 50 %. Žalovaná proto navrhla soudu zamítnutí žaloby.

III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem

4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře dne 27. 11. 2015 se závěrem, že jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti činí 50 %. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 9. 12. 2015 rozhodnutí, kterým zamítla žalobkyni žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu a uzavřela, že žalobkyni náleží invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Vycházela ze závěru posudkového lékaře, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je zdravotní postižení uvedené v XIII, oddíl E, položka 1c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle § 3 odst. 1 vyhlášky zvyšuje hodnota o 10 % na celkových 50 %. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 13. 1. 2016 námitky. Zdravotní stav žalobkyně byl znovu posouzen dne 22. 3. 2016 se závěrem, že pokles pracovní schopnosti činí 50 % a žalobkyně je invalidní podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění ve II. stupni. Je schopna po vzniku invalidity II. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a Pokračování
- 3 -
54Ad 2/2016

intenzitě. Závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře byl potvrzen. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 30. 3. 2016 žalobou napadené rozhodnutí, kterým se námitky zamítají a prvostupňové rozhodnutí potvrzuje. Žalobkyně napadla toto rozhodnutí správní žalobou.

5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 26. 9. 2016 určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je pooperační stav bederní páteře charakteru FBSS se závažným postižením bederního úseku, závažnou poruchou dynamiky bederní páteře, s projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem s poškozením nervů, to je s motorickým zánikem kořene L5 akrálně lehčího stupně, symptomatika neurogenního močového měchýře je sporná. Tento zdravotní stav naplňuje kritéria pro středně těžké funkční postižení. S ohledem na tíži obtíží a na průvodní projevy razantní analgézie, byla zvolena horní hranice rozmezí a pro další funkčně významné poškození, kterým je pokročilá artróza kolenních kloubů byla tato horní hranice navýšena, přestože má žalobkyně středoškolské vzdělání. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v XIII, oddíl E, položka 1c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti činí 40 %, které jsou navýšeny pro další poškození zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 o 10 % na celkových 50 %. Komise výslovně uvedla, že při hodnocení zdravotního stavu žalobkyně nelze použít hodnocení podle položky 1d, projevy kořenového dráždění, které jsou sice trvalé, ale ostatní kritéria nejsou přítomna, není těžké postižení více úseků páteře, těžké poškození nervů s poruchou hybnosti končetin se svalovými atrofiemi, nejsou závažné poruchy funkce svěračů. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, a to v podstatně menším rozsahu a intenzitě, alespoň o jednu polovinu. Svou pedagogickou středoškolskou kvalifikaci může využít při činnostech převážně administrativního charakteru, ke kterým se může i rekvalifikovat. Není schopna fyzické zátěže páteře, zvedání břemen, ohýbání, pobytu v nepříznivých klimatických podmínkách a vzhledem k bohaté analgetické medikaci včetně opioidů ani práce, která vyžaduje neustálou pozornost. Těmto faktorům je učitelka mateřské školy vystavena, včetně zvedání dětí, ohýbání se k dětem, zajištění bezpečnosti dětí. K datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 30. 3. 2016 jednalo se o invaliditu II. stupně. Výsledek posouzení komise byl shodný s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení. Komise se zabývala veškerou podkladovou dokumentací, tedy i nálezy předloženými v námitkovém řízení. Srovnáním s předchozí dokumentací ohledně páteřních potíží k zásadní změně nedošlo. Progrese artrotických změn kolen byla řešena úspěšnou náhradou TEP pravého kolena, levé se bude řešit obdobně. Doložené odborné zprávy popisují klinický funkční stav, který je pro výsledek posouzení rozhodující. Vyšetření na jednání komise, v souladu s posudkovými kritérii stanovenými k vyhlášce č. 359/2009 Sb., umožňuje klasifikaci středně těžkého funkčního postižení, neboť kritéria těžkého funkčního postižení naplněna nejsou. V posudku je přihlíženo k dalšímu poškození zdravotního stavu funkčně významnému, a to sice k artróze obou kolenních kloubů takovou měrou, že až navýšením procentního hodnocení poklesu pracovní schopnosti pro tyto obtíže bylo dosaženo invalidity II. stupně.

6) Posudková komise měla při vypracování posudkového zhodnocení k dispozici zprávy z odborných lékařských vyšetření, které jsou založeny ve spise. Vzala v úvahu zprávu z vyšetření komisi neuroložkou MUDr. D. T., Nemocnice České Budějovice a ortopedem MUDr. P. K., Nemocnice České Budějovice, dále vycházela z lékařského nálezu MUDr. H. B., praktické lékařky Veselí nad Lužnicí, ze dne 22. 11. 2015, ze zprávy z neurologie ambulance Nemocnice České Budějovice, MUDr. M. R., ze dne 7. 5. 2014, neurologie EMG Pokračování
- 4 -
54Ad 2/2016

MUDr. J. H., České Budějovice z 28. 7. 2015, RTG LS páteře 22. 10. 2015, neurochirurgie ambulance MUDr. V. M., UVN Praha 15. 1. 2016, ortopedie ambulance MUDr. M. K., Praha 4 ze dne 22. 6. 2015, ortopedie ambulance MUDr. P. S. České Budějovice z 16. 11.2015, ortopedie lůžka České Budějovice pobyt od 27. 1. 2016 do 6. 2. 2016, rehabilitace lůžka Nemocnice České Budějovice, pobyt od 10. 2.2016 do 23. 2. 2016, ortopedie ambulance MUDr. M. H., Nemocnice České Budějovice 18. 3. 2016 a 27. 5. 2016, ambulance léčby bolesti MUDr. N. P. České Budějovice dne 29. 2. 2016 a 9. 6. 2016, urologie ambulance Nemocnice České Budějovice MUDr. E. A. 6. 5. 2015, psychiatrie ambulance MUDr. M. P. České Budějovice z 2. 11. 2015.

V. Právní názor soudu

7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

Pokračování
- 5 -
54Ad 2/2016

9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11) V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí ze dne 9. 12. 2015 čj. X, kterým jí byla zamítnuta žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, a to invaliditu III. stupně. Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí byly dne 30. 3. 2016 pod čj. X zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno, a to na základě nového zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně lékařem ČSSZ.

12) Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích z hlediska procentního hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v posudku ze dne 26. 9. 2016, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně je otázkou zcela odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jinými slovy řečeno soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává, pouze ověřuje, zda Pokračování
- 6 -
54Ad 2/2016

byl vypracován posudek, který je úplný a přesvědčivý a z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

13) S ohledem na žalobkyní vznesené námitky v souladu se zásadou dispoziční se soud zabýval otázkou správnosti posouzení jejího zdravotního stavu posudkovými orgány, a zda došlo k řádnému komplexnímu posouzení tohoto zdravotního stavu. Soud k tomu uvádí, že s ohledem na výše popsanou platnou právní úpravu posuzoval, zda byl řádně, komplexně a dostatečně posouzen zdravotní stav žalobkyně, zda bylo vycházeno z objektivně dostupných podkladů a zda byl z těchto podkladů vyvozen závěr odpovídající platné legislativě. V tomto směru soud neshledal námitku žalobkyně důvodnou.

14) V dané věci již v námitkovém řízení měl lékař k dispozici žalobkyní předložené zprávy, z nichž konstatoval závěry podstatné pro celkové zhodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Jeho závěr byl shodný i se závěrem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a posudek, který tato komise vypracovala a který si soud vyžádal, obstál v testu ohledně jeho úplnosti, přesvědčivosti i správného složení komise. Komise vyslovila posudkový závěr, který je srozumitelný a vychází z podkladů, které měla komise k dispozici. Zároveň komise vysvětlila svůj postup a uvedla důvody, pro které zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně pod kapitolu XIII, oddíl E, položka 1c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a z jakých důvodů zvolila horní hranici rozmezí v této položce stanoveného, když přitom přihlédla k tíži obtíží žalobkyně a vysvětlila, z jakých důvodů využila i § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb., v platném znění a zvýšila zvolenou horní hranici míru poklesu pracovní schopnosti o maximálně možných 10 % na celkových 50 %. Bylo tomu tak s ohledem na tíži obtíží i na průvodní projevy razantní analgézie a pro další poškození funkčně významná, kterým je pokročila artróza kolenních kloubů. Toto navýšení komise zvolila, přestože žalobkyně má středoškolské vzdělání. Komise vysvětlila, z jakých důvodů nelze použít hodnocení podle položky 1d), neboť projevy kořenového dráždění jsou sice trvalé, ale ostatní kritéria nejsou naplněna, nejde o těžké poškození více úseků páteře, není těžké poškození nervů s poruchou hybnosti končetin, svalovými atrofiemi, nejsou závažné poruchy funkce svěračů.

15) Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb, ve znění pozdějších předpisů a jednalo se o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Výslovně uvedla, že nejednalo se o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil 50 %. Posouzení komise je v souladu se závěry lékaře námitkového řízení a datum změny stupně invalidity je rovněž shodný.

16) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Posudek, který hodnotil zdravotní stav žalobkyně, soud považuje za dostačující, úplný, objektivní a přesvědčivý. Posudek byl vypracován v řádném složení komise po studiu a vyhodnocení veškeré dostupné zdravotní dokumentace, lékařských nálezů a tyto nálezy a zprávy byly v posudku citovány. Svůj závěr vyslovila správně a tento závěr odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá II. stupni invalidity. Soud nijak nezpochybňuje, že žalobkyně trpí zdravotními potížemi, se kterými jsou spojena omezení v každodenním životě. Tento závěr vyplývá i z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, nicméně nedosahuje Pokračování
- 7 -
54Ad 2/2016

objektivně doloženými nálezy takové intenzity, která by odůvodňovala přiznání žalobkyní požadovaného III. stupně invalidity. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na invalidní důchod uplatnit znovu nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud věc posuzoval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu.

V. Závěr, náklady řízení.

17) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 24. října 2016

Samosoudkyně:

JUDr. Marie Trnková v. r.

Pokračování
- 8 -
54Ad 2/2016

Za správnost vyhotovení:

Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru