Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

54 Ad 17/2019 - 36Rozsudek KSCB ze dne 31.08.2020

Prejudikatura

4 Ads 6/2003


přidejte vlastní popisek

54 Ad 17/2019 - 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci

žalobce: X
bytem X

proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2019, č. j. X

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 6. 11. 2019 č. j. X se zrušuje a věc se vrací České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

takto:

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 23. 12. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2019 č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 7. 2019 č. j. X, kterým byla žalobci od 10. 9. 2019 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně a stanovena jeho výše 8 800 Kč měsíčně, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 6. 2019 byl žalobce invalidní pro invaliditu II. stupně, protože jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal poklesu pracovní schopnosti o 60 %, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil. Uvedl, že žalovaná nesprávně zhodnotila pokles jeho pracovní schopnosti. Nevzala v úvahu rozsah omezení, která vyplývají z jeho zdravotního stavu. Zdravotní stav se nejenom nezlepšil, ale naopak se za poslední měsíce zhoršil. Poukázal na to, že není schopen soustavné práce a vzhledem ke zdravotnímu stavu, který dokládal zprávou ze dne 19. 11. 2019 - těžká forma diabetické polyneuropatie požádal, aby byl znovu posouzen jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Vyslovil domněnku, že odpovídá postižení podle kapitoly IV, položka 2e) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Navrhl, aby jeho zdravotní stav byl posouzen znaleckým posudkem, který by objektivně a vyčerpávajícím způsobem zhodnotil zdravotní stav. Navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 14. 1. 2020 zrekapitulovala průběh řízení. Poukázala na platnou právní úpravu a zdůraznila, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem žalované na základě posouzení ze dne 21. 10. 2019 bylo zjištěno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. K datu vydání napadeného rozhodnutí se však nejednalo o invaliditu III. stupně, ale o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Pracovní schopnost žalobce poklesla o 60 %. Žalobce podle žalované je schopen po vzniku invalidity II. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti. Žalovaná se pečlivě zabývala v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí námitkami žalobce. Posoudila komplexně zdravotní stav žalobce a odkázala na posudek o invaliditě ze dne 5. 6. 2019, podle kterého je žalobce invalidní pro invaliditu II. stupně. Tento závěr byl potvrzen i posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem žalované ze dne 21. 10. 2019. Námitky žalobce proto jsou dle žalované nedůvodné. Posudek žalované splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. S ohledem na námitky žalobce žalovaná navrhla jako důkaz posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Ze zjištěného skutkového stavu žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

III. Obsah správní spisů

4. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení dne 5. 6. 2019 se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Lékař uzavřel, že již nejde o invaliditu III. stupně, ale o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm., b) zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti činil 60 %. Jako den změny stupně invalidity byl uveden datum dne 5. 6. 2019. Žalobce je schopen po vzniku invalidity II. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti stanovil lékař Okresní správy sociálního zabezpečení pod kapitolu IV. položka 2d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje pokles pracovní schopnosti 60 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 4 citované vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 31. 7. 2019 rozhodnutí, kterým žalobci snížila invalidní důchod pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Dne 7. 8. 2019 podal žalobce námitky proti vydanému rozhodnutí. Na podkladě uplatněných námitek byl zdravotní stav žalobce znovu posouzen lékařem České správy sociálního zabezpečení České Budějovice dne 22. 10. 2019 se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, avšak jedná se o invaliditu II. stupně, neboť pokles pracovní schopnosti byl 60 %. Na podkladě tohoto posudkového závěru, vydala Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 6. 11. 2019 rozhodnutí, kterým se námitky zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 7. 2019 bylo potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu.

5. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 7. 7. 2020 uvedla, že žalobce byl jednání komise přítomen a byl s posudkovým závěrem ústně seznámen. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je diabetes mellitus 1. typu, labilní, nedobře kompenzovaný, s rozvojem vícečetných pozdních diabetických komplikací, kdy zároveň dochází k progresi. Zásadní jsou vaskulární a neuropatické komplikace vedoucí k syndromu diabetické nohy, defekt má na pravém palci a hlubokou nekrózu dosahující ke kosti na levé noze. Současně těžké trofické změny obou bérců s defekty. Z toho důvodu jde již o zvlášť těžké funkční postižení, jelikož nejsou přítomny všechny závažné komplikace v položce uvedené, hodnoceno dolní hranicí rozmezí. Komise uzavřela, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídá postižení uvedenému v kapitole IV. položka 2e), kdy některé aktivity žalobce jsou těžce omezeny. Pokles pracovní schopnosti činí 70 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí, jde o invaliditu III. stupně, která trvá bez přerušení. Nejedná se o zdravotní stav, kdy by byl žalobce schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR se neztotožnila s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení ani s posudkem v námitkovém řízení, neboť podklady svědčí pro progresi, nikoliv pro stabilizaci zdravotního stavu. Tomu odpovídá rozvoj diabetické nohy a letité rozsáhlé kožní defekty na obou bércích, nehojící se. Komise zohlednila veškerou dokumentaci včetně zpráv doložených a předložených na jednání a uzavřela, že na základě poznatků lékařské vědy, dynamiky, vývoje zdravotního stavu a posudkově rozhodných skutečností nelze předpokládat zlepšení funkčních schopností žalobce. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí bez přerušení invalidní ve III. stupni podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, a to trvale.

6. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření v komisi dne 7. 7. 2020 interní lékařkou V.V., dále na základě zpráv praktického lékaře K.J. ze dne 15. 5. 2019, zprávy z interny Nemocnice České Budějovice ze dne 11. 4. 2019 a 9. 12. 2019, diabetologie L.D. 22. 5. 2019, 26. 6. 2019, 19. 11. 2019, EMG neurologie M.N. z 10. 4. 2017, EMG neurologie O. dne 3. 2. 2020, algeziologické stanovisko L.K. 6. 6. 2019, gastro lůžko Nemocnice České Budějovice, zpráva ze dne 29. 7. 2019, chirurgická ambulance ze dne 23. 8 2019, 29. 7. 2019, chirurgie lůžka Nemocnice České Budějovice ze dne 30. 8. 2019, chirurgie L.S. 16. 6. 2020, J.M.14. 6. 2020, P.D. 22. 6. 2020, interní pediatrická ambulance diabetologické centrum O.V.3. 7. 2020, UZ tepen DK M.H. 24. 6. 2020.

IV. Právní názor soudu

7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s tím souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněna dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy se posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává, ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy alespoň ještě jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat s posudkovými závěry a náležitě a srozumitelně je odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně a na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikaly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. V dané záležitosti podal žalobce námitky proti rozhodnutí ze dne 31. 7. 2019, kterým mu Česká správa sociálního zabezpečení odňala invalidní důchod III. stupně a stanovila, že žalobce je nadále invalidní pro invaliditu II. stupně ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Zdravotní stav pokles pracovní schopnosti byl hodnocen podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení se závěrem, že činil 60 %. V námitkách žalobce rozporoval tento závěr a požadoval přiznání invalidity III. stupně. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě ze dne 21. 10. 2019 se shodným závěrem, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 60 %.

12. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 7. 7. 2019, k jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je diabetes mellitus 1. typu, labilní, nedobře kompenzovaný, s rozvojem vícečetných pozdních diabetických komplikacích, kdy dochází k progresi. Pro vyslovení tohoto závěru komise měla k dispozici zdravotní dokumentaci žalobce, z níž vyplynulo, že zásadní jsou mikrovaskulární a neuropatické komplikace vedoucí k syndromu diabetické nohy. Defekt má na pravém palci s hlubokou nekrózou zasahující až ke kosti na pravé noze. Současně jsou přítomny těžké tropické změny obou bérců s defekty. Z toho důvodu jde o zvlášť těžké funkční postižení. Jelikož však nejsou přítomny všechny závažné komplikace v položce uvedené, bylo hodnoceno stanovení podle dolní hranice rozmezí, kdy dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce dle komise odpovídal uvedenému v kapitole IV. položka 2e) a pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 70 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce bez přerušení invalidní, jednalo se o invaliditu III. stupně, která trvá stále.

13. Soud dospěl k závěru, že při vypracování posudku měla komise k dispozici veškeré doložené lékařské zprávy žalobce a přihlédla i k vývoji onemocnění žalobce a vysvětlila svůj závěr o stanovení data vzniku invalidity III. stupně. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení zdravotního stavu žalobce o poklesu pracovní schopnosti žalobce, jakož i data vzniku invalidity III. stupně. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními potížemi žalobce a vysvětlil i důvody odchýlení se od předchozích zdravotních posouzení.

V. Závěr, náklady řízení

14. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 7. 7. 2020, že žalobce je invalidní ve III. stupni a invalidita trvá bez přerušení.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, avšak vzhledem k tomu, že věc byla projednána bez nařízeného jednání, žalobci žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

České Budějovice 31. srpna 2020

JUDr. Marie Trnková v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru