Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

54 A 5/2020 - 35Rozsudek KSCB ze dne 16.09.2020

Prejudikatura

5 As 104/2008 - 45


přidejte vlastní popisek

54 A 5/2020 - 35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci

žalobce: V.T.

bytem X
zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyněm
se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín

proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne13. 3. 2020, č. j. KUJCK – 39516/2020

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ nebo též „zdejší soud“) dne 8. 4. 2020 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Soběslav (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 1. 2020, č. j. MS/09066/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), spočívajícího v tom, že dne 25. 4. 2019 v 09:26 hodin Policie ČR naměřila žalobcem řízenému vozidlu tovární značky X, registrační značky X, na dálnici D3, na 109 km ve směru jízdy od Prahy na České Budějovice, silničním laserovým měřičem MicroDigiCalm LTI, rychlost 123 km/h (po odpočtu odchylky 3 % rychlost 119 km/h) v úseku, kde je povolena maximální rychlost jízdy 60 km/h. Žalobce tudíž překročil rychlost jízdy mimo obec nejméně o 59 km/h. Správní orgán prvního stupně proto žalobci uložil pokutu ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, dále žalobci uložil úhradu paušální částky nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Žalobce v prvé řadě konstatoval, že postupem správního orgánu byl zkrácen na svých právech takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonnost rozhodnutí. Podle žalobce došlo k významnému porušení práva na obhajobu, neboť v příkrém rozporu se zásadou oficiality správní orgány nevyužily veškeré důkazní prostředky naléhavě potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. V rozhodnutí je uvedeno, že přestupek byl spáchán na D3 na 109 km, což je dle žalobce označení zcela nedostačující a vzbuzující logickou pochybnost o tom, kde měl být údajný přestupek spáchán. Žalobce namítal, že místo nebylo v napadeném rozhodnutí jakýmkoli způsobem upřesněno, a proto zpochybňoval skutková zjištění o místě spáchání. Zjištění místa spáchání přestupku označil žalobce za stěžejní zejména s ohledem na následné prokazování materiálního znaku spáchaného přestupkového jednání.

3. V druhém žalobním bodě žalobce namítal nedostatečné prokázání materiálních znaků daného jednání. Žalobce podotkl, že nebylo specifikováno, koho svým jednáním ohrozil, či že narušil veřejný zájem. Žalobce se neztotožňoval s názorem žalovaného, že materiální znaky přestupku odpovídají znakům formálním. Žalobce namítal, že pro zhodnocení materiální stránky přestupku by muselo dojít k přesnému zjištění místa spáchání přestupku. Žalobce zdůrazňoval, že místo, kde mělo ke spáchání přestupku dojít, je rovným a přehledným úsekem pozemní komunikace mimo zastavěné území, tudíž nemohlo dojít k ohrožení ostatních účastníků silničního provozu. I když žalobce po formální stránce přestupek spáchal, nebylo mu prokázáno, že by svým jednáním kohokoliv ohrozil. Pro uznání vinným za přestupek by správní orgán musel prokázat naplnění obou těchto znaků přestupkového jednání, tedy znak formální i materiální, k čemuž ze strany správních orgánů dle žalobce nedošlo.

II. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný úvodem zdůraznil, že skutkový stav byl v rámci správního řízení dostatečně a úplně zjištěn a byly posouzeny všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce týkající se nedostatečné konkretizace místa spáchání přestupku. Žalovaný uvedl, že je obecně známou skutečností, že systém počítání kilometrů na pozemních komunikacích (tzv. staničení) probíhá pouze v jednom směru, a proto označení místa tak, jak bylo učiněno v nyní projednávané věci, je označením místa zcela konkrétním.

5. K námitce neprokázání materiální stánky žalovaný odkázal na žalobou napadené rozhodnutí a zopakoval, že překročením rychlosti je porušen chráněný zájem, neboť při každé vyšší rychlosti než je povolená, ztrácí řidič schopnost ovládat motorové vozidlo takovým způsobem, aby mohl bezpečně reagovat na situace předpokládané i nepředpokládané a svým jednáním chránit život, zdraví nebo majetek svůj vlastní či druhých osob. Žalovaný připomněl rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-74, dle něhož formální znaky přestupkového jednání naplňují v běžných případech i materiální znaky. Žalovaný přitom neshledal důvody, pro které by se mohl od tohoto právního názoru odchýlit.

III. Obsah správního spisu

6. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující rozhodné skutečnosti: Součástí správního spisu byl přestupkový spis, jenž obsahoval oznámení o přestupku ze dne 25. 4. 2019 oznamující překročení nejvyšší povolené rychlosti žalobcem, záznam o přestupku ze dne 25. 4. 2019, ověřovací list č. X ze dne 27. 8. 2018 – MicroDigiCam LTI, osvědčení způsobilosti obsluhy laserových měřičů ze dne 15. 12. 2011, úřední záznam hlídky Policie ČR ze dne 25. 4. 2019, výpis z evidenční karty řidiče (žalobce) a fotodokumentaci přestupkového jednání.

7. Správní orgán I. stupně vydal dne 2. 5. 2019 příkaz, jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, proti uvedenému příkazu podal žalobce dne 15. 5. 2019 odpor. Následně dne 13. 6. 2019 byl žalobce předvolán k ústnímu jednání, z něhož se omluvil, a proto proběhlo dne 15. 7. 2019 ústní jednání bez přítomnosti žalobce. Dne 22. 7. 2019 obdržel žalobce výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, na což reagoval zasláním svého vyjádření.

8. Dne 31. 7. 2019 vyhotovil správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. MS/16362/2019, jímž shledal žalobce vinného ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 15. 8. 2019 blanketní odvolání, které následně dne 23. 8. 2019 doplnil. Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 11. 2019, č. j. KUJCK – 129631/2019 zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 31. 7. 2019 a věc vrátil k novému projednání, neboť shledal nedostatečné odůvodnění uložených sankcí. Dne 25. 11. 2019 správní orgán I. stupně vyzval žalobce k seznámení se s podklady rozhodnutí, na což žalobce opět reagoval dne 10. 12. 2019 zasláním vyjádření. Následně bylo dne 9. 1. 2020 vyhotoveno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému podal žalobce dne 28. 1. 2020 blanketní odvolání, jenž následně dne 10. 2. 2020 doplnil. Žalovaný o podaném odvolání rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že podle § 90 odst. 5 správního řádu podané odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

10. Žaloba není důvodná.

11. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou údajně nedostatečného určení místa spáchání přestupku. V souvislosti s tím zdejší soud hned v úvodu odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to například na rozsudek ze dne 10. 12. 2014, č. j. 9 As 80/2014-37, v němž je konstatováno, že „[s]myslem přesného vymezení skutku ve výroku rozhodnutí je to, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jiným jednáním. V rozhodnutí, jímž se trestá za spáchaný přestupek, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen. To lze zajistit jen dostatečnou konkretizací údajů, které skutek charakterizují.“ Jak přitom vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 11. 3. 2006, č. j. 4 As 270/2015-42 a ze dne 16. 7. 2015, č. j. 4 As 63/2015-52), není potřebné, aby bylo místo spáchání přestupku vymezeno „s absolutní přesností“, ale s ohledem na kontext dané věci postačí i obecnější vymezení místa, kde došlo ke spáchání přestupku.

12. Dále krajský soud poukazuje také na rozsudek ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 As 291/2014-39, v němž se Nejvyšší správní soud vyslovil, že „nelze vyžadovat, aby bylo místo spáchání přestupku ve výroku rozhodnutí o přestupku vymezeno na metr přesně. To u přestupků překročení nejvyšší dovolené rychlosti ani objektivně není možné. U těchto přestupků bude ve výroku správního rozhodnutí místo spáchání vždy vymezeno určitým úsekem komunikace více či méně dlouhým. Zcela přesné místo změření vozidla přestupce je zřejmé z fotografie z měřícího zařízení, jež je součástí záznamu o přestupku. V každém individuálním případě je pak nutno posuzovat, zda je úsek komunikace popsaný ve výroku rozhodnutí o přestupku společně s označením času a způsobu spáchání přestupku vymezen dostatečně konkrétně tak, aby nemohl být skutek zaměněn s jiným.“ Otázka konkrétnosti určení místa spáchání přestupku je přitom „otázkou posouzení okolností každého jednotlivého případu, přičemž závěry vyslovené v rozsudcích správních soudů nelze prezentovat odtrženě od kontextu případů, které byly těmito soudy rozhodovány“(shora citovaný rozsudek čj. 4 As 63/2015-52).

13. V nyní posuzovaném případě správní orgán prvního stupně specifikoval místo spáchání přestupku poměrně přesně, neboť byla určena pozemní komunikace, po níž žalobce jel, a to dálnice D3, dále byl uveden směr jízdy žalobce a také kilometr dálnice, na němž došlo k naměření překročené rychlosti. Zdejší soud ve shodě s žalovaným konstatuje, že na pozemních komunikacích je zaveden systém počítání kilometrů vždy v jednom směru, a proto uvedením kilometru, na kterém k přestupkovému jednání došlo, v samotném výroku prvostupňového rozhodnutí bylo místo spáchání určeno zcela jednoznačným způsobem. Zdejší soud nemá jakékoli pochybnosti o přesném a jednoznačném určení místa spáchání přestupku, zvláště pak s ohledem na shora citované judikáty NSS. Žalovaný proto nepochybil ani v tom, že neprovedl žalobcem navrhované místní šetření za účelem zjištění místa spáchání přestupku, neboť by se jednalo, důkaz nadbytečný.

14. Nedůvodnou shledal krajský soud též námitku, dle níž žalobce nenaplnil materiální znak přestupku. I v případě této námitky krajský soud nejprve odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45 v němž je uvedeno, že „[l]ze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.“ K tomu dále konstatoval, že „[z]ákon o přestupcích ani jiný právní předpis nestanoví přesnou hranici rychlosti jízdy motorovým vozidlem, jejíž překročení způsobí naplnění materiálního znaku přestupku. Správní orgány jsou povinny zkoumat vždy, když rozhodují, zda určité jednání je přestupkem či nikoliv, také otázku, jestli došlo k naplnění obou znaků přestupku, tj. znaku formálního i znaku materiálního (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2005, č. j. 7 As 18/2004-48, dostupný na www.nssoud.cz). Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně se vyskytující případy přestupků, mohou být zejména, avšak nikoliv výlučně, význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka.“ Zároveň však platí, jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2012, čj. 1 As 118/2012-23, „že čím bude vyšší typová společenská nebezpečnost určitého přestupku, tím výraznější (výjimečnější) musejí být okolnosti, které by případně způsobily oslabení materiální stránky natolik, že by určité jednání nemohlo být vůbec kvalifikováno jako přestupek.

15. Obecně lze tedy souhlasit se správními orgány v tom, že jednání, která jsou typizovaně uvedena ve skutkových podstatách přestupků, naplňují již ze své povahy taktéž jejich materiální znak. Existují však okolnosti, které snižují nebezpečnost jednání pro právem chráněný zájem společnosti pod míru příznačnou pro dané případy přestupků. V tomto ohledu je nutno hodnotit význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob provedení přestupku a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění a pohnutku jeho jednání. Tyto okolnosti se pak posuzují v každém jednotlivém případě individuálně. Význam okolností snižujících nebezpečnost konkrétního jednání přitom klesá v závislosti na rostoucí typové závažnosti posuzovaného přestupku.

16. V nyní projednávané věci je klíčový především velmi závažný způsob spáchání přestupku. Nelze totiž přehlédnout, že žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost 60 km/h o celých 59 km/h (po odpočtu odchylky 3 %), řídil tedy vozidlo celkovou rychlostí 119 km/h. Tím žalobce významně ohrozil bezpečnost nejen svou, ale především ostatních účastníků silničního provozu, jakož i bezpečnost a plynulost provozu jako takového.

17. Přestupek spočívající v překročení povolené rychlosti má povahu ohrožovacího jednání. Je tudíž lhostejno, zda provoz dle názoru žalobce „musel odpovídat možnostem jet vyšší rychlostí než je maximální povolená“ či zda k měření došlo na rovném a přehledném úseku mimo zástavbu, jak uvedl v žalobě. Ohrožení zákonem chráněného zájmu – bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích – totiž v posuzované věci žalobce způsobil již tím, že takto vysokým překročením povolené rychlosti značně omezil svou subjektivní schopnost, jakož i objektivní možnost bezpečně reagovat na měnící se podmínky provozu a zároveň výrazně navýšil potenciální následky srážky s jiným vozidlem, popř. jinou překážkou. Za takové situace nejsou zjišťovány konkrétní osoby, které by se nacházely v inkriminované době v blízkosti žalobce na vozovce a byly tak primárně ohroženy jeho jednáním, takový postup je naprosto nemyslitelný.

18. Nastavení rychlostních limitů má své opodstatnění právě proto, aby nedocházelo při běžném provozu a za předpokladu dodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích k ohrožování života, zdraví a majetku účastníků silničního provozu. Pokud tedy v posuzovaném případě žalobce naplnil formální znak přestupku, což sám v závěru žaloby nezpochybňuje, a dopustil se jednání popsaného v § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, pak právě překročením nejvyšší povolené rychlosti o 59 km/h mimo obec naplnil i materiální znak přestupku spočívající v ohrožení života, zdraví a majetku osob. Žalovaný tak není povinen prokazovat, zda došlo v posuzovaném případě ke konkrétnímu ohrožení konkrétní osoby. Překročení povolené rychlosti o 59 km/h je natolik intenzivním porušením právní povinnosti, že v podstatě nelze ani uvažovat o tom, že by zde mohla být dána nějaká okolnost, která by snížila nebezpečnost jednání tak, aby bylo možno konstatovat, že jednání žalobce nebylo přestupkem. Žalobce se mylně domnívá, že pro naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku je nezbytné spáchání dopravní nehody, případně její nespáchání má být naopak zohledněno v rámci posuzování materiálních znaků. Taková konstrukce je naprosto nepřijatelná. Projednávané přestupkové jednání je, jak bylo již opakovaně zmiňováno, jednáním ohrožovacím, nikoli poruchovým, proto postačuje pro naplnění materiálního znaku přestupku pouhé ohrožení právem chráněného zájmu, což zcela jistě nastalo.

19. Závěrem krajský soud podotýká, že nebylo shledáno v postupu správních orgánů žádné porušení práv žalobce, které by mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Správní orgány v projednávané věci zjistily skutkový stav tak, že o něm nevyvstávají žádné pochybnosti, a proto je zcela nepochybné, že se žalobce dopustil přestupkového jednání, které je mu kladeno za vinu.

V. Závěr a náklady řízení

20. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Českých Budějovicích 16. září 2020

JUDr. Marie Trnková v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru