Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

54 A 2/2018 - 31Rozsudek KSCB ze dne 30.05.2018

Prejudikatura

8 As 118/2012 - 45


přidejte vlastní popisek

54A 2/2018 - 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci

žalobce: N. V., narozený dne X,
bytem X,
zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem,
sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1

proti žalované: Policie České republiky,
sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2018, č. j. CPR-8179-8/ČJ-2017-930310-V261

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

2
54A 2/2018

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru cizinecké policie, ze dne 10. 2. 2017, č. j. KRPC-42429-40/ČJ-2016-020023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), bylo podle § 101 písm. e) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) v návaznosti na § 120a odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) rozhodnuto, tak, že bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců, s dobou, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce 1 rok.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 22. 3. 2017 odvolání. Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 21. 2. 2018, č. j. CPR-8179-8/ČJ-2017-930310-V261 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 5. 3. 2018 se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení tohoto rozhodnutí žalovaného.

II. Žalobní body a vyjádření žalované

3. Žalobce namítal, že rozhodnutí žalované i prvostupňové správní rozhodnutí jsou v rozporu s právními předpisy, konkrétně s § 2 odst. 1, 3, a 4 správního řádu, § 3 a 68 odst. 3 správního řádu, dále s § 119a odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a ZoPC. Žalovaný správní orgán se nedostatečně zabýval odvolacími námitkami, neodstranil nezákonnost a nepřiměřenost prvostupňového rozhodnutí a tím zatížil své rozhodnutí nezákonností a nepřezkoumatelností. Žalobce poukázal na to, že ve správním řízení byly zjištěny zásadní skutečnosti a to, že na území ČR pobývá dlouhou dobu a má vybudované veškeré zázemí i rodinné vazby s družkou p. M. N. Žalobce vyjádřil nesouhlas se závěry, že vyhoštěním dojde k přiměřenému zásahu. Ke svému tvrzení odkázal na judikaturu NSS. 4. Správní orgány nevzaly v potaz potřebná kritéria a nezjišťovaly potřebné skutečnosti, nevzaly v úvahu, že mluví plynule česky a na území ČR studoval. Na Ukrajině se nemá kam vrátit. Nebyla zohledněna relivně nízká škodlivost žalobcova jednání ani to, že nenaplnil svým jednáním skutkovou podstatu žádného trestného činu. Správní orgány nevysvětlily, proč nestanovily dobu vyhoštění kratší, než 1 rok. Proto je navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného a jeho vrácení k dalšímu řízení. 5. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. 6. Ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ve svém postupu žádné pochybení neshledal. Námitky žalobce uvedené v žalobě jsou obdobné jako ty, které žalobce jako účastník řízení uvedl v odvolání podaném proti prvostupňovému rozhodnutí. S těmito námitkami se žalovaný vypořádal v napadeném rozhodnutí, a proto žalovaný na toto rozhodnutí plně odkazuje.

7. Nově žalobce v žalobě uvedl, že na území pobývá se svou družkou, paní N. M., narozena X. K této nově uvedené skutečnosti žalovaný podotkl, že žalobce v průběhu celého správního řízení vztahem s uvedenou cizinkou nikdy neargumentoval. Paní N. M. je státní příslušnicí Ukrajiny a podle evidence cizinců pobývá na území České republiky od září 2017, a to na základě jí vydaného platného víza platného od 14. 9. 2017 do 31. 8. 2018.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

3
54A 2/2018

III. Stručný obsah správního spisu

8. Ze spisu předloženého správním orgánem soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

9. Ve správním spisu byl založen úřední záznam ze dne 16. 3. 2016, č. j. KRPC-42429-2/ČJ-2016-020023, výpis z evidencí Policie České republiky, výsledek hledání v databázi EURODAC ze dne 16. 3. 2016, oznámení zahájení správního řízení ze dne 16. 3. 2016 č. j. KRPC-42429-5/ČJ-2016-020023, kopie cestovního dokladu č. ES402526, výsledek hledání v databázi daktyloskopických karet podle otisku dvou prstů ze dne 16. 3. 2016, protokol o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 16. 3. 2016 č. j. KRPC-42429-10/ČJ-2016-020023, závazné stanovisku Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ev. č. ZS29308 ze dne 17. 3. 2016, podle kterého není vycestování žalobce možné, potvrzení o studiu na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích ze dne 12. 8. 2015, potvrzení o podání žádosti o vízum nad 90 dnů ze dne 13. 4. 2015, rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce ze dne 18. 3. 2016 č. j. KRPC-42429-17/ČJ-2016-020023 (v právní moci od 24. 3. 2016, s ohledem na bezpečnostní situaci na Ukrajině však v době vydání nevykonatelné), závazné stanovisko Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ev. č. ZS32971 ze dne 12. 12. 2016, podle kterého je vycestování žalobce na Ukrajinu možné, včetně podkladů pro vydání závazného stanoviska - informace Odboru azylové a migrační politiky o situaci na Ukrajině ze dne 24. 11. 2016, oznámení zahájení správního řízení ze dne 19. 12. 2016 č. j. KRPC-42429-31/ČJ-2016-020023, protokol o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 3. 1. 2017 č. j. KRPC-42429-33/ČJ-2016-020023, potvrzení o podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu ze dne 21. 9. 2016 (žádost podána téhož dne), závazné stanovisku Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ev. č. ZS3365 ze dne 20. 1. 2017 a podklady pro vydání závazného stanoviska – informace Odboru azylové a migrační politiky o bezpečnostní a politické situaci na Ukrajině s přihlédnutím ke konfliktu na východě země ze dne 9. 9. 2016 a informace Odboru azylové a migrační politiky o situaci na Ukrajině ze dne 24. 11. 2016.

10. Žalobce pochází z města Doněck na Ukrajině. Panelový dům, ve kterém v Doněcku žil se svou matkou, se stal neobyvatelným, neboť po zásahu bombou byla narušena jeho statika. Matka se poté odstěhovala do Ruska. Žalobce ani jeho matka nevlastní na Ukrajině žádnou nemovitost, proto se žalobce rozhodl odejít do České republiky, kde měl známé. Do České republiky přicestoval dne 22. 1. 2015, kdy měl krátkodobé schengenské vízum č. 000867069, vydané Maďarskem a platné od 12. 11. 2014 do 11. 11. 2015, s povolenou dobou pobytu 90 dnů. Druhý den po příjezdu do České republiky odcestoval do Českých Budějovic, kde začal studovat český jazyk na Jihočeské univerzitě. Úmysl studovat v České republice měl již v době, než odcestoval z Ukrajiny. Jazykovou školu v Českých Budějovicích úspěšně dokončil v dubnu roku 2015, kdy mu byl vystaven certifikát ev. č. 2015/13/IKCC. Dne 13. 4. 2015, v době oprávněného pobytu na krátkodobé vízum, požádal na Odboru azylové a migrační politiky v Českých Budějovicích o vízum za účelem strpění pobytu na území. Na základě podané žádosti mu bylo vystaveno potvrzení, o němž se dle svého tvrzení mylně domníval, že nahrazuje povolení k pobytu. V srpnu roku 2015 osobně doručil na Odbor azylové a migrační politiky potvrzení o studiu a na dotaz, jak je to s udělením víza za účelem strpění pobytu mu bylo sděleno, že jeho spis se nachází v Praze, a proto musí ještě čekat. Dne 16. 3. 2016 se opět dostavil na Odbor azylové a migrační politiky, aby zjistil, v jakém stádiu je řízení o udělení pobytu za účelem strpění. Zde mu bylo sděleno, že pobývá v České republice neoprávněně. Žádosti o vízum za účelem strpění nebylo vyhověno a platnost krátkodobého schengenského vízu uděleného Maďarskem uplynula dne 20. 4. 2015.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

4
54A 2/2018

Žalobce pobýval od 20. 4. 2015 do 16. 3. 2016 na území České republiky bez platného víza nebo bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. 11. V České republice nemá žalobce žádné příbuzné, závazky ani pohledávky, nenachází se zde ani osoba, vůči které by měl vyživovací povinnost. Dle tvrzení žalobce by byl jeho návrat na Ukrajinu zásahem do jeho rodinného a soukromého života, kromě toho má obavu z návratu do míst, kde se stále bojuje. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci vydal prvostupňový orgán dne 10. 2. 2017 č. j KRPC – 42429-40/ČJ-2016-020023 rozhodnutí, které je specifikováno pod bodem 1 tohoto rozsudku. 12. Proti prvostupňovému rozhodnutí o správním vyhoštění podal žalobce dne 14. 2. 2017 blanketní odvolání, které doplnil podáním ze dne 22. 3. 2017. Ve svém odvolání žalobce uvedl, že má za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1, § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu a s § 119a odst. 2 a § 174a zákona o pobytu cizinců, a dále uvedl, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Napadl zejména nedostatečně odůvodněné úvahy správního orgánu prvního stupně ohledně dopadů do soukromého a rodinného života žalobce, a dobu správního vyhoštění na jeden rok označil za naprosto nepřiměřenou. Za nepřiměřené označil i samotné vyhoštění. 13. Na základě odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí bylo podle § 149 odst. 4 správního řádu vyžádáno potvrzení nebo změna závazného stanoviska Ministerstva vnitra k možnosti vycestování cizince. Ministr vnitra ČR vydal dne 30. 10. 2017 č. j. MV-106639-2/OAM-2017 nové stanovisko a tím původní stanovisko potvrdil. Podle tohoto stanoviska je vycestování žalobce možné, neboť neexistují důvody ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců, které by znemožňovaly jeho nucené vycestování do země státní příslušnosti, a to ani ve vztahu k možnosti vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Ministerstvo vnitra se plně ztotožnilo s názorem správního orgánu prvního stupně, že žalobce mohl využít institutu vnitřního přesídlení. Napětí na východě země přetrvává jednoznačně pouze v místech linie dotyku, tj. hranici mezi územím ovládaným povstalci a vládními jednotkami, přičemž toto území prochází mimo město Doněck. Místní obyvatelé města tedy nejsou v přímém ohrožení zmíněnými střety. Na Ukrajině tedy neprobíhá takový ozbrojený konflikt takového charakteru a intenzity, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žalobci za vážnou újmu. Závazné stanovisko bylo doplněno Zprávou Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských práv na Ukrajině ze dne 13. 6. 2017 a Informací Ministerstva vnitra o situaci na Ukrajině ze dne 25. 7. 2017. 14. V napadeném rozhodnutí žalovaný shrnul dosavadní průběh řízení i podklady pro vydání rozhodnutí a uvedl, že po přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu stanoveném § 89 správního řádu dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně postupoval v řízení v souladu s § 3 a § 50 správního řádu, pro vydání rozhodnutí si řádně opatřil potřebné podklady a zjistil všechny rozhodné okolnosti. Náležitě rovněž zjistil skutečný stav věci a jeho rozhodnutí je dostatečně podloženo spisovým materiálem. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl důvody jeho výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení při výkladu právních předpisů, informace o tom, jak se vypořádal s návrhy, námitkami a vyjádřením účastníka řízení k podkladům rozhodnutí. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, označil po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, společenské nebezpečnosti jednání žalobce, pohnutek a míry zavinění jeho osoby, za přiměřené opatření. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 2. 2018.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

5
54A 2/2018

IV. Právní názor soudu

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Žalobce v prvé řadě uvedl, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 2 odst. 1, 3 a 4, § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu.

17. Podle § 2 správního řádu (1) Správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. … (3) Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. (4) Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

18. Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

19. Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis, v odůvodnění rozhodnutí se na tyto podklady odkáže takovým způsobem, aby nebyl zmařen účel jejich utajení; není-li to možné, uvedou se v odůvodnění rozhodnutí pouze v obecné rovině skutečnosti, které z těchto podkladů vyplývají.

20. Žalobce v žalobě nijak konkrétně neuvedl, v čem spatřuje porušení citovaných ustanovení, svou námitku ponechal pouze v obecné rovině a není tedy zřejmé, jakého konkrétního porušení uvedených ustanovení se měl správní orgán dopustit. Správní soudnictví je při tom ovládáno zásadou dispoziční, kdy obsah, rozsah a kvalita žaloby určují obsah, rozsah a kvalitu soudního rozhodnutí. Argumentace žalobce zůstala bez konkrétních tvrzení bez souvislosti se skutkovými výtkami, a proto se soud nemohl, stejně jako žalovaný, těmito námitkami blíže zabývat a na ně konkrétně reagovat.

21. Žalobce napadenému rozhodnutí dále vytýká rozpor s § 119a odst. 2 ve spojení s § 174a zákona o pobytu cizinců.

22. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců nelze rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.

23. Podle § 174a zákona o pobytu cizinců (1) při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. (2) Policie v řízení o vydání nového rozhodnutí podle § 101 písm. c) správního řádu o správním

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

6
54A 2/2018

vyhoštění nebo o povinnosti opustit území vedeného na žádost cizince zohlední zejména dobu pobytu cizince na území, pobyt jeho nezletilých dětí plnících povinnou školní docházku na území a existenci jiných rodinných nebo společenských vazeb na území; to neplatí, pokud je cizinec zajištěn. (3) Přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví.

24. Dle tvrzení žalobce se správní orgány dostatečně nevěnovaly jeho sociálním a kulturním vazbám v České republice, nezohlednily skutečnost, že umí česky, na území České republiky studoval a že se na území Ukrajiny nemá kam vrátit. Správní vyhoštění považuje za výrazný a neobnovitelný zásah do svého soukromého a rodinného života. Žalobce poukazuje na přetrvávající problémy na pomezí Doněcké a Luhanské oblasti. Argumentaci žalovaného, že se může přestěhovat do kterékoliv bezpečné oblasti Ukrajiny, označuje za naprosto zcestnou. To odůvodňuje tím, že pokud se má přestěhovat, musí se do tohoto místa dostat, což není v daném případě možné, neboť mu hrozí vážné nebezpečí újmy na zdraví, ba dokonce smrt.

25. Z ustálené judikatury NSS vyplývá, že přiměřenost zásahu správního vyhoštění do soukromého a rodinného života cizince je třeba posuzovat na základě kritérií stanovených zákonem a vyplývajících i z judikatury ESLP vztahující se k čl. 8 Úmluvy (kupř. č. j. 1 As 118/2012-45 z 5. 3. 2013 či 7 Azs 75/2015 – 34 z 18. 6. 2015). Je z toho důvodu především na správních orgánech, aby při svém rozhodování nalézaly spravedlivou rovnováhu mezi zájmy cizince a zájmy společnosti (viz rozsudek 2 Azs 36/2017-33 z 6. 4. 2017). To správní orgány splnily, neboť se přiměřeností zásahu do soukromého a rodinného života žalobce z hlediska požadovaných kritérií zabývaly. Hodnotily rodinné vazby, délku pobytu, zdravotní stav, ekonomické poměry, sociální a společenské vazby. Všechna kritéria posuzovaly jednotlivě i ve vzájemných souvislostech.

26. K otázce přiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce soud akcentuje, že se neztotožňuje s tvrzením žalobce, že by správní orgány nezjišťovaly skutečnosti, které by vytvářely obraz o žalobcových vazbách v České republice. Žalobce ve správním řízení na dotaz správního orgánu do protokolu uvedl, že v České republice nemá žádný majetek, nemá zde ekonomické vazby, závazky ani pohledávky, je svobodný, bezdětný, nemá zde žádné příbuzné. Má pouze matku, která v současné době žije v Rusku. Uvedl, že v České republice se nenachází žádná osoba, vůči které by měl vyživovací povinnost nebo kterou by měl v péči. Žádné zdravotní problémy žalobce nemá, je zdráv. Není tedy zcela zřejmé, v čem by výrazný a neobnovitelný zásah do soukromého a rodinného života žalobce spočíval. Samotná znalost českého jazyka a studium na české vysoké škole nejsou důvody, pro které by měl být návrat cizince do země jeho pobytu považován za nepřiměřený. Tvrzení, že žalobce na území České republiky pobývá se svou družkou, paní N. M., žalobce v průběhu správního řízení nikde neuvedl a uvádí je až nyní zcela nově ve své žalobě. Z toho důvodu správní orgány tuto skutečnost v rozhodnutí nehodnotily. Z vyjádření žalovaného k žalobě vyplývá, že paní N. M. je státní příslušnicí Ukrajiny a na území České republiky pobývá od září 2017 na základě jí vydaného víza, platného do 31. 8. 2018. Z této nové ničím nedoložené argumentace nelze dovodit, že by správní vyhoštění bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého života žalobce.

27. Ani s námitkou, že se žalobce nemůže přestěhovat do kterékoliv bezpečné oblasti Ukrajiny, se soud neztotožnil. Lze přisvědčit žalobou, že dle Informace Ministerstva vnitra o situaci na Ukrajině ze dne 25. 7. 2017 stále dochází v blízkosti tzv. linie dotyku k bezpečnostním incidentům, žalobce se však může usadit v kterékoliv jiné bezpečné části Ukrajiny. Jak sám uvedl, v Doněcku nemá žádný majetek a není proto důvod, aby se vracel přímo tam. Pokud žalobce uvádí, že dům, ve kterém bydlel, je zničen, a nemá se kam vrátit, je nutno vzít v potaz skutečnost, že ani v České republice nemá žalobce žádné trvalé zázemí, neboť jak sám uvádí, bydlí na adrese S. 800/15, Č. B., což je na vysokoškolských kolejích. Jiné důvody, pro které by nebyl jeho návrat na Ukrajinu a usazení se v některé z bezpečných oblastí možný, žalobce neuvedl.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

7
54A 2/2018

28. Žalobce dále napadá, že žalovaný nezohlednil relativně nízkou společenskou škodlivost žalobcova jednání, ani skutečnost, že žalobce svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu žádného trestného činu. Délku správního vyhoštění označuje za zcela nepřiměřenou okolnostem případu, a navíc za nedostatečně zdůvodněnou a tedy nepřezkoumatelnou.

29. Podle § 19 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 3 roky, pobývá-li cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu.

30. S ohledem na to, že ve správním řízení bylo spolehlivě zjištěno, že žalobce skutečně na území České republiky pobýval bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn, a neměl ani platné oprávnění k pobytu, byly naplněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce. Ačkoliv žalobce tvrdí, že jeho jednání má pouze nízkou společenskou škodlivost, a poukazuje na to, že nespáchal trestný čin, soud se ztotožňuje s argumentací správního orgánu prvního stupně, který zdůraznil zájem společnosti na dodržování podmínek pro vstup a pobyt cizinců na území České republiky, a neoprávněný vstup a pobyt na území označil za negativní jev ohrožující zájmy státu. Touto otázkou se v napadeném rozhodnutí zabýval rovněž žalovaný, který uvedl, že jednání žalobce určitě nepovažuje za marginální porušení předpisů, ba právě naopak v jeho jednání spatřuje účelovou snahu získat pobyt v České republice a obcházení platného právního předpisu. Proto nelze žalobci přisvědčit v jeho tvrzení, že žalovaný nezohlednil nízkou společenskou škodlivost jeho jednání.

31. Právě v odůvodnění délky správního vyhoštění, správní orgán prvního stupně uvedl, že vycházel zejména z délky doby, po kterou žalobce neoprávněně prokazatelně pobýval na území České republiky (od 20. 4. 2015 do 16. 3. 2016, tj. téměř 1 rok), a ze závažnosti jeho protiprávního jednání. Proto délku 1 roku, která je spíše při dolní hranici zákonem daného časového rozpětí) soud, stejně jako správní orgány, považuje za přiměřenou a odpovídající okolnostem daného případu.

32. Soud s ohledem na výše uvedené nesdílí názor žalobce, že se žalovaný nedostatečně zabýval jeho odvolacími námitkami. Jeho nesouhlas se způsobem vypořádání jeho námitek nelze hodnotit jako nezákonnost či nepřiměřenost rozhodnutí žalovaného potažmo správního orgánu I. stupně. Žalobcem v žalobě odkazovaná judikatura NSS není pro případ žalobce využitelná. Soud neshledal ani nepřezkoumatelnost těchto rozhodnutí, neboť je z nich patrno, jaký skutkový stav byl vzat za základ rozhodnutí, jak bylo uváženo o podstatných skutečnostech a jak byly námitky vznesené žalobcem vypořádány. Krajský soud s těmito závěry souhlasí a pokládá je za dostatečné a srozumitelné.

V. Závěr, náklady řízení

33. Na základě shora uvedených skutečností krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný postupoval v souladu s platnou právní úpravou, přičemž skutkový stav věci byl úplně a správně zjištěn. Soud neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost, ani nezákonnost, a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. 34. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které účelně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalovaný, který

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

8
54A 2/2018

žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 30. května 2018

JUDr. Marie Trnková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru