Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

54 A 15/2017 - 40Rozsudek KSCB ze dne 23.04.2018

Prejudikatura

2 Afs 162/2005


přidejte vlastní popisek

54 A 15/2017 - 40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci

žalobce: S. P.,
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem
sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry

proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2017, č. j. KUJCK 113964/2017

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 5. 10. 2017, č. j. KUJCK 113964/2017 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9.800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Václava Voříška.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci:

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 13. 12. 2017 žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2017, č. j. KUJCK 113964/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 92 odst. 1 zákona

2
54A 15/2017

č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání jako opožděné a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Soběslav ze dne 10. 5. 2017, č. j. MS/03624/2016/OOSM-OP-38/Dur (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobce se měl dopustit přestupku z nedbalosti dne 4. 2. 2016 v době kolem 15:05 hodin, na dálnici D3 v km 103,8, v katastru obce Veselí nad Lužnicí, ve směru jízdy od Prahy na České Budějovice tím, že řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, RZ X v rozporu s § 4 písm. b), c) a § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích spočívalo v překročení nejvyšší povolené rychlosti mimo obec na dálnici o 20 km/hod. Žalobce nerespektoval svislou dopravní značku B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost“, která omezuje dovolenou rychlost na 80 km/hod., na takto určeném úseku byla žalobci naměřena rychlost 104 km/hod., po odečtení odchylky 3 % rychlost 100 km/hod.

2. Žalobce v podané žalobě nerozporoval skutečnost, že k podání odvolání došlo dne 5. 6. 2017, avšak tvrdil, že k doručení prvostupňového rozhodnutí nedošlo dne 18. 5. 2017, jak uváděl žalovaný. Žalobce namítal, že se do datové schránky žalobce přihlásila pověřená osoba, která neměla oprávnění číst zprávy určené do vlastních rukou, což bylo právě prvostupňové rozhodnutí. Žalobce uvedl, že teprve následující den, a to dne 19. 5. 2017, se do datové schránky přihlásil držitel datové schránky osobně. Na podporu svých tvrzení žalobce poukázal na doručenku, kterou přiložil k žalobě, nebo navrhl učinit dotaz na Ministerstvo vnitra. Žalobce upozornil na fakt, že pověřená osoba, která se přihlásila do datové schránky, nebyla zmocněncem ve smyslu § 8 odst. 8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“).

3. Zástupce žalobce namítal, že pověřenou osobu nezmocnil k přijímání písemností určených do vlastních rukou ve smyslu § 20 odst. 2 správního řádu. Z toho důvodu nemohlo být dle tvrzení žalobce prvostupňové rozhodnutí přijato pověřenou osobou, protože nedisponovala oprávněním přijímat písemnosti určené do vlastních rukou.

4. Žalobce označil údaje na doručence prvostupňového rozhodnutí jako v rozporu se skutečností, neboť de iure ani nemohlo dojít k řádnému doručení rozhodnutí. Žalobce dále namítal, že na doručence je výslovně stanoveno: „Do vlastních rukou: ne“, což je v přímém rozporu s § 19 odst. 5 správního řádu, proto žalobce uvedl, že nezákonným způsobem provedeným doručováním nemůže účinně dojít k doručení rozhodnutí.

5. Další žalobní námitkou bylo konstatováno, že pokud by správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem a prvostupňové rozhodnutí by doručoval prostřednictvím informačního systému datových schránek (dále jen „ISDS“) do vlastních rukou zástupce žalobce, nemohla by pověřená osoba otevřít datovou schránku obsahující prvostupňové rozhodnutí doručované do vlastních rukou, neboť by pro přijetí takové zprávy neměla příslušné oprávnění.

6. Žalobce konstatoval, že je právem oprávněné osoby určit pověřenou osobu a stanovit jí příslušná oprávnění. Žalobce uvedl, že pověřená osoba, která se přihlásila do datové schránky dne 18. 5. 2017, je asistentkou Ing. M. J., který byl zástupcem žalobce ve správním řízení. V žalobě bylo dále uvedeno, že byla nastavena také přístupová oprávnění, aby pověřená osoba mohla přijímat pouze ty zprávy, které nemají být doručovány do vlastních rukou. Postup správních orgánů při doručování písemností shledává žalobce ledabylým. Pochybení správního orgánu spočívající v nesprávném způsobu doručování nemůže mít za následek negativní důsledky pro účastníka řízení, neboť se jednalo o nezákonný postup správního orgánu. Podle názoru žalobce nelze zamítnout odvolání žalobce pro opožděnost z toho důvodu, že v důsledku

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

3
54A 15/2017

porušení zákona správním orgánem I. stupně při doručování byl nesprávně určen datum doručení prvostupňového rozhodnutí jako okamžiku, od něhož běží lhůta k podání odvolání.

7. Žalobce dále označil napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný blíže nezdůvodnil, z jakého důvodu je přesvědčen, že k doručení prvostupňového rozhodnutí došlo dne 18. 5. 2017 a nevyjádřil se ke skutečnosti, že se do datové schránky v tento den přihlásila pouze pověřená osoba, ale nikoli zástupce žalobce jako oprávněná osoba. Žalobce namítal, že žalovaný se měl blíže zabývat tím, kdo je oprávněná osoba, takové posouzení nemohlo proběhnout, neboť by se neobešlo bez dokazování, které však nenastalo. Žalobce konstatoval, že žalovaný měl k posouzení včasnosti přistupovat in dubio pro reo a nahlížet na odvolání jako na včasné, ačkoliv si tím nemohl být jistý. Žalobce namítal, že nebyl vyrozuměn o tom, že odvolání bude vyhodnoceno jako opožděné, a nemohl proto reagovat na takovou skutečnost ještě před vydáním napadeného rozhodnutí.

8. Poslední žalobní námitkou byl projeven nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a návrh na naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

9. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby.

10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce byl v řízení zastupován zmocněncem Ing. M. J. ve smyslu a v rozsahu § 33 a § 34 správního řádu, oprávnění k zastupování bylo uděleno v plném rozsahu a ve všech stupních řízení, včetně řízení před správním soudem a i pro doručování písemností. Žalovaný odkázal na § 8 odst. 1 zákona o elektronických úkonech. Žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně doručoval plně v souladu se zákonnými ustanoveními vztahujícími se k doručování podle správního řádu a zákona o elektronických úkonech. Žalovaný dále uvedl, že správní orgán při doručování do datové schránky již nezkoumá hierarchické vztahy a rozsah oprávnění jednotlivých osob směrem k osobě, pro kterou byla datová schránka zřízena. Žalovaný shrnul, že je plně v dispozici osoby, pro kterou byla datová schránka zřízena, zda svou odpovědnost vyplývající ze zastupování v konkrétním případě, kdy při liknavém přístupu může dojít i k poškození práv účastníka, přenese na někoho jiného a v jakém rozsahu.

11. Žalovaný ve vyjádření dále projevil svůj nesouhlas s námitkou žalobce, že bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný uvedl, že vycházel z kompletního spisového materiálu, jehož součástí byly i jednotlivé doklady o doručení konkrétních písemností. Podle žalovaného nebylo zapotřebí provádět dokazování ve vztahu k posouzení dané doručenky datové zprávy, protože se jedná o písemný podklad, který je součástí spisového materiálu a jedná se pouze o časový údaj uvedený na doručence datové zprávy, který potvrzuje v daném případě datum doručení rozhodnutí a tím i počátek lhůty k podání odvolání.

12. Žalovaný závěrem konstatoval, že mu nebyla uložena žádná povinnost vyrozumět předběžně účastníka řízení před vydáním rozhodnutí o opožděnosti odvolání, o skutečnosti, že jím podané odvolání bylo vyhodnoceno jako opožděné. Žalovaný použil jako podklady pro vydání rozhodnutí doklady o doručování jednotlivých písemností, neboť je považoval za dostatečné pro objasnění procesu doručování v dané věci.

III. Replika žalobce

13. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného podal repliku, v níž uvedl, že žalovaný nesdělil jediný argument, na základě kterého dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně doručoval správně, když prvostupňové rozhodnutí nedoručoval do vlastních rukou. Žalobce odkazoval na § 19 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, v němž je výslovně stanoveno, že je-li písemnost

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

4
54A 15/2017

doručována do vlastních rukou, musí být taková skutečnost vyznačena v datové schránce. Tím, že tak správní orgán I. stupně neučinil, postupoval v rozporu se správním řádem, konkrétně ustanovením § 19 odst. 5. Žalobce dále odkazoval na § 17 odst. 3 a 5 zákona o elektronických úkonech, z nichž vyplývá, že doručení dokumentu má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou pouze tehdy, pokud je doručen přihlášením osoby, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu.

14. Žalobce označil názor zastávaný žalovaným za absurdní, neboť pokud je zákonem rozlišováno mezi doručováním písemností určených do vlastních rukou a písemnostmi neurčenými do vlastních rukou, byla by taková právní úprava nadbytečná, neboť by v podstatě všechny písemnosti mohly být doručovány jako zprávy neurčené do vlastních rukou. Žalobcem zastávaný názor podporuje fakt, že zákon umožňuje držiteli datové schránky stanovit si pověřené osoby a určit jim rozdílná přístupová práva, zpravidla jsou tyto pověřené osoby oprávněny zpracovávat méně důležité písemnosti, které nejsou doručovány do vlastních rukou. Pokud by k rozlišování písemností doručovaných do vlastních rukou nedocházelo, byla by narušena právní jistota a doručování do datových schránek by se stalo nepředvídatelným a úprava pověřených osob by se tak stala naprosto zbytečnou.

15. Závěrem žalobce v replice zdůraznil, že prvostupňové rozhodnutí zcela nesporně nebylo dne 18. 5. 2017 doručeno zástupci žalobce, nýbrž pověřené osobě, tj. třetí osobě, což nemůže způsobit žádné relevantní právní účinky. Žalobce v tomto směru odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2018, č. j. 19 A 20/2017-22 a setrval na svém tvrzení, že napadené rozhodnutí nebylo řádně zdůvodněno, a bylo proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

IV. Stručný obsah správních spisů

16. Pro projednávanou věc byly ze správního spisu podstatné následující skutečnosti. Dne 7. 6. 2016 bylo ve věci přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu vydáno správním orgánem I. stupně rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným z uvedeného přestupku. Silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI byla žalobci v úseku, kde je místní úpravou provozu na pozemních komunikacích podle § 61 odst. 2 snížena nejvyšší dovolená rychlost na 80 km/hod., naměřena rychlost 104 km/hod., po odečtení odchylky 3 %, rychlost 100 km/hod.

17. Toto rozhodnutí bylo zástupci žalobce zasláno do datové schránky, což stvrzuje potvrzení o doručení vypravení do datové schránky, na níž bylo uvedeno, že zpráva byla doručena přihlášením, ke kterému došlo dne 16. 6. 2016 v 9:44:22 hodin. Dne 1. 7. 2016 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno odvolání žalobce proti rozhodnutí, avšak bez elektronického či vlastnoručního podpisu. Následně dne 7. 7. 2016 bylo prostřednictvím emailu zasláno správnímu orgánu I. stupně odvolání žalobce, které již bylo digitálně podepsáno.

18. Podané odvolání bylo blanketní. Žalobce požadoval ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zaslání kopie protokolu o ústním jednání, úředního záznamu sepsaného policisty a obsahu spisu, to vše ze spisu vedeného v projednávané věci. Žalobce v odvolání požadoval sdělit, kdo bude ve věci rozhodovat, aby mohl případně namítat podjatost. Žalobce přislíbil, že bude odvolání v zákonné lhůtě doplněno.

19. Správní orgán I. stupně vyzýval usnesením č. j. MS/03624/2016/OOSM-OP-38/Dur k odstranění nedostatků zaslaného odvolání ze dne 7. 7. 2016, k doplnění podaného odvolání stanovil správní orgán I. stupně lhůtu 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Podle potvrzení o doručení vypravení do datové schránky, které je založeno ve správním spise, vyplynulo, že usnesení k odstranění vad podání bylo zástupci žalobce zasláno do datové schránky a doručeno dne 29. 7. 2016 okamžikem přihlášení se do datové schránky.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

5
54A 15/2017

20. Správní orgán I. stupně v reakci na podané odvolání a žádost o zaslání pořízené kopie přestupkového spisu zaslal kopii přestupkového spisu. Žalobce zaslal doplněné odvolání správnímu orgánu I. stupně dne 3. 8. 2016.

21. Žalovaný dne 10. 10. 2016 vydal rozhodnutí, jímž zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 7. 6. 2016 a věc byla vrácena správnímu oránu I. stupně k novému projednání.

22. Dne 10. 5. 2017 bylo ve věci přestupku proti zákonu o silničním provozu dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu vydáno správním orgánem I. stupně prvostupňové rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným z uvedeného přestupku.

23. Toto rozhodnutí bylo zástupci žalobce zasláno do datové schránky, což stvrzuje potvrzení o doručení vypravení do datové schránky, na níž bylo uvedeno, že zpráva byla doručena přihlášením do datové schránky, ke kterému došlo dne 18. 5. 2017 v 11:32:52 hodin. Následně dne 7. 6. 2017 bylo správním orgánem I. stupně doručeno do datové schránky zástupce žalobce pravomocné prvostupňové rozhodnutí.

24. Dne 5. 6. 2017 v 15:05 hodin byla odeslána zástupcem žalobce prostřednictvím emailu na adresu epodatelna@musobeslav.cz zpráva, v níž absentovalo jakékoliv odůvodnění či odvolací námitky a pouze se omezovala na větu: „Odvolávám se do rozhodnutí vydaném v řízení sp. zn. MS/03624/2016/OOSM-OP-38/D u r. S. P., X, O. X, X P.“, která byla formulována v předmětu zprávy. Správní orgán I. stupně tato svá tvrzení podložil snímky obrazovky osvědčující datum odeslání odvolání a absentující obsah zprávy.

25. Správní orgán I. stupně předal spis se stanoviskem žalovanému dne 8. 6. 2017, který jej následující den 9. 6. 2017 obdržel. Žalovaný vydal dne 16. 11. 2017 sdělení o nezahájení přezkumného řízení.

26. Dne 5. 10. 2017 bylo žalovaným vydáno napadené rozhodnutí, kterým bylo podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítnuto odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí jako opožděné a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

V. Právní názor soudu

27. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body.

28. Žaloba byla důvodná.

29. Krajský soud nejprve prověřoval žalobcem tvrzenou skutečnost, že se do datové schránky zástupce žalobce přihlásila dne 18. 5. 2017 pověřená osoba, která neměla oprávnění číst zprávy určené do vlastních rukou. Krajský soud se dne 28. 3. 2018 dotazoval Ministerstva vnitra, které je správcem ISDS ve smyslu § 14 odst. 2 ve spojení s § 2 odst. 2 zákona o elektronických úkonech a § 2 písm. c) zákona č. 365/2000 Sb., zákon o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 365/2000 Sb.“), zda držitel datové schránky (Ing. M. J.) určil další fyzickou osobu tzv. pověřenou osobu, aby obsluhovala datovou schránku, a jaký rozsah oprávnění této pověřené osobě případně přidělil. K dotazu soudu Ministerstvo vnitra sdělilo, že držitel předmětné datové schránky Ing. M. J. jako oprávněná osoba (dále jen „oprávněná osoba“) určil L. Ř. pověřenou osobou (dále jen „pověřená osoba“), které nebylo přiděleno oprávnění číst zprávy do vlastních rukou. Tato skutečnost byla pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zcela zásadní a potvrdila pravdivost tvrzení žalobce.

30. Podle § 8 odst. 6 písm. a) zákona o elektronických úkonech k přístupu do datové schránky je dále oprávněna pověřená osoba, kterou je u datové schránky fyzické osoby a datové schránky podnikající fyzické osoby fyzická osoba pověřená osobou, pro niž byla datová schránka zřízena, a to v rozsahu jí stanoveném.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

6
54A 15/2017

Podle odstavce 8 předmětného ustanovení pověřená osoba je oprávněna k přístupu k dokumentům určeným do vlastních rukou adresáta pouze, stanoví-li tak osoba uvedená v odstavcích 1 až 4 nebo administrátor. Nicméně oprávněná osoba nestanovila pověřené osobě oprávnění k přístupu k dokumentům určeným do vlastních rukou, jak bylo sděleno Ministerstvem vnitra, což je zásadní skutečností v projednávané věci, neboť pokud by bylo prvostupňové rozhodnutí doručováno do vlastních rukou, jak stanoví § 19 odst. 5 správního řádu, nemohla by pověřená osoba takovou písemnost přijmout v den uvedený v doručence.

31. K uvedenému krajský soud odkazuje na § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech, který stanoví, že dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. S ohledem na to, že pověřené osobě nebylo přiděleno oprávnění k přijímání dokumentů určených do vlastních rukou, nemohla pověřená osoba přijmout rozhodnutí ve věci, které podle § 19 odst. 5 správního řádu musí být doručováno do vlastních rukou. Přestože správní orgán I. stupně doručoval prvostupňové rozhodnutí nezákonným způsobem, dikce § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech jednoznačně stanoví, že dokument je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má požadovaný rozsah oprávnění pro přístup k dodanému dokumentu, což pověřená osoba prokazatelně neměla. Osoba, která měla dostatečná oprávnění pro přístup k dodanému dokumentu, byla oprávněná osoba.

32. Ze strany Ministerstva vnitra bylo krajskému soudu dále sděleno, že pověřená osoba se do datové schránky přihlásila dne 18. 5. 2017, zatímco oprávněná osoba se přihlásila do datové schránky dne 19. 5. 2017. Ministerstvo vnitra na otázku soudu, kdy se oprávněná osoba prvně přihlásila do datové schránky od doručení předmětné datové schránky, uvedlo, že se tak stalo dne 19. 5. 2018. Krajský soud na základě těchto skutečností, dospěl k jednoznačnému závěru a to, že odvolání podané dne 5. 6. 2017 nebylo opožděné. Odvolací lhůta pro podání odvolání činí podle § 83 odst. 1 věta první správního řádu 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Počátek běhu odvolací lhůty s ohledem na okolnosti případu započal dne 19. 5. 2017 a k uplynutí lhůty došlo dne 3. 6. 2017, vzhledem k tomu, že tento den připadl na sobotu, stal se posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den, což bylo pondělí dne 5. 6. 2017. Žalobce podal odvolání dle správního spisu dne 5. 6. 2017, čili v poslední den odvolací lhůty. Podané odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí bylo včasné. Žalobní body, kterými žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, byly důvodné.

33. Prvostupňové rozhodnutí nebylo žalobci doručeno do vlastních rukou, což osvědčuje doručenka, která je součástí soudního spisu, neboť byla přiložena žalobcem k žalobě a zároveň byla na žádost soudu zaslána správním orgánem I. stupně. Soud požádal dne 23. 3. 2018 správní orgán I. stupně o zaslání doručenky obsahující veškeré informace týkající se doručení prvostupňového rozhodnutí žalobci z toho důvodu, že doručenka, která byla založena ve správním spise, neobsahuje informace týkající se způsobu doručování. Krajský soud z předložené doručenky shledal pochybení správního orgánu I. stupně, který nedoručoval prvostupňové rozhodnutí do vlastních rukou, přestože je dle § 19 odst. 5 správního řádu povinen doručovat rozhodnutí ve věci do vlastních rukou. Podle § 19 odst. 5 správního řádu do vlastních rukou adresáta se doručují písemnosti podle § 59, § 72 odst. 1, písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba. Podle § 72 odst. 1 správního řádu se rozhodnutí účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením.

34. Krajský soud k tomu dále odkazuje na § 19 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, který výslovně stanoví, že je-li prostřednictvím datové schránky doručován dokument nebo úkon určený do vlastních rukou, vyznačí tuto skutečnost odesílatel v datové zprávě. Z toho jednoznačně vyplývá, že systém datových schránek umožňuje odlišovat písemnosti doručované do vlastních rukou, čehož však správní orgán I. stupně nevyužil.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

7
54A 15/2017

35. Postupem správního orgánu I. stupně tak došlo k podstatnému porušení § 19 odst. 5 správního řádu, jímž se upravuje způsob doručování písemností vydaných ve správním řízení. Takové pochybení ze strany správního orgánu I. stupně mělo za následek včasné doručení napadeného rozhodnutí a nevyvodil z tohoto zásadního pochybení správné závěry ve vztahu k posouzení včasnosti podaného odvolání, přestože měl k dispozici podklady založené ve správním spise, z nichž vyplývalo zásadní pochybení správního orgánu I. stupně, který nedoručoval prvostupňové rozhodnutí do vlastních rukou. V důsledku tohoto pochybení byl chybně stanoven datum doručení prvostupňového rozhodnutí, a tím i délka lhůty pro podání odvolání, jak bylo podrobně popsáno výše. Odvolání žalobce bylo z tohoto důvodu chybně hodnoceno jako opožděné. Žalobci bylo v důsledku postupu správních orgánů odepřeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť se nemohl řádně domáhat ochrany svých práv před správním orgánem II. stupně. Žalobci bylo postupem žalovaného znemožněno právo na dvojinstančnost správního řízení.

36. Krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009 – 541, dle kterého: „zásada dvojinstančnosti znamená, že řízení probíhá ve dvou stupních (instancích), že tedy řízení a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podléhá kontrole odvolacího orgánu, nikoliv, že každý závěr musí být vždy vysloven jednou instancí a vždy prověřen a akceptován instancí vyšší. Dvojinstančnost totiž zajišťuje nejen dvojí posouzení věci, ale je také cestou k nápravě a odstranění vad, které se vyskytly v řízení před prvním stupněm“ (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007 - 75, odst. 51.)“ V předmětné věci však nebyla zásada dvojinstančnosti dodržena, neboť podané odvolání žalobce bylo vadně zamítnuto pro opožděnost, aniž by bylo věcně projednáno. V důsledku chybného způsobu doručování prvostupňového rozhodnutí a následně nesprávného určení data jeho doručení, počítal žalovaný lhůtu pro podání odvolání ode dne, který prokazatelně nebyl dnem, kdy došlo k řádnému doručení prvostupňového rozhodnutí oprávněné osobě.

37. Žalovaný měl vzít v úvahu skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručováno nesprávným způsobem, neboť nebylo doručováno do vlastních rukou, a ověřit si sám, zda dne 18. 5. 2017 se do datové schránky přihlásila skutečně oprávněná osoba a lze mít proto za prokázané, že se tato osoba seznámila s doručovanou písemností, konkrétně prvostupňovým rozhodnutím, a byla tudíž naplněna materiální stránka doručení, či se do datové schránky přihlásila pouze osoba pověřená, která nedisponovala oprávněním přijímat písemnosti určené do vlastních rukou, žalovaný tak neučinil, nikterak neověřil způsob doručení písemnosti (prvostupňového rozhodnutí), a protože z doručenky vyplývá, že nebylo doručováno do vlastních rukou bez jakéhokoliv ověření správnosti data doručení rozhodnutí, posuzoval včasnost podaného odvolání. Proto nelze považovat den 18. 5. 2017 za den doručení, neboť v tento den se do datové schránky nepřihlásila osoba oprávněná k přijímání písemností určených do vlastních rukou, a proto nebylo možno s jistotou tvrdit, zda se tato osoba mohla seznámit s doručovaným prvostupňovým rozhodnutím. Pochybení správního orgánu I. stupně mohlo být zhojeno postupem žalovaného, pokud by z důvodu vadného způsobu doručování prvostupňového rozhodnutí ověřil žalovaný datum doručení rozhodnutí oprávněné osobě a poté věcně projednal podané odvolání a nezamítl jej jako opožděné. V projednávané věci však žalovaný dostatečně nezjistil podstatné skutečnosti případu, setrval v postupu, který byl v rozporu s právními předpisy, a odepřel tak svým jednáním žalobci právo na dvojinstačnost správního řízení. Tímto postupem v návaznosti na způsob doručování prvostupňového rozhodnutí došlo k vadám řízení, které mají vliv na zákonnost rozhodnutí.

38. Ke skutečnosti, že nebylo prvostupňové rozhodnutí doručováno do vlastních rukou, se žalovaný v napadeném rozhodnutí ani ve vyjádření k žalobě nevyjádřil. Skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručováno odchylně od způsobu stanoveného zákonem, potvrzuje doručenka z datové schránky oprávněné osoby, která byla přílohou žaloby a byla také vyžádána od správního orgánu I. stupně.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

8
54A 15/2017

39. V souvislosti s tím, krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2011, č. j. 4 As 27/2011 – 37: „Doručenka je veřejnou listinou a není-li dokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé (§ 50f odst. 3 o. s. ř.). (…) Nejvyšší správní soud proto podle shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s. považuje údaje na doručence za pravdivé.“ Nadto krajský soud poukazuje na to, že žalovaný nerozporuje skutečnost, že došlo k nesprávnému doručování neb se k této žalobní námitce vůbec nevyjádřil.

40. Na závěr se zdejší soud vyjadřuje k nesouhlasu žalobce a jeho zástupce se zveřejňováním osobních údajů žalobce a zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a k návrhu na naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci tak, že se tato námitka zcela míjí s předmětem řízení, a proto se jí krajský soud nezabýval.

VI. Závěr, náklady řízení

41. Krajský soud uzavírá, že v projednávané věci došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které spočívalo v chybném doručování prvostupňového rozhodnutí ve věci, přičemž skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spise, neboť v něm absentují nezbytné skutečnosti pro určení způsobu doručování prvostupňového rozhodnutí a další údaje, které by prokazovaly, zda a kdy bylo prvostupňové rozhodnutí doručeno příslušné oprávněné osobě. Krajský soud proto přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

42. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč. Jednalo se o odměnu ustanoveného právního zástupce žalobce za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) celkem v částce 6.200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800 Kč. K této částce se připočítává částka 3.000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 9.800 Kč je žalovaný povinen zaplatit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

9
54A 15/2017

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 23. dubna 2018

JUDr. Marie Trnková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru