Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

54 A 10/2019 - 18Rozsudek KSCB ze dne 13.05.2020

Prejudikatura

5 As 64/2011 - 66


přidejte vlastní popisek

54 A 10/2019 - 18

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci

žalobce: J. Ž.

bytem
zastoupen Mgr. Romanou Náhlíkovou Kaletovou, advokátkou
se sídlem Žižkova třída 335/12, Písek

proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2019, č. j. KUJCK 100052/2019

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 11. 11. 2019 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2019, č. j. KUJCK 100052/2019, kterým byl ve výroku I. napadeného rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změněn I. výrok prvostupňového rozhodnutí Městského úřadu Blatná (dále jen „správní orgán I. stupně) ze dne 22. 8. 2019, č. j. MUBL 12660/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Změna se týkala výroku o vyslovení viny znějícího: „Obviněný J. Ž., nar. x, bytem X, X, je vinen z přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 3. zákona č. 251/2016, o některých přestupcích, ve znění zákona č. 178/2018 Sb. (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se dopustil tím, že v blíže neurčené dny od 13. 6. 2018 do dne 12. 6. 2019 v X, X několikrát úmyslně pouštěl nahlas hudbu a bouchal do podlahy, tedy úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil schválnosti.“ Žalovaným změněné znění výroku o vyslovení viny bylo upraveno takto: „J. Ž., nar. x, trvale bytem X, X, se uznává vinným z přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že v blíže nezjištěné dny nejdéle do dne 12. 6. 2019 v X, X, několikrát úmyslně pouštěl nahlas hudbu a bouchal do podlahy, tedy úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil schválnosti.“ Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí ve výroku II. uvedl, že ve zbytku se podle § 90 odst. 5 správního řádu prvostupňové rozhodnutí potvrzuje.

2. Žalobce v žalobě předně namítal, že žalovaný dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a napadené rozhodnutí stojí na nesprávném právním posouzení. Žalobce namítal, že si hudbu skutečně pouští 2krát týdně, jak bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, avšak činí tak v odpoledních hodinách, a to přibližně po dobu 30 minut. Dále uvedl, že jeho poslech hudby nezávisí na příjezdu paní A. A. P. z práce, neboť pokud by skutečně chtěl pouštět hudbu pouze v době, kdy je paní P. v domě, činil by tak ve večerních, nočních či ranních hodinách. Žalobce nerozporoval, že příležitostně může v bytě způsobit i další zvuky, avšak byly by takové zvuky způsobeny např. přibitím hřebíku či jinými obdobnými činnostmi, které však vykonává každý člověk při užívání svého obydlí. Žalobce nesouhlasí s tvrzením, že by v takovém jeho jednání měla být spatřována schválnost.

3. Žalobce v žalobě dále poukázal na špatné sousedské vztahy, které má právě s paní P. a která do něj údajně najížděla osobním automobilem, když od ní požadoval uhrazení dlužné částky za vodné a stočné, které za ni platí. K tvrzené hlasitosti jím pouštěné hudby žalobce uvedl, že takové tvrzení je založeno čistě na subjektivních dojmech, neboť nedošlo k měření hlasitosti pouštěné hudby. Žalobce podotkl, že žalovaný se nijak nezabýval mírou hlučnosti s ohledem na místní poměry. V blízkosti domu, v němž žalobce žije v jedné z bytových jednotek je komunitní centrum, v němž se často pořádají firemní večírky s hlasitou hudební produkcí až do 22:00 hodin, a také se poblíž nachází hostinské zařízení, kde je mnohdy hudební produkce až do 02:00 hodin.

4. Žalobce závěrem namítal, že zcela jistě neporušil hygienické limity hluku stanovené nařízením vlády č. 272/2011 Sb. Konstatování žalovaného, že jednání bylo činěno s přímým úmyslem a ze schválnosti je absurdní a založené na pouhých dojmech svědků. Žalobce zdůraznil, že nebyl nijak prokázán přímý úmysl dopustit se schválnosti a jeho jednání nenaplňovalo znaky narušování občanského soužití.

II. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že jednání žalobce spáchané v přímém úmyslu prokazuje skutečnost, že žalobce již v minulosti byl projednáván pro pouštění hlasité hudby a upozorňován na nutnost regulovat hlasitost pouštěné hudby. Skutečnost, že k poslechu hlasité hudby dochází mimo dobu nočního klidu, není v projednávané věci nijak významná. Žalovaný uvedl, že není povinností správních orgánů měřit limity hluku, resp. hlasitost hudby, ale posoudit, zda jednání žalobce naplňuje znaky skutkové podstaty úmyslného narušování občanského soužití schválností spočívající v opakovaném pouštění hlasité hudby a v bouchání do podlahy v době příchodu paní P. a jejího přítele z práce. Žalovaný se domnívá, že správní orgán I. stupně zjistil na základě podaných výpovědí přesný a skutečný stav věci tak, aby mohlo být rozhodnuto o vině žalobce. Žalovaný pouze změnil období, po které se měl žalobce závadového jednání dopouštět.

IV. Obsah správního spisu

6. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro soud následující rozhodné skutečnosti: Dne 14. 6. 2019 došlo správnímu orgánu I. stupně oznámení o přestupku sepsané Policií ČR dne 12. 6. 2019. Přestupku se měl dopustit žalobce tím, že dne 12. 6. 2019 v době od 21:00 do 21:15 hod pouštěl nahlas hudbu, bouchal do podlahy a činil sousedům L. Š. a A. A. P. žijícím přímo nad žalobcem další schválnosti, přičemž tak měl činit i v jiné dny. L. Š. se dne 3. 7. 2019 dostavil ke správnímu orgánu I. stupně k podání vysvětlení k prověření došlého oznámení přestupku proti občanskému soužití. Dne 16. 7. 2019 bylo vydáno oznámení o zahájení řízení o přestupku z moci úřední a předvolání žalobce k ústnímu jednání. Do správního spisu byl založen opis z evidence přestupků žalobce, v němž bylo již zaznamenáno rozhodnutí o přestupku ze dne 5. 3. 2019, přičemž žalobce byl v tomto rozhodnutí shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích. Dne 19. 8. 2019 se konalo ústní jednání, v rámci něhož byli vyslechnuti svědci V. N., O. P., A. A. P. a L. Š., kteří shodně uvedli, že hudba pouštěná žalobcem je velmi hlasitá a má přímou časovou souvislost s příchodem paní P. a pana Š. z práce. Žalobce se bez omluvy k ústnímu jednání nedostavil. Dne 21. 8. 2019 se žalobce vyjádřil k podkladům rozhodnutí a veškerá tvrzení svědků rozporoval.

7. Dne 22. 8. 2019 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž shledal žalobce vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění zákona č. 178/2018 Sb. (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se dopustil tím, že v blíže neurčené dny od 13. 6. 2018 do dne 12. 6. 2019 v X, X několikrát úmyslně pouštěl nahlas hudbu a bouchal do podlahy, tedy úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil schválnosti.

8. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 4. 9. 2019 odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalovaným v napadeném rozhodnutí tak, jak je formulováno v odstavci 1 tohoto rozsudku.

V. Právní názor soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

10. Žaloba není důvodná.

11. Žalobce v prvé řadě namítal, že k pouštění hudby se uchyluje maximálně 2krát týdně v odpoledních hodinách na dobu zhruba 30 minut, a to bez ohledu na to, zda je v domě již sousedka paní P., čili došlo ve správním řízení k nesprávnému zjištění skutkového stavu. K tomu krajský soud uvádí, že správní orgány při svém rozhodování vycházely z veškerých podkladů, které měly k dispozici, náležitě je zhodnotily a následně přistoupily k rozhodnutí ve věci. Žalobce ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí pouze rozporoval veškerá tvrzení svědků svědčících proti němu, avšak již nijak své závěry nepodpořil příslušnými důkazy. Stejným způsobem argumentoval také v projednávané žalobě, v níž své dílčí žalobní body nepodložil důkazy. Žalobce v předmětném řízení unesl pouze své břemeno tvrzení, avšak je povinen nejen tvrdit, ale rovněž svá tvrzení doložit, což již nesplnil. Krajský soud v souvislosti s nepředložením jakýchkoli důkazů, které by potvrzovaly tvrzení žalobce, poukazuje na právní větu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, č. j. 5 As 64/2011 – 66: „I v přestupkovém řízení má obviněný z přestupku povinnost v souladu s § 52 správního řádu z roku 2004 prokázat, co sám tvrdí, má-li správní orgán z jeho tvrzení vycházet.“ Žalobce tedy v rozporu s § 52 správního řádu a judikatorními závěry svá tvrzení nijak neprokázal. Správní orgány zjistily dostatečně spolehlivě skutkový stav, o němž nevyvstaly žádné relevantní pochybnosti. Součástí správního spisu byly přepisy výpovědí předvolaných svědků, které byly naprosto konzistentní, a proto správní orgány měly zcela jednotný a bezrozporný podklad pro rozhodnutí. Žalobce nikterak nezpochybnil hodnověrnost vyslýchaných svědků ani věrohodnost jejich tvrzení, rovněž nepředložil žádné důkazy, kterými by prokazoval svá tvrzení, například nenavrhl provedení výslechu jiných svědků, kteří by mohli potvrdit jeho tvrzení popisující projednávanou věc, a proto se i zdejší soud nemůže odchýlit od závěrů formulovaných v napadeném a prvostupňovém rozhodnutí.

12. Žalobce namítal, že k pouštění hudby se uchyloval maximálně 2krát týdně tak, aby nikoho nerušil na dobu zhruba 30 minut. V jaké frekvenci a jak často žalobce hudbu pouštěl, sice nebylo přesně zjištěno, nicméně z podkladů, které jsou součástí správního spisu, bylo prokázáno, že k onomu závadnému jednání skutečně opakovaně docházelo. Pro konstatování skutečnosti, že se žalobce dopustil přestupku proti občanskému soužití ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích není rozhodující, zda žalobce pouštěl hlasitou hudbu po dobu 30 minut nebo 90 minut či například 20 minut, významné je, že tak bylo činěno opakovaně, podle vyslýchaných svědků tak činil v době návratu svědků žijících v témže domě jako žalobce ze zaměstnání, s vědomím, že tak činí k nelibosti paní P. a pana Š.. Žalobce se shodoval s tvrzením svědků, že k pouštění hlasité hudby docházelo zhruba 2krát týdně, i taková frekvence však může zcela nepochybně znepříjemňovat občanské soužití v okolí. Tvrzení žalobce, že pouští hudbu pouze v odpoledních hodinách, a tudíž nenarušuje noční klid, však nic nemění na tom, že i pouštění hlasité hudby v odpoledních hodinách může významným způsobem narušit občanské soužití. Jednat ohleduplně vůči okolí a vědomě neznepříjemňovat lidem žijícím v sousedství pobyt v jejich obydlí lze považovat za neoddiskutovatelnou podmínku pro zachování nerušeného občanského soužití.

13. Pro definování pojmu občanské soužití zdejší soud odkazuje na komentář k § 7 zákona o některých přestupcích: „Občanské soužití, jako tzv. neurčitý právní pojem, můžeme definovat jako určitý souhrn ustálených pravidel jednání a chování ve společnosti, který je založen na respektování práv ostatních lidí, jejichž dodržování v určitém čase a místě je ve společnosti obvyklé. Hrubé jednání můžeme definovat jako jednání, které má schopnost ohrozit nebo porušit zájem uvedený v § 7 a současně narušit občanské soužití. To znamená překročit rámec výše uvedených ustálených jednání a pravidel.“ [Jemelka, L, Vetešník, P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, Zákon o některých přestupcích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020]. Krajský soud podotýká, že k naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku se předpokládá narušení občanského soužití hrubým jednáním, přičemž narušení občanského soužití je obligatorním znakem této skutkové podstaty přestupku.

14. Podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí schválnosti. Komentované znění § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích charakterizuje schválnost předpokládanou pro spáchání přestupku dle uvedeného ustanovení takto: „Schválnosti musí mít povahu hrubého jednání a musí mít schopnost narušit občanské soužití. Bude se jednat zejména o jednání „naschvál“, které může negativně zasáhnout do práv jiného.“ [Jemelka, L, Vetešník, P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, Zákon o některých přestupcích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020].

15. Hrubé narušení občanského soužití v podobě schválnosti v daném případě spočívá v tom, že žalobce, přestože si musel být vědom toho, že svým jednáním obtěžuje zejména paní P. a pana Š., kteří ho opakovaně upozorňovali, aby ztlumil hudbu, kterou si pouští, a nebouchal do podlahy a schodů, což způsobuje silné rány rozeznívající se minimálně po jejich domě, od takového jednání z dlouhodobého hlediska neupustil, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích. Zároveň podle výslechu svědků, a to i těch, vůči nimž se žalobce nedopouští přímé schválnosti, na rozdíl vůči především paní P., vypověděli, že hluk vytvářející žalobcem nastává vždy teprve po příjezdu paní P. domů. Nejednalo se o dojmy svědků. Svědci vypověděli o tom, co svými smysly vnímali, a to po poučení podle § 55 odst. 1 správního řádu, že musí vypovídat pravdu a nic nezamlčovat. Správní orgány obsah svědeckých výpovědí zhodnotily na základě zásady volného hodnocení důkazů a svůj vyslovený závěr řádně a srozumitelně zhodnotily.

16. Přímý úmysl žalobce v jeho konání je spatřován zejména v tom, že si zcela nepochybně musel být vědom toho, že svým jednáním obtěžuje minimálně paní P., když ta ho již vícekrát žádala o ztišení jeho hudební produkce. Jestliže žalobce již byl upozorňován na hluk, který vytváří, ať už hlasitou hudbou či boucháním do podlahy, přesto tak činil i nadále a jednal tak v době, kdy byla paní P. doma, což mu jistě muselo být známo, když bydlí v tomtéž domě, a sám potvrdil, že slyší pohyby v bytě nad ním, činil tak zcela nepochybně s vědomím toho, že bude obtěžovat paní P., a přesto tak činil opakovaně.

17. Předmětné jednání je zcela prokazatelně způsobilé negativně zasáhnout do práv jiného, a to konkrétně minimálně do práv osob žijících v témže domě jako žalobce. Tyto osoby, konkrétně paní P. a pan Š., ostatně dne 12. 6. 2019 zavolali Policii ČR, neboť žalobce v době od 21:00 hod do 21:15 hod pouštěl hlasitou hudbu a bouchal do podlahy. Policejní hlídka, jíž jsou spory mezi žalobcem a paní P. a panem Š. již známé, se pokusila kontaktovat žalobce, ten však policejní hlídce neotevřel. I další osoby žijící v okolí vyslýchané jako svědci potvrdili, že slýchají hlasitou hudbu pouštěnou žalobcem a i je takové jednání žalobce obtěžuje. Skutečnost, že jednání žalobce je schopné narušit občanské soužití, je zcela nepochybné, stejně tak jako zjevný negativní zásah do práv osob žijících v okolí, zejména osob žijících v tomtéž domě.

18. K tvrzení žalobce, že mu není známo, kdy se vrací paní P. domů ze zaměstnání, krajský soud podotýká, že takové tvrzení nepůsobí příliš věrohodně zejména proto, že žalobce sám ve vyjádření k podkladům rozhodnutí uvedl, že slyší, když chodí po bytě nad ním, kde žije společně s panem Š.. Rovněž to lze dovodit také z toho, že se jedná o dům projektovaný pro jedinou rodinu, a proto je dosti pravděpodobné, že osoby v domě žijící budou mít navzájem o svém pohybu povědomí.

19. Žalobce dále namítal, že se dopouští občasného hluku, když si zvelebuje byt, což však čas od času činí každý, když si například přibíjí hřebík, ale nedopouští se tím schválnosti. Krajský soud aprobuje postup správních orgánů, které se přiklonily k pravdivosti tvrzení svědků. Paní P. a pan Š. žijící nad žalobcem shodně tvrdili, že žalobce jim opakovaně tluče do podlahy či do schodů, pan N. žijící v domě sousedícím s žalobcem rovněž potvrdil, že slýchá údery do podlahy nebo do schodů. Správní orgány při svém rozhodování přihlédly také ke skutečnosti, že žalobce byl již v minulosti shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, a proto za situace, kdy vyslechnutí svědci žijící nad žalobcem a svědek žijící v domě přímo sousedícím shodně uvedli, že slyší rány do podlahy a schodů činěné žalobcem, neměly správní orgány, potažmo soud důvod těmto závěrům neuvěřit zvláště pak za situace, když žalobní argumentací k tomuto jednání bylo pouhé tvrzení, že činí hluk při pracích, jakými jsou vyvrtání díry do zdi či přibití hřebíku. Krajský soud podotýká, že zvuky od uvedených kutilských prací s vysokou pravděpodobností nelze zaměnit s údery do schodů a do stropu žalobce, a tím tedy podlahy paní P. a pana Š.. Krajský soud žalobci neuvěřil, ačkoliv zdejší soud nerozporuje, že žalobce nemůže prokazovat negativní skutečnosti, zároveň však tvrzení svědků jsou jednoznačná, zatímco tvrzení žalobce jsou přinejmenším nepřesvědčivá.

20. V žalobě bylo poukázáno na incident mezi žalobcem a paní P., k tomu zdejší soud uvádí, že popsaná situace nijak nesouvisí s předmětem projednávaného řízení, a proto se k tomu nebude soud ani více vyjadřovat. Žalobce dále uvedl, že vztahy mezi ním a paní P. jsou vyhrocené a paní P. údajně využívá ke zveličování situace a jeho pomlouvání svých přátel a známých. Ani toto tvrzení není pro soud nijak argumentačně významné, nejedná se o žalobní námitku, nýbrž pouhé konstatování situace. Vyslechnutí svědci byli poučeni ve smyslu § 55 správního řádu o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat. Žalobce naopak za účelem prokázání pravdivosti svých tvrzení nenavrhl provedení žádných svědků ani nezpochybnil hodnověrnost vyslechnutých svědků.

21. Žalobce namítal, že hlasitost hudby je založena na subjektivních dojmech, a vzhledem k tomu, že nedošlo k měření jím pouštěné hudby, nemohlo být prokázáno ani překročení hygienických limitů. Krajský soud ve shodě s žalovaným podotýká, že pro naplnění skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití není zapotřebí, aby byla zjišťována konkrétní hladina způsobeného hluku pouštěním hudby, ale postačující je, že tím prokazatelně dochází k narušování občanského soužití, což bylo potvrzeno vyslýchanými svědky. Krajský soud podotýká, že hlasité pouštění hudby neobtěžovalo pouze paní P. a pana Š., žijící v bytové jednotce nad žalobcem, ale rovněž svědka žijícího ve vedlejším domě či svědka, který bydlí v domě nacházejícím se přes ulici od domu žalobce, přesto i on potvrdil přílišnou hlučnost žalobcem pouštěné hudby. Zdejší soud v zásadě souhlasí s žalobcem v tom, že vnímání hlasitosti hluku je do jisté míry subjektivní, nicméně za situace, kdy byl žalobce již opakovaně upozorňován na přílišnou hlasitost pouštěné hudby i sousedy z okolí, lze z toho dovozovat, že intenzita hlasitosti již objektivně překračuje jistou míru přiměřenosti. Ostatně vzhledem k nahodilosti hluku prováděného žalobcem by bylo v podstatě nemožné provádět jakékoli exaktní měření hlučnosti technickými prostředky. Rovněž přivolání policie nevedlo a ani v případě opakovaného jejich přivolání při každém hluku vytvářeném žalobcem by nemuselo vést k objektivnějším zjištěním, neboť po jejich příjezdu by žalobce mohl hudbu ztlumit, jako tomu bylo dne 12. 6. 2019, a již žádný hluk dále nevytvářet. Nejspolehlivějším důkazním prostředkem se proto v obdobných případech jeví právě svědecké výpovědi lidí, kteří se v dané lokalitě pravidelně zdržují a kteří tak mohou nejlépe vypovědět, zda k tvrzenému jednání dochází. Krajský soud má za to, že provedené svědecké výslechy dostatečně prokázaly spáchání přestupku ze strany žalobce. Skutečnost, že žalobce nenavrhl provedení žádných důkazů, které by svědčily v jeho prospěch, jen prokazuje pravdivost obsahu svědeckých výpovědí.

22. Žalobce dále zmínil, že v blízkosti domu se nachází tzv. komunitní centrum (cca 20 m), kde se konají firemní večírky, a pohostinské zařízení (cca 50 m), kde se konají i hudební produkce, a proto jeho příležitostné pouštění hudby není nepřiměřené vzhledem k místním poměrům. K tomu krajský soud podotýká, že umístění uvedených zařízení v relativní blízkosti v řádech několika desítek metrů automaticky nezpůsobuje zvýšenou toleranci pro přílišnou hlučnost osob zde žijících. Dům, kde žije žalobce, se nachází v ulici zastavěné rodinnými domu, čili nelze předpokládat, že se jedná o oblast se zvýšenou tolerancí k hlučnosti vzhledem k místním poměrům. Žalobce ostatně nijak nedoložil, že by skutečně z těchto zařízení pronikala hlasitá hudba, z uvedených důvodů je pro zdejší soud tato námitka žalobce bezpředmětná.

23. Krajský soud uzavírá, že k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích jednáním žalobce popsaným výše nepochybně došlo. Přestupek je vyjádřen vždy znaky formálními (obecnými a typovými) a znakem materiálním, přičemž je vyžadováno, aby všechny znaky byly naplněny současně. Pod obecnými formálními znaky je nutné chápat protiprávnost, trestnost, přestupkovou způsobilost a výslovné označení skutku za přestupek v zákoně. Typovými formálními znaky je objekt a objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka daného skutku. Materiálním znakem je společenská škodlivost, což je třeba vykládat tak, že se týká porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem. Podle Nejvyššího správního soudu je třeba zkoumat v souvislosti s naplněním společenské škodlivosti přestupku, jaký je význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, hodnotit způsob jeho provedení a jeho následky, posuzovat okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, zabývat se osobou pachatele a mírou jeho zavinění. Nesplnění jakéhokoli z jednotlivých znaků nebylo žalobcem rozporováno a rovněž v napadeném rozhodnutí se žalovaný naplněním znaků přestupku vypořádal. Krajský soud se shoduje se správními orgány a podotýká, že k naplnění znaku materiálního a znaků formálních došlo jednáním žalobce, který opakovaně rušil velmi hlasitou hudbou a boucháním do podlahy sousedku žijící v bytové jednotce nad bytem žalobce, a to ve chvílích jejího návratu domů. Vyslechnutí svědci potvrdili, že k přestupkovému jednání žalobce dochází zpravidla v době příjezdu paní P. a pana Š. domů. Vzhledem k tomu, že žalobce věděl o tom, že paní P. jeho chování obtěžuje, měl, jestliže by nepouštěl hlasitou hudbu a nečinil další hluk jí naschvál, tak činit v době, kdy ona, případně ani pan Š., nebyli doma, což by jistě nebylo vzhledem ke konstrukci domu komplikované zjistit. Žalobce v zásadě nepopíral, že se dopouští jednání, které je mu kladeno za vinu, pouze se domníval, že tím nedochází k narušování občanského soužití, a tvrdil, že tak nečiní naschvál svým sousedům žijícím nad ním. Krajský soud závěrem podotýká, že vzhledem k řádně zjištěnému skutkovému stavu, je nepochybné narušení občanského soužití schválnostmi činěnými žalobcem, a to jednáním popsaným výše v tomto rozsudku.

VI. Závěr, náklady řízení

24. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 13. května 2020

JUDr. Marie Trnková v. r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru