Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

53 Ad 8/2019 - 61Rozsudek KSCB ze dne 17.02.2020

Prejudikatura

6 Ads 99/2011 - 43


přidejte vlastní popisek

53 Ad 8/2019 - 61

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci

žalobkyně: R. T.
bytem X

proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 5. 2019, č. j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl námitky žalobkyně a potvrdil prvostupňové správní rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 3. 2019, č. j. X. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o důchodovém pojištění“). Dle posudku o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Pelhřimov ze dne 6. 5. 2019 poklesly pracovní schopnosti žalobkyně o 20 %, dle posudku České správy sociálního zabezpečení vyhotoveného pro účely námitkového řízení dne 6. 5. 2019 poklesy pracovní schopnosti žalobkyně o 25 %, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kap. XV. odd. B položce 3b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“).

2. Dne 21. 6. 2019 byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) doručena včasná správní žaloba proti výše označenému rozhodnutí žalované.

3. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně namítá nesprávné zjištění skutkového stavu – svého zdravotního stavu. Zdravotní stav žalobkyně se neustále zhoršuje a zasahuje i do běžných domácích činností, např. dlouhodobější činnosti jako úklid, vaření již žalobkyně nezvládá tak, jako v minulosti, při delší činnosti ji rychle otéká ruka a musí činnosti zanechat.

4. Ve vztahu k ortopedickému vyšetření dne 10. 8. 2017 žalobkyně dodává, že není pravda, že by při vyšetření nespolupracovala, pro bolestivost nemohla být při vyšetření více aktivní.

5. Posudkový lékař dle žalobkyně nezhodnotil správně její celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity vzhledem k položce č. 3 odd. B přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, kterou se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti v položce 3c až 3d, kde je míra poklesu pracovní schopnosti 25 – 35 % a více.

6. K podané žalobě přiložila žalobkyně zprávu ošetřujícího lékaře ze dne 3. 11. 2011, souhrn chorobopisu ze dne 3. 11. 2011 a velké množství lékařských zpráv od počátku léčení až po lékařskou zprávu ze dne 11. 6. 2019 z revmatologického vyšetření. Dále předložila fotografie horních končetin.

7. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla podanou žalobu zamítnout, k čemuž poukázala na relevantní právní úpravu a na závěry posudkových lékařů.

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

9. Krajský soud rozhodl při jednání dne 17. 2. 2020 v nepřítomnosti žalobkyně. Při jednání byl jako důkaz proveden soudem obstaraný posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále také jako „posudková komise“ či „PK MPSV“).

10. Z předloženého spisového materiálu plyne, že žalobkyně dle 21. 3. 2019 podala žádost o přiznání invalidního důchodu, přičemž v minulosti žalobkyně již invalidní důchod I. stupně pobírala, a to do prosince roku 2017. Dle posudku posudkového lékaře OSSZ Pelhřimov ze dne 13. 3. 2019 nebyla žalobkyně shledána invalidní, neboť pokles jejích pracovních schopností byl dle kap. XV. odd. B položky 3a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity stanoven na 10 %, přičemž v souladu s § 3 odst. 1 též vyhlášky byl tento stav navýšen o 10 % vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu na celkových 20%. Posudkový lékař shrnul podklady, ze kterých vycházel, pracovní minulost žalobkyně a její vzdělání; žalobkyně byla posuzována jako dělnice. Jako nejzávažnější postižení bylo hodnoceno částečné residuální postižení hybnosti a funkce obou ramenních kloubů – chron. impingement – stacionární stav – lehké postižení obou ramenních kloubů, bez závaznější poruchy úchopu při výkonu dělnické profese. Pro další komorbiditu – CHOPN III. st. při lehčím kuřáctví v XII/2012 bez respir. insif. byla zvýšena hodnota míry poklesu pracovních schopností. K tomuto postižení konstatováno, že při pokračujícím tabakismu nelze stav hodnotit jako stav odpovídající na některý ze stupňů invalidity.

11. Na základě uvedeného posudku vydal správní orgán I. stupně své rozhodnutí, proti němuž brojila žalobkyně námitkami. V rámci námitkového řízení byl zajištěn posudek posudkového lékaře ČSSZ ze dne 6. 5. 2019, dle kterého se posudkový lékař ČSSZ ztotožnil s hodnocením posudkového lékaře OSSZ. Posudkový lékař ČSSZ předestřel podklady svého posouzení, závěry posudkového lékaře OSSZ a dospěl k závěru, že procentní míra poklesu pracovních schopností žalobkyně činí 25 % dle kap. XV. odd. B položky 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Na tomto místě krajský soud pro pořádek konstatuje, že ač se posudkový lékař ČSSZ ztotožnil s předcházejícím posouzením a závěry o neinvaliditě žalobkyně, oba posudkoví lékaři stanovili odlišné procentní posouzení (20 % vs 25 %) a jinou diagnózu dle jiné položky.

12. Krajský soud pro své posouzení věci nařídil vyhotovení srovnávacího posudku od PK MPSV. Tento posudek byl dne 17. 2. 2020 proveden při jednání jako důkaz.

13. Žaloba není důvodná.

14. Žalobkyně byla jednání PK MPSV přítomna, komise jednala dne 16. 1. 2020 v řádném složení - předsedkyně, odborný lékař (ortoped) a tajemnice. Žalobkyně byla jednání komise přítomna, s posudkovým závěrem nebyla seznámena. Dle tohoto posudku nebyla žalobkyně invalidní. Posudková komise vyšla ze spisu zdejšího soudu, jehož součástí jsou i lékařské zprávy a fotografie předložené žalobkyní spolu s žalobou, spisem OSSZ včetně záznamů o jednání a lékařských nálezů a z předestřené zdravotní dokumentace a zdravotní dokumentace praktického lékaře. V diagnostickém souhrnu byl zjištěn „impigement syndrom ramenního kloubu oboustranně, více vpravo, st. ASK pravého ramenního kloubu s subakromiální dekompresí 10/2011, stp reoperaci v 5/2012. Bolesti zad bez neurologického deficitu. Chronická obstrukční plicní nemoc u fumatorky.“ Posudková zpráva dále konstatovala obsah odborných lékařských nálezů před datem vydání napadeného rozhodnutí a po datu napadeného rozhodnutí (revmatologické vyšetření, ortopedické vyšetření), rovněž konstatován objektivní nález při jednání posudkové komise.

15. V rámci posudkového zhodnocení posudková komise uvedla, že žalobkyni je padesát let, má základní vzdělání, pracuje v dělnických profesích, rovněž jako uklízečka. K datu vydání napadeného rozhodnutí dne 13. 5. 2019 byl u žalobkyně prokázán oboustranný impigement syndrom (syndrom zamrzlého ramena) výrazně dominující na pravé horní končetině, kde v letech 2011 a 2012 proběhly 2 operační zákroky. Posudková komise shrnula vývoj stavu žalobkyně od roku 2011 včetně zjištění učiněných z relevantních vyšetření se závěrem, že u žalobkyně bylo prokázáno oboustranné omezení hybnosti ramenních kloubů lehkého až středního stupně – dle ortopedického vyšetření ze dne 25. 4. 2019 byla flexe a elevace pravého ramene již 120 st., hybnost levého ramene byla udávána jako lepší než v minulosti; nebyly přítomny závažné svalové atrofie nebo paretické projevy na končetinách; prokázaná hybnost ramenních kloubů neodpovídala oboustrannému ani jednostrannému ztuhnutí ramenního kloubu. Stav žalobkyně odpovídal kap. XV od B pol. 3a) – 3b), s ohledem na chronicitu potíží byla zvolena položka s vyšším procentním hodnocením, tj. 3b).

16. Komise se dále vypořádala se staršími nálezy z roku 2011 – 2013, stejně jako s plicními problémy žalobkyně a dalšími vyšetřeními, o kterých uzavřela, že se jedná o posudkově nevýznamné stavy. Dále se posudková komise vypořádala i s revmatologickým vyšetřením provedeným po datu napadeného rozhodnutí, kde bylo následně zjištěno zánětlivé onemocnění rukou; nasazena protizánětlivá terapie s částečným efektem. Dle komise se jednalo o onemocnění, které bylo prokázané po datu vydání napadeného rozhodnutí, jednalo se o relativně novou diagnosu; hodnocení je možné až v eventuálním novém posudkovém řízení.

17. Na základě uvedeného dospěla posudková komise k následujícímu závěru: [n]a základě prostudované zdravotní dokumentace a stavu zjištěného při jednání PK MSPV Brno k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ šlo u posuzované (žalobkyně) o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinnou byla bolestivost obou ramenních kloubů při impigement syndromu s omezením pohybového rozsahu ramenních kloubů a s omezením zatížitelnosti obou horních končetin pro manipulace a přenášení těžkých předmětů. Pokles pracovní schopnosti posuzovaného PK hodnotí dle přílohy k vyhl. 359/2009 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 následovně: kapitola XV oddíl B položka 3b) ve výši 25% (rozpětí 15 – 25%) S ohledem na kvalifikaci posuzované a předchozí vykonávané výdělečné činnosti je zvolena horní hranice rozpětí. Pro další procentní navýšení nebyl shledán objektivní podklad“.

18. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

19. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

20. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti.

21. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem PK MPSV. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedajícími v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání PK MPSV ČR v Brně přítomna a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, jakož i lékařské a jiné zprávy a fotografie předložené samotnou žalobkyní. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se jednání uvedené posudkové komise účastnila, posudková komise měla k dispozici dosavadní posudky včetně všech připomínek žalobkyně a všech lékařských zpráv, které žalobkyně připojila ke svým podáním, má krajský soud za to, že právě tento posudek v co nejširší možné míře posuzuje stav žalobkyně a proto z něho primárně vychází.

22. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně tvrzení žalobkyně obsažených v podané žalobě. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, jak komise hodnotila předchozí posudkové závěry. Posudková komise rovněž řádným a přezkoumatelným způsobem zdůvodnila své posudkové závěry, které dala do kontextu předchozích posudkových závěrů, dle kterých žalobkyně nebyla shledána invalidní.

23. Krajský soud má z posudku posudkové komise MPSV za zjištěné, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 25% a ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní. V projednávané věci soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěru. To, že posudkový lékař OSSZ hodnotil pokles pracovních schopností žalobkyně o 20% v rámci nižší položky (resp. 10% + 10% navýšení), nemá na posouzení věci vliv, neboť sama PK MPSV uvádí, že se jedná o hraniční případ, přičemž odůvodňuje, proč je na místě zvolit „vyšší“ položku.

24. Co se týče ortopedického vyšetření v roce 2017 a údajné nespolupráce žalobkyně, tato skutečnost je v posudkových hodnoceních uváděna, jsou však dostupné i další novější výsledky z jiných ortopedických vyšetření, ze kterých se podává aktuální stav žalobkyně, ze kterého je při posouzení jeho stavu vycházeno (5. 12. 2018, 20. 12. 2018, 28. 3. 2018, 25. 4. 2019; viz str. 3 posudku).

25. Co se týče otoků ruky, z posudku PK MPSV plyne, že se jedná o stav, který nastal až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, což plyne z jednotlivých lékařských zpráv. Z tohoto důvodu se nelze touto skutečností v tomto řízení zabývat, což souvisí i s tím, že žalobkyně je toho názoru, že v celkovém souhrnu měla být volena položka 3c nebo 3d, která stanovuje vyšší míru poklesu pracovních schopností. Takto nově vyskytnuvší se zdravotní potíže mohou být eventuálně zohledněny v novém řízení, jak ostatně uvedla sama posudková komise ve svém posudku. V rámci tohoto řízení je vycházeno ze stavu, který zde byl v době rozhodování žalované, tj. v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

26. K hodnocení posudku PK MPSV soud uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný.

27. Lékařské zprávy, které žalobkyně předložila spolu se svojí žalobou, krajský soud neprovedl jako důkaz. Tyto lékařské zprávy měla PK MPSV k dispozici při svém posouzení a z těchto lékařských zpráv bylo vycházeno. Žalobkyně v kontextu těchto zpráv konkrétním způsobem nesprávnost závěrů posudkové komise nenamítá. Vzhledem k tomu, že krajský soud není kompetentní k posouzení těchto lékařských zpráv a tyto lékařské zprávy byly předmětem zkoumání posudkové komise, nebylo těmito lékařskými zprávami prováděno dokazování, a to z důvodu zcela zjevné nadbytečnosti. Stejné závěry pak krajský soud činí i o předložených fotografiích.

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovanou tak té právo na náhradu nákladů řízení v souladu s § 60 odst. 2 s. ř. s. nenáleží.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních přímo u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 17. února 2020

Mgr. Bc. et Bc. Petr Jiřík v. r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru