Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

53 Ad 6/2017 - 48Rozsudek KSCB ze dne 26.06.2017

Prejudikatura

20 Ad 45/2014 - 28


přidejte vlastní popisek

53Ad 6/2017 - 48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce nezl. A. Š., zast. D. Š., DiS., zákonnou zástupkyní, bytem B., D. 189, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 3. 2017, č.j. MPSV-2017/62027-913, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 10. 4. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2017, č.j. MPSV-2017/62027-913, jímž bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Českých Budějovicích tak, že nezletilému A. Š. se příspěvek na péči nepřiznává.

Žalovaný při úsudku o tom, že žalobce není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, opřel o zjištění, že nesplňuje podmínky pro přiznání příspěvku na péči ve třech oblastech. Zdravotní stav žalobce posudkový lékař podrobněji nezkoumal a nevyžadoval odborná speciálně pedagogická vyšetření. Zůstal nezohledněn výsledek sociálního šetření o nutnosti přizpůsobit podmínky domácího prostředí k charakteru postižení, kdy žalobce vyžaduje mimořádnou péči. Pro středně těžké mentální postižení žalobce nezvládá chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru a dolů, nezvládá nastupování a vystupování Pokračování
- 2 -
53Ad 6/2017

z dopravních prostředků, má přetrvávající poruchy řeči, není schopen nalít nápoj, rozdělit stravu a naservírovat ji, nezvládá samostatně oblékání a obouvání, svlékání a zouvání. Není samostatně schopen používat hygienické pomůcky a dodržovat léčebný režim. Dovozuje se, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobci byl úřadem práce přiznán příspěvek na péči ve výši 3.300 Kč od října 2016. V odvolacím řízení byl vyžádán posudek Posudkové komise MPSV, která uzavřela, že nezletilá oprávněná osoba nezvládá dvě základní životní potřeby, komunikace a péče o zdraví. Na základě tohoto posudku došlo ke změně prvostupňového rozhodnutí tak, že příspěvek na péči se nepřiznává. Přitom bylo vycházeno z posudku posudkové komise, ta měla k dispozici dokumentaci praktického lékaře, psychiatrická vyšetření a sociální šetření provedené úřadem práce. Posudková komise shledala, že žalobce je v psycho-senzo-motorických funkcích nutných pro zvládání základních životních potřeb omezen jen v oblasti psychiky. Nezvládá péči o zdraví a komunikaci. Žalobce je nízkého věku a psychická dysfunkce proto nevede k výrazným rozdílům v rozsahu, intenzitě a náročnosti péče, kterou je třeba věnovat ve srovnání s péčí o zdravé dítě téhož věku. Stran základních životních potřeb stravování, tělesné hygieny a výkonu fyziologické potřeby nepřesahuje péče o žalobce, péči poskytovanou osobě téhož věku, což je zapotřebí vztáhnout i na oblékání a obouvání. Při hodnocení stupně závislosti u dětí se vyhodnocuje míra mimořádné péče, přičemž při úsudku o takové péči byla vzata v úvahu zjištění učiněná při sociálním šetření. Jeho výsledek byl dán do souvislosti s objektivizovanou mírou funkčního postižení. Posudek je úplný a přesvědčivý, že je jím spolehlivě prokázáno, že žalobce nesplňoval podmínky pro přiznání příspěvku, protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebyl schopen zvládat pouze dvě základní životní potřeby. Ke změně hodnocení došlo proto, že Okresní správa sociálního zabezpečení nesprávně použila posudková kritéria stanovená v právních předpisech. Skutkový stav byl zjištěn v takovém rozsahu, že o něm nejsou důvodné pochybnosti a rozhodnutí odpovídá právním předpisům.

Ze správních spisů vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

Zákonná zástupkyně žalobce podala dne 7. 10. 2016 žádost o příspěvek na péči.

Dne 11. 11. 2016 se v místě bydliště uskutečnilo sociální šetření, podle kterého péči poskytuje matka a babička. Žalobce, matka a babička byli přítomni při sociálním šetření. Bylo zjištěno, že žalobcův fyzický vývoj je srovnatelný s vývojem jeho vrstevníků, není omezen v pohybu, je schopen se umýt, s drobnými obtížemi obléknout a obout, nají se lžící, řekne si o pití. Na WC si dojde samostatně, pouze někdy je potřeba dohlédnout na očistu. V péči se střídá matka s babičkou, dítě nelze nechat doma samotné, je zapotřebí podávat mu léky. Během sociálního šetření byl žalobce neklidný, neustále pobíhal, odpovídal neochotně, jednoslovně, má špatnou výslovnost. Navštěvuje mateřskou školku, bydlí s matkou a babičkou, v místě kamarády nemá, ve školce s dětmi vychází dobře, učitelky si ho chválí, rád staví z kostek, baví ho skákat na trampolíně, malovat, hrát si s plyšáky. Uzavírá se, že žalobce nezvládá péči o vlastní osobu v porovnání s vrstevníky v oblastech orientace, komunikace, péče o zdraví. Další problémy mohou být způsobené převážně málo podnětným prostředím, problémy při oblékání, obouvání, stravování příborem, připomínání hygieny.

Pro účely rozhodování byl dne 14. 11. 2016 vyhotoven posudek o zdravotním stavu, posouzení stupně závislosti osoby. V závěru posudku se uvádí, že jde o osobu do 18 let, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni. Nejde o osobu, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Z důvodu Pokračování
- 3 -
53Ad 6/2017

dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní potřeby a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné osoby. Nezvládá základní životní potřeby komunikaci, oblékání, obouvání, a péči o zdraví.

Úřad práce ČR, krajská pobočka v Českých Budějovicích vydal dne 28. 12. 2016 rozhodnutí, jímž žalobci přiznal příspěvek na péči ve výši 3.300 Kč měsíčně od října 2016. Rozhodnutí je odůvodněno odkazem na prve uvedený posudek, podle kterého žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc v oblastech základních životních potřeb komunikaci, oblékání a obouvání a péči o zdraví.

Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání se žádostí o přiznání II. stupně závislosti.

V odvolacím řízení byl pořízen posudek Posudkové komise MPSV za účelem posouzení, zda žalobce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Členem posudkové komise vedle posudkového lékaře byl odborný psychiatr. Posudková komise měla k dispozici dokumentaci praktického lékaře a několik vyšetření psychiatrické povahy. Dále bylo vycházeno z vyšetření psychologického. Tyto odborné nálezy jsou v posudku popsány. Na jejich základě byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobce stižen syndromem ADHD, středně těžkou mentální retardací, kdy poukazuje se na nepodnětné domácí prostředí a trpí vývojovou dysfazií a dyslalií.

V posudkovém závěru se uvádí, že sedmiletý posuzovaný v psycho-senzo-motorických funkcích nutných pro zvládání základních životních potřeb je omezen jen v oblasti psychiky. V roce 2016 psychiatr vyslovil suspekci na středně těžkou mentální retardaci, jde tudíž jen o podezření, tato míra psychické dysfunkce není zatím stanovena jednoznačně. Jednoznačně trvají poruchy chování ve smyslu ADHD, pro tuto problematiku je posuzovaný medikován, pro poruchu vývoje řeči je v péči logopeda, řeč je hůře srozumitelná, má malou slovní zásobu. Základní řečové komunikace je schopen. Je otázkou na kolik problematika chování dítěte je ovlivněna nepodnětným domácím prostředím, což bylo zjištěno při sociálním šetření. To, že matka dítě nezvládá, je popsáno psychiatrem, proti matce se obrací negativní projevy dítěte, matka si to nechá, avšak při vyšetřeních psychiatrem je i při neklidu usměrnitelný, rovněž ve školce se chová dobře, zapojí se, je hodný, spolupracuje, tam funguje výborně, stížnosti nejsou. Z odborné lékařské dokumentace nevyplývá, že žalobce by byl omezen v oblasti senzoriky a motoriky. Z těchto podkladů vyplývá mimořádná péče žadatele o zdraví, není schopen užívat předepsanou medikaci, není dokončen vývoj řeči, je nutná péče logopeda a mimořádná péče v základní životní potřebě komunikace. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je ADHD s mentální retardací dosud přesně neurčenou. Posuzovaný není schopen zvládat dvě základní životní potřeby a vyžaduje mimořádnou péči jiné fyzické osoby. Není schopen zvládat potřeby komunikace a péče o zdraví. Není tak schopen činit trvale v přijatelném standardu a za využití běžných pomůcek. Posuzovaný mladší 18 let věku se nepovažuje za závislého na pomoci jiné fyzické osoby v žádném stupni. V některých dalších základních životních potřebách je sice péče poskytována, nicméně rozdíl oproti péči poskytované stejně starým dětem není významný. Míru poskytované pomoci nelze hodnotit jako podstatnou. Na rozdíl od lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení považuje komise za zvládanou i základní životní potřebu oblékání a obouvání neboť u sedmiletého dítěte se pomoc při oblékání a obouvání podle stanovených věkových standardů připouští.

Pokračování
- 4 -
53Ad 6/2017

Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely rozhodování lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení zjištěny v rozsahu dostatečném pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, byly objektivizovány všechny skutečnosti významné pro posudkový závěr. Vyžádaná zdravotní dokumentace nepřinesla nové posudkově významné skutečnosti. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení nepoužil správně posudková kritéria stanovená v právních předpisech. Nesprávné hodnocení jedné základní životní potřeby, má vliv na výsledek posouzení a správná aplikace posudkových kritérií vede ke změně posudkového závěru v neprospěch posuzovaného.

K odvolacím námitkám se uvádí, že posuzovaný má dosud nízký věk, jeho psychická dysfunkce nevede k významným rozdílům v rozsahu, intenzitě a náročnosti péče, kterou je mu třeba věnovat ve srovnání s péčí, kterou je třeba věnovat zdravému dítěti téhož věku. Stran základní životní potřeby stravování, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby, tak péče poskytovaná posuzovanému podstatně nepřesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku, stejně tak toto lze konstatovat ve vztahu ke zvládání ostatních základních životních potřeb včetně oblékání a obouvání. Při hodnocení stupně závislosti u dětí se vyhodnocuje míra mimořádné péče, tj. péče poskytované navíc nad rámec běžně poskytované péče, nepřihlíží se k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Přitom se přihlíží k věkovým standardům psychomotorického vývoje dítěte, kdy se z fyziologických důvodů předpokládá zvládání základních životních potřeb a co se považuje za jejich nezvládání. U dítěte se pak např. nehodnotí schopnost vybrat si jídlo a jídlo naservírovat. Schopnost jíst příborem by měl nabýt až v sedmi letech věku, v době posuzování jíst lžící se považuje za dostatečný standard. Žádný dietní režim nemá. U dítěte jeho věku se připouští účast druhé osoby při provádění tělesné hygieny, k odvolací námitce o nespolehlivém zvládání výkonu fyziologické potřeby se odkazuje na sociální šetření, kdy bylo pracovníkovi úřadu práce sděleno, že tuto potřebu obstarává sám a jen někdy je potřeba dohledu nad čistotou. Tuto potřebu mimořádné péče komise neuznává, s ohledem na skutečnost, že míra mentálního postižení je hodnocena jen jako suspektní a je otázkou, zda by v podnětném domácím prostředí takové aktivity nezvládal plně.

Zákonná zástupkyně byla seznámena s tím, že dokazování bylo ukončeno a byla poučena o tom, že může se k podkladům pro rozhodnutí vyjádřit, což neučinila.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno odkazem na právní úpravu obsaženou v § 7, 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Pro účely posouzení, je-li žalobce závislý na pomoci jiné fyzické osoby a v jakém stupni, bylo řízení doplněno o posudek posudkové komise, který je úplný a přesvědčivý. Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základních životních potřeb a zda fyzická osoba je schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základních životních potřeb. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci za zdravotní postižení. Z posudku vyplývá, že žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat dvě základní životní potřeby a vyžaduje mimořádnou péči jiné fyzické osoby. Jedná se o základní životní potřeby komunikace a péče o zdraví. Posudek je hodnocen jako úplný a přesvědčivý, je-li jím prokázáno, že žalobce pro chronické postižení není schopen zvládat pouze dvě základní životní potřeby. V posudku nejsou žádné nesrovnalosti, posudek byl zpracován v řádném složení komise za účasti odborného lékaře psychiatra. Stanovení schopnosti zvládat základní životní potřeby nezávisí na volné úvaze příslušného posudkového Pokračování
- 5 -
53Ad 6/2017

orgánu, nýbrž musí odpovídat stanoveným posudkovým kritériím. Posudek se rovněž vypořádal s odvolacími námitkami medicínské povahy. Pro uznání závislosti příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopností zvládat takovou potřebu v přijatelném standardu. U osoby do 18 let věku se při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Přitom u osob mladších 18 let se nepřihlíží k potřebě péče, vyplývající z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. Uzavírá se, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, protože dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nevede k neschopnosti zvládat alespoň tři základní životní potřeby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí v záležitosti přiznání příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách. Napadené rozhodnutí, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že žalobci se příspěvek na péči nepřiznává, bylo vydáno 17. 3. 2017. Lékařské zprávy a posouzení žalobce ve speciálně pedagogickém centru jsou datována v době po vydání tohoto rozhodnutí.

Nález z dětské psychiatrie z 1. 11. 2016 měla posudková komise k dispozici. Jestliže soud přezkoumává správní rozhodnutí podle § 75 odst. 1 s.ř.s. podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, pak k nově doloženým lékařským zprávám v přezkumném řízení soudním přihlížet nelze. Řízení před soudem není pokračováním řízení před správními úřady, a proto je zapotřebí vycházet ze skutkového stavu, na základě kterého rozhodovaly správní orgány.

Pro posouzení nároku na příspěvek na péči osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby je zapotřebí posoudit zdravotní stav takové osoby a jaký má tento zdravotní stav dopad na zvládání základních životních potřeb. Posouzení zdravotního stavu a zvládání životních potřeb je otázkou medicínskou, a proto stěžejním důkazem je posouzení žadatele lékařskou posudkovou službou.

Takový lékařský posudek vyhotovený Posudkovou komisí MPSV ČR byl opatřen, přičemž posudková komise měla k dispozici úplnou zdravotní dokumentaci praktického lékaře a odborné lékařské nálezy psychiatrické a psychologické povahy. Měla k dispozici též nález ze sociálního šetření. Tyto podklady jsou v posudku posudkové komise popsány. Z těchto podkladů posudková komise vycházela při hodnocení psychických, senzorických a motorických funkcí nezbytných pro zvládání základních životních potřeb. Poznamenává se, že členem posudkové komise byl odborný lékař psychiatr. Posudková komise shledala, že žalobce je omezen pouze v oblasti psychiky. Uvádí-li se v žalobě, že žalobce je stižen středně těžkým mentálním postižením, pak tento názor žalobce z obsahu posudku a nálezu odborného psychiatra nevyplývá, protože ten vyjádřil pouze podezření na středně těžkou mentální retardaci. Je-li vyjádřeno podezření na takovou poruchu, pak to znamená, že psychická dysfunkce není stanovena jednoznačně. Za jednoznačné posudková komise označila postižení žalobce ADHD.

Pokračování
- 6 -
53Ad 6/2017

Z posudku nevyplývá, že by bylo nezbytné přizpůsobit tomuto postižení domácí prostředí, naopak domácí prostředí je označováno za nepodnětné, přitom při vyšetření psychiatrem bylo shledáno, že žalobce je při neklidu usměrnitelný, ve školce se rovněž chová dobře, avšak matka jeho negativní projevy nekoriguje.

Posudková komise se zabývala tím, zda žalobce je omezen v oblasti senzoriky a motoriky, přičemž uvedla, že z odborné lékařské dokumentace žádné omezení takového charakteru neplyne (nevyplývá ani ze zprávy, na kterou žalobkyně odkazuje na straně 2 spisu).

Nezvládání základní životní potřeby komunikace bylo shledáno posudkovými lékaři na obou stupních. Žalobce pro poruchu řeči je v péči logopeda.

Poukazuje-li žalobce na stravování v tom smyslu, že není schopen nalít nápoj, rozdělit stravu a naservírovat, pak i touto základní životní potřebou se posudková komise zabývala, poukázala na to, že žadatel nedosáhl věku sedmi let a nebyl shledán rozdíl mezi péčí o žalobce ve srovnání s péčí o stejně staré děti, které obdobným postižením, jako žalobce stiženy nejsou. V tomto smyslu bylo též reagováno na odvolací námitku žalobce, kdy posudková komise výslovně uvedla, že nepřihlíží se k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Přitom se přihlíží též k věkovým standardům psychomotorického vývoje dítěte. Proto se nehodnotí schopnost vybrat si jídlo a jídlo naservírovat.

Posudková komise korigovala názor lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení o tom, zda žalobce zvládá základní životní potřebu oblékání a obouvání. Poukázala na to, že dětem věku žalobce je pomoc při oblékání a obouvání poskytována, a proto u žalobce nejde o péči poskytovanou navíc nad rámec běžně poskytované péče. Ke stanovisku posudkového lékaře posudková komise uvedla, že ten sice vycházel z dostatečných podkladů, avšak nepoužil správně právními předpisy stanovená posudková kritéria.

I ve vztahu k výkonu fyziologické potřeby bylo poukázáno na to, že u dětí věku žalobce se podle věkových standardů připouští účast druhé osoby, přitom posudková komise poukázala na rozpor mezi danou odvolací námitkou a zjištěním učiněným při sociálním šetření, kdy matka a babička žalobce shodně uvedly, že potřeba dohledu nad čistotou je zapotřebí jen někdy.

Posudková komise shodně s lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení shledala, že žalobce není schopen péče o zdraví.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že žalobce bez pomoci jiné fyzické osoby nezvládá dva úkony, a to komunikaci a péči o zdraví.

Jak již bylo uvedeno, posudková komise se jednotlivými základními životními potřebami zabývala, přičemž vycházela ze zdravotní dokumentace žalobce a odborných lékařských nálezů, především psychiatrické povahy. Skutkový stav byl proto zjištěn zcela spolehlivě v zájmu posouzení zákonných požadavků pro rozhodování o žádosti o příspěvku na péči. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu a na základě takto stanovené klinické diagnózy v návaznosti na lékařské zprávy hodnotila, je-li žalobce schopen zvládat základní životní potřeby sám či potřebuje pomoc jiné fyzické osoby. Ty zhodnotila ve smyslu kritérií stanovených v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách a přílohy č. 1 k vyhl. Pokračování
- 7 -
53Ad 6/2017

č. 505/2006 Sb. v novelizovaném znění. Nebyl proto důvod z takto úplného posudku posudkové komise vycházet. Soud proto shrnuje, že napadené rozhodnutí má oporu ve spise a bylo vydáno na podkladu úplných skutkových zjištění.

Soud proto vychází ze zjištění, že žalobce, který je osobou do 18 let věku, je závislý na pomoci jiné fyzické osoby při výkonu dvou základních životních potřeb, komunikaci a péči o zdraví.

Podle § 7 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v novelizovaném znění, se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Jednotlivé stupně závislosti pak upravuje § 8 odst. 1 zákona. Nejnižší stupeň závislosti podle § 8 odst. 1 písm. a) předpokládá, že žadatel z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat tři základní životní potřeby.

Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že žalobce pro onemocnění chronické povahy nezvládá dvě základní životní potřeby, pak žalobce se za závislou osobu na pomoci jiné fyzické osoby nepovažuje, a proto mu nárok na příspěvek na péči nevznikl.

Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí je souladné s § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Stav věci byl zjištěn v souladu s požadavky § 3 správního řádu.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nelze ve věcech sociální péče právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 8 -
53Ad 6/2017

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 26. června 2017


Samosoudkyně:

JUDr. Věra Balejová v. r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru