Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

53 Ad 12/2016 - 19Rozsudek KSCB ze dne 01.02.2017

Prejudikatura

6 Ads 179/2014 - 46

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Ads 72/2017

přidejte vlastní popisek

53Ad 12/2016 - 19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce J.H. , bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, sídlem v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11. 7. 2016, čj. X, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 19. 10. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11. 7. 2016 čj. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti žalobce o starobní důchod podle § 58 zákona o důchodovém pojištění.

V žalobě se uvádí, že žalobce žádal o přehodnocení starobního důchodu a této jeho žádosti nebylo vyhověno. Žalovaná vychází ze zjištění, že žalobce dosáhl důchodového věku v 55 létech pro splnění odpracování předepsané doby v preferovaných kategoriích v hornickém povolání, proto žádá provedení přepočtu pro hornický důchod. Pokud předepsané podmínky nesplnil, pak důchodový věk žalobce snížený není a žádá o přepočet Pokračování
- 2 -
53Ad 12/2016

důchodu nesníženého důchodového typu. Při hodnocení odpracovaných let by mělo být vycházeno z roku 2008 a nikoli 2001. Žalobce nastoupil do učňovského poměru 1. 9. 1960 a učňovský poměr ukončil 30. 6. 1963. Nesouhlasí se započtenou dobou pojištění a bylo nedostatečně zjištěno, kde žalobce skutečně pracoval v rozhodném období pro výpočet důchodu. Pracoval nepřetržitě od roku 1960 do úrazu, který mu znemožnil další činnost. Jsou nesprávně uvedeny kategorie pracovních zařazení. Od roku 1972 do roku 1975 pracoval v Banských stavbách Prievidza jako horník pod zemí, avšak tato kategorie v dokladech žalované uvedena není.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala na ustanovení § 74 zákona o důchodovém pojištění a § 9 odst. 1 písm. h) zák. č. 100/1988 Sb., ve znění účinném k 31. 12. 1995, z nichž vyplývá, že dobu pobírání plného invalidního důchodu do 31. 12. 1992, do zrušení pracovních kategorií, lze hodnotit jako ostatní zaměstnání v hornictví vykonávaná v pod zemí v hlubinných dolech, tj. zaměstnání 1. AA pracovní kategorie, se zřetelem k ustanovení § 14 odst. 5, § 18 odst. 2 písm. a) odst. 3), § 14 odst. 2 písm. a) a b), § 12 odst. 1 písm. b)a § 12 odst. 3 písm. d) a e) zák. č. 100/1988 Sb. žalobci vznikl po zhodnocení období pobírání plného invalidního důchodu od 16. 8.1981 do 31. 12. 1992 nárok na starobní důchod dosažením věku 55 let, tj. ke dni 19. 3. 2001, ke kterému získal 38 roků a 298 dnů doby pojištění. Doba po 19. 3. 2001 je tudíž dobou po dosažení nároku na starobní důchod a náhradní doba pojištění se nezahrnuje do doby pojištění. Tuto dobu nelze žalobci zhodnotit pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu. K době pojištění, kdy žalobce se připravoval na budoucí povolání v učňovském poměru, se uvádí, že při hodnocení dob pojištění získaných v cizině vychází se z potvrzení zahraničního nositele pojištění. Ten poskytl pouze doklady o dobách pojištění získaných od roku 1961. K požadavku na přepočet hornického důchodu se uvádí, že důchodový věk nebyl stanoven podle § 74a odst. 1 ani podle § 76 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a ani žalobce fakticky nevykonával před 1. 1. 1993 alespoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v hlubinných dolech případně po dobu 10 let v uranových dolech. Žalobci vznikl nárok na starobní důchod ve věku 55 let a po zhodnocení náhradní doby pojištění činí doba pojištění 34 roků a 327 dnů. K datu přiznání starobního důchodu byl žalobci vyplácen starobní důchod transformovaný ve smyslu § 61a zákona o důchodovém pojištění z invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně ve výši 13.569 Kč. Starobní důchod takto stanovený je vyšší než starobní důchod přiznaný podle § 29 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, a proto žalobci od 19. 3. 2011 náleží starobní důchod transformovaný z invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Podle § 58 zákona se vyplácí důchod jen jeden, a to ten vyšší. Nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 1 zákona zanikl a žalobci bude nadále vyplácen transformovaný důchod ke dni dosažení 65 let věku.

Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

V žádosti o plný invalidní důchod ze dne 3. 8. 1981 žalobce uvedl, že je nevyučen. V žádosti se podává výčet zaměstnání, podle kterého v létech 1960 až 1963 žalobce působil jako zámečník v textilních závodech REVÚCA. V době od roku 1972 do roku 1975 působil jako horník v Banských stavbách Prievidza a následně od 24. 6. 1975 v Uranových dolech v Příbrami. Dne 15. 9. 1980 utrpěl pracovní úraz, v důsledku čehož se stal plně invalidní.

Evidenční list o době zaměstnání a výdělku vydaný Bánskými stavbami Prievidza dokládá, že žalobce byl od 12. 9. 1972 do 21. 6. 1975 zaměstnán jako horník, kdy byl zařazen v první pracovní kategorii jako razič.

Pokračování
- 3 -
53Ad 12/2016

V osobním listu o době zaměstnání a výdělku vyhotoveném Uranovými doly v Příbrami se potvrzuje doba zaměstnání od 24. 6. 1975 do 30. 6. 1981, kdy žalobce pracoval jako horník, přičemž toto zaměstnání bylo podle rezortního seznamu zařazeno v 1. kategorii AA uran.

S.p. DIAMO vydal potvrzení o vyplacených náhradách za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle zákoníku práce.

Dne 4. 3. 2011 vydala žalovaná rozhodnutí, jímž byl žalobci od 19. 3. 2011 místo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně přiznán starobní důchod ve výši 13.569 Kč. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že žalobce dosáhl věku 65 let a tímto dnem mu zanikl nárok na invalidní důchod a vznikl nárok na starobní důchod ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu.

Spis obsahuje evidenční list o době zaměstnání a výdělku vydaný Slovenskými magnezitovými závody Jelšava, údaje v tomto evidenčním listu odpovídají údajům uvedeným v osobním listu důchodového zabezpečení.

Uranové doly Příbram vydaly dne 11. 8. 1981 potvrzení, ze kterého vyplývá, že na základě lékařského posudku byl žalobci přiznán plný invalidní v důsledku pracovního úrazu.

Podle potvrzení n. p. Banské stavby Prievidza ze dne 19. 6. 1975 pracoval žalobce u tohoto podniku od 12. 9. 1972 do 21. 6. 1975 jako horník pod zemí kvalifikační třídě 7.

Rozhodnutím z 12. 1. 2015 byla zamítnuta žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu transformovaného na starobní důchod.

Sociální pojišťovna Bratislava zaslala žalované sdělení, ve kterém uvádí, že žalobce žádá o řádný důchod podle § 29zákona podle českých předpisů důchodového zabezpečení. Žalovaná poté požádala Sociální pojišťovnu v Bratislavě o sepis žádosti o starobní důchod podle § 29 zákona. Tato žádost byla sepsána dne 22. 12. 2015.

V osobním listu důchodového pojištění se uvádí doba pojištění do dosažení věku 18 let v období od 1. 9. do 18. 3. 1964. Následuje doba zaměstnání do 6. 9. 1972, ve které je v roce 1964 vyznačeno 57 dní zaměstnání v první kategorii a tato kategorie je vyznačena u dalších 298 dnů v roce 1965. Zaměstnání v hlubinných dolech je evidováno od 12. 9. 1972 do 21. 6. 1975, od 24. 6. 1975 do 15. 8. 1981 následuje zaměstnání v první kategorii AA uran. Od 16. 8. 1981 do 31. 12. 1992 je evidováno pobírání důchodu se zařazením v první kategorii, přičemž jedná o dobu náhradního důchodového pojištění. Celková doba pojištění činí 38 roků 298 dnů, přičemž ta po snížení náhradní doby pojištění v rozsahu 80 % činí 34 roků 328 dnů pojištění. V osobním listu je dále obsažen výpočtový základ. Dále je evidováno pobírání důchodu do 18. 3. 2001.

Dne 28. 4. 2016 vydala žalovaná rozhodnutí, jímž žádost žalobce zamítla. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobce dosáhl podle § 74 důchodového věku dne 19. 3. 2001. Výše starobního důchodu podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona k datu 19. 3. 2011 činí 11.964 Kč. Základní výměra činí 2.230 Kč, procentní výměra byla stanovena procentní sazbou z výpočtového základu, který činí 18.096 Kč. Jeho výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu 57.452 Kč stanoveného z původního osobního vyměřovacího základu 6.031 Kč vynásobeného koeficientem mzdového nárůstu pro rok 1979. Procentní výměra za 34 roků Pokračování
- 4 -
53Ad 12/2016

pojištění činí 51 %, výpočtového základu, což představuje 9.734 Kč, protože starobní důchod náležející podle § 61a zákona byl vyšší výplata starobního důchodu vypočtená podle § 29 odst. 1a zákona nenáleží a nárok na tento důchod zanikl.

Proti tomuto rozhodnutí uplatnil žalobce odvolání z důvodů odpovídajících žalobním bodům.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalobce byl v době od 12. 9. 1972 do 15. 8. 1981 zaměstnán v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a) a b) zákona o sociálním zabezpečení a z toho zaměstnání byl uvolněn, protože vzhledem ke zdravotnímu stavu pozbyl trvale způsobilost konat dosavadní práci. Žalobci vznikl po zhodnocení následného období pobírání plného invalidního důchodu od 16. 8. 1981 do 31. 12. 1992 považovaného za ostatní zaměstnání v hornictví vykonávané v podzemí v hlubinných dolech nárok na starobní důchod dosažením věku 55 let, ke dni 19. 3. 2001. K tomuto datu získal 38 roků a 298 dnů doby pojištění. Doby pojištění získané po vzniku nároku na starobní důchod se do náhradní doby pojištění nezahrnují. Dobu od 19. 3. 2001 do 18. 3. 2011 nelze proto pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu zhodnotit. Pro zápočet doby trvání učňovského poměru je vycházeno z údajů poskytnutých Sociální pojišťovnou v Bratislavě. Podmínky pro přepočet hornického důchodu splněny nejsou, protože důchodový věk žalobce nebyl stanoven podle § 74a odst. 1 nebo § 76 odst. 1 zákona a fakticky nevykonával před 1. 1. 1993 alespoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Byl proveden výpočet starobního důchodu, odkazuje se na ustanovení § 19 odst. 1 zákona a vychází se zjištění, že žalobci byl přiznán plný invalidní důchod od 16. 8. 1981. Výpočet výše invalidního důchodu je v odůvodnění rozhodnutí uveden. K datu přiznání starobního důchodu byl žalobci vyplácen starobní důchod transformovaný podle § 61 zákona z invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně ve výši 13.569 Kč. Při dosažení věku 65 let zaniká nárok na invalidní důchod a vzniká nárok na důchod starobní. Starobní důchod pak náleží ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod. Starobní důchod přiznaný žalobci od 19. 3. 2011 je vyšší, než starobní důchod vypočtený podle § 29 odst. 1 zákona náleží, proto žalobci starobní důchod transformovaný z invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.

Žalobce doložil doby zaměstnání, které jsou v osobním listu důchodového pojištění zohledněny, k učebnímu poměru doložil potvrzení Střední odborné školy v REVÚCE o tom, že žalobce byl v učebním oboru strojní zámečník zařazen od 1. 9. 1961 do 29. 6. 1963.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Napadeným rozhodnutím byla vyřízena žádost žalobce o starobní důchod. V době podání žádosti byl žalobce poživatelem starobního důchodu ve smyslu § 61a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, kdy při dosažení věku 65 let zanikl nárok žalobce na invalidní důchod a vznikl mu nárok na starobní důchod. Starobní důchod byl žalobci vyplácen ve výši dříve poskytovaného invalidního důchodu třetího stupně, protože ten převyšoval vypočtený starobní důchod.

Žalobce požaduje přezkoumat, kdy dosáhl důchodového věku. Z osobního listu důchodového pojištění a podkladů pro jeho vyhotovení vyplývá, že žalobce působil v zaměstnání v první pracovní kategorii. Nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. 1. 1996 po odpracování stanovené doby Pokračování
- 5 -
53Ad 12/2016

zaměstnání v první pracovní kategorii zůstaly podle § 74 zachovány do 31. 12. 2018. Pro účely zákona o důchodovém pojištění se snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod považuje za důchodový věk. Žalobce odpracoval v první pracovní kategorii v roce 1964 57 pracovních dnů a dalších 298 dnů v roce 1965. Dále od 12. 9. 1972 do 21. 6. 1975 je evidováno zaměstnání v hlubinných dolech v období od roku 1972 do roku 1974 v rozsahu 841 dnů a v roce 1975 172 dnů. Od 24. 6. 1975 do 15. 8. 1981 je evidováno zaměstnání označené AA uran. Dále je prokázáno, že žalobce ukončil k datu 15. 8. 1981 pracovní poměr v tomto zaměstnání pro pracovní úraz, kdy byl uznán invalidním ve třetím stupni a byl poživatelem invalidního důchodu třetího stupně do svých 65 let.

Do první kategorie podle předpisů účinných před 1. 1. 1996 mimo jiné patřila zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech a ostatní zaměstnání v hornictví vykonávaná pod zemí v hlubinných dolech. V takových zaměstnáních žalobce působil od 12. 9.1972 do 21. 6. 1975 v hlubinných dolech, od 24. 6. 1975 do 15. 8. 1981 v uranových dolech. Dále je tu zaměstnání zařazené do první kategorii bez bližší specifikace v trvání necelého 1 roku. V uranových dolech žalobce odpracoval celkem 2245 dnů, v hlubinných dolech 1013 dnů, to činí celkem 3613 dnů, což je přibližně 9,8 roků.

Důchodový věk v 55 létech vznikl podle § 21 odst. 1 písm. a) tehdy, byl-li občan zaměstnán nejméně 15 roků v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech. Tento předpis na žalobce vztáhnout nelze, protože v uranových dolech pracoval po dobu necelých 6 let, v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí odpracoval nejvýše necelých 10 let.

Žalobce ukončil pracovní poměr v uranových dolech pro pracovní úraz, pro který mu byl přiznán invalidní důchod třetího stupně. Ke skončení pracovního poměru došlo tudíž se zřetelem k žalobcovu zdravotnímu stavu, který trvale ztratil způsobilost vykonávat dosavadní práci ve smyslu § 12 odst. 3 písm. e) zákona. Toto další období odpovídá kritériím podle § 21 odst. 1 písm. b) zákona, odpovídá první pracovní kategorii podle § 14 odst. 2 písm. b) jako ostatní zaměstnání v hornictví vykonává v pod zemí v hlubinných dolech. Takovému pracovnímu zařazení odpovídá od 16. 8. 1981 do 18. 3. 2001 téměř 20 let. To znamená, že žalobce splňuje podmínky nároku na starobní důchod v 55 letech podle § 21odst. 1 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení, které předpokládalo pro vznik nároku trvání zaměstnání v této kategorii nejméně po dobu 15 roků.

Právní zjištění žalované o tom, kdy žalobce dosáhl důchodového věku je správný, přičemž žalobce důchodového věku dosáhl v 55 letech tedy ke dni 19. 3. 2001. Období pobírání invalidního důchodu třetího stupně po dosažení důchodového věku do doby 65 let, nelze do doby pojištění zahrnout, protože to vylučuje ustanovení § 33 odst. 2 věta druhá zákona o důchodovém pojištění, podle které nelze pro účely doby pojištění uvažovat s náhradní dobou pojištění, kterou je mimo jiné i pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. To je zřejmé z ustanovení § 12 odst. 1 a § 5 odst. 1 písm. t) zákona o důchodovém pojištění. To má za následek, že při výpočtu procentní výměry důchodu je zapotřebí vycházet z doby pojištění do dosažení věku 55 let. Tato doba tak jak je uvedena v odůvodnění napadeného rozhodnutí pak odpovídá osobnímu listu důchodového pojištění a podkladům založeným ve spise.

Z toho co bylo uvedeno, vyplývá, že žalobce dosáhl důchodového věku v 55 letech pro zařazení v první pracovní kategorii v ostatních zaměstnáních v hornictví vykonávaných pod zemí v hlubinných dolech. Další žalobní bod se vztahuje k tomu, zda žalobci vznikl nárok na Pokračování
- 6 -
53Ad 12/2016

přepočet hornického důchodu. Podmínky pro takový postup upravuje § 76a zákona o důchodovém pojištění a vztahuje se na pojištěnce, kterým byl přiznán starobní důchod po 30. 6. 2006, jejichž důchodový věk byl stanoven podle § 74a odst. 1 nebo 76 odst. 1 a pojištěncům, kteří vykonávali před 1. 1. 1993 alespoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech popřípadě 10 let, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, které bylo podle dříve platných předpisů zařazeno mezi zaměstnání první pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku alespoň 55 let. Ustanovení § 74a odst. 1 se vztahuje na pojištěnce, které alespoň po dobu 10 let pracovali mimo jiné při těžbě uranu. Žalobce při těžbě uranu působil po dobu necelých 6 roků, a proto nelze procentní výměru starobního důchodu podle § 76a upravit. Ustanovení § 76 odst. 1 zákona, pak dopadá na mimořádné poskytování starobního důchodu některým horníkům, avšak ani této normě žalobcovu věc podřadit nelze. Ustanovení § 76a se dále vztahuje na pojištěnce, kteří alespoň po dobu 10 let byli zaměstnáni v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech, tedy jedná se o zaměstnání odpovídající § 14 odst. 2 písm. a) zákona o sociálním zabezpečení. Nejedná se o ostatní zaměstnání v hornictví vykonávaná pod zemí v hlubinných dolech podle § 14 odst. 2 písm. b) zákona, pro které žalobci vznikl nárok na starobní důchod v 55 letech ve smyslu § 21 odst. 1 písm. b) zákona. Se zřetelem k údajům o výkonu zaměstnání svého pojištění lze spolehlivě usoudit o tom, že žalobce v uranových dolech odpracoval necelých 6 let, dále se uvádí necelé 3 roky v hlubinném dole a jako první kategorie bez bližší specifikace je evidován další jeden necelý rok. Bez ohledu na to, že není spolehlivě určeno, zda v hlubinném dolu a po další necelý 1 rok vykonával žalobce zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, činí tato doba 9,8 roku. Není proto splněna zákonná podmínka o tom, že nárok na zvýšení procentní výměry důchodu vzniká při odpracování nejméně 15 let takového zaměstnání. Pro tyto důvody žalobci nárok na zvýšení procentní výměry pro zaměstnání v hornictví postupem podle § 76a nevznikl.

Poznamenává se, že žalovaná vyhověla žádosti žalobce a provedla výpočet starobního důchodu žalobce k datu 19. 3. 2011, kdy žalobce dosáhl věku 65 let a takto vypočtený důchod nedosahuje částky, která je mu vyplácená postupem podle § 61a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění.

Doba pojištění byla žalovanou stanovena rovněž správně k roku 2001, kdy žalobce dosáhl důchodového věku. V roce 2001a po celé období do roku 2008, kterého se žalobce v žalobě dovolává, byl žalobce poživatelem invalidního důchodu třetího stupně. Pobírání takového invalidního důchodu je náhradní dobou pojištění a ta se podle předpisu uvedeného v předchozí pasáži rozsudku do doby pojištění nezahrnuje, proto nelze dobu pojištění navýšit o období let 2001 až 2008.

Doba trvání pojištění po dobu učebního poměru byla Sociální pojišťovnou v Bratislavě doložená až od 1. 9. 1961. Není tu ani žádný jiný doklad, který by učební poměr, a tudíž dobu pojištění od 1. 9. 1960 do 31. 8. 1961 osvědčoval. Proto s tímto obdobím jako s dobou pojištění uvažovat nelze. Jestliže nelze započíst jeden nedoložený rok učebního poměru a období do roku 2008 po dosažení důchodového věku, pak nelze dosáhnout 48 roků pojištění. Kromě toho chybějící rok učebního poměru a necelých 8 dalších roků v období od roku 2001 do roku 2008 nečiní 10 let, o které by měla být navýšena celková doba pojištění nad dobu vypočtenou žalovanou. Celková doba doložené doby pojištění byla za období od 1. 9. 1961 do 19. 3. 2001 stanovena správně v rozsahu 38 roků a 298 dnů. Protože z náhradní doby pojištění, jímž je pobírání invalidního důchodu třetího stupně se započítává 80 % této doby, bylo na žalované, aby náhradní dobu pojištění zákonem předepsaným způsobem snížila. Pokračování
- 7 -
53Ad 12/2016

Náhradní doba pojištění činí 7155 dnů, z čehož na 80% připadá 5724 dnů. Tímto postupem upravená doba pojištění činí 34 roků a 327 dnů pojištění.

Soud nesdílí názor žalobce o tom, že nebylo zjištěno, v jakých zaměstnáních žalobce skutečně působil. Spis obsahuje evidenční listy o zaměstnání a výdělku jednotlivých zaměstnavatelů, případně potvrzení zaměstnavatelů o trvání pracovního poměru. Z osobního listu důchodového pojištění je zjevné, že jednotlivá zaměstnání na sebe plynule navazují a podklady ve spise umožňují učinit úsudek o tom, jaký je rozsah žalobcova zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí a jakou dobu lze podřadit ostatním zaměstnáním v hornictví vykonávaných pod zemí v hlubinných dolech.

Spisem je doloženo, že žalobce má nepřetržitou dobu pojištění od 1. 9. 1961, není pochyb o tom, že pracoval do okamžiku, kdy utrpěl pracovní úraz. Soud neshledal, že žalovaná vychází z nesprávně uvedených pracovních kategorií, kdy u žalobce jedná se především o tom, zda je správně vyznačeno zaměstnání v první kategorii, kdy s takovým zaměstnáním žalovaná prokazatelně uvažovala při zaměstnání žalobce v uranových dolech a dále po dobu zaměstnání v hlubinných dolech a jako zaměstnání první kategorie odpovídající ostatním zaměstnáním v hornictví vykonávaným v podzemí v hlubinných dolech hodnotila dobu pobírání invalidního důchodu třetího stupně do doby dosažení 55 roků, protože jednalo se o invalidní důchod pro pracovní úraz přiznaný z důvodu, že pro zdravotní stav žalobce nemohl vykonávat dále zaměstnání v uranových dolech. Zmiňuje-li žalobce zaměstnavatele OKD v Karviné a Třinecké železárny, tak ze spisu i z osobního listu důchodového pojištění je zřejmé, že žalobce v OKD v Karviné odpracoval v roce 1965 298 dnů v zaměstnání v první kategorii v Třineckých železárnách působil v předchozím roce jako zámečník. Z let 1964 a 1965 je vykázáno 355 dnů zaměstnání v první kategorii. S touto kategorií je též uvažováno při výkonu zaměstnání od 12. 9. 1972 do 21. 6. 1976 u Bánských staveb Prievidza, je doloženo, že v této době žalobce pracoval jako horník pod zemí v kvalifikační třídě 7. Jak již bylo prve uvedeno, toto zaměstnání činí celkem 1013 dnů pojištění.

Napadeným rozhodnutím byla projednána žádost žalobce sepsaná dne 22. 12. 2015 o starobní důchod podle § 29 zákona o důchodovém pojištění právě tak, jak byla se žalobcem sepsána Sociální pojišťovnou v Bratislavě. Jak již soud uvedl, bylo vycházeno ze všech započitatelných dob pojištění od roku 1961, přičemž tyto doby pojištění na sebe plynule navazují. Jediné období, které žalobce postrádá, doba od 1. 9. 1960 do 31. 8. 1961, není doložena. Při rozhodování žalovaná nikterak nepochybila v určení započitatelných dob pojištění. K pochybení nedošlo ani při stanovení dob pojištění odpracovaných v první a druhé kategorii, přičemž ke druhé pracovní kategorii nutno poznamenat, že v tomto zaměstnání žalobce nepůsobil po jeden celý rok. Zaměstnání v hlubinných dolech je takto označeno. Poznamenává se, že z obsahu spisu vyplývá, že při stanovení invalidního důchodu bylo k zařazení žalobce v první kategorii přihlédnuto. Žalovaná provedla výpočet důchodu podle žádosti žalobce k 19. 3. 2011, kdy dovršil 65 let, přičemž tento starobní důchod nedosahuje výše starobního důchodu dosud žalobci vypláceného. Dochází-li k souběhu nároků na důchod, pak podle § 58 má občan právo na výplatu toho důchodu, který je vyšší a tímto důchodem je právě starobní důchod, na který byl přeměněn invalidní důchod žalobce postupem podle § 61a zákona. Podmínky pro přepočet starobního důchodu v souvislosti se zaměstnáním v hornictví se stálým pracovištěm v pod zemí, rovněž nebyly splněny. Soud proto uzavřel, že pro důvody uvedené v žalobě není napadené rozhodnutí vadné.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Pokračování
- 8 -
53Ad 12/2016

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšná žalovaná nemá ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 1. února 2017

Samosoudkyně:

JUDr. Věra Balejová v. r.

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru