Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 Af 12/2020 - 43Rozsudek KSCB ze dne 08.03.2021

Prejudikatura

1 Afs 20/2008 - 152

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Afs 110/2021

přidejte vlastní popisek

51 Af 12/2020 - 43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci

žalobce: Město Hluboká nad Vltavou
se sídlem Masarykova 36, 373 41 Hluboká nad Vltavou

proti žalovanému: Ministerstvo financí
sídlem Letenská 15, 118 10 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2020, č. j. MF-6941/2016/1203 – 4

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 13. 7. 2020 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2020, č. j. MF-6941/2016/1203 – 4 (dále jen „napadené rozhodnutí“). V projednávané věci bylo žalobci na základě smlouvy o dotaci uzavřené roku 2011 s Úřadem Regionální rady regionů soudržnosti Jihozápad (dále jen „správce daně“) přislíbeno poskytnutí účelové dotace maximálně ve výši 13 644 328,73 Kč na úhradu 42,41 % celkových způsobilých výdajů na projekt nazvaný „Cyklistická stezka Hluboká nad Vltavou – Poněšice úsek II a III“. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) rozhodnuto o odvolání žalobce tak, že se platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně č. 12/2015, č. j. RRRSJ 32097/2015 ze dne 30. 10. 2015 (dále jen „platební výměr“) vydaný správcem daně mění. Správcem daně uložená částka 1 240 664 Kč na odvod za porušení rozpočtové kázně byla žalovaným snížena na částku 620 332 Kč. Správce daně shledal pochybení žalobce při zadávání veřejné zakázky, a to ve stanovení nepřiměřeného a diskriminačního technického kvalifikačního předpokladu s ohledem na druh, rozsah a složitost veřejné zakázky, když požadoval po uchazečích v zadávacím řízení doklad o vlastnictví obalovny nebo o zajištění a skladování dostatečného množství asfaltových směsí včetně plánu trasy pro včasnou dodávku asfaltových směsí na stanoviště. Žalovaný se s právním posouzením v platebním výměru ztotožnil, avšak přiměřený odvod za porušení rozpočtové kázně v projednávané věci považoval ve výši 5 % z výdajů vztahujících se k veřejné zakázce proplacené z dotace, a proto, jak bylo již zmíněno, snížil odvod stanovený správcem daně.

2. První žalobní námitka spočívala v tvrzení nesprávného právního hodnocení projednávané věci. Předně žalobce namítal, že nedošlo k porušení dotační smlouvy, neboť ta byla uzavřena v únoru 2011, zatímco zadávací řízení dle zákona o veřejných zakázkách (tehdy zákon č. 137/2006 Sb.) bylo vyhlášeno a proběhlo v roce 2009. Žalobce rozporoval závěry žalovaného, že až okamžikem proplacení výdajů souvisejících s předmětnou zakázkou z dotace lze posuzovat, zda proplacení výdajů bylo oprávněné či neoprávněné, resp. zda proběhlo v rozporu s dotační smlouvou, čímž by došlo k porušení rozpočtové kázně. Podle žalobce není správný závěr, že teprve v okamžiku proplacení výdajů souvisejících s předmětnou zakázkou z dotace lze uvažovat o tom, zda byly výdaje proplaceny oprávněně či nikoli a tedy zda proplacení odporovalo smlouvě o dotaci, a tím došlo k porušení rozpočtové kázně. Žalobce zdůraznil, že mu je vyčítáno uvedení diskriminačního technického kvalifikačního předpokladu v zadávací dokumentaci zpracované v roce 2009, a je proto přesvědčen, že k porušení dotační smlouvy nemohlo dojít, neboť k podpisu dotační smlouvy došlo až v roce 2011 s vědomím o existenci a obsahu zadávacího řízení v roce 2009.

3. Žalobce dále nesouhlasil s názorem žalovaného, že použitý technický kvalifikační předpoklad odporuje § 56 odst. 3 písm. f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, účinný do dne 1. 10. 2016 (dále jen „ZVZ“ nebo též „zákon o veřejných zakázkách“) a je diskriminační v rozporu s § 6 ZVZ. Rovněž namítal, že projednávaná věc není totožná či obdobná situacím nastalým v rozsudcích Nejvyššího správního soudu, na které žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazoval. Žalobce zdůrazňoval, že nepožadoval doklad o vlastnictví obalovny nebo smlouvu o smlouvě budoucí, nýbrž namísto smlouvy o smlouvě požadoval budoucí pouhý doklad o zajištění a skladování dostatečného množství asfaltových směsí včetně plánu trasy pro včasnou dodávku asfaltových směsí na staveniště, čímž nepožadoval po uchazečích uzavření smluvního vztahu s dodavatelem asfaltové směsi. Uvedené nelze dle žalobce považovat za jakousi rezervaci, jak se domníval žalovaný, což by jistě mohlo být diskriminační, ale požadovaný doklad si mohli opatřit všichni uchazeči o veřejnou zakázku. Žalobce podotkl, že se jednalo o velice složitou stavbu, na kterou byla vypsána veřejná zakázka, a bylo nezbytné, aby vybraný uchazeč měl zajištěné dostatečné množství asfaltové směsi a její včasné dodání na staveniště, přestože nebyl předem znám termín pokládky asfaltové směsi. Součástí technického kvalifikačního předpokladu byl i plán trasy pro včasnou dodávku asfaltových směsí na staveniště, čímž se žalobce snažil dosáhnout toho, aby nabídku podal pouze takový uchazeč, který bude srozuměn se všemi komplikacemi se stavbou souvisejícími, a přesto bude přesvědčen, že je schopen dílo provést. Žalobce odkazoval na rozhodovací praxi ÚOHS, která připouštěla, aby zadavatel v rámci prokazování splnění technických kvalifikačních předpokladů požadoval doložení dokladu o dispozici s obalovnou. Žalobce se domníval, že tímto uchazeči prokáží připravenost realizovat veřejnou zakázku včas, rychle a kvalitně.

4. Druhou žalobní námitkou žalobce brojil proti stanovení nepřiměřené výše odvodu za porušení rozpočtové kázně. Žalovaný dle žalobce nezohlednil rozsudek NSS č. j. 1 Afs 291/2017 – 33, který stanoví, že hledisko proporcionality musí být bráno v potaz nejen při vyměřování výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, ale již ve stádiu posuzování, zda případné pochybení formálního charakteru mělo vliv na účel, který je poskytnutím dotace sledován. Žalobce je přesvědčen, že k odvodu za porušení rozpočtové kázně dojít nemělo, neboť nebylo zasaženo do účelu poskytnuté dotace.

II. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shledal námitky žalobce nedůvodné a navrhl zamítnutí žaloby. V podrobnostech žalovaný odkazoval na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný v úvodu zdůraznil, že předmětem zakázky byla realizace cyklostezky, nikoli samotná dodávka asfaltové směsi. Žalovaný byl přesvědčen, že pro posouzení způsobilosti uchazečů realizovat danou zakázku by neměla být rozhodující okolnost, zda vlastní či mají smluvně zajištěnou spolupráci s konkrétní obalovnou. Mělo by být na uchazečích, aby sami posoudili, zda jsou schopni dostát smluvnímu závazku. Žalovaný uvedl, že zadavatel si může klást nároky na kvalitu díla, nikoliv však nastavovat požadavky ohledně obalovny. Dále poukazoval na § 22 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění zákona č. 465/2011 Sb. (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), který stanoví, že den připsání peněžních prostředků na účet příjemce se považuje za den porušení rozpočtové kázně, a také odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2012, č. j. 1 Afs 59/2012 – 34, z něhož vyplynulo, že je zcela irelevantní, zda došlo k pochybení před či po uzavření smlouvy o poskytnutí dotace. Žalovaný poukázal na řadu rozsudků správních soudů, které shodně zastávají názor, že požadavek, aby uchazeč v zadávacím řízení prokázal, že mu bylo konkrétní obalovnou již přislíbeno dostatečné množství příbalové směsi, jako technický kvalifikační předpoklad pro účast v zadávacím řízení, je diskriminační, pokud pro to absentují objektivní okolnosti.

6. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že dle obsahu správního spisu byla cílem projektu realizace cyklostezky a podíl ceny obalové směsi na ceně zakázky činil 9 %, z toho důvodu dospěl žalovaný k závěru, že obalová směs nemá dominantní roli v dané zakázce. Z uvedeného důvodu se žalovaný domníval, že požadavek žalobce na předložení dokladu byl zjevně nepřiměřený. Žalovaný uvedl, že se jednalo o diskriminaci nepřímou, která má ohrožovací povahu. S odkazem na judikát NSS č. j. 9Afs 78/2012 – 28 žalovaný uvedl, že postačí pouhá potencionalita podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.

7. K námitce nepřiměřené výše odvodu za porušení rozpočtové kázně žalovaný uvádí, že při rozhodování o její výši byla reflektována četnost pochybení a splnění účelu poskytnuté dotace. Výše odvodu odpovídala konstantní rozhodovací praxi žalovaného a právním předpisům ČR a nevykazovala žádné znaky diskriminační či netransparentní.

III. Obsah správního spisu

8. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující rozhodné skutečnosti: Dne 7. 2. 2011 byla uzavřena smlouva o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad č. j. RRRSJ 1212/2011 na projekt s názvem „Cyklistická stezka Hluboká nad Vltavou – Poněšice úsek II a III“ registrační číslo projektu CZ.1.14/3.1.00/05.01890 (dále jen „smlouva o dotaci“ nebo též „dotační smlouva“), na základě níž se správce daně zavázal poskytnout účelové dotace maximálně ve výši 13 664 328,73 Kč na úhradu 42,41 % celkových způsobilých výdajů, přičemž se jednalo o dotaci udělenou ex-post. Uzavřením smlouvy se žalobce zavázal, řídit se při realizaci projektu dalšími vyjmenovanými metodickými dokumenty. Ve dnech 3. 12. 2014 až 23. 6. 2015 probíhala administrativní kontrola EX-POST zaměřená na kontrolu dokladů doložených v rámci 3. monitorovací zprávy o zajištění udržitelnosti a dokladů předložených na základě výzvy k doplnění údajů. Výsledek této kontroly byl zahrnut do protokolu č. j. RRRSJ 19107/2015 ze dne 2. 7. 2015, proti němuž podal žalobce dne 24. 7. 2015 námitky. Na námitky reagoval správce daně dne 21. 8. 2018.

9. Dne 30. 10. 2015 vydal správce daně platební výměr č. 12/2015, č. j. RRRSJ 32097/2015 na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 240 664 Kč. Správce daně přistoupil k vydání platebního výměru proto, že z protokolu o kontrole naznal porušení zákona o veřejných zakázkách při zadání podlimitní veřejné zakázky na stavební práce. Správce daně stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 10 % z dotace žalobci poskytnuté.

10. Žalobce podal dne 27. 11. 2015 proti platebnímu výměru odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, jak bylo popsáno v odstavci 1 tohoto rozsudku.

IV. Právní názor soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

12. Žaloba není důvodná.

13. Žalobce v prvé řadě namítal nesprávné právní hodnocení. Jednou z dílčích žalobních námitek, o kterou žalobce své tvrzení opíral, tvrdil, že v rámci zadávacího řízení vyhlášeného a proběhlého v roce 2009, nemohl porušit smlouvu o dotaci, která byla uzavřena až v roce 2011. Žalobce k tomu citoval rozhodovací praxi žalovaného, nicméně nijak nespecifikoval rozhodnutí, z něhož citaci převzal, z toho důvodu nemůže krajský soud na tuto citaci relevantně reagovat, neboť mu nejsou známy okolnosti celého citovaného případu.

14. Žalobce brojil proti tvrzení žalovaného, že teprve okamžikem proplacení výdajů souvisejících se zakázkou z dotace lze uvažovat o tom, zda byly výdaje proplaceny oprávněně či neoprávněně a tedy zda nedošlo k porušení rozpočtové kázně. Žalobce se domníval, že takový přístup směšuje pojem „pochybení příjemce dotace“ a pojem „porušení rozpočtové kázně“, nicméně rozdíl mezi těmito pojmy, tak jak je vnímá, nijak nespecifikoval, krajský soud se proto k tomuto tvrzení nebude vyjadřovat, neboť to nepovažuje za relevantní žalobní bod.

15. Podle § 22 odst. 1 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech je porušením rozpočtové kázně každé neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti.

16. Podle § 22 odst. 2 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech je neoprávněným použitím peněžních prostředků podle odstavce 1 jejich použití, kterým byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, přímo použitelným předpisem Evropské unie, smlouvou nebo rozhodnutím o poskytnutí těchto prostředků, která souvisí s účelem, na který byly peněžní prostředky poskytnuty, ke kterému došlo před připsáním peněžních prostředků na účet příjemce a které ke dni připsání trvá; den připsání peněžních prostředků na účet příjemce se považuje za den porušení rozpočtové kázně; penále za porušení rozpočtové kázně se počítá ode dne následujícího po dni, do kterého měl příjemce na základě platebního výměru odvod uhradit.

17. Ustanovení § 22 odst. 2 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech předpokládá, že porušení rozpočtové kázně spočívající v neoprávněném použití peněžních prostředků může nastat ještě předtím, než dojde k připsání finančních prostředků na účet příjemce dotace, neboť toto ustanovení stanoví, jaký den je dnem, který se považuje za den porušení rozpočtové kázně bez ohledu na to, kdy k samotnému porušení rozpočtové kázně fakticky došlo. Žalobce se dopustil porušení zákona o veřejných zakázkách tím, že nastavil v zadávacím řízení takové technické kvalifikační předpoklady, které byly shledány jako zjevně nepřiměřené vzhledem k povaze veřejné zakázky, čímž se dopustil skryté diskriminace. Argumentace žalobce založená na tom, že po uzavření dotační smlouvy již k žádnému porušení nedošlo, nemůže obstát, neboť žalobce se podpisem smlouvy zavázal, že zadávání veřejné zakázky proběhne v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o veřejných zakázkách. Přestože zadávací řízení proběhlo ještě před uzavřením smlouvy o dotaci, tak žalobce svým podpisem smlouvy prohlásil, že se se všemi ustanoveními dotační smlouvy seznámil a zavazuje se se jimi řídit. Ačkoliv se zadávací řízení uskutečnilo před uzavřením dotační smlouvy, tak měl žalobce posoudit, zda zadávací řízení proběhlo v souladu s požadavky dotační smlouvy. Bylo-li následně shledáno porušení některých závazků ze smlouvy, musel za to nést následky. Článkem IX. bod 4 smlouvy o dotaci bylo stanoveno, že bude-li zjištěna taková nesrovnalost, která představuje porušení rozpočtové kázně podle § 22 zákona o rozpočtových pravidlech, je žalobce jako příjemce dotace povinen provést odvod za porušení rozpočtové kázně. Krajský soud má za to, že v nyní projednávané věci právě taková situace nastala. Shodná časová posloupnost událostí, resp. uzavření smlouvy o dotaci až po již proběhnutém zadávacím řízení, v rámci něhož dokonce došlo ke stejnému porušení zákona o veřejných zakázkách jako v nyní projednávané věci, nastala např. v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2019, č. j. 22 Af 126/2017 - 52, který rozhodl žalobu zamítnout a průběh zadávacího řízení byl Krajským soudem v Ostravě shledán jako protiprávní, přestože proběhl před uzavřením smlouvy o dotaci.

18. Analogii v poukazu žalobce na trestní právo v souvislosti s určením okamžiku porušení rozpočtové kázně shledává krajský soud jako zcela nepřiléhavou. Mezi trestním právem a nyní projednávanou věcí neexistuje žádná spojitost a vzájemná analogie je zcela vyloučena, neboť v posuzované věci jsou aplikovány zcela jiné právní předpisy.

19. Ačkoliv žalobce nesouhlasí se závěry daňových orgánů, tak kromě pouhých domněnek a vlastních názorů na projednávanou věc svá tvrzení neopírá o žádnou judikaturu, aplikovatelné právní předpisy či jiné odborné názory. Krajský soud naproti tomu poukazuje na shora citovanou dikci § 22 zákona o rozpočtových pravidlech a ve shodě s žalovaným poukazuje na rozsudek NSS ze dne 19. 9. 2012, č. j. 1 Afs 59/2012 – 34: „Z judikatury Soudního dvora k uvedeným předpisům plyne, že za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědni příjemci podpor. Skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje takovou odpovědnost. Opačný výklad by vedl ke stavu, kdy by byl příjemce dotace zbaven veškeré odpovědnosti za nesrovnalosti, které nebyly oznámeny poskytovatelem. Předpokladem práva dovolávat se legitimního očekávání je v takovém případě poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu, která mohou vzbudit legitimní očekávání u toho, komu jsou určena, a dále skutečnost, že tato ujištění jsou v souladu s použitelnými právními předpisy [rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2010, Sviluppo Italia Basilicata (C-414/08, Sb. rozh. s. I-02559); viz zejména body 102 a 107 rozsudku]. Zásady legitimního očekávání se tak nemůže dovolávat příjemce, který se dopustil zjevného porušení platné právní úpravy [rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 3. 2008, Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorziening a další (spojené věci C-383/06 až C-385/06, Sb. rozh. s. I-01561); bod 56]. Soudní dvůr proto neshledal, že by došlo k zásahu do zásady legitimního očekávání ani v případě, v němž příslušný vnitrostátní orgán nemohl v okamžiku, kdy rozhodl o poskytnutí pomoci, nevědět, že příjemce nedodržel pravidla pro zadávání veřejných zakázek, neboť vybral poskytovatele pověřeného uskutečněním operace financované z této pomoci ještě před tím, než mu byla pomoc poskytnuta [rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 12. 2011, Chambre de commerce et d'industrie de l'Indre (C-465/10, dosud nezveřejněný ve Sb. rozhodnutí)].“(pozn. podtrženo soudem) S ohledem na citovaný úryvek z rozsudku NSS lze jednoznačně konstatovat, že správce daně nenese žádnou odpovědnost za nedostatky nastalé při zadávacím řízení a nelze se tudíž žalobcem odvolávat na to, že správci daně muselo být zřejmé již při podpisu dotační smlouvy, že byla porušena rozpočtová kázeň. I kdyby správce daně již při podpisu dotační smlouvy věděl, že se žalobce při zadávacím řízení dopustil porušení rozpočtových pravidel, tak se tím žalobce jako příjemce dotace nezbavuje odpovědnosti za nedodržení pravidel při zadávání veřejné zakázky. Žalobce podotýkal, zda může být důvodem uložení odvodu jednání, o kterém obě strany v době uzavření dotační smlouvy věděly, resp. zda správce daně mohl uzavřít dotační smlouvu, jestliže věděl, že jednáním žalobce došlo k porušení rozpočtových pravidel. Krajský soud má za to, že odpověď na tuto otázku poskytuje rovněž citovaný rozsudek NSS, z něhož vyplývá, že správce daně nenese žádnou odpovědnost za způsob provedení zadávacího řízení. Správci daně neukládá žádný právní předpis povinnost před uzavřením dotační smlouvy posoudit, zda v minulosti nedošlo ze strany příjemce dotace k jednání, které naplňuje znaky porušení rozpočtových pravidel.

20. Přestože se žalobci může jevit takový postup jako nespravedlivý či nelogický, tak se opírá o právní předpisy a judikaturu. Vzhledem k tomu, že se jedná o dotaci poskytovanou ex-post, čili vyplacenou následně po realizaci projektu, na který byla poskytnuta, tak je ve své podstatě vyloučeno, aby nějaké pochybení, resp. porušení rozpočtových pravidel, nastalo až po vyplacení peněžních prostředků, když je projekt již dokončen.

21. Žalobce dále namítal, že jím stanovený technický kvalifikační předpoklad neodporuje § 56 odst. 3 písm. f) ZVZ a není diskriminační ve smyslu § 6 ZVZ. Předmětný žalobcem stanovený technický kvalifikační předpoklad spočíval v požadavku na předložení „dokladu o vlastnictví obalovny nebo o zajištění a skladování dostatečného množství asfaltových směsí včetně plánu trasy pro včasnou dodávku asfaltových směsí na stanoviště“.

22. Podle § 6 odst. 1 ZVZ platí, že zadavatel je povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

23. Podle § 56 odst. 3 písm. f) ZVZ platí, že k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na stavební práce může veřejný zadavatel požadovat přehled nástrojů či pomůcek, provozních a technických zařízení, které bude mít dodavatel při plnění veřejné zakázky k dispozici.

24. Žalobce si je vědom rozsáhlé judikatury správních soudů, v nichž požadavek na předložení dokladu o vlastnictví obalovny či smlouvy o smlouvě budoucí byl shledán jako diskriminační, nicméně žalobce zdůrazňoval, že nepožadoval smlouvu, nýbrž pouhý doklad, který nepředpokládá žádný smluvní vztah mezi dodavatelem a odběratelem asfaltové směsi. Krajský soud s žalobcem do jisté míry souhlasí, neboť v bohaté judikatuře skutečně zadavatel požadoval buď doklad o vlastnictví obalovny či smlouvu o smlouvě budoucí, nicméně podstata celého problému ve stanovení diskriminační podmínky je totožná i v nyní projednávané věci.

25. Krajský soud přistupuje k odkazu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2013, č. j. 1 Afs 69/2012 – 55, který jednoznačným způsobem prokazuje skutečnost, že požadavek žalobcem stanovený se vymykal standardnímu, transparentnímu a nediskriminačnímu charakteru zadávacího řízení: „Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že předmětem dané zakázky byla dodávka stavebních prací. Přesto byl v oznámení stanoven jako jeden ze dvou požadavků na prokázání technické způsobilosti velmi podrobný požadavek na dodání konkrétního stavebního materiálu (obalovaných směsí). Ačkoliv je logické, že stavební práce lze stěží provádět bez potřebného materiálu, je běžné, že stavební společnosti řeší jeho dodávky samostatně v rámci své podnikatelské činnosti. Provádění staveb a výroba stavebních materiálů jsou navíc dva sice blízké, ale samostatné průmyslové obory. (...) Požadavek na doložení dokladu o vlastnictví obalovny nebo smlouvy o smlouvě budoucí na dodávku obalovaných směsí by tak mohl být odůvodněn jen na základě objektivních okolností veřejné zakázky, resp. legitimními ekonomickými zájmy zadavatele (např. velmi obtížnou opatřitelností materiálu nebo jeho dominantní rolí v rámci dané zakázky). V nyní posuzované věci se však jednalo o zcela běžný stavební materiál, který je dostupný u velkého množství dodavatelů nacházejících se přímo v dané oblasti. Navíc z nerozporovaného vyjádření žalobce vyplývá, že se v případě tohoto materiálu jednalo o zanedbatelný objem v poměru k objemu celkovému. Nebyl tak dán žádný objektivní důvod na odlišný přístup právě v případě obalovaných směsí a tento požadavek byl tedy nepřiměřený. (...) Nedůvodnou shledal Nejvyšší správní soud i námitku, že bez určení konkrétní obalovny nelze vymezit podrobný plán trasy pro včasnou dodávku asfaltových směsí z obalovny na staveniště. Obdobně jako je starostí stavební společnosti (dodavatele) opatřit si stavební materiál, z něhož bude schopen zhotovit dílo v požadované kvalitě, tak je i věcí dodavatele, aby zajistil přesun stavebních hmot v souladu s technickými požadavky. Jak již bylo výše odůvodněno, není důvod v tomto ohledu na obalové směsi pohlížet jakkoliv rozdílně, neboť stejným požadavkům jsou podrobeny i jiné výrobky (např. transport beton apod.).“ Uvedené závěry jsou plně aplikovatelné na projednávanou věc, v níž neexistovaly žádné důvody, pro předkládání požadovaných dokladů všemi uchazeči v rámci zadávacího řízení.

26. Ačkoliv žalobce nepožadoval po uchazečích předložení smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené s dodavatelem asfaltové směsi, jako tomu bylo v četné judikatuře správních soudů, tak po nich přesto požadoval jakýsi doklad o zajištění a skladování dostatečného množství asfaltových směsí včetně plánu trasy pro včasnou dodávku asfaltových směsí na stanoviště, principiálně se tudíž jednalo v podstatě o shodnou situaci. I takový požadavek dle krajského soudu s ohledem na závěry vyslovené v judikatuře lze vnímat jako projev skryté diskriminace. Doklad o zajištění a skladování dostatečného množství asfaltových směsí podle krajského soudu ve shodě s daňovými orgány a oporou v judikatuře nemá pro výběr vítěze zadávacího řízení v projednávané věci zásadní význam. Požadovaná asfaltová směs není nijak ojedinělým materiálem, u něhož by hrozil jeho nedostatek, ani nebylo zapotřebí jeho nadměrné množství, které by případně mohlo být obtížně sehnatelné. Žalobce sám podotkl, že v okolí je řada obaloven, tudíž není obtížné si doklad obstarat, přesto jej však žalobce po uchazečích požadoval. Pro realizovanou stavbu také neplatí, že dodávka asfaltové směsi, měla dominantní roli v rámci celé veřejné zakázky. Asfaltová směs představovala 9 % z celkové hodnoty zakázky, což není rozporováno ani žalobcem. Krajský soud se shoduje s žalovaným, že takový podíl na celkové hodnotě zakázky zcela nepochybně nelze považovat za dominantní, a proto ani z tohoto hlediska nelze přisvědčit oprávněnosti posuzovaného technického kvalifikačního předpokladu.

27. Zároveň se krajský soud neztotožňuje s tvrzením žalobce, že se jednalo o „výrazně měkčí“ předpoklad, když nebyla vyžadována smlouva o smlouvě budoucí, ale pouhý doklad o zajištění a skladování dostatečného množství asfaltových směsí. K podstatě požadovaného dokladu a následkům, které zadání takového technického kvalifikačního předpokladu přineslo, se krajský soud vyjadřuje průběžně v celém řízení a nelze konstatovat výrazné zmírnění následků v případě požadavku na předložení předmětného dokladu oproti požadavku na předložení smlouvy o smlouvě budoucí.

28. Žalobce namítal, že požadovaný doklad o zajištění a skladování dostatečného množství byl jednostranným úkonem a nepředpokládal existenci smluvního vztahu mezi dodavatelem a odběratelem asfaltové směsi. Krajský soud, jak již uvedl, neshledal pro takový postup žalobce žádný důvod a vzhledem k existenci řady dodavatelů asfaltových směsí v okolí stavby, lze logicky dovodit, že obavy z jejího nedostatku oprávněné nebyly. Nejenže případný nedostatek asfaltové směsi by šel k tíži vybraného uchazeče s nejvýhodnější nabídkou zadávacího řízení, ale zároveň neexistoval žádný přesvědčivý důvod, domnívat se, že by vybraný uchazeč zadávacího řízení, byť by nebyl vlastníkem obalovny ani by neměl dopředu poptanou žádnou obalovnu, nebyl schopen předmětnou zakázku realizovat jen z toho důvodu, že by se mu následně nepodařilo zajistit si dostatečné množství daného stavebního materiálu. Ostatně požadovaný doklad, jak žalobce namítá, není smluvním závazkem o poskytnutí asfaltové směsi, resp. se jedná o pouhý čistě teoretický doklad o možném prodeji asfaltové směsi, který nijak nepotvrzuje, že v době realizace stavby by vybraný uchazeč zadávacího řízení měl skutečně k dispozici dostatek asfaltového materiálu.

29. Krajskému soudu není znám obsah dokladů, jimiž uchazeči disponovali a které požadovali potvrdit od dodavatele asfaltové směsi, resp. zda z nich bylo zřejmé, na jakou stavbu by byla případně asfaltová směs využita a pro jaké účely je doklad požadován. Z toho důvodu se lze jen dohadovat, zda dodavatelé asfaltové směsi mohli vydat více dokladů o možnosti dodat asfaltovou směs, jestliže nevěděli, že je doklad vydáván pro účely zadávacího řízení o veřejnou zakázku, a tudíž bude pouze jediný z žadatelů asfaltovou směs skutečně požadovat a nedojde k součtu celkového požadovaného množství asfaltové směsi.

30. Dále krajský soud poukazuje na situaci, která byť se může jevit absurdní či vyhrocená, tak ji nelze opomenout. Za předpokladu, že by se zadávacího řízení chtěli účastnit také vlastníci obaloven z okolí, mohli by odmítnout poskytnout jiným uchazečům o veřejnou zakázku, kteří obalovnu nevlastní, vydání dokladu o skladování a zajištění dostatečného množství materiálu, čímž by byli vyloučeni uchazeči nevlastnící obalovnu ze soutěže o veřejnou zakázku. V souvislosti s tím krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 Afs 20/2008 – 152, který popisuje případy skryté diskriminace, zjevně nastalé i v nyní projednávané věci: „Zákaz diskriminace uvedený v § 6 ZVZ zahrnuje jednak formu zjevnou, jednak formu skrytou. Za skrytou formu nepřípustné diskriminace v zadávacích řízeních je třeba považovat i takový postup, pokud zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením takových technických kvalifikačních předpokladů, které jsou zjevně nepřiměřené ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky, v důsledku čehož je zřejmé, že zakázku mohou splnit toliko někteří z dodavatelů (potenciálních uchazečů), jež by jinak byli bývali k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými. Někteří z dodavatelů totiž mají v takovém případě a priori znemožněnu účast v zadávacím řízení, byť by předmět veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní. Tím se znemožňuje dosažení cíle zákona o veřejných zakázkách, tedy zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli“. Nutno však podotknout, že krajský soud nezpochybňuje podstatu nastavení technických kvalifikačních předpokladů pro zadávací řízení, čímž je vytříbit uchazeče, kteří jsou způsobilí ke splnění veřejné zakázky, jak je v tomtéž rozsudku NSS uváděno: „Není totiž dost dobře možné požadovat po zadavatelích, aby jimi vyžadované kvalifikační předpoklady měly na všechny potencionální uchazeče stejné dopady. Takovýto požadavek by ostatně nebyl ani reálně možný a byl by v rozporu se smyslem kvalifikačních předpokladů, kterým je zajistit právě to, aby nabídku podali pouze uchazeči způsobilí ke splnění veřejné zakázky. Odvrácenou stranou stanovení kvalifikačních předpokladů je tedy selekce těch uchazečů, kteří ke splnění veřejné zakázky způsobilí nejsou, přičemž o takovéto (legitimními ekonomickými zájmy podložené) selekci nelze v žádném případě hovořit jako o skryté diskriminaci. Jak totiž správně uvádí shora citovaný R. Jurčík, pokud bychom chápali zásadu zákazu diskriminace „v absolutním měřítku, tak i samotný požadavek na kvalifikaci je v rozporu se zásadou rovnosti.“ (Zadávání veřejných zakázek…, str. 54; Zákon o veřejných zakázkách. Komentář, str. 66).“ Podstatou nyní projednávané věci je tudíž posouzení, zda žalobcem stanovené technické kvalifikační předpoklady nebyly ve vztahu ke konkrétní veřejné zakázce „zjevně nepřiměřené“. Vzhledem k tomu, že nejsou známy, a ani nebyly žalobcem tvrzeny, skutečnosti nasvědčující nezbytné potřebě takto raného předložení dokladu o zajištění vcelku běžné asfaltové směsi v nijak extrémním množství, přiklání se krajský soud k závěru, že se jednalo o zjevně nepřiměřený technický kvalifikační předpoklad, který měl za následek projevy skryté diskriminace.

31. Na podporu svých tvrzení krajský soud přirovná nyní projednávanou věc k rozsudku NSS ze dne 20. 12. 2012, č. j. 1 Afs 66/2012 – 64. Nejvyšší správní soud naznal, že i v situaci, že zadavatel určí jako technické kvalifikační předpoklady doklad o vlastnictví obalovny nebo smlouvu o smlouvě budoucí s vlastníkem obalovny na dodávku obalovaných směsí včetně podrobného plánu trasy pro včasnou dodávku asfaltových směsí z obalovny na staveniště, a to z důvodu specifických požadavků na přesun asfaltové směsi, shodně jako v nyní projednávané věci, tak byl takový požadavek shledán jako projev skryté formy nepřípustné diskriminace. Zájem zadavatele na řádném plnění veřejné zakázky nebyl ze strany Krajského soudu v Brně ani po podání kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem shledán jako relevantní. „Nejvyšší správní soud ovšem ve shodě s krajským soudem nenalézá žádnou souvislost mezi vlastnictvím (smluvním zajištěním) obalovny ve fázi zadávacího řízení a kvalitou poskytnuté asfaltové směsi, resp. řádným splněním veřejné zakázky vybraným uchazečem. Garance řádného splnění veřejné zakázky by ve fázi zadávacího řízení naopak měla plynout ze zadavatelem též požadovaného seznamu obdobných prací uskutečněných uchazečem v posledních letech. Na jeho základě by měl zadavatel bez obtíží uzavřít, zda je ten který uchazeč technicky způsobilý požadovanou zakázku řádně splnit. (...) Splnění veřejné zakázky se jistě neobejde bez zajištění dodávek celé řady dalších materiálů a služeb, neboť vybraný uchazeč s velkou pravděpodobností nebude vlastnit doly na písek, štěrk, vápenec a kamení, tavírny a válcovny kovů, betonárny či studny na vodu apod. Nejvyšší správní soud nenachází objektivní vysvětlení toho, proč zadavatel kladl takový důraz právě na obalované směsi a obdobné požadavky neuplatnil ve vztahu k jiným stavebním materiálům (…)“ Žalobce namítal, že předmětný technický kvalifikační předpoklad po uchazečích požadoval proto, aby zajistil řádné a kvalitní provedení zakázky, nicméně krajský soud se shoduje se závěry vyslovenými v citovaném rozsudku a sice, že tento požadavek řádné splnění zakázky rozhodně negarantuje.

32. Dalším žalobním bodem bylo zdůrazňováno, že se jednalo o složitou stavbu s velmi omezeným přístupem do lokality, neboť se jednalo o úzký koridor po levém břehu Vltavy s pouze jednosměrným provozem i při pokládce všech konstrukcí vozovky, a dalšími úskalími při realizaci stavby jako potřebou vypustit přehradu či skutečnost, že se jedná o chráněnou oblast. Krajský soud nerozporuje komplikovanost stavby zejména s ohledem na omezenou přístupnost, nicméně neshledává souvislost žádné z žalobcem vyslovených úskalí stavby s potřebou klást si v zadávacím řízení mezi technické kvalifikační předpoklady doklad o obstarání asfaltové směsi. Krajský soud kvituje tvrzenou snahu žalobce o velmi kvalitně a detailně připravenou zadávací dokumentaci, nicméně potřebu předložení dokladu o vlastnictví obalovny nebo o zajištění a skladování dostatečného množství asfaltových směsí neshledává jako předpoklad, který by měl mít v předmětném zadávacím řízení významnou roli. Pro zjišťování schopností uchazečů o veřejnou zakázku, zda mají již zkušenosti s obdobnými stavbami, zcela správně žalobce požadoval předložení seznamu obdobných prací uskutečněných v posledních letech, jak ostatně bylo zmíněno již v judikatuře NSS (viz odst. 30 tohoto rozsudku). Pochopitelně nelze předpokládat, že by některý z uchazečů již realizoval zcela shodnou stavbu se všemi jejími komplikacemi, nicméně předložené seznamy realizovaných staveb mohly žalobci poskytnout pohled na zkušenosti uchazečů s obdobnými stavbami a zvládáním různých komplikací či například zkušenosti s realizací rozsáhlých staveb.

33. Žalobce dále odkazoval na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále také „ÚOHS“), v nichž měl být připuštěn požadavek na doložení dispozice s obalovnou. Krajský soud uvádí, že v prvně odkazovaném rozhodnutí ÚOHS sp. zn. S991/2014/VZ bylo konstatováno, že zadavatel nevymezil minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů podle § 56 odst. 3 písm. f) ZVZ takovým způsobem, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť v zadávací dokumentaci požadoval doložení dokladu o vlastnictví nebo smluvním zajištění dvou obaloven asfaltových směsí s kapacitou výroby min. 160 tun/hod., přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Krajský soud uvádí, že toto rozhodnutí nijak neovlivňuje způsob rozhodnutí v nyní projednávané věci, neboť v rozhodnutí ÚOHS bylo konstatováno, že tento požadavek zadavatele na předložení dokladu o vlastnictví nebo smluvním zajištění dvou obaloven asfaltových směsí se stanovenou kapacitou výroby je v rozporu s § 56 odst. 3 písm. f), a to kvůli diskriminačnímu požadavku na výkon obaloven. Z toho však nelze usuzovat, že samotný požadavek na předložení předmětného dokladu byl zcela v souladu s právními předpisy a za pomoci analogie dovozovat, že požadovaný doklad nebyl v nyní projednávané věci diskriminační. Naopak toto rozhodnutí spíše přisvědčuje způsobu rozhodnutí v nyní projednávané věci.

34. Ani další odkazované rozhodnutí ÚOHS sp. zn. S0207/2018/VZ nebylo skutkově podobné, neboť v tomto řízení zadavatel kladl požadavek na předložení dokladu o vlastnictví obalovny nebo smluvním zajištění dodávek směsí až na vybraný subjekt ze zadávacího řízení, s nímž již byl ve fázi před podpisem smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky, tudíž se jednalo již o závěrečnou fázi zadávacího řízení a tehdy již měl mít vybraný uchazeč o veřejnou zakázku postaveno najisto, jakým konkrétním způsobem zajistí splnění předmětu veřejné zakázky. V takové situaci krajský soud nepovažuje požadavek na předložení dokladu za diskriminační, neboť je požadován pouze po jediném vybraném uchazeči a v takové fázi zadávacího řízení by vybraný uchazeč jistě již měl mít zajištěnou dodávku obalovaných směsí.

35. Krajský soud tak námitky spočívající v odkazu na rozhodnutí ÚOHS shledává jako zcela nedůvodné, neboť odkazovaná rozhodnutí nijak nesouvisela s projednávanou věcí a nebyla způsobilá změnit právní názor soudu ani zpochybnit napadené rozhodnutí, neboť upravovala věcně odlišné případy. Závěry Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže žalobce v žalobě záměrně dezinterpretoval.

36. Poslední žalobní námitkou bylo namítáno stanovení nepřiměřené výše odvodu za porušení rozpočtové kázně. Žalobce uvedl, že hledisko proporcionality musí být bráno v úvahu nejen při vyměřování výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, ale již při posuzování, zda formální pochybení mělo vliv na účel, který je poskytnutím dotace sledován. Krajský soud neshledal ani tuto námitku žalobce důvodnou.

37. Podle krajského soudu byla výše odvodu žalovaným řádně odůvodněna, nijak nevybočuje ze zavedené praxe a odvod ve výši 5 % lze považovat vzhledem k okolnostem za přiměřený. Odvod ve výši 5 % z dotace poskytnuté žalobci v projednávané věci, v níž bylo shledáno pochybení v rámci zadávacího řízení, které mohlo mít finanční dopad na realizaci projektu podle žalovaného pouze potenciální, lze považovat skutečně za přiměřený, neboť výše odvodu je na samé spodní hranici. Stanovená výše odpovídá řádku 10 rozhodnutí Komise C(2013) 9527 final ze dne 19. prosince 2013, kterým se stanoví a schvalují pokyny ke stanovení finančních oprav, jež má Komise provést u výdajů financovaných Unií v rámci sdíleného řízení v případě nedodržení pravidel pro zadávání veřejných zakázek (dále jen „COCOF“), který umožňuje snížit sazbu až na 5 %. Podle dokumentu COCOF, z něhož daňové orgány při stanovování výše odvodu vycházely, není možné stanovit nulový odvod v případě nastalé nesrovnalosti v rámci zadávacího řízení. Ačkoliv finanční dopad na realizaci projektu nebyl faktický, ale pouze v rovině potenciální, přesto k porušení rozpočtové kázně došlo, což je důvod stanovení výše odvodu na samé spodní hranici. Žalobce odkazoval na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 291/2017 – 33, který stanoví, že „při stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je třeba vycházet ze zásady přiměřenosti, tedy rozumného vztahu mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Správce daně musí zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti (§ 44a odst. 4 rozpočtových pravidel, ve znění do 29. 12. 2011) a své rozhodnutí náležitě odůvodnit“. Citované usnesení se vztahovalo k porušení rozpočtové kázně podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), nicméně v nyní projednávané věci se porušení rozpočtové kázně opíralo o zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Navzdory tomu nelze výrok rozšířeného senátu rozporovat, soud souhlasí, že stanovená výše odvodu za porušení rozpočtové kázně musí vycházet ze zásady přiměřenosti a stanovenou výší odpovídat závažnosti porušení rozpočtové kázně.

38. V projednávané věci byla výše stanovena na samotné spodní hranici odvodu, což zcela korespondovalo se závažností porušení rozpočtové kázně ze strany žalobce. Závěrem krajský soud odkazuje na žalobcem poukazované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který uvedl: „Rozšířený senát proto souhlasí s předkládajícím prvním senátem, že při stanovení výše odvodu je třeba zvažovat všechny podstatné okolnosti konkrétního porušení rozpočtové kázně a vycházet z principu přiměřenosti, tedy rozumného poměru mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Pokud tedy okolnosti konkrétního případu vyvolávají otázku ohledně závažnosti porušení dané povinnosti, musí správce daně zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti. V každém případě však půjde o porušení rozpočtové kázně.“ Žalobce podle názoru soudu dezinterpretoval závěry rozšířeného senátu, když se domníval, že při nízké závažnosti porušení rozpočtové kázně nemá docházet k žádnému odvodu. Takový závěr z citovaného usnesení nevyplývá, pouze v něm rozšířený senát upozorňuje na to, že při nízké závažnosti porušení není zapotřebí stanovit odvod v plné výši poskytnutých prostředků. Uvedené bylo v projednávané věci zohledněno, neboť výše odvodu odpovídala pouhým 5 % z hodnoty poskytnuté dotace, a proto má zdejší soud za prokázané, že žalovaný postupoval v souladu s judikaturou, když zohlednil výši odvodu tak, aby byla přiměřená k míře závažnosti porušení rozpočtové kázně.

VI. Závěr, náklady řízení

39. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 8. března 2021

JUDr. Marie Trnková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru