Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 Af 11/2016 - 38Rozsudek KSCB ze dne 24.07.2017

Prejudikatura

6 As 18/2014 - 42

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Afs 320/2017

přidejte vlastní popisek

51Af 11/2016 - 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Centrum sociálních služeb Stod, příspěvková organizace, se sídlem Stod, ul. 28. října 377, právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem AK Svejkovský, Kabelková a spol., Plzeň, Kamenická 2378/1, proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2016 č.j. MF-41906/2014/1203-4, takto:

Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 22. 4. 2016 č.j. MF-41906/2014/1203-4 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.228 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

(1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 21. 6. 2016 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 22.4.2016 č.j. MF-41906/2014/1203-4, kterým byl změněn platební výměr č. 5/2014 na odvod za porušení rozpočtové kázně č.j. RRRSJ 7854/2014 ze dne 14.3.2014 tak, že částka 39.237.733 Kč uložená za porušení rozpočtové kázně se snižuje na 2.241.294 Kč.

Pokračování
- 2 -
51Af 11/2016

(2) Žalobce v žalobě připomněl obsah napadeného rozhodnutí a specifikoval zjištění žalovaného, která vyjádřil pod č. I – III. Rozhodnutí považuje za částečně nezákonné a částečně nepřezkoumatelné.

(3) Ke zjištění I. žalobce uvedl, že žalovaný nepostupoval zcela v souladu se zásadou přiměřenosti. Tato zásada se netýká pouze hodnocení výše odvodu, ale v případě, že se vytýkaná nesrovnalost týká pouze té části dotace, která je oddělitelná od celkového objemu vyplacených prostředků, bude se odvod vztahovat pouze k takto vymezené sumě, neboť je zřejmé, v jaké výši byla porušena rozpočtová kázeň. K tomu žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. V dané věci správce daně vycházel z toho, že podíl počtu položek označených názvem, resp. odkazem na celkovém počtu položek stavby činil cca 24 % a podíl finančního objemu dotčených položek na celkové finanční hodnotě stavby cca 32 %. Žalobce vyslovil přesvědčení, že bylo nutné zkoumat a hodnotit, jaký byl podíl těchto položek z konkrétní nabídky vybraného uchazeče, jinak řečeno, jaký byl podíl těchto položek z celkového finančního objemu veřejné zakázky. Žalovaný měl postupovat při použití zásady proporcionality tak, že položky ve výkazu výměr, které byly označeny, měl posoudit, jaký je jejich poměr vzhledem k celkovému objemu a z takto vyčíslené částky stanovit odvod. Žalovaný se věcí takto nezabýval, a proto žalobce označil v této části jeho rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

(4) Ke zjištění II. žalobce rozporoval uložení částky odvodu ve výši 292.164.63 Kč, neboť tuto částku zaplatil žalobce na účet poskytovatele dne 3. 9. 2014. Podle žalobce měl žalovaný ohledně této části řízení zastavit podle § 106 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 106 odst. 2 daňového řádu. V této části je rozhodnutí nezákonné.

(5) Ke zjištění III. žalobce uvedl, že je třeba zásadu přiměřenosti aplikovat i ohledně otázky, zda vytýkané pochybení je způsobilé být porušením rozpočtové kázně, tak jak je uvedeno v zákoně č. 218/2000 Sb. Pokud by totiž byla pouze porušena povinnost, která by byla formálního charakteru a neměla vliv na účel, který je poskytnutím dotace sledován, nemohlo by se jednat o kvalifikované porušení rozpočtové kázně, které by zakládalo důvod pro stanovení odvodu poskytnutých finančních prostředků zpět do státního rozpočtu nebo jiného fondu. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2014 č.j. 4 As 117/2014-39, z něhož k věci citoval. NSS v tomto rozsudku navíc poukázal na judikaturu Soudního dvora EU, konkrétně rozsudek z 21. 12. 2011 C 465/10, kde v souvislosti se zpětným vymáháním dotací poskytnutých ze strukturálních fondů v důsledku zjištění, že byly porušeny podmínky k poskytnutí dotace, uvedl, že konstatování menší nesrovnalosti nevede k tomu, aby byly vyplacené prostředky zčásti vymáhány zpět. Z těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu.

(6) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Nejprve ve svém vyjádření vylíčil skutkový děj a zrekapituloval argumenty žalobce uvedené v žalobě.

(7) Žalovaný se v rámci odvolacího řízení ztotožnil se závěry správce daně v prvé instanci. Vysvětlil, v čem spatřuje podstatu pochybení žalobce, avšak s ohledem na nezbytnost aplikace zásady proporcionality snížil odvod tak, že za pochybení I. stanovil 5 % z hodnoty dotace proplacené v souvislosti se zakázkou, při jejímž zadání došlo k porušení ZVZ. V pochybení II. se jednalo o nezpůsobilé výdaje, které nesmějí být z dotace vůbec Pokračování
- 3 -
51Af 11/2016

uhrazeny, tudíž odvod byl potvrzen v plné výši, avšak současně odvolací orgán konstatoval, že tato část odvodu již byla uhrazena a žalobce nemá povinnosti ji hradit, u pochybení III. uvedl, že jednalo se o porušení dílčí nefinanční podmínky smlouvy, tudíž výše odvodu byla z principu obtížně stanovitelná, a proto žalovaný využil logické úvahy auditního orgánu, který při stanovení korekce vycházel z částky nákladů na účetní audit, respektive podílu dotace na této částce.

(8) Žalovaný připomněl, že je při rozhodování o odvolání vázán zásadami daňového řízení, především zásadou rovného přístupu, proto v případech, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně v souvislosti s porušením ZVZ, vychází při stanovení částky odvodu z rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. 12. 2013, kterým se stanoví a schvalují pokyny, které stanovení finančních oprav, jež má komise provést u výdajů financovaných Unií v rámci sdíleného řízení v případě nedodržení pravidel pro zadávání veřejných zakázek upravují. V bodu I. 3 kritéria, která je třeba vzít v úvahu při rozhodování při sazbě opravy, když má být uplatněna, má být uvedeno, že pokyny stanoví řadu oprav v sazbě 5 %, 10 %, 25 % a 100 %, které se uplatní na výdaje v rámci zakázky. Vzhledem k tomu, že podle názoru žalované nebylo lze přesně vyčíslit finanční důsledky uvedených specifických názvů, jejichž důsledkem byl nerovný přístup pro zájemce, případně vytvoření neodůvodněných překážek pro otevření veřejné zakázky hospodářské soutěži (bod 11 kapitola 2.1 pokynů finančním opravám) byla zvolena sazba opravy 5 % na část dotace, která byla žalobci proplacena v souvislosti s předmětnou veřejnou zakázkou. Pokud by byl aplikován postup, který požaduje žalobce, bylo by nutné nahlížet na všechny chybně zadané položky jako na nezpůsobilé výdaje a v důsledku toho uložit k odvodu téměř jednu třetinu finančních prostředků poskytnuté dotace, to je cca 12.500.000 Kč. Procentní sazbu lze uplatňovat právě jen v případech, kdy není možné finanční důsledky pro danou zakázku přesně vyčíslit. Žalovaný zastává názor, že takto vyčíslený odvod by byl pro žalobce méně příznivý než přístup zvolený žalovanou. Žalovaný odmítl námitku ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, neboť v konkrétním případě je zřejmé, jak odvolací orgán vypořádal námitky žalobce, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se při rozhodování řídil. Dále žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu I ÚS 729/2000, z něhož vyplývá, že každé rozhodnutí není nutné natolik obsáhle odůvodňovat. Proto žalovaný odmítl námitku ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.

(9) K námitce ke zjištění II. žalovaný uvedl, že rozhodnutí o odvodu za porušení rozpočtové kázně je deklaratorního charakteru, sama povinnost odvodu vyplývá z ustanovení § 22 odst. 4 zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí. Napadený výměr byl žalobci doručen dne 18. 3. 2014, k úhradě částky 292.164,63 Kč došlo dne 3. 9. 2014. V době vydání platebního výměru bylo uložení odvodové povinnosti zjištěno v naprostém souladu se zákonem a odvolací orgán neměl proto tuto deklarovanou povinnost důvod rušit a řízení zastavovat.

(10) Ve zjištění III žalovaný uvedl, že poskytování dotací a správy odvodů za porušení rozpočtové kázně u dotací podléhá rozpočtovým pravidlům územních rozpočtů, nikoli zákonu č. 218/2000 Sb. Neoprávněným užitím peněžních prostředků poskytnutých z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnosti je podle § 22 odst. 2 písm. b) rozpočtových pravidel územních rozpočtů ve znění účinném v době nesplnění smlouvou stanovené povinnosti i porušení povinnosti stanovené právním předpisem, přímo použitelným předpisem Evropské unie, smlouvou nebo rozhodnutím o poskytnutí těchto prostředků, která souvisí s účelem, na který byly peněžní prostředky poskytnuty. Žalovaná nepovažovala za přiměřené závažnosti tohoto pochybení uložit povinnost odvodu celé poskytnuté dotace, jak tomu bylo v případě Pokračování
- 4 -
51Af 11/2016

zmiňované žalobcem, a proto byla v odvolacím řízení za toto pochybení stanovena částka odvodu tak, aby odpovídala podílu dotace na nákladech za opožděně provedený audit ve výši 3.700 Kč, což činí 0,009 % z poskytnuté částky dotace.

III. Obsah správních spisů.

(11) Ze spisu, který si soud vyžádal, vyplynulo, že žalobce uzavřel s Regionální radou soudržnosti Jihozápad, České Budějovice smlouvu o podmínkách poskytnutí dotace z regionálního operačního programu NUTSII Jihozápad ze dne 28. 1. 2009 ve znění dodatku č. 1 ze dne 30. 7. 2009, dodatku č. 2 ze dne 29. 1. 2010, dodatku č. 3 ze dne 6. 9. 2010, dodatku č. 4 ze dne 3. 1. 2011 a dodatku č. 5 ze dne 26. 5. 2011 (dále jen „smlouva o dotaci“) Předmětem smlouvy bylo poskytnutí účelové dotace maximálně ve výši 41.523.028 Kč na úhradu 92,5 % způsobilých výdajů projektu č. CZ1.14/2.5.00/03.00693 s názvem „Sociálně terapeutické centrum DOZP Stod“. Dotace byla vyplacena vždy po předložení etapové monitorovací zprávy a žádosti o platbu.

(12) Auditní orgán Ministerstva financí ČR provedl audit operace projektu podle čl. 62 odst. 1 písm. b) Nařízení rady ES č. 1083/2006 a v souladu se zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě. Kontrolní nález byl shrnut do zprávy o auditu operace č. ROPJZ/2013/O/026 ze dne 9. 12. 2013. Bylo zjištěno porušení ZVZ – vymezení předmětu veřejné zakázky na stavební práce uvedením konkrétních názvů materiálů nebo výrobků zadávací dokumentaci, změna způsobilosti výdajů týkajících se daně z přidané hodnoty a nedodržení metodických dokumentů ROPJZ.

(13) Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad vydal dne 14. 3. 2014 platební výměr č. 5/2014 č.j. RRRSJ 7854/2014, kterým žalobci uložil odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 39.237.733 Kč. Proti tomuto platebnímu výměru podal žalobce včasné odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím, tak jak je specifikováno pod bodem 1) tohoto rozsudku.

IV. Právní názor soudu.

(14) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“).

(15) Žaloba byla důvodná.

(16) Úřad Regionální rady regionu soudržnosti jako správce daně je orgánem oprávněným k výkonu dohledu nad dodržováním rozpočtové kázně. To stanoví § 22 zák. č. 250/2000 Sb. Podle tohoto ustanovení rozhoduje uvedený orgán o uložení odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně. V ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) tohoto zákona je definováno porušení rozpočtové kázně jako každé neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých z rozpočtů Regionální rady regionu soudržnosti. Ustanovení § 22 odst. 2 téhož zákona definuje, co je neoprávněným použitím peněžních prostředků podle odstavce 1. Ve větě první tohoto ustanovení, je uvedeno, že neoprávněným použitím peněžních prostředků je jejich použití způsobem, kterým byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, přímo použitelným předpisem Evropské unie, smlouvou nebo rozhodnutí o poskytnutí těchto prostředků. Žalobce se v článku VI. Pokračování
- 5 -
51Af 11/2016

smlouvy o poskytnutí dotace zavázal postupovat při realizaci projektu podle zákona o veřejných zakázkách. Ze zákonné dikce i ze smlouvy samotné vyplývá, že Úřad Regionální rady regionu soudržnosti byl oprávněn zkoumat, zda žalobce postupoval v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, a to za účelem kontroly dodržování rozpočtové kázně, respektive podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta; to vyplývá i z článku IX. smlouvy o poskytnutí dotace a též z § 22 odst. 9 písm. b) zák. č. 250/2000 Sb. Úřad Regionální rady regionu soudržnosti tak podle názoru krajského soudu při plnění svých kontrolních pravomocí postupoval v souladu se zákonem č. 250/2000 Sb.

(17) Žalobce v žalobě ke zjištění číslo I. namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť se žalovaný nezabýval jeho odvolací námitkou a nehodnotil podíl položek výkazu výměr specifikovaných názvy nebo odkazy, nevymezil podíl těchto položek z konkrétní nabídky vybraného uchazeče, tudíž nepostupoval při použití zásady proporcionality.

(18) Soud se proto v prvé řadě zabýval otázkou namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu bylo zapotřebí otázku přezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí postavit najisto, neboť pokud by soud pro nedostatek důvodů rozhodnutí žalovaného takové rozhodnutí přezkoumal, zatížil by sám své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2007 č.j. 5 Afs 115/2006-91). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že z odůvodnění správního rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (viz kupříkladu rozsudek NSS ze dne 17.1.2013 č.j. 1 Afs 92/2012-45. Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů (rozsudek NSS ze dne 19.12.2008 č.j. 8 Afs 66/2008-71). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nedostatek důvodů nelze zhojit ve vyjádření k žalobě (rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008 č.j. 8 Afs 66/2008-71). V tomto směru je k této problematice dostupná i judikatura Ústavního soudu, podle které je smyslem a účelem odůvodnění rozhodnutí především ozřejmit, proč správní orgán rozhodl, jak rozhodl, neboť jen tak lze ověřit, že důvody rozhodnutí jsou v souladu s právem a nejsou založeny na libovůli (nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997 sp. zn. III ÚS 271/96).

(19) Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí (platebnímu výměru č. 5/2014), kterým mu byl stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 39.237.733 Kč odvolání. Ke zjištění označeném I. žalobce v tomto odvolání poukázal na skutečnost, že doložil stanovisko zpracovatele zadávací dokumentace společnosti ARCHITEKT VOREL s.r.o., architektonický ateliér, kdy k zařazení obchodních názvů části předmětu dodávek uvedl, že se tak stalo s ohledem na výsledek projednání technických parametrů projektu z odpovědným pracovníkem Krajského konzultačního střediska NIPI ČR sdružení pro životní prostředí zdravotně postižených ČR. Poukázal na § 44 odst. 9 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“), podle kterého sice není-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, nesmí zadávací dokumentace zejména technické podmínky obsahovat požadavky nebo odkazy na obchodní firmy, názvy nebo jména a příjmení, specifická označení zboží a služeb, které platí pro určitou osobu, popřípadě její organizační Pokračování
- 6 -
51Af 11/2016

složku za příznačné, patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky nebo označení původu, pokud by to vedlo ke zvýhodnění nebo vyloučení určitých dodavatelů nebo určitých výrobků. Avšak takový odkaz lze výjimečně připustit postupem podle § 45 a 46 ZVZ, není-li popis předmětu veřejné zakázky provedený tímto postupem dostatečně přesný a srozumitelný. Poukázal na to, že zákaz je prolamován tehdy, pokud je uvedení odkazu odůvodněno zvláštnostmi předmětu veřejné zakázky. To v jeho případě nastalo, jak vyplynulo z jím předložených stanovisek, zejména pro tři nejzásadnější označené položky v zadávací dokumentaci (Výtah FREE-VOTOlift typ IV, technologie vytápění – kotel Geminox THRi 5-25 C a zařízení pekárny od firmy PEKASS s ovládáním pro noční pečení MIWE). Dále uvedl, že pokud jeho jednání správce daně hodnotil jako ohrožovací jednání, měl popsat, v čem takové ohrožení spočívá. Současně zdůraznil, že správce daně v napadeném rozhodnutí vycházel z toho, že podíl počtu položek označených názvem, respektive odkazem na celkovém počtu položek stavby činil cca 24 % a podíl finančního objemu dotčených položek na celkové finanční hodnotě stavby cca 32 %. Proto žalobce v odvolání požadoval, že je třeba vyhodnotit podíl položek výkazu výměr specifikovaných názvy nebo odkazy a určit, jaký byl podíl těchto položek z konkrétní nabídky vybraného uchazeče, nikoliv obecně, jak to učinil správce daně v napadeném rozhodnutí. Takový podíl je nutné k otázce porušení zákazu uvedeného v § 44 odst. 9 ZVZ zohlednit, a to jak ve stanovení míry závažnosti porušení tohoto zákazu, tak v konstatování, zda se jednalo o porušení závažné, či méně závažné.

(20) Žalovaný správní orgán k této odvolací námitce v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že zjistil, že odkaz na konkrétní názvy materiálů je uveden u cca 25 položek z celkového počtu 269 položek. Dále je uveden konkrétní název dvou výrobků konkrétně výtah FREE-VOTOlift typ IV a pekárna technologie – výrobce PEKASS. Správce daně v platebním výměru uvedl, že tato zařízení nebyla v době realizace projektu jediná, která splňovala specifické požadavky zadavatele vyvolané zdravotním postižením. Žalovaný správní orgán však uzavřel, že přihlédl k ustanovení § 44 odst. 9 ZVZ a uzavřel, že nelze vyloučit, že i popis předmětu veřejné zakázky podle § 45 a 46 ZVZ by nemohl být dostatečně výstižný. S ohledem na připuštění alternativních produktů odvolací orgán nehodnotil použití výše uvedených odkazů na konkrétní názvy jako porušení § 44 odst. 9 ZVZ. Žalovaný se však ztotožnil se závěrem správce daně při hodnocení všech ostatních položek, kdy zadavatel uvedl ve výkazu výměr odkaz na konkrétní výrobky například zdivo POROTHERM, desky Fermacel, rohož ACO VARIO, izolace ISOKORB,…) aniž toto uvedení odkazu relevantním způsobem odůvodnil. Podle žalovaného pro tento závěr není nikterak rozhodující, že celkový finanční objem těchto položek není závažný. V tomto směru žalovaný uzavřel, že žalobce porušil § 44 odst. 9 ZVZ a nesplnil povinnost stanovenou v článku VI. bod 2 smlouvy o poskytnutí dotace a dopustil se tak porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 22 odst. 2 ve znění účinném v době poskytnutí finančních prostředků souvisejících s předmětnou zakázkou. K tomuto zjištění žalovaný na straně 6 žalobou napadeného rozhodnutí připojil svou úvahu o výši uložené sankce, kdy vyslovil domněnku, že použitím rozhodnutím Evropské komise ze dne 19. 12. 2013 pro stanovení přiměřené sankce je dostatečně zajištěna rovnost rozhodování ve srovnatelných případech a přihlédl ke všem okolnostem konkrétního případu a stanovil sankci za jištěné pochybení v dolní hranici 5 % z dotace poskytnuté žalobci v souvislosti s touto zakázkou.

(21) Soud hodnotí ve vztahu k žalobcem vyslovené odvolací námitce ke zjištění označeném I. rozhodnutí žalovaného správního orgánu za nepřezkoumatelné a nepřezkoumatelnost spočívá v nedostatku důvodů rozhodnutí. Tuto vadu žalobou napadeného rozhodnutí nelze zhojit v souvislosti s doplněním důvodů rozhodnutí, Pokračování
- 7 -
51Af 11/2016

které žalovaný správní orgán uvedl ve svém vyjádření k žalobě, kde se blíže vyjádřil k žalobním námitkám a doplnil, že požadavek žalobce na přesné vyčíslení chybně specifikovaným položek nemá co do finančního dopadu z hlediska narušení hospodářské soutěže přílišnou logiku, neboť by bylo časově náročné a zatížené značným rizikem chyby a takto vyčíslený odvod by pro žalobce byl výrazně méně příznivý než přístup zvolený žalovanou stranou.

(22) Žalovaný správní orgán vůbec nevypořádal vznesené odvolací námitky žalobce v tom směru, zda jsou či nejsou pro posouzení věci významné a důvodné. Pouze u dvou výrobků, které v odůvodnění rozhodnutí na straně 5 uvedl a konkrétně specifikoval, uzavřel, že uvedení odkazů na konkrétní názvy nehodnotí jako porušení § 44 odst. 9 ZVZ. Nicméně u ostatních položek se ztotožnil se závěrem správce daně, byť, jak žalovaný uvedl, celkový finanční objem těchto položek nebyl závažný, že se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně. V žádném směru se nevypořádal s odvolací námitkou žalobce, pokud bylo v prvostupňovém platebním výměru hodnoceno jeho jednání jako ohrožovací, v čem konkrétně toto jednání spočívalo, ani se nevypořádal s požadavkem na vyhodnocení podílu položek výkazu výměr specifikovaných názvy nebo odkazy a nevyčíslil přesně, jaký byl přesně podíl těchto položek. Z rozhodnutí vyplývá pouze obecné shrnutí, že odvolací orgán zjistil odkaz na konkrétní názvy materiálů u 25 položek z celkového počtu 269 položek. Soud proto hodnotí takto vypořádanou odvolací námitku jako vypořádanou nedostatečně a nepřezkoumatelným způsobem. Stejně tak nepřezkoumatelný je i závěr o stanovení výše sankce, kdy odvolací orgán uvedl, že přihlédl ke všem okolnostem případu, aniž by tyto okolnosti specifikoval a stanovil sankci za zjištěné pochybení, které rovněž není přesně vyčísleno v dolní hranici uvedené sazby 5 %. V takto vyjádřeném odůvodnění rozhodnutí soud shledává rozpor, neboť nelze posoudit správnost výše žalovaným správním orgánem stanovené sankce, neboť jak vyplývá ze závěru žalovaného, u některých položek, které zřejmě představovaly větší finanční objem, nehodnotil uvedení odkazů na konkrétní názvy jako porušení § 44 odst. 9 ZVZ. Na tomto závěru setrval pouze u dalších položek, které nebyly nikterak specifikovány a žalovaný tento finanční objem označil jako méně závažný. Pouze u tohoto finančního objemu položek, které žalovaný blíže nespecifikoval a označil jej jako méně závažný, uzavřel, že v tomto směru žalobce porušil § 44 odst. 9 ZVZ. Z takto poskytnutého odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu, který v podstatě změnil vydaný platební výměr tak, že stanovil zcela odlišnou výši tohoto odvodu, avšak tomuto svému postupu poskytl pouze obecné a stručné odůvodnění, soud uzavřel, že jedná se o odůvodnění nepřezkoumatelné. Na jeho základě nelze posoudit důvodnost žalobcem vznesených žalobních námitek ke zjištění žalovaného označené I.

(23) Vzhledem k nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí ve vztahu ke zjištění označeném I. nebylo lze přezkoumat správnou výši stanoveného odvodu ani konkrétně stanovený rozsah neoprávněného použití peněžních prostředků ve vztahu k porušení rozpočtové kázně žalobcem, tak jak je stanoveno v § 22 odst. 2 a odst. 5 zákona č. 250/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že vlastní porušení rozpočtové kázně může mít podobu jednak neoprávněného použití dotace či návratné finanční výpomoci a jednak zadržení těchto prostředků, je nutné tuto zákonnou diferenciaci respektovat i při udělování odvodu za porušení rozpočtové kázně. V rámci platebního výměru musí příslušný orgán detailně popsat jednání, za nějž je odvod vyměřován a určit, o který ze zákonem stanovených (pěti) způsobů porušení rozpočtové kázně se jedná. Dle převládajícího výkladu soudní praxe, odvod za porušení rozpočtové kázně není sankcí, ale má povahu opatření k nápravě, kdy se přímo do rozpočtu poskytovatele finančních prostředků (§ 22 odst. 4) vrací částka, kterou vyplatil příjemci v rozporu se smlouvou Pokračování
- 8 -
51Af 11/2016

či podmínkami poskytnutí, tedy v podstatě bez právního důvodu. K tomu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 18/2014. Cílem odvodu je tudíž vrácení finančních prostředků, které nebyly řádně využity. Právě charakter odvodu má význam pro správné určení, v jaké souvislosti a v jakém rozsahu došlo k porušení rozpočtové kázně. Soud připomíná dodržení těchto zákonných požadavků pro další řízení.

(24) Žalobce v žalobě ve vztahu ke zjištění č. II brojil proti závěru žalovaného, kterým započítal do části odvodu částku 292.164,63 Kč, a to z toho důvodu, že žalobce tuto konkrétní částku dne 3. 9. 2014 na účet poskytovatele uhradil. Proto podle žalobce mělo být řízení v této části podle § 106 odst. 1 písm. f) v spojení s § 106 odst. 2 daňového řádu zastaveno. V této části žalobce označil napadené rozhodnutí za nezákonné.

(25) Žalovaný správní orgán ke zjištění číslo II. uvedl, že žalobce nezpochybnil neoprávněnost proplacení poměrné části DPH, ale odmítl své vlastní zavinění ohledně tohoto pochybení, a to ve vztahu k částce 292.164,63 Kč a dále uvedl, že tato částka byla dle sdělení správce daně na jeho účet připsána dne 3. 9. 2014. Vzhledem k tomu, že však ke dni vydání napadeného platebního výměru částka uhrazena nebyla, žalovaný nekonstatoval nesprávnost či nezákonnost tohoto rozhodnutí, ani jeho rozpor se skutkovým stavem. Částka zůstává součástí částky uložené k odvodu za porušení rozpočtové kázně i přesto, že již tuto část odvodové povinnosti žalobce splnil.

(26) Tuto žalobní námitku soud hodnotí jako důvodnou. Prvostupňový správní orgán žalobci pod zjištěním II. předepsal žalobci k úhradě částku 292.164,63 Kč včetně DPH, neboť tato částka mu byla proplacena neoprávněně. Žalobce byl povinen vrátit poskytovateli dotace poměrnou část dotace, kterou použil na úhradu DPH příslušného majetku. Žalobce tak učinil dne 3. 9. 2014 po doručení platebního výměru dne 18. 3. 2014. Z toho důvodu žalobce v žalobě vznesl námitku, že žalovaný měl k této skutečnosti při rozhodování o jeho odvolání přihlédnout. Postup odvolacího orgánu je upraven v § 114 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Podle odstavce druhého tohoto ustanovení odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. Odvolací orgán však není návrhy odvolatele vázán, a to ani v případě, že v odvolání neuplatněné skutečnosti ovlivní rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Podle odstavce třetího tohoto ustanovení, vyjdou-li při přezkoumávání najevo nesprávnosti nebo nezákonnosti odvolatelem neuplatněné, které však mohou mít vliv na výrok rozhodnutí o odvolání, odvolací orgán je prověří.

(27) Z platné právní úpravy vyplývá, že je odvolací řízení ovládáno dispoziční zásadou, která je částečně omezena v odvolacím řízení tím, že v jeho rámci odvolací orgán, i když není povinen postupovat na základě revizního principu a prošetřit komplexně celé předcházející řízení, může přezkoumávat rozhodnutí i nad rámec podaného odvolání. Takové přezkoumání bude vycházet ze skutečností, které správce daně zjistí v souvislosti s prověřováním důvodů uplatněných v odvolání. Apelační princip není pro nadřízeného správce daně omezen ani zásadou koncentrace řízení a odvolací orgán proto může provádět důkazní řízení v plném rozsahu. Dokonce pro nadřízeného správce daně neplatí ani zákaz „reformace in peius“, což se však konkrétní žalobní námitky netýká. Žalobce namítal, že žalovaný nevzal při svém rozhodování v úvahu, že žalobce konkrétní částku týkající se vratky DPH dne 3. 9. 2014 uhradil. O tom, že tato skutečnost byla žalovanému správnímu orgánu známa v době vydání jeho rozhodnutí, svědčí jeho odůvodnění ke zjištění II., kde žalovaný správní orgán výslovně uvedl, že částka 292.164,63 Kč byla žalobcem uhrazena dne 3. 9. 2014 a tuto informaci měl na základě sdělení správce daně prvního stupně. Žalovaný Pokračování
- 9 -
51Af 11/2016

správní orgán z toho však nevyvodil žádné důsledky, neboť zastává názor, že posuzuje věc ke dni vydání napadeného platebního výměru, a proto musí tato částka zůstat součástí v odvolacím řízení nově stanovené výše odvodu, a to i za situace, že žalobce tuto část odvodové povinnosti splnil. Soud tento názor žalovaného nesdílí, přestože v době vydání prvostupňového platebního výměru ještě nedošlo k úhradě uvedené částky na účet správce daně, žalovaný správní orgán však tuto skutečnost, že k úhradě částky došlo 3. 9. 2014, zjistil v rámci odvolacího řízení. Z výše citovaného ustanovení vyplývá, že v rámci odvolacího řízení může odvolací orgán přihlížet ke všem novým skutečnostem, které mají podstatný vliv na výrok rozhodnutí, a to i v případě že nejsou odvolatelem uplatněny a v rámci odvolacího řízení je oprávněn výsledky daňového řízení (rozumí se skutková zjištění učiněná též prvostupňovým správcem daně) doplňovat. Pokud žalovaný k nově zjištěným skutečnostem, které mají vliv na výrok rozhodnutí, nepřihlédl, zkrátil žalobce v tomto směru na jeho právech. Proto je v tomto směru žalobou napadené rozhodnutí vydáno v rozporu se zákonem. Vzhledem k tomu, že žalovaný správní orgán však změnil původní výši prvostupňovým správcem daně stanoveného odvodu, nemusel výslovně v této části řízení zastavovat. V tomto směru postačovalo upravit výši odvodu, který byl žalobci nově stanovován tak, aby již v něm tato částka nebyla zahrnuta. Žalobce navrhoval řízení zastavit v souvislosti se situací, kdy se podání stane bezpředmětným, což dopadá na situace, kdy je odvolání podáno kupříkladu proti exekučnímu příkazu a poté je dlužný nedoplatek uhrazen. Takový postup, který žalobce navrhoval v žalobě, je v této souvislosti zcela nadbytečný.

(28) Důvodnou neshledal soud žalobní námitku ve vztahu ke zjištění III., kde žalobce tvrdil, že měla být aplikována zásada přiměřenosti ohledně otázky, zda vytýkané pochybení, které porušuje podmínky poskytnuté dotace, je zároveň způsobilé být porušením rozpočtové kázně tak, jak je uvedeno v zákoně č. 218/2000 Sb. K tomu žalobce poukázal na dodržení zásady proporcionality v tom směru, že pokud se jedná o porušení povinnosti formálního charakteru, které nemá vliv na účel, který je poskytnutím dotace sledován, nemůže se jednat o kvalifikované porušení rozpočtových pravidel, které by zakládalo důvod pro poskytnutí finančních prostředků zpět do státního rozpočtu. Podle žalobce, byť nebyly dodrženy veškeré povinnosti příjemce dotace, nedošlo k neoprávněnému použití finančních prostředků ve smyslu rozpočtových pravidel. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, ve kterém Nejvyšší správní soud poukázal navíc na judikaturu Soudního dvora EU, kterou žalobce v žalobě připomněl.

(29) Žalovaný správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí, byť stručně vysvětlil, že žalobce nezpochybnil samotný fakt, že výsledky účetního auditu nebyly předloženy v termínu stanoveném v článku 3.3 příručky pro příjemce. Pokud tento fakt omlouval tím, že mu poskytovatel dotace schválil možnost podat zprávu z účetního auditu projektu dodatečně, pak tuto omluvu nikterak nedoložil. Z toho důvodu k ní nemohlo být přihlédnuto. Jestliže žalobce předložil pozdě auditní zprávu, porušil tím povinnost stanovenou v článku 3.3 příručky pro příjemce, a tudíž se dopustil porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 22 odst. 2 rozpočtových pravidel územních rozpočtů ve znění účinném v době poskytnutí dotace. V rozhodnutí je dále ke stanovení přiměřenosti sankce pro zjištění III. uvedeno, že odvolací orgán vycházel ze znění článku 3.3 příručky pro příjemce a vzhledem k tomu, že žalobce zprávu účetního auditu nepředložil se závěrečnou monitorovací zprávou, nebyla v době proplacení výdajů na audit prokázána ani způsobilost těchto výdajů. Proto dospěl žalovaný k závěru, že tyto výdaje byly z dotace proplaceny neoprávněně a z toho dovodil i neoprávněnost použití dotace ve smyslu 22 odst. 2 věta první ve znění účinném v době poskytnutí těchto finančních prostředků.

Pokračování
- 10 -
51Af 11/2016

(30) Námitka žalobce týkající se zjištění III. je v žalobě vznesena poměrně obecně, navíc se žalobce dovolává porušení zásady přiměřenosti ve vztahu k porušení rozpočtové kázně, tak jak je uvedeno v zák. č. 218/2000 Sb. Podle tohoto zákona však v konkrétním případě postupováno nebylo, žalobce byl v této souvislosti postihován za porušení rozpočtové kázně podle § 22 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidel územních rozpočtů ve znění pozdějších předpisů. Žalobce porušil svou povinnost stanovenou v článku 3.3 příručky pro příjemce, kdy byl příjemce povinen předložit auditní zprávu nejpozději se závěrečnou monitorovací zprávou. Tuto povinnost žalobce nesplnil, předložení auditní zprávy byl poskytovatelem dotace opakovaně vyzván k nápravě (závěrečnou monitorovací zprávu předložil žalobce, jak vyplývá z předávacího protokolu, dne 15. 4. 2011. Zpráva auditora týkající se ověření čerpání a správnosti zaúčtování způsobilých výdajů uskutečněných v rámci projektu Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad „sociálně terapeutické centrum DOZP STOD“ za období od 24. 11. 2008 do 31. 3. 2011 byla doložena dne 24. 8. 2011. Tímto postupem došlo k porušení povinnosti příjemce dotace vyplývající z článku VI. smlouvy, respektive k nedodržení článku XII. smlouvy, dle kterého se příjemce dotace zavázal řídit se při realizaci projektu mimo jiné příručkou pro žadatele ROP NUTS II Jihozápad, příručkou pro příjemce ROP NUTS II Jihozápad a metodickými pokyny poskytovatele dotace. Žalovaný správní orgán potvrdil argumentaci, kterou uvedl ke stanovení výše částky ve svém rozhodnutí prvostupňový správce daně, že žalobci byla neoprávněně proplacena částka ve výši 3.700 Kč (částka v celkové výši 4.000 Kč při zohlednění vlastníků podílu příjemce dotace na financování projektu ve výši 7,5 % z uvedené hodnoty). Nelze tedy přisvědčit žalobci v jeho obecně vznesené žalobní námitce, že se jednalo pouze o porušení povinnosti ryze formálního charakteru, neboť tato skutečnost nemá vliv na závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalovaný správní orgán stručně shrnul, že došlo k porušení povinnosti žalobce a v té souvislosti i k porušení rozpočtové kázně. Soud proto v tomto závěru, který vyslovil žalovaný správní orgán, neshledal pochybení.

(31) Dne 26. 5. 2017 zaslal žalobce vyjádření k nové skutečnosti, za kterou označil rozhodnutí Výboru Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad dne 8. 11. 2016 (dále jen „rozhodnutí o prominutí“) tak, že tímto rozhodnutím č.j. RRRRSJ 17411/2016 bylo rozhodnuto o částečném prominutí povinnosti odvodu ve výši 39.237.733 Kč vyměřeného platebním výměrem úřadem Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad č. 5/2014 ze dne 14. 3. 2014 ve spojení s rozhodnutím Ministerstva financí ČR č.j. MF-41906/2014/1203-4 a ve spojení s rozhodnutím o posečkání odvodu ze dne 21. 5. 2014, a to ve výši 95 % a 90 %, to je celkem 36.996.439 Kč. Příjemce je povinen uhradit částku 2.241.294 Kč, pokud již nebyla uhrazena na konkrétně uvedený účet. Žalobce vyslovil svůj názor, že prominutím odvodu zanikla platební povinnost žalobce v plném rozsahu a napadené rozhodnutí by mělo být zrušeno a věc vrácena zpět žalovanému k novému rozhodnutí. Žalovaný by měl být postupem podle § 106 odst. 1 písm. d) daňového řádu povinen platební výměr úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad dne 14. 3. 2014 č.j. RRRSJ 7854/2014 zrušit a řízení zastavit. Žalobce poukázal po rekapitulaci vydaných rozhodnutí na skutečnost, že po částečném prominutí odvodu byl pravomocně stanoven odvod pouze ve výši 2.241.294 Kč a ne ve výši 39.237.733 Kč, jak nesprávně uvádí ve svém rozhodnutí výbor Regionální rady regionu soudržnosti. Pokud tedy výbor Regionální rady regionu soudržnost Jihozápad rozhodl o prominutí odvodu v rozsahu 95 %, kontrolní zjištění č. 1 a 90 % kontrolní zjištění č. 3 v celkové výši 36.996.439 Kč, tak takové prominutí pokryje celou zbývající částku k úhradě, to je 1.949.128,40 Kč a povinnost žalobce zde v tomto okamžiku není již v žádném rozsahu.

Pokračování
- 11 -
51Af 11/2016

(32) Toto doplněné vyjádření žalobce, které bylo soudu zasláno dne 29. 5. 2017, již soud nemohl vzít v rámci přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí v úvahu, neboť k doplněným žalobním námitkám lze přihlížet, pouze pokud jsou vzneseny ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 1 ve vztahu k § 71 odst. 2 věta druhá s.ř.s. Rozhodnutí o prominutí odvodu se nevztahovalo k rozhodnutí, které bylo učiněno předmětem přezkumu soudem, neboť z jeho výroku je zřejmé, že dochází k prominutí povinnosti odvodu stanoveného prvostupňovým výměrem úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad č. 5/2014 ze dne 14. 3. 2014 ve spojení s rozhodnutím Ministerstva financí ČR č.j. MF-41906/2014/1203-4 ze dne 22. 4. 2016 a ve spojení s dalším rozhodnutím, a to o posečkání odvodu. Rozhodnutí o prominutí odvodu ze dne 8. 11. 2016 tudíž nemá žádnou přímou spojitost s žalobou přezkoumávaným rozhodnutím, neboť pokud by tomu tak bylo a mělo dojít k prominutí částky stanovené žalobci k úhradě, pak by v této souvislosti nebylo namístě ze strany žalobce navrhovat zrušení rozhodnutí žalovaného, nýbrž zastavení řízení o žalobou napadeném rozhodnutí z důvodu zániku povinnosti žalobce. To se však nestalo a žalobce vznáší právě v jeho doplněném vyjádření k postupu prvostupňového správce daně další pochybnosti. Pro jejich řešení však v tomto konkrétním přezkumném řízení již není prostor pro jejich vypořádání. Tyto námitky bude lze ze strany žalobce uplatnit v řízení před žalovaným správním orgánem, a to s ohledem na zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a jeho vrácení žalovanému k dalšímu řízení.

V. Závěr, náklady řízení.

(33) Krajský soud proto s ohledem na výše uvedené uzavřel, že byl dán postup podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. (ke zjištění žalovaného I.), a proto napadené rozhodnutí bez jednání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s.ř.s.

(34) V dalším řízení žalovaný podrobně vypořádá odvolací námitky žalobce a podrobně odůvodní rozsah porušení rozpočtové kázně v souladu se zásadou proporcionality. Žalovaný bude v dalším řízení vázán i rozhodnutím výboru Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad ve věci částečného prominutí odvodu. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp. zn. 5 Afs 54/2011, rozhodnutí o prominutí daně má hmotně právní účinky a jeho vydáním zaniká nejen platební povinnost, nýbrž taktéž daňová povinnost v prominuté výši a vydáním rozhodnutí o prominutí části odvodu je založena v této prominuté části překážka věci rozhodnuté a správce daně již není oprávněn o této části odvodu znovu rozhodovat.

(35) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úplný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný správní orgán, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, jeho náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6.200 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800 Kč. Vzhledem k tomu, že je advokát plátcem DPH, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí Pokračování
- 12 -
51Af 11/2016

1.428 Kč. Celkem náklady řízení činí 11.228 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 24. července 2017

předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Trnková v.r.

za správnost vyhotovení: Z. S.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru