Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 Ad 1/2020 - 56Rozsudek KSCB ze dne 22.06.2020

Prejudikatura

1 Afs 1/2011 - 82

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 261/2020

přidejte vlastní popisek

51 Ad 1/2020 - 56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka Ph.D. a Mgr. Bc. et. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobce: PS PATROL s. r. o.

sídlem Střelecký ostrov 27/3, 370 01 České Budějovice
zastoupen Mgr. Ing. Martinem Zvěřinou, advokátem

se sídlem Dukelská 456/21, České Budějovice

proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2019 č. j. MPSV – 2019/202688 – 421/1

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 15. 1. 2020 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2019, č. j. MPSV – 2019/202688 – 421/1, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 5. 3. 2019, č. j. CBA – T – 84/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím žalobci nebyl podle § 78a) odst. 4 a odst. 8 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 4. čtvrtletí roku 2018.

2. Žalobce v prvé řadě poukázal na principy zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce. Následně podrobně popsal genezi celé projednávané věci, která předcházela podání žaloby.

3. Žalobce namítal nezákonnost úkonů Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „finanční úřad“) jako závazných podkladů pro prvostupňové rozhodnutí, kterými jsou sdělení finančního úřadu ze dne 7. 1. 2019 o nedoplatku na dani z přidané hodnoty ve výši 332 626 Kč ke dni 31. 12. 2018 (dále jen „sdělení finančního úřadu o nedoplatku DPH“ nebo též „sdělení o nedoplatku“), potvrzení o stavu osobního daňového účtu žalobce ke dni 31. 12. 2018 (dál jen „potvrzení o stavu osobního daňového účtu“) a sdělení finančního úřadu ze dne 2. 7. 2019, č. j. 1680133/19/2201-51521-305493 (dále jen „sdělení ze dne 2. 7. 2019“). Žalobce dále polemizoval nad pojmy nedoplatek a přeplatek definovanými v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Dle žalobce měl finanční úřad jako správce daně užít vzniklého přeplatku evidovaného na osobním daňovém účtu žalobce u daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti na úhradu nedoplatků žalobce na dani z přidané hodnoty, na silniční dani a na dani z příjmů fyzických osob vybírané srážkou. Žalobce namítal, že finanční úřad postupoval v rozporu s § 154 odst. 2 daňového řádu a měl obligatorně použít přeplatky na úhradu nedoplatků. Vzhledem k tomu, že takto finanční úřad nekonal, vydal následně nezákonné závazné podklady, konkrétně sdělení ze dne 10. 6. 2019 a ze dne 2. 7. 2019 vydaná v reakci na žádost žalovaného o poskytnutí informací potřebných pro rozhodnutí v řízení o žádosti podle § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti. Podle žalobce se finanční úřad těmito sděleními pokoušel zhojit svůj nesprávný postup při započítávání nedoplatků a přeplatků. Žalobce podotkl, že zákon konkrétně stanoví, že s případným přeplatkem má být nakládáno podle § 154 odst. 2 daňového řádu, a to bezodkladně a bez správního uvážení, což však nebylo v projednávané věci dle žalobce splněno.

4. Žalobce tvrdil, že žalovaný nezjistil skutkový stav tak, aby o něm nevyvstávaly důvodné pochybnosti, a nehodnotil veškeré listiny založené do správního spisu. Žalobce byl přesvědčen, že finanční úřad postupoval v rozporu se zákonem, čehož si byl posléze vědom, a proto vydal nezákonné úkony, konkrétně sdělení finančního úřadu o nedoplatku DPH, potvrzení o stavu osobního daňového účtu a sdělení ze dne 2. 7. 2019. Žalobce nesouhlasil s postupem žalovaného, který se nedotázal finančního úřadu, z jakého důvodu nebylo žalobci vydáno potvrzení o bezdlužnosti. Další podle žalobce nesprávně uváděnou skutečností bylo, že platba, kterou žalobce zasílal na účet finančního úřadu, byla dle výpisu z účtu připsána na bankovní účet finančního úřadu již dne 31. 12. 2018, nikoli 2. 1. 2019, jak uvedl finanční úřad. Žalobce byl přesvědčen o tom, že splňuje veškeré podmínky pro poskytnutí příspěvku.

5. Další žalobní bod mířil proti řízení o žádosti, v rámci něhož rovněž nedošlo ke zjištění skutkového stavu v souladu s § 3 správního řádu. Žalobce se domníval, že žalovaný se nedostatečným způsobem dotazoval finančního úřadu na veškeré okolnosti nezbytné pro rozhodnutí o žádosti podle § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti. Dále uvedl, že žalovaný měl konstatovat, že k podání žádosti došlo již v polovině února 2019. Z uvedených důvodů neměla být žádost zamítnuta z důvodu zjevné opožděnosti, ale žalovaný měl dospět k závěru, že pro podání žádosti nebyly důvody, neboť nebylo nutné odstraňovat tvrdost zákona o zaměstnanosti.

6. Za hlavní příčinu nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí žalobce považoval nezákonné sdělení finančního úřadu o nedoplatku DPH. Další nezákonnosti se úřad práce dle žalobce dopustil tím, že na základě vysvětlení, podkladů a osobního jednání v polovině února 2019 nenaznal, že tím žalobce zamýšlel podat žádost podle § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti. Žalobce v takovém postupu úřadu práce spatřoval porušení § 37 odst. 1 správního řádu, podle kterého mají být podání posuzovány podle skutečného obsahu.

II. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že žalobce podle spisové dokumentace prokazatelně nesplnil zákonnou podmínku stanovenou v § 78a) odst. 4 zákona o zaměstnanosti, když bylo zjištěno, že žalobci byl finančním úřadem evidován ke dni 31. 12. 2018 daňový nedoplatek vůči Finanční správě České republiky. Žalovaný setrval na svém tvrzení, že k připsání platby DPH na účet finančního úřadu došlo dne 2. 1. 2019, a podotkl, že bylo pouze na žalobci, aby ve svém vlastním zájmu řádně a včas dostál svým závazkům, nicméně ke dni 31. 12. 2018 svou bezdlužnost neprokázal. Žalovaný dále uvedl, že při vyřizování podání žalobce ze dne 4. 2. 2019 nedošlo k pochybení, jestliže nebylo úřadem práce vyhodnoceno jako žádost ve smyslu § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti. Ve vyjádření k žalobě byl jednoznačně popsán postoj zastávaný žalovaným, a to nutnost bezpodmínečného splnění bezdlužnosti žadatele ke dni 31. 12. 2018 podložené příslušným potvrzením finančního úřadu. Žalovaný neshledal v postupu svém ani úřadu práce jakékoli porušení zákona a zdůraznil, že žadatelé o příspěvek si musí svou bezdlužnost včas zajistit, aby mohli být úspěšní.

IV. Obsah správního spisu

8. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro soud následující rozhodné skutečnosti: Dne 13. 2. 2019 byla na úřad práce doručena žádost žalobce o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 4. čtvrtletí roku 2018. K žádosti žalobce byly připojeny následující listiny – sdělení Finančního úřadu Jihočeského kraje ze dne 7. 1. 2019 o existenci daňového nedoplatku vůči Finanční správě ČR ke dni 31. 12. 2018 ve výši 332 626 Kč uhrazeném dne 2. 1. 2019, potvrzení Celního úřadu, Vojenské zdravotní pojišťovny, České průmyslové zdravotní pojišťovny, Odborové zdravotní pojišťovny a Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra o tom, že nevedou vůči žalobci ke dni 31. 12. 2018 žádné nedoplatky, potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 1. 2019 o nedoplatku na pojistném a penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ke dni 31. 12. 2018 ve výši 960 Kč uhrazeném dne 2. 1. 2019, potvrzení Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 21. 1. 2019 o nedoplatku na penále ve výši 374 Kč na veřejném zdravotním pojištění ke dni 31. 12. 2018 uhrazeném dne 7. 1. 2019.

9. Úřad práce vyzval žalobce dne 26. 2 2019 k vyjádření se k podkladům rozhodnutí a sdělil žalobci, že nesplňuje podmínku bezdlužného zaměstnavatele. Na to reagoval žalobce vyjádřením, v němž uvedl, že si je vědom svého pochybení spočívajícího v odeslání nedoplatku finančnímu úřadu dne 31. 12. 2018, ale s ohledem na státní svátek došlo k připsání částky na účet finančního úřadu teprve dne 2. 1. 2019. Úřad práce obdržel toto vyjádření do datové schránky dne 4. 3. 2019. Dne 5. 3. 2019 bylo úřadem práce vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž podle § 78a odst. 4 a 8 písm. b) zákona o zaměstnanosti nebyl příspěvek za 4. čtvrtletí roku 2018 na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce poskytnut, a to z důvodu nesplnění podmínky bezdlužnosti zaměstnavatele. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí dne 14. 3. 2019 odvolal a své odvolání následně dne 3. 4. 2019 doplnil. Žalovaný posoudil podání nejen jako odvolání, ale rovněž jako žádost zaměstnavatele o odstranění tvrdosti zákona týkající se prominutí splnění podmínky výše součtu nedoplatků uvedené v § 78a) odst. 4 písm. b) zákona o zaměstnanosti. O této žádosti bylo žalovaným rozhodnuto dne 8. 8. 2019 tak, že se zamítá z důvodu zjevné opožděnosti. Podání žalobce, které bylo kvalifikováno jako žádost o odstranění tvrdosti zákona, obdržel žalovaný dne 21. 3. 2019, avšak k uplynutí lhůty pro její podání došlo dne 28. 2. 2019. Po dobu rozhodování o této žádosti bylo přerušeno řízení o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, nabytím právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti pro zjevnou opožděnost došlo k pokračování v odvolacím řízení. Podání posuzované jako odvolání bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, jímž nebyla žalobci poskytnuta podpora na zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

V. Replika žalobce

10. V replice žalobce informoval o své snaze vyřešit celou záležitost cestou uspokojení a o jednáních, která za tímto cílem konal. Žalobce popsal svá jednání s pracovníky finančního úřadu, s nimiž diskutoval o celé situaci týkající se jeho nedoplatku na DPH a neochotu žalovaného naplánovat osobní setkání a vyjednávat o přistoupení na mimosoudní vyřešení záležitosti cestou uspokojení. Žalobce dále zdůrazňoval nedostatečně zjištěný skutkový stav a opakoval, že jeho bezdlužnost ke dni 31. 12. 2018 je naprosto zjevná ze všech podkladů, které jsou k dispozici.

VI. Právní názor soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního vztahu, který tu byl v době rozhodování právního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s. ř. s.).

12. Žaloba není důvodná.

13. Soud ve věci nařídil ústní jednání, při kterém účastníci řízení zopakovali své přednesy, tak jak jsou písemně zachyceny v soudním spise a setrvali na svých návrzích, které soudu učinili.

14. Soud posuzoval předmětnou žalobu podle ustanovení, na základě kterých bylo též rozhodováno správními orgány. Konkrétně podle ustanovení § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti stanoví, že příspěvek poskytuje čtvrtletně zpětně na základě písemné žádosti zaměstnavatele, která musí být krajské pobočce úřadu práce doručena nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí příslušného kalendářního čtvrtletí. Příspěvek se poskytuje za podmínky, že k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí zaměstnavatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky vedené příslušným finančním nebo celním úřadem, nemá nedoplatek na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, s výjimkou případů, kdy

a) bylo povoleno splácení ve splátkách a zaměstnavatel není v prodlení se splácením splátek nebo bylo povoleno posečkání daně, nebo

b) součet nedoplatků zaměstnavatele, s výjimkou nedoplatků podle písmene a), k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí nepřesáhl 10 000 Kč a zaměstnavatel tyto nedoplatky uhradil do 15 dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářní čtvrtletí, za který o poskytnutí příspěvku žádá, nebo je uhradil do pěti pracovních dnů ode dne, kdy se o těchto nedoplatcích od krajské pobočky úřadu práce dozvěděl v případě, že si údaje o nedoplatcích podle § 147b) zjistil úřad práce sám, pokud mu k tomu dal zaměstnavatel souhlas a za tímto účelem zprostil příslušný finanční nebo celní úřad povinnosti mlčenlivosti vůči úřadu práce; uhrazení nedoplatku je zaměstnavatel povinen krajské pobočce úřadu práce doložit.

15. Podle § 78a) odst. 8 písm. b) zákona o zaměstnanosti Krajská pobočka Úřadu práce vydá rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku, pokud nejsou splněny podmínky uvedené v písmenu a).

16. Podle ustanovení § 78a) odst. 8 písm. a), o zaměstnanosti dojde k vydání rozhodnutí o poskytnutí příspěvku, pokud zaměstnavatel splňuje podmínky pro poskytnutí příspěvku uvedené v odst. 1 a 4. Podle § 78 odst. 1 zákona o zaměstnanosti zaměstnavateli, se kterým úřad práce uzavřel dohodu o uznání zaměstnavatele, se poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením formou částečné úhrady vynaložených prostředků na mzdy nebo platy nebo dalších nákladů. Pro poskytování příspěvků je příslušná Krajská pobočka Úřadu práce, v jejímž obvodu má sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou nebo v jejímž obvodu má bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou.

17. V prvé řadě žalobce namítal, že jeho konzultace na úřadu práce konaná v polovině únoru roku 2019, v rámci níž se intenzivně pokoušel vysvětlit nastalou situaci související s nedoplatkem na dani z přidané hodnoty, měla být posouzena jako žádost ve smyslu § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti.

18. Ustanovení § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti zakotvuje, že ministerstvo může na základě písemné a odůvodněné žádosti zaměstnavatele o odstranění tvrdosti zákona ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele prominout splnění podmínky vedené v odst. 4 písm. b), pokud jde o výši součtu nedoplatků zaměstnavatele, která k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí přesáhla 10 000 Kč. Žádost musí být ministerstvu doručena nejpozději do konce druhého kalendářního měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí, za které je o poskytnutí příspěvku žádáno, prokazuje-li splnění podmínky uvedené v odst. 4 písm. b) zaměstnavatel sám.

19. Soud v postupu žalovaného neshledal pochybení, ačkoliv konzultace v polovině měsíce února 2019 byla potvrzena v písemnosti úřadu ze dne 11. 4. 2019, o obsahu této konzultace však nebylo písemně nic zachyceno. Z toho důvodu krajský soud nemá žádné informace o této společné konzultaci mezi žalobcem a úřadem práce. Navzdory tomu soud zdůrazňuje, že ustanovení § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti explicitně stanoví, že ministerstvo může na základě písemné a odůvodněné žádosti upustit od tvrdosti zákona prominout nesplnění podmínky v odst. 4 písm. b) zákona, ovšem v předmětném řízení prokazatelně nedošlo k podání písemné žádosti, což je nezbytné pro zahájení takového řízení. Žalobce v žalobě netvrdil a ani neposkytl důkazy, které by prokazovaly podání písemné žádosti ve smyslu § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti. Dále je třeba zdůraznit, že příslušné ustanovení zakotvilo povinnost doručit žádost o prominutí nejpozději do konce druhého kalendářního měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí, za které je o poskytnutí příspěvků žádáno. V měsících leden a únor roku 2019 nebyla žalobcem vůči úřadu práce ani žalovanému podána žádná písemnost, tudíž nebylo možné posuzovat obsah konzultace ve smyslu § 37 odst. 1 správního řádu, právě pro skutečnost, že žádné písemné podání správní orgány neobdržely. Žádost o odstranění tvrdosti zákona ve smyslu § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti v tomto období tudíž nebyla podána.

20. Nedůvodnost této námitky je naprosto zjevná. Žalobce nesplnil požadavky stanovené v § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti nezbytné pro nápravu situace a získání požadovaného příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce, respektive podání k tomu určené nebylo učiněno v zákonné lhůtě, ale ani v zákonem stanovené formě. Žádost žalobce ve smyslu § 78a) odst. 16 podal až jako součást odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí dne 14. 3. 2019 a bylo o ní rozhodnuto poté, co bylo odvolací řízení přerušeno, dne 8. 8. 2019. Pokud žalobce nebyl s výsledkem řízení spokojen, mohl využít obrany - podáním rozkladu, čehož nevyužil.

21. Žalobce namítal nezákonnost sdělení finančního úřadu o nedoplatku DPH, potvrzení o stavu osobního daňového účtu, ke dni 31. 12. 2018 a sdělení finančního úřadu ze dne 2. 7. 2019. V nyní projednávané věci byla podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 s. ř. s., jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě, proto poslední dva žalobcem zmiňované dokumentace by byly relevantní o žádosti podle § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti, které však žalobce ve lhůtě stanovené tímto ustanovením neinicioval. Mezi stranami původně nebylo sporu o tom, že žalobce měl ke dni 31. 12. 2018 nedoplatek na DPH ve výši 332 626 Kč. Žalobce pouze vysvětloval, že ještě dne 31. 12. 2018 dal příkaz k úhradě tohoto nedoplatku bance. K převodu peněz však došlo až dne 2. 1. 2019. Stalo se tak pochybením odpovědného pracovníka žalobce. Ještě v odvolání podaném dne 14. 3. 2019 proti prvostupňovému rozhodnutí setrval žalobce na této argumentaci. Teprve v doplňku odvolání ze dne 3. 4. 2019 žalobce uvedl, že z výpisů z daňové informační schránky společnosti PS PATROL vyplývá, že ke dnům 28. 12. 2018, 31. 12. 2018 a 3. 4. 2019 měla společnost vůči správci daně přeplatek, konkrétně 292 047 Kč, 273 016 Kč a 337 333 Kč, z čehož je dle žalobce zřejmé (i přes informační charakter výpisů), že i přes nedoplatek na DPH byla společnost k 31. 12. 2018 v přeplatku.

22. Jinak řečeno, žalobce v doplňku odvolání postavil svou argumentaci, kterou zpochybňoval zamítnutí žádosti o přiznání příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za IV. čtvrtletí 2018 na nových skutečnostech a návrzích na provedení nových důkazů.

23. Podle § 82 odst. 4 správního řádu „k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním“. Toto ustanovení posiluje koncentrační zásadu správního řízení, jejímž smyslem je, aby se výsledek správního řízení nalézal především před správními orgány prvního stupně. Z toho vyplývá, že není přípustné uplatňování takových skutečností a důkazů v odvolání či v průběhu odvolacího řízení (§ 86 odst. 3 správního řádu), o kterých účastník v řízení před prvním stupněm nepochybně věděl. V daném případě se jednalo o řízení zahájené na základě žádosti žalobce, který nezvolil možnost požádat úřad práce, aby podle zákona o zaměstnanosti zjistil žalobcovy případné nedoplatky (zjištění jeho bezdlužnosti), ale sám předložil potvrzení, z něhož vyplynulo, že je u žalobce ke dni 31. 12. 2018 evidován daňový nedoplatek na DPH ve výši 332 626 Kč.

24. Toto potvrzení předložené správnímu orgánu hodnotil prvostupňový správní orgán podle § 53 odst. 3 správního řádu, podle něhož „listiny vydané soudy ČR nebo jinými státními orgány nebo orgány územních samosprávních celků v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal a není-li prokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno“. Listinu vydanou Finančním úřadem pro Jihočeský kraj České Budějovice ze dne 7. 1. 2019 č. j. 3528/19/2201-51521-305493, ve které je uvedeno, že u žalobce správce daně ke dni 31. 12. 2018 evidoval nedoplatek na DPH ve výši 332 626 Kč, uhradil žalobce ke dni 2. 1. 2019 v plné výši, hodnotil žalovaný správně jako veřejnou listinu, která potvrzuje pravdivost toho, co je v ní uvedeno a není-li dokázán opak, z údajů v ní uvedených, se v řízení vychází. Žalobce ve správním řízení o jím podané žádosti opak neprokázal. Současně měl žalobce k 31. 12. 2018 evidován nedoplatek u OSSZ České Budějovice na pojistném a penále na sociálním zabezpečení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve výši 960 Kč, který uhradil též dne 2. 1. 2019 a splatný nedoplatek penále vůči VZP ČR ke dni 31. 12. 2018 ve výši 374 Kč, který byl uhrazen dne 7. 1. 2019.

25. Z toho důvodu soud nepovažuje v této souvislosti za právně relevantní odkaz žalobce na jednotlivá ustanovení daňového řádu upravující postup při placení daní. Žalobce sám ke své žádosti přiložil sdělení Finančního úřadu prokazující existenci nedoplatku na dani z přidané hodnoty ve výši 332 626 Kč ke dni 31. 12. 2018 a na této skutečnosti nelze nic rozporovat. Žalobce si musel být této skutečnosti vědom. Zákon o zaměstnanosti stanoví striktní a skutečně přísný postup vůči žadatelům v rámci řízení o poskytnutí příspěvku. Pokud nejsou podmínky stanovené zákonem splněny, není prostor k polemice o nutnosti jejich dodržování. Žalobce poukázal na znění § 154 odst. 2 daňového řádu, podle kterého správce daně převede přeplatek na jednom osobním daňovém účtu na úhradu případného nedoplatku téhož daňového subjektu na jiném osobním účtu, což nenastalo. V dané věci bylo rozhodné, že k určenému dni byl nedoplatek u žalobce evidován, následné procesy užité pro jeho úhradu nejsou významné. Žalobce nesouhlasil také s žalovaným užívanými pojmy jako „po započtení přeplatku na vzniklý nedoplatek“, nicméně krajský soud neshledal v takové argumentaci žalovaného žádná pochybení, neboť skutečně mohlo dojít teprve po zjištění stavu na jednotlivých osobních daňových účtech k započtení přeplatků na nedoplatky. Ačkoliv se takový postup správních orgánů aprobovaný zdejším soudem může žalobci jevit jako formalistický, neodpovídající konečnému stavu po uskutečnění všech následných finančních operacích je to postup, který předvídá zákon. Tyto závěry soudu byly ostatně shodné s názorem finančního úřadu, což vyplývá z repliky žalobce a tam uvedených závěrů finančního úřadu. Žalobce v replice podotkl, že dle finančního úřadu není případný přeplatek bezprostředně po podání daňového přiznání k DPH evidován ve finančním systému finančního úřadu, ale až po uplynutí určité doby, a to zpravidla několika pracovních dnů.

26. Žalobce namítal, že neprovedl-li by úhradu poukázáním dlužné částky na účet finančního úřadu, došlo by k započtení přeplatku na jeho nedoplatek, přičemž pak by bylo s ohledem § 154 odst. 5 daňového řádu konstatováno, že žalobce na DPH ničeho nedluží, k tomu soud zdůrazňuje, že z žádných podkladů není zřejmé, k jakému dni měl být zjištěn přeplatek žalobce na jiných osobních daňových účtech, ale také jak již bylo uvedeno, úhrada přeplatku na nedoplatky nenastává bezprostředně po jejich zjištění, ale až po uplynutí doby několika pracovních dnů.

27. Krajský soud zdůrazňuje, že žalobce měl možnost získat požadovaný příspěvek navzdory negativního hodnocení jeho bezdlužnosti. Pokud by žalobce postupoval podle § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti, písemně by zdůvodnil celou situaci související se zjištěnými nedoplatky ke dni 31. 12. 2018, které byly následně uhrazeny, předložil by odůvodněnou písemnou žádost žalovanému, který o žádosti zaměstnavatele o odstranění tvrdosti zákona rozhoduje, lze předpokládat, že by měl jistě vyšší šanci na úspěšnost vyřízení žádosti o požadovaný příspěvek. Vzhledem k tomu, že žalobce této zákonné možnosti řádně a včas nevyužil, nelze nyní zhojit nesprávnou taktiku žalobce v rámci předmětného soudního řízení.

28. Krajský soud zdůrazňuje, že správní orgány jsou v obdobných řízeních o žádosti o příspěvek povinny rozhodovat striktně v mezích zákona a úlevy ze zákonných podmínek mohou být poskytovány pouze, pokud to zákon umožňuje. Podmínky bezdlužnosti jsou stanoveny poměrně přísně a i při hodnocení podkladů prokazujících existenci bezdlužnosti či existenci nedoplatků nemohou správní orgány postupovat svévolně a nerespektovat striktní zákonem stanovená pravidla. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2013, č. j. 3 Ads 23/2013-56 hodnotil přísná pravidla stanovená zákonem tak, že „podmínky pro přiznávání příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením jsou poměrně striktní. Zákon o zaměstnanosti uvádí v § 78 odst. 3 jasně, které podmínky musí každý žadatel splnit. Jediné povolené výjimky jsou přitom uvedeny pod písm. a) a b) daného ustanovení, které umožňují žadatelům napravit svá pochybení při platně daní a pojistného. Jedná se o klasickou veřejně právní normu kogentního charakteru, která neposkytuje správním orgánům příliš prostoru k vlastní úvaze a manévrování. Stěžovatel správně uvedl, že v průběhu správního řízení je vázán všemi zásadami plynoucími se správního řádu a nemůže bez dalšího upřednostnit jednu zásadu před druhou“. Ustanovení § 78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2011, na nějž se odkazuje v citovaném rozsudku, takřka koresponduje, až na drobné nijak zásadní odchylky s § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti aplikovaným v nyní projednávané věci, z toho důvodu zdejší soud uvádí, že citovaný judikát, je přiléhavý na projednávanou věc.

29. Na okraj zdejší soud považuje za vhodné podotknout, že v citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud řešil problém splatnosti penále vzniklého podle zákona č. 589/1992 Sb., a tedy existenci nedoplatku na pojistném a penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, přičemž fakticky se jednalo o nedoplatek ve výši 3 Kč. Nejvyšší správní soud celý případ uzavřel s tím, že byť se jednalo o dluh v této částce, podmínka bezdlužnosti splněna nebyla. Na tomto závěru Nejvyššího správního soudu lze demonstrovat extrémní přísnost, která musí být dodržována ve všech obdobných případech a nemožnost správních orgánů postupovat v řízení benevolentněji a z pohledu žadatelů lidštějším přístupem. Nutno však zdůraznit, že přísné podmínky bezdlužnosti jsou vyváženy možnostmi úlev plynoucími z § 78a) odst. 4 písm. b) nebo z opakovaně zmiňovaného § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti.

30. Ačkoliv je možnost obdržení příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě vázána na přísná pravidla a je pouze na žadateli, aby si zajistil splnění podmínek včasným provedením všech povinných plateb, aby příležitostně sledoval, zda nepochybil a zda mu nevznikl nedoplatek či penále, přesto však i při pochybení a nesplnění podmínky bezdlužnosti má žadatel možnost, jak napravit své pochybení, proto nelze konstatovat, že by stanovení podmínek pro zaměstnavatele bylo zbytečně zatěžující či bezdůvodně přísné. Krajský soud dále podotýká, že úřad práce posuzující bezdlužnost na základě podkladů přiložených k žádosti příspěvek jednoduše neměl možnost rozhodnout jinak, než přistoupit k nepřiznání příspěvku.

31. Žalobce v žalobě uplatňoval i námitky, které nemířily na nyní projednávanou věc. Soud proto upozorňuje na důležitou skutečnost, že nelze směšovat dvě odlišná řízení, byť spolu do jisté míry souvisí. Řízení o žádosti podle § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti je samostatným správním řízením, které skončilo vydáním samostatného rozhodnutí a žalobce mohl v rámci tohoto řízení uplatňovat své námitky. V konkrétní záležitosti, kdy žalobce požadoval poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za čtvrté čtvrtletí roku 2018, se jednalo o řízení odlišné, kde byly posuzovány jiné skutečnosti. Navíc žalobce v řízení podle § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti, která míří na odstranění tvrdosti zákona, měl možnost podávat opravné prostředky, případně se po bezvýsledném vyčerpání řádných opravných prostředků domáhat soudní ochrany. Jeho nečinnost však v nyní projednávané věci zhojit nelze.

32. Žalobní bod mířící na pasivitu finančního úřadu v době vánočních svátků roku 2018 a tím opožděné užití přeplatku žalobce na pokrytí jeho nedoplatků vedených u finančního úřadu považuje zdejší soud za irelevantní. V postupu zaměstnanců finančního úřadu neshledal soud pochybení. Finanční úřad posuzoval stav na osobních daňových účtech žalobce k 31. 12. 2018, což splnil. Teprve poté bylo možné přistoupit k případnému započtení přeplatků na nedoplatky žalobce, a to zcela bez vlivu vánočních svátků.

33. K námitce žalobce ohledně porušení zásad činnosti správních orgánů soud podotýká, že ani tato námitka nebyla shledána důvodnou. Krajský soud neshledal porušením jediné zásady činnosti správních orgánů, a to ani zásady zakotvené v § 3 správního řádu – zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Soud je přesvědčen, že správní orgány zjistily skutkový stav věci natolik důkladně, že o něm nevyvstávají žádné pochybnosti. Veškeré námitky žalobce byly pečlivě zváženy a po té, co byly vyvráceny, byly v kontextu toho objasněny všechny okolnosti případu a shledán zákonný postup správních orgánů v řízení o žádosti o příspěvek.

34. Tvrdí-li žalobce, že bylo povinností žalovaného dotázat se finančního úřadu na objasnění situace ohledně sděleného nedoplatku, pak k tomu nutno zdůraznit, že se jednalo o řízení o žádosti, v rámci kterého měl primárně žadatel (žalobce), prokazovat tvrzené skutečnosti a vyvíjet příslušnou procesní aktivitu. Ten předložil pouze sdělení o nedoplatku. Obecně lze konstatovat, že v rámci řízení o žádosti tíží důkazní břemeno žadatele, zatímco v řízení zahajovaném z moci úřední je důkazní břemeno převážně na správních orgánech. Žalobce v žalobě opakovaně zdůrazňoval, že měl vůči finančnímu úřadu přeplatky, a tudíž nebyl správními orgány dostatečně zjištěn skutkový stav. Obsahově shodnou námitku však ve správním řízení žalobce poprvé uplatnil v doplňku odvolání. Žádnou listinu, dokládající jeho tvrzení k datu 31. 12 2018 nedoložil. Soud proto opakovaně konstatuje, že úřad práce a následně žalovaný postupovali v souladu se žalobcem předloženými podklady, v nichž bylo uvedeno, že žalobce nelze označit za bezdlužného. Žalobce byl jistě obeznámen s obsahem předkládaných listin, neboť je on sám úřadu práce předložil, měl tedy projevit takovou aktivitu v řízení, aby vyvrátil skutečnosti v listinách uvedené, navíc s ohledem na ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu, které stanoví koncentrační zásadu pro žalobce. S novým tvrzením přichází žalobce až v doplňku odvolání, ačkoliv takovými informacemi musel disponovat již v průběhu správního řízení o žádosti o poskytnutí příspěvku.

35. Žalobce se dále pokoušel vyvrátit datum úhrady provedené platby z účtu žalobce na účet finančního úřadu, k čemuž odkazoval na přiložené fotokopie výpisů z bankovních účtů. I tuto námitku shledal soud nedůvodnou.

36. Z potvrzení o provedené platbě z účtu, z něhož provedl platbu ve výši 334 913 Kč na úhradu vzniklého nedoplatku, vyplynulo pouze to, že dne 31. 12. 2018 byla z účtu žalobce vypravena stanovená částka. Z listiny označené „ABO-K internetové bankovnictví“ přiložené k žalobě lze vyčíst, že připsaná platba byla zadána a vypravena z účtu žalobce dne 31. 12. 2018, avšak k připsání na účet finančního úřadu došlo až dne 2. 1. 2019. Ode dne 31. 12. 2018 byla částka zpracovávána, a proto tento datum figuruje v předkládaných písemnostech, avšak svědčí pouze o již zahájeném procesu přesunu zadané částky z účtu žalobce na účet finančního úřadu. Okamžikem zadání platby bezprostředně nedochází také k připsání dané platby na protiúčet. Z předložených písemností je zřejmé i datum připsání platby dne 2. 1. 2019 na účet finančního úřadu, o čemž nelze mít pochyb. Nic na tomto závěru soudu nezmění ani fakt, že dne 1. 1. 2019 byl státní svátek, a tak nemohlo dojít k připsání částky na účet finančního úřadu dříve. Žalobce měl konat tak, aby včas a řádně zajistil splnění povinností plynoucích mu ze zákona.

37. Žalobce nesouhlasil také s postupem úřadu práce, který nevyhodnotil jejich společnou konverzaci v únoru 2019 jako žádost ve smyslu § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti. K tomu soud uvádí, že k obsahu konverzace mezi žalobcem a úřadem práce není ve spise založen žádný písemný záznam. Pro podání žádosti ve smyslu § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti je podle stejného ustanovení nezbytná písemná forma takové žádosti. Argumentace žalobce, že žalovaný jím podané odvolání vyhodnotil také jako zmiňovanou žádost, tudíž tak měl učinit i úřad práce po ústním jednání, je nedůvodná. Žalobcem podané odvolání mělo písemnou formu, a proto nic nebránilo žalovanému vyhodnotit obsah podání také jako žádost podle § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti, neboť posuzováním podání podle obsahu, nemohl správní orgán vyloučit ani jednu z variant podání. Žalobce však v únoru 2019 jednal s úřadem práce ústně, ovšem žádost podle § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti musí být podána žalovanému písemně, neboť pouze ten je oprávněn k rozhodování o ní. Ve prospěch posouzení ústního jednání žalobce s úřadem práce jako žádosti podle § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti tudíž nic nesvědčilo. Na tomto místě soud považuje za vhodné poukázat na zásadu „vigilantibus iura skripta sunt“, čili „právo patří bdělým.“, neboli „nechť si každý střeží svá práva“. Žalobce již opakovaně žádal o předmětný příspěvek, a proto nelze pochybovat o tom, že právní úprava týkající se této problematiky mu nemůže být zcela neznámá. Jde tudíž pouze k jeho tíži, že nezvolil vhodnou procesní taktiku. Žalobce si měl střežit svá práva a nevyčkávat na poučení správních orgánů, ale projevit v řízení zahajovaném na základě žádosti vlastní iniciativu i v následujícím postupu. Žalobce uvedl, že úřad práce má v případě neznalosti právních předpisů u účastníků postupovat tak, aby jim nevznikla újma. Žalobce však opomenul další právní princip, a to „neznalost zákona neomlouvá“. Pro projednávanou věc proto není významné, zda žalobce věděl o možnosti, kterou nabízí § 78a) odst. 16 zákona o zaměstnanosti, neboť pouze jemu jdou k tíži následky plynoucí z jeho neznalosti příslušného zákona.

38. Podle § 4 odst. 2 správního řádu správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Krajský soud nerozporuje, že poučovací povinnost zakotvená v § 4 odst. 2 správního řádu prolamuje zmiňované obecně známé pravidlo, neznalost zákona neomlouvá, avšak přesto musí být poučení přiměřené s ohledem na konkrétní případ a nesmí nahrazovat poskytování právních služeb. V souvislosti s tím í soud poukazuje na právní větu rozsudku Nejvyššího správního soudu 14. 10. 2010 č. j. 5 As 1/2010-76: „poučovací povinnost správních orgánů v řízeních, která vedou, je obecně zaměřena na poučení o procesních právech a povinnostech (§ 4 odst. 2 správního řádu z roku 2004). Do poučovací povinnosti však již nepatří návod, co by účastník řízení měl nebo mohl činit, aby dosáhl žádaného výsledku“. S ohledem na uvedenou právní větu nemohly správní orgány nahrazovat činnost kvalifikovaných zástupců a poučovat žalobce o jiných alternativách postupu.

39. Žalobce požadoval, aby krajský soud v případě vyhovění žalobě uložil správním orgánům také povinnosti, jimiž by byly vázány následně v rámci správního řízení. Krajský soud, ačkoli přistoupil k zamítnutí žaloby, se k této námitce alespoň orbitr dictum vyjádří. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. Správní soudnictví je založeno na kasačním charakteru, a proto umožňuje správnímu soudu o věci rozhodnout rozsudkem třemi základními způsoby, a to buď žalobou zamítnout, anebo napadené správní rozhodnutí zrušit (případně současně zrušit i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, či vyslovit jeho nicotnost. Pokud by bylo žalobou napadeno rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena sankce za přestupek, pak soud může rozhodnout i o moderaci uložené sankce nebo od upuštění od uložené sankce, to však nebyl případ žalobce. Specifická situace nastává také v případě žaloby proti rozhodnutí vydaného v řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím, tehdy správní soud může uložit správnímu orgánu uložit povinnost poskytnout v určité lhůtě žalobci požadované informace. S ohledem na řečené krajský soud uvádí, že má správní soud pouze omezené možnosti způsobu rozhodnutí a není oprávněn ve svém výroku ukládat správním orgánům povinnosti ani tehdy, byla-li by žaloba podle § 65 a následující s. ř. s. úspěšná, jak požadoval žalobce.

VI. Závěr, náklady řízení

40. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec jeho běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 22. června 2020

JUDr. Marie Trnková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru