Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 A 65/2017 - 23Rozsudek KSCB ze dne 22.02.2018

Prejudikatura

2 Aps 1/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 As 101/2018

přidejte vlastní popisek

51 A 65/2017 - 23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Věry Balejové ve věci

žalobce: D. K., narozen X
bytem X

zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem
sídlem Černého 517/13, 182 00 Praha 8

proti žalovanému: Magistrát města České Budějovice
sídlem nám. Přemysla Otakara II. 1/1, 370 92 České Budějovice

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 30. 10. 2017 se žalobce domáhá určení, že zásah žalovaného spočívající v nesdělení Městskému úřadu Pelhřimov (dále jen „Městský úřad“), že rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2016,

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

2
51A 65/2017

č. j. 8575/15 Ha (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „silniční zákon“), pozbylo právní moci, byl nezákonný. 2. V projednávané věci bylo dne 12. 1. 2016 vydáno zmiňované prvostupňové rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále jen „Krajský úřad“) ze dne 27. 6. 2016, č. j. KUJCK 90948/2016 zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Proti tomu brojil žalobce žalobou, o níž bylo rozhodnuto zdejším soudem dne 3. 7. 2017 zrušujícím rozsudkem č. j. 56 A 6/2016 – 37. V reakci na to zrušil Krajský úřad prvostupňové rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k novému projednání, přičemž toto rozhodnutí Krajského úřadu nabylo právní moci dne 28. 7. 2017. 3. Nezákonný zásah žalovaného měl dle žalobce spočívat v postupu žalovaného, který poté, co bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno Krajským úřadem, nevyrozuměl o této skutečnosti Městský úřad, který vede registr řidičů a provádí do něj zápisy. V důsledku tohoto postupu žalovaného byl i poté, co došlo ke zrušení prvostupňového rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku, nadále evidován žalobcův zákaz řízení spolu se záznamem 5 bodů v evidenční kartě řidiče. Tímto postupem se žalovaný dopustil nezákonného zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce. 4. Žalobce dovozoval povinnost žalovaného o sdělení takové informace správci registru řidičů a contrario z § 123 odst. 3 písm. b) bod 2 silničního zákona. Žalobce spatřoval v postupu žalovaného zásah do veřejných subjektivních práv, neboť registr řidičů je informačním systémem veřejné správy podle zvláštního zákona a jako takový se řídí intabulačním principem a materiální publicitou. Žalobce poukázal na skutečnost, že záznamy v evidenční kartě řidiče slouží k posouzení celkové charakteristiky řidiče, a proto nesprávně zaznamenané údaje by mohly způsobit například překážku získání práce či by mohly být zneužity při ukládání sankce za nový přestupek. V souvislosti s tím žalobce upozornil na důsledek spočívající v porušení čl. 10 Listiny základních práv a svobod a zákona o ochraně osobních údajů. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že k nezákonnému zásahu do práv žalobce nedošlo, a proto navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný sdělil, že v reakci na žádost žalobce o odklad výkonu rozhodnutí ze dne 31. 8. 2016 vydal usnesení, kterým bylo žádosti žalobce pravomocně vyhověno dne 12. 9. 2016, a to bylo doručeno i Městskému úřadu. Žalovaný upozornil, že i po zrušení prvostupňového rozhodnutí pokračoval v projednávání přestupku a dne 30. 10. 2017 usnesením č. j.. 8575/15 Ha řízení o přestupku pravomocně zastavil, přičemž to oznámil Městskému úřadu, který byl příslušný k záznamu v registru řidičů. 6. Žalovaný dále konstatoval, že v § 123b odst. 3 silničního zákona není explicitně stanovena povinnost informovat obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je příslušný k záznamu v registru řidičů, o výsledku soudního přezkumu. Žalovaný označil oznámení o odkladu výkonu rozhodnutí za dostatečné opatření k ochraně práv žalobce po celou dobu řízení o přestupku. Žalovaný odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 1260/07, v němž bylo uvedeno, že účelem odkladu výkonu rozhodnutí je minimalizace škodlivých následků. Žalovaný závěrem uvedl, že akt v takovém případě zůstává pravomocným, avšak uložené právní povinnosti nelze vynucovat a odejmutá oprávnění zůstávají prozatím zachována. 7. Žalovaný konstatoval, že právní řád neposkytuje ochranu před subjektivním pocitem ohrožení či nejistoty. Žalovaný shrnul, že záznam o odkladu výkonu rozhodnutí, učiněný v kartě řidiče, dává, všem osobám disponujícím přístupem k němu, na vědomí, že platnost řidičských oprávnění

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

3
51A 65/2017

je dosud zachována, tedy nelze tvrdit, že nesdělením výsledku soudního přezkumu mohla být negativně ovlivněna právní sféra žalobce.
III. Replika žalobce 8. V replice k uvedenému vyjádření žalovaného žalobce setrval na závěrech vyjádřených v žalobě. Žalobce se neztotožnil s názorem žalovaného, podle kterého nebyl zkrácen na svých právech, neboť v důsledku odkladu výkonu rozhodnutí byl žalobci přerušen uložený zákaz řízení. Žalobce poznamenal, že záznam 5 bodů v registru řidičů tímto odkladem nebyl nijak dotčen. Žalobce uvedl, že byl-li by zastaven policejní hlídkou, jistě by došlo k tomu, že by policisté k onomu záznamu 5 bodů přihlédli. Žalobce nerozporoval fakt, že silniční zákon nezakládá povinnost informovat správce registru řidičů o soudním přezkumu, nicméně v případě, že je zrušeno rozhodnutí, jímž byla uložena sankce, je v rámci dobré správy již vhodné o této skutečnosti informovat. Pokud tak žalovaný neučinil, zasáhl tím do práv žalobce. Žalobce dále poukázal na to, že by zákaz řízení byl evidován až do roku 2076. Z uvedených důvodů žalobce požádal soud o vydání deklaratorního rozhodnutí, na jehož základě by se mohl domáhat náhrady škody podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalobce musel strpět evidování zákazu řízení (ač přerušeného) a záznam 5 bodů i několik měsíců po zrušení rozhodnutí.
IV. Stručný obsah správních spisů 9. Dne 12. 1. 2016 bylo žalovaným vydáno rozhodnutí č. j. 8575/15 Ha, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2) silničního zákona. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a dále mu byl uložen zákaz činnosti na 6 měsíců. Z obsahu správního spisu dále vyplynulo, že žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného odvolání. Odvolání žalobce bylo Krajským úřadem dne 27. 6. 2016 rozhodnutím č. j. KUJCK 90948/2016 zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí žalovaného bylo potvrzeno. S takovým postupem se žalobce nespokojil, proto podal ke zdejšímu soudu žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu. Následně dne 7. 9. 2016 žádal žalobce u žalovaného o odklad výkonu rozhodnutí, a to z důvodu podání návrhu na přezkum rozhodnutí Krajského úřadu správním soudem. O této žádosti bylo dne 12. 9. 2016 rozhodnuto usnesením tak, že se jí vyhovuje. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 9. 2016. O podané žalobě proti rozhodnutí bylo rozhodnuto dne 3. 7. 2017 rozsudkem č. j. 56 A 6/2016-37 tak, že se napadené rozhodnutí Krajského úřadu zrušuje a věc se vrací k novému projednání. 10. Krajský úřad v reakci na zrušující rozsudek dne 26. 7. 2017 vydal rozhodnutí, jímž zrušil rozhodnutí žalovaného a věc vrátil k novému projednání. Žalovaný vydal dne 30. 10. 2017 usnesení, jímž bylo řízení zastaveno, protože odpovědnost za přestupek zanikla.
V. Právní názor soudu 11. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen„s. ř. s.“), z něhož vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 12. Žaloba není důvodná. 13. Krajský soud poznamenává, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobce podal ke zdejšímu soudu žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, v nichž za nezákonný zásah vymezuje totéž jednání jako v projednávané věci, avšak v každé žalobě označil za žalovaného jiný orgán státní správy, a to jednak Městský úřad Pelhřimov a dále Krajský úřad Jihočeského kraje.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

4
51A 65/2017

14. Krajský soud z toho důvodu nejprve přistupuje k zodpovězení otázky, kdo je nadán pasivní žalobní legitimací v projednávané věci. Podle § 123b odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu platí, že záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku. 15. Podle § 123b odst. 3 písm. b) bodu 2 platí, že oznámení nebo rozhodnutí uvedená v odstavci 2 příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doručí orgán, který uložil sankci za přestupek, sankci za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo trest za kázeňský přestupek v prvním stupni řízení, jde-li o rozhodnutí uvedená v odstavci 2 písm. b), a to do 5 pracovních dnů ode dne, kdy obdržel rozhodnutí opatřené doložkou právní moci od orgánu, který věc projednal ve druhém stupni řízení. (pozn. podtrženo krajským soudem) 16. Za užití analogie dospěl krajský soud k jednoznačnému závěru, že správním orgánem příslušným k vyrozumění obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jenž vede registr řidičů, o skutečnosti, že došlo ke zrušení rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu, byl žalovaný. Pokud se oznamovací povinnost orgánu, který uložil sankci za přestupek, vztahuje na rozhodnutí o uložení sankce, poté, co byla věc projednána druhostupňovým orgánem, lze analogicky dospět k závěru, že tuto povinnost uvedený orgán má i v případě, kdy rozhodnutí o uložení sankce za přestupek bylo druhostupňovým orgánem pravomocně zrušeno a toto zrušující rozhodnutí bylo orgánu doručeno [§ 123b odst. 3 písm. b) bod 2 zákona o silničním provozu]. 17. V nyní projednávané věci došlo rozsudkem správního soudu ke zrušení druhostupňového rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu. Z toho důvodu po vrácení věci krajským soudem vydal dne 26. 7. 2017 Krajský úřad rozhodnutí, kterým prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Rozhodnutí Krajského úřadu nabylo právní moci dne 28. 7. 2017 a dne 15. 8. 2017 toto rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci Krajský úřad zaslal žalovanému. 18. Orgánem, který byl povinen příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (v nyní projednávané věci Městskému úřadu Pelhřimov) doručit rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o uložení sankce za přestupek žalobce, byl žalovaný. K tomuto soud dodává, že úkolem Krajského úřadu, coby druhostupňového správního orgánu, je rozhodovat o opravných prostředcích proti prvoinstančním rozhodnutím. Krajský úřad není evidenčním orgánem, tímto je právě žalovaný, který vyrozumíval Městský úřad mimo jiné i o tom, že bylo vyhověno žádosti žalobce o odklad výkonu rozhodnutí. Povinností žalovaného tak bylo zaslat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který vede registr řidičů, rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí, jímž uznal přestupce vinným. 19. Nelze souhlasit s náhledem žalobce, že nebýt jeho aktivity, mohl být v registru řidičů evidován jemu uložený zákaz řízení až do roku 2076, neboť až do tohoto roku trval odklad výkonu rozhodnutí. Krajský soud podotýká, že žalovaný pokračoval v projednávání věci poté, co bylo jeho prvostupňové rozhodnutí zrušeno, a teprve dne 30. 10. 2017 pravomocně zastavil řízení o přestupku. Následně dne 7. 11. 2017 zaslal Městskému úřadu zrušující rozsudek krajského soudu, rozhodnutí Krajského úřadu, kterým bylo zrušeno prvostupňové rozhodnutí žalovaného, a usnesení žalovaného, jímž bylo řízení zastaveno, čili k tomuto dni žalovaný splnil svou

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

5
51A 65/2017

oznamovací povinnost a nedošlo tak k absolutní nečinnosti žalovaného. Žalobcem tvrzené zaevidování sankcí v kartě řidiče by tak zcela jistě netrvalo až do roku 2076, nýbrž jen do doby úplného vyřízení věci, což se naplnilo. 20. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005 č. j. 2Aps 1/2005 – 65 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), z něhož vyplývá: „Ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.” 21. Ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu se však lze domáhat i v případě, že zásah nebo jeho důsledky již netrvají nebo nehrozí jejich opakování, v takovém případě se lze u soudu domáhat určení, že provedený zásah byl nezákonný. Tak je tomu i v nyní projednávané věci, kdy se žalobce domáhá pouze vydání deklaratorního výroku o tom, že zásah žalovaného, spočívající v nevyrozumění Městského úřadu žalovaným o tom, že rozhodnutí žalovaného, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, pozbylo právní moci, byl nezákonný. 22. Krajský soud přistoupil k posuzování splnění jednotlivých podmínek nezákonného zásahu stanovených právní normou, přičemž musí dojít k naplnění všech podmínek současně, aby mohla být žaloba posouzena jako důvodná. Krajský soud však považuje již první a druhou podmínku za nesplněné, neboť nelze s ohledem na okolnosti případu konstatovat, že žalobce byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem. Krajský soud k takovému závěru dospěl proto, že samotné neoznámení skutečnosti o zrušení prvostupňového rozhodnutí a v důsledku toho neodstranění záznamu pěti bodů v kartě řidiče, vzhledem k okolnostem případu nezpůsobilo konkrétní zkrácení žalobcových práv. 23. Úspěch žaloby na ochranu před nezákonným zásahem nepřinese pouhé tvrzení, že k zásahu došlo, neboť musí být také prokázáno přímé zkrácení na subjektivních právech žalobce a v jeho důsledcích v žalobcově právní sféře. Takovou skutečnost však krajský soud nemůže konstatovat. Žalobce v replice uvedl, že zásah do subjektivních práv spatřuje ve strpění evidovaného zákazu řízení a záznamu 5 bodů v kartě řidiče po dobu než bylo Městskému úřadu sděleno, že došlo ke zrušení podkladového rozhodnutí. Krajský soud setrvává na názoru, že takový stav nezpůsobil přímé zkrácení subjektivních práv žalobce. Hypotetické úvahy žalobce, jaké následky mohly zaznamenané údaje způsobit, nepředstavují přímé zkrácení na právech. Tvrzení žalobce, že ve svém důsledku mohl učiněný záznam bodů způsobit překážku v získání práce nebo mohl být zneužit při ukládání sankce za nový přestupek, je pouze teoretický, nemající žádnou vypovídající hodnotu pro projednávanou věc. Nezákonným zásahem nemůže být jakýkoliv zásah správního orgánu vyvolávající pocit nejistoty či ohrožení, ale pouze takový zásah, který je způsobilý zasáhnout do sféry veřejných subjektivních práv žalobce (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65). Záznam bodů v registru řidičů nezpůsobí újmu sám o sobě, ale pouze ve spojení s jinými záznamy je schopen sekundárně zasáhnout do právní sféry řidiče. Takový názor zmínil Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 16. 5. 2013, č. j. 17 A 79/2011-40 a zdejší soud se s ním ztotožňuje. 24. Usnesením o odkladu výkonu rozhodnutí došlo k sistaci sankce v podobě zákazu řízení vozidel a rovněž k sistaci sankce v podobě peněžní pokuty. Přestože usnesení o odkladu výkonu rozhodnutí nemělo vliv na učiněný záznam bodů (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015 č. j. 6 As 263/2014 – 33), žalobce neprokázal, že by byl úkonem správního orgánu spočívajícím v nevyrozumění Městského úřadu o pozbytí právní moci rozhodnutí,

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

6
51A 65/2017

jímž byl uznán vinným ze spáchání přestupku, přímo zasažen na svých veřejných subjektivních právech. Osoby, které mají oprávnění nahlížet do karty řidiče, byly obeznámeny o schváleném odkladu výkonu rozhodnutí, a proto nemohlo dojít k žádným negativním dopadům do právní sféry žalobce, jak tvrdil v žalobě. 25. Krajský soud nad rámec poznamenává, že postup správního orgánu „zásahem“ v širším smyslu byl, neboť se jednalo o nečinnost správního orgánu, která spočívala v neučinění úkonu jiného než rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., to však automaticky nezpůsobuje také důvodnost žaloby. Z uvedeného lze dovodit, že došlo ke splnění 4. podmínky a zcela jistě i podmínky 5., neboť sdělení o zrušení prvostupňového rozhodnutí se týkalo přímo žalobce, a proto lze konstatovat, že zásah byl zaměřen přímo proti žalobci nebo v jeho důsledku jím byl přímo zasažen. Nicméně podmínky 1. a 2. splněny nebyly, jak bylo již zmíněno, k přímému zkrácení na právech žalobce nedošlo, a nelze tudíž dospět k závěru, že žaloba byla důvodná, když nebyly kumulativně splněny všechny podmínky podle § 82 a násl. s. ř. s. 26. Skutečnost, že se žalobce domáhá deklaratorního výroku, že postup žalovaného byl nezákonný, a nepožaduje konstitutivní výrok, nic nemění na situaci, že musí být splněny všechny podmínky nezákonného zásahu. Jediná výjimka z kumulativního splnění všech podmínek platí pro 6. podmínku, a to že zásah nebo jeho důsledky nemusí trvat nebo hrozit opakování zásahu, tím však není dotčena podmínka přímého zkrácení na právech žalobce provedeným zásahem. Krajský soud pečlivě zvažoval, zda skutečně nedošlo ke zkrácení práv žalobce, nicméně dospěl k jednoznačnému závěru. Soud je přesvědčen, že žalobce nebyl nijak zkrácen na svých právech, což stvrzuje žalobce, když nenamítal žádné skutečné přímé zkrácení na právech, ale pouze potencionální zásahy, ke kterým by v budoucnu mohlo dojít. To k deklaraci nezákonnosti zásahu nepostačuje. Soud proto postupoval podle § 87 odst. 3 s. ř. s. a žalobu jako nedůvodnou zamítl.
VI. Závěr, náklady řízení 27. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává. 28. Podle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

7
51A 65/2017

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 22. února 2018

JUDr. Marie Trnková v. r.

Předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru