Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 A 63/2020 - 31Rozsudek KSCB ze dne 25.02.2021

Prejudikatura

7 As 94/2012 - 20


přidejte vlastní popisek

51 A 63/2020 - 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobce: T. B.

bytem zastoupen JUDr. Radkem Bechyně, advokátem sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín

proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2020, č. j. KUJI 103245/2020,

takto:

I.Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 9. 12. 2020 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov, odboru vnitřních věcí ze dne 9. 9. 2020, č. j. OVV/488/2020-16/Kop, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamu o počtu žalobcem dosažených bodů v bodovém hodnocení a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 13. 5. 2020 byl potvrzen.

2. Žalobce v žalobě namítal, že se žalovaný nezabýval odvolacími důvody, které žalobce uvedl v odvolání. Současně odkazoval na rozhodnutí jiných správních orgánů ve věcech shodných či obdobných a dovolával se ustálené praxe správního orgánu. Poukazoval na zásadu legitimního očekávání, kdy se má ve shodných či obdobných věcech postupovat a rozhodovat shodně. Podle žalobce by měla existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. Pokud jeden správní orgán rozhoduje výše popsaným postupem, není dle žalobce možné, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní příslušnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně.

3. Podle žalobce bylo jediným důkazem, který žalovaný posuzoval při svém rozhodování oznámení o přestupcích, které žalobce nepovažuje za dostatečný důkaz, neboť měly být posuzovány konkrétní pokutové bloky, jako rozhodnutí vydaná v blokovém řízení. Přes specifika blokového řízení by z rozhodnutí měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku, o době spáchání, mělo by být jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním měl porušit. Žalobce nesouhlasí s tím, že svým souhlasem s tímto způsobem projednání věci by měl odpovídat za správnost rozhodnutí, neboť po přestupci nelze očekávat znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a případně na nesprávnost při projednání přestupku v blokovém řízení upozornit. Žalobce uvedl, kdy podle jeho názoru není podklad způsobilý pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče. Za dostatečný popis skutku nelze považovat formát „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“ nebo „nepoužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP. pásy a j“ z rozhodnutí musí být naprosto zřejmé, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít a zda se tak stalo na pozemní komunikaci. Údaje v rozhodnutí by měly být čitelné, srozumitelné a přehledné, aby rozhodnutí mohlo být přezkoumáno.

4. Žalobce dále konkretizoval výtky u jednotlivých pokutových bloků. U pokutového bloku ze dne 13. 5. 2020 není v kolonkách 1 – 4 přesně zjištěna osoba přestupce, údaje jsou částečně nečitelné a nejsou přesně vypsány požadované údaje, kupříkladu uvedení rodného čísla a data narození. V kolonce 5 není přesně zjištěna doba spáchání přestupku a není přezkoumatelným způsobem tato doba uvedena. Není jednoznačně uvedeno místo spáchání přestupku a z popisu jednání nevyplývá jednoznačná skutková podstata popsaného jednání. V kolonce č. 6 je uvedena zkratkovitě právní kvalifikace přestupkového jednání, kterého se měl žalobce dopustit a dále pouze jednoznačné označení paragrafu konkrétní právní normy, avšak nikoli ostatní body. V kolonce č. 7 není přezkoumatelným způsobem uvedeno, zda jednání žalobce bylo spácháno úmyslně či z nedbalosti. Kolonka č. 8 neobsahuje zcela zřetelně výši uložené sankce. Kolonka č. 9 – 11 nejednoznačně zaznamenává místo, kde bylo napadené rozhodnutí vydáno a také není zřetelný podpis žalobce.

5. V podstatě shodné či obdobné výtky žalobce vznesl k dalším pokutovým blokům, a to ze dne 10. 10. 2018, 7. 4. 2018, 9. 3. 2018 a 8. 9. 2017. Dále upozornil na nedostatky rozhodnutí ve věci přestupku, č. j. MVNM/23406/2019, kdy uvedl, že z rozhodnutí jsou zjevné nedostatky v požadovaných náležitostech a existují významné pochybnosti o přezkoumatelnosti rozhodnutí. Dle žalobce nebyl prokázán materiální aspekt přestupku a není patrné, jakým způsobem mělo k jeho spáchání dojít. Z popisu jednání není zjevné dostatečné zjištění stavu věci a současně došlo k zásadnímu pochybení, neboť nebylo nařízeno ve věci ústní jednání.

6. Žalobce závěrem shrnul, že zpochybňuje způsobilost pokutových bloků i rozhodnutí být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce se domáhá, aby soud se zabýval otázkou, zda byla jednotlivá pravomocná rozhodnutí takovými způsobilými podklady, k čemuž žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 127/2014, dle kterého dané nedostatky nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací. Žalobce zároveň požádal soud, aby žalobě přiznal odkladný účinek.

II.Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

7. Žalovaný správní orgán nejprve k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě navrhl, aby soud tento návrh zamítl, neboť přiznání odkladného účinku žalobě by bylo v rozporu s veřejným zájmem, kterým je především bezpečnost a plynulost silničního provozu, jakož i ochrana ostatních účastníků silničního provozu. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl její zamítnutí. Žalovaný stručně shrnul žalobní body a námitky v nich uvedené považuje za nedůvodné. S námitkami podanými proti prvostupňovému rozhodnutí v odvolání se řádně vypořádal. Přestupky žalobce byly pravomocně skončeny a body do registru řidičů byly zaznamenány správně v souladu s § 123b odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán posuzoval příslušné pokutové bloky a uzavřel, že popisy jednání na těchto blocích jsou vyplněny řádně a jsou dostatečným podkladem pro ověření oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče za přestupková jednání. Odmítl námitku žalobce, že správní orgány jsou povinny rozhodovat stejně dle rozhodnutí jiných správních orgánů. Pro řízení je vždy zcela relevantní pouze zjištěný skutkový stav a z rozhodnutí jiného správního orgánu vycházet nelze. Každé správní řízení je individuální, a proto je nutné vycházet z konkrétních podkladů. Žalobní námitky byly, stejně jako námitky odvolací, formulovány obecně k jednotlivým druhům přestupkového jednání. Podle žalovaného doložené pokutové bloky jsou dostatečným podkladem pro ověření oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

III.Obsah správních spisů

8. Ze správního spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti.

9. Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče bylo žalobci doručeno dne 20. 5. 2020, kdy 12 bodů žalobce dosáhl ke dni 13. 5. 2020. Proti záznamu bodů v bodovém hodnocení žalobce uplatnil dne 25. 5. 2020 námitky. Uvedl, že nesouhlasí s veškerými záznamy bodů v registru řidičů.

10. Dne 25. 5. 2020 správní orgán vyžádal kopie pokutových bloků ke všem přestupkům žalobce. Dne 8. 6. 2020 správní orgán vyrozuměl žalobce, respektive jeho zmocněnce, o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Poukázal přitom na ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, které žalobci tuto možnost nabízí.

11. Dne 22. 6. 2020 požádal zmocněnec žalobce správní orgán o přerušení řízení s odkazem na probíhající přezkumné řízení k příkazu na místě ze dne 13. 5. 2020. Správní orgán dne 22. 6. 2020 usnesením podle § 64 odst. 2 správního řádu řízení přerušil na dobu 60 dnů. Pokračování v řízení bylo žalobci oznámeno dne 31. 8. 2020. Žalobce se k podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřil dne 7. 9. 2020. Důvody, které uvedl pro nemožnost akceptovat pokutové bloky, byly pouze obecné. Pouze konkrétně napadal žalobce nedostatečně specifikované místo spáchání přestupku ze dne 13. 5. 2020. Správní orgán pro posouzení žalobcem vznesených námitek vydal dne 9. 9. 2020 pod č. j. OVV/488/2020-16/Kop rozhodnutí, kterým námitky žalobce zamítl jako nedůvodné. Všechny záznamy bodů za přestupky správní orgán popsal a potvrdil i dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku.

12. O návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 1. 2021 pod č. j. 51 A 63/2020-23 tak, že se žalobě odkladný účinek nepřiznává.

IV.Právní názor soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s.ř.s.).

14. Krajský soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci řízení s takovým postupem soudu projevili souhlas.

15. Žaloba není důvodná.

16. Žalobce v žalobě jako zásadní otázku označil posouzení toho, zda jím uvedené pokutové bloky byly způsobilými podklady k zápisu bodů v bodovém hodnocení řidiče tak, jak uvedl správní orgán prvního stupně a následně potvrdil i žalovaný správní orgán. Žalobce zpochybnil postup žalovaného, neboť je dle jeho názoru nesprávný, a to především proto, že se žalovaný nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů. V rámci odvolacího řízení bylo dle žalobce povinností žalovaného, zabývat se jednotlivými rozhodnutími vydanými v příkazních řízeních.

17. Krajský soud vycházel při posuzování důvodnosti této námitky z ustálené judikatury správních soudů. Z této judikatury na jedné straně vyplývá, že je třeba rozlišovat řízení o jednotlivých přestupcích (ať již v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) podle zákona o přestupcích a na druhé straně řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Obě tato řízení jsou odlišná s ohledem na rozdílný předmět řízení. V dané věci se jedná o posouzení zákonnosti rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů.

18. Podle § 123b odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích provede obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě blokového (příkazního) řízení záznam do registru řidičů o spáchaném přestupku v dopravě do 5 pracovních dnů, ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek v tomto řízení.

19. Předmětem řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je, aby se skutečně stal skutek, který definuje zákon o přestupcích či jiný právní předpis, zda byly naplněny znaky přestupku a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání skutečně jeho pachatelem. Případně lze posuzovat i další okolnosti, které souvisí s naplněním skutkové podstaty přestupku. Oproti tomu předmětem řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je posouzení toho, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, to je ve správné výši a na základě způsobilého podkladu.

20. V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů je zkoumáno, zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku a další obdobné skutečnosti. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44. Soud zdůrazňuje, že správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je již třeba nahlížet jako na akty správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným způsobem případně prohlásí za nezákonné či je zruší (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).

21. Podklady, z nichž správní orgán prvního stupně v dané věci vycházel, byly podrobně popsány v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i hodnoceny správním orgánem druhého stupně. Takový postup je dle krajského soudu zcela dostačující. Při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů vycházel správní orgán prvního stupně, jakož i žalovaný, z jednotlivých pokutových bloků, nikoli pouze z oznámení o přestupcích. To vyplývá i z podkladů založených ve správním spise. Dospěl k závěru, že předmětná rozhodnutí jsou způsobilá k záznamu bodů do registru řidičů a jsou opatřena všemi formálními náležitostmi, jakož i zákonem stanovenými údaji. Pokud žalobce v žalobě poukazoval na rozhodnutí ve věci přestupku č. j. MVNM/23406/2019, pak toto rozhodnutí dostatečně neidentifikoval. Jednalo se o příkaz ze dne 6. 8. 2019, proti kterému bylo lze uplatnit řádný opravný prostředek, odpory a poté, by v případě nesouhlasu žalobce proběhlo klasické správní řízení, ve kterém žalobce taktéž mohl uplatnit své námitky. To v dané věci neučinil. Z toho důvodu byl tento příkaz rovněž způsobilý k záznamu bodů v registru řidičů.

22. Správní orgány se tudíž řádným a dostatečným způsobem zabývaly způsobilostí jednotlivých blokových rozhodnutí, které sloužily jako podklad pro záznam bodů. Soud shledal, že jejich postup byl v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srovnej rozsudek ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76; 2145/2010 Sb. NSS), neboť si vyžádaly příslušné pokutové bloky prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v souladu se zákonem v blokovém řízení. O tom svědčí, jak již soud uvedl, podklady založené ve správním spise. Tyto pokutové bloky každý zvlášť podrobně správní orgány posoudily a zhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Současně zhodnotily i správnost počtu zaznamenaných bodů. Správní orgány ověřily, že řízení o skutcích projednávaných v blokovém řízení, byla pravomocně ukončena a pokutové bloky byly řádně, úplně a srozumitelně vyplněny. Žalobce v předmětných blokových řízeních pokutové bloky vždy převzal a potvrdil svůj souhlas s projednáním věci tímto způsobem svým vlastnoručním podpisem.

23. Krajský soud na základě tohoto hodnocení dospěl k závěru, že námitka žalobce, že se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, a to jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi nebyla shledána důvodnou.

24. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, v němž Nejvyšší správní soud uvedl „s rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžadují ustanovení § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění, proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití b.p.“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupku tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než, že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku, jako podkladu pro záznam bodů do registru, dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit s pouhým uvedeným odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost, …“. Tímto judikátem Nejvyššího správního soudu jsou zcela konkrétně a srozumitelně vysvětleny požadavky, které lze klást na obsahovou stránku pokutových bloků. Soud shledal, že žalobcem předestřené požadavky na obsahovou stránku pokutových bloků dalece přesahují míru k tomu stanovenou příslušnou judikaturou a s ohledem na povahu i formální podobu pokutových bloků případně příkazů na místě by byly v praxi de facto nerealizovatelné.

25. Ke konkrétním blokům či příkazu soud uvádí, že je hodnotí oproti žalobci jako dostatečně vyplněné, bez nesrozumitelných či nejasných zkratek s přesným uvedením místa, času a popisu jednání žalobce, nejen slovy, ale i s uvedením správného vymezení porušení právní povinnosti a s ní související skutkové podstaty přestupku. Není tudíž důvodná výtka žalobce ohledně nepřesně a nečitelně vypsaných údajů osoby přestupce. Stejně tak nelze akceptovat výtku týkající se absence uvedení rodného čísla či data narození na pokutových blocích. Pokutové bloky tyto údaje variantně obsahují a není tudíž žádná pochybnost o totožnosti žalobce. Navíc byla jeho totožnost ověřována i předloženým občanským průkazem, což je ve všech blocích uvedeno. Krajský soud nemá žádnou pochybnost o ověření totožnosti osoby přestupce.

26. Dále není důvodná námitka žalobce týkající se nepřesného zjištění doby spáchání přestupku. V pokutových blocích je takový konkrétní údaj uveden. Žalobce ostatně neuvedl, jakou konkrétnější či přesnější charakteristiku by si představoval. To se týká i námitky nejednoznačného určení místa spáchání přestupku, kterou soud hodnotí jako irelevantní. Místo, kdy došlo ke spáchání přestupku je vždy řádně označeno. Přestupkové jednání je v posuzovaných blocích popsáno jedinečným a odlišitelným způsobem. To se týká i žalobní námitky ohledně nedostatečného popisu přestupkového jednání. V pokutových blocích je jednoznačně uvedeno, jaké konkrétní ustanovení zákona o silničním provozu žalobce porušil. K tomu je vždy uvedeno ustanovení zákona ve spojení se zkratkou jednání, kterého se žalobce dopustil. Takový zápis je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Uvedené specifikace skutků jsou tudíž jednoznačné, srozumitelné a dostačující.

27. Nedůvodná byla i výtka žalobce ohledně nečitelného určení výše uložené pokuty. Ta byla ve všech blocích uvedena zřetelně, srozumitelně, jak písemně, tak číselně. Bloky obsahují i jednoznačně uvedené místo vydání bloku a údaje o oprávněné osobě včetně podpisu. Rovněž nebyl dle žalobce datum vyhotovení a převzetí bloku přezkoumatelný a podpis žalobce nebyl údajně zřetelný. Tyto námitky soud hodnotí jako nedůvodné. Datum vyhotovení a převzetí bloků jsou ve všech posuzovaných případech čitelným způsobem zapsány a vyplývá z nich, že k vyhotovení a převzetí jednotlivých bloků došlo vždy a tentýž den. Podpisy přestupce i oprávněné úřední osoby jsou v každém posuzovaném bloku jednoznačně uvedeny a nelze je proto zpochybňovat.

28. Soud proto dospěl k závěru, že v projednávané věci nelze mít pochybnosti o způsobilosti přezkoumávaných bloků a mohly být proto podkladem pro zápis bodů do registru řidičů. Spáchané přestupky jsou dostatečně konkrétně vymezeny, vyhovují požadavkům na individualizaci přestupkového jednání. Zároveň je zřejmé komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla konkrétní pokuta v pokutovém bloku či příkazu na místě uložena. Strohé a zkratkovité údaje na pokutových blocích nelze zpochybňovat, pokud jsou tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona, ve kterém je přestupek specifikován, a který žalobce porušil. S rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014 č. j. 4 As 127/2014-39, na který žalobce v žalobě odkazoval, je soud obeznámen, posuzovaná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení však mu v žádném směru neodporují.

29. Pokud žalobce tvrdil, že „argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce a není možné po přestupci požadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu“. K této citaci žaloby soud zdůrazňuje, že přezkumem napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce nesprávně pochopil postoj správního orgánu. Žalobci nebylo vytýkáno, že měl posuzovat správnost rozhodnutí, jak v žalobě namítá, ale měl ve svém vlastním zájmu uplatnit případné námitky proti nesrovnalostem v údajích, a to na místě při seznamování se s obsahem jím vytýkaného protiprávního jednání, které je zaznamenáno v pokutovém bloku před samotným podpisem tohoto bloku. To žalobce ostatně také svým podpisem potvrdil. K tomu dále Nejvyšší správní soud uvádí „(…) okamžik vydání rozhodnutí v blokovém řízení a s ním v jedno spadající okamžik nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, musí být závislý na jednoznačném časovém určení a musí být ve všech případech určován identickým způsobem. Takovým okamžikem je však podle Nejvyššího správního soudu okamžik podpisu pokutového bloku, resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou obviněným z přestupku. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje uplatnění podmínek blokového řízení stanovených v § 84 zákona o přestupcích“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 68/2010).

30. Z uvedeného lze dovodit, že pachatel přestupku svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením, zároveň s výší jemu ukládané pokuty, s jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek byl spolehlivě zjištěn. Právě tato skutečnost je napadeným rozhodnutím konstatována, a to je podstatné pro posouzení žalobcem nastolené otázky. Námitka proto není důvodná.

31. Odmítnout je třeba i námitku žalobce, kterou tvrdil, že se odvolací orgán naprosto nezabýval předloženými důkazními prostředky a návrhy. V tomto směru byl žalobce zcela nekonkrétní a úkolem soudu není, aby zjišťoval o jaké důkazní prostředky či návrhy, které nebyly v odvolacím řízení provedeny, se mělo jednat. V této souvislosti žalobce odkazoval na různá rozhodnutí správních orgánů ve shodných věcech a dovolával se legitimního očekávání, že by ve vztahu ke způsobilosti jednotlivých rozhodnutí, na jejichž základě jsou zaznamenány body, mělo být postupováno zcela shodně. To dovozuje ze skutečnosti, že v případě krajských úřadů, kterých na území České republiky existuje třináct, by měla existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. Pokud jeden správní orgán rozhoduje výše popsaným způsobem, není dle žalobce přiléhavé, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní příslušnosti rozhodoval a postupoval ve věci zcela odlišně.

32. Tuto námitku žalobce uplatnil i v rámci odvolacího řízení a žalovaný správní orgán tuto námitku stručně posoudil. Uvedl, že rozhodnutí jiného správního orgánu je pro konkrétní řízení zcela irelevantní a nelze z něj vycházet, neboť každé správní řízení je individuální, specifické a je nutné vycházet z konkrétních podkladů pro vydání rozhodnutí a postupovat v souladu se zákony České republiky. Obdobně toto lze uvést i k odkazům na různé citace z rozsudků soudů. Žalovaný správní orgán upozornil i na skutečnost, že žalobce z rozsudků používal úryvky, které vyčleňoval z celkového kontextu, a tudíž částečně došlo ke zkreslení vysloveného právního názoru soudu ve prospěch žalobce.

33. Soud takto poskytnuté vysvětlení ke vznesené odvolací námitce akceptuje a považuje je za správné. Žalobce ostatně tuto námitku vznášel obecně a v obecné poloze důvodnosti této námitky ani přisvědčit nelze. Zásadu legitimního očekávání je třeba vykládat jako určitou předvídatelnost postupu správního orgánu. Tuto zásadu lze taktéž charakterizovat jako zásadu formální spravedlnosti, která souvisí i se zásadou nestranného objektivního rozhodování každé věci. Každá věc, kterou správní orgán řeší, je svým způsobem jedinečná, na druhou stranu však lze mezi rozhodovanými a řešenými případy nalézt řadu společných znaků. Zásada legitimního očekávání spočívá na tom, že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek, určitým způsobem, měly by být všechny další obdobné případy, které nastanou v budoucnu rozhodovány způsobem obdobným. Tato zásada platí pro příslušný konkrétní správní orgán a jeho rozhodovací činnost. Neznamená proto, že by všechny úřady zabývající se konkrétní problematikou v celé České republice byly tímto ustanovením zavázány postupovat unifikovaně. To by prakticky představovalo precedenční systém práva a ze základních zásad správního řízení však nic takového nevyplývá. Tato zásada nezakládá pro adresáty veřejné správy nárok na to, aby správní orgán v konkrétním případě rozhodl určitým způsobem či dokonce v jejich prospěch, ale dává nárok na to, aby správní orgán rozhodoval i v jejich případě způsobem předvídatelným a svůj postup a způsob řádně odůvodnil. Žalobce při vznesení žalobní námitky, jak již bylo výše uvedeno, zůstal pouze v obecné poloze a z toho důvodu soud tuto námitku vypořádává stejným způsobem. Na základě žalobcem vznesené námitky nelze dospět k závěru, že v konkrétní záležitosti správní orgány porušily zásadu legitimního očekávání, neboť rozhodovaly v souladu s platnou právní úpravou a i dostupnou judikaturou. Soud neshledal libovůli správního orgánu při vydání napadeného rozhodnutí ani neshledal, že by se žalobou napadené rozhodnutí odchýlilo od určité konkrétní správní praxe, která se vytvořila. Námitku proto soud nehodnotil jako důvodnou.

V.Závěr, náklady řízení

34. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ustanovení § 60 odst. 1 věta první s.ř.s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu krajský soud náhradu nákladů řízení žalovanému nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice dne 25. února 2021

JUDr. Marie Trnková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru