Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 A 61/2017 - 63Rozsudek KSCB ze dne 06.03.2018

Prejudikatura

5 As 20/2003 - 64


přidejte vlastní popisek

51 A 61/2017 – 63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci

Žalobce: 1. Regionální investiční fond SICAV, a.s. sídlem Holušická 2221/3, Praha 4 zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Šmehýlem sídlem Krakovská 1256/24, Praha 1

proti žalovanému: Krajský úřad - Jihočeský kraj sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19. 9. 2017 č. j. KUJCK 108962/2017

za účasti: Jihočeský kraj, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice

takto :

I. Rozhodnutí Krajského úřadu - Jihočeského kraje ze dne 19. 9. 2017 č. j. KUJCK 108962/2017 a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 12. 6. 2017 č. j. ODSH/17884/2016-5 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12.228 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

2
51 A 61/2017

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou dne 4. 10. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2017 č. j. KUJCK 108962/2017, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, jímž bylo deklarováno, že pozemní komunikace umístěná na parc. č. 379/1 v k. ú. České Budějovice 6 je veřejně přístupná účelová komunikace a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. V žalobě se poukazuje na to, že bylo zasaženo do ústavního práva garantujícímu vlastníkovi věci nemožnost jeho vlastnické právo omezit, ledaže jedná se o omezení ve veřejném zájmu a za náhradu. V důsledku vydání napadeného rozhodnutí musí žalobce trpět užívání předmětu jeho vlastnictví, aniž by s tím souhlasil a obdržel jakoukoli náhradu. Ve své podstatě jde o vyvlastnění (omezení vlastnického práva žalobce), které od roku 1989 nemá a nemůže mít místo v právním státu. Nikdy neexistovaly podmínky, za kterých by bylo možné komunikaci deklarovat jako veřejnou, vždy sloužila výhradně pro účely vlastníka budov umístěných na konkrétně specifikovaných pozemcích (PVT 1, PVT 2 a PVT 3). Budovy sloužily Českému statistickému úřadu a následně Podniku výpočetní techniky jako podniku spadající pod gesci Českého statistického úřadu.

3. Správní orgány porušily zásady správního řízení, protože je nezbytné prokázat, že vlastník komunikace udělil souhlas s veřejným užíváním komunikace a musí mít prokázanou míru potřebnosti. Žádná z těchto skutečností prokázána nebyla. Důkazní návrhy a důkazy žalobcem předložené žalovaný odbyl odkazem na svůj jiný právní názor. Navrženého svědka nevyslechl. Řízením se prolíná zjevná neochota správních orgánů připustit, že soukromé vlastnictví je ústavně chráněných právem. Bylo postupováno účelově a patrná zjevná horlivost vyřídit věc v intencích požadavku osoby zúčastněné na řízení se zřetelem k jejímu statusu a nemalému vlivu na činnost správních orgánů v jejím území.

4. Žalobcem navržený svědek vyslechnut nebyl a nevyhovění důkaznímu návrhu není náležitě odůvodněno.

5. Pro okolnost, že řízení bylo vedeno tendenčně s úmyslem poškodit žalobce a neoprávněně zvýhodnit Jihočeský kraj, svědčí okolnost, že žalovaný omlouvá a dovysvětluje části rozhodnutí prvostupňového, které se přitom vysvětlit nedají. K úsudku o tom, že proti charakteru komunikace v minulosti vlastník komunikace nebrojil, a proto je tu konkludentní souhlas, se poukazuje na to, že žádný souhlas vydán nebyl, a proto jeho existenci správní orgán nemůže prokázat. Žalobce se nemůže oprostit od přesvědčení, že prvostupňový správní orgán a žalovaný byly ochotny učinit vše v zájmu vydání rozhodnutí odpovídající požadavku Jihočeského kraje. Pokud komunikace je veřejná, tak je povinností správního orgánu její veřejnost prokázat. Jinak je zapotřebí komunikaci nahlížet jako neveřejnou. Proto musí být prokázán souhlas vlastníka s veřejným užíváním. Komunikace nikdy veřejně užívána nebyla, a proto žádný z předchozích vlastníků nemohl proti veřejnému užívání komunikace brojit. Takto byl stav nastavený od roku 1964, kdy bylo zahájeno s výstavbou budovy PVT 1. První kdo domáhal se veřejnosti komunikace, je Jihočeský kraj v roce 2016. Přitom tato jeho budova je přístupná z komunikace na Senovážném náměstí. Po sdělení finančních podmínek žalobce pro možnost zřídit pro Jihočeský kraj věcné břemeno, požádal Jihočeský kraj o vydání prvostupňového rozhodnutí. Do té doby otázka veřejnosti komunikace nebyla nikterak řešena, poněvadž byla vždy chápána jako komunikace neveřejná. Jihočeský kraj se nejprve snažil zajistit soukromoprávní titul užívání pozemku č. 379/1 a komunikace na něm, a až poté, co dozvěděl se obvyklou výši úplaty za věcné břemeno, rozhodl se svou vůli prosadit prostřednictvím napadeného rozhodnutí.

6. Dovozuje-li se konkludentní souhlas z výkresu Ing. D. z roku 1974, jedná se o výraz nekompetentnosti úřadu a povrchní hodnocení věci jediným směrem, s cílem odůvodnit

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

3
51 A 61/2017

veřejnost komunikace. K vedlejší zástavbě domů, které byly pro účely výstavby budovy PVT zdemolovány, se dostávalo před dvory těchto domů. Po výstavbě budovy PVT 1 sloužila komunikace jako přístupová pro tuto stavbu, protože v okolí jiné budovy nebyly. Ani VOŠ, SPŠ automobilní a technická, co by soused PVT 1 a soused dotčené komunikace neměla uzpůsobeno zadní oplocení tak, aby dotčenou komunikaci užívala. Takový souhlas škola obdržela až v roce 1995 a 1996 pro účely závozu stavebního materiálu na rekonstrukci školy. To znamená, že všichni, včetně zástupců školy věděli, že komunikace je soukromá, a proto o souhlas požádali. Proto je zcela nepochopitelné, proč konkludentní souhlas se ze vztahujícího výkresu Ing. D. dovozuje nejméně od roku 2004. Právní předchůdce žalobce vlastnil areál od roku 2008, výkres Ing. D. je datován v roce 1974 a souvislost mezi těmito skutečnostmi je nejasná.

7. Nejzásadnější pochybností bylo učiněno při hodnocení komunikační potřeby vlastníků garáží, kdy námitky žalobce zůstaly nevypořádány. Kumulativní splnění požadavků na prohlášení veřejnosti komunikace zůstalo nezhodnoceno. Garáže byly vybudovány ve vnitroareálové části, v prostoru mezi budovami PVT 1 a PVT 3. Tato část areálů byla vždy oplocena, o čemž svědčí pozůstatky vjezdových bran, které byly odstraněny poté, co vjezd do areálu byl regulován závorou. Zůstalo nevypořádáno, z jakého důvodu a na základě jakého oprávnění se prohlašuje účelová komunikace za veřejně přístupnou, jestliže byla prakticky vždy oplocena a jedná se evidentně o vnitroareálovou komunikaci. Pokud by byl náležitě zjišťován skutkový stav, pak by bylo zjištěno, že garáže vystavěl Podnik výpočetní techniky a tyto garáže byly posléze prodány soukromým vlastníkům, těm bylo známo, že garáže nacházejí se v areálu podniku a bez dalšího nejsou veřejně přístupné. Přístup byl řešen samostatnými smlouvami či dohodami s časovým omezením. Ke garážím neexistuje alternativní přístup, což však není podstatné, protože ve vztahu ke garážím nebyly nikdy dodrženy podmínky pro prohlášení komunikace za veřejnou.

8. Další pochybnost spočívá v hodnocení sjezdu a nájezdu. Žižkova třída přímo sousedí s pozemkem žalobce č. 379/1. Prostor je využit pro chodníky, silnici a silniční pomocné pozemky a páse zeleně. Úsudek žalovaného o tom, že jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, je nesprávný, protože pokud by tomu tak bylo, jednalo by se o křížení komunikací křižovatkou, avšak místním šetřením lze zjistit, že připojení žalobcova pozemku na Žižkovu třídu je provedeno sjezdem, jestliže křížení není označeno žádnou dopravní značkou a neplatí obecné pravidlo pravé ruky. Z toho důvodu je rozhodnutí prvostupňové nahlíženo jako neurčité a nesrozumitelné, protože komunikace na daném pozemku nenavazuje na žádnou účelovou komunikaci, ale na komunikací místní na Žižkově třídě.

9. Argumentace žalobce o vnitropodnikovém areálu nebyla rovněž náležitě zhodnocena. V budovách se nacházelo mnoho provozoven, avšak využívat komunikaci automobilem mohl pouze ten, kdo měl pronajaté parkovací místo. Těmto osobám je známo, že komunikaci mohou užívat pouze se souhlasem jejího vlastníka v rozsahu jím umožněném. Pro tyto důvody se dovozuje, že rozhodnutí obou stupňů jsou tendenční, byly porušeny veškeré zásady správního řízení v zájmu vydat kladné rozhodnutí pro Jihočeský kraj.

10. Dále se namítá nesprávně určený rozsah komunikace, přestože žádným způsobem nejsou naplněny podmínky stanovené Ústavním soudem pro deklaraci komunikace jako veřejné. Za veřejně přístupný správní orgány prohlásily veškerý majetek žalobce, bez zohlednění částí, kdy žádná z podmínek naplněna není, natož aby se tak dělo kumulativně. Další závadou je okolnost, že ve středu komunikace je ostrůvek tvořený parcelou č. 379/16, který sdílí osud s pozemkem č. 379/1 a vykazuje shodné parametry jako tento pozemek. Komunikace na pozemku je v terénu nerozeznatelná.

11. V žalobě se popisuje vývoj výstavby a užívání komunikace. Nemovitostní areál začal vznikat v roce 1964, v přímém sousedství nemovitostí památkového ústavu a VOŠ a SOŠ, jejichž

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

4
51 A 61/2017

zřizovatelem je Jihočeský kraj. Původní objekty, které byly pro účely vybudování PVT využity, byly přístupné ze Žižkovy třídy. Do tohoto území žádná komunikace nevedla. Komunikace byla zřízena pro napojení budovy PVT na Žižkovu třídu a žádnou třetí osobou využívána nebyla. V sedmdesátých létech byly vybudovány další dvě budovy PVT, parkoviště a garáže, vše na pozemku č. 379/1. Parkovací místa a garáže sloužily využití budov PVT. V roce 1990 došlo k privatizaci Podniku výpočetní techniky, tehdy vznikla potřeba nových vlastníků rozšířit okruh uživatelů nemovitostí, kterým byly nemovitosti pronajímány. V roce 1990 – 1991 byla na pozemek umístěna závora, deklarující omezený vstup na komunikaci. Oplocení areálu u PVT 1 zůstalo zachováno. Vjezdy na pozemek VOŠ, SPŠ a na pozemek památkového ústavu byly řešeny ze Senovážného náměstí, z pozemku č. 379/1, vjezdy zřízené neměly. Tento vjezd byl umožněn památkovému ústavu pro účely rekonstrukce jeho objektu, kdy dělo se tak zřízením věcného břemene. Stalo se tak nikoliv pro důvod, že jiným způsobem je nemovitost nedosažitelná, ale protože toto řešení bylo pro památkový ústav vhodnější. Obdobná situace byla u VOŠ, SOŠ, ta odehrála se v létech 1995 – 1996, kdy budovy školy byly rekonstruovány. Do té doby nebyl u školy zřízen vjezd či sjezd na pozemek školy z pozemku žalobce. Právě protože šlo o neveřejnou komunikaci, požádala škola o souhlas s využitím komunikace pro závoz stavebního materiálu. Po dokončení rekonstrukce byl vydán omezený ústní souhlas s užíváním komunikace. Ten byl odvolán v roce 2015, škole bylo navrženo soukromoprávní řešení, což se pro cenové důvody nepodařilo.

12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že žalobce se dovolává omezení ústavně garantovaného vlastnického práva, na druhé straně připouští, že to může být omezeno na základě zákona, avšak za náhradu. K tomu žalovaný připomíná, že je tu další možnost omezit vlastnické právo ve veřejném zájmu bez náhrady. To připouští zákon o pozemních komunikacích. Proto není napadené rozhodnutí nezákonné. Poukazuje se na konkludentní souhlas udělený v minulosti minimálně od roku 2004 právním předchůdcem žalobce. Zpochybňuje existenci konkludentního souhlasu, jestliže je komunikace řešena soukromoprávním institutem, nicméně připouští, že takový souhlas nebyl pouze písemný, ale mohl být též jiný. Toto tvrzení žalobce nemůže doložit. Pozemek byl využíván neurčitým okruhem uživatelů a poukazuje se na to, že vlastnické právo v dnešním slova smyslu nemohlo být před rokem 1989 aplikováno. Se zřetelem k zásadě koncentrace nic nebránilo tomu, aby navržená svědkyně během místního šetření mohla vypovídat. K výhradám o tendenčnosti rozhodování s úmyslem poškodit žalobce a zvýhodnit Jihočeský kraj se uvádí, že případná námitka podjatosti byla shledána jako účelová, podáním žádosti je sledováno postavit najisto právní vztahy k dotyčné komunikaci, aby v budoucnu nedocházelo k problémům. Uvádí se, že dotyčná komunikace byla užívána veřejností a pokojný stav byl narušen snahou žalobce o omezení přístupu veřejnosti na komunikaci, a tudíž i k objektům VOŠ a SPŠ automobilní a technická. Žalobce pomíjí skutečnost, že přístup do prostor školy je pouze pod budovou školy. O předchozích dohodách školy s právním předchůdcem žalobce nejsou doloženy žádné důkazy. Žalovaný poukazuje na možnost využít soukromoprávní žaloby postupem podle občanského zákoníku. Konkludentní souhlas předchozích vlastníků se dovozuje ze snímků z roku 2014, kdy vstup na pozemek žalobce nebyl nikterak omezen, školní budova byla starší, a tudíž se dovozuje, že přístup k ní mohl být po pozemku žalobce. Vstřícnost Jihočeského kraje pak spočívá v tom, že postačuje přístup ke školní budově. Dovozuje se existence konkludentního souhlasu a neexistence jiné alternativní, byť méně komfortní cesty.

13. Jako osoba na řízení zúčastněná se přihlásil Jihočeský kraj.

14. Žalobce v replice poukázal na to, že vyvíjel snahu opatřit další důkazní prostředky významné pro rozhodnutí této věci, byť si je vědom toho, že dokazování podmínek pro prohlášení komunikace za veřejnou, je na správním orgánu. Žalobce předložil svazek dokumentů, ty v replice shrnuje v části II. a jsou datovány v létech 1965 – 1992. Kromě jednání s úřady, školou, památkovým ústavem, Výzkumným ústavem pro zúrodňování zemědělských půd, je

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

5
51 A 61/2017

tu dopravně provozní řád pro areál PVT z 21. 6. 1989, z těchto podkladů žalobce dovozuje, že jedná se o komunikaci neveřejnou, odkazuje se na nálezy Ústavního soudu. K výkresu Ing. D. se uvádí, že ten byl projektantem a z projektu nelze dovozovat existenci souhlasu s veřejným užíváním komunikace. Není vysvětleno, proč dovozuje se udělení konkludentního souhlasu od roku 2004. Dále se žaloba doplňuje ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí se zřetelem k nově zjištěným skutečnostem.

15. K vyjádření žalovaného samého se poukazuje na to, že právní názor žalovaného o tom, že omezit vlastnické právo lze ve veřejném zájmu bez náhrady, je zcela ústavně nekonformní a v příkrém rozporu s žalobcem odkazovanými nálezy Ústavního soudu. Konkludentní souhlas je správními úřady pouze dovozován, nikoli prokázán, a protože nikdy dán nebyl, nemohla být jeho existence prokázána. Žalovaný jednoduchou dedukcí dovozuje, že ten, kdo komunikaci užíval, měl k takovému užívání souhlas. Z důkazů zajištěných žalobcem je však evidentní, že užívání komunikace vždy podléhalo souhlasu vlastníka. Žalovaný nemá jediný důkaz na podporu tvrzení, že komunikace vždy byla užívána neurčitým okruhem osob, naopak byl prokázán opak. Není tu jediné procesní rozhodnutí, které by doložilo, že řízení bylo koncentrováno. Bylo by namístě očekávat obhajobu vlastního rozhodnutí žalovaným, který však odkazuje na návrh osoby na řízení zúčastněné o určení, že komunikace je veřejně přístupná. Osoba na řízení zúčastněná nikdy neměla přístup ke své nemovitosti z pozemku č. 379/1 a neměla žádné potíže s užíváním své nemovitosti. Vjezd do areálu školy nikdy neexistoval a byl zřízen až s rekonstrukcí školy v roce 1986, kdy bylo dohodnuto, že vjezd bude sloužit výlučně pro příjezd požární techniky. Argumentace možností využít negatorní žalobu dokresluje neexistenci nestrannosti žalovaného. Žalobce takovou žalobu k dispozici nemá, protože do jeho vlastnického práva nikdo nezasahuje. Zúčastněná osoba naopak chce co nejlevněji využít vlastnictví žalobce, které žalobce nabyl za úplatu z vlastních finančních prostředků, nikoli z veřejného rozpočtu. Uvádí se ve vyjádření, že Jihočeský kraj byl v této věci vstřícný a netrval na přístupu na pozemek žalobce v celé jeho šíři a pravděpodobně právě proto správní orgány rozhodly o veřejnosti komunikace jako celku včetně odstavných ploch pro nakládku a vykládku materiálu. Žalovaný opomíjí skutečnost, že v řízení nebyla prokázána žádná komunikační potřeba osoby na řízení zúčastněné, ani souhlas s užíváním komunikace. Jako paradox je označováno, že i jednání orgánů veřejné moci v období socialismu, které vlastnické právo téměř nezohledňovalo, přikládalo jeho ochraně větší váhu, než mu přikládají žalované správní orgány.

16. Ze správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

17. Jihočeský kraj podal dne 27. 10. 2016 návrh na zahájení řízení o určení, zda je či není na pozemku č. 379/1 v k. ú. České Budějovice 6 veřejně přístupná účelová komunikace. Návrh je odůvodněn tím, že kraj je vlastníkem konkrétně specifikovaného nemovitého majetku, který byl svěřen k hospodaření příspěvkové organizaci, Vyšší odborné škole, Střední průmyslové škole automobilní a technické v Českých Budějovicích. Přístup k objektu je zajištěn z místní komunikace na Senovážném náměstí. Příjezd na dvůr objektu je jediný možný z místní komunikace Žižkovy ulice přes pozemek žalobce, přičemž tento vjezd je školou využíván nejméně od roku 1960. Od toho roku jsou v archivu katalogové listy žáků. Užívá se pro zásobování školy učebními pomůckami, nábytkem, pro příjezd vozidel běžné údržby oprav a revizí zařízení školy. Příjezd po konkrétní parcele žalobce uzavřel elektronickou závorou. Jihočeský kraj odmítl uzavřít úplatnou smlouvu o zřízení služebnosti po části žalobcova pozemku. Jihočeský kraj se domnívá, že pozemek historicky sloužil jako veřejně přístupný, protože byl jediným možným přístupem a příjezdem do objektů zahrad a garáží, nacházejících se po obvodu tohoto pozemku. Jedná se o fyzicky otevřený prostor, uzavřený závorou, splňuje veřejný účel, a to účel pozemní komunikace do objektů vlastníků přilehlých nemovitostí. Souhlas vlastníka s obecným užíváním zavazuje právní nástupce. Předchozí vlastníci veřejnoprávní zátěž pozemku konkludentně trpěli. Je tu nutná komunikační potřeba

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

6
51 A 61/2017

naplněná jak pro Jihočeský kraj, tak vlastníky objektů zahrad a garáží, pro které je pozemek jedinou dopravní spojnicí s jejich nemovitostmi.

18. Mezi písemnostmi předloženými katastrálním úřadem je mimo jiné výpis z listu vlastnictví č. 373, podle kterého žalobce vlastní řadu nemovitostí v dané lokalitě, přičemž parcela č. 379/1 o výměře 7642 m představuje ostatní plochu se způsobem využití manipulační plocha. Přístup k nemovitostem původně situovaným v areálu Podniku výpočetní techniky je pro jednotlivé uživatele zajištěn smlouvou o úplatném řízení služebnosti cesty a stezky, přičemž v průběhu řízení byl proveden důkaz takovou smlouvou uzavřenou s Ing. M. B. Služebnost je ve smlouvě vyznačena v geometrickém plánu. Rozsah areálu žalobce je doložen ortofotomapou, kdy pozemek, který byl deklarován jako veřejná pozemní komunikace je barevně vyznačen a obklopuje veškeré budovy situované v tomto prostoru.

19. Správní orgány měly dále k dispozici soupis veškerých nemovitostí, které žalobci v daném prostoru patří.

20. Žalobce v průběhu řízení podal vyjádření k návrhu osoby na řízení zúčastněné, přičemž toto vyjádření ve své podstatě obsahuje i rozhodné skutečnosti uvedené v žalobě a uzavírá, že navrhovatel zneužívá právo a svůj vliv ve snaze protiústavně omezit vlastnické právo účastníka řízení.

21. Správní úřad opatřil situaci zhotovenou pro účely výměny obvodového pláště a střešní nástavby PVT České Budějovice, výkres vyznačující hranice staveniště, dále situaci pořízenou v roce 1994 pro rekonstrukci budovy PVT. V tomto výkresu řeší se detail odvodnění rohože, rozšíření parkoviště a stavebně technické složení plochy, jejíž rozsah z tohoto výkresu patrný není. Ve výkresu řezu 3-3 je znázorněno stávající parkoviště, nájezd a detail odvodnění rohože.

22. Výkres, na který se v rozhodnutí odkazuje jako na výkres Ing. D., vyhotovili v prosinci 1974 Pozemní stavby, přičemž tím, kdo výkres vypracoval, nebyl Ing. D., ale projektant S., jedná se o situaci v měřítku 1:500, která znázorňuje vedení kanalizační přípojky a vodovodní přípojky. Stávající budovy, jak tehdejšího PVT, tak budovy školy a další budovy jsou ve výkresu zachyceny.

23. Dne 2. 3. 2017 se uskutečnilo ústní jednání na parcele č. 379/1, kdy žalobce odkázal na své vyjádření s tím, že tvrzení žalovaného se neprokázalo, protože komunikace není veřejně přístupná. Zástupce navrhovatele uvedl, že s vyjádřením žalobce nesouhlasí. Jiná zjištění v protokolu obsažena nejsou.

24. Jihočeský kraj podal své vyjádření, uvedl, že odkazuje na pasport komunikací, který v příloze připojen není, příloha obsahuje fotografii vjezdu na daný pozemek a dvě přílohy se zákresem komunikace označené NN 1166. Žalobce ke svému vyjádření připojil dokumentaci, ve které je zobrazena závora bránící vjezdu na pozemek a dopravní značka znamenající zákaz vjezdu.

25. Dne 12. 6. 2017 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž určuje se, že pozemní komunikace umístěná na pozemku č. 379/1, jež fyzicky navazuje na veřejně přístupnou účelovou komunikaci ve vlastnictví statutárního města České Budějovice, přičemž ta je dále připojena na místní komunikaci na Žižkově třídě, je veřejně přístupná účelová komunikace.

26. V rozhodnutí se odkazuje na zjištění, že závora umístěná na pozemku je technicky vyspělá a moderní, a proto požadoval po žalobci předložit rozhodnutí, jímž instalace závory byla povolena. Z výkresu Ing. D. pro stavbu PVT 3 zjistil, že komunikace byla v roce 1974 ve výkresu zanesena. Dále byly k dispozici smlouvy o zřízení věcného břemene, z čehož se dovozuje, že předmětná pozemní komunikace naplňuje podmínku nutné komunikační potřeby. K existenci souhlasu vlastníka s užíváním komunikace se uvádí, že ta byla zbudována pro zajištění dopravní obsluhy objektů Podniku výpočetní technicky a byla věnována

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

7
51 A 61/2017

obecnému užívání. Po převodu do soukromého vlastnictví v roce 1992 byla na komunikaci umístěna závora, ta byla několikrát přemístěna. Proto nelze s jistotou tvrdit, že po celou dobu po převodu do soukromého vlastnictví byl vjezd omezen závorou. Umístěním závory tak nevznikl uzavřený prostor. Z doloženého výtahu z pasportu komunikací je patrné, že daná komunikace navazuje na veřejně přístupnou účelovou komunikaci NN 1166. Komunikace ve vlastnictví žalobce je prodloužením veřejně přístupné účelové komunikace o délce 8 m ve vlastnictví města, neboť hranice pozemků je až v linii obruby tamního chodníku. Pak následuje Žižkova třída. Ze smluv o věcných břemenech se dovozuje, že tu je nutná komunikační potřeba pro deklaraci veřejného přístupu na účelovou komunikaci. Komunikace splňuje požadavky § 7 zákona o pozemních komunikacích. V přilehlých objektech se v průběhu let měnily provozovny drobných živnostníků a nelze proto definovat přesný okruh uživatelů pozemní komunikace. Protože žalobce uzavřel smlouvy o zřízení věcného břemene a dostatečně neprokázal formální omezení všech způsobů obecného užívání předmětné komunikace, domnívá se správní orgán, že tento stav je zapotřebí hodnotit jako konkludentní souhlas s obecným užíváním předmětné pozemní komunikace.

27. Odvolání uplatněné v podstatě z důvodů shodných se žalobními body bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že minimálně od roku 2004 lze mít za to, že konkludentní souhlas byl udělen předchůdcem odvolatele společností MEI Czech Offices, a.s. Okolnost, že souhlas k obecnému užívání komunikace nebyl udělen, což dokládají soukromoprávní smlouvy o zřízení věcného břemene, není významná, protože rozhodování se neřídí občanskoprávními předpisy, ale zákonem o pozemních komunikacích. Připojení sjezdem, nájezdem v intencích zákona znamená přímé připojení přímo sousedící nemovitosti k některé z pozemních komunikací, se připojuje křižovatkou. Argument, že účelová komunikace se nachází v uzavřeném prostoru, se vypořádává úsudkem o tom, že nacházely se v tomto areálu různé provozovny, čímž vznikl širší okruh uživatelů komunikace.

28. Žalobce do spisu soudu založil archiválie získané z archivu bývalého Podniku výpočetní techniky, tak jak jsou vyjmenovány v doplnění žaloby. Například v hospodářské smlouvě z 15. 6. 1966 je obsažen mimo jiné výčet objektů, které jsou určeny k demolici pro účely výstavby budovy Podniku výpočetní techniky. Povolení ke zřízení vjezdu pro učňovskou školu je datováno 10. 10. 1977, kdy Podnik výpočetní techniky sdělil, že řešení navrhované školou přijatelné není, se zřetelem k tomu, že přístup k budovám bude uzavřen vrátnicí, řešení umožňující sjezd z pozemku se považuje za dočasný a krátkodobý a předpokládá se uvedení komunikace PVT do původního stavu. Nesouhlas se zřízením trvalého sjezdu z pozemku PVT pro střední odborné učiliště je vyjádřeno 18. 3. 1982. Uvádí se, že učilišti již bylo umožněno vybudovat bezpečný vchod pro žáky odprodáním části pozemku, další požadavek je odmítán pro znehodnocení prostoru po estetické stránce, zvýšení zdroje hluku, nepořádku a konfliktních situací. Dokument ze dne 16. 11. 1977 dokládá, že vjezd z pozemku PVT byl povolen na omezenou dobu pro provedení potřebných úprav školy. Se zřízením trvalého sjezdu se vyjadřuje nesouhlas. Dále jsou mezi přílohami žalobce založeny písemnosti vztahující se ke zřízení vrátnice.

29. Dočasné zřízení sjezdové komunikace pro Výzkumný ústav pro zúrodnění zemědělských půd dokládá sdělení odboru územního plánování a architektury MěNV v Českých Budějovicích z 25. 1. 1984. Stalo se tak pro dobu rekonstrukce areálu výzkumného ústavu. Po dokončení rekonstrukce komunikace nadále nebude používána jako příjezd k areálu ústavu, ten bude samostatně mimo komunikaci PVT. Dočasnost užívání komunikace po dobu rekonstrukce budovy ústavu vyplývá ze sdělení Podniku výpočetní techniky ze dne 6. 2. 1984. O tom, že tato dohoda byla porušována, svědčí sdělení PVT pro ústav z 12. 6. 1985, ze kterého plyne, že na pozemek PVT vjíždí zaměstnanci ústavu a zaměstnanci stavební organizace, která provádí rekonstrukci. Proto se požaduje neprodleně zajistit nápravu a dodržovat uzavřenou dohodu. Zápis ze dne 15. 4. 1986 dokládá, že n. p. ČSAO se při dokončování stavby povoluje zřídit

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

8
51 A 61/2017

vrata pro případný vjezd požární techniky. Vyjadřuje se nesouhlas, aby vrata sloužila pro průjezd stavební organizaci nebo k jiným účelům. V roce 1988 vyjádřil Podnik výpočetní techniky v dopise ze dne 4. 11. 1988 pro MěNV České Budějovice, že podnik nemůže souhlasit se zřízením veřejné komunikace, ze kterého plyne, že jde o vnitrozávodní komunikaci. Prokazuje též existenci garáží, v nichž jsou garážována služební vozidla.

30. Střednímu odbornému učilišti bylo dne 14. 3. 1989 povoleno užívání požárního vjezdu pro účely provedení opravy budovy. Požaduje se zachování používání vjezdu výlučně pro požární účely. Střední odborné učiliště dne 16. 2. 1990 PVT sdělilo, že vjezd bude používán po dobu provádění rekonstrukce, a po skončení prací se učiliště zavázalo uvést plochu do nejrychleji do původního stavu se zpevněním povrchu.

31. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

32. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o deklaraci existence veřejně přístupné účelové komunikace po pozemku č. 379/1 v k. ú. České Budějovice 6, který patří žalobci.

33. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná, nemají oporu ve spise a vycházejí z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci.

34. Co je účelovou komunikací upravuje § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v novelizovaném znění. Podle tohoto předpisu je účelová komunikace taková pozemní komunikace, která mimo jiné slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi (§ 7 odst. 1 zákona). Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu (§ 7 odst. 2 věta právní zákona).

35. Se zřetelem k tomu, jak jsou napadená rozhodnutí odůvodněna, je zcela zjevné, že zůstalo nerozlišeno mezi požadavky obsaženými v prvním odstavci uvedené právní normy a vůbec nebylo vzato v úvahu, že účelovou komunikací může být též komunikace v uzavřeném areálu. To soud poznamenává právě se zřetelem k argumentaci obsažené v rozhodnutí obou stupňů úřadu o tom, že daný pozemek je užíván řadou subjektů, ať již vlastníky garáže či osob provozujících drobné provozovny, z čehož se dovozuje nutná komunikační potřeba. Argumentace žalobce, že užití prostoru mohlo být vlastníkem pozemku regulováno, právě se zřetelem k prve uvedenému právnímu předpisu, zůstalo zcela nepovšimnuto. Správní úřady se zabývaly především tím, jsou-li splněny požadavky pro deklaraci účelové komunikace jako veřejné, existenci komunikace takového druhu dovodily, ač pro takové právní zjištění tu nejsou žádné důkazy.

36. Žalobci je zapotřebí především přisvědčit, že vlastnické právo používá podle ústavního pořádku České republiky ochranu a omezit jej lze výlučně za náhradu. Bez náhrady lze vlastnické právo omezit jenom při dodržení zákonných požadavků, což v projednávané věci znamená, že je prokázáno, že právní předchůdce žalobce udělil konkludentně souhlas s veřejným užíváním svého majetku. Úsudek žalovaného, tak jak se projevil ve vyjádření k žalobě o možnosti omezit vlastnické právo bez náhrady, je v příkrém rozporu s ústavním pořádkem České republiky a zákonem o pozemních komunikacích.

37. Skutková zjištění učiněná pro účely rozhodnutí o návrhu Jihočeského kraje jsou zcela nedostatečná. Žalobci lze přisvědčit, že o důkazním návrhu výsledkem svědkyně bylo rozhodnuto procesně vadným postupem, v důsledku čehož je odmítnutí tohoto důkazního návrhu vadné. Správní orgán I. stupně v podstatě neučinil nic v zájmu zjištění skutkového stavu věci. Účastníci řízení v této věci podali svá protichůdná vyjádření a bylo provedeno

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

9
51 A 61/2017

místní šetření. Důkazní hodnota výsledků místního šetření je však nulová, protože zachycuje pouze vyjádření navrhovatele a žalobce. Žádná vlastní zjištění učiněna nebyla, a přestože se v rozhodnutí např. uvádí, jaký typ závory do vjezdu areálu byl instalován, nebyl učiněn žádný pokus opatřit písemnosti stavebního úřadu k výstavbě jednotlivých budov PVT, hospodářské smlouvy, případně jiné doklady, které by způsob užívání pozemku objasnily. Žalobce opatřil celou řadu dokumentů z archivu bývalého Podniku výpočetní techniky a tyto písemnosti nabízejí se jako důkaz k posouzení toho, zda a kdy mohl být udělen souhlas s veřejným užíváním pozemku, případně k nutné komunikační potřebě. Rozhodnutí se opíralo o jediný důkaz, a to situaci vyhotovenou projektantem S., zaměstnancem bývalého n. p. Pozemní stavby, který byl pořízen pro účely zakreslení vodovodních a kanalizačních přípojek. Okolnost, že projektant zakreslil do situace komunikaci, však ještě neznamená, že jednalo se o komunikaci veřejnou, protože jak plyne z archiválií, podnik byl z části oplocen, a tudíž mohlo se jednat o komunikaci vnitropodnikovou uvnitř areálu, která se v projektové dokumentaci zakresluje shodně jako komunikace veřejná. Poznamenává se, že z této situace je patrné, že Ing. D. nebyl autorem tohoto výkresu, ale vedoucím projekce n. p. Pozemní stavby. To se lze v této části projektové dokumentace jednoduše dočíst. Hodnocení tohoto výkresu projektové dokumentace se zřetelem k možnému konkludentnímu souhlasu vlastníka s veřejným užíváním pozemku, případně nutné komunikační potřebě, je proto zcela vadné a k oběma uvedeným rozhodným požadavkům pro deklaraci veřejně přístupné dokumentace nemá žádný důkazní význam krom toho, že komunikace na daném pozemku byla, avšak z tohoto výkresu nevyplývá, šlo-li o vnitropodnikovou či veřejně přístupnou komunikaci.

38. Naproti tomu z předložených archiválií jednoznačně vyplývá, že každý ze subjektů, který do roku 1991 mínil jakkoli pozemek žalobce užívat, musel požádat o jeho souhlas, přičemž ten byl udělován vždy dočasně pro účely rekonstrukce budov, ať již ve vlastnictví školy, výzkumného ústavu či památkářů. Na žalobci bude, aby v dalším řízení takto opatřené doklady nabídl správnímu orgánu I. stupně, který je pro účely hodnocení požadavků pro deklaraci veřejně přístupné komunikace zhodnotí. Oběma účastníkům řízení pak nic nebrání, aby opatřovali dalších důkazní prostředky pro doložení svých tvrzení. Nutno poznamenat, že uvádí-li se v návrhu Jihočeského kraje, že přístup k budově byl využíván po pozemku žalobce za účelem dodání učebnic, pak toto tvrzení je zcela vyvráceno dokumentací předloženou žalobcem, ze které plyne, že takový přístup přicházel v úvahu výlučně při rekonstrukci školy. Poznamenává se, že v zájmu provozu školy přenechal žalobce část konkrétní pozemku právě školskému zařízení.

39. Z písemností předložených účastníky soudu lze dovodit, že Podnik výpočetní techniky nejpozději do roku 1991 žádný konkludentní souhlas s veřejným užíváním svého pozemku neudělil.

40. Vychází-li žalovaný z úvahy, že konkludentní souhlas byl udělen nejpozději v roce 2004 právním předchůdcem žalobce, přičemž tento názor opírá se o jediný důkaz, a to výkres projektanta pozemních staveb, pak tento úsudek nemá žádnou oporu v předloženém spise a není odůvodněn v prvostupňovém rozhodnutí ani v rozhodnutí o odvolání.

41. Archiváliemi datovanými nejpozději v roce 1991 je doloženo, že Podnik výpočetní techniky umožňoval vlastníkům sousedních nemovitostí pouze dočasné užívání svého pozemku po dobu rekonstrukce jejich objektů a úsudek správních orgánů o tom, že v této době se nikdo nebránil veřejnému užívání nemovitostí, je proto zcela nesprávný. Z archiválií naopak plyne, že žádný souhlas Podnik výpočetní techniky s veřejným užíváním svého pozemku neprojevil.

42. Součástí areálu Podniku výpočetní techniky byly mimo jiné garáže pro služební vozidla a tyto garáže byly po privatizaci prodány soukromým subjektům. S novými vlastníky byly uzavřeny smlouvy o zřízení služebnosti či věcného břemene a součástí smluv je průběh tohoto břemene vyznačený v geometrickém plánu. Kupujícím těchto garáží bylo zjevné, že pořizují nemovitosti

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

10
51 A 61/2017

v uzavřeném areálu a v zájmu zpřístupnění jimi pořízených garáží proto smlouvy o zřízení věcného břemene či služebnosti uzavřely. I tyto smlouvy svědčí o tom, že vlastník pozemku žádný souhlas s jeho veřejným užíváním neudělil. To je patrné též z nájemních smluv o parkovacích místech pro subjekty, které v areálu působí. I těmto podnikatelům bylo jasné, že provozují svou činnost v areálu jiného subjektu, kterému též daný pozemek vlastnicky náleží. Tyto skutečnosti byly správním orgánům obou stupňů zjevné z písemností katastrálního úřadu, které si vyžádal, avšak hodnocení těchto listin je vadné, byl-li učiněn závěr, že jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, jestliže na pozemek vstupují osoby vlastnící v tomto prostoru jiné nemovitosti či mají v nájmu prostory žalobce. Zůstalo zcela nepovšimnuto ustanovení § 7 odst. 2 první věta o tom, že účelová komunikace se může nacházet též v objektu sloužícímu potřebě vlastníka, a proto je přístupná v rozsahu a způsobem, který vlastník stanoví. Za takové situace nejde o veřejně přístupnou komunikaci.

43. Za dané důkazní situace proto do roku 1991 není žádný konkludentně udělený souhlas prokázán a není tomu tak ani pro následující období zejména se zřetelem k naprosto nesprávnému úsudku, že stalo se tak nejpozději v roce 2004 s odkazem na výkres, který Ing. D. neprovedl, ale učinil tak zcela jiný projektant pozemních staveb. Kromě toho z konkrétního výkresu nelze žádný konkludentně udělený souhlas dovodit, protože jak již soud uvedl, komunikace po daném pozemku veřejná nebyla, protože vedle veřejně přístupných komunikací jsou tu i vnitropodnikové komunikace.

44. Soud proto uzavřel, že za dané důkazní situace existence konkludentního či výslovného souhlasu s užíváním nemovitostí doložena a prokázána není. Již z toho důvodu napadené rozhodnutí nemůže obstát.

45. Nejinak je tomu i ve vztahu k hodnocení dalšího požadavku o tom, že tu je nezbytná komunikační potřeba. Především je zapotřebí uvést, že navrhovatel, Jihočeský kraj, je zřizovatelem školského zařízení, do kterého se vstupuje přímo z veřejně přístupné komunikace na Senovážném náměstí. Podnik výpočetní techniky umožňoval vstup do budovy případně k budově vždy pouze dočasně, a to za účelem rekonstrukce či jiných stavebních úprav této budovy. Oplocení pak obsahuje bránu, která je použitelná pro požární účely. Je-li argumentováno tím, že po žalobcově pozemku se vstupovalo k přístavkům, zadním traktům domů, kůlnám, zahradám, které se nacházely za domy zdemolovanými právě pro účely budov výstavby PVT, pak takové zjištění z předložených písemností nevyplývá. Z obsahu spisu je naopak zřejmé, že přístup k objektům za domy v Žižkově třídě, případně k zahradám děl se právě skrze tyto domy. Silniční správní úřad sice provedl místní šetření, avšak žádné zjištění o tom, jaký je stav na místě nezjišťoval a v tomto ohledu také do svého protokolu o místním šetření a ústním jednání nic nezaznamenal. Nebylo zjišťováno, jakým způsobem je škola oplocena, existují-li jiná oplocení, nehodnotil okolnost, že v místě vstupu byla zřízena vrátnice, vjezdu bránila závora, bez ohledu na to, v jakém místě byla umístěna. Vrátnice byla u vstupu do areálu umístěna ještě před jeho privatizací, což nasvědčuje tomu, že jednalo se o areál Podniku výpočetní techniky a mezi jednotlivými budovami se nacházely vnitropodnikové komunikace. Garáže, nyní v soukromých rukou, byly zcela prokazatelně zřízeny pro parkování služebních vozidel, nacházely se ve vnitropodnikovém areálu a mínil-li tyto garáže kdokoli koupit, pak byl srozuměn s tím, že v zájmu zajištění přístupu bude nezbytné zajistit si soukromoprávní titul. Argumentace správních orgánů, že vlastníci těchto garáží představují mimo jiné okruh osob, jímž je zapotřebí zajistit přístup po veřejné komunikaci, proto nemá žádnou oporu ve výsledcích dokazování. Právě se zřetelem k tomu, že vlastníci garáží věděli, v jakém místě nemovitosti kupují, tak byli srozuměni s tím, že přístup k nim lze zajistit věcným břemenem či služebností, právě vzhledem k tomu, že jde o nemovitosti ve vnitropodnikovém bloku. Ve vztahu k vlastníkům těchto garáží proto je zcela nesprávná úvaha o nezbytnosti zajistit pro ně přístup k těmto nemovitostem.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

11
51 A 61/2017

46. Je proto zapotřebí uzavřít, že nutná komunikační potřeba užitím žalobcova pozemku předloženým spisem prokázána není. Školské zařízení je pak přístupné ze Senovážného námětí a omezení vlastnických práv bez náhrady, se zřetelem k argumentaci nutnou komunikační potřebou nelze odůvodnit možným vhodnějším přístupem ke škole pozemkem žalobce navíc bez jakékoli úplaty.

47. V pasportu místních komunikací je komunikace o délce 8 m nacházející se mezi Žižkovou třídou a konkrétním pozemkem. Tímto osmimetrovým pozemkem prochází sjezd na pozemek, který byl původně součástí areálu Podniku výpočetní techniky. Z pouhé existence této účelové komunikace, kudy prochází rovněž chodník pro chodce, nelze dovodit, že na pozemku žalobce pokračuje veřejná účelová komunikace, navazující právě na komunikaci místní, zajišťující příjezd na další místní komunikaci na Žižkově třídě. Proto je zapotřebí přisvědčit žalobnímu bodu o tom, že výrok prvostupňového rozhodnutí je vadný, jestliže uvádí, že komunikace na žalobcově pozemku navazuje na veřejně přístupnou účelovou komunikaci ve vlastnictví města, ač tato osmimetrová komunikace žádnou účelovou komunikací není. Sjezd mezi žalobcovým pozemkem a místní komunikací na Žižkově třídě prochází chodníkem a je lemován zeleným pásem. Pro tyto důvody je výrok prvostupňového rozhodnutí vadný.

48. Jak již bylo uvedeno, subjekty působící v nemovitostech žalobce uzavřely se žalobcem nájemní smlouvy o využití parkovacích míst. Takové užití parkovacích míst však neznamená, že z pozemku stala se veřejně přístupná účelová komunikace. Naopak bylo postupováno zcela souladně s ustanovením § 7 odst. 2 zákona, protože právě prostřednictvím nájemních smluv žalobce způsob užívání pozemku reguloval.

49. Žalobci je zapotřebí přisvědčit, že určení, že celý daný pozemek je veřejnou komunikací postrádá logiku, jestliže tento pozemek nachází se též za budovami v tomto areálu a jen stěží si lze představit, že celý tento pozemek v rozsahu přesahujícím 7000 m představuje veřejně přístupnou komunikaci. V té souvislosti soud poznamenává, že daný pozemek je v katastru nemovitostí veden jako ostatní plocha, se způsobem využíti manipulační plocha. Okolnost, že uvnitř pozemku č. 379/1 nachází se pozemek č. 379/16, nebyla správními orgány zjištěna, v předložené dokumentaci je tento pozemek vyznačen jako součást pozemku č. 379/1 a ani ve výroku napadeného rozhodnutí se existence této další parcely nikterak neprojevila. Vzniká proto otázka, zda a jak navrhovatel v zájmu užívání školského zařízení mínil pro zajištění nutné komunikační potřeby tento pozemek využít. Soud proto shrnuje, že žaloba je ve všech žalobních bodech opodstatněná.

50. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

51. Protože stejnými vadami je stiženo též rozhodnutí prvostupňové, bylo současně postupem podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušeno též rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice.

52. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 12.228 Kč sestavující z částky 4.000 Kč připadajících na soudní poplatek ze žaloby a z návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1.000 Kč, odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 3.100 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč a dalších 1.428 Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem.

53. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s., podle kterého má tato osoba právo na náhradu těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Jestliže soud osobě na řízení zúčastněné žádnou povinnost neuložil, nemá osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu nákladů řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

12
51 A 61/2017

54. Podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože rozhodnutí je zrušováno pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, nemá oporu ve spisové dokumentaci a vyžaduje rozsáhlé doplnění důkazního řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 6. března 2018

JUDr. Věra Balejová v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru