Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 A 47/2016 - 25Rozsudek KSCB ze dne 27.01.2017

Prejudikatura

7 As 174/2014 - 44


přidejte vlastní popisek

51A 47/2016 - 25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a JUDr. Věry Balejové v právní věci žalobce Ing. V. B., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Hroznová 470/13, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 546/56, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2016, č. j. KUJCK 131160/2016,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 10. 10. 2016, č. j. KUJCK 131160/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a tím potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „vyvlastňovací úřad“) ze dne Pokračování
- 2 -
51A 47/2016

10. 6. 2016, č. j. SU/9052/2015-8, kterým bylo podle § 24 odst. 3 písm. a) bod 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“) rozhodnuto výrokem I.a o omezení vlastnického práva k pozemku parc. č. 542/15 v k. ú. Vitín, v rozsahu 149 m, jehož vlastníkem je žalobce, v rozsahu zřízení služebnosti, opravňující osobu zúčastněnou na řízení (dále jen „vyvlastnitel“) k umístění, realizaci a provozování stavebního objektu SO 302 – „ORL a retenční nádrž“ (dešťová kanalizace, jak je vymezeno v geometrickém plánu č. 552-13/2013 ze dne 22. 2. 2013, vč. práva vstupovat a vjíždět na pozemek v souvislosti se zřízením, stavebními úpravami, opravami a provozováním stavby. Služebnost byla zřízena jako věcné břemeno in personam. Rozsah služebnosti pro pozemek parc. č. 542/15 v k. ú. Vitín je 149 m. Služebnost byla zřízena na dobu neurčitou. Povinnosti vyplývající ze služebnosti přecházejí na každého dalšího vlastníka zatížené nemovitosti. Podle výroku I.b je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění ve lhůtě čtyř let od nabytí právní moci rozhodnutí. Za zahájení uskutečňovaného účelu vyvlastnění se považuje zahájení veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, tj. dálnice D3, úseku 0309/II Ševětín – Borek. Výrokem II. byla vyvlastniteli stanovena povinnost zaplatit žalobci náhradu podle § 24 odst. 4 písm. a) zákona o vyvlastnění ve výši 10 000 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí. V řízení bylo postupováno za použití § 3 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o urychlení výstavby“).

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

Žalobce v žalobě nesouhlasí se závěry žalovaného, které vyjádřil v napadeném rozhodnutí. Žalobce uvádí, že řádným a zákonu odpovídajícím způsobem reagoval na smlouvu nabízenou vyvlastnitelem a vyslovil s ní jednoznačný nesouhlas. Žalobce nabízel řešení, na které prakticky nebylo ze strany vyvlastnitele písemně reagováno. Obsah ústních dohod není žalobce schopen doložit.

Podle žalobce je nutné posoudit, zda je správný postoj vyvlastnitele, který tvrdí, že je zákonu odporující, aby odkoupil část pozemku, která byla zatížena služebností. Žalobce je toho názoru, že uvedenou část pozemku vyvlastnitel bez jakýchkoliv pochybností ke své činnosti potřebuje. Když bylo vysloveno stanovisko, že možnost odkoupení existuje, nečinil si žalobce žádný nárok na výši kupní ceny za 1 m, pouze navrhoval celkovou kupní cenu. Na návrh kupní ceny však vyvlastnitel nereagoval. Závěr o tom, že dohoda mezi účastníky řízení je vyloučena, nemá s ohledem na uvedené podle žalobce žádnou oporu v provedeném řízení.

Žalobce nesouhlasil s vyvlastněním formou zřízení služebnosti, neboť podle znaleckého posudku Ing. P., Ph.D. umístění inženýrské sítě do pozemku způsobí jeho znehodnocení a omezí vlastníka, neboť ten nebude moci realizovat stavby, terénní úpravy ani provést jiná opatření ekologické povahy. Omezení žalobce při nakládání se svým pozemkem bude spočívat nejen ve vybudování dešťové kanalizace, ale i v právu přístupu vyvlastnitele, v jeho právu vjíždět na pozemek v souvislosti se stavebními úpravami, opravami a provozem staveb. Podle žalobce není pravdivé tvrzení, že je možné pozemek dále užívat k účelu, ke kterému je určen, tj. k zemědělskému obdělávání.

Žalobce namítá, že se nejedná o rozsáhlý pozemek a vyvlastnitel jej nezbytně potřebuje, proto mu nemohlo nic bránit v odkupu pozemku. Žalobce tvrdí, že takto probíhala Pokračování
- 3 -
51A 47/2016

ústní jednání s tím, že měl navrhnout kupní cenu. Cena určená znaleckým posudkem nebyla pro žalobce určující. Žalobce od samého počátku potvrzoval, že je ochoten určený díl pozemku vyvlastniteli prodat. V tomto duchu probíhala všechna jednání. Rozhodnutí o vyvlastnění proto žalobce považuje za jednoznačně stranící vyvlastniteli s tím, že žádným způsobem není vyváženo jeho právo vlastnit pozemek ve vztahu k veřejnému zájmu.

Žalobce se z uvedených důvodů domáhá toho, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že setrvává na svém názoru, že vyvlastnitel jako státní příspěvková organizace může nabývat majetek pouze v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku státu“). Vyvlastnitel nemůže nabývat pozemky, které ke své činnosti nepotřebuje. To, že uvedený díl pozemku ke své další činnosti nepotřebuje je evidentní z charakteru stavby. Na pozemek se neumisťuje těleso dálnice, bude do něj pouze uložena dešťová kanalizace, a to do jeho malé části poblíž hranice s jinými pozemky. Dosavadní zemědělská činnost bude i nadále možná bez většího omezení. Podle žalovaného je potřebným právem jak z hlediska intenzity zásahu do práv žalobce, tak z hlediska plošného rozsahu v daném případě věcné břemeno v rozsahu vymezeném geometrickým plánem, nikoliv vlastnické právo podstatně větší části pozemku. Nabídka žalobce podle žalovaného navíc odporovala § 3b odst. 1 zákona o urychlení výstavby. Žalobce svůj požadavek na kupní cenu nedoložil znaleckým posudkem.

Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 9. 11. 2015 byla vyvlastňovacímu úřadu doručena žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení, kterou podal vyvlastnitel a která se týkala předmětného pozemku žalobce. Vyvlastnitel se domáhal nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni ve formě služebnosti.

Přílohou žádosti byl mimo jiné přípis ze dne 27. 7. 2015 s návrhem na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene s geometrickým plánem, který byl žalobci podle doručenky doručen dne 6. 8. 2015. Tuto nabídku žalobce nevyužil. Obsahem spisu je dále přípis vyvlastnitele, v němž odmítl návrh žalobce na odkoupení části pozemku o velikosti cca 1 300 m za 160 Kč/m. Přílohou je i čestné prohlášení vyvlastnitele, že se mu nepodařilo získat potřebná práva k pozemku dohodou se žalobcem.

Součástí správního spisu je územní rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 16. 9. 2010, č. j. SU/7835/2009 Bou, o umístění stavby Dálnice D3 0309/II Ševětín – Borek, z něhož je patrné, že pozemek parc. č. 542/15 v k. ú. Vitín je dotčen tímto územním záměrem. Toto územní rozhodnutí předpokládá realizaci S.O. 302 – ORL (odlučovač ropných látek a retenční nádrže. Územní rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 4. 2011. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 3. 7. 2013, č. j. SU/1431/2013 Tm, byla prodloužena platnost územního rozhodnutí na pět let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o prodloužení, tj. do 8. 8. 2018. I v tomto rozhodnutí o prodloužení platnosti územního rozhodnutí je zmiňován dotčený pozemek parc. č. 542/15 v k. ú. Vitín.

Oznámením ze dne 18. 11. 2015 oznámil vyvlastňovací úřad žalobci zahájení vyvlastňovacího řízení, přičemž jej poučil o jeho právech. Usnesením ze dne 10. 12. 2015 ustanovil vyvlastňovací úřad znalce za účelem stanovení výše náhrady ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemeni. Znalkyně Ing. P., Ph.D. podala znalecký posudek č. 975/2016. Oznámením ze dne 10. 12. 2015 nařídil vyvlastňovací úřad ústní jednání na den Pokračování
- 4 -
51A 47/2016

27. 1. 2016. Dne 27. 1. 2016 proběhlo ústní jednání, na kterém žalobce vyjádřil nesouhlas s omezením svého vlastnického práva a namítl, že je ochoten díl pozemku, kterým bude zarovnána retenční nádrž, prodat nebo směnit. Dále žalobce poukázal na to, že rozsah věcného břemene nelze vůbec určit, neboť nelze předvídat četnost vstupů, vjezdů a údržby případně umístěné stavby. Vyvlastnitel uvedl, že požadavek žalobce na odkoupení pozemku o velikosti cca 1300 m za 160 Kč/m je pro něj neakceptovatelný, neboť nemůže vykupovat pozemky mimo koridor silniční stavby.

Dne 10. 6. 2016 pod č. j. SU/9052/2015-8 vydal vyvlastňovací úřad rozhodnutí o omezení vlastnického práva k předmětnému pozemku ve formě zřízení služebnosti tak, jak je popsána shora. V odůvodnění rozhodnutí vyvlastňovací úřad uvedl, že na stavbu dálnice D3 v předmětném úseku včetně předmětného dílčího stavebního objektu bylo vydáno územní rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 16. 9. 2010, přičemž prodloužení platnosti územního rozhodnutí bylo povoleno rozhodnutím ze dne 3. 7. 2013. Vyvlastňovací úřad zhodnotil, že v daném případě existuje naléhavý veřejný zájem v podobě realizace veřejně prospěšné stavby dálnice D3 v daném úseku a s ní souvisejících stavebních objektů a retenční nádrže (dešťové kanalizace). Proti tomuto veřejnému zájmu stojí vlastnické právo žalobce. Přitom pravomocné územní rozhodnutí jednoznačně určuje další využití předmětného pozemku. Vyvlastňovací úřad měl za prokázané, že daný účel nelze realizovat jinak. Sledovaný záměr je zcela v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Vyvlastnitel se pokoušel dosáhnout zřízení potřebných práv k realizaci záměru dohodou. K přijetí návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene žalobcem nedošlo. Žalobce naopak navrhoval, aby vyvlastnitel od něj odkoupil část předmětného pozemku o velikosti cca 1 300 m. Vyvlastnitel písemně tento návrh odmítl. Vyvlastňovací úřad konstatoval, že žalobce nabyl předmětný pozemek v roce 2014, kdy mu muselo být nepochybně známo budoucí zřízení věcného břemene. Z dostupných leteckých snímků pak vyvlastňovací úřad zhodnotil, že předmětný pozemek je nejméně od roku 1999 užíván jako trvalý travní porost, což odpovídá i jeho kategorizaci v katastru nemovitostí. Uložení kanalizace v hloubce min. 1,2 m jistě nezpůsobí nemožnost dosavadního způsobu užívání pozemku. Vyvlastňovací úřad zhodnotil, že k omezení vlastnického práva položením kanalizace zcela jistě dojde, nejedná se však o zábor trvalý, a proto je postačující zřízení věcného břemene, a to ve veřejném zájmu a za náhradu. Vyvlastňovací úřad zhodnotil veřejnou prospěšnost stavby a dospěl k závěru, že přispěje k výraznému vylepšení dálkového tranzitní spojení Prahy a oblasti jižních Čech a napojí Táborsko a Českobudějovicko na celorepublikovou dálniční síť; na jižním konci naváže na hraničním přechodu Dolní Dvořiště na silniční síť Rakouska (připravovaná kapacitní komunikace S10). Navržená trasa D3 přitom leží na hlavním mezinárodním silničním tahu E55, vedoucím ze Skandinávie přes naše území do Řecka. Naproti tomu žalobce omezení svých vlastnických práv v řízení nijak nekonkretizoval. Vyvlastňovací úřad vyhodnotil, že zde převažuje veřejný zájem na vybudování dálnice a jejího příslušenství nad nedotknutelností soukromého vlastnictví a konstatoval, že podmínky pro vyvlastnění jsou beze zbytku splněny.

Vyvlastňovací úřad vypořádal námitky žalobce a konstatoval, že v průběhu řízení žalobce nijak nedoložil, že nelze předmětný pozemek jako celek užívat i nadále dosavadním způsobem v případě zřízení věcného břemene, tj. jako trvalý travní porost. Žalobce bude v souvislosti se zřízenou služebností povinen ve prospěch jiného něco strpět nebo něčeho se zdržet, a proto mu za toto omezení náleží náhrada. Odkup části předmětného pozemku vyvlastnitelem není možný, neboť ten nemůže nabývat majetek v rozporu s předmětem jeho činnosti a v rozporu se zákonem o majetku státu. V rámci vyvlastňovacího řízení nepřísluší vyvlastňovacímu úřadu zprostředkovávat směny pozemků. Pokud jde o námitku, že rozsah Pokračování
- 5 -
51A 47/2016

omezení vlastnického práva nelze v tuto chvíli určit (s ohledem na právo vstupu, vjezdu, údržby atd.), tak vyvlastňovací úřad odkázal na znalecký posudek, v němž znalec právě s ohledem na tuto skutečnost stanovil náhradu za zřízení věcného břemene ve výši 10 000 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. V rámci odvolacího řízení bylo dne 10. 10. 2016 vydáno napadené rozhodnutí. Žalovaný v něm zdůraznil, že stavba dálnice D3, jejíž součástí je předmětná stavba retenční nádrže a dešťové kanalizace je jako veřejně prospěšná stavba vymezena Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje. Veřejný zájem na provedení stavby je dán již podřazením stavby pod veřejně prospěšné stavby. Veřejný zájem podle žalovaného jednoznačně převyšuje nad zájmem žalobce na vlastnictví pozemku bez závad. V daném případě se jedná o uložení dešťové kanalizace pod zem. Zásah do pozemku bude minimální a bude možné ho využívat k dosavadním účelům jako trvalý travní porost. Žalovaný odkázal na rozhodnutí o umístění stavby ze dne 16. 9. 2010 (v právní moci do 30. 4. 2011), jehož platnost byla prodloužena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 3. 7. 2013. Příslušná část pozemku žalobce je územním rozhodnutím určena k umístění dešťové kanalizace. Z toho vyplývá nezbytný plošný rozsah věcného břemene, které postačuje k realizaci účelu vyvlastnění. Negociace o získání práv k realizaci účelu vyvlastnění byla zahájena dne 6. 8. 2015, následně probíhala komunikace ústní a e-mailová. Vyvlastnitel navrhoval zřízení věcného břemene, žalobce požadoval odkoupení části pozemku o rozsahu 1 300 m za 160 Kč/m. Tento požadavek vyhodnotil žalovaný jako jednoznačné odmítnutí návrhu vyvlastnitele žalobcem. Tento požadavek nelze považovat ani za protinávrh, neboť vyvlastnitel ze své pozice nemůže vykupovat pozemky, které ke své činnosti nepotřebuje a které jsou v rozporu se základním předmětem činnosti vyvlastnitele, kterým je výkon vlastnických práv státu k nemovitostem tvořícím dálnice a silnice I. třídy, zabezpečení správy, údržby a oprav dálnic a silnic I. třídy, a zabezpečení jejich výstavby a modernizace.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud o žalobě rozhodl ve lhůtě 90 dnů podle § 2 odst. 5 zákona o urychlení výstavby.

Žaloba není důvodná.

Předmětem soudního přezkumu je zejména posouzení, zda omezení vlastnického práva žalobce bylo v souladu s právní úpravou, a to v návaznosti na vznesené žalobní body, v jejichž rámci žalobce namítá především to, že nebyly splněny podmínky pro vyvlastnění, resp. pro omezení jeho vlastnického práva, neboť práva k pozemku potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění bylo lze získat dohodou o prodeji části pozemku vyvlastniteli. Žalobce proto navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí.

Krajský soud předesílá, že v rámci svého postupu je oprávněn přezkoumávat pouze výrok o vyvlastnění vlastnického práva podle § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění. V případě, že by došlo ke zrušení tohoto výroku krajským soudem, pozbývá ze zákona platnosti i výrok podle § 24 odst. 4 zákona o vyvlastnění o výši náhrady za vyvlastnění. Krajský soud s ohledem na zákonnou úpravu nemohl podrobit přezkumu celé správní rozhodnutí, jak požadoval žalobce, nýbrž pouze tu část rozhodnutí, která se týkala rozhodnutí o vyvlastnění. Ostatně žalobce ani v žalobě nevznesl žádné námitky proti stanovené výši náhrady za vyvlastnění podle § 24 odst. 4 zákona o vyvlastnění.

Pokračování
- 6 -
51A 47/2016

Institut vyvlastnění představuje nucený zásah do vlastnických práv a možnosti vyvlastnění jsou vymezeny čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) podle něhož platí, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Na toto ustanovení navazuje § 1038 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého lze na základě zákona vlastnické právo omezit ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak. Podmínky pro odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku poté upravuje zákon o vyvlastnění a v přezkoumávané věci i zvláštní zákon o urychlení výstavby, neboť účelem omezení vlastnického práva žalobce je realizace dopravní infrastruktury – dálnice, jejích součástí a příslušenství a staveb s ní souvisejících podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“).

Veřejnoprávní úpravu vyvlastnění lze nalézt v § 170 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánovaní a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), podle kterého platí, že práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle tohoto zákona, lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci a jde-li o veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel. Ustanovení odstavce třetího citovaného ustanovení odkazuje na zákon o vyvlastnění, který upravuje podmínky vyvlastnění a řízení o něm.

Podle § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona se rozumí veřejně prospěšnou stavbou stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci.

Ustanovení § 3 zákona o urychlení výstavby stanovuje, že pro omezení práv k pozemkům potřebným pro uskutečnění dopravní infrastruktury se použije zákon o vyvlastnění, nestanoví-li tento zákon jinak. Ve vztahu k vyvlastňovacímu řízení pak tento zákon obsahuje zvláštní úpravu jednoho z předpokladů vyvlastnění, a to zejména učinění návrhu na získání potřebných práv k pozemku dohodou a způsob jeho doručování. Podle důvodové zprávy je účelem zákona o urychlení výstavby zjednodušit a uspíšit jednání o majetkoprávním vypořádání s vlastníky nemovitostí dotčených výstavbou, jakož i racionalizace příslušných správních řízení, při maximálním zachování oprávněných zájmů vlastníků dotčených nemovitostí i třetích osob. Stát totiž potřebuje právní nástroj k tomu, aby získal v co nejkratším časovém úseku pozemky a potřebná povolení pro realizaci veřejně prospěšné stavby veřejné infrastruktury.

Podle § 2 odst. 1 zákona o vyvlastnění se rozumí vyvlastněním odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Tímto zvláštním zákonem je zde zákon o pozemních komunikacích, který v § 17 odst. 1 stanoví, že dálnice, jejich součásti, příslušenství a stavby související jsou veřejně prospěšné.

Podle § 17 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích platí, že podle zvláštního právního předpisu lze odejmout nebo omezit vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě potřebným Pokračování
- 7 -
51A 47/2016

k uskutečnění výstavby, opravy, úpravy, modernizace nebo rekonstrukce dálnice, silnice, místní komunikace I. třídy, jejich součástí, příslušenství nebo staveb souvisejících.

Podle § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění je vyvlastnění přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Podle § 3 odst. 2 tohoto zákona platí, že sleduje-li se vyvlastněním provedení změny ve využití nebo v prostorovém uspořádání území, včetně umísťování staveb a jejich změn, lze je provést, jen jestliže je v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Ustanovení § 4 zákona o vyvlastnění upravuje, že vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Zároveň stanoví v odstavci druhém, že veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení.

Krajský soud konstatuje, že veřejný zájem na vybudování dálnice, jejích součástí a příslušenství a staveb souvisejících vyplývá přímo ze zákona o pozemních komunikacích, který jednoznačně deklaruje, že uvedené stavby jsou stavbami veřejně prospěšnými. Totéž vyplývá ze stavebního zákona. Předmětná stavba byla umístěna na pozemku žalobce pravomocným územním rozhodnutím, jehož platnost byla následně prodloužena. Pravomocné a platné územní rozhodnutí osvědčuje, že tato stavba je v souladu se závaznou částí změny č. 1 územního plánu velkého územního celku Českobudějovická sídelní regionální aglomerace, jakož i v souladu s návrhem Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Stavební úřad taktéž vycházel z Politiky územního rozvoje ČR 2008, která byla v té době závazná pro rozhodování v území. V územním rozhodnutí je konstatováno, že navržená stavba přispěje ke zkvalitnění veřejné, zejména dopravní infrastruktury a k zajištění vyšší kvality dopravy, např. ke zvýšení přepravní rychlosti. Sluší se podotknout, že tyto skutečnosti žalobce nikterak nerozporoval.

Pokud jde o podmínku podle § 5 zákona o vyvlastnění, podle které se vyvlastnitel musí relevantně pokusit v zákonné lhůtě získat potřebná práva dohodou se žalobcem, tak ji krajský soud považuje za splněnou. Vyvlastnitel se obrátil na žalobce s nabídkou uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene s tím, že jej poučil o všech jeho právech a také o příp. možnosti získání potřebných práv v procesu vyvlastnění. Jak je patrno z obsahu spisu i ze žalobního tvrzení žalobce, tak žalobce tento návrh na zřízení věcného břemene smlouvou odmítl. Žalobce naopak vznesl vlastní požadavek, a sice aby vyvlastnitel od něj odkoupil část pozemku o rozloze cca 1 300 m. Z přípisu ze dne 27. 7. 2015 se podává, že vyvlastnitel tento požadavek na odkup části pozemku za cenu 160 Kč/m odmítl a odvolal se na svou Zřizovací listinu, na předmět své činnosti a na zákon o majetku státu. Tento svůj požadavek žalobce vznesl i na ústním jednání ve správním řízení s tím, že navrhl odkoupení části jeho pozemku parc. č. 542/15, a to konkrétně dílu, kterým bude zarovnána retenční nádrž. Vyvlastnitel tento požadavek na ústním jednání odmítl s tím, že se odvolal na stejné argumenty jako již ve svém shora citovaném přípise.

Z uvedeného je nepochybné, že žalobce jednoznačně odmítl přistoupit na zřízení omezení svého vlastnického práva ve formě věcného břemene, resp. služebnosti na základě dohody a vstoupil s vyvlastnitelem v jednání. Žalobce uplatnil svůj vlastní návrh, který byl vyvlastnitelem s odůvodněním odmítnut.

Pokračování
- 8 -
51A 47/2016

Krajský soud předně poukazuje na ustálenou judikaturu a praxi vážící se k podmínce vyvlastnění podle § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění, resp. § 5 odst. 1 téhož zákona, který na § 3 odst. 1 uvedeného zákona navazuje. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2014, č. j. 7 As 174/2014 - 44, publ. pod č. 3188/2015 Sb. NSS (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), je tato podmínka shrnuta následovně: „Závěr o tom, zda je podmínka dle ust. § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění splněna, je tak nutno činit vždy v závislosti na konkrétních okolnostech případu. Zejména je rozhodující, zda vůbec vyvlastňovaný na návrh kupní smlouvy nějak reaguje, a pokud ano, zda jsou jím vyslovené požadavky vyvlastnitelem reálně splnitelné a bude jejich splněním zajištěna možnost realizace účelu vyvlastnění. To platí bez ohledu na to, zda se jedná o případ spadající do působnosti zákona č. 416/2009 Sb. I v takovém případě je nutno zkoumat, zda bylo v silách vyvlastnitele dosažení dohody s vyvlastňovaným a zda pro to něco učinil. Ani zde nemůže jít pouze o formální snahu o uzavření dohody spočívající v tom, že vyvlastnitel toliko zašle vyvlastňovanému návrh na uzavření kupní smlouvy a na jeho případné alternativní požadavky (jako např. na uzavření směnné smlouvy) nikterak nereaguje či reaguje zástupnými důvody, které svědčí spíše o neochotě vyjít vyvlastňovanému vstříc. Jestliže ten vysloví reálné požadavky umožňující dosažení kompromisního řešení, může být po vyvlastniteli legitimně požadováno, aby s vyvlastňovaným skutečně (nikoliv pouze formálně) o takovém řešení jednal. V opačném případě nelze považovat podmínku dle ust. § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění za splněnou. Ovšem zásadně platí, že míra aktivity vyžadované po vyvlastniteli se mimo jiné odvíjí od aktivity vyvlastňovaného a od toho, zda jeho požadavky svědčí o jeho skutečném zájmu předejít rozhodnutí o vyvlastnění uzavřením dohody.“

Krajský soud se nejprve zabýval otázkou průběhu jednání žalobce s vyvlastnitelem se zaměřením na návrh žalobce tak, aby mohl posoudit snahu vyvlastnitele o uzavření dohody a předejití zahájení řízení o vyvlastnění. Vzhledem ke shromážděným podkladům má krajský soud za prokázané, že žalobce a vyvlastnitel vedli jednání o možném řešení dohodou. Sám žalobce uvedl, že s vyvlastnitelem, resp. s jeho zmocněncem ústně jednal. Na požadavek žalobce na odkup části pozemku pak reagoval vyvlastnitel i písemně s tím, že návrh odmítl. Krajský soud s ohledem na uvedené nemá za to, že by aktivita vyvlastnitele byla ryze formální. Vyvlastnitel na návrh žalobce patřičně reagoval a poskytl mu poměrně podrobné odůvodnění toho, proč na daný návrh nelze přistoupit. Uvedené důvody pak krajský soud nepovažuje za důvody zástupné, jak bude vyloženo níže.

Žalobce namítá, že není pravdou, že dohoda mezi ním a vyvlastnitelem nebyla možná. Žalobce tvrdí, že se nejedná o velký pozemek a že jej vyvlastnitel nepochybně potřebuje k výkonu své činnosti, a proto mu nemohlo nic bránit v jeho odkupu. Krajský soud předně konstatuje, že není pravdou, že žalobce navrhoval odkup „nevelkého“ pozemku. Jak již bylo uvedeno, část pozemku žalobce, která je zatěžována služebností, je velikosti 149 m. V průběhu jednání před zahájením vyvlastňovacího řízení žalobce požadoval, aby od něj vyvlastnitel odkoupil část pozemku o velikosti cca 1 300 m. V průběhu vyvlastňovacího řízení pak žalobce navrhoval, aby od něj vyvlastnitel odkoupil část pozemku o velikosti dílu, který by zarovnával retenční nádrž, která se nachází na pozemku sousedním (viz záborový elaborát založený ve spise). Jinými slovy řečeno, žalobce nejprve požadoval, aby vyvlastnitel od něj odkoupil část pozemku o výměře více než osmkrát větší, než která byla nezbytná k realizaci účelu vyvlastnění. Následně žalobce požadoval odkup dílu pozemku, jehož výměru výslovně nespecifikoval, ale ze záborového elaborátu je zjevné, že jde opět o díl pozemku, který svou velikostí přesahuje pozemek nezbytný k realizaci účelu vyvlastnění. K tomu nelze než konstatovat, že vyvlastnitel je státní příspěvkovou organizací, jejíž činnost se řídí Zřizovací listinou a zákonem o majetku státu. Základním předmětem činnosti vyvlastnitele je Pokračování
- 9 -
51A 47/2016

výkon vlastnických práv státu k nemovitostem tvořícím dálnice a silnice I. třídy, zabezpečení správy, údržby a oprav dálnic a silnic I. třídy a zabezpečení výstavby a modernizace dálnic a silnic I. třídy. Ze Zřizovací listiny vyplývá, že vyvlastnitel hospodaří s dálnicemi a silnicemi I. třídy i s jejich součástmi a příslušenstvím, pořizuje stavby dálnic a silnic I. třídy a pořizuje další majetek nutný pro hospodaření s tímto majetkem.

Podle § 12 odst. 3 zákona o majetku státu platí, že za úplatu lze nabývat pouze majetek, který splňuje předpoklady stanovené v ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) a b) a příslušné organizační složce (§ 9) bude sloužit pro zabezpečení výkonu její působnosti anebo její činnosti, pokud nejde o nabytí ve veřejném zájmu, anebo majetek, který je nabýván k zajištění jeho účelného a efektivního využívání pro potřeby ostatních organizačních složek podle ustanovení § 19a a § 19b odst. 2 věty první, anebo směnou podle ustanovení § 19c odst. 2 věty druhé.

Podle citovaného ustanovení může státní příspěvková organizace za úplatu nabývat pouze majetek, který využije k plnění svých funkcí anebo v souvislosti s plněním těchto funkcí a který bude sloužit pro zabezpečení výkonu její působnosti anebo její činnosti. Z uvedeného má krajský soud za zcela zjevné, že vyvlastnitel jakožto státní příspěvková organizace nemohl přistoupit na žalobcův požadavek k odkupu 1 300 m pozemku či jiného vymezeného dílu velikostí přesahujícího nezbytný rozsah pro splnění účelu vyvlastnění. Takto vymezené díly pozemku totiž vyvlastnitel nepotřebuje k výkonu své působnosti a nelze je považovat za další majetek nutný pro hospodaření s dálnicemi a silnicemi I. třídy. Odkoupení takového dílu pozemku by tedy skutečně bylo v rozporu se Zřizovací listinou vyvlastnitele i v rozporu se zákonem o majetku státu. Jiná by byla situace, kdyby žalobce požadoval, aby vyvlastnitel od něj odkoupil pouze dotčený pás pozemku o rozsahu 149 m, který je nezbytný pro realizaci účelu vyvlastnění. V tom případě by vyvlastnitel, pokud by takový požadavek žalobce hodlal odmítnout, byl povinen zdůvodnit, proč takový díl pozemku vykoupit nemůže. Ovšem pak by vyvlastnitel musel pečlivě zdůvodnit, proč takový pozemek, na němž hodlá provést a provozovat dešťovou kanalizaci související s dálnicí, nepotřebuje pro výkon své působnosti a činnosti. Do působnosti vyvlastnitele totiž patří hospodaření se součástmi a příslušenstvím dálnic a silnic I. třídy. Vyvlastnitel by proto musel pečlivě zdůvodnit, zda takový stavební prvek jako dešťová kanalizace je či není součástí či příslušenstvím dálnice (§ 12 zákona o pozemích komunikacích), či zda se jedná o stavbu související. Takový požadavek na odkup pouze 149 m však žalobce v průběhu jednání ani následně ve vyvlastňovacím řízení nevznesl, a proto by další úvahy na toto téma přesahovaly meze tohoto soudního řízení.

Podstatné je, že požadavek na odkoupení dílu pozemku o velikosti 1 300 m (či díl pozemku „zarovnávající retenční nádrž“) nemohl vyvlastnitel akceptovat, neboť nemůže nabývat majetek, který není potřebný k výkonu jeho činnosti a působnosti. S ohledem na uvedené nelze než uzavřít, že dohoda podle požadavku žalobce nebyla mezi stranami možná. Vyvlastnitel před zahájením vyvlastňovacího řízení a v jeho průběhu vyvinul spravedlivě po něm požadovanou snahu o uzavření dohody za účelem získání práv k pozemku žalobce a dostatečným způsobem v řízení prokázal, že práva k pozemku žalobce se nepodařilo získat dohodou či jiným způsobem.

Dále se krajský soud zabýval tím, zda v dané věci nebyly splněny podmínky pro rozšíření předmětu vyvlastnění podle § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Z obsahu správního spisu je patrné, že nezbytný rozsah omezení vlastnického práva k zajištění účelu vyvlastnění je 149 m. Vyvlastňovací úřad zcela v souladu s § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění vyhodnotil Pokračování
- 10 -
51A 47/2016

požadavek žalobce na odkup části pozemku o rozloze cca 1 300 m jako žádost o rozšíření předmětu vyvlastnění.

Podle citovaného ustanovení platí, že není-li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemenu užívat bez vyvlastňovaného pozemku, stavby nebo jejich částí či věcného břemene buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně rozšířit vyvlastnění, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když není nezbytné k dosažení daného účelu.

Vyvlastňovací úřad k tomu konstatoval, že celý pozemek má rozlohu 4 680 m a je již po delší dobu využíván jako trvalý travní porost, což odpovídá i jeho způsobu využití podle katastru nemovitostí. Vyvlastňovací úřad vyhodnotil, že dešťová kanalizace má být uložena cca 1,2 m pod zemí, což zcela jistě nezpůsobí nemožnost dosavadního způsobu užívání pozemku. Podle vyvlastňovacího úřadu zůstane možnost dosavadního zemědělského využívání pozemku jako celku zachována, tudíž žádost o rozšíření předmětu vyvlastnění vyhodnotil jako neoprávněnou.

S uvedeným hodnocením se krajský soud zcela ztotožňuje, neboť podmínky pro aplikaci § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění splněny nebyly. Uložení dešťové kanalizace pod zem v rozsahu části pozemku o velikosti 149 m v části blízké hranici pozemku nemůže bez dalšího být vyhodnoceno tak, že žalobci zcela znemožňuje pozemek užívat nebo že bude možné pozemek užívat pouze s nepřiměřenými obtížemi. Jak již bylo konstatováno, pozemek je dlouhodobě užíván jako trvalý travní porost, proto zřízené věcné břemeno spočívající v umístění dešťové kanalizace pod zemí nemůže způsobovat žalobci v užívání pozemku nepřiměřené obtíže. Ve stávajícím způsobu zemědělského využití pozemku tak žalobce nijak omezen nebude. Své žalobní tvrzení o tom, že není možné dále pozemek, resp. jeho příslušnou část užívat k zemědělskému využívání, žalobce nijak blížeji nespecifikoval. Jiná situace by byla jistě v případě, kdyby mělo dojít ke zřízení služebnosti a na předmětné části pozemku by byla vybudování nějaká stavba související s retenční nádrží, která by se nacházela na povrchu pozemku a např. by fakticky rozdělila pozemek žalobce na dvě části. V takovém případě by byl jeho požadavek na rozšíření předmětu vyvlastnění oprávněný, neboť taková stavba by jeho další užívání pozemku nepřiměřeně ztížila, neboť by svůj pozemek nemohl užívat jako jeden celek. Při umístění dešťové kanalizace pod zemí je však možnost užívání pozemku jako jednoho celku zcela zachována a další užívání pozemku nebude nijak fakticky ztíženo.

Pokud žalobce v žalobě namítá, že v důsledku omezení svého vlastnického práva k pozemku nebude na něm moci realizovat stavby, terénní úpravy ani provést jiná opatření ekologické povahy, pak je to spíše argumentace patřící do řízení předcházejících, tj. do územního řízení o umístění stavby či do procesu územního plánování. Skutečnost, že žalobce nabyl pozemek do svého vlastnictví v roce 2014, tj. až po pravomocném skončení těchto řízení, nemá na uvedené žádný vliv. Jakkoliv tedy žalobce zřejmě neměl možnost hájit svá práva v předcházejících řízeních, měl se při nabývání vlastnického práva k pozemku seznámit s existující a platnou územně plánovací dokumentací (Politika územního rozvoje ČR 2008, Zásady územního rozvoje, územní plán, a již existující pravomocné územní rozhodnutí) tak, aby byl seznámen s tím, jak je s využitím předmětného pozemku do budoucna počítáno. Ve vyvlastňovacím řízení však již nemohou být řešeny otázky, že v důsledku omezení vlastnického práva nebude možné např. do budoucna realizovat některé záměry, které žalobce s pozemkem měl. Právo svědčí bdělým a žalobce svá práva a zájem na ničím neomezeném užívání jeho pozemku měl především střežit v okamžiku nabývání vlastnického práva Pokračování
- 11 -
51A 47/2016

k předmětnému pozemku, neboť platné a účinné územně plánovací instrumenty mají dopad i na všechny budoucí vlastníky dotčených pozemků a mohou limitovat jejich vlastnická práva, i když tito budoucí vlastníci nebyli účastníky předmětných řízení. Žalobce si musel být vědom toho, že do vlastnického práva k předmětnému pozemku vstupuje s tím, tento pozemek bude moci využívat pouze v souladu s územně plánovací regulací. Kdyby se žalobce s příslušnými dokumenty seznámil, bylo by mu jednoznačně zřejmé, že jeho pozemek bude v budoucnu využit k umístění předmětné stavby, pro jejíž účel proběhlo předmětné vyvlastňovací řízení. S tímto musel být žalobce v době nabývání vlastnického práva srozuměn.

Žalobce se svou argumentací v podstatě míjí s účelem vyvlastňovacího řízení, které je obvykle vedeno z důvodu neshody mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným, který nesouhlasí s omezením svého vlastnického práva. Pokud by krajský soud přistoupil na žalobcovu argumentaci směřující k ochraně jeho „bezvadného a neomezeného“ vlastnického práva ztratil by institut vyvlastnění v této konkrétní věci smysl. Nadto je potřeba zdůraznit, že zásah do vlastnického práva bude žalobci peněžitě kompenzován. Otázka náhrady za vyvlastnění však překračuje zákonem přípustný rámec soudního přezkumu podle soudního řádu správního.

Žalobce namítal, že jeho pozemek nebude znehodnocen pouze zřízenou dešťovou kanalizací, nýbrž i zřízením práva vstupu a vjezdu vyvlastnitele na žalobcův pozemek za účelem zřízení, úprav, oprav a provozování předmětné stavby. Uvedené omezení vlastnického práva žalobce je však plně kompenzováno náhradou za vyvlastnění, která byla stanovena podle znaleckého posudku. Ve znaleckém posudku bylo při stanovení náhrady za vyvlastnění zohledněno právě to, že četnost vstupů či vjezdů vyvlastnitele na žalobcův pozemek nelze jednoznačně přesně do budoucna stanovit. Uvedená skutečnost je tak zohledněna v náhradě za vyvlastnění.

Pokud žalobce namítal, že nebylo poměřováno jeho právo na zachování dosavadních vlastnických práv s veřejným zájmem na vybudování předmětné stavby na jeho pozemku, pak opak je pravdou. Vyvlastňovací úřad se touto otázkou podrobně zabýval na str. 7 svého rozhodnutí, kdy především vyzdvihl veřejnou prospěšnost stavby, která přinese významné vylepšení dálkového tranzitního spojení Prahy a oblasti jižních Čech s tím, že dojde k napojení Táborska a Českobudějovicka na celorepublikovou dálniční síť. Stejně tak stavba dálnice D3 následně naváže na jihu na rakouskou dálnici. Tento přínos vyhodnotil vyvlastňovací úřad jako nadřazený zájmu žalobce na zachování jeho dosavadních vlastnických práv. Žalovaný se pak s tímto hodnocením ztotožnil. Krajský soud tak vyhodnotil, že veřejná prospěšnost stavby je jednak dána již její samotnou povahou a právní úpravou k ní se vztahující, a dále se nepochybně podává z územně plánovací dokumentace. Veřejný zájem na vyvlastnění tak byl ve správním řízení prokázán a taktéž bylo prokázáno, že veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv žalobce (§ 3 odst. 1 a § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění).

Je nutné též podotknout, že vyvlastnění bylo provedeno ve formě zřízení služebnosti v co nejméně omezujícím rozsahu pro žalobce. Samotná stavba, která bude na základě vyvlastnění na pozemku žalobce provedena, je stavba dešťové kanalizace, která se dotkne části pozemku o rozsahu 149 m a která bude uložena pod zem. Tato dešťová kanalizace navazuje na stavbu retenční nádrže, která se podle projektové dokumentace nachází na sousedním pozemku. Je zcela evidentní, že vyvlastnění bylo provedeno v souladu s § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění. Pokračování
- 12 -
51A 47/2016

Krajský soud tak uzavírá, že veřejný zájem na realizaci stavby související s dopravní infrastrukturou, která je prováděna ve veřejném zájmu, což je osvědčeno příslušnými zákony a územně plánovací dokumentací, převažuje v tomto konkrétním případě nad zachováním dosavadních práv žalobce. Omezení vlastnického práva se uskutečňuje podle geometrického plánu pouze v nezbytném rozsahu tak, aby žalobce byl omezen co nejméně. Za omezení, které musí žalobce snášet, mu přináleží náhrada. Krajský soud zhodnotil, že v rámci vyvlastňovacího řízení byla převaha veřejného zájmu nad zachováním dosavadních práv žalobce dostatečným způsobem prokázána, a to především již povahou plánované výstavby ve veřejném zájmu, jež povede k posílení dopravní dostupnosti, k napojení Českobudějovicka na celorepublikovou dálniční síť a následné napojení na dálniční síť rakouskou.

Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 13 -
51A 47/2016

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. ledna 2017

JUDr. Marie Trnková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru