Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 A 39/2018 - 209Rozsudek KSCB ze dne 11.03.2020

Prejudikatura

2 As 44/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
10 As 148/2020

přidejte vlastní popisek

51 A 39/2018 - 209

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobce: J.B.

bytem X

proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, Jihlava

za účasti osoby zúčastněné

na řízení: J.J. bytem X

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2019, č. j. KUJCK-83481/2019,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah žaloby

1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu – Městského úřadu Humpolec ze dne 7. 6. 2018, č. j. X, kterým stavební úřad dodatečně povolil stavbu „Stavební úpravy v rodinném domě č. p. X (umístění 2 ks střešních oken a úprava podkroví)“ na pozemku s. p. č. X (dále také jako „Stavba“), žadatelky J. J. (zde osoba zúčastněná na řízení, dále také jako „zúčastněná osoba“).

2. Žalobce úvodem popisuje chronologický vývoj věci a uvádí, že dne 9. 11. 2017 si povšiml stavební činnosti zúčastněné osoby, která na svém domě odkrývala střechu a instalovala 2 ks střešních oken, která žalobci zasahují do jeho práva na soukromí, neboť z těchto oken jej zúčastněná osoba a její rodina sledují při užívání jeho koupelny a toalety.

3. Na prvním místě žalobce namítá korupční jednání žalovaného – úředníků V. Z., M. H. a A. D., které plyne ze způsobu vedení jiných správních řízení v záležitostech žalobce, viz řízení sp. zn. 51 A 38/2017 vedené zdejším soudem, jakož i řízení o odškodnění vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 26 C3/2015.

4. Žalobce namítá, že dne 1. 12. 2017 a dne 5. 1. 2018 mu nebyl umožněn vstup do nemovitosti zúčastněné osoby za účelem seznámení se s podobou stavby, proto s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 2 As 69/2014, namítá porušení zásady materiální pravdy (§ 2 a § 3 správního řádu); tomu, co zkorumpovaní úředníci sami zjistili na místě, nemůže důvěřovat. Jedná se o otázku pohody bydlení, kvality prostředí atd. a žalobci právo vstupu na stavbu dle uvedené judikatury svědčí. Žalobce poukazuje i na soukromoprávní rozměr narušování svého soukromí zúčastněnou osobou a dalšími osobami, z čehož trpí zdravotními potížemi (špatný spánek,…). Žalovaný se dle žalobce s otázkou nevpuštění žalobce na stavbu a se zásahem do kvality prostředí nevypořádal, věc nesprávně posoudil a poškodil tak jeho práva.

5. Další nezákonnost žalobce spatřuje v posouzení charakteru prováděné Stavby – místnosti, která je dle jeho hodnocení svojí povahou „kobkou“ (viz čl. 50 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 27/2012 – 113). Takováto stavba nesmí být dle žalobce povolena, neboť mj. znehodnocuje architektonickou hodnotu dosavadních staveb.

6. Dále žalobce namítá porušení § 25 zákona č. 501/2006 Sb. – vzájemných odstupů staveb, které mají činit 7 metrů, měřeno na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn. Vzdálenost byla ale nesprávně měřena mezi okny v přízemí. Změřil-li správní orgán vzdálenost 6,1 m, mělo to být s ohledem na šířku zárubní správně jen 5,95 m. Samo měřicí pásmo bylo dle žalobce zpuchřelé a neschopné měření, proto navrhoval měřit laserem, k čemuž nebylo přistoupeno. Stavba neměla být pro nedodržení odstupových vzdáleností povolena. Skutkový stav nebyl zjištěn v souladu s § 2 a 3 správního řádu.

7. Žalobce rovněž namítá nesprávné zjištění skutkového stavu v kontextu § 25 odst. 4 vyhlášky 501/2006 Sb., neboť ve stěně jeho domu je okno do jeho koupelny, což bylo ignorováno, nebyla ani změřena výška protilehlých stěn, byť to žalobce požadoval. Rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.

8. Žalobce je taktéž přesvědčen o vadách předložené projektové dokumentace a zároveň i o nezákonnosti postupu správních orgánů:

a. v průvodní zprávě chybí ve smyslu vyhlášky 499/2006 Sb., oddíl g) věcné a časové vazby na související a podmiňující stavby v dotčeném území – tj. na žalobcův dům a jeho koupelnové okno;

b. v souhrnné technické zprávě

i. schází vypořádání se s urbanistickými, architektonickými a stavebně technickými aspekty či dopady na žalobcův dům,

ii. schází oddíl 1k) vliv stavby na okolní pozemky a stavby,

iii. v oddíle c) Situace stavby schází situace širších vztahů, rovněž chybí výkres v měřítku 1:5 000, 1: 50 000,

iv. schází řádná dokumentace dle oddílu F) – zejm. okótování, chybí výkresy a tím i kóty Stavby ve spojení se stavbou žalobce;

c. podle výkresu 1:50 bude mít Stavba „kosiny“ a sníženou užitnost, kvůli zkosenému stropu se tam osoba nemůže vejít, jedná se o „kobku“ (viz výše).

9. V rámci podání ze dne 11. 7. 2019 žalobce navrhl, aby soud ustanovil soudního znalce z oboru stavebnictví, který by změřil vzdálenost mezi domem žalobce a zúčastněné osoby, vyjádřil se k úplnosti a řádnosti projektové dokumentace a rovněž posoudil, zda stavební povolení bylo vydáno v souladu se zákonem. Dále žalobce navrhl výslech T. a N.L., a to pro prokázání toho, že zúčastněná osoba a další osoby žalobce obtěžují pohledem. Navržení svědci byly tomuto obtěžování přítomni a mohou dosvědčit i dlouhodobě nemravné počínání zúčastněné osoby.

10. V podání ze dne 2. 3. 2020 označeného jako „Další důkazy žalobce: Nemorální jednání zúčastněné osoby listinnými důkazy České inspekce životního prostředí“ žalobce popsal soudu údajně nemorální jednání zúčastněné osoby týkající se stromů na hranici jejich pozemků. K podání žalobce přiložil několik listin České inspekce životního prostředí, která žalobce měla uznat vinným z několika přestupků. Skutečnosti, které žalobce uvádí, mají dokládat snahu zúčastněné osoby o jeho likvidaci, jakož i to, že zúčastněná osoba „zpracovala ve svůj prospěch“ jak stavební úřad, tak inspektory České inspekce životního prostředí. Žalobce proto žádá, aby soud „k zjevnému korupčnímu jednání všech úřadů (zjevné sjednávání nezákonných výhod pro zúčastněnou osobu J.J. a J.J.), při vynášení rozsudku, přihlédl.“

Vyjádření zúčastněné osoby a žalovaného

11. Zúčastněná osoba ve svém vyjádření ze dne 30. 8. 2018 podanou žalobu odmítla a poukázala na vyhrocené sousedské vztahy. Zároveň uvedla, že nebyla povinna žalobce vpustit do svého obydlí, dvakrát mu umožnila vstup na svůj dvůr. Předmětnými střešními okny není žalobce sledován, naopak jeho okna směřují bez dalšího do jejího dvora, k čemuž je předkládáno několik fotografií.

12. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalobcem odkazovanou judikaturu a argumentaci týkající se toho, že Stavba je „kobkou“ odmítá, neboť tato judikatura se týká zahušťování zástavby. Stavba je v tomto případě místností o rozměrech 4,9 x 5,6 m a má sloužit jako šatna. Co se týče judikatury ohledně vstupu žalobce na Stavbu, stavební úřad neměl dle žalovaného jakoukoli možnost vstup žalobce na Stavbu zajistit, toto právo mu ani v kontextu právní úpravy a jím odkazované judikatury nenáleží, resp. ani tato judikatura nedává jakýkoli návod, jak tento požadavek žalobce naplnit. To, že zúčastněná osoba neumožnila žalobci vstup na vlastní pozemek, resp. na Stavbu, nemůže stavební úřad sankcionovat. Oprávněným úředním osobám byl přístup umožněn.

Průběh jednání před správními orgány

13. Ohlášením ze dne 9. 11. 2017 zúčastněná osoba ohlásila stavební úpravy stavebnímu úřadu.

14. Dne 14. 11. 2017 obdržel stavební úřad žádost žalobce o odstranění černé stavby – Stavby.

15. Dne 1. 12. 2017 proběhlo ústní jednání spojené s místním šetřením za účasti zúčastněné osoby a žalobce (pozn. jedná se o listiny založené ve spise k řízení o odstranění stavby). Při místním šetření byl změřen rozestup mezi domy (6,1 m), vůči oknu žalobce se budovaná okna Stavby nachází diagonálně 7, 5 m daleko – měřeno pásmem. Další místní šetření proběhlo v rámci řízení o odstranění stavby dne 5. 1. 2018. Součástí zápisu je i situační nákres, instalovaná okna se nacházejí naproti hospodářskému stavení, nikoli naproti domu žalobce.

16. Dne 8. 12. 2017 vydal stavební úřad oznámení o zahájení řízení o odstranění Stavby.

17. Dne 10. 1. 2018 obdržel stavební úřad žádost zúčastněné osoby o dodatečné stavební povolení.

18. Dne 2. 2. 2018 proběhlo jednání na místě samém spolu s místním šetřením. Bylo konstatováno, že nová střešní okna jsou umístěny ve střeše směrem do vlastního nádvoří zúčastněné osoby; vzdálenost domu zúčastněné osoby a žalobce činila cca v místech žalobcovi koupelny 5,5m, v místech instalovaných oken pak vzdálenost od hraniční zdi činila 6,1m, diagonální vzdálenost instalovaných oken a oken žalobce 7,1 m (k této hodnotě se uvádí, že plyne ze sdělení zúčastněné osoby, které tuto vzdálenost měřila laserovým měřidlem; jinak bylo měřeno úřadem pomocí pásma). Místnost s okny je zateplena a vedena jako pracovna. Žalobce se jednání nezúčastnil.

19. Rozhodnutím ze dne 7. 6. 2018 stavební úřad rozhodl o dodatečném povolení stavby. Projektová dokumentace dle stavebního úřadu odpovídala § 2 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o dokumentaci staveb“), Stavba byla hodnocena jako souladná s vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o využití území“). Dne 16. 7. 2018 vydal stavební úřad opravné usnesení, ve kterém byly opraveny drobné písařské chyby – překlepy.

20. K námitkám žalobce stavební úřad konstatoval soulad zahájeného řízení o dodatečném povolení stavby se zákonem, projektová dokumentace dle jeho hodnocení byla předložena v podobě vyžadované právními předpisy a byla tvořena průvodní zprávou, souhrnnou technickou zprávou včetně oddílu B.8 – Zásady organizace výstavby; dokumentace objektů nebyla nutná, neboť se jednalo pouze o úpravu stávajícího objektu. Okótování dle stavebního úřadu odpovídá skutečnosti, měřeno mělo být dle zúčastněné osoby laserovým měřidlem. Ohledně odstupu jednotlivých staveb stavební úřad konstatoval zjištěný rozestup 6,1 m, střešní okna směřují na dvůr, naproti nim není umístěno okno z obytných místností, na dvůr vedou od žalobce 2 okna z neobytných prostorů. V tomto případě byl dle stavebního úřadu dodržen § 25 odst. 2 vyhlášky o využití území, neboť byla dodržena odstupová vzdálenost 4 m ve stísněných územních podmínkách, když na žádné z protilehlých stěn nejsou okna do obytných místností. V případě střešních oken zúčastněné osoby se jedná o šatnu (osová vzdálenost od protilehlých oken 7, 1 m), v přízemí domu žalobce jsou okna z obytných místností, ty se ale projednávané stavební úpravy netýkají. Měření vzdálenosti dne 1. 12. 2017 a 2. 2. 2018 proběhlo dle stavebního úřadu řádně pásmem, doměření a ověření pak dle zúčastněné osoby projektantem laserovým měřidlem při zaměření stavby. K námitce zamezení přístupu žalobce ke stavbě při jednání dne 5. 1. 2018 stavební úřad uvedl, že žalobce se zúčastnil šetření dne 1. 12. 2017 a dne 5. 1. 2018 (tohoto dne v rámci řízení o odstranění stavby). Zúčastněná osoby, resp. vlastník dané nemovitosti dne 5. 1. 2018 nesouhlasil se vstupem žalobce do jeho nemovitosti s ohledem na ochranu soukromí, pracovníci stavebního úřadu byli vpuštěni, žádné změny oproti předložené dokumentaci nebyly zjištěny.

21. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 22. 6. 2018 odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo shledáno souladným se zákonem, námitky žalobce byly hodnoceny jako nedůvodné.

Průběh jednání před krajským soudem

22. Dne 26. 6. 2019 proběhlo ve věci ústní jednání, ze kterého se žalobce těsně před jeho zahájením omluvil, žalovaná se z jednání rovněž omluvila. Osoba zúčastněná na řízení se jednání zúčastnila. Jednání bylo k žádosti žalobce odročeno na 22. 7. 2019, následně bylo odročeno na neurčito. Podáním ze dne 27. 6. 2019 žalobce požádal o ustanovení advokáta a uvedl, že nebude-li mu ustanoven, žádá o poskytnutí lhůty do rozhodnutí České advokátní komory o jeho ustanovení. Usnesením ze dne 15. 7. 2019, č. j. 51 A 39/2018 – 164, byl návrh žalobce na ustanovení zástupce zamítnut, kasační stížnost proti tomuto usnesení byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2019, č. j. 10 As 264/2019 – 15, zamítnuta.

23. Další jednání proběhlo dne 11. 3. 2020 pouze za osobní účasti žalobce, který setrval na podané žalobě. Z jednání byl pořízen audio záznam.

24. V rámci jednání bylo provedeno dokazování fotografiemi založených na č. l. 87 – 89 (v barevném provedení v přílohové obálce na č. l. 207), ze kterých se podává podoba daného místa a pohled z předmětných oken. K fotografiím zachycující dvůr a dům žalobce založených na č. l. 89 a 90 žalobce uvedl, že v jeho okně natáhla zúčastněná osoba drát, a tak toto okno nemůže otevírat; k fotografiím zachycujícím pohled z instalovaných oken nad hospodářské stavení žalobce mimo jeho dům se žalobce nevyjádřil.

25. Dále bylo provedeno dokazování čtením dopisu, který žalobce soudu při jednání předložil. Z tohoto dopisu zúčastněné osoby ze dne 13. 12. 2017, kopie založena v přílohové obálce na č. l. 207, plyne, že osoba zúčastněná na řízení se dlouhodobě snaží najít smírné řešení všech problematických otázek jejich vzájemného soužití. Dle žalobce tento dopis dokládá snahu zúčastněné osoby o jeho vypuzení, když v jeho rámci byl učiněn návrh na odkoupení nemovitosti žalobce za cenu obvyklou. K projednávané věci tento dopis nepřinesl nic nového.

26. V rámci jednání žalobce požadoval v souladu se svými předchozími podáními provést jako důkaz svědecké výpovědi jím navržených svědků (viz výše – znalec z oboru stavebnictví; autorizovaný architekt; T. – bratranec žalobce, L. – bývalá přítelkyně žalobce). Tyto důkazní návrhy soud pro nadbytečnost usnesením zamítl a toto vyhlášené usnesení řádně odůvodnil. Pro úplnost krajský soud ve stručnosti uvádí, že v případě navrženého znalce své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzdálenost mezi jednotlivými domy byla zjištěna stavebním úřadem a žalobce správnost jejího zjištění rozporuje pouze zcela obecnými tvrzeními. Nadto vzdálenost obou domů není pro posouzení věci zcela podstatná, protože umisťovaná okna nejsou protilehlá vůči domu žalobce. Co se týče posouzení zákonnosti projektové dokumentace a zákonnosti vydaných správních rozhodnutí, v tomto případě se jedná o právní otázky, k jejichž zodpovězení není znalec příslušný, jelikož znalci náleží pouze řešení skutkových otázek. Ohledně autorizovaného architekta, který by měl posoudit architektonické a urbanistické hodnoty, resp. to, jak projednávaná Stavba do těchto hodnot zasahuje, má soud za to, že ochrana těchto hodnot ve vztahu k domu zúčastněné osoby žalobci nenáleží a do jiných domů, včetně domu žalobce, nebylo stavebními úpravami zasaženo. Ohledně zbylých svědků soud shledal jejich výslech rovněž nadbytečným, když tyto osoby měly potvrdit konstantní obtěžování žalobce ze strany zúčastněné osoby. Navržený svědek T. za žalobcem jezdí údajně jednou za měsíc na návštěvu asi na třetinu dne, navržená svědkyně L. zde již tři měsíce nebyla, předtím u žalobce pobývala přes víkendy, někdy i v týdnu. Jedná se tak o svědky, kteří se na místě vyskytují pouze sporadicky a nemohou proto svojí výpovědí přispět k objektivnímu zjištění skutkového stavu ve vztahu k předmětným oknům. Dokazování v tomto směru považoval krajský soud rovněž za neúčelné, a to s ohledem na dosavadní skutková zjištění (zejm. poloha předmětných oken).

27. K dotazu soudu žalobce uvedl, že předmětná Stavba poškozuje architektonickou a urbanistickou hodnotu jeho domu, jeho prostředí. Dále uvedl, že nemá zájem na tom vybavit okna ve svých místnostech například záclonami apod., nikdy je v těchto oknech neměl, nevidí důvod k tomu, aby se jakkoli omezoval jen kvůli pohledům zúčastněné osoby a její rodiny.

28. Závěrem žalobce vyčíslil své náklady řízení.

Právní posouzení krajským soudem

29. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

30. Žalobce na řadě míst poukazuje na nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, v případě rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Krajský soud se proto na prvním místě zabýval vznesenými námitkami nepřezkoumatelnosti a dospěl k závěru, že rozhodnutí jako celek touto vadou netrpí. Při posuzování přezkoumatelnosti rozhodnutí krajský soud vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nálezy ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, č. 85/1997 Sb. ÚS), podle níž jedním z principů, které představují součást práva na řádný a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy), jež vylučuje libovůli při rozhodování, je povinnost soudů své rozsudky řádně odůvodnit. To samé je možné říci i o rozhodnutí správních orgánů. Takovou povinnost potvrzuje i navazující judikatura Ústavního soudu, např. nález ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, č. 64/2007 Sb. ÚS, a judikatura Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/20003 – 52, v případě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, v případě nepřezkoumatelnosti z důvodu nesrozumitelnosti pak např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně splňují požadavky přezkoumatelnosti. Žalobce následně konkrétněji namítá, že správní orgány porušily § 111 a 114 stavebního zákona, neboť se špatně vypořádaly s jeho námitkami (nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů). Žalobce již neuvádí, které konkrétní námitky neměly být řádně vypořádány. Není úkolem krajského soudu, aby jakkoli za žalobce domýšlel obsah jeho žalobních bodů, z tohoto důvodu se touto obecnou námitkou nemohl soud více zabývat. To, že žalobce nesouhlasí s hodnocením správních orgánů či s jejich zjištěními neznamená, že tato rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná.

31. Žalobce na prvním místě popisuje údajné korupční jednání jednotlivých úředních osob stavebního úřadu, což opakuje i ve svém vyjádření ze dne 2. 3. 2020. Krajský soud není oprávněn možné korupční jednání jím uváděných osob řešit, ostatně tvrzení žalobce vycházejí pouze z toho, že je rozhodováno v jeho neprospěch, způsobem, se kterým žalobce nesouhlasí. Totožnými argumenty se krajský soud zabýval ve svém rozsudku ze dne 16. 5. 2018, č. j. 51 A 38/2017 – 66, ostatně na toto řízení sám žalobce odkazuje. To, že žalobce nesouhlasí s postupem stavebního úřadu, automaticky neznamená, že jeho úředníci by měli být zkorumpovaní, ev. vyloučeni z rozhodování v této věci. Skutečnosti, které by mohly svědčit tomu, že ve věci rozhodovaly vyloučené úřední osoby, žalobce relevantním způsobem neuvádí. Závěry žalobce o tom, že vydaná správní rozhodnutí jsou nevěrohodná či nedůvěryhodná, nelze v kontextu jím uváděných skutečností nikterak zohlednit. Stejně tak nelze zohlednit ani přesvědčení žalobce, že zúčastněná osoba ve své podstatě „zkorumpovala“ místní stavební úřad a další orgány státní správy či dokonce zdejší soud, jak se podává z nedůvodně vznesených námitek podjatosti.

32. Co se týče druhého okruhu námitek týkajících se nedostatečného zjištění skutkového stavu, neboť žalobci nebyla umožněna osobní prohlídka Stavby, tyto námitky shledal krajský soud nedůvodnými.

33. Žalobci nebylo osobně umožněno seznámit se spodobou Stavby, k čemuž, žalobce vhodně argumentuje rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2014, č. j. 2 As 69/2014-57, který se zabýval výkladem § 172 stavebního zákona v kontextu § 51 odst. 2 správního řádu, nicméně přesto nelze dospět k závěru, že by bylo postupem stavebního úřadu zasaženo do práv žalobce.

34. V souladu s § 172 odst. 1 stavebního zákona má oprávněná úřední osoba za určitých okolností oprávnění vstupovat na cizí pozemky a do staveb s vědomím jejich vlastníků při zjišťování stavu stavby, jakož i při opatřování důkazů a dalších podkladů pro vydání správního rozhodnutí nebo opatření. Z § 51 odst. 2 správního řádu pak plyne správnímu orgánu povinnost umožnit účastníkovi řízení být osobně přítomen prováděnému dokazování. V této věci probíhalo dokazování, ohledání věci – místní šetření ve smyslu § 54 správního řádu, v jehož rámci se oprávněné úřední osoby seznámili se stavem samotné Stavby (místnosti) v obydlí zúčastněné osoby, která do domu vpustila pouze úřední osoby, nikoli žalobce. Krajský soud předesílá, že tento postup byl v souladu se zákonem a s právem osoby zúčastněné na řízení na ochranu nedotknutelnosti obydlí. K takovýmto situacím Nejvyšší správní soud v odkazovaném rozsudku v bodě 13 a násl. uvádí: „Ustanovení § 54 správního řádu umožňuje správnímu orgánu uložit povinnost strpět ohledání věci mimo jiné uživateli věci a za předpokladu dodržení zákonných podmínek pro využití tohoto institutu se uplatní i ve střetu s nedotknutelností obydlí garantovanému čl. 12 Listiny základních práv a svobod (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2010, č. j. 8 As 42/2009 - 242). Správní řád také zná prostředky pro zajištění účelu a průběhu řízení (srov. § 58 a násl. správního řádu). Výše uvedené obecné principy správního řízení se samozřejmě nedají bezvýjimečně aplikovat za každé myslitelné situace. Zpravidla tedy bude na správním orgánu, aby zjistil, zda v určité situaci právní řád neupřednostňuje před jejich uplatňováním ochranu jiných právních statků. Na nyní posuzovaný úkon stavebního řízení tedy musí být nahlíženo z hlediska proporcionality zásahu do práv jiných osob, zde konkrétně osoby zúčastněné na řízení jako stavebníka a vlastníka pozemku. Pokud stěžovatel argumentuje § 172 stavebního zákona, pak podle odst. 1 citovaného ustanovení je umožněno oprávněným úředním osobám vstupovat při opatřování důkazů pro vydání správního rozhodnutí na cizí pozemky, stavby a do staveb s vědomím (tedy nikoli se souhlasem) jejich vlastníků. Do obydlí však mohou oprávněné úřední osoby vstupovat, jen je-li to nezbytné pro ochranu života, zdraví nebo bezpečnosti osob (§ 172 odst. 3 stavebního zákona). Z citovaných ustanovení je tedy patrné, že pozemek osoby zúčastněné na řízení podléhá nižšímu standardu ochrany než by tomu bylo v případě vstupu do jeho obydlí, u něhož by bylo třeba vzít v úvahu zejména ústavně zaručenou nedotknutelnost obydlí (čl. 12 Listiny).“ (důraz doplněn).

35. Ustanovení § 54 odst. 1 správního řádu ukládá v tomto směru vlastníkovi ohledávané věci povinnost strpět její ohledání na místě, což v kontextu § 51 správního řádu znamená i to, že ostatním účastníkům řízení svědčí právo účasti na ohledání věci a vlastník věci je povinen jejich přítomnost při ohledání strpět. Jak však Nejvyšší správní soud uvedl, tato povinnost není bezbřehá a v nyní projednávané věci je limitována ústavně zaručenou nedotknutelností obydlí zakotvenou v čl. 12 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že obydlí je nedotknutelné a není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Správní orgány se měly tímto konfliktem práv zabývat a zvážit, které z dotčených práv má mít přednost. Není přitom správný názor žalovaného, že stavební úřad nedisponuje nástroji, kterými by si mohl vynutit přítomnost určitých osob při dokazování, neboť tímto nástrojem může být například institut pořádkové pokuty.

36. Stavební úřad se touto situací zabýval na straně 5 svého rozhodnutí, ve kterém konstatoval, že žalobce byl přítomen místnímu šetření dne 1. 12. 2017, místnímu šetření v rámci řízení o odstranění stavby dne 5. 1. 2018, na místní šetření dne 2. 2. 2018 se žalobce nedostavil. Žalobci byl umožněn přístup na dvůr předmětného domu, nikoli do obydlí samotného. Správní orgán v tomto směru své úvahy nerozvedl, neučinil tak ani žalovaný, byť vhodným způsobem by bylo ve shora uvedeném kontextu provést posouzení toho, zda s ohledem na právo zúčastněné osoby a její rodiny na ochranu soukromí a nedotknutelnosti obydlí, je požadavek žalobce na jeho osobní účast při ohledání dané místnosti nezbytně nutný pro naplnění jeho práv.

37. Krajský soud sám přistoupil k posouzení toho, zda nepřipuštění žalobce k ohledání dané místnosti mohlo zasáhnout do jeho práv, při tom krajský soud hodnotil, zda zájem žalobce, tak jak jej žalobce formuloval ve své žalobě, převáží nad právem na nedotknutelnost obydlí a dospěl k závěru, že nikoli (srov. nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, publikován pod č. 214/1994 Sb.). Při samotném posouzení je nutné mít na paměti, že architektonické řešení stávající stavby se nemění, ale dochází pouze k úpravě vnitřní místnosti, se kterou se žalobce mohl seznámit zprostředkovaně. Umístění oken je žalobci známo, tato okna jsou viditelná z venku. Vnitřní podoba místnosti a její uspořádání není pro posouzení práv žalobce v rámci řízení o dodatečném povolení stavby zcela podstatná, neboť v tomto směru nemůže být do práv žalobce myslitelným způsobem zasaženo, resp. žalobce takovýto myslitelný zásah do svých práv netvrdí ani nedokládá. S podobou dané místnosti se přitom žalobce měl možnost seznámit zprostředkovaně skrze projektovou dokumentaci. To, že tato místnost odpovídá projektové dokumentaci, osvědčili úředníci stavebního úřadu při jejím ohledání. To, že žalobce těmto úředníkům subjektivně nedůvěřuje, není pro posouzení věci s ohledem na žalobcem uváděné skutečnosti podstatné, neboť to apriori neznamená, že skutkový stav byl těmito úředními osobami zjištěn nesprávně.

38. Žalobce svoji námitku spojuje s tím, že tato místnost má být dle něho užívána jako další ložnice, nikoli jako pracovna, jak se uvádí v projektové dokumentaci. Přitom účel využití této místnosti nemá žádný význam pro posouzení možného dodatečného povolení stavby „oken“ a navíc v tomto směru není ani zřejmé, co by osobní přítomnost žalobce v dané místnosti ve vztahu k důkaznímu řízení mohla přinést. Žalobce také namítá, že instalovanými okny může být pozorován ve svém domě při vysoce intimních činnostech, neboť „tato okna byly umístěny právě tak, že nejen že směřovaly do vysoce intimní místnosti žalobce, ale je jimi velmi dobře vidět, neboť jsou velká, otevíraná a umístěna výše, než je okno žalobce“. Z obsahu spisového materiálu ale plyne, že naproti těmto oknům se žádné místnosti, které by žalobce užíval, nenacházejí.

39. V soudním spise jsou na čl. 87-91 založeny fotografie, jimiž bylo při jednání soudu dokazováno, a které dokumentují stav v místě. Z těchto fotografií plyne, že předmětná okna směřují nad užitkové stavení, nikoli přímo na žalobcovo obydlí. Tato skutečnost plyne i ze situačního nákresu pořízeného při jednání na místě dne 1. 12. 2017, kterého se žalobce zúčastnil. V tomto výkresu jsou instalovaná okna zakreslena, zakreslena jsou i okna žalobce, instalovaná okna se nacházejí naproti hospodářskému stavení, nikoli naproti domu žalobce a jeho oknům. To, že instalovanými okny může být v některých situacích do oken žalobce vidět nelze vyloučit, nicméně sám žalobce má možnost eventuálním pohledům zabránit, např. užitím záclon, aplikací reflexní fólie na skla, žaluziemi apod. Judikatura v tomto směru setrvale uvádí, že „je - v souladu s dlouhodobě respektovanými zvyklostmi - naopak na tom, kdo se cítí být obtěžován pohledem, aby provedl opatření, která by tomuto obtěžování zabránila. Tomu odpovídá praxe pořizování záclon, závěsů, žaluzií, neprůhledných plotů apod., těmi, kdo nechtějí být takto obtěžováni, nikoliv těmi, kdo by mohli do domů, příp. jiných nemovitostí nahlížet (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1629/99, dostupný na www.nsoud.cz, nebo rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 12. 3. 2010, č. j. 7 As 13/2010 – 145, dostupný na www.nssoud.cz ).“ (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2017, č. j. 30 A 119/2017 – 180). To, že žalobce takový postup odmítá, vnímá jej jako vlastní omezování, nemůže soud zohlednit.

40. Žalobce možné obtěžování pohledem z těchto oken váže k otázce kvality prostředí - pohodě bydlení. Pojem „pohoda bydlení“, který víceméně odpovídá pojmu „kvalita prostředí“, vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 – 116, č. 850/2006 Sb. NSS, tak, že „[p]ohodou bydlení nutno rozumět souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže ovšem zcela abstrahovat ani od určitých subjektivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat; podmínkou zohlednění těchto subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života dotčených osob a jejich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality.“ K bližšímu popisu tohoto pojmu a jeho výkladu krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2019, č. j. 1 As 329/2018 – 66, který mimo jiné vyslovil, že „rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 13/2010 – 145 sice stanoví, že se musí jednat o obtěžování mimořádné, avšak a contrario jedná-li se právě o obtěžování mimořádné, převyšující míru přiměřenou poměrům, není možné spravedlivě požadovat na tom, kdo se cítí být obtěžován, aby byl nucen provádět ochranná opatření; naopak má právo se domáhat ochrany.“ O takovou situaci v nyní projednávané věci nejde, neboť z předmětných oken není přímý (kolmý) výhled na obydlí žalobce, resp. na jím uváděné místnosti, stejně tak zde chybí jiné další skutečnosti, které by činily úroveň možného obtěžování žalobce mimořádným, převyšujícím míru přiměřenou poměrům (např. blízká vzdálenost a protilehlost oken, mimořádná frekvence osob v místě apod.). Místnosti žalobce se nacházejí mimo běžné zorné pole při pohledu z instalovaných oken, jak je patrné z fotografií založených ve spise, a úhel, pod kterým by mohlo být do místností žalobce vhlíženo, takovouto činnost limituje. Pro účely tohoto řízení proto krajský soud shrnuje, že je vyloučeno, aby při běžném užívání rekonstruované místnosti docházelo k obtěžování žalobce v jím uváděném mimořádném rozsahu, jenž by odůvodňoval žalobcův požadavek na to, aby tato Stavba nebyla dodatečně povolena.

41. Žalovaný se otázkou možného narušení žalobcova soukromí zabýval zcela dostatečně na straně 7 a 8 svého rozhodnutí, kde shodně s krajským soudem vyložil, že pokud by se žalobce cítil být obtěžován pohledem třetích osob, měl by primárně sám učinit vhodná opatření, aby k tomu nedocházelo (což však nelze absolutizovat, jak krajský soud uvedl výše), přičemž připustil, že k určitému obtěžování by mohlo docházet, nicméně by nešlo o obtěžování mimořádné, převyšující míru přiměřenou poměrům v souvislé zástavbě, a to zejména za situace, ve které pohled z dodatečně povolovaných oken sice možný bude, ovšem v omezen míře. Žalovaný se rovněž zcela dostatečně zabýval i otázkou pohody bydlení v kontextu relevantní judikatury. Takovéto hodnocení považuje krajský soud za zcela dostačující a plně se s ním ztotožňuje.

42. To, jakým způsobem bude fakticky předmětná místnost následně užívána, nemůže krajský soud nyní hodnotit, neboť úvahy o tom, zda bude tato místnost sloužit k uváděnému účelu či nikoli, by byly pouhými spekulacemi. Zda zúčastněná osoba umístí do místnosti postel, šatní skříň nebo kancelářský stůl a podle toho bude místnost užívat, nelze nyní hodnotit. Žalobce v tomto směru opakovaně zmiňuje, že se nemohl zúčastnit ohledání této místnosti, s touto argumentací se však krajský soud vypořádal již výše.

43. V rámci další námitky žalobce zcela nepřiléhavě uvedl, že předmětná místnost je „kobkou“ ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012, č. j. 8 As 27/2012 – 113, č. 2776/2013 Sb. NSS, a tudíž se jedná o místnost, která neměla být povolena. Nejvyšší správní soud tento výraz použil, když se zabýval tím, zda je možné povolovat stavby ve vnitroblocích bez dodržení odstupových vzdáleností, neboť by z bytů zde umístěných vznikaly pouhé znehodnocené „kobky“. V tomto případě nedošlo k umístění nové stavby, došlo „pouze“ k vnitřním stavebním úpravám již existující stavby a vnějším projevem těchto úprav byly toliko dvě střešní okna. Odstupové vzdálenosti staveb se nezměnily. Uvádí-li žalobce, že Stavba – upravená místnost je „kobkou“, neboť se zde dle výkresů lze sotva postavit tak, aby se člověk neuhodil o kosinu střechy, nejedná se o skutečnost, která by byla v kontextu žalobcova tvrzení relevantní a hodnotit využitelnost této místnosti žalobci nepřísluší. Rovněž nelze s žalobcem souhlasit v tom, že došlo ke znehodnocení architektonické hodnoty dosavadních staveb, neboť dané stavební úpravy se architektonicky týkají výhradně domu zúčastněné osoby, který dle spisové dokumentace není architektonicky hodnotný. Nadto, k ochraně architektonických zájmů není žalobce obecně povolán.

44. Jak krajský soud k otázce odstupových vzdáleností uvedl, v tomto směru nedošlo v projednávané věci ke změně odstupových vzdáleností stávajících staveb. Tyto stavby byly v minulosti umístěny a tyto otázky nejsou předmětem tohoto řízení. Nově umisťovaná okna nejsou ve smyslu § 25 odst. 2 této vyhlášky umístěna protilehlé vůči obytným místnostem žalobce a odstupová vzdálenost je v tomto případě cca 6 m. Vyhláška při stísněných podmínkách za takové situace umožňuje sníženou odstupovou vzdálenost 4 m. Proto je i argumentace žalobce porušením § 25 vyhlášky o využívání území neopodstatněná (včetně samostatně vznesené argumentace porušením § 25 odst. 4 téže vyhlášky). Současně s těmito skutečnostmi je nutné odmítnout i žalobcem popisované vady měření.

45. Ani opakovanou námitku týkající se okna do žalobcovy koupelny, tentokrát v kontextu § 25 odst. 4 vyhlášky o využití území, neshledal krajský soud důvodnou. Žalobce parafrázuje obsah tohoto ustanovení a uvádí, že „není pochyb o tom, že ve stěně žalobcova domu je okno do koupelny, což Městský úřad Humpolec i žalovaný, zcela ignorovali a ani nezměřili výšky protilehlých stěn přes žádost žalobce. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.“, na což žalobce váže i to, že tímto postupem byl porušen § 2 a § 3 správního řádu. To, že v příslušné stěně žalobcova domu se nachází okno do jeho koupelny, je nesporné. Tato skutečnost byla správními orgány zohledněna. Otázkou vztahu tohoto okna a nově instalovanými okny se krajský soud již zabýval. Je důležité opětovně zdůraznit, že tato okna nejsou přímo protilehlá, nenachází se proti sobě. S ohledem na charakter provedené Stavby nebyl odstup jednotlivých staveb (obydlí) předmětem proběhnuvšího řízení, rozestup a umístění obou obydlí bylo posuzováno v rámci otázky pohody bydlení, a to zcela dostatečným způsobem.

46. Otázkou úplnosti projektové dokumentace se žalovaný zabýval na straně 3 svého rozhodnuté, kde vymezil relevantní právní úpravu a následně na straně 6 posoudil námitky žalobce vůči nedostatkům projektové dokumentace jako nedůvodné, když přezkoumatelným způsobem dospěl k závěru, že projektová dokumentace je dle příslušné vyhlášky úplná a dostačující. Ke stejným závěrům dospěl i samotný stavební úřad na straně 4, svého rozhodnutí.

47. Žalovaný správně vyšel z toho, že v souladu s čl. II vyhlášky č. 405/2017 Sb., která s účinností od 1. 1. 2018 změnila vyhlášku č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, v rozhodném znění (dále jen „vyhláška o dokumentaci staveb“), je možné vycházet z dosavadní úpravy do 31. 12. 2017, neboť v souladu s tímto článkem platí, že dokumentace zpracovaná podle § 1a až 2, 4 a 5 vyhlášky o stavební dokumentaci v dosavadním znění a předložená do 31. 12. 2020 se posuzuje podle dosavadní právní úpravy. Dále tento článek v odst. 2 stanovuje, že pokud bude stavba zahájena nejpozději do 31. 12. 2020, může být projektová dokumentace zpracována podle § 3 vyhlášky o dokumentaci staveb v dosavadním znění. Jak žalovaný dále správně uvedl, v projednávané věci se jedná o změnu dokončené stavby, která by mohla být projednána na základě ohlášení ve smyslu § 104 stavebního zákona, eventuálně ve stavebním řízení dle § 108 téhož zákona. Projektová dokumentace tak měla být zpracována dle § 2 vyhlášky o dokumentaci staveb. Rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení je uveden v příloze č. 5 vyhlášky o dokumentaci staveb.

48. Co se týče jednotlivých konkrétně vznesených námitek vůči projektové dokumentaci, je nutné upozornit na to, že žalobce vychází z neúčinného znění vyhlášky o dokumentaci staveb. Jím uváděné oddíly apod. korespondují s již neplatným a neúčinným zněním vyhlášky (s účinností do 28. 3. 2013), která stanovovala jinou podobu projektové dokumentace, než nyní užité znění. Z tohoto důvodu jsou žalobcovi námitky bez právní relevance. I přesto však krajský soud uvádí následující.

49. K námitce chybějícího oddílu g) věcné a časové vazby na související a podmiňující stavby v dotčeném území krajský soud uvádí, že v souladu s přílohou č. 5 vyhlášky o dokumentaci staveb jsou v souhrnné technické zprávě v bodě B.1 písm. i) posouzeny věcné a časové vazby na stavby, podmiňující, vyvolané, související investice s tím, že „provedení stavebních úprav nemá věcné a časové vazby na stavby a nevyžádá si související investice“. Uvádí-li žalobce, že zde schází vazba na jeho dům a jeho koupelnové okno, do něhož instalovaná okna směřují, nejedná se o skutečnost, která by měla být na tomto místě řešena. Na tomto místě mají být posuzovány další nutné stavební úpravy navazující na prováděnou stavbu, nikoli žalobcem předestřené skutečnosti.

50. Ohledně namítaného chybějícího vypořádání se s urbanistickými, architektonickými a stavebně technickými aspekty či dopady na stávající žalobcovu stavbu v souhrnné technické zprávě krajský soud uvádí, že v části B.2.2. souhrnné technické zprávy je řešeno celkové urbanistické a architektonické řešení, a to zcela dostatečným způsobem. Žalobce má za to, že zde měla být řešena otázka jeho koupelnového okna, nicméně ve vztahu k urbanistickému a architektonickému řešení Stavby k žádnému zásahu do jeho okna nedochází (k otázce vztahu instalovaných oken a okna žalobcovo koupeny viz výše).

51. K námitce scházejícího oddílu 1k) vliv stavby na okolní pozemky a stavby v souhrnné technické zprávě, krajský soud uvádí, že vliv stavby na okolní stavby a pozemky, ochrana okolí, vliv stavby na odtokové poměry v území je v souladu s danou vyhláškou řešen v části B.1 písm. e) souhrnné technické zprávy.

52. Ohledně toho, že dle žalobce v oddílu C) Situace stavby schází situace širších vztahů, stejně tak výkres v měřítku 1:5 000 a 1:50 000, krajský soud uvádí, že dokumentace obsahuje výkres C1 – situace katastrální, dle katastrální mapy, a výkres C2 – situační schéma, na kterém jsou předmětné domy zachyceny, včetně umisťovaných oken a jejich vztahu ke koupelnovému oknu žalobce. Toto schéma je v měřítku 1:100. Vzhledem k tomu, že předmětem výkresů je Stavba spočívající v jejím vnějším projevu pouze v umístění dvou střešních oken, je obstarávání dalších výkresů, nadto v měřítcích, ze kterých nebude nic viditelné, zjevně neúčelné a nadbytečné. V tomto směru krajský soud plně odkazuje na stranu 6 žalobou napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný touto skutečností dostatečně zabýval.

53. Co se chybějící dokumentace stavby dle oddílu F) týče, ve spojení s žalobcem namítaným chybějícím okótováním a chybějícími výkresy, tento oddíl není dle předmětné vyhlášky již zpracováván, nicméně předložené výkresy „PODKROVÍ“, „ŘEZ A“ a dále situační výkres „C2 – SITUAČNÍ SCHÉMA“ poskytují ucelený přehled o tom, co má dle žalobce v dokumentaci chybět, tj. uvedení výšky umístění předmětných oken, výkres oken ve spojení s žalobcovou stavbou a jeho oknem do koupelny. Byť žalobce tvrdí opak, vše je zde seznatelné. Není zřejmé, na který výkres žalobce poukazuje, když namítá neokótování omezení kosinami, výkresy ve svém souhrnu poskytují dle soudu zcela jednoznačný a ucelený pohled na podobu předmětné místnosti. Dále žalobce v kontextu dodaných výkresů opětovně dovozuje, že Stavba je tzv. „kobkou“, s čímž se však krajský soud vypořádal již výše.

Závěr a náklady řízení

54. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

56. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 11. března 2020

JUDr. Marie Trnková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru