Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 A 37/2017 - 29Rozsudek KSCB ze dne 20.11.2017

Prejudikatura

6 Afs 79/2015 - 39


přidejte vlastní popisek

51A 37/2017 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: Golden Snack, s. r. o., se sídlem Záhostice 40, Chýnov, zast. Ing. Radkem Lančíkem, daňovým poradcem se sídlem Divadelní 4, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihočeský kraj, se sídlem Mánesova 1803/3a, České Budějovice, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu,

takto:

I. Zahájení a provedení daňové kontroly dne 29. 10. 2015 za zdaňovací období listopad 2010 až listopad 2013 v rozsahu odpočtu DPH uplatněného na základě faktur společnosti RAXAND, s.r.o. a daně z příjmů právnických osob za rok 2012 a 2013 Finančním úřadem pro Jihočeský kraj bylo nezákonné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Pokračování
- 2 -
51A 37/2017

I.

Vymezení věci, shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného

[1] Protokolem ze dne 29. 10. 2015, čj. 1922004/15/2212-60561-302663, zahájil žalovaný u žalobce daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) za zdaňovací období listopad 2010 až listopad 2013 v rozsahu odpočtu DPH uplatněného na základě faktur společnosti RAXAND, s. r. o., a na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2012 a 2013.

[2] Žalobou ze dne 9. 4. 2017 se žalobce domáhal ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v provádění uvedené daňové kontroly. Žalobce uvedl, že před podáním žaloby podal stížnost dle § 261 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), avšak s touto stížností, ani následnou žádostí o prošetření jejího vyřízení, neuspěl.

[3] Žalobce spatřoval nezákonnost postupu žalovaného předně v tom, že zahájil daňovou kontrolu ve vztahu k DPH i přesto, že tato daň byla dle žalobcova názoru již prekludována. S poukazem na ochrannou funkci prekluzivní lhůty (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 16. 5. 2006, čj. 2 Afs 52/2005-94, č. 953/2006 Sb. NSS) žalobce vyjádřil nesouhlas s argumentací žalovaného, dle níž mělo dojít k přerušení této lhůty zahájením daňové kontroly dne 19. 11. 2013 na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období 2010 až 2012 a DPH za zdaňovací období listopad 2010 až září 2013 v rozsahu odpočtu DPH uplatněného na základě faktur někdejšího společníka žalobce Ing. T. Pokud žalovaný zahájil daňovou kontrolu pouze v takto vymezeném rozsahu, ve vztahu k dalším skutečnostem zahájena nebyla a nemohlo proto ani dojít k novému běhu tříleté prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Žalovaný přitom v průběhu daňové kontroly zahájené 19. 11. 2013 nevyužil svého práva kontrolu rozšířit; konkrétně žalobce namítl, že tato kontrola se nikterak netýkala společnosti RAXAND.

[4] Žalobce dále namítl, že žalovaný měl před zahájením daňové kontroly postupovat dle § 145 odst. 2 daňového řádu, tj. vyzvat žalobce k podání dodatečného daňového tvrzení, neboť žalovaný mohl důvodně předpokládat, že daň bude doměřena. S poukazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, čj. 1 Afs 183/2014-55, č. 3566/2017 Sb. NSS, žalobce uvedl, že důvodným předpokladem nelze rozumět objektivní jistotu o exaktní výši doměření daně. V posuzovaném případě měl přitom žalovaný před zahájením sporné daňové kontroly k dispozici žádost Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 17. 7. 2015, výzvu Policii ČR ze dne 7. 9. 2015 a odpovědi Policie ČR na výzvu žalovaného ze dne 16. 10. 2015 (pozn.: žalobce má zřejmě na mysli odpovědi Policie ČR datované dnem 9. 10. 2015, které byly žalovanému 16. 10. 2015 doručeny). Na základě uvedených písemností žalovaný mohl důvodně předpokládat, že daň bude žalobci doměřena, a měl proto postupovat dle § 145 odst. 2 daňového řádu.

[5] Žalobce navrhl, aby krajský soud žalovanému provádění nezákonně zahájené daňové kontroly zakázal, resp. v případě skončení daňové kontroly vyslovil, že její zahájení a provedení bylo nezákonné.

[6] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dělení prekluzivní lhůty dle § 148 daňového řádu, jak dovozuje žalobce, není možné. Daňová kontrola může být podle § 85 odst. 3 daňového řádu prováděna pouze v omezeném rozsahu, přičemž pro aplikaci § 148 odst. 3 Pokračování
- 3 -
51A 37/2017

daňového řádu není důležité, v jakém rozsahu byla daňová kontrola zahájena. V důsledku zahájení daňové kontroly dne 19. 11. 2013 tak začala běžet nová prekluzivní lhůta pro vyměření daně. Žalobce nárokoval odpočet DPH za poskytování reklamních služeb na základě faktur vydaných společností RAXAND. Policie ČR poskytla žalovanému protichůdná vyjádření osob, které se měly na sjednávání a poskytování těchto služeb podílet. Stejně jako bylo možné předpokládat, že daň bude doměřena, bylo možno též usoudit, že doměřena nebude. Ostatně žalobce v průběhu daňové kontroly obhajuje existenci poskytovaných služeb a na výzvu k dodatečnému daňovému tvrzení by proto zareagoval negativně.

[7] Žalovaný dále konstatoval, že si je vědom závěrů obsažených ve shora citovaném usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 183/2014-55, avšak dle jeho názoru i přesto v posuzované věci nebyly naplněny podmínky pro postup dle § 145 odst. 2 daňového řádu.

[8] Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

II.
Shrnutí obsahu spisu

[9] Z obsahu předloženého správního spisu zjistil krajský soud následující pro věc podstatné skutečnosti:

[10] Protokolem ze dne 19. 11. 2013, čj. 1889712/13/2212-05401-301090, zahájil žalovaný u žalobce daňovou kontrolu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období 2010 až 2012 a DPH za zdaňovací období listopad 2010 až září 2013 v rozsahu odpočtu DPH uplatněného na základě faktur někdejšího společníka žalobce Ing. T.

[11] Protokolem ze dne 29. 10. 2015, čj. 1922004/15/2212-60561-302663, žalovaný zahájil u žalobce daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období listopad 2010 až listopad 2013 v rozsahu odpočtu DPH uplatněného na základě faktur společnosti RAXAND, s. r. o., a na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2012 a 2013.

[12] Žádostí ze dne 17. 7. 2015 požádalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 7 žalovaného o součinnost ve věci podezřelého Ing. J. M., jednatele žalobce. Obvodní státní zástupce v této žádosti uvedl, že Ing. M. byl podezřelý ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník), jehož se měl dopustit – zjednodušeně řečeno – tím, že se společností RAXAND uzavřel fiktivní smlouvy na pronájem reklamních ploch na vozidlech, která tato společnost nejenže žalobci nezapůjčila, ale ani je nevlastnila. Na fakturách vystavených společností RAXAND pak byly padělány podpisy jejího jednatele J. K., čehož se pravděpodobně měla dopustit jeho známá L. K.

[13] V návaznosti na uvedenou žádost žalovaný výzvou k poskytnutí údajů ze dne 7. 9. 2015 adresovanou Policii ČR požadoval poskytnutí informací a písemností týkajících se trestního řízení proti Ing. M., a to především smlouvu o pronájmu reklamních ploch uzavřenou mezi žalobcem a společností RAXAND, faktury vystavené touto společností žalobci v letech 2010 až 2013 a dále protokoly, úřední záznamy a další písemnosti týkající se uvedené smlouvy a plnění, která z ní byla fakturována.

Pokračování
- 4 -
51A 37/2017

[14] Na tuto výzvu reagovala Policie ČR odpověďmi ze dne 9. 10. 2015. Přílohou těchto odpovědí byly mimo jiné vyjádření někdejšího jednatele společnosti RAXAND, který odmítl, že by s žalobcem uzavřel smlouvu o pronájmu reklamních ploch a svůj podpis na ní, jakož i na vystavených fakturách, které jsou též k odpovědím přiloženy, označil za padělky. Přiloženo je také vyjádření jednatele žalobce Ing. M., dle něhož žalobce na základě uvedené smlouvy zasílal společnosti RAXAND měsíčně 75 000 Kč bez DPH. Podle vyjádření druhé jednatelky žalobce S. M. pak smlouvu za žalobce podepsal Ing. M., podmínky smlouvy dojednal Ing. K. P., společník žalobce, přičemž částky za pronájem byly zasílány na běžný účet společnosti RAXAND; smlouva od listopadu 2013 již není naplňována, neboť pro žalobce ztratila ekonomický význam. Přiložen je též znalecký posudek z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, dle něhož podpisy na smlouvě o pronájmu reklamních ploch a příslušných fakturách nebyly pravými podpisy pana K. (pouze o podpisu na jedné z faktur nebylo možno objektivně rozhodnout), přičemž autorem těchto podpisů byla s různou měrou pravděpodobnosti L. K.

[15] Přípisem ze dne 8. 11. 2017 krajský soud ověřil, že daňová kontrola zahájená shora citovaným protokolem ze dne 29. 10. 2015 byla ukončena (viz odpověď žalovaného ze dne 15. 11. 2017 na č. l. 26 spisu).

III.
Právní hodnocení krajského soudu

[16] Krajský soud se žalobou zabýval v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování soudu (§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl bez jednání podle § 51 s. ř. s.

[17] Žaloba je důvodná.

[18] V rozsudku ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[o]chrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ S účinností novely soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. a zavedením možnosti správních soudů rozhodovat také o již skončeném zásahu tzv. akademickým výrokem se 6. podmínka stala obsoletní. Podmínky 1., 2., 4. a 5. přitom krajský soud považuje za splněné, neboť daňová kontrola je vedena přímo vůči žalobci, představuje nepochybně zásah do jeho právní sféry a jedná se pojmově o zásah v širším slova smyslu, který není rozhodnutím (srov. z recentní judikatury například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2015, čj. 9 Afs 279/2014-29, č. 3199/2015 Sb. NSS). Zbývá tedy posoudit, zda byla naplněna 3. podmínka, tedy zda daňová kontrola je v posuzované věci zahájena a prováděna nezákonně.

Pokračování
- 5 -
51A 37/2017

[19] Krajský soud se předně zabýval žalobní námitkou, dle které měl žalovaný postupovat podle § 145 odst. 2 daňového řádu a vyzvat žalobce k podání dodatečného daňového tvrzení a stanovit mu náhradní lhůtu. Této námitce krajský soud přisvědčil.

[20] Posledně citované ustanovení stanoví, že „[p]okud lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena, může správce daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení a stanovit náhradní lhůtu. Nevyhoví-li daňový subjekt této výzvě ve stanovené lhůtě, může správce daně doměřit daň podle pomůcek.

[21] Nejvyšší správní soud k tomu ve shora citovaném usnesení rozšířeného senátu čj. 1 Afs 183/2014-55, konstatoval, že „[d]ozví-li se správce daně jinak než na základě daňové kontroly (zejména z poznatků při správě jiných daní, z informací od jiných orgánů či soukromých subjektů nebo z vlastní vyhledávací činnosti) o skutečnostech či důkazech nasvědčujících tomu, že by daňovému subjektu měla být určitá daň doměřena, je zásadně povinen daňový subjekt o tom zpravit a vyzvat jej podle § 145 odst. 2 věty první daňového řádu k podání dodatečného daňového tvrzení“ (důraz doplněn). Uvedený závěr opřel Nejvyšší správní soud především o to, že „zákonodárce vytvořil za účelem dosažení pokud možno správného stanovení daně, jistou hierarchii postupů správce daně. Její základní logikou je postupné posilování vrchnostenské stránky správy daní a oslabování její ‚dialogické‘ či kooperativní stránky. Jinak řečeno, daňový subjekt má zásadně napravit svoji chybu, jež jde k tíži fisku, sám. Pokud to neudělá a správce daně jinak než daňovou kontrolou, tedy jinak než uplatněním nejsilnějšího a nejkomplexnějšího kontrolního postupu, jejž má k dispozici, zjistí, že daň má být vyšší, než jak bylo posledně stanoveno, má správce daně dát daňovému subjektu prostor k nápravě. Pouze v případech, kdy správce daně zahájil kontrolu, aniž byly důvody k předchozímu postupu, již nelze nápravy dosáhnout úkonem samotného daňového subjektu a dojde k doměření daně z moci úřední (§ 143 odst. 1 věta první in fine ve spojení s odst. 3 větou první daňového řádu). Následkem toho je vznik zvláštní sankční povinnosti (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 11. 2015, č. j. 4 Afs 210/2014 – 57, č. 3348/2016 Sb. NSS) daňového subjektu, a sice povinnosti platit penále“ (důraz doplněn).

[22] V rozsudku ze dne 2. 3. 2016, čj. 6 Afs 79/2015-39, č. 3398/2016 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že „[v]ýzvu k podání dodatečného daňového přiznání však správce daně vydá pouze tehdy, pokud již v této fázi řízení disponuje natolik silnými poznatky, z nichž lze vytvořit důvodný předpoklad o doměření daně, tedy o nesprávnosti současné poslední známé daně. Pokud má správce daně pouze jisté indicie, z nichž ještě nelze zformulovat dostatečně spolehlivý závěr ohledně toho, zda je poslední známá daň nesprávná, pak namísto vydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání přistoupí k zahájení daňové kontroly, v níž tyto své poznatky prověří (srov. též KRATOCHVÍL, J., Vyměření a doměření daně. Daně a právo v praxi. Wolters Kluwer ČR, a.s.2012 č. 11)“ (důraz doplněn). V rozsudku ze dne 6. 5. 2015, čj. 2 Afs 209/2014-23, pak Nejvyšší správní soud konstatoval, „že podmínku důvodného předpokladu doměření daně tak nelze považovat za splněnou pouze tehdy, kdy je správce daně schopen již na základě skutečností zjištěných mimo daňovou kontrolu spolehlivě určit výši, v jaké bude daň doměřena. Je jen stěží představitelná situace, kdy by správce daně mimo daňovou kontrolu, zejména tedy v rámci vyhledávací činnosti, získal natolik konkrétní, úplné a důkazně podložené informace, aby na jejich základě mohl bez dalšího usuzovat na výši doměření daně. Naopak, typicky v případě, kdy správce daně zjistí, že podané řádné daňové tvrzení neobsahuje přiznání konkrétní daňově relevantní skutečnosti, lze již na základě běžné úvahy předpokládat, že daň bude doměřena, neboť řádné daňové tvrzení nebylo vyplněno správně.

Pokračování
- 6 -
51A 37/2017

[23] O tom, že závěry obsažené v posledních dvou citovaných rozsudcích nebyly usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 183/2014-55 překonány, svědčí například to, že byly tímto soudem aplikovány společně s jmenovaným usnesením v rozsudku téhož soudu ze dne 9. 1. 2017, čj. 9 Afs 46/2016-33.

[24] V zásadě tedy platí, že získal-li správce daně mimo daňovou kontrolu informace o tom, že daňová povinnost je vyšší než daňovým subjektem deklarovaná, musí postupovat podle § 145 odst. 2 daňového řádu a vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení. Poznatky správce daně přitom nemusí nezbytně zakládat jistotu, v jaké výši bude doměřena. Postačí, pokud na jejich základě lze předpokládat samo doměření daně. Poznatky správce daně však musí vykazovat určitou minimální kvalitu.

[25] V projednávané věci krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný měl v době zahájení daňové kontroly dne 29. 10. 2015 víc než dostatek informací k tomu, aby mohl vůči žalobci důvodně předpokládat doměření daně za kontrolovaná období. Zásadním je z tohoto pohledu již samotný obsah žádosti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 vyjadřující podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, k němuž mělo dojít právě v souvislosti s plněním ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a společností RAXAND. Významná pochybnost o uskutečnění deklarovaného plnění a tedy i o správnosti tvrzené výše daňové povinnosti pak plyne též z rozdílných vyjádření jednatele uvedené společnosti a jednatelů žalobce, jakož například i ze znaleckého posudku v oboru písmoznalectví, dle něhož měly být podpisy jednatele společností RAXAND na smlouvě o pronájmu reklamních ploch a příslušných fakturách padělány. Bez relevance není ani skutečnost, že žalovaný vedl u žalobce daňovou kontrolu již od 19. 11. 2013; žalobce tedy pro žalovaného rozhodně nebyl neznámým daňovým subjektem.

[26] Nelze přitom přehlédnout, že podklady, které měl žalovaný v době zahájení daňové kontroly k dispozici, svou povahou v podstatě odpovídají těm, které jsou běžně předkládány daňovými subjekty v rámci samotné daňové kontroly, nebo které správci daně během takové kontroly obstarávají (vyjádření daňového subjektu a svědků, faktury za přijatá plnění, smlouvy apod.). Pokud by tedy krajský soud dospěl k závěru, že ani takovéto informace k založení důvodného předpokladu doměření daně nepostačují, byl by právní názor vyjádřený v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 183/2014-55 prakticky zcela popřen.

[27] Pro úplnost krajský soud poznamenává, že i za splnění podmínek pro postup dle § 145 odst. 2 daňového řádu je v určitých případech možno takovouto výzvu nevydat. Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení rozšířeného senátu čj. 1 Afs 183/2014-55 „[j]en výjimečně, pokud by samotné zpravení daňového subjektu o tom, jaké informace má správce daně k dispozici, mohlo vést ke zmaření cíle správy daní, tedy správného stanovení daně, lze od výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení upustit a bez dalšího u daňového subjektu zahájit daňovou kontrolu. O takové případy se bude jednat zejména tehdy, bude-li mít správce daně poznatky ukazující na předchozí podvodné jednání daňového subjektu související se zjištěnými informacemi či na to, že daňový subjekt by se snažil následným jednáním (typicky úpravami svých povinných evidencí nebo jinými kroky nepřípustně zakrývajícími skutečný stav věci) zmařit správné stanovení daně.“ Žádný takovýto výjimečný důvod však žalovaný v projednávané věci nepředestřel. Není přitom úkolem správního soudu, aby v této souvislosti činnost, resp. argumentaci žalovaného jakkoli nahrazoval.

Pokračování
- 7 -
51A 37/2017

[28] Krajský soud proto v této souvislosti uzavírá, že žalovaný měl před zahájením daňové kontroly za zdaňovací období listopad 2010 až listopad 2013 v rozsahu odpočtu DPH uplatněného na základě faktur společnosti RAXAND, s. r. o., a na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2012 a 2013, žalobce dle § 145 odst. 2 daňového řádu vyzvat k předložení dodatečného daňového tvrzení. Tím, že tak neučinil, zkrátil žalobce na jeho právu podat dodatečné daňové tvrzení, čímž by se vyhnul případnému vzniku povinnosti uhradit penále (§ 251 odst. 4 daňového řádu). Hypotetická možnost, že by žalobce pravděpodobně této možnosti nevyužil, neboť i nadále v průběhu daňové kontroly setrval při svých tvrzeních, že k deklarovaným plněním ze strany společnosti RAXAND došlo, v této souvislosti není rozhodná, neboť představuje čirou spekulaci (srov. odst. [27] shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 9 Afs 46/2016-33).

[29] Vzhledem k tomu, že již sama důvodnost uvedené námitky zakládá důvod pro vyhovění žalobnímu petitu, krajský soud se již pro nadbytečnost nezabýval námitkou údajného uplynutí prekluzivní lhůty pro doměření daně za kontrolovaná zdaňovací období.

IV.
Závěr a náklady řízení

[30] Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že předmětná daňová kontrola u žalobce zahájená dne 29. 10. 2015 již skončila, rozhodl krajský soud podle § 87 odst. 2 s. ř. s. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

[31] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[32] Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou zástupce (daňového poradce). Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228 Kč, k níž se připočítává částka vynaložená na soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za žalobu. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 10 228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty Pokračování
- 8 -
51A 37/2017

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 20. listopadu 2017

JUDr. Marie Trnková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: S. B.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru