Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 A 35/2019 - 87Rozsudek KSCB ze dne 26.03.2020

Prejudikatura

10 As 24/2015 - 71

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
10 As 125/2020

přidejte vlastní popisek

51 A 35/2019 - 87

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka Ph.D. a Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobci: a) T.D.,

bytem X

b) M.D. bytem X

oba zastoupeni advokátem JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem Horní 6, 580 01 Havlíčkův Brod

proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava

za účasti osob zúčastněných na řízení: I. E.ON Distribuce, a. s. sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, 370 49 České Budějovice,

II. CETIN a. s. sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9

III. Rezidence Na Skalce s. r. o. sídlem Kletečná 70, 396 01 Humpolec

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2019, č. j. KUJI 61208/2019

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou dne 14. 10. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2019, č. j. KUJI 61208/2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Humpolec, stavební úřad (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 5. 2019, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. V projednávané věci bylo správním orgánem I. stupně rozhodnuto o umístění stavby: Bytový dům X na pozemcích pozemkové parcely č. X

2. Žalobci spatřovali zkrácení na svých právech v omezení vlastnického práva, konkrétně ve snížení hodnoty nemovitosti, jíž mají ve vlastnictví, a zhoršení kvality života uživatelů rodinného domů č. p. X a přilehlých pozemků. Žalobci předně namítali nedodržení odstupových vzdáleností mezi stavbami a nesprávnou aplikaci předpisů s ohledem na místní poměry. Žalobci namítali, že dle projektové dokumentace přiložené k žádosti o vydání územního rozhodnutí vyplývá, že stavba bytového domu má být umístěna ve vzdálenosti zhruba 6 m od rodinného domu žalobců a 3 m od společné hranice pozemků. Nadto žalobci uvedli, že na západní a jižní stěně plánovaného bytového domu budou umístěna okna obytných místností, v jihozápadní stěně bytového domu mají být umístěny balkóny a terasa. Okna obytných místností rodinného domu žalobců jsou umístěna na všech stěnách a v okolí domu je pak zahrada s pergolou. Žalobci se domnívali, že výstavbou dojde rovněž k porušení § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších odpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“ nebo též „vyhláška“), neboť udávaná výška bytového domu má dosahovat téměř 15 metrů.

3. Žalobci brojili proti omezení se na pouhý jazykový výklad slova „protilehlý“, dle jejich názoru je zapotřebí přihlédnout též k účelu právní normy. Nejmenší vzdálenost mezi stavbami je měřena v místě rohových částí rodinného domu žalobců a plánovaného bytového domu. Účelem právní normy a stanovení odstupových vzdáleností je dle žalobců zajištění kvalitního životního prostředí a vzhledového i jiného nenarušování prostředí. Odstupové vzdálenosti mají dle žalobců dále zajistit dostatečnou ochranu práva na soukromí vlastníka nemovitosti, aby došlo k zabránění obtěžování vlastníka sousední stavby hlukem či pohledem. Žalobci nesouhlasili s výkladem žalovaného v napadeném rozhodnutí ohledně nemožnosti aplikace § 25 odst. 2 a 4 vyhlášky. Obecné požadavky na umisťování staveb ohledně odstupových vzdáleností stanoví § 25 odst. 1 vyhlášky, avšak dle žalobců ani tyto požadavky nebyly zohledněny, rovněž jako odst. 2 a 4 tohoto ustanovení. Ačkoliv odst. 2 předmětného ustanovení upravuje odstupy rodinných domů, žalobci namítali, že v souladu s účelem tohoto ustanovení má být tento odstavec aplikován také v projednávané věci.

4. Žalobci namítali, že výstavbou bytového domu dojde ke snížení kvality využití jejich zahrady, neboť k přímému kontaktu by došlo s uživateli minimálně osmi bytů, kteří budou mít situována okna a balkón proti rodinnému domu a zahradě žalobců. Žalobci uvedli, že dostatečnou ochranu jim nezajistí ani oplocení.

5. Dále žalobcům plánovaná výstavba zabrání v přístavbě východním směrem, kterou v budoucnu plánovali pro své děti. Jakákoli stavební činnost je dle žalobců za nastalé situace zablokována, neboť by tím došlo k nedodržení odstupových vzdáleností. Další žalobní námitkou žalobci podotkli, že zástavba architektonicky ani urbanisticky nenavazuje na současný stav, kdy se zde nachází rodinné domy s příslušenstvím a přiměřenými odstupovými vzdálenostmi.

6. Žalobci rovněž namítali, že výstavba bytového domu s podzemní garáží by znamenala vybudování náležitých základů, a to až do hloubky 6 m, jimiž může dojít k narušení statiky rodinného domu žalobců, sesuvu půdy a dotčení kvality a množství vody ve studních, které jsou napájeny právě v oblasti plánované výstavby. Žalobci vyžadují provedení náležitých inženýrsko-geologických a hydrogeologických posouzení v dané lokalitě.

II. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný se stručně vyjádřil k jednotlivým žalobním bodům a neshledal žádný z nich důvodným. K námitkám týkajícím se budoucí přístavby, narušení statiky a ovlivnění kvality vody žalovaný uvedl, že územní řízení je ovládáno zásadou koncentrační, na niž byli žalobci upozorněni, nicméně navzdory tomu žádná z uvedených námitek nebyla uplatněna před správními orgány. Podkladem pro umístění stavby byla projektová dokumentace, vypracovaná projektantem, který odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby. Žalovaný ověřil, že projektová dokumentace stavby je v souladu s požadavky vyhlášky č. 499/2006 Sb. Žalovaný dále uvedl, že stavby nemají navzájem protilehlé stěny, přičemž v podrobnostech k tomuto výroku odkázal na napadené rozhodnutí. K námitce nerespektování smyslu a účelu příslušného právního předpisu žalovaný uvedl, že správní orgány musí z právních předpisů vycházet a respektovat je.

III. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení III.

8. Osoba zúčastněná na řízení III. se rovněž vyjádřila k podané žalobě a uvedla, že rodinný dům žalobců a plánovaný bytový dům nemají navzájem protilehlé stěny, a proto aplikace § 25 odst. 4 vyhlášky nebyla na místě. Dále bylo uvedeno, že žalobci se svým výkladem § 25 odst. 2 a 4

vyhlášky pokouší rozšířit výklad těchto ustanovení na případy, na které však samotná dikce nedopadá. K narušení kvality prostředí dle zúčastněné osoby nedošlo, ostatně ani žalobci dle jeho názoru nevznesli žádné konkrétní okolnosti, které by narušení kvality prostředí prokazovaly. Osoba zúčastněná dále uvedla, že rodinný dům žalobců je orientován opačným směrem od umístěné stavby bytového domu. Dále uvedl, že je naplánována výsadba zeleně pro optické odclonění, logistika rezidentů bude řešena ze severní strany bytového domu, tvrzené imise spojené s provozem bytového domu proto nejsou očekávány. Osoba zúčastněná na řízení doručila zdejšímu soudu dne 10. 3. 2020 návrh na zrušení usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě, a to v reakci na vydání usnesení č. j. 51 A 35/2019 – 75, jímž byl žalobě přiznán odkladný účinek.

IV. Obsah správního spisu

9. Ze správního spisu vyplynuly pro soud následující rozhodné skutečnosti: Dne 21. 2. 2019 obdržel správní orgán I. stupně žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby v územním řízení, a to bytového domu. Následně dne 19. 3. 2019 bylo prostřednictvím veřejné vyhlášky oznámeno zahájení územního řízení a stanovena účastníkům řízení lhůta k vyjádření. Dne 8. 4. 2019 byly žalobci podány námitky proti výstavbě, v nichž brojili proti nedodržení odstupových vzdáleností, vsakování dešťových vod, ztrátě soukromí a dále argumentovali koeficientem zastavění pozemku. Kromě žalobců využili svého práva vyjádřit se k plánovanému záměru a vznést námitky také další účastníci řízení.

10. Správní orgán I. stupně vydal dne 9. 5. 2019 formou veřejné vyhlášky územní rozhodnutí o umístění stavby, konkrétně bytového domu Na Skalce. Pro provedení byly v prvostupňovém rozhodnutí stanoveny podmínky, které musí být dodrženy, zároveň byly v odůvodnění rozhodnutí vypořádány námitky účastníků řízení, včetně zmiňovaných námitek žalobců.

11. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci včasné odvolání a zároveň byli zbylí účastníci řízení veřejnou vyhláškou vyrozuměni o podaném odvolání a možnosti vyjádřit se k němu. V odvolání žalobci namítali nedodržení odstupových vzdáleností a nesprávné zveřejnění veřejné vyhlášky. O podaném odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, jímž došlo k jeho zamítnutí. Žalovaný neshledal důvodné odvolací námitky žalobců a stavební záměr považoval v souladu se stavebním plánem.

V. Právní názor soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

13. Žaloba není důvodná.

14. Prvořadou námitkou žalobců bylo nedodržení odstupových vzdáleností mezi jejich rodinným domem a umisťovaným bytovým domem. Zdejší soud pro úplnost odkazuje na § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. podle níž vzájemné odstupy staveb musí splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, například technickou infrastrukturu. Uvedený odstavec 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. je plně aplikovatelný na projednávanou věc.

15. Podle § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. je-li mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. Ve zvlášť stísněných územních podmínkách může být vzdálenost mezi rodinnými domy snížena až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých stěn nejsou okna obytných místností; v takovém případě se odstavec 4 nepoužije.

16. Žalobci namítali, že aplikace odstavce 2 v projednávané věci je zcela v souladu se smyslem a účelem právní normy, a proto dle jejich názoru nemá být přihlíženo k doslovnému znění, jakým je užité slovní spojení „rodinné domy“ ve větě první tohoto ustanovení a má dojít k aplikaci tohoto ustanovení i v projednávané věci. Krajský soud na takovou námitku reaguje jednoznačným závěrem, že nelze přistupovat k takovému extenzivnímu výkladu, jaký požadují žalobci. Pochopitelně správní orgány při aplikaci právních předpisů přihlíží rovněž také k účelu a smyslu jednotlivých ustanovení, zejména za situace, kdy pouhý jazykový výklad není jednoznačný, ovšem to není případ v nyní projednávané věci. V odstavci 2 větě první je explicitně uvedeno, jaké mají být odstupové vzdálenosti mezi rodinnými domy, pokud by zákonodárce požadoval splnění těchto odstupových vzdáleností také pro jiné stavby než rodinné domy, zcela jistě by náležitým způsobem takovou skutečnost v dikci příslušného ustanovení rozlišil. Žalobci se domáhají nerespektování zákonného znění a bezohledného ohýbání dikce zákona ve svůj prospěch. Opomenutí toho, že odstupové vzdálenosti v § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. byly výslovně stanoveny pro rodinné domy je naprosto nepřípustné.

17. Další žalobní námitkou bylo namítáno, že nedošlo k dodržení odstupových vzdáleností ani podle § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou-li v některé z protilehlých stěn sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn, s výjimkou vzájemných odstupů staveb rodinných domů podle odstavce 2.

18. Aby byla možná aplikace § 25 odst. 4 vyhlášky je nezbytná existence alespoň jedné dvojice vzájemně protilehlých stěn, kdy alespoň na jedné ze stěn budou umístěna okna do obytných místností. Podle dokumentace k bytovému domu budou na jižní stěně tohoto domu, která bude protilehlá k severní stěně domu žalobců, umístěna okna do obytných místností. Naproti tomu rodinný dům podle výkresů a fotografií předložených samotnými žalobci nemá na severní straně protilehlé k bytovému domu umístěna okna do obytných místností. Krajský soud ve shodě se správním orgánem I. stupně konstatuje, že mezi rodinným domem a bytovým domem je pouze jedna jediná protilehlá strana, u níž však podle projektové dokumentace byly dodrženy požadavky na odstupové vzdálenosti stanovené v § 25 odst. 4 vyhlášky. Podle situačního výkresu je vzdálenost mezi jižní stěnou bytového domu a protilehlou severní stěnou rodinného domu žalobců cca 25 m, ostatně tuto vzdálenost uváděl i správní orgán I. stupně, zdejší soud si tuto skutečnost pouze ověřil po zhlédnutí dokumentace bytového domu. Výška vyšší z protilehlých stěn náleží bytovému domu a dosahuje délky přibližně 15 m. Z uvedeného je naprosto zřejmé, že k dodržení odstupové vzdálenosti podle § 25 odst. 4 vyhlášky došlo, a to i s jistou rezervou, jestliže odstupová vzdálenost mezi stavbami musela být alespoň cca 15 m, avšak reálně po vybudování bytového domu bude odstupová vzdálenost cca 25 m.

19. Žalobci namítali, že bytový dům má být umístěn ve vzdálenosti 6 m od jejich rodinného domu a 3 m od společné hranice pozemků, nicméně tento závěr není zcela správný. Podle veškerých výkresů, které jsou k dispozici ve správním spise, se tyto vzdálenosti netýkají protilehlých stěn, nýbrž se jedná o délku spojnice mezi jihozápadním rohem bytového domu a severovýchodním rohem rodinného domu. V tomto případě je skutečně pravdou, že bytový dům je umístěn ve vzdálenosti cca 6 m od rodinného domu žalobců a cca 3 m od společné hranice pozemků, nicméně jedná se pouze o roh bytového domu, stěny z rohu vycházející pak dále pokračují na východ a na sever od rodinného domu, čili vzdalují se mu, rozhodně nedojde ke vzniku další protilehlé stěny. Krajský soud má za to, že tento závěr soudu je podpořen dokumentací zpracovanou pro vydání územního rozhodnutí založenou do správního spisu.

20. Krajský soud sděluje, že je třeba ctít pravý význam slova protilehlý a nevykládat jej extenzivně jak tomu činí žalobci. Krajský soud upozorňuje žalobce, že nelze přistoupit na jejich výklad slova protilehlý, neboť v takovém případě by docházelo ke zcela absurdním situacím, kdy za protilehlé by bylo považováno vše, co je v zorném poli při pohledu ven. Zdejší soud nerozporuje existenci oken a balkónů v jihozápadním rohu bytového domu, nicméně tím nejsou porušeny žádné zákonné požadavky. Zdejší soud nerozporuje, že míra soukromí, zejména při pobytu na zahradě, může být oslabena, nicméně nebude se jednat o zásah intenzity dosahující porušení právních předpisů, nadto podle stavebníka dojde k výsadbě zeleně, což jistě vypomůže k optickému skrytí žalobců před imisemi pohledem. Z předložené dokumentace vyplývá, že výstavba bytového domu je zcela legitimní.

21. Krajský soud podotýká, že výklad žalovaného a správního orgánu I. stupně není zcela shodný, neboť žalovaný zastává názor, že mezi bytovým domem a rodinným domem není žádná protilehlá stěna. Naproti tomu správní orgán I. stupně uvedl, že mezi protilehlými stěnami je dostatečná odstupová vzdálenost. Krajský soud tento nesoulad uvádí na pravou míru a konstatuje, že mezi bytovým domem a rodinným domem protilehlá stěna skutečně je a splňuje kritéria ve smyslu § 25 odst. 4 vyhlášky. Severní stěna rodinného domu sice je protilehlá k bytovému domu, nicméně nenachází se na ni okna do obytných místností, ovšem k této stěně protilehlá stěna bytového domu již je opatřena okny do obytných místností. Ustanovení § 25 odst. 4 vyhlášky stanoví, že postačí, jsou-li na některé z protilehlých stěn okna do obytných místností, což v projednávaném případě bylo splněno. V každém případě odstupové vzdálenosti podle § 25 odst. 4 vyhlášky byly dodrženy. Krajský soud v rozdílném způsobu odůvodnění rozhodnutí správních orgánů však neshledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť závěry obou správních orgánů jsou v podstatě obdobné a k porušení veřejných subjektivních práv žalobců tímto způsobem výkladu nemohlo dojít.

22. Na základě jakých skutečností se žalobci domnívali, že nebyl aplikován odstavec 1 ustanovení § 25 vyhlášky, nebylo v žalobě více rozvedeno. Krajský soud již v odstavci 14 tohoto rozsudku konstatoval, že odstavec 1 stanovuje obecné požadavky na odstupové vzdálenosti mezi stavbami, které musí být dodrženy rovněž i u předmětných staveb. Krajský soud neshledal žádná pochybení spočívající v nesplnění požadavků kladených na odstupy mezi stavbami odstavcem 1 v § 25 vyhlášky. Pouhé nekonkrétní konstatování žalobců, že nebyl dodržen odstavec 1 stanovující obecné požadavky, nemá pro soud žádný relevantní význam. Krajský soud proto konstatuje, že žádný rozpor s § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. nebyl soudem shledán, a obecná námitka ve vztahu k jeho porušení bez bližší specifikace je tak hodnocena jako zcela lichá.

23. Žalobci namítali, že účelem dodržení odstupových vzdáleností je zajištění kvalitního životního prostředí, zajištění vzhledového a jiného nenarušování a nezatěžování prostředí a zachování estetiky pozemků, a to vše proto, aby byla zachována kvalita bydlení a života v prostředí obytné zástavby. Krajský soud se s takovým hodnocením žalobců zcela ztotožňuje. Vzhledem k tomu, že podle zjištění zdejšího soudu byly dodrženy odstupové vzdálenosti mezi rodinným domem žalobců a plánovaným bytovým domem tak, jak stanoví příslušná právní úprava, lze bez dalšího konstatovat, že všechny výše zmiňované požadavky byly naplněny.

24. Žalobci jako další účel stanovených odstupových vzdáleností uváděli, stanovení standardu ochrany práva na soukromí vlastníků sousedních nemovitostí a bránění před obtěžování pohledem a hlukem od vlastníků sousedních nemovitostí. I v tomto případě se soud zcela ztotožňuje se závěry žalobců. Jestliže však tímto konstatováním žalobci zamýšleli brojit proti výstavbě bytového domu, je i tato námitka nedůvodná. K dodržení odstupových vzdáleností, jak již bylo opakovaně konstatováno a podrobně odůvodněno v předchozích odstavcích tohoto rozsudku, došlo, z toho důvodu byla splněna i nezbytná míra standardu pro ochranu soukromí žalobců a jejich neobtěžování pohledem a hlukem vlastníky sousedních nemovitostí. Bytový dům má pouze jedinou protilehlou stěnu k rodinnému domu žalobců a právě zde byla uplatněna odstupová vzdálenost stanovená v § 25 odst. 4 vyhlášky. Jak bylo již podrobně zdůvodněno, k dodržení požadovaného odstupu v délce výšky vyšší z protilehlých stěn došlo, a proto veškerá žalobní argumentace týkající se nedodržení kvalitního bydlení a ochrany soukromí, je bezdůvodná. Více se zdejší soud nebude k těmto argumentům žalobců již vyjadřovat, neboť za situace dodržení všech odstupových vzdáleností, které právní předpisy stanovují, je jejich hodnocení bezvýznamné.

25. Další žalobní námitkou žalobci namítali, že v důsledku výstavby bytového domu nebudou moci v budoucnu uskutečnit případnou přístavbu k jejich rodinnému domu. K tomu soud konstatuje, že tato námitka je zcela irelevantní, a byla proto shledána nedůvodnou. Tvrzení žalobců, že někdy v neurčité budoucnosti nebudou moci učinit přístavbu k jejich rodinnému domu, ačkoli tato samotná přístavba je nejistá, neboť žalobci pouze polemizují o jejich teoreticky možných plánech, je naprosto irelevantní a nemá pro soud žádnou argumentační hodnotu. Námitka žalobců týkající se přístavby tak je hodnocena jako zcela nedůvodná, ať už by v sousedství byla vystavena jakákoli stavba, což by bylo velmi pravděpodobné, když žalobci sousedili s nezastavěnými stavebními pozemky, museli by vždy zohlednit tuto skutečnost při případné přístavbě, omezení tedy nezpůsobuje pouze výstavba bytového domu ale jakákoli stavba.

26. Žalobci dále namítali nevhodnost plánovaného záměru z hlediska architektonického a urbanistického, neboť stávající zástavba je tvořena převážně rodinnými domy se zahradami. K tomu zdejší soud uvádí, že stavebník splnil veškeré požadavky vyžadované pro vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, čili za předpokladu, že dle platného územního plánu lze na daném území umisťovat rovněž stavbu bytového domu a celá projektová dokumentace je v souladu s požadavky kladenými na ni přílohou 1 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, pak nelze přisvědčit názoru žalobců. Ostatně žalobci nepřednesli žádný konkrétní důkaz, jímž by prokázali nesoulad plánované výstavby s právními předpisy či platným územním plánem. Pouhý subjektivní dojem žalobců o nevhodnosti zastavení předmětných pozemků bytovým domem není v dané věci nijak významný.

27. Žalobci teprve v řízení před soudem namítali možné narušení statiky a sesuvu půdy, avšak v rámci územního řízení žádnou z těchto námitek neuvedli. Krajský soud uvádí, že činností soudu v rámci soudního řízení správního není nahrazování rozhodovací činnosti správních orgánů, proto hodnocení námitek, které žalobci v rámci územního řízení nevznesli, nebude nyní provádět. Tento závěr byl judikován již i rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015-71. Přesto zdejší soud z procesní opatrnosti k těmto námitkám dodává, že pro narušení statiky rodinného domu a sesuvům půdy nesvědčí žádný předpoklad. Pouhé neodborné tvrzení žalobců, že bytový dům svými hlubokými základy a podzemními garážemi zasáhne do statiky jejich rodinného domu, je naprosto neodůvodněné, liché a soud proto i tento žalobní bod označuje nedůvodným.

28. Závěrem žalobci namítali, že z oblasti výstavby bytového domu je napájena jejich studna a i studny dalších sousedních pozemků. Na to žalovaný reagoval ve svém vyjádření k žalobě sdělením, že v rámci celého územního řízení nebyla žalobci učiněna jediná zmínka o existenci jakékoli studny. Toto sdělení žalovaného má oporu ve správním spise, neboť v něm i zdejší soud neshledal žádnou zmínku ze strany žalobců ani jiných vlastníků sousedních nemovitostí o existenci jakékoli studny napájející se v oblasti výstavby. Krajský soud nerozporuje skutečnost, že za situace existence studny, která by se napájela v oblasti výstavby, by bylo nezbytné provést inženýrsko-geologické a hydrogeologické posouzení této lokality, ovšem pokud žalobci ani nikým jiným nebyla vznesena taková námitka, neexistoval také žádný důvod pro vypracování zmiňovaných podkladů pro posouzení možného vlivu na kvalitu a množství vody ve studni. V případě této námitky, ale i námitek vypořádaných v odstavci 25 a 27 tohoto rozsudku, lze zmínit zásadu „nechť si každý střeží svá práva“, čili pokud se žalobci obávali zmiňovaných rizik v souvislosti s výstavbou bytového domu, měli tyto námitky uplatňovat již v rámci územního řízení, nikoli vyčkávat s jejich vznesením až na řízení před správním soudem.

29. Žalobci měli za to, že v důsledku všech zmíněných okolností dojde ke snížení hodnoty jejich nemovitosti a tím i nepřiměřené újmě na jejich právech. Na tuto námitku krajský soud bude reagovat odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 56/2011 – 133, na nějž ostatně odkazoval také žalovaný ve svém vyjádření k žalobě a naprosto výstižně reaguje na vznesenou námitku snížení hodnoty nemovitosti: „Podstatou rozsudku je totiž právní názor, podle nějž má-li vlastník nemovitosti za to, že by určité využití okolního území (např. zástavbou určitého charakteru) mohlo způsobit snížení hodnoty jeho nemovitostí, musí si svá práva střežit včas, tj. již v procesu pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace, a snažit se tak zasadit o takovou formu zástavby, kterou považuje pro sebe za přijatelnou. V rámci územního řízení – a stejně tak i v rámci stavebního řízení či řízení o dodatečném povolení stavby – je sice stavební úřad oprávněn a povinen posoudit námitku snížení tržní ceny sousedních nemovitostí, avšak činí tak jen z pozice nástrojů stavebního zákona, tedy zejména z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací, s obecnými požadavky na výstavbu a se zájmy chráněnými dalšími předpisy.“

30. Krajský soud celou věc uzavírá hodnocením, že námitky žalobců v převážné většině byly pouhým obecným konstatováním bez konkrétní specifikace na projednávanou věc a bez doložení konkrétních důkazů a skutečností. Z toho důvodu rovněž vypořádání zdejšího soudu s takto přednesenými body bylo mnohdy pouze obecné, nicméně, jak bylo ostatně judikováno i Nejvyšším správním soudem, hloubka a kvalita odůvodnění soudu odpovídá hloubce a kvalitě jednotlivých žalobních bodů. (viz rozsudek NSS č. j. 4 As 3/2008 – 78, ze dne 24. 8. 2010)

31. Zdejší soud na tomto místě reaguje na návrh osoby zúčastněné na řízení, jímž se dožadovala zrušení přiznaného odkladného účinku žalobě. Soud za situaci, kdy celou věc již projednal meritorně, shledává tento návrh bezpředmětným, neboť vydáním soudního rozhodnutí ve věci dochází k obnovení suspendovaných účinků správních rozhodnutí.

VI. Závěr, náklady řízení

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobci neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích 26. 3. 2020

JUDr. Marie Trnková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru