Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 A 31/2016 - 69Rozsudek KSCB ze dne 08.02.2017

Prejudikatura

2 Aps 1/2005


přidejte vlastní popisek

51A 31/2016 - 69

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ELEKTRA PV, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Vrbenská 197, zastoupeného JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, nám. Míru 341/15, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj, se sídlem České Budějovice, Mánesova 1803/3a, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhal poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v zajištění (blokaci) finančních prostředků dne 21. 6. 2016 na bankovních účtech žalobce. Petit žaloby žalobce naposled upravil v replice ze dne 20. 11. 2016, přičemž se domáhal toho, aby krajský soud rozhodl o tom, že:

1. úkon žalovaného, kterým nařídil (uložil) společnosti Československá obchodní banka, a. s. (dále jen „ČSOB“), aby provedla zajištění (blokaci) finančních prostředků nacházejících se dne 21. 6. 2016 na bankovních účtech žalobce:

- č. 74486103/0300 ve výši částky 3.312.802,47 Kč,

- č. 208095504/0300 ve výši částky 41.630,80 EUR,

Pokračování
- 2 -
51A 31/2016

- č. 240763664/0300 ve výši částky 5.295,19 PLN, byl podle § 87 s. ř. s. nezákonným zásahem,

2. úkon žalovaného, kterým nařídil (uložil) společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. (dále jen „UniCredit“), aby provedla zajištění (blokaci) finančních prostředků nacházejících se dne 21. 6. 2016 na bankovních účtech žalobce: - č. 2112851298/2700 ve výši částky 13.929.255,21 Kč,

- č. 2112851300/2700 ve výši částky 77,72 EUR,

byl podle § 87 s. ř. s. nezákonným zásahem,

3. zajištění (blokace) finančních prostředků připsaných na uvedené bankovní účty žalobce v období od 22. 6. 2016 do 24. 6. 2016, 8:36 hod. na základě úkonu žalovaného bylo podle § 87 s. ř. s. nezákonným zásahem,

4. zajištění (blokace) uvedených bankovních účtů v trvání od 21. 6. 2016 do 24. 6. 2016, 8:36 hod. na základě úkonu žalovaného bylo podle § 87 s. ř. s. nezákonným zásahem,

5. omezení žalobce nakládat s finančními prostředky nacházejícími se na předmětných bankovních účtech žalobce v trvání od 21. 6. 2016 do 24. 6. 2016, 8:36 hod. na základě úkonu žalovaného bylo podle § 87 s. ř. s. nezákonným zásahem.

Žalobce v žalobě tvrdil, že dne 21. 6. 2016 byly zajištěny (zablokovány) finanční prostředky na jeho shora označených bankovních účtech, resp. byly zajištěny (zablokovány) výše specifikované bankovní účty pro případ v budoucnu připsaných finančních prostředků, vše v souhrnné hodnotě zajištění přesahující 100 milionů Kč. Podle žalobce se tak stalo bez vydání jakéhokoliv zákonem presumovaného rozhodnutí či jiného úkonu orgánu veřejné moci, který by takový postup umožňoval a o kterém by byl žalobce zpraven. Žalobce se tímto nezákonným zásahem cítí být přímo zkrácen na svých právech a přičítá tento zásah na vrub žalovanému. Žalovaný podle názoru žalobce porušil čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný měl dále porušit příslušná ustanovení zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a ustanovení § 2, § 3, § 4, § 18, § 19 a § 20 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 253/2008 Sb.“).

Žalobce uvádí, že pasivní žalobní legitimaci žalovaného dovozuje z jeho vyjádření v protokolu o ústním jednání ze dne 28. 6. 2016, č. j. 1530676/16/2201-80541-306431, ve kterém žalovaný udal důvod, pro který byly finanční prostředky na bankovních účtech žalobce zablokovány. Z důvodu vědomosti žalovaného o důvodech blokace dovozuje žalobce, že žalovaný je tím, kdo nezákonný zásah provedl.

Žalobce ke skutkovému stavu shrnul, že již tři roky u něj probíhá daňová kontrola, v rámci které řádně spolupracuje se žalovaným. Dne 21. 6. 2016 byly zajištěny finanční prostředky na jeho bankovních účtech, přičemž nebyly zajištěny pouze zůstatky, ale i budoucí připsané finanční prostředky ve prospěch těchto účtů, a to vše v souhrnné výši přesahující 100 milionů Kč. Žalobce podotýká, že jeho účty byly zablokovány do výše blíže neodůvodněných částek, jejichž souhrnná hodnota značně překročila částku 100 milionů Kč. Např. na účtu č. 2112851298/2700 byla zablokována částka 100 milionů Kč, aniž by se finanční prostředky v takové výši na daném účtu vůbec nacházely. Dne 22. 6. 2016 byly žalobci doručeny zajišťovací příkazy žalovaného z téhož dne, kterými bylo žalobci uloženo zajistit úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až listopad 2013, která nebyla dosud stanovena, složením jistoty na depozitní účet žalovaného, a to ve výši cca 75 milionů Kč. Zajišťovací příkazy byly účinné a vykonatelné okamžikem vydání Pokračování
- 3 -
51A 31/2016

z důvodu údajného hrozícího nebezpečí z prodlení. Dne 22. 6. 2016 žalovaný vydal exekuční příkaz na prodej movitých věcí a na přikázání pohledávky z účtu. Dne 23. 6. 2016 vydal žalovaný čtyři exekuční příkazy na přikázání pohledávek z účtů. Dne 24. 6. 2016 vydal žalovaný rozhodnutí o zřízení zástavního práva k movité věci dlužníka.

Podle žalobce představuje postup žalovaného bezprecedentní porušení veškerých základních práv žalobce a flagrantní nerespektování základních konstrukčních prvků demokratického státu, tj. primárně principu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Žalovaný v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a čl. 11 Listiny nezákonným způsobem zajistil finanční prostředky žalobce na bankovních účtech, aniž by k tomu měl jakékoliv zákonné oprávnění. Žádný právní předpis neumožňuje orgánu finanční správy zajišťovat (blokovat) finanční prostředky na bankovních účtech soukromých subjektů, neexistuje-li exekuční titul podle daňového řádu či podle jiného právního předpisu.

Dne 21. 6. 2016, kdy došlo k blokaci bankovních účtů, žádný takový exekuční titul neexistoval. Exekuční titul vznikl až dne 22. 6. 2016 vydáním zajišťovacích příkazů. Podle žalobce se žalovaný dne 21. 6. 2016 bez zákonného oprávnění rozhodl zablokovat veškeré finanční prostředky na účtech žalobce, a to i ty v budoucnu připsané. Jako odůvodnění svého postupu žalovaný při ústním jednání dne 28. 6. 2016 sdělil, že účty byly blokovány, protože již ke dni 21. 6. 2016 byly zjištěny skutečnosti, které odůvodňovaly vydání zajišťovacích příkazů. Žalovaný podle žalobce překročil své pravomoci a kompetence a dopustil se jednání ultra vires. Žalobce tvrdí, že do doby podání žaloby mu nebylo oficiálně sděleno, na základě jakého úkonu došlo k zajištění (zablokování) finančních prostředků na jeho účtech.

Žalobce tvrdí, že poté, co mu byly doručeny zajišťovací příkazy, hodlal příslušnou částku uhradit žalovanému prostřednictvím kontokorentu, avšak platba byla znemožněna v důsledku blokace bankovních účtů.

Žalobce v žalobě doplnil, že žalovaný nemohl postupovat ani podle zákona č. 253/2008 Sb., neboť není povinnou osobou a nemá žádné pravomoci jak manipulovat či dokonce zajišťovat bankovní účty žalobce. Podle žalobce je z předložené e-mailové komunikace s bankou zjevné, že sama bankovní instituce neindikovala příslušným orgánům žádnou podezřelou transakci. Žalobce tvrdí, že ani žádný podezřelý obchod ve smyslu příslušného zákona realizován nebyl, a proto nic neodůvodňovalo tak závažný a likvidační zásah do vlastnického práva žalobce. Žalobce své tvrzení dokládá výpisy z účtů za období bezprostředně předcházející zajištění (blokaci) finančních prostředků. Podle žalobce ani § 18 zákona č. 253/2008 Sb. neumožňuje blokaci finančních prostředků v neomezené výši, neboť povinná osoba může zajistit pouze finanční prostředky vztahující se ke zcela konkrétnímu podezřelému obchodu.

Žalobce specifikoval, že v důsledku nezákonné blokace jeho bankovních účtů nebyl schopen jakkoliv nakládat se svými finančními prostředky, což vedlo až k pozastavení jeho ekonomické činnosti. Nezákonné zajištění finančních prostředků trvalo od 21. 6. 2016 nejméně do 24. 6. 2016, což zintenzivnilo nezákonnost takového zásahu a prohloubilo vzniklou újmu žalobci.

Usnesením ze dne 29. 8. 2016, č. j. 51 A 31/2016 – 7, vyzval krajský soud žalobce, nechť žalobu doplní tak, že přesně vymezí zásah, proti němuž se domáhá ochrany a opraví návrh výroku rozsudku. Žalobce k uvedené výzvě opravil návrh výroku rozsudku. Žalobce dále ke svým žalobním tvrzením doplnil, že nezákonný zásah je spatřován v tom, že žalovaný Pokračování
- 4 -
51A 31/2016

nařídil ČSOB a UniCredit zajistit (blokovat) finanční prostředky nacházející se na označených bankovních účtech, přičemž k této blokaci došlo dne 21. 6. 2016 a k jejímu ukončení došlo nejdříve dne 24. 6. 2016. Žalobce tuto skutečnost zjistil, když mu nebylo umožněno provést žádnou platbu v internetovém bankovnictví, výběr finančních prostředků v bankomatu ani platbu kartou u obchodníků. Žalobce odkázal na přiložené výpisy z účtů, z nichž je patrné, že dne 21. 6. 2016 se prováděla jakási „EXEKUCE“. Žalobce specifikoval zůstatky ke dni 21. 6. 2016 na jednotlivých účtech, jejichž blokaci považuje za nezákonný zásah. Předmětem zásahu byly dále finanční prostředky v budoucnu (minimálně do dne 24. 6. 2016, 8:36 hod.) připsané na bankovní účty. Např. ve vztahu k bankovnímu účtu č. 2112851298/2700 žalovaný nezajistil pouze finanční prostředky na účtech se nacházející, nýbrž i finanční prostředky, které byly připsány v době do 24. 6. 2016, 8:36 hod., a to celkově až do výše 100 milionů Kč.

Žalobce zdůraznil, že nenapadá postup žalovaného spočívající ve vydání zajišťovacích a exekučních příkazů a v následné daňové exekuci. Žalobce zdůraznil, že nezákonný zásah spočívající v nezákonném zajištění (zablokování) finančních prostředků na bankovních účtech a v blokaci bankovních účtů samotných trval od 21. 6. 2016 do 24. 6. 2016, 8:36 hod. Nezákonný zásah již tudíž v době podání žaloby netrval, a proto se žalobce domáhá vyslovení toho, že zásah žalovaného byl nezákonným zásahem. Žalobce je toho názoru, že žalovaný sám dokonce přímo přiznal, že došlo k zajištění finančních prostředků. Dále žalobce uvedl, že s ohledem na mlčenlivost bankovních institucí se mu nepodařilo získat detailní informace o důvodech a způsobu výše specifikovaného nezákonného zásahu.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dne 22. 6. 2016 vydal zajišťovací příkazy, kterými žalobci uložil, aby okamžikem jejich oznámení zajistil úhradu nestanovené daně z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců ledna až listopadu 2013 složením jistoty na depozitní účet správce daně ve výši 74.902.697 Kč. Zajišťovací příkazy byly doručeny zástupci žalobce dne 22. 6. 2016. Dne 22. 6. 2016 byl žalobci předán exekuční příkaz na prodej movitých věcí a byla zahájena mobiliární exekuce. Soupis movitých věcí byl přerušen, neboť žalobce hodlal uhradit zajištěnou částku prostřednictvím kontokorentu. Čerpání kontokorentu však žalobci povoleno nebylo, a proto následně žalovaný vydal exekuční příkazy na přikázání pohledávky z bankovních účtů žalobce, které byly doručeny jak do bankovních ústavů, tak žalobci. Žalovaný konstatoval, že samotná daňová exekuce byla zahájena na základě vykonatelných rozhodnutí.

K blokaci finančních prostředků od 21. 6. 2016 žalovaný uvedl, že peněžní prostředky blokovaly příslušné bankovní instituce, a je tudíž otázkou, zda se žalovaný může dopouštět nezákonného zásahu, když to není on, kdo finanční prostředky blokuje. Bankovní instituce finanční prostředky blokovaly na základě zákonem předpokládaných důvodů, které jsou známy toliko jim. Žalovaný odmítá žalobcem dovozovanou pasivní žalobní legitimaci. Žalovaný za blokaci finančních prostředků, resp. bankovních účtů podle svého tvrzení neodpovídá. Žalovaný konstatoval, že jediný jeho kontakt s bankami byl podle § 57 odst. 3 daňového řádu, když žádal o poskytnutí údajů o stavech finančních prostředků na předmětných bankovních účtech. Takový postup jistě není důvodem pro blokaci finančních prostředků bankovními institucemi. Žalovaný uvádí, že jím vydané exekuční příkazy ve dnech 22. až 24. 6. 2016 nebyly důvodem pro blokaci finančních prostředků na účtech žalobce již dnem 21. 6. 2016. Žalovaný poznamenal, že jistě není jediným správním orgánem, který je oprávněn svým jednáním dosáhnout blokace finančních prostředků na účtech vedených bankovními institucemi. Bankovní instituce podle tvrzení žalovaného nemohly blokovat finanční prostředky dne 21. 6. 2016 na základě jednání žalovaného. Podle Pokračování
- 5 -
51A 31/2016

žalovaného nenabízí žalobce jediný důkaz, který by prokazoval, že za uvedený nezákonný zásah je odpovědný žalovaný. Takovým důkazem nemůže být sdělení žalovaného zaprotokolované dne 28. 6. 2016 v protokolu z ústního jednání, na které se žalobce odvolává.

Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, v níž uvedl, že žalovaný se snaží přenést odpovědnost na bankovní instituce, příp. na jiný orgán veřejné moci, účelově interpretuje své vlastní vyjádření ze dne 28. 6. 2016 a snaží se znevěrohodnit žalobní námitky žalobce. Žalobce je přesvědčen, že s ohledem na jednotlivá vyjádření a postup žalovaného je naprosto zřejmé, že to byl právě on, kdo nařídil bankovním institucím dne 21. 6. 2016 realizaci zajištění finančních prostředků na bankovních účtech. Žalobce dovozuje, že pokud by žalovaný neprovedl blokaci finančních prostředků, tak by nemohl vědět, že bankovní instituce blokují finanční prostředky na základě zákonem předpokládaných důvodů, které jsou známy toliko jim. Žalobce se táže, proč tedy žalovaný nesdělí, kdo provedl, resp. nařídil blokaci bankovních účtů. Žalobce uvedl, že příslušné úřední osoby se dokonce mohou dopouštět trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby.

Žalobce navrhl, aby krajský soud k prokázání pasivní legitimace žalovaného provedl důkazy výslechem svědků, a sice tří vyjmenovaných úředních osob žalovaného, které se účastnily ústních jednání a sepisovaly o jejich průběhu protokoly. Tyto osoby podle žalobce disponují pro žalobní řízení zásadními informacemi. Žalobce dále navrhl provedení důkazů výslechy dvou vyjmenovaných osob za UniCredit a dále blíže nejmenovaných příslušných pracovníků ČSOB, kteří byli seznámeni s existencí úkonu žalovaného, na základě kterého došlo k blokaci bankovních účtů a finančních prostředků na nich. Žalobce se domnívá, že žádná z těchto osob není pod povinností mlčenlivosti, a kdyby snad byla, tak krajskému soudu navrhl, aby byl proveden výslech takové osoby v jeho nepřítomnosti. Povinnost mlčenlivosti již podle žalobce není dána ani podle zákona č. 253/2008 Sb.

Závěrem své repliky žalobce navrhl alternativní petit, který následně na jednání dne 8. 2. 2017 označil jako petit konečný, v němž je vymezeno přesně to, čeho se vůči soudu domáhá.

Žalovaný v reakci na repliku žalobce opětovně zdůraznil, že se nezákonného zásahu dne 21. 6. 2016 nemohl dopustit, neboť toho dne ani předtím neuložil ani nemohl uložit bankovním institucím, aby provedly blokaci finančních prostředků na bankovních účtech žalobce. Bankovní instituce neblokovaly dne 21. 6. 2016 finanční prostředky na základě úkonu žalovaného. Žalovaný je ochoten nést odpovědnost za blokování finančních prostředků žalobce až ode dne, kdy byly bankovním institucím doručeny exekuční příkazy. Dále se žalovaný vymezil proti některým tvrzením žalobce v replice.

Krajský soud předně konstatuje, že dne 3. 11. 2016 byl zjištěn úpadek žalobce. Do doby rozhodování krajského soudu nebylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku. Podle § 229 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, je v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku osobou s dispozičními oprávněními i nadále dlužník. Krajský soud proto i nadále jednal se žalobcem.

Z podkladů předložených žalovaným vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 18. 9. 2013 byla zahájena daňová kontrola u žalobce na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2013, květen 2013 a červenec 2013. Pokračování
- 6 -
51A 31/2016

Následně byla zahájena daňová kontrola na téže dani taktéž za zdaňovací období červen, srpen, září, říjen, listopad, prosinec 2013 a leden 2012 až březen 2013.

Výzvami ze dne 16. 6. 2016 se žalovaný obrátil na ČSOB a UniCredit se žádostí o údaje o stavu finančních prostředků na bankovních účtech žalobce. Úřední záznam ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1507087/16/2201-61564-304618, obsahuje přehled o aktuálních zůstatcích na bankovních účtech žalobce ke dni 21. 6. 2016.

Dne 22. 6. 2016 vydal žalovaný jedenáct zajišťovacích příkazů na zajištění úhrady daně z přidané hodnoty, která dosud nebyla stanovena, složením jistoty na depozitní účet žalovaného, a to v celkové výši 74.902.697 Kč. Všechny zajišťovací příkazy byly žalobci doručeny dne 22. 6. 2016.

Dne 22. 6. 2016 byl pod č. j. 1506916/16/2201-80541-306431 vydán exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu. Poddlužníkovi UniCredit bylo přikázáno, aby od okamžiku doručení exekučního příkazu po dobu trvání daňové exekuce nevyplácel prostředky z bankovního účtu žalobce č. 2112851298/2700. Exekuční příkaz převzal žalobce osobně dne 22. 6. 2016. Poddlužníkovi UniCredit byl exekuční příkaz doručen dne 23. 6. 2016 v 00:54 hod.

Dne 23. 6. 2016 byl pod č. j. 1512791/16/2201-80541-306431 vydán exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu. Poddlužníkovi UniCredit bylo přikázáno, aby od okamžiku doručení exekučního příkazu po dobu trvání daňové exekuce nevyplácel prostředky z bankovních účtů žalobce č. 1002554941/2700 a 2112851300/2700. Exekuční příkaz byl žalobci doručen dne 27. 6. 2016. Poddlužníkovi UniCredit byl exekuční příkaz doručen dne 24. 6. 2016 v 00:57 hod.

Dne 23. 6. 2016 byl pod č. j. 1512770/16/2201-80541-306431 vydán exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu. Poddlužníkovi ČSOB bylo přikázáno, aby od okamžiku doručení exekučního příkazu po dobu trvání daňové exekuce nevyplácel prostředky z bankovních účtů žalobce č. 74486103/0300, 208095504/0300 a 240763664/0300. Exekuční příkaz byl žalobci doručen dne 27. 6. 2016. Poddlužníkovi ČSOB byl exekuční příkaz doručen dne 24. 6. 2016 v 04:10 hod.

Podkladem pro exekuční příkazy bylo jedenáct zajišťovacích příkazů, jakožto vykonatelných exekučních titulů.

Z protokolu o soupisu věcí ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1500466/16/2201-80542-307283, se podává, že dne 22. 6. 2016 ve 12:52 hod. zadal žalobce příkaz k úhradě do UniCredit pro expresní tuzemskou platbu ve výši 74.902.697 Kč ve prospěch žalovaného. V protokolu se uvádí, že banka nemohla příkaz realizovat, pravděpodobně z důvodu blokace účtu. Proto přistoupil žalovaný k vydání exekučního příkazu. Doklad o této bankovní transakci je přílohou uvedeného protokolu.

V protokolu o jednání ze dne 28. 6. 2016, č. j. 1530676/16/2201-80541-306431, je uvedena odpověď žalovaného: „Na otázku právního zástupce ze dne 24. 6. 2016 správce daně sděluje, že účty byly blokovány proto, že již ke dni 21. 6. 2016 byly zjištěny skutečnosti, které odůvodňovaly vydání zajišťovacích příkazů. Předpoklad stanovení daně je cca 100 milionů Kč, přičemž tato suma je snížena o cca 30 milionů Kč nevráceného nadměrného odpočtu DPH.“

Pokračování
- 7 -
51A 31/2016

Krajský soud ve věci nařídil jednání na den 8. 2. 2017, na kterém provedl dokazování níže uvedenými důkazními prostředky.

Z listin, které přiložil žalobce ke své žalobě a které krajský soud provedl na jednání k důkazu, vyplynula následující zjištění: Z výpisu z účtu č. 2112851298 u UniCredit se podává, že dne 21. 6. 2016 byla blokována částka 100.000.000 Kč pod typem transakce EXEKUCE a dne 23. 6. 2016 byla blokována částka 57.039.166,08 Kč pod typem transakce EXEKUCE. Z výpisu z účtu č. 2112851300 u UniCredit se podává, že dne 21. 6. 2016 byla blokována částka 1.000.000 EUR pod typem transakce EXEKUCE. Z výpisu z účtu č. 74486103 u ČSOB se podává, že dne 21. 6. 2016 byla blokována částka 3.893.779,47 Kč, resp. 3.910.728,47 Kč pod typem transakce EXEKUCE a dne 24. 6. 2016 byla blokována částka 74.902.697 Kč pod typem transakce EXEKUCE. Z výpisu z účtu č. 208095504 u ČSOB se podává, že dne 21. 6. 2016 byla blokována částka 41.624,81 EUR pod typem transakce EXEKUCE a dne 24. 6. 2016 byla blokována částka 2.900.000 EUR pod typem transakce EXEKUCE. Z výpisu z účtu č. 240763664 u ČSOB se podává, že dne 21. 6. 2016 byla blokována částka 5.295,19 PLN pod typem transakce EXEKUCE a dne 24. 6. 2016 byla blokována částka 13.500.000 PLN pod typem transakce EXEKUCE.

Žalobce dále předložil běžné výpisy z účtů u UniCredit a ČSOB se zaznamenanými pohyby z období od 16. 6. 2016 dne 21. 6. 2016. Žalobce dále předložil e-mailovou komunikaci se zástupcem banky UniCredit, který žalobci k dotazu sdělil, že „nejdříve byly účty společnosti ELEKTRA PV na základě finanční správy zablokovány, následně byla na účty společnosti ELEKTRA PV uvalena exekuce/zajišťovací exekuce.“

Krajský soud dále při jednání provedl k důkazu listiny a vyjádření, které si opatřil od ČSOB a UniCredit podle § 128 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, při použití § 64 s. ř. s., podle § 28 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud se obrátil na obě bankovní instituce se žádostí o sdělení, z jakého titulu došlo na všech pěti předmětných účtech k blokování finančních prostředků ve dne 21. 6. 2016, 23. 6. 2016 a 24. 6. 2016. Krajský soud požádal o vysvětlení, o jaké transakce se mělo jednat, a požádal o doložení listinných podkladů. Uvedené výzvy krajského soudu ze dne 15. 11. 2016 jsou žurnalizovány v soudním spise na č. l. 28 a 29. Krajský soud uvedenými výzvami směřoval ke zjištění skutkového stavu, který tu byl v době zásahu, tj. v době vymezené žalobcem od 21. 6. 2016 do 24. 6. 2016, 8:36 hod.

Ze sdělení ČSOB ze dne 5. 12. 2016 krajský soud zjistil, že při blokaci všech tří účtů postupovala banka podle § 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb. a dále podle příslušných právních předpisů plnila svou funkci v probíhající exekuci. Ke sdělení bylo přiloženo rozhodnutí Finančního analytického útvaru Ministerstva financí (dále jen „FAÚ MF“) ze dne 21. 6. 2016, č. j. FAU-30385/2016/24-2402. Tímto rozhodnutím, které bylo bance vyhlášeno dne 21. 6. 2016 v 11:40 hod. jí bylo uloženo odložit splnění příkazu klienta – žalobce – k manipulaci s finančními prostředky na všech třech vedených bankovních účtech do výše zůstatku včetně plateb došlých na dobu 72 hodin od vyhlášení rozhodnutí, tj. do 11:40 hod. dne 24. 6. 2016. Blokace účtů žalobce dále pokračovala na základě exekučního příkazu ze dne 23. 6. 2016. Exekuční příkaz byl dodán do datové schránky banky dne 23. 6. 2016 v 14:24 hod. a doručen byl dne 24. 6. 2016 v 4:10 hod. Blokace účtů, na základě exekučního příkazu, byla provedena dne 24. 6. 2016 v 8:37 hod.

Pokračování
- 8 -
51A 31/2016

UniCredit ve sdělení ze dne 23. 11. 2016 uvedl, že účty byly blokovány na základě exekučního příkazu č. j. 1506916/16/2201-80541-306431. Dále bylo uvedeno, že banka postupovala podle zákona č. 253/2008 Sb. a že pro bližší informace je nutné se obrátit na FAÚ MF. Uvedenou informaci posoudil krajský soud jako nedostatečnou, a proto výzvou ze dne 8. 12. 2016 na č. l. 53 soudního spisu požadoval od UniCredit poskytnutí doplňujících informací.

Ze sdělení UniCredit ze dne 20. 12. 2016 krajský soud zjistil, že dne 21. 6. 2016 v 12:30 hod. obdržela UniCredit vyhlášení rozhodnutí FAÚ MF. Od této chvíle byl uplatňován postup podle § 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb. Banka neobdržela následně žádné další instrukce či rozhodnutí ze strany FAÚ MF, a proto dne 24. 6. 2016 v 12:30 hod. došlo k uplynutí zákonné lhůty pro blokování finančních prostředků.

K uvedenému krajský soud doplňuje, že podle § 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb. platí, že jestliže hrozí nebezpečí podle odstavce 1 a šetření podezřelého obchodu si pro složitost vyžaduje delší dobu, Úřad rozhodne o odložení splnění příkazu klienta nebo o zajištění majetku, který má být předmětem podezřelého obchodu, u povinné osoby, u níž se tento majetek nachází, až na dobu 3 pracovních dnů.

Ze sdělení UniCredit krajský soud dále zjistil, že exekuční příkaz ze dne 22. 6. 2016 na přikázání pohledávky z účtu č. 2112851298/2700 byl do banky doručen dne 23. 6. 2016 a blokace tohoto účtu byla na základě exekučního příkazu bankou provedena dne 23. 6. 2016 v 9:07 hod.

Ze sdělení UniCredit krajský soud dále zjistil, že exekuční příkaz ze dne 23. 6. 2016 na přikázání pohledávky z účtu č. 2112851300/2700 byl do banky doručen dne 24. 6. 2016 a blokace tohoto účtu byla na základě exekučního příkazu bankou provedena dne 24. 6. 2016 v 8:54 hod.

Žalobcem navrhované výslechy úředních osob žalovaného a zaměstnanců obou bankovních institucí krajský soud neprovedl, neboť žalobce na jednání výslovně uvedl, že na výsleších těchto osob již netrvá.

Krajský soud posoudil žalobu v mezích žalobních bodů. Vzhledem k tomu, že žalobce usiloval o určení toho, že zásah byl nezákonný, vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1, věta za středníkem s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 8. 2. 2017.

Žaloba není důvodná.

Krajský soud vycházel při meritorním posouzení žaloby z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65, publikovaného pod č. 603/2005 Sb. NSS, z něhož se podává, že „[o]chrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li Pokračování
- 9 -
51A 31/2016

byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ Ustanovení § 82 s. ř. s. bylo s účinností od 1. 1. 2012 novelizováno tak, že šestá podmínka již není bez dalšího pojmovým znakem nezákonného zásahu. Ochrany před nezákonným zásahem se lze nyní domáhat i v případě, že zásah nebo jeho důsledky již netrvají ani nehrozí jeho opakování; v takovém případě se lze domáhat toho, aby soud určil, že provedený zásah byl nezákonný. I přes naznačenou změnu právní úpravy je shora citovaný judikát stále použitelný, a jelikož se žalobce domáhá prohlášení za nezákonný takový zásah, který již netrvá, zabýval se krajský soud pouze pojmovými znaky nezákonného zásahu vymezenými pod body 1 až 5.

Nezákonného zásahu se může dopustit toliko správní orgán, tak jak vyplývá z podmínky 4. shora vymezené definice. Pojem správní orgán je nutno chápat ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Finanční úřad pro Jihočeský kraj je nepochybně správním orgánem v mezích definice podle citovaného ustanovení.

Pasivní žalobní legitimaci v zásahových žalobách upravuje § 83 s. ř. s., ze kterého vyplývá, že žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. Je věcí žalobce, aby žalovaného v žalobě správně určil. Úspěšnost žaloby se tedy mimo jiné v prvé řadě odvíjí od správného označení žalovaného jako správního orgánu, který se nezákonného zásahu dopustil.

Žalobce jako žalovaného určil Finanční úřad pro Jihočeský kraj, neboť z jeho postupu a z některých jeho vyjádření v průběhu daňové kontroly nabyl názoru, že to byl právě tento správní orgán, který dal dne 21. 6. 2016 pokyn bankovním institucím, aby blokovaly předmětné bankovní účty, finanční prostředky na nich a všechny došlé platby až do 24. 6. 2016, 8:36 hod. V průběhu jednání před soudem se však tato hypotéza žalobce nepotvrdila. Krajský soud důkazy, které si z úřední povinnosti opatřil k tomu, aby mohl o věci meritorně rozhodnout, provedenými při jednání zjistil o skutkovém stavu to, že žalovaný se nezákonného zásahu dopustit nemohl, neboť bankovní účty žalobce a finanční prostředky na nich dne 21. 6. 2016 a veškeré přírůstky až do 24. 6. 2016, 8:36 hod. byly zajištěny (blokovány) na základě úkonu jiného správního orgánu, a sice Ministerstva financí, Finančního analytického útvaru.

Krajský soud z odpovědí bankovních institucí na jeho žádost o součinnost zjistil, že obě bankovní instituce dne 21. 6. 2016 postupovaly podle pokynů FAÚ MF. Tento správní orgán postupoval podle zákona č. 253/2008 Sb. a dne 21. 6. 2016 vyhlásil vůči oběma bankovním institucím rozhodnutí podle § 22 odst. 3 písm. b) citovaného zákona, podle kterého byla bankovním institucím uložena povinnost odložit splnění příkazu žalobce k manipulaci s finančními prostředky na jeho bankovních účtech do výše zůstatku včetně plateb došlých na dobu 72 hodin od vyhlášení těchto rozhodnutí. Ve vztahu k ČSOB bylo toto rozhodnutí vyhlášeno dne 21. 6. 2016 v 11:40 a blokace na základě tohoto rozhodnutí FAÚ MF trvala do 24. 6. 2016, 11:40 hod. Ve vztahu k UniCredit bylo toto rozhodnutí vyhlášeno dne 21. 6. 2016 v 12:30 a blokace na základě tohoto rozhodnutí FAÚ MF trvala do 24. 6. 2016, 12:30 hod. Obě bankovní instituce soudu shodně sdělily, že další pokyn od FAÚ MF neobdržely, a proto blokaci uplynutím stanovené lhůty ukončily. Současně obě popsaly, že taktéž činily kroky i v rámci daňové exekuce, kterou inicioval žalovaný.

Na základě uvedených zjištění, o jejichž pravdivosti nemá krajský soud žádných pochyb a žalobce je na jednání ani nijak nerozporoval, má krajský soud za prokázané, že blokaci bankovních účtů a finančních prostředků na nich po dobu žalobcem v žalobě Pokračování
- 10 -
51A 31/2016

vymezenou nelze přičítat na vrub žalovaného. Správním orgánem, který vydal příslušný pokyn bankovním institucím, bylo Ministerstvo financí, Finanční analytický útvar. V soudním řízení tak tímto bylo prokázáno, že bankovní instituce dne 21. 6. 2016 nepostupovaly na základě pokynu žalovaného.

Z toho, co krajský soud zjistil, nelze než uzavřít, že se žalovaný žádného nezákonného postupu nedopustil, neboť dne 22. 6. 2016 vydal zajišťovací příkazy a po jejich vykonatelnosti vydal ve dnech 22. 6. 2016 a 23. 6. 2016 tři exekuční příkazy na přikázání pohledávky z účtů, které se týkaly předmětných bankovních účtů. Ze sdělení ČSOB vyplynulo, že blokaci všech tří účtů na základě exekučního příkazu provedla dne 24. 6. 2016 v 8:37 hod. Ze sdělení UniCredit vyplynulo, že daňovou exekuci začala tato bankovní instituce na účtu č. 2112851300/2700 provádět dne 24. 6. 2016 v 8:54 hod. Blokace uvedených bankovních účtů na základě daňové exekuce tudíž proběhla dokonce již mimo časový rámec, který žalobce určil jako dobu, po kterou měl nezákonný zásah trvat.

V tomto ohledu tvoří výjimku daňová exekuce na účet č. 2112851298/2700 vedený u UniCredit, u kterého byla blokace, na základě daňové exekuce, provedena dne 23. 6. 2016 v 9:07 hod. Uvedený okamžik tedy spadá do časového rámce vymezeného žalobcem, ve kterém mělo docházet k nezákonnému zásahu žalovaného. Ovšem uvedený postup na základě vydaného exekučního příkazu ze dne 22. 6. 2016, jehož podkladem byly zajišťovací příkazy, které byly řádně vydány a doručeny žalobci dne 22. 6. 2016, nemohl být nezákonným, neboť se jednalo o zcela zákonný postup v souladu s konkrétními ustanoveními daňového řádu. Exekuční příkaz ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1506916/16/2201-80514-306431, byl žalobci doručen osobně dne 22. 6. 2016 a do banky byl doručen dne 23. 6. 2016 v 00:54 hod., blokace byla následně nastavena dne 23. 6. 2016 v 9:07 hod. Přitom se nejednalo o postup na základě nějakého neformálního příkazu žalovaného, které není rozhodnutí, nýbrž na základě rozhodnutí, které je napadnutelné samostatným žalobním typem podle § 65 a násl. s. ř. s. Žalobce v žalobě ostatně zdůrazňoval, že předmětem této žaloby nečiní postup žalovaného spočívající ve vydání zajišťovacích příkazů, exekučních příkazů a postup v následné daňové exekuci.

S ohledem na provedené dokazování dospěl krajský soud k závěru, že nebyl učiněn žádný neformální úkon, pokyn nebo donucení, které nejsou rozhodnutími, kterými by žalovaný dosáhl blokace bankovních účtů žalobce u obou bankovních institucí v době od 21. 6. 2016 do 24. 6. 2016, 8:36 hod. Orgánem, na jehož pokyn bankovní instituce postupovaly, byl identifikován jako Finanční analytický útvar Ministerstva financí, přičemž se nejednalo o neformální pokyn, nýbrž bylo vydáno rozhodnutí podle příslušných ustanovení zákona č. 253/2008 Sb. Důvody, které tento orgán k uvedenému postupu vedly, nebyly krajským soudem zkoumány a hodnoceny z hlediska jejich zákonnosti, neboť to by přesahovalo rámec tohoto řízení vymezeného samotnou žalobou. Krajský soud se mohl zabývat výlučně tím, zda se nezákonný zásah stal a zda jej provedl žalovaný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný zásah neprovedl. Z toho důvodu krajský soud ustal i v posuzování dalších znaků nezákonného zásahu, jak jsou vymezeny shora, neboť by to bylo pro toto řízení již zcela nadbytečné.

Nelze než uzavřít, že žalobce v žalobě označil nesprávně žalovaného jako toho, kdo se měl nezákonného zásahu dopustit. Vzhledem k tomu, že se v soudním řízení prokázalo, že žalovaný se nezákonného zásahu nedopustil, nemohl být žalobce se svou žalobou úspěšný.

Pokračování
- 11 -
51A 31/2016

Z uvedených důvodů proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti nějaké náklady vznikly. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 8. února 2017

JUDr. Marie Trnková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru