Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 A 12/2016 - 50Rozsudek KSCB ze dne 07.06.2017

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 208/2017

přidejte vlastní popisek

51 A 12/2016 – 50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně MUDr. H.V., bytem X, zastoupené Mgr. Viktorem Hunalem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 47/73, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2016, č. j. KUJCK 34410/2016/OZZL/6,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 7. 3. 2016, č. j. KUJCK 34410/2016/OZZL/6 (dále též “napadené rozhodnutí“), bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Písek (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 26. 10. 2015, č. j. ZP01/2015/36839/5/EC, kterým bylo na základě žádosti žadatelů K.B. a Dipl. Ing. P.B. (dále jen „žadatelé“) změněno podle § 12 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), povolení k nakládání s vodami k odběru podzemních vod vydané rozhodnutím (výrokem I.) Městského úřadu Písek ze dne 6. 1. 2015 pod č. j. ZP01/2014/47412/3/EC, a to tak, že bylo povoleno rozšíření rozsahu odběru vody z vrtané studny na pozemku parc. č. 173/1 v k. ú. Tálín.

Pokračování
- 2 -
51A 12/2016

Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 16. 5. 2016 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

Žalobkyně v žalobě uvedla, že je vlastnicí pozemku parc. č. 47 v k. ú. Tálín, na němž se nachází dvě funkční studny. Pozemek žalobkyně sousedí s pozemky parc. č. 173/1 a 173/2 v k. ú. Tálín, které jsou ve vlastnictví žadatelů. Vodoprávní úřad vydal dne 6. 1. 2015 rozhodnutí č. j. ZP01/2014/47412/3/EC o povolení k nakládání s podzemními vodami a k provedení vodního díla – vrtané studny hluboké 16 m z průzkumného vrtu. Žalobkyni bylo v tomto vodoprávním a stavebním řízení upřeno účastenství. Proto proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 5. 2015, č. j. KUJCK 38518/2015/OZZL/11, pro nepřípustnost zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně správní žalobu ke krajskému soudu, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 14. 3. 2016, č. j. 10 A 125/2015 – 106, kterým bylo žalované rozhodnutí zrušeno, a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání. Žalovaný v dané věci doposud znovu nerozhodl a řízení stále probíhá. V mezidobí vydal vodoprávní úřad rozhodnutí ze dne 26. 10. 2015, kterým změnil výrok I. původního rozhodnutí ze dne 6. 1. 2015 a nahradil jej výrokem novým o povolení odběru podzemních vod ve větším množství než v původním rozhodnutí.

I v nyní projednávané věci je klíčovou otázkou účastenství žalobkyně v řízení o žádosti žadatelů o povolení k odběru podzemních vod. Byť je žalobkyni známo znění § 115 odst. 16 vodního zákona, kterým je vymezen okruh účastníků daného vodoprávního řízení, má žalobkyně za to, že v daném případě nelze neaplikovat předpisy obecné. V opačném případě by došlo k porušení veřejného zájmu a k porušení základních principů právního státu. V této souvislosti žalobkyně poukázala na odůvodnění rozhodnutí krajského soudu ze dne 14. 3 2016, č. j. 10 A 125/2015 – 106, v němž bylo konstatováno, že žalobkyně byla zřízením studny na sousedním pozemku dotčena na vlastnickém právu, a to případným úbytkem vody ve své studni. Tuto argumentaci pak lze podle žalobkyně vztáhnout též na její účastenství v řízení o povolení odběru podzemních vod. Své závěry pak žalobkyně podpořila citací odborného článku z časopisu Vodní hospodářství, který poukazuje na některé nekvalitní posudky hydrogeologů, v jejichž důsledku mohou být učiněny nesprávné závěry v řízeních o povolení stavby studny. Rovněž v nyní projednávané věci žalobkyně tvrdí, že byl opatřen zmanipulovaný hydrogeologický průzkum a stejně tak čerpací zkouška byla zmanipulována. Závěrečná zpráva je tudíž nepřesvědčivá a může dojít k negativnímu dopadu na stav podzemní vody v dané oblasti, čímž vznikne žalobkyni nenávratná a nenahraditelná újma.

Dále žalobkyně uvedla, že její případné účastenství v řízení o povolení stavby studny nepředstavuje dostatečnou garanci zachování jejích práv, neboť podkladem vydání stavebního rozhodnutí o povolení stavby studny je právě rozhodnutí o povolení k odběru podzemních vod, do kterého žalobkyně nebyla jako účastnice zahrnuta.

Závěrem pak žalobkyně zmiňuje problematické zásobování vodou dané oblasti a z toho plynoucí obavy o ohrožení zdroje vody nacházejícího se na jejím pozemku. Poukazuje na neskromný stavební záměr žadatelů, kteří chtějí vodou ze studny zásobovat nový rodinný dům, hospodářské stavení pro několik koní a garáž pro čtyři automobily.

Ze všech výše uvedených důvodů pak žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí žalovaného a jemu předcházející rozhodnutí vodoprávního úřadu zrušit pro nezákonnost a pro nepřezkoumatelnost.

Pokračování
- 3 -
51A 12/2016

Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. S žalobkyní prezentovaným extenzivním výkladem § 115 odst. 16 vodního zákona se žalovaný neztotožnil, když jej označil za nesrozumitelný a odporující záměru zákonodárce. Dotčené zákonné ustanovení naopak obsahuje taxativní výčet účastníků řízení, který nelze dále rozšiřovat. K žalobní námitce, jíž byla zpochybněna průkaznost hydrogeologického průzkumu a čerpací zkoušky, žalovaný uvedl, že toto prokázáno nebylo. Rovněž se závěry žalobkyní zmiňovaného článku týkajícího se kvality zpracování hydrogeologických posudků se žalovaný neztotožnil. Konečně ani žalobní námitka týkající se nedostatku vody v dané lokalitě nebyla žalovaným shledána důvodnou, neboť z Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací pro danou oblast je zřejmé, že množství vody je v dotčené oblasti dostatečné.

Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného na shora uvedených žalobních bodech setrvala, přičemž dále podrobně rozvedla žalobní námitku, kterou zpochybnila správnost hydrogeologického posudku. K tomu uvedla, že daný posudek vzbuzuje podezření o jeho správnosti a pravdivosti, neboť nebylo provedeno odborné zkoumání studní, které jsou ve vlastnictví žalobkyně. Daný posudek tudíž neobsahuje relevantní údaje týkající se hodnot možného ovlivnění vydatnosti studní žalobkyně. Údaje obsažené v posudku tudíž neodpovídají reálným hodnotám. Z tohoto důvodu žalobkyně měla být zahrnuta mezi účastníky řízení a mělo být provedeno místní šetření a komisionální měření hladiny vody ve studních žalobkyně.

Žalobkyně dále krajskému soudu dne 5. 6. 2017 vyjádření, v němž odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích 20. 2. 2017, č. j. 50 A 25/2016 – 71, v jehož důsledku bylo v celém rozsahu zrušeno rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 6. 1. 2015, č. j. ZP01/2014/47412/3/EC, které bylo podkladem pro rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 26. 10. 2015, kterým byl povolen odběr podzemní vody na dvojnásobek. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 26. 10. 2015 nemůže samo o sobě obstát a z toho důvodu taktéž nemůže obstát ani napadené rozhodnutí žalovaného.

Ze správního spisu krajský soud zjistil pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žadatelé podali žádost o povolení k odběru podzemních vod a pro stavbu vodního díla – vrtané studny, a to pro stavbu domu využívaného k rekreačním účelům. Součástí této žádosti byla závěrečná zpráva o výsledcích čerpací zkoušky RNDr. J.K. z listopadu 2014, která byla vyhotovena z důvodu obav okolních vlastníků studen o dostatečnost vody a podle které nebude mít studna žadatelů, za předpokladu, že z ní bude čerpáno stanovené množství vody (3.000 l/den; ³/90 měsmíc; 1.080 ³/mrok), vliv na

dostatečnost okolních studní.

Rozhodnutím vodoprávního úřadu ze dne 6. 1. 2015, č. j. ZP01/2014/47412/3/EC, bylo žadatelům podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 vodního zákona povoleno nakládání s podzemními vodami (1,1 m³/den; 8,5 m³/měsíc; 104 m³/rok) a tímto rozhodnutím bylo podle § 15 odst. 1 a 3 vodního zákona a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), dále povoleno provedení vrtané studny hluboké 16 m.

Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobkyní podáno odvolání, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 5. 2015, č. j. KUJCK 38518/2015/OZZL/11, jako nepřípustné zamítnuto. Žalobkyně podle názoru žalovaného nebyla účastníkem řízení o vydání povolení Pokračování
- 4 -
51A 12/2016

k odběru podzemních vod a rovněž nebyla účastníkem řízení, na jehož základě bylo vydáno stavební povolení na studnu.

Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2015 bylo na základě správní žaloby žalobkyně přezkoumáno krajským soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 10 A 125/2015. Krajský soud uvedené rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2015 zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud shledal, že žalovaný v řízení nesprávně žalobkyni nezahrnul mezi účastníky řízení o povolení stavby studny žadatelů. Žalobkyně měla být účastnicí tohoto stavebního řízení již od jeho počátku, a to na základě § 109 stavebního zákona.

Dne 2. 10. 2015 byla žadateli podána nová žádost o povolení k odběru podzemních vod, a to pro totožnou stavbu, která bude nově využívána celoročně jako rodinný dům, dále pro stáj a garáž. Součástí žádosti je rovněž dodatek k původní technické zprávě, kterým byla upravena bilance vody pro potřeby rodinného domu, přičemž bylo konstatováno, že při stanoveném množství odběru vody (4.000 l/den) nebude zasažena vydatnost stávajících jímacích objektů v okolí.

Rozhodnutím vodoprávního úřadu ze dne 26. 10. 2015, č. j. ZP01/2015/36839/5/EC, bylo na základě § 12 odst. 2 vodního zákona změněno povolení k nakládání s vodami k odběru podzemních vod vydané rozhodnutím (výrokem I.) vodoprávního úřadu č. j. ZP01/2014/47412/3/EC ze dne 6. 1. 2015 tak, že žadatelům byl nově povolen odběr vody z vrtané studny v rozsahu 3 m³/den; 27,8 m³/ěsmíc; 327 m³/rok. V tomto rozsahu bylo původní rozhodnutí ze dne 6. 1. 2015 nahrazeno. Vodoprávní úřad v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že mezní hodnoty stanovené v původním posudku RNDr. K. přesahují potřeby i pro nově upravený stavební záměr (rodinný dům) žadatelů. Veškeré původní podklady pak byly správním orgánem označeny za relevantní i pro stávající řízení. Žalobkyně nebyla účastnicí tohoto řízení.

Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobkyní podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 7. 3. 2016, č. j. KUJCK 34410/2016/OZZL/6, kterým bylo odvolání jako nepřípustné zamítnuto. Z obsahu rozhodnutí vyplývá, že žalovaný vycházel z dikce § 115 odst. 16 vodního zákona, podle něhož účastníkem řízení o povolení odběru podzemních vod jsou pouze taxativně vymezené subjekty, a to žadatel, obec, v jejímž územním obvodu může dojít rozhodnutím k ovlivnění vodních poměrů nebo životního prostředí a dále občanské sdružení, pokud požádá o postavení účastníka v zákonem stanovené lhůtě. Žalobkyně není žádným z uvedených subjektů, a tudíž jí nemůže být postavení účastníka v daném řízení přiznáno. V odvolání poukazovanou judikaturu neshledal žalovaný relevantní. Na podporu svého tvrzení žalovaný naopak zmínil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2014, č. j. 10 As 77/2014 – 62 (dostupné z www.nssoud.cz), z něhož jsou patrné rozdíly mezi právní úpravou řešeného účastenství platnou do 31. 7. 2010 a právní úpravou stávající, která se vztahuje na projednávanou věc, a která již obsahuje komplexní úpravu účastenství předmětného vodoprávního řízení. Tato zákonná úprava pak zcela jasně a taxativně vymezuje okruh účastníků řízení o povolení odběru podzemních vod, do něhož žalobkyni zahrnout nelze.

Nad rámec uvedeného krajský soud doplňuje, že žalovaný po zrušení jeho rozhodnutí ze dne 22. 5. 2015, č. j. KUJCK 38518/2015/OZZL/11, vydal dne 3. 6. 2016 pod č. j. KUJCK 77346/2016/OZZL/2 nové rozhodnutí, které bylo opětovně napadeno ze strany žalobkyně žalobou. Krajský soud v řízení vedeném pod sp. zn. 50 A 25/2016 rozsudkem ze dne 20. 2. 2017 zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2016, č. j. KUJCK 77346/2016/OZZL/2, Pokračování
- 5 -
51A 12/2016

a současně zrušil i rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 6. 1. 2015, č. j. ZP01/2014/47412/3/EC.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 7. 6. 2017. Na jednání setrvaly obě strany na svých procesních stanoviscích.

Žaloba není důvodná.

Úvodem krajský soud považuje za nutné upozornit žalobkyni na to, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž bylo odvolání žalobkyně zamítnuto podle § 92 správního řádu pro nepřípustnost, se krajský soud zabývá pouze otázkou, zda bylo odvolání skutečně podáno osobou k tomu neoprávněnou či nikoliv, nezabývá se tedy námitkami nezákonnosti, ale ani nesrozumitelnosti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Krajský soud se proto při tomto soudním přezkumu vůbec nezabýval tím, zda podklady shromážděné pro účely vydání rozhodnutí o změně rozsahu povolení odběru podzemních vod žadatelům byly dostatečné a zákonné. Krajský soud se výlučně soustředil na přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného, tj. zabýval se pouze tím, zda žalobkyně měla být účastníkem vodoprávního řízení ve věci změny rozsahu povolení pro odběr podzemních vod. Z tohoto důvodu krajský soud neviděl jako problematický fakt, že v mezidobí došlo ke zrušení rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 6. 1. 2015, č. j. ZPO1/2014/47412/3/EC (ve spojení s odvolacím rozhodnutím ze dne 3. 6. 2016, č. j. KUJCK 77346/2016/OZZL/2), které bylo oním rozhodnutím, které bylo rozhodnutím ze dne 26. 10. 2015 změněno (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2017, č. j. 50 A 25/2016 – 71).

Krajský soud k tomu doplňuje, že nesdílí názor žalobkyně o tom, že v důsledku vydání rozsudku krajského soudu ze dne 20. 2. 2017, č. j. 50 A 25/2016 – 71, nemůže obstát nyní přezkoumávané napadené rozhodnutí a v té souvislosti i rozhodnutí prvostupňové ze dne 26. 10. 2015. Jak již krajský soud předeslal, bude se v rámci tohoto soudního řízení zabývat výlučně tím, zda bylo po právu to, že žalovaný zamítl odvolání žalobkyně pro nepřípustnost; předmětem tohoto soudního řízení je tudíž výlučně otázka účastenství žalobkyně v řízení o změně rozsahu odběru podzemních vod. Nad rámec nutného odůvodnění krajský soud doplňuje, že má za to, že i po zrušení rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 6. 1. 2015 rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 26. 10. 2015 právně obstojí, neboť jím bylo nově povoleno množství odebraných podzemních vod, a v tomto rozsahu bylo rozhodnutí ze dne 6. 1. 2015 nahrazeno. To, že nyní neexistuje povolení k provedení vodního díla – vrtané studny, je však další věc, která znamená, že povolení k odběru podzemních vod ze dne 26. 10. 2015 se nemá fakticky jak provádět. To je však skutečnost, která nesouvisí s tímto soudním přezkumem.

Předmětem nyní projednávané věci je otázka účastenství žalobkyně v řízení o povolení k nakládání s podzemními vodami, resp. v řízení o změně tohoto povolení. Podle žalobní argumentace by žalobkyně měla být zahrnuta jako účastnice řízení o povolení k odběru většího množství podzemních vod, které bylo zahájeno na žádost vlastníků sousedního pozemku. Účastenství žalobkyně v daném řízení mělo podle ní být založeno obecnými právními předpisy. Žalobkyně tvrdí, že v dané věci nelze vycházet toliko z úpravy účastenství Pokračování
- 6 -
51A 12/2016

podle § 115 odst. 16 vodního zákona, neboť v takovém případě by došlo k porušení základních principů právního státu a rovněž by to bylo v rozporu s veřejným zájmem. Podle rozsudku krajského soudu sp. zn. 10 A 125/2015 v řízení o povolení stavby studny měla být žalobkyně zahrnuta jako účastnice v tomto stavebním řízení, neboť došlo k dotčení jejího vlastnického práva. Toto vlastnické právo může být dotčeno i v řízení o nakládání s vodami. Svou argumentaci žalobkyně dále podpořila poukazem na nedostatek vody v dané lokalitě a rovněž zpochybnila hydrogeologické posudky týkající se možnosti odběru podzemních vod v dané oblasti.

Krajský soud se s výše uvedenou žalobní argumentací neztotožnil.

Žalovaný správní orgán v napadeném rozhodnutí označil odvolání žalobkyně jako nepřípustné, neboť žalobkyně nebyla k jeho podání aktivně legitimována s ohledem na znění § 115 odst. 16 vodního zákona, které obsahuje taxativní výčet účastníků daného vodoprávního řízení, mezi něž žalobkyni zahrnout nelze.

Krajský soud se s ohledem na předmět daného řízení zabýval pouze těmi žalobními body, které se týkají otázky okruhu účastníků daného vodoprávního řízení, a nezabýval se skutečnostmi, které se týkají věcného předmětu řízení, tedy otázkou správnosti hydrogeologického posudku či otázkou množství podzemních vod v dané oblasti.

Vodoprávní řízení je upraveno v § 115 vodního zákona. Podle odst. 1 tohoto ustanovení postupují vodoprávní úřady při řízení o věcech upravených vodním zákonem podle stavebního zákona, a to v případě rozhodování o vodohospodářských úpravách a vodních dílech.

Okruh účastníků vodoprávního řízení o povolení k nakládání s podzemními vodami je taxativně upraven v § 115 odst. 16, věty první vodního zákona, podle něhož je účastníkem tohoto řízení žadatel a dále subjekty podle odst. 4 a 7. Odstavec 4 uvádí, že účastníkem tohoto řízení je obec, pokud v jejím územním obvodu může rozhodnutím vodoprávního úřadu dojít k ovlivnění vodních poměrů nebo životního prostředí, pokud zákon nestanoví jinak. Účastníkem řízení může být podle odstavce 7 také občanské sdružení, a to za podmínek v tomto ustanovení blíže stanovených.

Výše uvedená dikce § 115 odst. 1 vodního zákona (účinná ke dni rozhodování správního orgánu) je odlišná od verze účinné do 31. 7. 2010, která v případě řízení o věcech upravených vodním zákonem odkazovala na správní řád. V takových případech bylo tehdy na místě užít § 27 správního řádu v případě vymezení okruhu účastníků vodoprávního řízení o nakládání s podzemními vodami. Právní úprava účinná od 1. 8. 2010 však s použitím správního řádu již nepočítá a odkazuje pouze na stavební zákon v případě, kdy se jedná o vodohospodářské úpravy a vodní díla. Účastenství ve vodoprávním řízení o nakládání s podzemními vodami je zcela konkrétně vymezeno vodním zákonem a z toho důvodu nelze obecnou úpravu účastenství vyplývající z § 27 správního řádu použít. Skutečnosti uváděné v žalobě nemohou vést k založení účastenství žalobkyně v daném vodoprávním řízení vzhledem k nepřípustnosti užití vymezení účastenství podle správního řádu. Stejný závěr byl učiněn rovněž v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2014, č. j. 10 As 77/2014 – 62.

Jakoukoliv polemiku o možném rozšiřování okruhu účastníků řízení o nakládání s vodami vylučuje rovněž komentář k § 115 odst. 16 vodního zákona, který říká: „Taxativní Pokračování
- 7 -
51A 12/2016

vymezení okruhu účastníků upravuje vodní zákon za prvé pro řízení o povolení k odběru podzemní vody [§ 8 odst. 1 písm. b) bod 1.] a za druhé pro řízení pro určení správce drobného vodního toku nebo jeho zrušení (§ 48 odst. 2, resp. odst. 6). Jelikož se jedná o taxativní vymezení okruhu účastníků řízení (srov. § 27. odst. 3 správního řádu), okruh účastníků je vymezen definitivně a pochybnosti (se všemi event. důsledky) podle ust. § 28 odst. 1 správního řádu nastat nemohou.“ (Horáček, Z., Král, M., Strnad, Z., Vytejčková, V. Vodní zákon. III. Vydání. Praha: SONDY, s. r. o., 2015. s. 272).

Napadené rozhodnutí žalovaného v řízení o nakládání s podzemními vodami, kterým bylo odvolání žalobkyně zamítnuto jako nepřípustné, bylo učiněno v souladu se zákonem, neboť žalobkyni nelze s ohledem na taxativní vymezení účastníků daného vodoprávního řízení zařadit mezi účastníky tohoto řízení.

Závěrem krajský soud uvádí, že žalobkyně má možnost uplatnit své skutkové námitky v řízení o provedení vodního díla, do nějž má být na základě rozhodnutí zdejšího soudu (sp. zn. 10 A 125/2015 a sp. zn. 50 A 25/2016) zahrnuta jako účastnice řízení. Pokud budou námitky žalobkyně ve stavebním řízení úspěšné a stavba studny nebude povolena, pozbude jakékoliv rozhodnutí o povolení odběru podzemních vod relevanci, neboť zde nebude žádná povolená studna, ke které by byl odběr vázán.

Závěrem krajský soud doplňuje, že uvedené právní stanovisko na účastenství žalobkyně v řízení o povolení odběru podzemních vod bylo žalobkyni již jednoznačně komunikováno v rozsudku zdejšího soudu ze dne 14. 3. 2016, č. j. 10 A 125/2015 – 106, takto: „Účastenství v řízení o povolení k odběru podzemní vody upravuje § 115 odst. 16 vodního zákona. Podle tohoto předpisu jsou účastníky řízení žadatel a osoby podle odst. 4 a 7 § 115 zákona. Podle těchto předpisů jsou účastníkem řízení obce a občanská sdružení za předpokladu, že jsou dodrženy podmínky v těchto normách uvedené. Jedná se o speciální úpravu účastenství ve vodoprávním řízení, což má za následek, že nelze na vodoprávní řízení, ve kterém se rozhoduje o povolení k odběru podzemní vody, vztáhnout obecné předpisy o účastenství podle správního řádu. Jestliže vodní zákon s účastenstvím sousedů v tomto řízení neuvažuje, pak soused účastníkem řízení není. Žalobkyně proto účastníkem řízení o povolení k odběru podzemní vody účastnicí řízení nebyla. Jestliže žalobkyně účastnicí tohoto řízení nebyla, pak nemohla se bránit odvoláním, a proto úsudek žalovaného o tom, že odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o povolení k odběru podzemní vody je nepřípustné, je správné.“

Na základě shora uvedených důvodů shledal krajský soud žalobu nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Pokračování
- 8 -
51A 12/2016

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 7. června 2017

JUDr. Marie Trnková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru