Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

50 Af 34/2017 - 25Rozsudek KSCB ze dne 07.02.2018

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Afs 81/2018

přidejte vlastní popisek

50 Af 34/2017-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci

Žalobce: CRAVT Koupelny s.r.o. sídlem Chýnovská 2994, 390 02 Tábor zast. AA Tax-Audit s.r.o. sídlem Pilotů 597, 391 56 Tábor

proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3. 7. 2017, č. j. 29981/17/5300-22442-711492

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou dne 3. 9. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2017 č. j. 29981/17/5300-22442-711492, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2015 a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Pokračování
- 2 -
50Af 34/2017

2. V žalobě je namítáno, že žalobci nebylo umožněno provést opravu daně z přidané hodnoty z pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle § 44 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Právní otázkou, která je mezi účastníky na sporu, je právě způsob počítání šestiměsíční lhůty podle uvedeného předpisu. Žalobce poukazuje na to, že časové období, ve kterém pohledávky způsobilé k opravě musejí vzniknout, předcházejí rozhodnutí o úpadku. Předpokládá-li se vznik pohledávky nejpozději šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku, není zřejmé, zda časovým úsekem myslí se pohledávky vzniklé od blíže neurčeného okamžiku do šesti měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku anebo pohledávky, vzniklé právě v šesti měsících před rozhodnutím soudu o úpadku. Z toho žalobce dovozuje, že jsou tu dva možné výklady tohoto předpisu. Přitom nelze se opřít výlučně o gramatický výklad zákona a nelze aplikovat zásadu in dubio pro libertate. Z důvodové zprávy žalobce dovozuje, že výklad žalovaného není logický. Poukazuje se na stanovisko ministerstva financí a judikaturu Nejvyššího správního soudu. Rozhodování žalovaného se s judikaturou Nejvyššího správního soudu míjí.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že podle § 44 zákona o dani z přidané hodnoty lze provést opravu daně u těch pohledávek, které vznikly nejpozději šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku dlužníka. Žalobce tuto lhůtu chápe tak, že jedná se o pohledávky, které vznikly ve lhůtě šest měsíců a méně před rozhodnutím o úpadku. Gramatický výklad představuje přímočarý výklad právní normy z jejího textu a z užití slova nejpozději je z logického směru plynutí času zřejmé, že čas plyne od minulosti do budoucnosti, tj. od nejstaršího k nejmladšímu. Přitom poukazuje se na vznik pohledávek z obchodních vztahů. Má-li pohledávka vzniknout nejpozději šest měsíců před rozhodnutím soudu, je zřejmé, že tím měl zákonodárce na mysli okamžik, kdy taková pohledávka může vzniknout nejpozději, respektive nejnověji. Pohledávky, které vzniknou v období šest a méně měsíců před rozhodnutím jsou z časového hlediska pozdější, a tudíž mladší než stanoví zákon. Podle gramatického výkladu je možné nepochybně určit, ve kterém období měly vzniknout pohledávky, u nichž je oprava výše daně připuštěna.

4. Ke stejnému výkladu lze dojít za použití historického a teologického výkladu, přičemž je zapotřebí vycházet z důvodové zprávy k zákonu o záměru zákonodárce. Ten byl veden snahou pomoci ekonomickým subjektům, které ještě nemohly o nesolventnosti obchodního partnera vědět, nikoli těm subjektům, které obchodovaly s obchodním partnerem, u něhož hrozilo, že bude podán insolvenční návrh. Vyloučením šestiměsíčního období před rozhodnutím o prohlášení úpadku se zákonodárce snažil zamezit možným spekulacím s pohledávkami. Naproti tomu u pohledávek vzniklých dříve lze spekulace a daňové úniky vyloučit. Možnost opravy pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení je časově omezená, protože opravu lze provést do tří let od konce příslušného zdaňovacího období. Pro správnost tohoto výkladu svědčí i přijatá novela účinná od 29. 7. 2016, kdy došlo ke zpřesnění legislativního textu. Z důvodové zprávy je zřejmé, že právní úprava obsažená v § 44 odst. 1 zákona, vždy umožňovala daňovým subjektům opravovat pouze pohledávky za dlužníky v insolvenčním řízení u pohledávek starších více než šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku. Přitom nejde o změnu právní úpravy oproti předcházejícímu stavu, protože z důvodové zprávy je zřejmý úmysl zákonodárce dosavadní právní úpravu zachovat a pouze ji formulačně vyjasnit beze změny jejího obsahu a významu. Přesto podle názoru žalovaného bylo uvedené ustanovení zákona i před novelizací pro jeho smysl a účel dostatečně konkrétní a jednoznačné. Ve stejném smyslu a souladně s právním názorem žalovaného rozhodl Krajský soud v Praze v konkrétně specifikovaném rozsudku.

5. Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

6. Žalobce podal dne 24. 4 2015 daňové přiznání na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2015, ve kterém opravil výši daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení, jímž byla společnost REMI HK Hradec Králové. Úpadek tohoto dlužníka byl zjištěn usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 2. 2015 a k témuž datu byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Pohledávky za dlužníkem vznikly v období od 12. 8. 2014 do 18. 12. 2014. Daňové doklady a evidence pro účely daně z přidané hodnoty byly správci daně předloženy, Pokračování
- 3 -
50Af 34/2017

žalobce podal své vyjádření a dovolával se shodných rozsudků Nejvyššího správního soudu, jako jsou uvedeny v žalobě.

7. Žalobce byl seznámen s výsledkem postupu k odstranění pochybností, a protože nepodal návrh na pokračování v dokazování, byl dne 16. 11. 2015 vydán platební výměr na daň z přidané hodnoty za měsíc březen 2015, jímž žalobci byla vyměřena daň z přidané hodnoty v částce 808.354 Kč. Bylo tak učiněno s odkazem na ustanovení § 44 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, protože nejednalo se o pohledávky z uskutečněných zdanitelných plnění, které vznikly nejpozději šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku.

8. O odvolání, ve kterém se žalobce dovolával právě ustanovení § 44 zákona o dani z přidané hodnoty a judikatury Nejvyššího správního soudu bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalobce s odkazem na ustanovení § 44 odst. 1 zákona provedl nejen opravu výše daně u pohledávek za dlužníkem, ale též opravu základu daně odpovídající základu daně podle jednotlivých opravných daňových dokladů vystavených pro dlužníka. Takový postup však § 44 zákona neumožňuje, jestliže stanoví, že lze provést výlučně opravu výše daně na výstupu. Proto nebylo možno provést opravu základu daně. Zákonný termín nejpozději byl vyložen z hlediska logického směru plynutí času, který plyne od minulosti do budoucnosti, od nejstaršího k nejmladšímu. Proto se dovozuje, že jedná se o pohledávky, které nejpozději vznikly šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku. Kdyby tomu bylo jinak, šlo by o pohledávky vzniklé v období šesti a méně měsíců před rozhodnutím o úpadku. Tyto pohledávky jsou z časového hlediska pozdější, a tudíž mladší než stanoví zákon. Vedle gramatického výkladu lze ke shodnému závěru dojít výkladem historickým a teleologickým při zohlednění úmyslu zákonodárce, účelu a cíle, který byl přijetím zákona sledován. Odkazuje se na negativní dopady celosvětové ekonomické krize a snahu pomoci subjektům, které jsou v platební neschopnosti z důvodu dlouhodobě nedobytných nevymahatelných pohledávek. O špatné ekonomické situaci takových obchodních partnerů nemohli věřitelé vědět. Nešlo o to pomoci subjektům, které obchodovaly s obchodními partnery, kterým již hrozilo podání insolvenčního návrhu nebo prohlášení úpadku. Vyloučením šestiměsíčního období před rozhodnutím o prohlášení úpadku bylo sledováno zamezit možným spekulacím s pohledávkami, které mohly nastat právě z důvodu očekávaného prohlášení úpadku. Naproti tomu u pohledávek dříve vzniklých lze možnost spekulací a daňových úniků vyloučit. Pro správnost takového výkladu pak svědčí novelizace ustanovení § 44 odst. 1 zákona provedená zák. č. 243/2016 Sb., kterou došlo ke zpřesnění legislativního textu, aniž došlo k jakémukoli věcnému posunu v dané problematice. Cílem právní úpravy bylo vždy umožnit daňovým subjektům opravovat pouze pohledávky za dlužníky v insolvenčním řízení u pohledávek starších více než šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku. Protože žalobcem uplatněné opravy byly mladšího data než šest měsíců, nebyl žalobce oprávněn opravu výše daně u těchto pohledávek za dlužníkem v insolvenci provést. S právním názorem Nejvyššího správního soudu se žalovaný neztotožnil.

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. V projednávané věci je spornou právní otázkou, zda žalobce byl oprávněn provést opravu výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení. Úpadek dlužníka byl zjištěn k 11. 2. 2015 a k témuž datu byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Žalobcovy pohledávky za dlužníkem podle daňových dokladů založených ve spise vznikly v době od 12. 8. 2014 do 18. 12. 2014.

11. Opravu výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení lze provést při plnění podmínek § 44 zákona o dani z přidané hodnoty ve znění účinném v konkrétním zdaňovacím období. Podle § 44 odst. 1 plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat daň a jehož pohledávka, která vznikla nejpozději šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku, z tohoto plnění dosud nezanikla, je oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky za podmínek dále v tomto předpisu Pokračování
- 4 -
50Af 34/2017

vyjmenovaných. Spor mezi účastníky spočívá ve výkladu termínu slovně vyjádřeného nejpozději šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku.

12. Žalobce zastává názor, že toto období, ve kterém lze opravu výše daně provést je vymezeno šesti měsíci před rozhodnutím soudu o úpadku a rozhodnutím soudu o něm. Naproti tomu žalovaný zastává názor, že jedná se o opravu výše daně u pohledávek vzniklých nejpozději šest měsíců před rozhodnutím soudu a starších. Podle názoru nadepsaného soudu provedl žalovaný správný výklad konkrétní právní normy.

13. Jestliže zákonodárce uvedl, že musí se jednat o pohledávky vzniklé nejpozději šest měsíců před rozhodnutím soudu, pak to znamená se zřetelem k plynutí času, kde musí se jednat o pohledávky starší šesti měsíců, přičemž nejmladší z takto starších pohledávek musí vzniknout nejpozději šest měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku. Kdyby tomu tak nebylo, pak by zákonodárce pro vymezení doby nemohl užít výraz nejpozději, ale naopak výraz nejdříve. Podle toho, jak čas plyne, je zcela logické, že provést opravy z výše daně lze u pohledávek vzniklých šest měsíců před rozhodnutím soudu a starších a nikoli u pohledávek mladších šesti měsíců. Jiný výklad by odporoval běhu času.

14. Prve uvedený výklad odpovídá i smyslu tohoto předpisu, který sleduje poskytnout ochranu těm věřitelům, kteří v době delší než šest měsíců nemusejí mít vědomost o tom, že obchodní partner se dostává do problémů. Tak tomu zpravidla není u subjektů, o jejichž úpadku bylo rozhodnuto v období půl roku před takovým rozhodnutím. V té době se již ekonomické problémy takového podnikatele projevují a řádně hospodařící věřitel by měl ekonomické problémy případného obchodního partnera seznat. Právě pro možnou rozdílnou vědomost věřitelů o nedobré ekonomické situaci dlužníků je zapotřebí po smyslu zákona vyložit termín nejpozději tak, že vztahuje se právě na pohledávky staré šest měsíců a více.

15. Tento právní názor podporuje novelizace tohoto ustanovení přijatá zákonem č. 243/2016 Sb., který je účinný od 29. 7. 2016. Termín nejpozději obsažený v ustanovení § 44 odst. 1 zákona byl nahrazen obratem v období končícím. Pro interpretaci tohoto předpisu i v době před přijatou novelou má význam důvodová zpráva k tomuto zákonu (sněmovní tisk č. 717/0, bod 19), ze které je patrné, že k žádné věcné změně ani obsahu právní úpravy nedošlo, ale jedná se pouze o zpřesnění legislativního textu. Současně se uvádí, že sleduje se možnost opravovat pohledávky za dlužníky v insolvenčním řízení starších šesti měsíců. Při stanovení stáří pohledávek bylo vycházeno z toho, že u pohledávek mladších šesti měsíců by mohlo docházet ke spekulativnímu vzniku pohledávek a tudíž i krácení na daních. Současně bylo poukázáno na to, že na možnou nesolventnost lze usuzovat z chování subjektu v období jednoho roku před úpadkem.

16. Z důvodové zprávy je proto zcela jednoznačně seznatelný úmysl zákonodárce umožnit opravu výše daně výlučně u pohledávek starých nejméně šest měsíců a starších. Obsahově tudíž nedošlo k žádné změně konkrétní právní normy, došlo k pouhému vyjasnění, aniž by byl jakkoli účel předpisu o opravě výše daně změněn.

17. U pohledávek vzniklých za dlužníkem v insolvenčním řízení podmínky pro opravu výše daně podle § 44 odst. 1 nebyly splněny, poněvadž nejednalo se o pohledávky ve stáří nejméně šesti měsíců.

18. Pro důvody uvedené v předchozí pasáži rozsudku proto nemůže soud přisvědčit citaci obsažené ve čtvrtém odstavci na straně dvě žaloby o tom, že možnost opravy připouští se ve lhůtě šesti měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku.

19. Tři v žalobě vyjmenované rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2014 č. j. 9 Afs 170/2014-42, z 11. 2. 2016 č. j. 9 Afs 190/2015-57 a 6 Afs 117/2016-27 z 15. 11. 2016 jsou soudu známy, avšak soud tuto věc projednávající právní názor v těchto rozsudcích uvedený nesdílí. Je tomu tak právě se zřetelem k tomu, že z hlediska gramatického a teleologického výkladu nelze dospět k jinému názoru než k tomu, že zákonodárce možnost opravy výše daně u Pokračování
- 5 -
50Af 34/2017

pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení vztáhl pouze na pohledávky staré nejméně šest měsíců před rozhodnutím soudu, což ostatně zákonodárce zcela jednoznačně vyložil v důvodové zprávě k novele upřesňující též konkrétní právní normy.

20. Žalobcem odkazované tři rozsudky Nejvyššího správního soudu neznamenají, že tu je ustálená judikatura interpretující ustanovení § 44 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Judikatura se může vyvíjet, o čemž svědčí právě projednávaná věc. V opačném smyslu než jak rozhodl Nejvyšší správní soud, judikoval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 21. 7. 2017 č. j. 45 Af 15/2015-34. I tento rozsudek nasvědčuje skutečnosti, že žalobcem odkazovaná judikatura Nejvyššího správního soudu je překonaná.

21. Nejvyšší správní soud svou judikatorní činností ve smyslu § 12 odst. 1 s. ř. s. nepochybně přispívá ke sjednocování judikatury správních soudů. To však neznamená, že správní soudy jsou každým takovým rozhodnutím vázány, jestliže shledají, že s právním názorem nesouhlasí. Tak tomu je i v souzené věci a krajský soud výslovně uvedl, v čem spočívá odlišný názor tohoto soudu na interpretaci konkrétního pojmu obsaženého v právní normě. Kromě toho na základě pouhých třech rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nelze učinit závěr o tom, že výklad dané právní normy je ustálený. Kromě toho je tu též odlišný právní názor jiného krajského soudu. Za takové situace se krajský soud necítí vázán žalobcem odkazovanou judikaturou.

22. Soud proto shrnuje, že u žalobcových pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení mladších šesti měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku nelze opravu výše daně u těchto pohledávek podle § 44 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty provést.

23. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

25. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pokračování
- 6 -
50Af 34/2017

České Budějovice 7. února 2018

JUDr. Věra Balejová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru