Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

50 Af 3/2016 - 73Rozsudek KSCB ze dne 31.03.2017

Prejudikatura

2 Afs 11/2004

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Afs 131/2017

přidejte vlastní popisek

50Af 3/2016 - 73

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce Vodárenská společnost Táborsko s. r. o., se sídlem Kosova 2894, Tábor, zastoupeného společností Rödl & Partner Vorlíčková Tax, s. r. o., se sídlem Platnéřská 191/2, Praha 1, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2016, č. j. 6519/16/5000-10470-711175, takto:

Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 12. 2. 2016 č. j. 6519/16/5000-10470-711175 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 18. 4. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2016 (žalobci doručeno dne 15. 2. 2016), č. j. 6519/16/5000-10470-711175 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 7. 2015, č. j. 1544996/15/2200-31472-Pokračování
- 2 -
50Af 3/2016

305916 (dále jen „platební výměr“), kterým byl žalobci vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 5.750.260 Kč.

Správce daně na základě výsledků daňové kontroly zahájené dne 5. 3. 2014, jejímž předmětem byla kontrola dodržení podmínek projektu „Náprava stavu kanalizační soustavy aglomerace Táborsko v České Republice“ (dále jen „projekt“), vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně, neboť konstatoval porušení dotačních podmínek z důvodu, že žalobce nedokončil ve stanoveném termínu 6 dílčích staveb projektu a k těmto stavbám dodal kolaudační rozhodnutí po termínu stanoveném k dokončení projektu.

Předmětem žaloby je spor o to, zda došlo k neoprávněnému použití peněžních prostředků a z toho plynoucímu porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Podle žalovaného došlo ze strany žalobce k porušení rozpočtové kázně k datu 30. 9. 2011, neboť k tomuto termínu stanovenému Evropskou komisí (dále také „Komise“) jako k datu ukončení výstavby nebylo vydáno 6 kolaudačních souhlasů z celkových 36.

Žalobce v souvislosti s uvedeným zastává názor, že pro posouzení splnění podmínek uvedených v rozhodnutí Evropské komise ze dne 22. 12. 2006, K(2006)7205 (dále jen „rozhodnutí EK“) ve znění dodatku ze dne 11. 10. 2010, K(2010)7146 (dále jen „dodatek EK“) je rozhodující termín způsobilosti výdajů, který byl stanoven ke dni 31. 12. 2011. K tomuto termínu lze využít prostředky schválené Komisí a je zásadní pro ukončení projektu, a termín ukončení výstavby je pouze materiálním ukazatelem pro ukončení stavebních prací.

Žalobce se rovněž neztotožňuje s výkladem termínu ukončení výstavby učiněným správcem daně, neboť podle žalobce je třeba tento termín vykládat v materiálním slova smyslu a nejedná se tak o datum vydání kolaudačních rozhodnutí. Pochybení spočívající v nedoložení kolaudačního rozhodnutí nelze pod porušení rozpočtové kázně podřadit.

Pro určení neoprávněného použití peněžních prostředků je jejich výdej v rozporu s účelem poskytnutí, což v případě žalobce nemohlo nastat, neboť výsledkem dotační akce byla řádná realizace projektu, jenž je plně využíván ke stanovenému účelu a slouží veřejnému zájmu.

Žalobce namítá, že z jeho strany byl termín způsobilosti výdajů projektu dodržen, všechny kolaudační rozhodnutí byly do tohoto data vydány a řádné provedení projektu potvrzují i jednotlivé monitorovací a kontrolní zprávy. Splnění účelu dotace potvrdil i správce daně v napadeném rozhodnutí.

Žalovaný na straně 13 napadeného rozhodnutí vyslovil názor, že pro posouzení podmínek poskytnutí dotace je zásadní jak evropská tak národní legislativa. S tímto tvrzením žalobce nesouhlasí, neboť podle něj byly prostředky v částce 191.675.301,69 Kč poskytnuty z Fondu soudržnosti a nikoliv ze státního rozpočtu. Je tak nezpochybnitelné, že podmínky poskytnutí těchto prostředků se řídí rozhodnutím EK, resp. dodatkem EK. S ohledem na financování projektu z Fondu soudržnosti je tak relevantní termín způsobilosti výdajů uvedený v dodatku EK, což bylo potvrzeno i v dopisech zástupců Ministerstva životního prostředí, které však žalovaný v rámci rozhodování o odvolání neakceptoval a za závazné kritérium nadále považoval termín ukončení výstavby, tedy 30. 9. 2011.

Pokračování
- 3 -
50Af 3/2016

Žalobce považuje úsudek žalovaného ohledně výkladu termínu ukončení výstavby za nepřípadný. Žalovaný neoprávněně ztotožňuje pojem „dokončení akce“ obsažený v rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 9. 9. 2009, č. j. 63647/ENV/9, evidenční číslo 215213-0066 (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“) s pojmem „termín ukončení výstavby“ upravený v rozhodnutí EK. Podle žalobce je nutno termín dokončení výstavby interpretovat v materiálním smyslu jako skutečné dokončení stavby bez potřeby návaznosti na formální požadavky stanovené národními právními předpisy, tedy na vydání kolaudačního rozhodnutí. Skutečnost, že se termínem ukončení výstavby rozumí skutečné dokončení stavby, vyplývá i ze závěrů zprávy předložené Komisi. Komise ve vztahu k projektu žádná pochybení neshledala. Z formálního hlediska lze za závaznou podmínku považovat termín způsobilosti výdajů, který uplynul dne 31. 12. 2011 a pouze do tohoto data jsou výdaje poskytnuté z Fondu soudržnosti způsobilé a uznatelné z hlediska splnění podmínek dotace. Veškeré formální podmínky spočívající ve vydání všech kolaudačních rozhodnutí, byly do tohoto data splněny.

Žalobce považuje za irelevantní tvrzení žalovaného, že pochybení ve formě nedodržení termínu pro realizaci projektu bylo správcem daně zjištěno teprve ex post. Podle žalobce se pro přezkoumání dodržení závazných termínů nejedná o náročnou kontrolní činnost a je dosti nepravděpodobné, aby takové pochybení kontrolní orgány Komise nezaznamenaly. Pro dokreslení pak žalobce uvádí, že dne 17. 7. 2013 byly ze strany Komise uvolněny finanční prostředky ve výši zůstatkové platby, které byly následně připsány na účet Ministerstva financí. Žalobce je přesvědčen, že v případě jeho pochybení a porušení podmínek pro poskytnutí dotace by Komise finanční prostředky neuvolnila.

Žalobce dále vyslovil nesouhlas s odkazem žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 15/2012. Podle žalobce je tento rozsudek na projednávanou věc zcela nepřiléhavý, neboť v tomto případě objektivně došlo k závažnému porušení dotačních podmínek.

Žalobce odkazuje na řadu rozsudků Nejvyššího správního soudu, které se zabývají výkladem pojmu neoprávněného použití peněžních prostředků a otázkou porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. NSS tak v případech, kdy je konstatováno porušení rozpočtové kázně, považuje uložení sankčního odvodu za možné pouze pokud je zjištěno, že došlo k neoprávněnému nakládání s finančními prostředky státu a dotace byla použita v rozporu s jejím účelem. S ohledem na žalobcem uváděnou judikaturu NSS tak nelze pochybení žalobce považovat za neoprávněné nakládání s finančními prostředky a podmínky pro uložení sankčního odvodu nebyly naplněny.

Žalobce namítá uložení sankčního odvodu s odůvodněním zásadou proporcionality ve vztahu k výši poskytnuté dotace a uvádí, že ona proporcionalita měla být posuzována z hlediska intenzity případného porušení dotačních podmínek a z hlediska naplnění účelu dotace. Žalobce nepovažuje za přiléhavé sankcionování za porušení dotačních podmínek, které je s ohledem na rozsah projektu zanedbatelné, jak potvrdil i sám žalovaný. Žalobce považuje hodnocení žalovaného, podle kterého došlo k neoprávněnému použití peněžních prostředků, za nepřiměřené vzhledem k významu provedené rekonstrukce a řádnému naplnění účelu dotace.

Žalobce dále poukazuje na protichůdná tvrzení žalovaného, který na jednu stranu považuje porušení dotačních podmínek za závažné a na straně druhé připouští, že pozdější Pokračování
- 4 -
50Af 3/2016

vydání kolaudačních souhlasů nemělo přímý vliv na dosažení účelu poskytnuté dotace (strany 21 a 26 napadeného rozhodnutí).

Žalobce namítá formalistický přístup žalovaného předestřený na straně 23 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný uvádí, že legislativa a na jejím základě vydaná rozhodnutí Ministerstva životního prostředí a EK umožňují vyměřovat odvody za méně závažná pochybení i čistě formálního rázu a to se pak promítne ve snížené výši odvodu.

Žalobce závěrem odkazuje opět na rozsudek NSS, č. j. 4 As 117/2014 – 39, v němž je zdůrazňován proporcionální přístup. V souladu s tímto principem pak musí žalovaný posoudit případné porušení dotačních podmínek ve vztahu k samotné realizaci projektu, ke splnění účelu dotace a také ve vztahu k použití poskytnutých prostředků na dotační cíl. Žalovaný poskytnutí dotace v rozporu s jejím účelem neshledal. Žalobce je přesvědčen o nezákonnosti uloženého sankčního odvodu ve vztahu k projektu, který významným způsobem zkvalitní životní podmínky více než 20 tisíc obyvatel v oblasti Táborsko. Žalobce zcela naplnil účel projektu, který byl obecně prospěšného rázu a nemohlo tak z jeho strany dojít k porušení rozpočtové kázně.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobní body jsou téměř totožné s odvolacími námitkami, a proto na napadené rozhodnutí odkázal.

Žalovaný považuje za stěžejní pro posouzení důvodnosti žaloby pochopení principů čerpání finančních prostředků z Fondu soudržnosti. Ty jsou zakotveny v nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. 5. 1994, o zřízení Fondu soudržnosti, v platném znění (dále jen „Nařízení Rady“). Podle tohoto Nařízení Rady má postavení žadatele o dotace z Fondu soudržnosti členský stát a ten také Komisi odpovídá za jejich řádné čerpání. Rozhodnutí EK tak zavázalo Českou republiku a ta následně Komisí stanovené podmínky přenesla na příjemce dotace, kterým je žalobce jakožto zpracovatel projektu. To se dělo prostřednictvím rozhodnutí o poskytnutí dotace vydaného na základě právního řádu České republiky. Česká republika tak odpovídala Komisi za řádné využití poskytnutých peněžních prostředků a zároveň si vlastním rozhodnutím (rozhodnutí o poskytnutí dotace) ošetřila situaci případného porušení některé z podmínek, za kterých byla peněžitá podpora Komisí poskytnuta a ČR by následně byla povinna poskytnuté peněžní prostředky Komisi vrátit. Žalovaný uvádí, že toto rozhodnutí je určujícím dokumentem stanovujícím závazné podmínky pro žalobce, což plyne z článku 7 odst. 3 Směrnice MŽP č. 11/2004 ze dne 18. 11. 2004. Rozhodnutím EK je schválen projekt a jsou stanoveny podmínky závazné pro ČR, zatímco pro žalobce je klíčové rozhodnutí o poskytnutí dotace ve znění dodatku, které obsahově nemusí být totožné s rozhodnutím EK.

Termín dokončení akce byl v příloze rozhodnutí o poskytnutí dotace definován u dílčích staveb jako datum vydání posledního potřebného pravomocného kolaudačního souhlasu, který následně nabude právní moci, nebo datum vydání posledního potřebného rozhodnutí o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu, které následně nabude právní moci. Odvod byl žalobci vyměřen za porušení této podmínky stanovené v rozhodnutí o poskytnutí dotace, které je pro správce daně a žalovaného z pohledu posuzování dodržení podmínek čerpání dotace závazné. Zda byl účel projektu dodržen, je ve vztahu k naplnění definice „neoprávněné použití peněžních prostředků“ ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, bezpředmětné, přičemž žalovaný k tomuto tvrzení odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2014, č. j. 7 Afs 91/2013 – 28.

Pokračování
- 5 -
50Af 3/2016

Ohledně výše vyměřeného odvodu žalovaný uvedl, že byla stanovena v souladu s principem proporcionality a odpovídá intenzitě porušení rozpočtové kázně, když byla stanovena ve výši 3% z poskytnuté částky dotace.

Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

Žalobce je společnost provozující vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu převážně na území měst Tábor, Sezimovo Ústí a Planá nad Lužnicí.

Dne 28. 7. 2005 předložila Česká republika žádost o pomoc z Fondu soudržnosti pro projekt žalobce. Za účelem realizace projektu byla žalobci poskytnuta dotace z Fondu soudržnosti, kdy o žádosti rozhodovala Evropská komise prostřednictvím rozhodnutí EK, podle kterého byla dotace poskytnuta v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. 5. 1994 o zřízení Fondu soudržnosti. Poskytnutá dotace měla dosáhnout maximální výše 7.692.753,00 EUR a postupně byly na účet žalobce připisovány peněžní prostředky v částce 191.675.301,69 Kč.

V rozhodnutí EK byly stanoveny tyto, pro nyní projednávanou věc relevantní podmínky: a) výdaje týkající se projektu jsou způsobilé do 31. 12. 2010 (článek 2 odst. 2); a b) datum dokončení výstavby bylo stanoveno do 31. 12. 2009 (bod 10 Rozpisu práce, přílohy I. – informačního listu).

Dne 9. 9. 2009 vydalo Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí o poskytnutí dotace. V tomto rozhodnutí bylo datum ukončení etapy realizace akce stanoveno na 30. 11. 2010. Přílohu rozhodnutí o poskytnutí dotace tvoří podmínky poskytnutí dotace, které v článku A. písm. e) definují, co se považuje za termín dokončení akce tak, že: „akce bude dokončena do 30. 11. 2010 (za termín dokončení akce se považuje u dílčích staveb datum vydání posledního potřebného pravomocného kolaudačního souhlasu, který následně nabude právní moci, nebo datum vydání posledního potřebného rozhodnutí o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu, které následně nabude právní moci).

Dne 28. 7. 2010 podaly vnitrostátní orgány (Státní fond životního prostředí ČR jako orgán odpovědný za implementaci) žádost o změnu rozhodnutí EK v podobě návrhu modifikace projektu, kde byl vysloven požadavek o změnu konečného data způsobilosti výdajů na projekt a o změnu termínu rozpisu prací a finančního plánu. Žádost byla odůvodněna situací na finančních trzích v důsledku ekonomické krize a z toho plynoucím ztíženým přístupem municipalit k úvěrům. Konečnému příjemci úvěru se podařilo uzavřít úvěrovou smlouvu na celý investiční program, v rámci kterého byl zahrnut i projekt žalobce, až počátkem roku 2010. V důsledku časové ztráty bylo žádáno o posunutí termínu dokončení stavebních prací nejpozději do 30. 9. 2011.

Dne 11. 10. 2010 byl vydán dodatek rozhodnutí EK, který reflektoval argumenty v žádosti o změnu a článek 2 odst. 2 rozhodnutí EK byl nahrazen tak, že „V souladu s čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 1164/94 nejsou výdaje vzniklé před 28. červencem 2005 způsobilé pro udělení pomoci z Fondu soudržnosti. Výdaje týkající se projektu jsou způsobilé do 31. prosince 2011.“ Příloha I se v bodě 10. rozpis prací mění tak, že dokončení výstavby je stanoveno na datum 30. 9. 2011.

Dne 14. 5. 2010 došlo ke změně rozhodnutí o poskytnutí dotace, která však nikterak nereflektovala změnu termínů uvedených v dodatku EK. Pokračování
- 6 -
50Af 3/2016

Ve správním spise je dále obsažen protokol o zahájení daňové kontroly ze dne 5. 3. 2014. Předmětem kontroly byly finanční prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu, Národního fondu a ze Státního fondu životního prostředí ČR v roce 2009 – 2011 a kontrola skutečností rozhodných pro případné stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 zákona o rozpočtových pravidlech.

Dne 6. 1. 2014 obdržel správce daně dopis Ing. R. B., náměstkyně ministra životního prostředí pro sekci fondů EU, ekonomiky a politiky životního prostředí, v němž reaguje na žádost ředitele žalobce o spolupráci v rámci kontroly správce daně. V dopise je uvedeno, že termíny dokončení projektu a odevzdání Závěrečné zprávy Evropské komisi byly splněny v souladu s pravidly a podmínkami poskytnutí dotace v rámci fondu soudržnosti. Účel dotace byl jednoznačně splněn a ke dni 17. 7. 2013 byly ze strany Evropské komise uvolněny finanční prostředky, které byly připsány na účet Ministerstva financí

Dne 6. 1. 2015 byla projednána zpráva o daňové kontrole, protokol z téhož dne, č. j. 174666/15/2200-31471-305916 obsahuje přílohu – výsledek kontrolního zjištění. Podle výsledku kontroly, když krajský soud v podrobnostech odkazuje na celé znění, žalobce nedokončil ve stanoveném termínu 6 dílčích staveb projektu, čímž došlo k porušení závazné podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace. Podle oddílu C rozhodnutí o poskytnutí dotace bude nesplnění kterékoliv z podmínek poskytnutí dotace hodnoceno jako porušení rozpočtové kázně a povede k sankčnímu odvodu v celkové výši poskytnuté dotace. Nesplněním ukončení akce u těchto dílčích staveb došlo k neoprávněnému použití peněžních prostředků poskytnutých ze strukturálních fondů ve výši 154.074.790,67 Kč.

Obdobným způsobem, jak v lednu 2014 uváděla Ing. R.B., reagoval na žádost o písemné stanovisko i Ing. J.K., náměstek ministra – ředitel sekce fondů EU, finančních a dobrovolných nástrojů, který v dopise ze dne 9. 1. 2015 konstatoval, že termíny zahájení a dokončení výstavby jsou pouze indikativního charakteru a závazným termínem je toliko termín uznatelnosti nákladů, tedy 31. 12. 2011, který byl jednoznačně splněn. Nadto Ing. J.K. uvedl, že termín dokončení stavby byl rovněž splněn, neboť termín 30. 9. 2011 byl definován pro dokončení vlastních stavebních prací, nikoliv pro vydání kolaudačních rozhodnutí.

Dne 25. 5. 2015 byla opětovně projednána zpráva o daňové kontrole a přílohu k protokolu č. j. 1359765/15/2200-31471-305916 tvoří výsledek kontrolního zjištění, ve kterém správce daně uvádí, že šest pozdě vydaných kolaudačních souhlasů nemělo v konečném důsledku přímý vliv na dosažení stanoveného účelu poskytnuté dotace, dotovaný projekt slouží svému účelu a z toho důvodu se odvod za porušení rozpočtové kázně stanovuje ve výši 3% z poskytnuté částky dotace.

Na uvedený výsledek kontrolního zjištění reagoval žalobce dne 16. 6. 2015 vyjádřením, v němž zastává názor, že jediným relevantním termínem z hlediska posouzení dodržení podmínek u poskytnuté dotace je termín stanovený Evropskou komisí pro způsobilost výdajů projektu, který byl dodatkem EK prodloužen na 31. 12. 2011. Žalobce dále konstatuje, že se správce daně nezabýval směrnicí Ministerstva životního prostředí č. 11/2004 ze dne 18. 11. 2004, o implementaci projektů Fondu soudržnosti (dále jen „směrnice MŽP“), která upravuje postup Ministerstva životního prostředí jako zprostředkujícího subjektu Fondu soudržnosti a Státního fondu životního prostředí ČR jako realizačního orgánu Fondu soudržnosti při implementaci projektů financovaných z Fondu soudržnosti. Podle článku 7 odst. 3 směrnice MŽP poskytuje Státní fond životního prostředí Pokračování
- 7 -
50Af 3/2016

ČR podporu na základě rozhodnutí ministra ŽP (v tomto případě se jednalo o rozhodnutí o poskytnutí dotace) a platnost takového rozhodnutí je podmíněna schválením projektu Evropskou komisí. Dle žalobce měla být změna rozhodnutí EK v podobě dodatku EK promítnuta do rozhodnutí o poskytnutí dotace a skutečnost, že se tak nestalo, nemůže být přičítána k tíži žalobce. Povinnost provést změnu rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů stanovila vyhláška Ministerstva financí ze dne 19. 1. 2001, č. 40/2001 o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku.

Dne 8. 7. 2015 byla s žalobcem projednána zpráva o daňové kontrole č. j. 857176/14/2200-31472-305925, která mu byla téhož dne předána. Následně dne 18. 7. 2015 převzal žalobce platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně č. j. 1544996/15/2200-31472-305916, kterým správce daně žalobci vyměřil odvod do Národního fondu ve výši 5.750.260,- Kč, neboť žalobce nedokončil dílčí stavby projektu do data stanoveného v rozhodnutí EK a tudíž nebyly dodrženy podmínky, za kterých byly žalobci poskytnuty prostředky z Fondu soudržnosti.

Dne 11. 8. 2015 podal žalobce proti uvedenému platebnímu výměru odvolání, v němž jsou obsaženy obdobné námitky jako v nyní uplatněné žalobě. O odvolání bylo rozhodnuto prostřednictvím napadeného rozhodnutí. V odůvodnění se uvádějí zjištění finančního orgánu o tom, v čem spočívá porušení rozpočtové kázně a reaguje se na jednotlivé odvolací námitky. Odkazuje se na předpisy upravující neoprávněné použití peněžních prostředků poskytnutých ze Státního fondu a postup žalobce je podřaditelný porušení rozpočtové kázně. Neoprávněné použití peněžních prostředků stíhá povinnost tyto prostředky vrátit.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Předmětem řízení je přezkum rozhodnutí, jímž byla žalobci uložena povinnost uhradit odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3% z celkové výše dotace poskytnuté Evropskou komisí. Rozpočtová kázeň byla podle prvostupňového rozhodnutí porušena žalobcem tím, že ve lhůtě stanovené v rozhodnutí EK žalobce nepředložil kolaudační rozhodnutí u šesti dílčích staveb projektu, resp. že žalobce nesplnil termín dokončení stavby projektu. Nesplněním termínu dokončení akce u šesti dílčích staveb mělo dojít ze strany žalobce k neoprávněnému použití peněžních prostředků poskytnutých ze strukturálních fondů ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech a toto jednání bylo finančními orgány podřazeno porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

Podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech se porušením rozpočtové kázně rozumí neoprávněné použití nebo zadržení prostředků poskytnutých mimo jiné ze státního fondu, v souzené věci ze Státního fondu životního prostředí ČR.

Zákon o rozpočtových pravidlech v § 3 písm. e) stanoví, že se pro účely tohoto zákona rozumí neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty, porušení účelu nebo podmínek, za kterých byly prostředky zařazeny do státního rozpočtu nebo Pokračování
- 8 -
50Af 3/2016

přesunuty rozpočtovým opatřením a v rozporu se stanoveným účelem nebo podmínkami vydány; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity.

Podle § 44a odst. 3 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném v době vydání napadených rozhodnutí je fyzická osoba nebo právnická osoba jiná než stát, která porušila rozpočtovou kázeň, povinna provést prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu, jestliže porušila rozpočtovou kázeň podle § 44 odst. 1 písm. b) tím, že neoprávněně použila nebo zadržela peněžní prostředky podle § 44 odst. 2 písm. b).

Podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném v době vydání napadených rozhodnutí činí odvod za porušení rozpočtové kázně v ostatních případech částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň.

Za neoprávněné použití peněžních prostředků je třeba považovat vynaložení peněžních prostředků, které je v rozporu nejen s podmínkami vážícími se k deklarovanému a schválenému účelu, ale které je v rozporu s dalšími podmínkami stanovenými právním předpisem, smlouvou, dohodou o poskytnutí dotace, nebo jako v nyní řešeném případě rozhodnutím o poskytnutí dotace, na jehož základě byla dotace žalobci poskytnuta. Nedílnou součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace tvoří Podmínky. Mezi účastníky je sporná právě otázka, zda byly dodrženy Podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace, které navazuje na rozhodnutí EK (jak se uvádí v oddílu D Podmínek poskytnutí dotace).

Podle rozhodnutí o poskytnutí dotace byl žalobce, mimo jiné, povinen zabezpečit dokončení projektu do 30. 11. 2010 a předložit návrh závěrečné zprávy Státnímu fondu životního prostředí ČR do 28. 2. 2011. Současně byl žalobce podle oddílu B bodu h) Podmínek povinen bez zbytečného odkladu požádat Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí ČR o změnu rozhodnutí v případě, že by nemělo dojít ke splnění povinností stanovených rozhodnutím o poskytnutí dotace. Nesplnění kterékoliv z podmínek uvedených v oddílu A Podmínek bude důvodem pro provedení odvodu v celkové výši poskytnuté dotace.

Oddíl A bod e) Podmínek stanoví, že akce bude dokončena do 30. 11. 2010 a současně uvádí, co se považuje za termín dokončení akce. Jak vyplývá ze správního spisu, žalobce požádal prostřednictvím „formuláře Fondu soudržnosti pro návrh změny“ o změnu dokončení termínu výstavby, jejíž pozdější dokončení bylo plánováno na 30. 9. 2011 a společně s tím žalobce požádal o schválení prodloužení termínu uznatelnosti výdajů do 31. 12. 2011. Komise následně přijala dodatek EK, kterým byly patřičné články rozhodnutí EK změněny v souladu s žalobcem navrhovanou úpravou. Změna rozhodnutí EK se však žádným způsobem nepromítla do změny rozhodnutí o poskytnutí dotace, které nadále stanovovalo termín realizace akce – projektu na 30. 11. 2010. Nutno podotknout, že toto datum nikterak nekoresponduje s datem dokončení výstavby projektu stanoveným v původním rozhodnutí EK, tedy 31. 12. 2009. Lze předpokládat, že Ministerstvo životního prostředí ponechávalo časový rozestup mezi skutečným dokončením výstavby, které bylo stanoveno rozpisem práce v rozhodnutí EK na 31. 12. 2009 a uvedením stavby do provozu, resp. zkolaudováním celého projektu. Je tak pro soud zcela nelogické, že nový termín pro dokončení projektu, stanovený v dodatku EK, nebyl reflektován do změny rozhodnutí o poskytnutí dotace. Krajský soud toto „administrativní pochybení“ považuje za poškození práv a legitimního očekávání žalobce. Žalobci byla změna termínu povolena na základě dodatku EK a je nesprávné, aby správní orgán v rozhodnutí, které vychází z rozhodnutí Evropské komise, opomenul tuto změnu Pokračování
- 9 -
50Af 3/2016

zakomponovat. Otázkou tedy zůstává, jaké datum by bylo ve změně rozhodnutí o poskytnutí dotace stanoveno pro realizaci projektu, když v případě rozhodnutí EK a původního rozhodnutí o poskytnutí dotace předpokládalo Ministerstvo životního prostředí jedenáctiměsíční časový rozestup mezi dokončením výstavby podle rozhodnutí EK a samotnou realizací projektu. Je totiž zřejmé, že termín dokončení výstavby má předcházet termínu realizace akce, který již předpokládá uvedení projektu do provozu.

Krajský soud dále prověřil kolaudační souhlasy, které byly podle žalovaného dodány po termínu dokončení akce stanoveném v rozhodnutí o poskytnutí dotace. V kolaudačním souhlasu ze dne 28. 11. 2011, č. j. METAB 57675/2011/OŽP/Ba se podává, že žalobce doložil protokol o předání a převzetí dokončeného díla ze dne 31. 8. 2011. Není tedy pochyb, že dílčí stavba, k níž se kolaudační souhlas váže, byla dokončena dne 31. 8. 2011, tedy celý měsíc před termínem k dokončení výstavby stanoveným v Dodatku EK. Totéž se podává i z kolaudačního souhlasu ze dne 28. 11. 2011, č. j. METAB 57765/2011/OŽP/Ba. U zbylých čtyř kolaudačních souhlasů není uvedeno datum předání dokončené stavby, nicméně všechny byly vydány před termínem způsobilosti výdajů.

S přihlédnutím k výše uvedenému, zejména k faktu, že MŽP nereflektovalo změnu Rozhodnutí EK, má krajský soud za to, že závěr žalovaného a správce daně o porušení oddílu A bodu e) Podmínek, je nesprávný. Žalovaným uváděné „administrativní pochybení“ spočívající v nereflektování změny termínu pro dokončení výstavby projektu, nemůže být přičítáno k tíži žalobce, obzvláště pak za situace, kdy projekt zcela splnil účel poskytnutí dotace a navíc se jedná o veřejně prospěšné dílo. K tomu krajský soud odkazuje na závěr Nejvyššího správního soudu, uvedený v rozsudku ze dne 11. 11. 2010, č. j. 1 Afs 77/2010 – 81, který se sice váže na zřízení společensky účelného pracovního místa, krajský soud ale zastává názor, že závěr NSS v tomto rozsudku obsažený, je plně aplikovatelný na nyní řešenou situaci. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku vyslovil, že: „rozhoduje-li finanční orgán o porušení rozpočtové kázně žalobcem (fyzickou nebo právnickou osobou jinou než stát) podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ke kterému mělo dojít neoprávněným použitím nebo zadržením peněžních prostředků poskytnutých žalobci úřadem práce na základě dohody o zřízení společensky účelného pracovního místa, pak je povinností finančních orgánů zvažovat také to, zda jsou ujednání obsažená v dohodě o poskytnutí příspěvku dostatečně jasná a srozumitelná a zda nedošlo k porušení těchto ujednání v důsledku neposkytnutí patřičné součinnosti ze strany úřadu práce. Nelze připustit postihování žalobce za nedodržení určité zákonné povinnosti, které bylo zapříčiněno orgány veřejné moci (ať již jejich aktivní činností, nebo naopak nečinností).“

Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu lze dojít k jednoznačnému závěru ohledně určení porušení rozpočtové kázně a neoprávněnosti použití peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. A sice již v rozsudku ze dne 12. 8. 2004, č. j. 2 Afs 11/2004 – 73 Nejvyšší správní soud konstatoval, že „sankční odvod je třeba spojovat nikoliv s jakýmkoliv porušením rozpočtových pravidel, ale jen s použitím prostředků na jiný účel, v důsledku čehož prostředky státního rozpočtu nejsou v dané době užity k účelu, ke kterému byly určeny. Sankce je tedy třeba spojovat jen s odnětím rozpočtových prostředků stanovenému účelu. Je tak nerozhodné, že zákon nerozlišuje přechodné a trvalé neoprávněné použití rozpočtových prostředků, rozhodný je důsledek nakládání s prostředky, tedy zda jsou tímto nakládáním spotřebovány k jinému účelu a tím vyloučeno jejich vynaložení k účelu závazně určenému.“

Pokračování
- 10 -
50Af 3/2016

V rozsudku ze dne 16. 7. 2008, č. j. 9 Afs 202/2007 - 68 NSS judikoval, že „při hodnocení neurčitého pojmu „neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků“ je nutné, krom jiného, vycházet z účelu poskytnutých veřejných prostředků a jeho naplnění. Z tohoto vyplývá, že nikoliv každé porušení příslušné povinnosti je zároveň neoprávněné použití prostředků a jako takové musí být vráceno zpět do veřejného rozpočtu.“ V rozsudku ze dne 25. 6. 2008, č. j. 9 Afs 1/2008 – 45 NSS vyslovil, že „Sankční odvod je třeba vždy spojovat jen s neoprávněným nakládáním s finančními prostředky státu a jeho uložení nemůže být postaveno na ryze formalistickém přístupu, bez ohledu na skutečný stav věci. Klíčovou pro posouzení věci je tak skutečnost, zda daňový subjekt poskytnuté prostředky použil na úhradu nákladů přímo souvisejících s financováním podporovaného projektu.“ Pro úplnost krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2014, č. j. 4 As 117/2014 – 39, ve kterém NSS vyslovil, že: „Pochybení spočívající v opožděné úhradě faktury dodavatele ... neohrozilo a ani nemohlo ohrozit veřejný zájem na účelném využívání prostředků ze státního rozpočtu. Smysl právní úpravy poskytování dotací z veřejných rozpočtů, kterým je jejich řádné využití výhradně na zamýšlený účel v souladu s obecně prospěšným zájmem tak byl naplněn.“ (všechny rozsudky jsou dostupné na www.nssoud.cz).

K výše uvedenému je třeba konstatovat, že finanční orgány aplikovaly ustanovení § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech ve spojení s § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona příliš formalisticky a striktně. Termín realizace akce stanovený v rozhodnutí o poskytnutí dotace nelze v daném případě posuzovat jako relevantní, neboť do rozhodnutí nebyla promítnuta změna Rozhodnutí EK zakotvená v Dodatku EK. Termín pro dokončení výstavby stanovený Dodatkem EK je pak třeba vykládat v materiálním smyslu jako termín pro dokončení samotných stavebních prací. I kdyby došlo k opoždění s dokončením stavebních prací u šesti dílčích staveb, nelze cca dvouměsíční zpoždění s vydáním kolaudačních souhlasů považovat za porušení rozpočtové kázně ve smyslu zákona o rozpočtových pravidlech. Žalobce poskytnutou dotaci nezadržel, ani nepoužil prostředky ze státního fondu neoprávněně, naopak tyto prostředky použil řádně na stanovaný účel. Výdej peněžních prostředku byl zcela v souladu s účelem jejich poskytnutí a výsledkem dotační akce byla řádná realizace projektu, který je veřejně prospěšnou stavbou a plně slouží stanovenému cíli. Vzhledem ke skutečnosti, že účelu dotace bylo dosaženo, nemělo dodání dílčích kolaudačních souhlasů po stanoveném termínu sebemenší vliv na cíl, jenž byl poskytnutím dotace sledován, shledal krajský soud, že se nemůže ze strany žalobce jednat o kvalifikované porušení rozpočtové kázně, které by zakládalo důvod pro odvod poskytnutých finančních prostředků zpět do veřejného fondu či státního rozpočtu. I kdyby žalovaný prokázal, že skutečně nebyly dodrženy veškeré podmínky zakládající povinnosti žalobce, což se dle soudu nestalo, ze strany žalobce nedošlo k neoprávněnému použití finančních prostředků ve smyslu zákona o rozpočtových pravidlech.

Nejvyšší správní soud v již zmiňovaném rozsudku ze dne 10. 10. 2014, č. j. 4 As 117/2014 – 39 vyslovil názor, s nímž se krajský soud plně ztotožňuje, a sice že: „smyslem právní úpravy poskytování dotací z veřejných rozpočtů je jejich řádné využití výhradně na zamýšlený účel v souladu s obecně prospěšným zájmem. Při výkladu jednotlivých konkrétních ustanovení pak je třeba mít tento smysl neustále na paměti a přihlížet k němu. Poměřování rozsahu a míry závažnosti porušení stanovených podmínek smyslem a účelem dotace nejde nad rámec zákona o rozpočtových pravidlech, ani se nejedná o odchýlení od zákonem předepsaných pravidel, jak namítá stěžovatel v kasační stížnosti ale je nezbytně nutné pro ústavněkonformní, rozumnou a proporcionální aplikaci tohoto zákona.“

Pokračování
- 11 -
50Af 3/2016

Závěrem je tak nutno konstatovat, že v posuzované věci nemohlo dojít k neoprávněnému použití nebo zadržení peněžních prostředků, obzvláště pak po materiální stránce, neboť žalobce použil poskytnutou dotaci zcela v souladu s jejím účelem, kterým byla realizace veřejně prospěšného projektu. Žalovaný, vědom si této skutečnosti, ji zohlednil pouze co do výše odvodu za porušení rozpočtové kázně s odkazem na princip proporcionality, ale s tímto závěrem žalovaného se krajský soud neztotožnil. Evropská komise, stejně jako Ministerstvo životního prostředí, neshledaly porušení zákona o rozpočtových pravidlech, ani Rozhodnutí EK včetně Dodatku EK a rozhodnutí o poskytnutí dotace, když konstatovaly, že poskytnuté prostředky byly použity v souladu s podmínkami stanovenými poskytovatelem dotace a účel poskytnutí dotace byl beze zbytku naplněn. Krajský soud má s ohledem na výše uvedené za to, že v nyní řešené věci nebyl dán důvod pro vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech. Žalobce se nedopustil porušení zákona o rozpočtových pravidlech a jeho ustanovení § 44 odst. 1 písm. b).

Soud uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.000 Kč a odměnou advokáta.

Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby á 3.100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6.200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů á 300 Kč za dva úkony právní služby, celkem v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, přistoupil krajský soud ke zvýšení odměny o tuto daň, a to ve výši 1 428 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11.228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Pokračování
- 12 -
50Af 3/2016

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. března 2017

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v. r.

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru