Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

50 A 9/2017 - 99Rozsudek KSCB ze dne 30.08.2017

Prejudikatura

5 As 105/2008 - 135

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 312/2017

přidejte vlastní popisek

50A 9/2017 - 99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce R.D. , bytem X, zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem, se sídlem České Budějovice, Dr. Bureše 1185/1, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U zimního stadionu 1952/2, za účasti I. E.ON Distribuce, a.s. se sídlem České Budějovice, F. A. Gerstnera 2151/6, zast. Mgr. Františkem Klímou, advokátem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, II. M.Č, bytem X, zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem, se sídlem České Budějovice, Dr. Bureše 1185/1 a III. M.Č., bytem X, zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem, se sídlem České Budějovice, Dr. Bureše 1185/1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2017, čj. KUJCK 1178/2017, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Pokračování
- 2 -
50A 9/2017

Žalobce se žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí (veřejné vyhlášky), jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 15. 8. 2016 čj. SU/7041/2014-78 vydaného Magistrátem města České Budějovice, stavebním úřadem, jehož výrokem nebylo s odkazem na ustanovení § 129 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění předpisů účinných do 31. 12. 2012, nařízeno odstranit stavbu : VTL plynovod Nové Vráto – Jivno na pozemcích specifikovaných v uvedeném rozhodnutí, jejímž vlastníkem je E.ON Distribuce, a.s. ze sídlem v Českých Budějovicích. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Žalobce v žalobě popsal průběh řízení před stavebním úřadem, zejména odkázal na povinnost správního orgánu rozhodnout ve lhůtě stanovené správním řádem, a to bez zbytečného odkladu, ve lhůtě 30 dnů. Stavebník za 4 roky, tedy po uplynutí všech lhůt, nepředložil žádost o dodatečné povolení stavby, proto bylo povinností stavebního úřadu neprodleně nařídit odstranění stavby. Jestliže tak neučinil a byl opakovaně nečinný, žalobce tak omezil v jeho právech, což mělo zásadní vliv na rozhodnutí ve věci. Postupem správního orgánu byl žalobce zkrácen na svých právech a rovněž tak bylo zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces a do jeho vlastnického práva.

Žalobce namítá, že v rámci řízení nebylo prokázáno vlastnické právo E.ON Distribuce k předmětné přípojce, nebyl předložen žádný doklad o nabytí vlastnictví či právní nástupnictví po stavebníkovi. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na to, že stavební úřad i žalovaný neprovedli jím navržený důkaz, a to vyžádat od společnosti Wienerberger zprávu, zda, kdy a na koho byla převedeno vlastnické právo ke stavbě : VTL přípojka plynu pro Jihočeské cihelny Jivno povolené stavebním povolením, vydaným odborem výstavby Městského úřadu Rudolfov pod čj. Výst. 117/91-Vo dne 4. 3. 1991. Tento důkaz požaduje, aby byl ze strany soudu vyžádán. Žalobce proto namítá neprokázání vlastnického práva ke stavbě, neboť v daném případě stavebník nikdy právo stavby k pozemku žalobce neprokázal. Proto i nejen pro neexistující stavební povolení se jedná o stavbu nepovolenou a neoprávněnou. Z tohoto důvodu byl i důvod nařídit odstranění stavby.

Podle žalobce je napadené rozhodnutí, včetně prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu, v rozporu s právními předpisy, a to s § 2 odst. 1, § 3, 6, 7, 27, 71 a 89 odst. 2 s.ř.s. ve spojení s § 58 odst. 2, § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/176 Sb., ve spojení s § 190 zákona č. 350/20013 Sb., článek 1, článek 2, článek 3 odst. 3, článek 3 a 4 zákona č. 1/93 Sb., článek 1, článek 2 odst. 2, článek 4 a článek 11 odst. 1, usnesení 2/93 sb. a článku 1 dodatkového protokolu k článku 1 dodatkového protokolu k zákonu č. 209/92 Sb. Podle žalobce je zjištěný skutkový stav, zejména v otázce vlastnictví plynovodu a zákonného věcného břemene v rozporu s důkazy. Podle žalobce stavební úřad jedná jako s hlavním účastníkem řízení s někým, kdo jím není. Stavební úřad rovněž nepostupoval bez zbytečných průtahů a jeho rozhodnutí je obsahově i formálně v rozporu se zákonem. Rozhodnutí je nesprávné zejména proto, že na základě nepravdivého prohlášení ve formě notářského zápisu a ústního prohlášení dospěl stavební úřad k závěru o vlastnictví plynovodu a rovněž tak dospěl k nesprávnému závěru, že E.ONu svědčí zákonné věcné břemeno.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Stavební úřad oznámil zahájení řízení o odstranění stavby opatřením ze dne 6. 12. 2012. Řízení o odstranění stavby bylo tedy zahájeno za účinnosti stavebního zákona ve znění do 31. 12. 2012 a jedná se o zcela samostatné řízení. Argumentace zněním § 88 stavebního zákona z roku 1976, proto není namístě. Nevydání rozhodnutí ve lhůtě podle § 71 odst. 3 správního řádu nemůže způsobit Pokračování
- 3 -
50A 9/2017

nezákonnost rozhodnutí. Stavební úřad postupoval správně, jestliže vydal rozhodnutí, kterým nenařídil odstranění stavby. V daném případě se jedná o stavbu, pro kterou existuje územní rozhodnutí a kolaudační rozhodnutí. V současné době lze stavbu plynovodu provést na základě územního projednání, jelikož taková stavba již ohlášení ani stavební povolení nevyžaduje, pouze její následné užívání a případné povolení odstranění podléhá režimu stavebního zákona. Neexistence stavebního povolení je tedy bez významu. Jestliže není právní důvod pro to, aby mohlo být vedeno řízení o odstranění stavby, respektive, aby bylo možno rozhodnout o jejím odstranění, nelze zahájené řízení zastavit, ale je nutno vydat rozhodnutí ve věci. Nejedná-li se o stavbu, ohledně které může být vedeno řízení o jejím odstranění, nemůže být vedeno řízení o jejím dodatečném povolení. V souvislosti s tím žalovaný odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí. Námitka neprokázání vlastnického práva ke stavbě je rovněž nedůvodná, neboť není pochyb o tom, že vlastníkem stavby je E.ON Distribuce, a. s., o čemž svědčí listiny založené ve správním spisu. E.ON Distribuce, a.s., která je účastníkem řízení podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu, je osobou, které se v řízení vedeném z moci úřední ukládá povinnost námitky zpochybňující vlastnictví nevznesla. V řízení o nařízení odstranění stavby žalobci nepřísluší žalobní námitka zpochybňující vlastnictví stavby pro neexistenci přímého dotčení na svých právech nebo povinnostech. Proto je zcela irelevantní provedení důkazu navrženého žalobcem. Pro řízení o nařízení odstranění stavby je otázka existence či neexistence věcného či jiného práva provést stavbu zcela bez významu. Oprávnění provést stavbu se prokazuje v řízení na žádost, tedy až v případném řízení o dodatečném povolení stavby.

Zúčastněná osoba E.ON Distribuce a.s. navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta, jestliže pro předmětnou stavbu existuje pravomocné územní rozhodnutí a pravomocné kolaudační rozhodnutí, kdy v současné době již ohlášení ani stavební povolení pro takovou stavbu zákon nevyžaduje. Proto žalovaný a rovněž tak i prvostupňový správní orgán správně nenařídil odstranění předmětné stavby.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Stavební úřad vydal dne 21. 7. 1989 k návrhu Jihočeských cihelen, národního podniku, České Budějovice územní rozhodnutí ohledně vysokotlaké přípojky plynu pro Jihočeské cihelny závod Jivno. Stavební povolení ohledně uvedené stavby bylo vydáno dne 4. 3. 1991. Kolaudační rozhodnutí, kterým bylo povoleno užívání předmětné stavby, bylo vydáno stavebním úřadem dne 25. 5. 1992. Žalobce podal dne 20. 4. 2010 proti stavebnímu povolení odvolání, které bylo zamítnuto jako opožděné. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou, o které bylo rozhodnuto Krajským soudem v Českých Budějovicích rozsudkem čj. 10A 45/2010-46 ze dne 22. 9. 2010 tak, že žaloba byla zamítnuta. Na základě kasační stížnosti byl rozsudkem Nejvyššího správního soudu citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušen a následně krajským soudem bylo rozhodnutí krajského úřadu rovněž zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, neboť odvolání nebylo možno posoudit jako opožděné, a proto bylo nutno o něm věcně rozhodnout. Krajský úřad přezkoumal napadené stavební povolení ze dne 4. 3. 1991 v celém rozsahu a v důsledku zjištěných vad napadené stavební povolení rozhodnutím ze dne 6. 2. 2012 žalovaný zrušil a věc vrátil k novému projednání. Z důvodu, že stavební zákon účinný do 31. 12. 2012, dle tehdy platné právní úpravy, nepřipouštěl stavbu již provedenou projednávat ve stavebním řízení, Městský úřad Rudolfov rozhodnutím ze dne 3. 7. 2012, stavební řízení zastavil s tím, že stavba bude následně projednána postupem podle § 129 stavebního zákona. Následně stavební úřad zahájil řízení o nařízení odstranění předmětné stavby, a to opatřením ze dne 6. 12. 2012. Na den 11. 1. 2013 bylo nařízeno ústní jednání spojené s ohledáním na místě samém, kde účastníci Pokračování
- 4 -
50A 9/2017

měli možnost uplatnit své námitky, a to nejpozději při ústním jednání. Žalobce požadoval odstranění předmětné stavby.

Dne 20. 2. 2013 stavební úřad při Městském úřadu Rudolfov vydal ohledně předmětné stavby - VTL přípojka plynu pro Jihočeské cihelny závod Jivno na pozemcích v katastrálním území Adamov u Českých Budějovic, Hůry, Rudolfov u Českých Budějovic a Vráto, jejímž vlastníkem je společnost E.ON Distribuce, a.s. rozhodnutí, kterým nenařídil vlastníkovi stavby její odstranění a řízení o odstranění stavby zahájené z moci úřední dne 6. 12. 2012 zastavil a současně s tím rozhodl o námitkách účastníků řízení. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a vyslovil i námitku podjatosti proti pracovníkům odboru výstavby Městského úřadu Rudolfov. Tajemník Městského úřadu Rudolfov rozhodl usnesením ze dne 10. 4. 2013 o vyloučení všech úředníků odboru výstavby z projednávání a rozhodování v řízení o odstranění předmětné stavby. Na základě odvolání žalobce krajský úřad napadené rozhodnutí zrušil rozhodnutím ze dne 29. 7. 2013. Toto rozhodnutí bylo napadeno žalobou, která byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2014 odmítnuta. Žalobce opakovaně poukazoval na průtahy v řízení. Žalovaný usnesením ze dne 18. 6. 2014 rozhodl, že se předmětná věc odnímá Městskému úřadu Rudolfov, neboť není předmětný stavební úřad způsobilý věc projednat a současně byl Magistrát města České Budějovice pověřen v dané věci dále jednat. Proti tomuto rozhodnutí si žalobce podal odvolání, o kterém bylo rozhodnuto dne 17. 10. 2014 Ministerstvem pro místní rozvoj tak, že odvolání bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobcem byla rovněž namítána nečinnost stavebního úřadu, nadřízený správní orgán vydal příkaz k jejímu odstranění dne 11. 2. 2015. Rovněž byla žalobcem podána žaloba na nečinnost, která následně byla vzata zpět, proto bylo řízení usnesením krajského soudu ze dne 7. 4. 2015 zastaveno.

Stavební úřad vydal dne 12. 3. 2015 rozhodnutí, kterým nenařídil odstranění předmětné stavby. Žalobce se rovněž proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě odvolal. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 8. 2015 napadené rozhodnutí zrušil.

Stavební úřad v rozhodnutí, kterým nenařídil odstranit předmětnou stavbu, v odůvodnění uvedl, že jelikož v průběhu řízení došlo ke změně stavebního zákona, podle jehož ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) bod 6 vedení distribuční soustavy plynu již nevyžadují ani stavební povolení, ani ohlášení, a proto dospěl k závěru, že pokud pro předmětnou stavbu existuje územní rozhodnutí o jejím umístění a kolaudační rozhodnutí, jsou tato rozhodnutí v současné době zcela postačující, aby nebylo na předmětnou stavbu pohlíženo, jako na černou stavbu a její dodatečná legalizace se stala bezpředmětnou. Stavební úřad vymezil a aktualizoval okruh účastníků řízení, řádně vyrozuměl účastníky řízení o pokračování řízení a před vydáním rozhodnutí ve věci je vyzval, aby se seznámili se všemi shromážděnými podklady a vyjádřili se k nim.

Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno s odůvodněním, že ze správních spisů vyplývá, že za účinnosti stavebního zákona z roku 1976 bylo vydáno Stavebním úřadem v Rudolfově územní rozhodnutí pro stavbu plynovodu, kdy stavba byla následně povolena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 4. 3. 1991 a její užívání bylo povoleno i kolaudačním rozhodnutím ze dne 21. 5. 1992. V daném případě nebyly splněny podmínky pro nařízení odstranění stavby, jestliže pro předmětnou stavu existuje územní rozhodnutí i kolaudační rozhodnutí a dle současné právní úpravy lze stavbu plynovodu provést na základě územního projednání, tedy stavba nevyžaduje ohlášení ani stavební povolení. Proto je neexistence stavebního povolení zcela bez významu. Není proto důvod pro Pokračování
- 5 -
50A 9/2017

vedení řízení o odstranění stavby, proto bylo vydáno rozhodnutí ve věci, že se nenařizuje odstranění stavby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

Předmětem soudního řízení je, zda bylo napadeným rozhodnutím žalovaného po právu rozhodnuto, že se nenařizuje odstranit stavbu -VTL Plynovod Nové Vráto Jivno na pozemcích specifikovaných v předmětném rozhodnutí, v případě, kdy řízení o odstranění stavby bylo zahájeno za účinnosti stavebního zákona ve znění do 31. 12. 2012 a dle právní úpravy učinné od 1. 1. 2013, již není nutné stavební povolení pro uvedenou stavbu.

Dne 21. 7. 1989 bylo vydáno územní rozhodnutí ohledně umístění VTL přípojky plynu, která byla mimo jiné umístěna i na pozemku žalobce. Dne 4. 3. 1991 pod čj. Výst. 117/1991-Vo bylo vydáno stavební povolení ohledně VTL přípojky plynu. Trvalé užívání VTL přípojky plynu bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím ze dne 21. 5. 1992. Žalobce byl opomenutým účastníkem stavebního řízení, a proto jím podané odvolání proti stavebnímu povolení ze dne 4. 3. 1991 nebylo odvoláním opožděným, proto odvolacím správním orgánem muselo být o jeho odvolání proti stavebnímu povolení rozhodnuto. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 2. 2012 stavební povolení zrušil, přičemž zavázal odbor výstavby Městského úřadu Rudolfov projednat VTL přípojku plynu v řízení o odstranění stavby, neboť jde o stavbu již provedenou, ale pravomocně nepovolenou. Žalovaný usnesením ze dne 18. 6. 2014 odňal projednání a rozhodnutí ve věci VTL přípojky plynu stavebnímu úřadu Rudolfov a projednáním a rozhodnutím byl pověřen stavební úřad Magistrátu města České Budějovice. Dne 12. 3. 2015 stavební úřad České Budějovice rozhodl, že se VTL plynovod nenařizuje odstranit, a to s odkazem na § 103 odst. 1 bod 6, písm. e) stavebního zákona. Žalovaný odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Se závěrem žalovaného se soud zcela ztotožňuje, a to z následujících důvodů.

V daném případě je rozhodné, že stavební řízení o povolení VTL přípojky plynu bylo vydáno dle stavebního zákona z roku 1976. Řízení o odstranění stavby bylo zahájeno dle právní úpravy stavebního zákona účinného do 31. 12. 2012, jestliže opatření o zahájení řízení bylo vydáno dne 6. 12. 2012. V souvislosti s tím soud poznamenává, že dle stavebního zákona účinného do 31. 12. 2012 bylo podmíněno umístění a provedení stavby VTL plynovodu vydáním územního rozhodnutí o umístění stavby a vydáním stavebního povolení. Dle stavebního zákona účinném od 1. 1. 2013 distribuční soustava plynu vyžaduje pouze rozhodnutí stavebního úřadu o umístění v podobě územního souhlasu (§ 96 odst. 2 písm. a stavebního zákona), územního rozhodnutí (§ 84 stavebního zákona). Z § 103 odst. 1 písm. e) bodu 6 stavebního zákona vyplývá, že výstavba VTL plynovodu nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení. Předmětná VTL přípojka plynu se stala součástí distribuční soustavy VTL plynu, byla umístěna na základě územního rozhodnutí ze dne 21. 7. 1981. Z uvedeného je zřejmé, že v průběhu řízení o odstranění VTL plynovodu došlo ke změně právní úpravy, přičemž podle stávající právní úpravy stavebního zákona již není podmíněno provedení VTL plynovodu opatřením ani rozhodnutím stavebního úřadu. Z toho plyne závěr, že novela stavebního zákona s účinností od 1. 1. 2013 stanovila, že k provedení uvedené stavby není potřeba žádné rozhodnutí ani opatření stavebního úřadu. Jestliže tedy v daném případě bylo zahájeno řízení o odstranění VTL plynovodu dle právní úpravy stavebního zákona účinné do 31. 12. 2012. Pak je nutno v daném případě postupovat dle § 190 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, proto soud považuje za správné rozhodnutí – výrok, dle kterého správní orgán odstranění stavby nenařídil.

Pokračování
- 6 -
50A 9/2017

Žalovaný proto dospěl ke správnému závěru, že v daném případě nebyly s odkazem na shora citované zákonné ustanovení splněny zákonné podmínky pro odstranění stavby ve smyslu § 129 stavebního zákona, jestliže se jedná o stavbu distribuční soustavy v plynárenství, která nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení dle § 103 odst. 1 písm. e) bod 6 stavebního zákona.

Soud poznamenává, že řízení o nařízení odstranění stavby je zcela samostatným řízením, které bylo zahájeno z moci úřední a nelze je proto spojovat s původním stavebním řízením, které bylo zahájeno v roce 1991. K zahájení řízení o odstranění stavby došlo v roce 2012, a to za účinnosti zákona č. 183/26 Sb., který nabyl účinnosti k 1. 1. 2007. Proto nelze přechodné ustanovení § 190 aplikovat, neboť se týká řízení zahájených před 1. 1. 2007. Správně proto žalovaný řízení o nařízení odstranění stavby projednal dle právní úpravy účinné po 1. 1. 2007.

Jestliže není zákonný důvod pro vydání stavebního povolení, a proto bylo v řízení o odstranění této stavby rozhodnuto tak, že se odstranění nenařizuje, pak zcela nedůvodná je námitka žalobce ohledně věcného břemene a že se žalovaný nezabýval tím, kdo je vlastníkem stavby. V rámci řízení o odstranění stavby, kdy není dán důvod pro to, aby bylo rozhodnuto o jejím odstranění, pak je zcela irelevantní žalobní námitka zpochybňující vlastnictví stavby. Jestliže nebylo nařízeno odstranění předmětné stavby, je zcela irelevantní, kdo je vlastníkem stavby, soud proto nevyhověl návrhu žalobce na doplnění dokazování ohledně prokázání vlastnického práva k předmětné stavbě.

Soud poznamenává, že vlastníkem předmětné stavby je E.ON Distribuce a.s., což vyplývá z listin zajištěných v rámci předmětného řízení, přičemž i E.ON Distribuce a.s., která byla účastníkem řízení ani námitku, že by nebyla vlastníkem předmětné nemovitosti, nevznesla, tak není pochyb o tom, že VTL plynovod Nové Vráto Jivno je ve vlastnictví E.ON Distribuce a.s., která předmětný plynovod provozuje jako součást distribuční soustavy. Rovněž soud odkazuje na řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23C 238/2012, ve kterém žalobce se domáhal vůči společnosti E.ON Distribuce a.s. vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s užíváním předmětného plynovodu v rámci kterého byla řešena otázka, kdo je vlastníkem předmětného plynovodu. V rámci tohoto řízení vyplynulo, že vlastníkem předmětného plynovodu je E.ON Distribuce a.s. vlastnictví je prokázáno notářským zápisem, který byl sepsán mezi společností E.ON Distribuce a.s. a právním nástupcem původního stavebníka Jihočeské cihelny a.s.

Zcela nedůvodná je námitka ohledně zřízení věcného břemene, a to s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 7Co 720/2015 ze dne 21. 10. 2016, dle něhož zákonné věcné břemeno existuje, došlo k jeho vydržení. V rámci řízení ohledně odstranění předmětné stavby je zcela lichá argumentace věcným břemenem. V řízení o nařízení odstranění stavby je věcné či jiné právo provést stavbu zcela irelevantní, neboť oprávnění provést stavbu by bylo prokazováno až v případném řízení o dodatečném povolení stavby.

Žalobce rovněž namítal nečinnost správních orgánů. Tato námitka byla shledána soudem důvodnou, neboť stavební úřad řízení o odstranění stavby vedl od roku 2012, správní orgány neskončily věc v přiměřeném čase, řízení tedy nebylo vedeno bez zbytečných průtahů. Skutečnost, že rozhodnutí nebylo vydáno ve lhůtě stanovené správním řádem, však nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí.

Pokračování
- 7 -
50A 9/2017

Žalobce namítá, že v daném případě došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 1, § 3, § 6, § 7, § 27, 71 a 89 odst. 2 správního řádu ve spojení s ustanovením § 58 odst. 2, § 88 odst. 1b) zákona č. 50/1976 Sb., i ve spojení s ustanovením § 190 zákona č. 350/2013 Sb., ustanovení článku 1, článku 2, článku 3 odst. 3, článku 3 a 4 zákona č. 1/93 Sb., a článku 1, článku 2 odst. 2, článku 4 a článku 11 odst. 1, usnesení 2/1993 Sb. a článku 1 dodatkového protokolu k zákonu č. 209/92 Sb., aniž je jím v bodě IV. blíže konkretizováno v čem je spatřováno, že napadené rozhodnutí je v rozporu s uvedenými právními předpisy. Soud se proto touto námitkou nemohl zabývat, neboť námitky ohledně porušení shora uvedených zákonných ustanovení nebyly konkretizovány. Postupem správních orgánů nebylo ani zasaženo do vlastnického práva, jestliže bylo postupováno v souladu s právními předpisy uvedenými shora.

Soud proto uzavřel, že námitky žalobce důvodné nejsou, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil. Nebylo ani soudem zjištěno, že by v rámci tohoto řízení náklady řízení nad rámec jeho administrativní činnosti nějaké vznikly.

Zúčastněným osobám nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť jím žádné povinnosti nebyly soudem ukládány. (§ 60 odst. 5 s.ř.s.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Pokračování
- 8 -
50A 9/2017

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 30. srpna 2017

Předsedkyně senátu

Mgr. Helena Nutilová v. r.

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru