Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

50 A 53/2016 - 42Rozsudek KSCB ze dne 12.05.2017

Prejudikatura

4 As 10/2012 - 48


přidejte vlastní popisek

50A 53/2016 - 42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové, v právní věci žalobců: 1) A. B., bytem Č. B., N. S. 1625/43, 2) L. B., bytem Č. B., N. S. 1625/43, zastoupených Mgr. Janem Úlehlou, advokátem společnosti Hájek & Úlehla, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem České Budějovice, Krajinská 224/37, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti I. E.ON Česká republika, s.r.o., se sídlem České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, II. Ing. arch. Bc. M. A., PhD., bytem Č. B., P. 12, zastoupeného Mgr. Františkem Pohankou, advokátem, se sídlem České Budějovice, Riegrova 2668/6c, III. MUDr. K. P. a IV. Z. P., oba bytem H. D. čp. 2218, Č. B., zastoupených Mgr. Lenkou Vachovou, advokátkou, se sídlem České Budějovice, Plav 126, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2016 č.j. KUJCK 139722/2016, sp. zn. OREG/122017/2016/luka, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Zúčastněným osobám se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobci se žalobou doručenou dne 30. prosince 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 24. 5. 2016 č.j. SU/9367/2011-34 a současně uvedené rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobcům nařízeno odstranění stavby rodinného domu, v ulici Ke Střelnici, v Českých Budějovicích na pozemku parc. č. 1894/158 v k.ú. České Budějovice 2 a současně jim byla uložena povinnost předložit Pokračování
- 2 -
50A 53/2016

návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby a stanovení podmínek pro odstranění stavby, včetně lhůty pro předložení návrhu technologického postupu prací a lhůty pro odstranění stavby.

Žalobci namítají neurčitost výroku I. prvoinstančního rozhodnutí co do vymezení stavby a její součástí, tedy v jakém rozsahu a co má být odstraněno. Ve výroku dle žalobců zcela absentuje, kde se má uvedená stavba nacházet. Podle žalobců by mělo být ve výroku uvedeno, na jakém pozemku a v jakém katastrálním území se stavba nachází. Jak výrok I. tak i následující výroky II. a III. rozhodnutí stavebního úřadu jsou uvozeny společnou výrokovou částí, která mimo jiné „hovoří“ o tom, že předmětná stavba byla prováděna bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem nebo v rozporu s ním, ovšem výrok nerozlišuje, které prvky měly být prováděny bez rozhodnutí a které bez opatření stavebního úřadu, nebo které byly prováděny pouze v rozporu s již případně vydaným rozhodnutím nebo opatřením.

Dále žalobci namítají neurčitost výroku II. a III. prvoinstančního rozhodnutí ohledně uložení pouze obecných povinností a podmínek pro odstranění stavby, tedy nedodržení dikce § 130 odst. 1 stavebního zákona. Podle žalobců stavební úřad musí uvést konkrétní podmínky a ne jen obecné povinnosti. V předmětném výroku III. rozhodnutí stavebního úřadu zcela chybí obligatorní uložení povinnosti předložit dokumentaci bouracích prací dle § 17 odst. 3 vyhlášky č. 268/2009 Sb., ve kterém se uvádí, že odstraňování staveb se musí provádět podle předem stanoveného technologického postupu a dokumentace bouracích prací.

Žalobci poukazují na neodstranění nepřezkoumatelnosti odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, které nesplňuje požadavky ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, kdy není zřejmé, zda a z čeho stavební úřad a žalovaný mají za splněné podmínky ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, zejména, že žalobci jsou vlastníky předmětné stavby, že jde o stavbu ve smyslu stavebního zákona, že tato vyžaduje k provádění konkrétní rozhodnutí stavebního úřadu dle konkrétního ustanovení stavebního zákona. Správní orgán tedy nezjišťoval ani neodůvodnil existenci základních skutečností naplňujících ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Z rozhodnutí správních orgánů pak není zřejmé, z čeho bylo vycházeno při rozhodování o tom, že jsou splněny podmínky § 129 odst. 1b) stavebního zákona. V odůvodnění absentuje uvedení příslušných důkazů, z nich provedená skutková zjištění, jejich posouzení konkrétní právní kvalifikace. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.

Žalobci v řízení vznesli námitky, a proto bylo povinností správního orgánu se s těmito námitkami vypořádat a jejich obsah uvést. S námitkami účastníků řízení se nelze vypořádat tím, že bez uvedení jejich obsahu tyto nemohou dle žalovaného mít žádný vliv na výsledek přezkoumávaného řízení, nelze tedy argumentovat ustanovením § 52 správního řádu.

Žalobci dále namítají nedodržení § 69 správního řádu, neboť na rozhodnutí chybí podpis oprávněné úřední osoby a otisk úředního razítka.

Žalobci namítají i nesprávný postup v řízení v souvislosti s námitkou podjatosti, která byla zmíněna v odvolání. Žalovaný se nesprávně procesně vypořádal s námitkou podjatosti, jestliže uvádí, že zde nenastala situace, že by došlo k vyloučení všech úředních osob správního orgánu prvního stupně a tento by tak nebyl způsobilý věc projednat a rozhodnout, když rozhodnutí vydané v neprospěch účastníka není důvodem vyloučení úřední osoby nebo celého správního orgánu. Žalobci mají za to, že námitku podjatosti mohou Pokračování
- 3 -
50A 53/2016

vznést i v průběhu odvolacího řízení. V souvislosti s tím poukazují na rozsudek NSS sp. zn. 7 A 192/2000, dle něhož byla-li vznesena námitka podjatosti proti pracovníkům správního orgánu prvního stupně v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu, má se o této námitce rozhodnout dříve, než se vydá rozhodnutí ve věci samé. Tento postup však nebyl žalovaným dodržen, neboť o námitce podjatosti rozhodl až v rámci napadeného rozhodnutí. Proto se jedná o vadu řízení, která mohla mít za následek vadu rozhodnutí.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Výroková část rozhodnutí stavebního úřadu obsahuje pojmové znaky požadované správním řádem pro tuto část rozhodnutí a je dostatečná, jasná, určitá, přesná a srozumitelná. Z ustanovení § 130 odst. 1 nelze dovozovat, že stavební úřad je povinen v rozhodnutí o odstranění stavby stanovit veškeré zde uvedené podmínky a požadavky a prakticky to není ani možné. Stavební úřad ve výrokové části rozhodnutí stanovil konkrétní podmínky pro odstranění stavby v bodu III. výrokové části rozhodnutí. Žalovaný se rovněž neztotožňuje s názorem žalobců ohledně nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí. Žalovaný při přezkumu rozhodnutí v odvolacím řízení nezjistil taková pochybení, která by způsobovala nezákonnost napadeného rozhodnutí, důvody dostatečným způsobem uvedl v odůvodnění rozhodnutí. Žalobci původně podali žádost o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu rodinného domu, následně usilovali o legalizaci nepovolené stavby podáním žádosti o její dostatečné povolení. Žalobci žádným rozhodnutím opravňujícím je k povolení stavby nedisponovali a nedisponují. Odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu je dostačující, neodporuje § 68 správního řádu. Existence předpokladů pro nařízení odstranění stavby byla stavebním úřadem prokázána.

Rozhodnutí stavebního úřadu i rozhodnutí žalovaného obsahují otisk úředního razítka a podpis oprávněné úřední osoby, ustanovení § 69 správního řádu bylo tedy dodrženo. důvodný není požadavek na zvážení postupu podle ustanovení § 14 odst. 1, 2 správního řádu a přikázání věci jinému správnímu orgánu prvního stupně pro „zřetelné známky podjatosti, nikoli pouze úřední osoby, nýbrž celého prvoinstančního správního orgánu“ z důvodů tvrzených žalobci v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 24. 5. 2016 důvodný není, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.1.2013 č.j. 1 As 89/2010-152. Žalovaný se námitkou vznesenou v odvolání zabýval a skutečnosti v ní uvedené vyhodnotil tak, že námitka podjatosti nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu, důvody pro změnu příslušnosti podle § 131 odst. 4 správního řádu nenastaly. Případný nesprávný úřední postup v prvoinstančním řízení není důvodem pro vyloučení úředních osob či celého správního orgánu.

Zúčastněné osoby MUDr. K. P. a Z.P. ve vyjádření uvedli, že žaloba je pouze účelově podána s cílem opětovně oddálit faktické odstranění stavby. Doplnění žaloby ze dne 20. 1. 2017 rozšiřuje žalobní návrh po uplynutí lhůty k podání žaloby, a proto by nemělo být soudem k tomuto podání přihlíženo. Zcela nedůvodná je výhrada žalobců, že v rozhodnutí správních orgánů není uvedeno, z čeho je dovozováno, že jsou vlastníky stavby a že se jedná o stavbu ve smyslu stavebního zákona. Řízení před stavebním úřadem probíhá již téměř 6 let a po celou dobu žalobci nevznesli námitku, že by nebyli vlastníky předmětné stavby na jejich pozemku. Jak vlastnictví stavby, tak i místo stavby jsou zřetelně uvedeny ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Správní orgán prvního stupně ve výroku III. stanoví podmínky pro odstranění stavby, a to zcela konkrétně. Z hlediska zákonné úpravy platné pro odstranění stavby není rozhodné, zda se jedná o stavbu vyžadující stavební povolení či stavbu na ohlášení, neboť důsledkem takového rozhodnutí je odstranění předmětné stavby. K údajné podjatosti zúčastněné osoby uvádí, že v odvolání žalobci uvedli, že pouze v případě, že odvolací orgán rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zruší a věc Pokračování
- 4 -
50A 53/2016

mu vrátí k novému projednání, tak žalobci navrhují přikázání věci jinému správnímu orgánu prvního stupně, neboť jsou zřetelné známky podjatosti nikoli pouze úřední osoby, nýbrž celého prvoinstančního rozhodnutí správního orgánu.

Ze správních spisů byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Stavební úřad dne 4. 10. 2011 při kontrolní prohlídce zjistil, že na pozemku parc. č. 1894/158 v k. ú. České Budějovice byla zahájena stavba rodinného domu bez stavebního povolení, proto stavební úřad opatřením ze dne 21. 11. 2011 zahájil řízení o nařízení odstranění stavby a za tím účelem nařídil ústní jednání spojené s ohledáním na místě samém.

Přípisem ze dne 16. 1. 2012 stavební úřad sdělil žalobci, aby nejpozději do 31. 3. 2012 požádal o dodatečné povolení stavby a předložil podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.

Dne 27. 2. 2012 žalobce podal s L. B. žádost o dodatečné povolení novostavby rodinného domu na pozemku parc. č. 1894/158 v k. ú. České Budějovice 2. Stavební úřad vyzval stavebníky, aby byla žádost doplněna o studii oslunění a zastínění sousedního pozemku parc. č. 1894/159 v k. ú. České Budějovice 2 a dokumentaci uvedl do souladu s regulačními podmínkami územní studie „Za Stromovkou II“.

Stavební úřad usnesením ze dne 3. 12. 2012 řízení o dodatečné povolení stavby zastavil, neboť nebyly odstraněny vady žádosti, které bránily v pokračování řízení. Proti tomuto usnesení se žalobce odvolal, žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 3. 2013 usnesení zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání z důvodu, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení.

Stavební úřad dne 19. 4. 2013 vyzval žalobce k doplnění žádosti. Stavebníci žádost doplnili, stavební úřad opatřením ze dne 20. 11. 2013 oznámil zahájení řízení a k projednání žádosti nařídil ústní jednání s ohledáním na místě samém dne 17. 12. 2013. Následně stavební úřad opětovně vyzval žalobce k doplnění žádosti. Dne 11. 7. 2014 vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým žádost o dodatečné povolení novostavby rodinného domu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2014 rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu, ze dne 11. 7. 2014 zrušil a věc vrátil k novému projednání. Poté bylo zasláno zúčastněnými osobami MUDr. K. P. a Z. P., Ing. arch. Bc. M. A., Ph.D., a Statutárním městem České Budějovice z pozice mezujícího vlastníka sousedního pozemku parc. č. 1894/159 v k. ú. České Budějovice 2, vyjádření.

Dne 19. 3. 2015 vydal stavební úřad rozhodnutí o nevydání dodatečného povolení předmětné stavby. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že se stavební úřad zabýval tím, zda stavba splňuje podmínky stanovené územně plánovací dokumentací a konstatoval, že stavebníkem předložený návrh stavby je v souladu s platným územním plánem Města České Budějovice, tedy s územně plánovací dokumentací. Následně se zabýval posouzením, zda stavebník prokázal, že stavba není umístěna v rozporu se záměry územního plánování dle § 129 odst. 2 písm. a) stavebního zákona a dospěl k závěru, že nebylo naplněno uvedené ustanovení, neboť navrhované terénní úpravy jsou v rozporu se záměry územního plánování, konkrétně s cíli a úkoly územního plánování. Návrh terénních úprav totiž nezohledňuje šetrnost k sousedství s tím, že stavebník by měl při navrhování stavby zvažovat nejen výhodnost řešení ze svého hlediska, ale také nevýhody a problémy, které vzniknou sousedům Pokračování
- 5 -
50A 53/2016

a nestavět na jejich úkor. Žalobce se i proti tomuto rozhodnutí odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu ze dne 19. 3. 2015 bylo potvrzeno.

Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2015 č.j. KUJCK 51281/2015/OREG byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 10 A 164/2015-42 jako nedůvodná zamítnuta.

Stavební úřad přerušil usnesením ze dne 8. 1. 2013 řízení o odstranění stavby, neboť žalobci dne 27. 2. 2012 požádali o dodatečné povolení stavby. Opatřením ze dne 10. 8. 2015 stavební úřad oznámil pokračování řízení o nařízení odstranění stavby a na den 1. 9. 2015 nařídil ústní jednání. Dne 21. 9. 2015 vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým nařídil žalobcům odstranění stavby, uložil jim povinnost předložit návrh technologického postupu prací a stanovil podmínky pro odstranění stavby včetně lhůty pro předložení návrhu technologického postupu prací a pro odstranění stavby. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání. Žalovaný dospěl k závěru, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 3 správního řádu, neboť stavební úřad nezjistil stav věci, řádně nevymezil rozsah stavby realizované stavebníky bez příslušného povolení, a proto žalovaný rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Stavební úřad nařídil provedení kontrolní prohlídky na 10. 3. 2016 za účelem jednoznačného vymezení rozsahu stavby včetně jejích rozměrů. Kontrolní prohlídka se však konala až dne 19. 4. 2016 z důvodů zdravotní indispozice žalobce. O kontrolní prohlídce stavby byl sepsán protokol, jeho součástí jsou fotografie, kde jsou vyznačeny rozměry a stav rozestavěné stavby.

Stavební úřad informoval účastníky řízení, že byly shromážděny veškeré podklady pro rozhodnutí, účastníkům byla dána možnost se k nim v desetidenní lhůtě vyjádřit.

Dne 3. 6. 2016 vydal stavební úřad rozhodnutí pod č.j. SU 9367/2011-34, kterým nařídil žalobcům rozestavěnou stavbu rodinného domu odstranit, stanovil jim povinnost předložit návrh postupu prací při odstraňování stavby a lhůtu k jejímu předložení a rovněž stanovil lhůtu, kdy má být stavba odstraněna a podmínky pro její odstranění.

Žalobci se proti tomuto rozhodnutí odvolali. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobců jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno s tím, že byl respektován právní názor odvolacího orgánu, byly doplněny podklady pro rozhodnutí, tedy byl řádně vymezen předmět řízení. Rozhodnutí bylo vydáno postupem stanoveným stavebním zákonem a správním řádem a má náležitosti podle § 68 správního řádu.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

Ve věci samé rozhodl krajský soud bez nařízení jednání, neboť s tím účastníci konkludentně souhlasili. (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).

Podle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.

Pokračování
- 6 -
50A 53/2016

Podle ustanovení § 129 odst. 3 písm. c) stavebního zákona stavbu uvedenou ve výše zmíněném ustanovení lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.

Dodatečně povolit stavbu lze pouze za splnění podmínek podle ustanovení § 129 odst. 3 stavebního zákona. Důkazní břemeno ohledně prokázání splnění těchto podmínek přitom tíží stavebníky. Žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně splnění podmínek podle § 129 odst. 3 stavebního zákona, jestliže v daném případě nebylo vydáno dodatečné povolení stavby. K žádosti žalobců bylo vedeno řízení o dodatečném povolení stavby, tato žádost však byla stavebním úřadem pravomocně zamítnuta. Jedním z účinků právní moci rozhodnutí (zde rozhodnutí o nevyhovění žádosti o dodatečné povolení stavby) je závaznost a neměnnost tohoto rozhodnutí. žalovaný byl v daném případě podle ustanovení § 73 odst. 2 správ. řádu vázán tímto rozhodnutím. Nařídit odstranění stavby z moci úřední je možné pouze ze zákonem vymezených důvodů.

Žalobci především namítají neurčitost výroku prvoinstančního rozhodnutí co do vymezení stavby a její součásti, tedy v jakém rozsahu má být dům odstraněn. Rovněž namítá neurčitost výroků II. a III. prvoinstančního rozhodnutí ohledně uložení pouze obecných povinnosti o odstranění stavby, tedy nedodržení dikce ustanovení § 130 stavebního zákona.

Z ustanovení § 68 odst. 2 správ. řádu vyplývá, že se ve výrokové části uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno a označení účastníků podle § 27 odst. 1 správ. řádu. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci, účastníci kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání.

Z ustanovení § 68 odst. 3 správ. řádu vyplývá, že se v odůvodnění rozhodnutí vedle důvodů výroku, podkladů pro vydání rozhodnutí a úvah, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení, uvedou rovněž informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků. Z odůvodnění rozhodnutí pak musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Z § 50 odst. 4 správ. řádu vyplývá, že správní orgán hodnotí podklady zejména důkazy podle své úvahy, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci. Rozhodnutí stavebního úřadu obsahuje řádné objasnění, z jakých podkladů správní orgán vycházel, když dospěl k závěru, že žalobci provedli stavbu bez stavebního povolení, přičemž stavba nebyla ani k žádosti žalobců dodatečně povolena. Rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobců o dodatečné povolení stavby, nabylo právní moci. Jestliže stavba nebyla dodatečně povolena, jsou splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí o nařízení odstranění předmětné stavby ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.

Z § 68 odst. 2 správního řádu, vyplývá, že se ve výrokové části uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno a označení účastníků podle § 27 odst. 1 správního řádu. Rovněž se ve výrokové části uvede lhůta Pokračování
- 7 -
50A 53/2016

ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku. Z § 130 stavebního zákona vyplývá, že v nařízení odstranění stavby stanoví stavební úřad podmínky vyplývající z technických požadavků na stavby, podmínky pro archivování dokumentace popřípadě požadavky k úpravě pozemku po odstranění stavby, kdy může vlastníku stavby též uložit povinnost předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby včetně nutných opatření k vyloučení omezení či ke kompenzaci případných negativních důsledků na životní prostředí v okolí stavby. Stavební úřad tedy v rozhodnutí nařizujícím odstranění stavby stanoví především podmínky vyplývající z technických požadavků na stavby. Z dikce tohoto ustanovení nevyplývá, že by byl stavební úřad povinen v rozhodnutí o odstranění stavby vždy stanovit veškeré zde uvedené podmínky a požadavky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 119/2015-31 ze dne 16. 7. 2015). Z prvostupňového rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 24. 5. 2016 vyplývá, že ve výrokové části je uvedeno, že „stavba rodinného domu, Ke Střelnici, České Budějovice na pozemku parcelního čísla 1894/158 v katastrálním území České Budějovice 2“, jejímž vlastníkem jsou žalobci, byla prováděna bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného zákonem anebo v rozporu s ním a na základě tohoto zjištění bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařízeno vlastníkovi stavby odstranění stavby. Dále je zcela konkrétně uvedeno, co stavba přesně obsahuje. Zcela nedůvodně je proto žalobci namítáno, že v tomto výroku absentuje, kde se má stavba nacházet, jestliže je přesně v záhlaví rozhodnutí uvedeno, že se jedná o stavbu rodinného domu nacházející se na pozemkové parcele č. 1894/158 v ulici Ke Střelnici v Českých Budějovicích v k.ú. České Budějovice 2, jejímiž vlastníky jsou žalobci. Povinnost uvést ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu právní ustanovení a rovněž konkrétní stavbu, která má být odstraněna, je splněna i v případě, když je toto příslušné ustanovení právního předpisu a rovněž i stavba uvedena v tzv. návětí (záhlaví rozhodnutí), které je třeba pokládat za součást výrokové části. Soud má za to, že stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí řádně identifikoval části stavby, které mají být odstraněny. Provedená identifikace je dle soudu dostatečně určitá, je z ní patrno realizovatelné odstranění stavby. V daném případě není sporu o tom, že žalobci porušili povinnost vyplývající ze stavebního zákona, jestliže stavba byla prováděna bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu, je tedy stavba postavena v rozporu se stavebním zákonem, což odůvodňuje nařízení odstranění stavby. Je nepochybné, že v rozhodnutí o odstranění stavby musí být zcela konkrétně specifikováno, co má vlastník stavby odstranit, aby takové rozhodnutí bylo vykonatelné. V daném případě bylo konkrétně identifikováno, co předmětná stavba obsahuje, ve výroku je zcela jednoznačně uvedeno, že se ohledně takto vymezené stavby nařizuje její odstranění.

Není sporu o tom, že žalobci požádali o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu rodinného domu na pozemku parc. č. 1894/158 v k.ú. České Budějovice 2, a to dne 25. 5. 2011, přičemž žalobci zahájili stavbu dne 10. 8. 2011, aniž by bylo řízení ohledně umístění a povolení stavby ukončeno pravomocným rozhodnutím. Toto řízení bylo následně zastaveno a ze strany stavebního úřadu bylo zahájeno řízení o odstranění stavby, přičemž žádosti žalobců po zahájení řízení o nařízení odstranění stavby o dodatečném povolení stavby nebylo vyhověno. Stavební úřad žádost o dodatečné povolení zamítl, odvolání žalobců vyhověno nebylo, rovněž žaloba proti rozhodnutí žalovaného byla rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. 10 A 164/2015 jako nedůvodná zamítnuta. Není sporu o tom, že stavebníky předmětné stavby jsou žalobci, proto je nedůvodná jejich námitka, že v rozhodnutí není uvedeno, z čeho je dovozováno, že jsou vlastníky stavby. Po celou dobu řízení o dodatečné povolení stavby i po celou dobu řízení o odstranění předmětné stavby žalobci neuplatnili námitku, že by snad nebyli vlastníky předmětné stavby na jejich pozemku. Pokračování
- 8 -
50A 53/2016

V souvislosti s tím soud odkazuje na to, že ze strany žalobců jakožto vlastníků předmětného pozemku byla podána žádost o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu rodinného domu na jejich pozemku parc. č. 1894/158 v k.ú. České Budějovice 2, proto je zcela neopodstatněná jejich výhrada, že nelze dovodit, že jsou vlastníky uvedené stavby.

Soud proto uzavřel, že jak vlastnictví stavby, tak i místo stavby jsou zcela jasně ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně řádně uvedeny.

Prvostupňový správní orgán ve výroku III stanovil konkrétně podmínky pro odstranění stavby a to rovněž, nikoli v obecné rovině, když tento výrok má oporu v ustanovení § 130 odst. 1 stavebního zákona.

Podle § 130 odst. 1 věty první stavebního zákona o povolení nebo nařízení odstranění stavby, terénních úprav anebo zařízení, stanoví stavební úřad podmínky vyplývající z technických požadavků na stavby, podmínky pro archivování dokumentace, popřípadě požadavky k úpravě pozemku pro odstranění stavby. Toto ustanovení neukládá stavebnímu úřadu vždy stanovit veškeré uvedené podmínky a požadavky v rozhodnutí o odstranění stavby. V případě požadavků k úpravě pozemku po odstranění stavby je to zřejmé již ze samotného použití slova „popřípadě“. Stanovení těchto požadavků tedy není nezbytné. Nařizuje-li stavební úřad odstranění stavby, je zcela zřejmé, že terén má být uveden do takového stavu, že na něm již stavba jednoduše stát nebude, tedy do stavu, jakoby stavba nebyla vůbec provedena.

Zcela nedůvodně je žalobci namítána absence uložení povinnosti předložit dokumentaci bouracích prací podle § 17 odst. 3 vyhlášky č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, neboť tato povinnost se týká případů, kdy je stavba odstraňována k ohlášení vlastníka, eventuálně na základě povolení stavebního úřadu. Z podmínek pro odstranění stavby uvedených v odstavci II. a III. jsou stanoveny konkrétní podmínky pro odstranění stavby. Soud proto uzavřel, že předložit dokumentaci bouracích prací se týká staveb odstraňovaných na základě ohlášení vlastníka případně na základě povolení stavebního úřadu (§ 5 vyhlášky č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb, § 128 odst. 8 stavebního zákona, resp. § 128 odst. 7 stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2012). Správně byla vlastníkovi stavby ve smyslu § 130 odst. 1 stavebního zákona uložena povinnost předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby včetně nutných opatření k vyloučení omezení či ke kompenzaci případných negativních důsledků na životní prostředí v okolí stavby.

Soud se rovněž zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Podle judikatury platí, že má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, respektive jakým způsobem postupoval při jejich posuzování a proč považuje právní závěr za správný a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou. Není však povinností správního orgánu se v odůvodnění vyjadřovat ke všem jednotlivým dílčím skutečnostem, jestliže stanovisko k nim jednoznačně a logicky vyplývá z učiněných závěrů. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud shledal, že napadené rozhodnutí vyhovuje uvedeným požadavkům. Správní orgán se zabýval všemi odvolacími námitkami, vyložil, proč nepřisvědčil námitkám odvolatelů a proč považuje jejich argumentaci za nesprávnou a veškeré závěry podložil vlastní srozumitelnou argumentací. Jak z rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, tak i z rozhodnutí žalovaného jednoznačně vyplývá, z jakého důvodu bylo nařízeno odstranění stavby, Pokračování
- 9 -
50A 53/2016

jestliže se v odůvodnění jednoznačně uvádí, že stavba je prováděna bez pravomocného stavebního povolení a pravomocně bylo rozhodnuto o nevydání dodatečného povolení stavby.

V souvislosti s tím soud odkazuje na § 89 odst. 2 správního řádu, dle něhož posuzuje odvolací správní orgán při přezkoumávání soulad napadeného rozhodnutí s řízením, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí je přezkoumávána vždy jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odůvodnění prvostupňového rozhodnutí neodporuje § 68 správního řádu, neboť poskytuje dostatečnou oporu výrokové části rozhodnutí, která má rovněž oporu ve spise. Žalovaný se řádně vypořádal s námitkami žalobce uvedenými v odvolání, na všechny jeho námitky bylo podrobně reagováno. V souvislosti s tím soud opětovně poukazuje na to, že žalobci podali žádost o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu rodinného domu a aniž vyčkali pravomocného rozhodnutí, byla stavba domu zahájena. Následně podali žádost o dodatečné povolení stavby, které nebylo vyhověno. Z údajů zapsaných v katastru nemovitostí vyplývá, že oba žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. 1894/158 v k.ú. České Budějovice 2, na které je stavba, která má být odstraňována postavena. Z obsahu spisu nevyplývá, že by vlastníkem stavby byl někdo jiný než žalobci. Žalobci ani neuvádí, že by byla vlastníkem stavby jiná osoba. Soud nemá pochybnosti o tom, že se v daném případě jedná o stavbu vyžadující stavební povolení, rovněž ze strany žalobců o tom žádná pochybnost není, jestliže podali žádost o vydání stavebního povolení a následně o vydání dodatečného stavebního povolení. Z platné právní úpravy pro odstranění stavby, která byla realizována bez příslušného povolení či oprávnění, není rozhodné, zda se jedná o stavbu vyžadující stavební povolení či stavbu na ohlášení. Soud poznamenává, že v rámci tohoto řízení i v rámci řízení o vydání dodatečného stavebního povolení, o které žalobci požádali, nebylo z jejich strany zpochybněno vlastnictví. Takovou námitku v rámci předmětného řízení žalobci nevznesli.

Žalobci namítají, že na předmětném napadeném rozhodnutí chybí podpis oprávněné úřední osoby a otisk úředního razítka, tedy že nebyl dodržen § 69 správního řádu. Z § 69 odst. 1 správního řádu vyplývá, že písemné vyhotovení rozhodnutí musí obsahovat mimo jiné podpis oprávněné úřední osoby a otisk úředního razítka, kdy podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou „vlastní rukou“ nebo zkratkou „v. r.“ u příjmení oprávněné úřední osoby. Soud ze spisu zjistil, že jak rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 24. 5. 2016, tak rozhodnutí žalovaného otisk úředního razítka i oprávněné úřední osoby obsahují. Rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 24. 5. 2016 je vlastnoručně podepsáno vedoucím stavebního úřadu Ing. V. E. a na předmětném rozhodnutí je otisk razítka Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu. Rovněž napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2016 je vlastnoručně podepsáno Ing. L. P., pověřeným vedením odboru regionálního rozvoje územního plánování, stavebního řádu a investic a rovněž toto rozhodnutí je opatřeno otiskem razítka žalovaného. Uvedená výhrada je proto neopodstatněná.

Žalobci dále poukazují na nesprávný postup v souvislosti s námitkou podjatosti, která jimi byla uvedena v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalobci v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žádali o zvážení postupu dle § 14 odst. 1, 2 správního řádu a přikázání věci jinému správnímu orgánu prvního stupně, neboť jsou více než zřetelné známky podjatosti, nikoliv pouze úřední osoby, nýbrž celého prvoinstančního správního Pokračování
- 10 -
50A 53/2016

orgánu, což je patrné nejenom z neúměrné doby celého řízení, nýbrž i z neakceptace právních ustanovení v jejich neprospěch, včetně nerespektování právních závěrů nadřízeného správního orgánu v dalším řízení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k tomuto bodu odvolání uvedl, že navržené řešení by přicházelo v úvahu za situace, kdy by postupem podle § 14 správního řádu došlo k vyloučení všech úředních osob podřízeného správního orgánu a ten by nebyl způsobilý věc projednat a rozhodnout. Taková situace však v daném případě nenastala.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy vyplývá, že žalovaný se námitkou podjatosti pracovníků správního orgánu prvního stupně zabýval, přestože žalobci tuto námitku poprvé vznesli až v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Dle soudu k uvedené námitce přihlížet nelze, a to s ohledem na ustanovení § 14 odst. 2 věty druhé správního řádu z roku 2004, kdy se tato námitka jeví soudu jako účelová, neboť se řízení nevyvíjí dle představ žalobců. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce nevznesl námitku podjatosti úředníků správního orgánu prvního stupně v průběhu řízení, ale až v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, přičemž námitku podjatosti odůvodnili pouze obecně, a to neúměrnou dobou celého řízení a dále neakceptací právních ustanovení v jejich prospěch, včetně nerespektování právních závěrů nadřízeného správního orgánu v dalším řízení. Žádné konkrétní námitky ze strany žalobců vzneseny nebyly. Námitky žalobců jsou tedy na úrovni obecných tvrzení, nebyly blíže žalobci rozvedeny. Žalobci tedy neuvedli žádné konkrétní skutečnosti zpochybňující nestrannost jednotlivých úředních osob stavebního úřadu. Ze strany žalobců námitka nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu a byla koncipována obecně, jestliže podjatost žalobci spatřovali v neúměrné době celého řízení, v neakceptaci právních ustanovení a v nerespektování závěrů nadřízeného správního orgánu. Podjatost prvoinstančního orgánu dle § 14 správního řádu namítat nelze, lze namítat pouze podjatost úřední osoby.

Podle § 14 odst. 2 správního řádu z roku 2004 účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu neuplatnil. Formulaci „k námitce se nepřihlédne“ dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 89/2010-152 nutno vykládat ve spojitosti s dalšími ustanoveními správního řádu, a to tak, že se v případě, kdy není námitka podána bez zbytečného odkladu, o takové námitce nerozhoduje samostatným usnesením. Účastník, který námitku podjatosti podal opožděně, ztrácí procesní privilegium kvalifikovaného rozhodnutí o takové námitce, což ale neznamená, že by se skutečnostmi, které v ní uvede, neměl příslušný správní orgán vůbec zabývat. V daném případě bylo správně v napadeném rozhodnutí na námitku podjatosti reagováno. Soud v souvislosti s tím uvádí, že v daném případě žalobci žádali pouze o zvážení postupu dle § 14 odst. 1, 2 správního řádu a současně aby věc byla přikázána jinému správnímu orgánu prvního stupně, a to v případě, že napadené rozhodnutí bude v odvolacím řízení zrušeno a věc vrácena k novému projednání, v takovém případě pak bylo požadováno zvážení postupu dle § 14 odst. 1, 2 správního řádu. Námitka podjatosti a žádost o přikázání věci jinému správnímu orgánu, tedy byla vznesena pouze pro případ, že dojde ke zrušení napadeného rozhodnutí. Správně nebyl ze strany žalovaného rovněž shledán důvod pro změnu příslušnosti podle § 131 odst. 4 správního řádu, jestliže nedošlo u podřízeného správního orgánu k vyloučení všech úředních osob. Důvody pro změnu příslušnosti tedy nenastaly.

Zcela nepřípadný je odkaz žalobců na rozsudek NSS ve věci sp. zn. 7 A 192/2000, který je aplikovatelný jen na řízení vedená podle správního řádu z roku 1967 na § 9 – 12 zákona č. 71/1967 Sb.

Pokračování
- 11 -
50A 53/2016

Soud proto uzavřel, že námitky žalobců důvodné nejsou, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobci v řízení úspěšní nebyli, a žalovaný se práva na náhrady nákladů řízení vzdal.

Osobám na řízení zúčastněných nebylo právo na náhradě nákladů přiznáno, neboť v souvislosti s tímto řízením zúčastněným osobám nebyla soudem ukládána žádná povinnost (§ 60 odst. 5 s.ř.s.)

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává v sedmi vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 12. května 2017

JUDr. Věra Balejová v.r.

předsedkyně senátu

za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru