Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

50 A 44/2018 - 30Rozsudek KSCB ze dne 21.08.2018

Prejudikatura

7 As 94/2012 - 20


přidejte vlastní popisek

50A 44/2018 - 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci

žalobkyně: X

narX
bytem X
zastoupená JUDr. Radkem Bechyně,
advokátem se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín

proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje,
sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2018, č. j. KUJCK 37567/2018

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 3. 5. 2018 se žalobkyně domáhá soudního přezkumu shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 28. 11. 2017, č. j. MAU/21885/2017 Zi (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzen provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 20. 6. 2017.

2. Žalobkyně požaduje zrušení správních rozhodnutí obou stupňů, když namítá, že žalovaný nerespektoval odvolací důvody, nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky obsaženými ve spisovém materiálu, potažmo některé důkazy upřednostnil jednostranně v neprospěch žalobkyně. Žalovaný ignoroval rozhodování jiných odvolacích správních orgánů ve věcech shodných a významně tak narušil právní jistotu účastníka řízení. Současně se žalobkyně domnívá, že byla zkrácena na svých právech takovým způsobem, že to vedlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Zásadní porušení svých práv žalobkyně vymezuje níže uvedenými žalobními body.

3. Žalobkyně nejprve namítá nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů, současně nesouhlasí s postupem správního orgánu, který posuzuje pouze jednotlivá oznámení o spáchání přestupku od věcně příslušných oddělení policie a ne samotná rozhodnutí (bloky). Dle žalobkyně není takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím. Blokové řízení je sice řízením specifickým, přesto však musí splňovat požadavky kladené na něj zákonem. Žalobkyně přiložila rozhodnutí v blokových řízeních nesplňující dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nároky na dostatečnou individualizaci skutku a rozhodnutí, kde byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky. Žalobkyně se domnívá, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonnými požadavky. Z rozhodnutí musí být patrné údaje o osobě přestupce, místě a době spáchání přestupku apod. Nelze argumentovat tím, že přestupce dal souhlas s tímto druhem projednání a jeho správností, neboť za tu žalobce odpovídat nemůže. Po přestupci nelze vyžadovat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit.

4. K tomu žalobkyně obecně uvádí formulace, které nejsou dostatečným popisem přestupkového jednání odpovídajícím zákonnému rámci ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v účinném znění (dále též „zákon o silničním provozu“). Z rozhodnutí musí být zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a žalobkyně neměla být případně potrestána dle zákona o přestupcích. Žalobkyně také zdůrazňuje nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

5. K jednotlivým pokutovým blokům žalobkyně namítá následující:

6. Pokutovému bloku ze dne 20. 6. 2017 žalobkyně vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1k“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku, neboť tam není uvedena kilometráž komunikace ani vylíčeno přesné místo spáchání přestupkového jednání. Žalobkyně se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „pásy“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž také absentuje konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo) a údaj o právní kvalifikaci. Žalobkyně dodává, že nejnovější judikatura trvá na přesném uvedení místa přestupkového jednání. Žalobkyně se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

7. K pokutovému bloku ze dne 10. 2. 2017 žalobkyně namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1f4“. Rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci, vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a není jednoznačně seznatelné místo spáchání přestupku, když chybí kilometráž komunikace a vylíčení přesného místa spáchání přestupku. Dále je zde popis skutku ve formátu „R“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobkyně se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§18/4 z.č. 361/2000 Sb.“, když volně cituje judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně požadavku na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

8. Pokutovému bloku ze dne 31. 5. 2016 žalobkyně vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1f1“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku, neboť tam není uvedena kilometráž komunikace ani vylíčeno přesné místo spáchání přestupkového jednání. Žalobkyně se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „jízda bez BP“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž také absentuje konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo) a údaj o právní kvalifikaci. Žalobkyně dodává, že nejnovější judikatura trvá na přesném uvedení místa přestupkového jednání. Žalobkyně se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

9. Žalobkyně shora uvedeným zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Vytýkané nedostatky nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, k čemuž žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 4As 127/2014-39.

10. Žalobkyně se na základě shora uvedených námitek k jednotlivým blokům primárně domáhá soudního přezkumu způsobilosti jednotlivých pravomocných rozhodnutí být způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to zejména s ohledem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vymezující nároky na konkrétnost a individualizaci jednání. Absence konkretizace a individualizace je dle žalobkyně právě vadou shora označených pokutových bloků.

11. Žalovaný správní orgán ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Odmítl, že by se nezabýval hodnocením pravomocných rozhodnutí, neboť měl k dispozici všechny potřebné podklady splňující zákonem stanovené požadavky. Současně uvedl výčet jednotlivých pokutových bloků a podrobně se vyjádřil k nim vztaženým námitkám. Konstatoval dostatečný popis místa spáchání přestupků i odpovídající označení přestupkového jednání samotného. Bloková rozhodnutí označil za srozumitelná a odpovídající běžným formálním standardům.

12. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

13. Písemností označenou jako „Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění“ ze dne 22. 6. 2017 byla žalobkyně prvostupňovým správním orgánem vyzvána k odevzdání řidičského průkazu, a to z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče.

14. Dne 12. 7. 2017 prvostupňový správní orgán obdržel podání žalobkyně označené jako „Námitky proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče“ (dále též jako „námitky“), kterým se žalobkyně vymezila proti provedení záznamu, jímž bylo dosaženo 12 bodů. Současně vyslovila nesouhlas s veškerými provedenými záznamy bodů v registru řidičů.

15. Ve správním spise jsou mj. doloženy kopie předmětných pokutových bloků, které si správní orgán vyžádal od dopravního inspektorátu Policie ČR a výpis z evidenční karty řidiče.

16. Dne 11. 8. 2017 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno podání žalobkyně, jímž požádala o přerušení správního řízení do doby rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Správní orgán proto řízení o námitkách usnesením ze dne 17. 8. 2017 přerušil, a to do 16. 10. 2017. Vyrozuměním ze dne 18. 10. 2017 byla žalobkyně vyrozuměna o pokračování v řízení.

17. Dne 18. 9. 2017 bylo žalobkyni doručeno oznámení, že ode dne 6. 9. 2017 správní řízení pokračuje. Žalobkyni byla současně stanovena pětidenní lhůtu k uplatnění procesních práv a k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí. Žalobkyně tak učinila vyjádřením se k podkladům správního spisu doručeným prvostupňovému správnímu orgánu dne 27. 10. 2017, přičemž po obsahové stránce je vyjádření žalobkyně spíše obecného charakteru a vztahuje se k obecným povinnostem správních orgánů ohledně způsobu vyplňování pokutových bloků.

18. Sdělením o prošetření podnětu ve věci Dopravního inspektorátu České Budějovice ze dne 25. 9. 2017, kterým byla žalobkyni uložena pokuta v blokovém řízení, pak bylo prvostupňovému správnímu orgánu sděleno, že bloková pokuta nebyla vydána v rozporu se zákonem.

19. Vyrozuměním k uplatnění práv účastníka ve věci podaných námitek ze dne 2. 11. 2017 byla žalobkyni stanovena pětidenní lhůtu k uplatnění procesních práv a k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí. Žalobkyně tak učinila podáním doručeným prvostupňovému správnímu orgánu dne 14. 11. 2017, přičemž po obsahové stránce je její vyjádření opět obecného charakteru a vztahuje se k povinnostem správních orgánů ohledně způsobu vyplňování pokutových bloků, konkrétně se dotýká toliko údajné nečitelnosti rozhodnutí ze dne 31. 5. 2016.

20. Rozhodnutím ze dne 28. 11. 2017, č. j. MAU/21885/2017 Zi byly veškeré námitky žalobkyně zamítnuty jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 20. 6. 2017 potvrzen. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 13. 12. 2017 blanketní odvolání, k jehož doplnění v pětidenní lhůtě ji prvostupňový správní orgán vyzval usnesením ze dne 22. 1. 2018. Doplnění odvolání bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno dne 5. 2. 2018.

21. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V rozsáhlém odůvodnění nejprve shrnul odvolací námitky i skutkový stav a zasadil jej do právního rámce. Následně zhodnotil jednotlivé bloky a shledal záznamy bodů za přestupky, které jsou předmětem přezkoumávaných námitek, v souladu se zákonem o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že správní orgán disponuje způsobilými podklady, zaznamenaný počet bodů v registru řidičů odpovídá konkrétnímu jednání, jímž byla žalobkyně pravomocně uznána vinnou, přičemž toto je z bloků seznatelné a je obsaženo v příloze zákona o silničním provozu. Žalovaný neshledal v postupu prvostupňového správního orgánu pochybení, která by způsobovala nesoulad jím vydaného rozhodnutí s právními předpisy.

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

23. Žaloba není důvodná.

24. Soud neshledal důvodnost námitky vytýkající žalovanému nerespektování odvolacích důvodů, resp. důkazních prostředků či upřednostňování některých důkazů jednostranně v neprospěch žalobkyně. Soud po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí ve vztahu k odvolacím důvodům naznal, že žalovaný se řádně vypořádal se všemi námitkami žalobkyně. Skutečnost, že se žalovaný s odvolacími námitkami neztotožnil, nelze považovat za jejich ignorování. Žalobkyně nekonkretizuje, jaké odvolací důvody či důkazní prostředky měl žalovaný opomenout, není patrno, v čem spatřuje jednoznačné upřednostnění důkazů ve svůj neprospěch. Soud obecným přezkumem takové pochybení neshledal.

25. Soud se nemůže ztotožnit ani s námitkou zpochybňující způsobilost podkladů pro záznam bodů. Dle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu: „Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu“. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je při zaznamenávání bodů vázán přílohou k zákonu, která při tomto nepřipouští žádné správní uvážení. Zákon proto upravuje možnost, jak se může řidič proti zaznamenaným bodům ohradit, tj. písemnými námitkami. Ty jsou de facto žádostí ve smyslu správního řádu (§ 44 a § 45 správního řádu) a úřad je musí vždy náležitě posoudit podle jejich skutečného obsahu. Při posuzování důvodnosti námitek prvostupňovému správnímu orgánu nepřísluší přezkoumávat žádné z rozhodnutí podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu. V rámci posouzení důvodnosti uplatněných námitek se může zabývat pouze tím, zda předmětné rozhodnutí, které bylo podkladem pro záznam bodů, skutečně je v právní moci a zda byly body zaznamenány správné osobě a ve správné výši, přičemž je i nadále vázán pravomocným rozhodnutím, na jehož základě k zaznamenání bodů došlo (viz § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu). Podle § 73 odst. 2 správního řádu zde totiž platí, že pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a pro všechny správní orgány. V průběhu řízení o námitkách se tedy zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, což dokládá i judikatura Nejvyššího správního soudu: „…příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44)“. Jak vyplývá z rozhodnutí prvostupňového správního orgánu i žalovaného, správní orgány si vyžádaly kopie rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a tyto prvotní podklady byly porovnávány s oznámeními příslušných orgánů k záznamu v registru řidičů, přičemž nebyl zjištěn nesoulad ve všech jejich podstatných náležitostech, pochybení při odečítání bodů, ani nevznikl nárok na odečet bodů dle § 123e odst. 2 zákona o silničním provozu, což bylo v rozhodnutích obou stupňů také konstatováno. Vzhledem k tomu, že prvostupňový správní orgán nepovažoval po provedeném posouzení námitky za důvodné, postupoval podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu, ve výrokové části rozhodnutí uplatněné námitky zamítl a provedený záznam bodů, vůči němuž námitky směřovaly, potvrdil.

26. Žalobčino tvrzení, že žalovaný posuzuje pouze oznámení od příslušných oddělení policie, není pravdivé. Jak vyplývá ze shora uvedeného i z napadeného rozhodnutí, žalovaný skutečně posuzoval jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení zákonem předepsaným způsobem, což dokládá i skutečnost, že fotokopie obou jsou součástí správního spisu. Žalobce mylně tvrdí, že žalovaný uvedl, že není oprávněn posuzovat jednotlivé podklady pro záznam bodů. Toto žalobčino tvrzení se nezakládá na pravdě; z napadeného rozhodnutí naopak plyne, že žalovaný si vyžádal pokutové bloky a posuzoval je ve vztahu k jednotlivým oznámením o přestupku. Uvedené je třeba chápat jako vyjádření nutnosti rozlišovat mezi řízením o námitkách a řízením o přestupku, potažmo o podaných opravných prostředcích proti rozhodnutí o přestupku, kde lze namítat jiné skutečnosti (nedostatečně zjištěný skutkový stav, zda přestupek spáchal obviněný aj.), než v řízení o námitkách. Řízení o námitkách je tedy řízením samostatným a na řízení o přestupku nezávislým, neboť se v jeho rámci posuzují jiné skutečnosti (provedení záznamů v registru řidičů v souladu se zákonem). Správní orgány tudíž v žádném případě nerezignovaly na přezkum způsobilosti podkladů pro zápis bodů a ani to v rozhodnutích netvrdily, jak uvádí žalobkyně. Soud naopak v případě obou správních rozhodnutí shledal, že hodnocení prvotních podkladů (bloků) ve vztahu k příslušným oznámením bylo v souladu se zásadou materiální pravdy řádně provedeno. S ohledem na shora uvedené nelze v žádném případě hovořit o riziku zvůle orgánů veřejné moci či chybě lidského faktoru.

27. Soud obecně souhlasí s názorem žalobkyně v tom smyslu, že také v případě rozhodnutí vydaných v blokovém řízení je třeba, i přes specifičnost tohoto řízení, trvat na naplnění zákonných požadavků. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný zkoumal, zda jednotlivá rozhodnutí zákonné požadavky splňují a dospěl k pozitivnímu závěru. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20: „Pokutový blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného, jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového bloku proto vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon o přestupcích, zejména v ust. § 84 a § 85.“ Nejvyšší správní soud však také upozorňuje na skutečnost, že z hlediska formálních náležitostí nelze mít na pokutový blok stejné nároky jako např. na směnku, což znamená, že i pokud chybí některá z náležitostí, nastávají jeho účinky a může být podkladem pro zápis bodů. „V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby“.

28. Žalobkyně na podporu svých tvrzení přiložila kopie bloků, které mají být dle názoru Nejvyššího správního soudu nezpůsobilým (série HG/2014, číslo bloku G 1498901; série GF/2013, číslo bloku F 0832677), resp. způsobilým (série FC 2013, číslo bloku C 1404971) podkladem pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně však nikterak blíže nespecifikovala ani nedoložila rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, k němuž se měly předmětné bloky vztahovat. Soud vzal předložené dokumenty na vědomí, nemohl se však s nimi s ohledem na chybějící judikát podrobně vypořádat, neboť se nelze spokojit s pouhým tvrzením žalobkyně o tom, kterak Nejvyšší správní soud předmětné bloky posoudil.

29. Žalobkyně následně žalovanému vytýká: „Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu“. K citaci žaloby soud uvádí, že přezkumem napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobkyně postoj správního orgánu nesprávně pochopila. Žalobkyni nebylo vytýkáno, že měla posuzovat správnost rozhodnutí, jak chybně uvádí. Žalovaný k odvolacímu důvodu pouze konstatoval, že žalobkyně měla ve vlastním zájmu uplatnit případné nesrovnalosti v údajích, a to na místě při seznamování se s obsahem pokutového bloku před samotným podpisem, což však neučinila. Podpisem pokutového bloku naopak potvrdila, že s údaji a skutečnostmi zaznamenanými na bloku souhlasí. K tomu též Nejvyšší správní soud: „…okamžik vydání rozhodnutí v blokovém řízení a s ním v jedno spadající okamžik nabytí právní moci tohoto rozhodnutí musí být závislý na jednoznačném časovém určení a musí být ve všech případech určován identickým způsobem. Takovým okamžikem je však podle Nejvyššího správního soudu okamžik podpisu pokutového bloku, resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou obviněným z přestupku. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v § 84 zákona o přestupcích“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 8 As 68/2010). Z uvedeného lze dovodit, že pachatel přestupku svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn. Právě tato skutečnost je napadeným rozhodnutím konstatována.

30. Žalobkyně následně podává všeobecný výčet jednotlivých pochybení, která mají mít za následek nezpůsobilost podkladů. Uvádí k tomu, že se nelze spokojit s popisem přestupku v podobě „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, neboť se nejedná o dostatečný popis přestupku odpovídající zákonnému rámci (§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Obdobný postoj žalobkyně zastává ve vztahu ke způsobu označování porušení povinnosti zdržet se za jízdy manipulace s telefonním přístrojem, resp. k porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Z rozhodnutí musí být zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že se přestupek stal mimo pozemní komunikaci a žalobkyně neměla být případně potrestána dle zákona o přestupcích. Žalobkyně také zdůrazňuje nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být toto podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

31. Dle § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v účinném znění (dále též „zákon o přestupcích“): „Pověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena“. Platí tedy, že na pokutových blocích, jak na pokuty na místě zaplacené, tak i na pokuty na místě nezaplacené, musí oprávněný subjekt vyznačit komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Blok na pokutu na místě nezaplacenou musí ještě obsahovat poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Jedná se o obsahové a formální náležitosti rozhodnutí, které vyplývají z § 85 odst. 1, § 85 odst. 3 a § 85 odst. 4 věty druhé, jež jsou ve vztahu k § 77 správního řádu speciální. K posuzování obsahové stránky pokutových bloků blíže Nejvyšší správní soud: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost,…“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Citovaným judikátem Nejvyššího správního soudu jsou ozřejměny nároky, které lze klást na obsahovou stránku pokutových bloků. Soud shledal, že žalobkyní obecně předestřené požadavky na obsahovou stránku pokutových bloků dalece přesahují míru k tomuto stanovenou příslušnou judikaturou a s ohledem na povahu i formální podobu pokutových bloků by byly v praxi de facto nerealizovatelné.

32. Z uvedeného lze dovodit, že rigidní přístup není možno uplatnit ani v nárocích na způsob uvedení místa a času spáchání přestupku, resp. na čitelnost v bloku zaznamenaných údajů. Strohý zápis údajů nemůže mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, resp. na jeho správnost (§ 89 odst. 2 správního řádu), potažmo zákonnost napadeného rozhodnutí. Soud ve spisové dokumentaci ověřil, že údaje na předmětných blocích jsou zaznamenány čitelně, srozumitelně a přehledně, bloky jsou datovány a podepsány. Posuzovaná rozhodnutí (pokutové bloky), která jsou součástí správního spisu, současně nebudí pochybnosti o tom, že přestupková jednání se stala na silnicích I. - III. třídy, potažmo místní komunikaci, jež dle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v účinném znění (dále též „zákon o pozemních komunikacích“) podléhají obecnému užívání. Pokud by žalobkyně v okamžiku blokového řízení považovala přestupek za spáchaný mimo pozemní komunikace, mohla a měla na tuto skutečnost upozornit, vepsat ji do vyjádření na pokutovém bloku, potažmo uplatnit ve správním řízení. Nic z toho však žalobkyně neučinila. Pouze se snaží vnést do místa spáchání přestupku pochybnosti, nicméně tak činí vágním způsobem. Nadto neuvádí žádné vlastní stanovisko k místu, kde měl být přestupek spáchán, její pochybnosti jsou ryze obecného rázu, soud se jimi proto nemohl podrobněji zabývat. Současně platí, že určitost místa spáchání přestupku je nutno posuzovat individuálně, s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti, resp. na formulaci výroku ve vztahu k individualizaci skutku, což žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil. Lze oprávněně očekávat, že uvedené údaje budou čitelné. S ohledem na specifika blokového řízení, kdy k vyplňování požadovaných údajů dochází v improvizovaných a nestandardních podmínkách, ručně, často v emočně vypjatých situacích, je nutno posuzovat shovívavě formální krasopisnou, případně i pravopisnou stránku věci. S obecnými námitkami žalobkyně co do způsobilosti podkladů se soud s ohledem na citovanou judikaturu i příslušné ustanovení zákona nemohl ztotožnit, když svůj postoj opřel zejména o shora uvedený judikát Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k tomu, že žalobčiny výhrady byly povšechné, musel se s nimi soud vypořádat obdobným způsobem.

33. Žalobkyně k jednotlivým napadeným blokům obecně namítá chybnou právní kvalifikaci a pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Soud postavil najisto, že nelze zpochybňovat skutečnost, že ke spáchání přestupkového jednání došlo na pozemní komunikaci, což pojednal shora. Není zde tedy prostor pro zpochybnění věcné příslušnosti orgánu, který předmětná rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Měla-li žalobkyně v tomto směru pochybnosti (např. zda se při spáchání přestupku nacházela na pozemní komunikaci), bylo její povinností uplatnit je již v řízení o přestupku, což neučinila. Jednotlivé položky v blocích, jejichž kopie jsou součástí spisového materiálu, byly vyplněny v souladu s právními předpisy, zkrácená paragrafová znění, případně další zkratky, odpovídají povaze blokového řízení, vystihují příslušná ustanovení zákona o silničním provozu a jsou v praxi běžně užívány. V popisné části bloku je pak uvedeno místo spáchání přestupku.

34. Žalobkyně své výhrady konkretizovala v jednotlivých bodech, když specifikovala námitky ve vztahu ke konkrétním pokutovým blokům. Soud namítané posoudil a dospěl k níže uvedeným závěrům.

35. Pokutovému bloku ze dne 20. 6. 2017 žalobkyně vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1k“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku, neboť tam není uvedena kilometráž komunikace ani vylíčeno přesné místo spáchání přestupkového jednání. Žalobkyně se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „pásy“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž také absentuje konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo) a údaj o právní kvalifikaci. Žalobkyně dodává, že nejnovější judikatura trvá na přesném uvedení místa přestupkového jednání. Žalobkyně se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

36. Tuto námitku zhodnotil soud jako nedůvodnou. Ze zápisu na pokutovém bloku je patrné, že žalobkyně uvedeného dne v 13.35 hod. porušila konkrétní a jasně definované ustanovení zákona o silničním provozu stanovující povinnost být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem. Jak již bylo shora ozřejměno, s ohledem na nutnost úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě § 125c/1k, neboť jej lze přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení blok také obsahuje. Zápis ve formě § 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb. tudíž není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. To samé lze usoudit o zápisu právní normy ve tvaru §6/1a) z. č. 361/2000 Sb. Požadavek na současné uvádění názvu zákona je s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením nadbytečný. Seznatelné jsou i další údaje, tj. SPZ vozidla a místo spáchání přestupku. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („neužila bezpečnostní pás“), je zde mj. uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Veškeré zaznamenané údaje jsou do bloku zaneseny jasně, čitelně a srozumitelně. Tvrzení žalobkyně o tom, že skutek je popsán pouze slovem „pásy“ je zjevně nepravdivé. Přestupkové jednání je dále výslovně identifikováno přesným ustanovením zákona (§6/1a zák. č. 361/2000 Sb.) a slovním spojením, což lze spolu s údaji o místě spáchání přestupkového jednání a jeho právní kvalifikací považovat za uspokojivý způsob specifikace skutku, a to s ohledem na povahu blokového řízení i judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující (Č. Budějovice, Strakonická ul., u OD Möbelix“).

37. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když je označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobkyně na podporu tohoto žalobního bodu „volně cituje“ z judikatury Nejvyššího správního soudu, když tvrdí, že pouze při spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené na něj zákonem. Soud je obeznámen s judikaturou Nejvyššího správního soudu, jehož závěry k této problematice shora předkládá a z nichž při svých úvahách vychází. Není však s to polemizovat s vágním tvrzením žalobkyně, pokud vůbec neuvádí, z jakého konkrétního judikátu myšlenkově vychází a neudává ani přesnou citaci, ale pouze vlastní volný výklad, jehož výstupem má být povinnost uvádět místa spáchání přestupku velmi přesně. Je sice třeba trvat na dostatečné specifikaci místa spáchání přestupku, uvedení názvu obce a přesného místa v konkrétní ulici, včetně odkazů na příslušná ustanovení zákona, je v daném případě údajem postačujícím. Žalobkyně současně neuvádí, jak by si ještě přesnější charakteristiku místa spáchání přestupku představovala, její požadavek se proto v tomto ohledu jeví jako nadbytečný a formalistický. Věcnou příslušnost správního orgánu soud pojednal výše. Námitky žalobkyně do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobkyně dopustila a kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí.

38. K pokutovému bloku ze dne 10. 2. 2017 žalobkyně namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1f4“. Rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci, vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a není jednoznačně seznatelné místo spáchání přestupku, když chybí kilometráž komunikace a vylíčení přesného místa spáchání přestupku. Dále je zde popis skutku ve formátu „R“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobkyně se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§18/4 z.č. 361/2000 Sb.“, když volně cituje judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně požadavku na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

39. Tuto námitku zhodnotil soud jako nedůvodnou. Ze zápisu na pokutovém bloku je patrné, že žalobkyně uvedeného dne v 18.50 hod., v ulici Pražská třída, v blízkosti jatek, porušila konkrétní a jasně definované ustanovení o rychlosti jízdy podle zákona o silničním provozu. Vzhledem k nutnosti úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě § 125c/1f4, neboť jej lze přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení blok také obsahuje. Uvedení číselného označení zákona považuje soud za postačující. S ohledem na charakter blokového řízení a povahu bloků nelze trvat na povinnosti uvádět současně také název zákona. Zápis ve formě § 125c/1f4 z. č. 361/2000 Sb. není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. Předtištěná podoba bloků dokonce s takovým způsobem označování evidentně počítá. To samé lze usoudit o zápisu právní normy vztahujícímu se k označení přestupkového jednání žalobkyně. Požadavek na současné uvádění názvu zákona je s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením nadbytečný. Seznatelné jsou i další údaje, tj. SPZ vozidla, místo spáchání přestupku a zkrácený zápis vyjadřují vzorec: nejvyšší dovolená rychlost jízdy/naměřená rychlost/rychlost po zohlednění odchylky. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání. Je zde tedy uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že popis skutku je uveden ve formátu „R“. Taková zkratka není do bloku vůbec zanesena, naopak je zde výslovně uvedeno, že „porušení rychlosti v obci“. To lze spolu s údaji o rychlosti a právní kvalifikací přestupkového jednání považovat za uspokojivý způsob specifikace skutku, a to s ohledem na povahu blokového řízení i judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující, neboť u pokutových bloků lze akceptovat strohé a zkratkovité formulace, pokud je pomocí nich skutek determinován tak, že nemůže být zaměněn s jiným, což v uvedeném případě platí. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když je označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobčinu „volnou citaci“ z judikatury Nejvyššího správního soudu již soud shora vypořádal, stejně tak i věcnou příslušnost správního orgánu, který ve věci rozhodl. Žalobčiny námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobkyně dopustila a kdy, potažmo kde se tak stalo.

40. Pokutovému bloku ze dne 31. 5. 2016 žalobkyně vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1f1“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku, neboť tam není uvedena kilometráž komunikace ani vylíčeno přesné místo spáchání přestupkového jednání. Žalobkyně se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „jízda bez BP“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž také absentuje konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo) a údaj o právní kvalifikaci. Žalobkyně dodává, že nejnovější judikatura trvá na přesném uvedení místa přestupkového jednání. Žalobkyně se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

41. Tuto námitku soud nepřijal. Ze zápisu na pokutovém bloku je patrné, že žalobkyně uvedeného dne v 21.05 hod. porušila konkrétní a jasně definované ustanovení zákona o silničním provozu stanovující povinnost být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem. Jak již bylo shora ozřejměno, s ohledem na nutnost úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě § 125c/1k, neboť jej lze přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení blok také obsahuje. Zápis ve formě § 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb. tudíž není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. Žalobkyně naopak nepravdivě namítá uvedení údaje „125c/1f1“, takové označení se však na předmětném bloku vůbec nenachází. Obdobně lze usoudit o zápisu právní normy ve tvaru §6/1a z. č. 361/2000 Sb. Požadavek na současné uvádění názvu zákona je s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením nadbytečný. Seznatelné jsou i další údaje, tj. SPZ vozidla a místo spáchání přestupku. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („jízda bez použití bezpečnostního pásu“), je zde mj. uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Veškeré zaznamenané údaje jsou do bloku zaneseny jasně, čitelně a srozumitelně. Tvrzení žalobkyně o tom, že skutek je popsán pouze slovem „jízda bez BP“ je zjevně nepravdivé. Přestupkové jednání je dále výslovně identifikováno přesným ustanovením zákona (§6/1a zák. č. 361/2000 Sb.) a slovním spojením, což lze spolu s údaji o místě spáchání přestupkového jednání a jeho právní kvalifikací považovat za uspokojivý způsob specifikace skutku, a to s ohledem na povahu blokového řízení i judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující („ul. Strakonická, Č. Budějovice - OS Möbelix“).

42. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není pochyb o způsobilosti přezkoumávaných bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, neboť spáchané přestupky jsou dostatečně konkrétně vymezeny a vyhovují požadavkům na individualizaci přestupkového jednání. Současně je zřejmé komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla ta která pokuta v blokovém řízení uložena. Strohé a zkratkovité údaje na pokutových blocích nelze namítat, pokud jsou tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona, ve kterém je přestupek specifikován a který žalobkyně porušila. S rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, čj. 4As 127/2014-39, je soud obeznámen, posuzovaná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení mu však v žádném ohledu neodporují.

43. K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s.

44. Na základě shora uvedeného se shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vytýkanou vadou. Soud neshledal, že by byla žalobkyně postupem žalovaného zkrácena na svých právech. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice dne 21. 8. 2018

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Balejová v. r.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru