Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

50 A 41/2017 - 36Rozsudek KSCB ze dne 27.11.2017

Prejudikatura

1 As 21/2010 - 65


přidejte vlastní popisek

50 A 41/2017 - 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci žalobce O.Š., bytem X, zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem v Kolíně, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2017, č. j. KUJCK 36110/2017,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 24. 4. 2017 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 3. 2017, č. j. KUJCK 36110/2017 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004, Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Tábor, odboru dopravně správních agend (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 11. 2016, č. j. METAB 57001/2016/ODSA/Val (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto Pokračování
- 2 -
50A 41/2017

prvostupňovým rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů a potvrzen provedený záznam 12 bodů ke dni 10. února 2016.

Žalobce namítá, že byl postupem správního orgánu zkrácen na svých právech, což mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný pochybil, když se ve svém rozhodnutí nezabýval žalobcem předloženými důkazy, a to jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení, která představují podklad napadeného rozhodnutí. Žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání, když postupoval v rozporu se stávající praxí správních orgánů, které se těmito rozhodnutími vydanými v blokových řízeních zabývají. Poukazuje přitom na skutečnost, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky, tj. kopii rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, vydaného ve shodné věci, které bylo přílohou doplněného odvolání. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že je běžnou praxí odvolacího správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce odkázal na další rozhodnutí správních orgánů, vydaná v obdobných řízeních (rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 126113/2014 nebo MSK 121761/2014, rozhodnutí Městského úřadu Písek č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3). Postupem žalovaného došlo k porušení zásady rovnosti účastníků ve správním řízení, neboť správní orgány, bez ohledu na jejich místní příslušnost, by měly v obdobných věcech postupovat a rozhodovat shodně.

V souvislosti s výše uvedenou námitkou žalobce dále zpochybnil jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokových řízeních vedených vůči žalobci, jež označil za nezpůsobilá pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení nesplňují dostatečnou individualizaci skutku tak, jak je požadována i judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalobce se neztotožnil s názorem, dle něhož dal svým podpisem daného rozhodnutí souhlas s takovým způsobem projednání věci a současně souhlas se správností tohoto rozhodnutí. Žalobce nemůže odpovídat za správnost těchto rozhodnutí vydaných správním orgánem a není možné po žalobci vyžadovat znalost práva, díky které by byl schopen posoudit správnost takového rozhodnutí. Z jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokovém řízení není patrné, jakého jednání se měl žalobce dopustit, kdy toto protiprávní jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Rovněž nelze za dostatečný popis skutku považovat popis „telefonování za jízdy aj.“, nebo popis „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“ Z rozhodnutí by rovněž mělo být zřejmé, kde a kdy došlo ke spáchání přestupku a rozhodnutí by mělo být čitelné a srozumitelné. K náležitostem rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a k rozsahu jejich přezkumu žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 4As 127/2014 – 39. Žalobce rovněž konstatoval, že oznámení od příslušných oddělení Policie ČR nemůže být dostatečným důkazem a tedy relevantním podkladem pro záznam bodů do registru řidičů.

Žalobce dále konkretizoval výtky u jednotlivých pokutových bloků.

Pokutovému bloku ze dne 8. 2. 2016 žalobce vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1f4“ chybnou právní kvalifikaci a vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal. Žalobce dále postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupku. Žalobce se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „R“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

Pokračování
- 3 -
50A 41/2017

V případě pokutového bloku ze dne 21. 7. 2015 žalobce vytýká chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1k“), poukazuje na pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formě „pásy“. V napadeném rozhodnutí pak postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo).

Co se týče pokutového bloku ze dne 21. 3. 2015, žalobce napadá právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1k“), poukazuje na pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formě „neužil bp“. V napadeném rozhodnutí žalobce postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo).

Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 16. 11. 2014 žalobce poukazuje na chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f4“), udává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal, postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání a napadá popis přestupkového jednání ve formě „rychlost“. V napadeném rozhodnutí pak žalobce postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo).

Žalobce výše řečeným zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Vytýkané nedostatky nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, k čemuž žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 127/2014 - 39. Žalobce se domáhá soudního přezkumu způsobilosti jednotlivých pravomocných rozhodnutí být způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že zásada předvídatelnosti správních aktů se vztahuje k rozhodovací činnosti konkrétního správního orgánu, který však není povinen bez dalšího přejímat závěry z rozhodovací činnosti jiných správních orgánů. Následně se vyjádřil k námitkám uplatněným k jednotlivým pokutovým blokům, shrnul jejich obsah a konstatoval, že jednotlivé bloky obsahují všechny podstatné náležitosti. Popsání skutků citací zákona v souvislosti s uvedením data, času, místa spáchání přestupku a registrační značky vozidla nemůže způsobovat nesrozumitelnost rozhodnutí. Skutkově byly přestupky popsány srozumitelně a nezaměnitelně, byly splněny formální nároky na dostatečně určitý obsah bloků. To se týká též v blocích užitých zkratek a způsobu specifikace místa spáchání přestupků.

Usnesením ze dne 24. 5. 2017, č. j. 50 A 41/2017 – 23 byl žalobě přiznán odkladný účinek.

Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

Oznámením Městského úřadu Tábor ze dne 10. 2. 2016 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhl dne 8. 2. 1016. Žalobce byl tímto oznámením současně vyzván k odevzdání řidičského průkazu.

Pokračování
- 4 -
50A 41/2017

Ve spise je doložena plná moc ze dne 15. 2. 2016, kterou žalobce zmocnil AK Linhart o. s., se sídlem Praha 4, Kaplická 14, k zastupování v řízení o námitkách. Plná moc byla doručena dne 16. 2. 2016 coby příloha podání žalobce označeného jako „Námitka proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče“ (dále též „Námitky“). Tímto žalobce podal námitky vůči veškerým záznamům a především tomu, jímž bylo dosaženo 12 bodů; současně avizoval podání podnětů k zahájení přezkumného řízení.

Součástí spisového materiálu je mj. listina označená jako výpis z bodového hodnocení řidiče, z níž je patrné, že žalobce v rozmezí od 16. 11. 2014 do 8. 2. 2016 spáchal pět přestupků, za něž mu bylo do bodového hodnocení řidiče zaznamenáno v součtu 12 bodů. Ve spise jsou dále založena jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 16. 11. 2014, 13. 3. 2015, 21. 3. 2015, 21. 7. 2015 a 8. 2. 2016. K žádosti prvostupňového správního orgánu byly Policií České republiky dodány také kopie jednotlivých pokutových bloků, které jsou rovněž součástí spisu.

Dne 7. 3. 2016 obdržel žalobce prostřednictvím svého zmocněnce vyrozumění o možnosti uplatnění práv podle § 36 a § 38 správního řádu před vydáním rozhodnutí o námitkách.

Následně dne 21. 3. 2016 podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce ke správnímu orgánu I. stupně žádost o přerušení správního řízení na lhůtu 100 dnů k vyřešení předběžných otázek ohledně podaného podnětu k přezkumnému řízení. Součástí žádosti byl podnět ke zkrácenému přezkumnému řízení podle ustanovení § 94 resp. § 98 správního řádu, a to ve věci rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 8. 2. 2016, adresovaný Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje.

Usnesením ze dne 23. 3. 2016, č. j. METAB 14418/2016/ODSA/Val, doručeným zástupci žalobce fikcí nebylo vyhověno žádosti o přerušení řízení.

Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2016, č. j. METAB 16845/2016/ODSA/Val, doručeným zmocněnci žalobce fikcí dne 17. 4. 2016, byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamům bodů v registru řidičů a provedený záznam bodů byl potvrzen. Z rozhodnutí vyplývá, že prvostupňový správní orgán podrobně hodnotil jednotlivé kopie předmětných pokutových bloků, jejich kontrolou bylo zjištěno, že obsahují všechny náležitosti a jsou v souladu s příslušnými oznámeními o uložení pokuty v blokovém řízení. Bylo konstatováno, že záznamy bodů do registru řidičů provedl správní orgán v souladu s § 123b zákona o silničním provozu, čímž byla potvrzena existence způsobilých podkladů pro záznam bodů do registru řidičů.

Dne 2. 5. 2016 podal žalobce blanketní odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, v němž avizoval jeho doplnění do 10 pracovních dnů.

Usnesením ze dne 4. 5. 2016, č. j. METAB 22382/2016/ODSA/Val, doručeným fikcí dne 14. 5. 2016, byla žalobci prvostupňovým správním orgánem určena pětidenní lhůta pro doplnění odvolání.

Dne 19. 5. 2016 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno doplněné odvolání, jímž žalobce namítl zejména narušení právní jistoty, nereflektování důvodů námitek proti záznamu bodů v bodovém hodnocení a nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů, přičemž Pokračování
- 5 -
50A 41/2017

uvedl konkrétní výtky k jednotlivým pokutovým blokům. Odvolání bylo postoupeno žalovanému, který dne 26. 7. 2016 rozhodnutím pod č. j. KUJCK 104354/2016 zrušil rozhodnutí ze dne 7. 4. 2016 a věc vrátil k novému projednání. V odůvodnění žalovaný správnímu orgánu I. stupně vytkl, že konstatování řešené otázky ve formě „Námitky podané O.Š. správní orgán zamítá a provedené záznamy potvrzuje“ je příliš obecné a nesplňuje požadavky stanovené v § 68 odst. 2 správního řádu. Výrok rušeného rozhodnutí je neurčitý a nejasný, neboť z něj nelze dovodit, o jakém návrhu bylo rozhodováno, proč byly námitky zamítnuty, záznam kolika bodů byl potvrzen a k jakému datu.

Správní spis byl následně doplněn o sdělení Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje k přezkumnému řízení k uložené blokové pokutě ze dne 8. 2. 2016, v němž je uvedeno, že vina byla dostatečně prokázána a není důvod k postupu ve smyslu § 95 odst. 1. správního řádu.

Usnesením ze dne 31. 10. 2016 č. j. METAB 51920/2016/ODSA/Val byl žalobce vyrozuměn o možnosti uplatnění svých procesních práv podle § 36 a § 38 správního řádu.

Dne 24. 11. 2016 byla správnímu orgánu I. stupně doručena žádost o přezkoumání způsobilosti podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení společně s několika dalšími rozhodnutími jiných správních orgánů, na základě kterých se žalobce dožadoval totožného rozhodování ve skutkově shodných případech.

Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 30. 11. 2016 byla zamítnuta žádost o přerušení řízení a výrokem II byly zamítnuty námitky a potvrzeny záznamy bodů do evidenční karty řidiče dle výpisu z bodového hodnocení řidiče, ke dni 10. 2. 2016.

Dne 16. 12. 2016 podal žalobce prostřednictvím právního zástupce na základě plné moci ze dne 6. 12. 2016 blanketní odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, které bylo po výzvě správního orgánu I. stupně dne 27. 12. 2016 doplněno. Odvolací důvody se shodují s námitkami uplatněnými v podané žalobě.

Napadeným rozhodnutím žalovaný toto odvolání dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V rozsáhlém odůvodnění nejprve shrnul odvolací námitky i skutkový stav a zasadil jej do právního rámce. Žalovaný konstatoval obecně platnou zásadu, že v řízení o námitkách proti záznamům bodů do registru řidičů je úkolem správního orgánu přezkum toho, zda byl na základě podkladů řidiči zaznamenán správný počet bodů za přestupkové jednání. Správní orgán postupuje v souladu se zásadou presumpce správnosti pravomocného rozhodnutí. Proces, jenž vydání pravomocného rozhodnutí předcházel, správní orgán zásadně nepřezkoumává. Následně zhodnotil jednotlivé bloky a shledal záznamy bodů za přestupky, které jsou předmětem přezkoumávaných námitek, v souladu se zákonem o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že správní orgán disponuje způsobilými podklady, zaznamenaný počet bodů v registru řidičů odpovídá konkrétnímu jednání, jímž byl žalobce pravomocně uznán vinným, přičemž toto je z bloků seznatelné a je obsaženo v příloze zákona o silničním provozu. Žalovaný neshledal v postupu prvostupňového správního orgánu pochybení, která by způsobovala nesoulad jím vydaného rozhodnutí s právními předpisy.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a shledal, že žaloba není důvodná.

Pokračování
- 6 -
50A 41/2017

Ve shrnutí skutkového stavu žalobce konstatuje, že žalovaný nerespektoval odvolací důvody a nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí spisu, potažmo některé z nich jednostranně upřednostnil v neprospěch odvolatele. Shora uvedené žalobce konkretizuje odvolacími námitkami, s nimiž se zdejší soud níže vypořádal.

Soud neshledal důvodnost žalobcovy námitky vytýkající žalovanému ignorování odvolacích důvodů, resp. důkazních prostředků. Soud po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí ve vztahu k odvolacím námitkám naznal, že žalovaný se řádně vypořádal se všemi námitkami žalobce (potažmo předloženými důkazními prostředky), včetně kopií bloků a rozhodnutí odvolacích správních orgánů (Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Městského úřadu Písek), která žalobce přiložil k odvolání na podporu svých tvrzení. Skutečnost, že se žalovaný s odvolacími námitkami neztotožnil, nelze považovat za jejich ignorování či upřednostňování v neprospěch žalobce, jak si tento mylně vykládá.

Žalovanému nelze vytýkat, že po seznámení se s obsahem přiložených rozhodnutí konstatoval, že v obdobných či shodných případech „aplikuje ustálenou soudní judikaturu v rámci nastaveného právního systému“. Po žalovaném ani jiném správním orgánu totiž nelze spravedlivě žádat, aby byl ve svém právním názoru a rozhodovací činnosti vázán rozhodnutími jiných správních orgánů v tom smyslu, jak požaduje žalobce. Nehledě na odlišný skutkový stav, povinností žalovaného je bezesporu rozhodovat v mezích právního rámce a příslušné judikatury, jak sám uvádí a s ohledem na vlastní rozhodovací činnost, nikoli na základě precedentů v podobě jiných správních rozhodnutí. Náš právní řád není založen na precedentech a zvykovém právu, ani zásada legitimního očekávání jej nezavádí, jak se snaží naznačit žalobce. Žalovaný tedy postupem ve věci rozhodně nezpochybnil rovnost účastníků před zákonem. Z napadeného rozhodnutí taktéž vyplývá, že žalovaný se zabýval způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě kterých jsou zaznamenány body, ani toto mu tedy nelze klást k tíži.

Dle zásady legitimního očekávání vtělené do § 2 odst. 4 správního řádu: „Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly“. Lze ji též charakterizovat jako zásadu oprávněné důvěry v právo úzce související se zásadou nestranného (objektivního) rozhodování každé věci. I když je každá věc, kterou správní orgán řeší, v nějakém aspektu jedinečná, je možné mezi rozhodovanými případy nalézt mnohdy řadu společných znaků. Zásada legitimního očekávání vychází z toho, že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by všechny další obdobné případy rozhodovat způsobem stejným nebo obdobným, tj. předvídatelně. To však rozhodně neznamená, že by všechny krajské úřady v celé republice byly zavázány postupovat tak, jak ve stejné nebo obdobné věci rozhodl kterýkoliv jiný krajský úřad. Takový přístup by znamenal zavedení precedenčního systému práva. Nic takového ovšem z daného ustanovení správního řádu nevyplývá, neboť takový přístup by si vyžádal mnohem rozsáhlejší zásahy do právního systému. Zásada legitimního očekávání se vztahuje vždy k jednomu a témuž správnímu orgánu. Zásady legitimního očekávány by se bylo možné dovolávat v případě, že by žalovaný dříve rozhodoval v obdobné věci jiným způsobem. Nic takového však žalobce netvrdil ani neosvědčil. Jiná pochybení, jež by bylo možné označit za nerespektování odvolacích důvodů, žalobce nekonkretizoval a soud je obecným přezkumem napadeného rozhodnutí sám neshledal.

Pokračování
- 7 -
50A 41/2017

Soud se nemůže ztotožnit ani s námitkou zpochybňující způsobilosti podkladů pro záznam bodů. Dle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu: „Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu“. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je při zaznamenávání bodů vázán přílohou k zákonu, která v tomto nepřipouští žádné správní uvážení. Zákon proto upravuje možnost, jak se může řidič proti zaznamenaným bodům ohradit, tj. písemnými námitkami, které jsou de facto žádostí ve smyslu správního řádu (§ 44 a 45 správního řádu) a úřad ji musí vždy náležitě posoudit podle jejího skutečného obsahu. Při posuzování důvodnosti námitek prvostupňovému správnímu orgánu nepřísluší přezkoumávat jakékoli z rozhodnutí podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu. V rámci posouzení důvodnosti uplatněných námitek se může zabývat pouze tím, zda předmětné rozhodnutí, které bylo podkladem pro záznam bodů, skutečně je v právní moci a zda byly body zaznamenány správné osobě a ve správné výši, přičemž je i nadále vázán pravomocným rozhodnutím, na jehož základě k zaznamenání bodů došlo (viz § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu). Podle § 73 odst. 2 správního řádu zde totiž platí, že pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a pro všechny správní orgány. V průběhu řízení o námitkách se tedy zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, což dokládá i judikatura Nejvyššího správního soudu: „…příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44)“.

Z obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zřejmé, že tento správní orgán vycházel při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů do registru řidičů jednak z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, jež byly tomuto orgánu zaslány Policií ČR, jednak též z kopií rozhodnutí vydaných v blokových řízeních, které si za účelem zjištění stavu věci vyžádal. Správní orgán prvního stupně tak na straně 2 a 3 dostatečným způsobem vypořádal jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a k nim přináležející pravomocná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení. Na základě takto provedeného přezkumu podkladů k záznamu bodů do registru řidičů dospěl tento správní orgán k závěru, že veškeré užité podklady jsou způsobilé pro záznamy bodů do registru řidičů a jsou opatřeny všemi zákonem předepsanými údaji.

V případě žalobou napadeného rozhodnutí lze konstatovat, že z jeho obsahu je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval, a to co do jejich způsobilosti být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Za účelem přezkumu prvoinstančního správního rozhodnutí byl žalovanému předložen kompletní spisový materiál včetně jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokovém řízení, jejichž ověřené kopie si správní orgán I. stupně vyžádal. Žalovaný se pak na straně 3, 4 a 5 napadeného rozhodnutí podrobně vyjádřil k náležitostem jednotlivých pokutových bloků udělených žalobci, přičemž současně konstatoval, že jednotlivé specifikované údaje obsažené v těchto blocích splňují požadavek dostatečné individualizace skutku. Ze všech těchto údajů je dostatečně zřejmé, o jaké porušení zákonného ustanovení žalobcem se jednalo a kdy a na jakém místě k němu došlo. Z obsahu napadeného rozhodnutí je pak zřejmé, že se žalovaný jednotlivými podklady pro záznam Pokračování
- 8 -
50A 41/2017

bodů do registru řidičů zabýval dostatečně důkladně a podrobně se vypořádal s odvolací námitkou zpochybňující jednotlivé zkratkovité údaje uvedené na pokutových blocích. Co se týče rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, na které obžalobce odkazuje, pak i s tímto se žalovaný na straně 7 vypořádal, přičemž uvedl, že se v rámci své činnosti řídí ustálenou soudní judikaturou, kterou rovněž aplikuje. Krajský soud souhlasí se závěry žalovaného o tom, že v posuzovaném případě měl správní orgán I. stupně k dispozici všechny potřebné podklady splňující veškeré zákonné požadavky. Pokutové bloky jsou způsobilé být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, žalobci byl zaznamenán správný počet bodů a rozhodnutí žalovaného je tak zcela v souladu se zákonem.

Správní orgán prvního stupně a stejně tak i žalovaný se řádným a dostatečným způsobem zabývali způsobilostí jednotlivých rozhodnutí být podkladem pro záznam v registru řidičů. Za tímto účelem si správní orgány obou stupňů, v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5As 39/2010 – 76, dostupné na www.nssoud.cz), vyžádaly kromě oznámení policie, na jehož základě je prováděno hodnocení dosažených bodů, též pokutové bloky, prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky potom zvlášť vyhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a rovněž co do počtu zaznamenaných bodů.

Správní orgány v nyní projednávané věci postavily najisto, že údaje uvedené v oznámení policie o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek odpovídají skutečnostem uvedeným v pravomocných rozhodnutích ve formě pokutových bloků, na jejichž podkladě byly body zaznamenány. Správní orgány ověřily, že všechny skutky byly se žalobcem projednány v blokovém řízení, že ve všech případech bylo řízení pravomocně ukončeno řádně a úplně vyplněným pokutovým blokem a že žalobce ve všech případech pokutu za přestupkové jednání uhradil, pokutové bloky převzal a vše stvrdil svým podpisem. Námitka žalobce, dle níž se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi, nebyla proto shledána důvodnou.

Dále se krajský soud zabýval námitkou, dle níž jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce nezpůsobilost těchto podkladů spatřuje v tom, že z nich není patrné, jakého jednání se měl dopustit, kdy v případě popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“ nelze dovodit, že se jedná o překročení nejvyšší dovolené rychlosti. V pokutovém bloku rovněž není dostatečně specifikováno porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostními pásy, když je tam pouze uveden popis „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, nebo není dostatečným popisem přestupku užitý formát „telefonování za jízdy aj.“. Z pokutových bloků dále není zřejmé, kdy a kde k přestupku došlo. Naposledy je žalobcem v souvislosti s touto námitkou uváděno, že informace v pokutových blocích nejsou čitelné a nejsou z nich tudíž zřejmé okolnosti přestupku.

Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že správní orgány obou stupňů shledaly podklady pro zápis bodů žalobce do registru způsobilými. Tato způsobilost je dána jednak náležitostmi těchto podkladů, které zcela korespondují se zákonnými požadavky a rovněž výší bodů, které byly žalobci připsány zcela v souladu se zákonem.

Správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů zásadně nepřezkoumávají správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě Pokračování
- 9 -
50A 41/2017

kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné a zákonné (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9As 96/2008 – 44, dostupné na: www.nssoud.cz). Tento závěr plyne i ze samotné dikce § 57 odst. 3 správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán vázán při hodnocení předběžné otázky (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím vyslovené odpovědnosti žalobce za přestupek) rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu.

Pokud tedy žalobce nyní namítá, že z uvedených podkladů rozhodnutí o záznamu bodů není zřejmé, jakého přestupkového jednání se žalobce měl dopustit a kdy a kde se tak stalo, pak tyto námitky měl uplatnit ve správním řízení. Žalobce však zcela zjevně s popisem jednotlivých skutků jakož i s uvedením místa a času, kdy k jeho jednání došlo, souhlasil, když přistoupil k tomu, aby všechny jeho přestupky byly projednány v blokovém řízení. Pokuty za přestupkové jednání, které mu bylo kladeno za vinu, uhradil a pokutové bloky řádně podepsal, aniž by se pozastavoval nad zkratkami uvedenými v jednotlivých blocích či srozumitelností a čitelností údajů v nich uvedených.

K tomuto krajský soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1As 21/2010 - 65, v němž Nejvyšší správní soud k dané problematice uvedl, že „Právě ochota obviněného zaplatit pokutu v blokovém řízení je podmínkou sine qua non blokového řízení, při jejímž splnění se bez dalšího vychází z toho, že je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí jej vyřídit domluvou a že jsou splněny všechny podmínky blokového řízení stanovené v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. S ohledem na zásadu vigilantibus iura (nechť si každý střeží svá práva) se obviněný z přestupku udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení vzdává možnosti zajištění dalších důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem a následného zjišťování skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení, akceptuje skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchání přestupku a jeho právní kvalifikaci, které byly učiněny v blokovém řízení. V důsledku toho pak nabývají závěry přestupkového orgánu charakter nesporných zjištění, která tvoří podklad pro uložení sankce. Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, následně zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení. Po potvrzení o převzetí pokutového bloku obviněným z přestupku a po oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu již orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení nevyhledávají žádné důkazní prostředky a neprovádějí dokazování za účelem posouzení skutkového a právního stavu věci.“

Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6As 67/2013 – 16 dále uvedl, že „Udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích .“

Citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu dovozuje, že přestupce již nemá možnost rozporovat údaje o skutkovém stavu obsažené na pokutových blocích a stejně tak ani právní kvalifikaci svého jednání na těchto blocích uvedenou. Svým podpisem a úhradou uložené pokuty totiž stvrzuje správnost těchto údajů a vzdává se tím současně možnosti přezkumu postupu orgánů veřejné moci ve věci jeho přestupku. Námitkami proti rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů pak přestupce může rozporovat pouze to, zda existuje Pokračování
- 10 -
50A 41/2017

způsobilý podklad pro záznam bodů do registru, tedy zda existuje pravomocné rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být body připsány. V daném případě krajský soud shodně se správními orgány obou stupňů na základě podkladů ze správního spisu dospěl k závěru, že body byly žalobci připsány na základě pravomocných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení.

Žalobce zpochybnil způsobilost jednotlivých pokutových bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů. Nezpůsobilost pokutových bloků je spatřována v tom, že z nich není patrné, jakého jednání se žalobce měl dopustit, kdy a kde k tomuto jednání došlo a dále v jejich nečitelnosti a nesrozumitelnosti.

Jak již bylo krajským soudem uvedeno výše, žalobce v řízení o námitkách proti záznamu do registru řidičů nemůže rozporovat údaje o skutku a právní kvalifikaci tohoto skutku. Pokud žalobce měl pochybnost o údajích na pokutových blocích týkajících se jednání, které mu bylo kladeno za vinu, případně místa a času, kdy k tomuto jednání došlo, pak neměl souhlasit s projednáním přestupků v blokovém řízení a měl trvat na jejich prošetření ve standardním správním řízení.

Pokud žalobce namítá nečitelnost či nesrozumitelnost údajů na pokutových blocích pro jejich zkratkovitost či strohost, pak ani tuto námitku nelze shledat důvodnou.

Obsahové náležitosti pokutového bloku vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravoval zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném v době rozhodování správních orgánů, zejména v ustanovení § 84 a § 85. Dle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. K obsahovým náležitostem pokutového bloku se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona. Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§ 85 odst. 3 tohoto zákona).“

Pokud jde o zkratky, které byly orgánem veřejné moci užity, pak i k těmto se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil. Krajský soud považuje za vhodné zmínit například rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7As 94/2012-20, dostupné na: www.nssoud.cz, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že “[…] ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný Pokračování
- 11 -
50A 41/2017

svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.”

Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozhodnutí dále uvedl, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je patrné komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby však musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilost bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen.

Pokud žalobce obecně zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované vůbec vymezeny, nezbývá než konstatovat, že takové tvrzení se nezakládá na pravdě, neboť žalobou napadené bloky splňují veškeré zákonné požadavky, a to jak po stránce formální, tak i obsahové. Přestupce je nezaměnitelně identifikován, jsou zde uvedeny datum i čas přestupkového jednání, nechybí přesné vymezení místa spáchání přestupku, konkretizace přestupku (ve formě zákonného ustanovení i popisu přestupkového jednání), bloky jsou datovány a podepsány. Vše je zaznamenáno čitelně a srozumitelně.

S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že všechna rozhodnutí vydaná v blokových řízeních se žalobcem představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidiče. Krajský soud ani tuto námitku žalobce neshledal důvodnou.

Soud se v dané věci ztotožnil se závěry správních orgánů a uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné. Správní orgány postupovaly v mezích své pravomoci a působnosti. Krajský soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo.

Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Pokračování
- 12 -
50A 41/2017

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. listopadu 2017

Předsedkyně senátu

Mgr. Helena Nutilová v. r.

Za správnost vyhotovení : P. J.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru