Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

50 A 34/2018 - 59Rozsudek KSCB ze dne 05.03.2019

Prejudikatura

10 Azs 153/2016 - 52

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Azs 90/2019

přidejte vlastní popisek

50 A 34/2018 - 59

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci

žalobce: P. D. K., narozen ...

státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem R. 886, V.

zastoupen Mgr. Petrem Václavkem advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1

proti žalovanému: Ministr zahraničních věcí sídlem Loretánské nám. 5, 118 00 Praha 1 - Hradčany

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2018, č. j. 102142-3/2018-OPL

takto:

I. Rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 7. 12. 2017, č. j. 3757/2017-HANOI-41/a a rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2018, č. j. 102142-3/2018-OPL se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Dne 12. 4. 2018 obdržel Krajský soud v Českých Budějovicích ve shora uvedené věci žalobu, kterou se žalobce domáhá přezkumu rozhodnutí žalovaného, jímž byl zamítnut rozklad a potvrzeno usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 7. 12. 2017, č. j. 3757/2017-HANOI-41/a. Označeným usnesením byla zamítnuta žádost žalobce o upuštění od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu a zastaveno řízení o této žádosti dle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

2. Žalobou je v prvé řadě namítána nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které se nevypořádává s odvolací argumentací žalobce stran nesprávné interpretace a aplikace pojmu „odůvodněný případ“. Žalovaný se přezkoumatelným způsobem nevypořádal s tím, z jakého důvodu nemůže objektivní překážka na straně zastupitelského úřadu v podobě nefunkčního systému pro podávání žádostí představovat odůvodněný případ upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Uvedená žalobní námitka je doprovázena úvahami žalobce o tom, zda spojení „odůvodněný případ“ představuje neurčitý právní pojem či zda jde o situaci, kdy je nutno k interpretaci tohoto pojmu využít správní uvážení.

3. Výklad tohoto pojmu zaujatý správními orgány v dané věci je nepřezkoumatelný. Pojem „odůvodněný případ“ zakotvený v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců nelze dle názoru žalobce vztáhnout pouze na zdravotní a sociální důvody na straně žadatele, jak nesprávně dovodily správní orgány. Takový výklad by neodůvodněně zužoval text samotného zákona. V případě, kdy by zákonodárce uvažoval pouze o důvodech zdravotních a sociálních na straně žadatele, jistě by takovou úvahu konkrétně promítl i do textu dotčeného ustanovení. Tak tomu ovšem není a správní orgány proto nepřezkoumatelně a neodůvodněně zúžily výklad tohoto pojmu.

4. O odůvodněný případ jde dle žalobce i tehdy, pokud jsou dány objektivní překážky na straně zastupitelského úřadu, pro které by mělo být od povinnosti osobního podání žádosti upuštěno. Taková objektivní překážka nastala i v situaci žalobce, který směřoval svou žádost o upuštění od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu spolu se žádostí o její vydání na zastupitelský úřad v Hanoji v období od 1. do 26. 11. 2017. To mu však umožněno nebylo, neboť systém Visapoint zajišťující příjem těchto žádostí byl od 31. 10. 2017 zrušen, nový systém pak měl začít fungovat od 1. 12. 2017; od 9. 11. 2017 do 30. 11. 2017 byl omezen rovněž provoz samotného zastupitelského úřadu. Informace o uvedených omezeních veřejnost obdržela pouze den před jejich realizací, ačkoliv o časově omezeném fungování systému Visapoint byl žalovaný vyrozuměn již od roku 2014, kdy byla uzavřena původní smlouva o provozu tohoto systému. Tímto postupem bylo žadatelům znemožněno adekvátně se na omezení připravit a reagovat na něj. Byla porušena zásada legitimního očekávání, kterou dle žalobce nelze vztahovat pouze na rozhodování správních orgánů, neboť i pravidla pro splnění zákonných podmínek stanovených pro žadatele o pobytová oprávnění musí být přesně, jasně, srozumitelně a včas stanovena, aby žadatelé měli možnost zákonem stanovené podmínky splnit.

5. Žalobce ani ostatní žadatelé tak v důsledku výše uvedeného postupu neměli možnost splnit své zákonné povinnosti, a to sjednat termín pro osobní podání žádosti o pobytové oprávnění, tato nemožnost byla zapříčiněna objektivní překážkou na straně zastupitelského úřadu a jako taková měla být posouzena jako odůvodněný případ upuštění od osobního podání žádosti ve smyslu § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců.

6. Další žalobní námitkou je naříkán postup žalovaného i zastupitelského úřadu. Uvedené správní orgány dle žalobcova názoru překračují své pravomoci, když svá rozhodnutí, jejichž předmětem je forma přijetí žádosti o pobytové oprávnění, odůvodňují argumentací o regulaci migrační politiky. K posouzení tohoto kritéria je kompetentní pouze Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, které jediné je oprávněno zabývat se meritorním přezkumem žádosti o udělení pobytového oprávnění. O meritu věci totiž zastupitelský úřad s výjimkou krátkodobých víz zásadně nerozhoduje.

7. Žalobou je dále namítáno ignorování konkrétní situace žalobce, resp. je zde podrobně popsána snaha žalobce o přihlášení do systému Visapoint, i to, jakým způsobem byl uvedený systém v době svého fungování využíván. V této souvislosti žalobce rozsáhle popsal, jakým způsobem bylo možné získat termín pro osobní podání žádosti, kdy zisk tohoto termínu byl vázán na složení určité finanční částky. Uvedené úplatné postupy se nepodařilo eliminovat ani instalací pokročilého ochranného prvku do systému Visapoint, což žalobce dokládá odkazem na zprávu Bezpečnostní informační služby, která provoz tohoto systému dlouhodobě monitorovala. V době fungování Visapointu se žalobci ani přes opakované pokusy nepodařilo do tohoto systému přihlásit, což doložil v řízení před zastupitelským úřadem. Rovněž po ukončení provozu tohoto systému se nepodařilo zamezit nezákonným praktikám v souvislosti s objednávkami termínu pro podání žádosti, v současné době je objednání možné realizovat prostřednictvím telefonické domluvy, i v tomto případě však byl systém zasažen a ke spojení s úřadem dojde pouze po uhrazení konkrétní částky. Možnost podat žádost předvídatelným způsobem byla a je prakticky nulová. Žalobce byl objektivně v situaci, kdy nemohl získat termín pro podání žádosti v systému Visapoint.

8. Žalobce rovněž naříká nepřezkoumatelnost rozhodnutí z důvodu nevypořádání všech jeho odvolacích námitek. Konkrétně je zmiňována námitka týkající se porušení veřejného zájmu spočívajícího v nutnosti zachování rovnováhy pracovního trhu založené na potřebě zaměstnavatelů přijímat pracovníky ze zahraničí. Tato námitka zůstala opomenuta. Žalobce také zmínil správními orgány nijak nevypořádanou námitku absence reakce na jeho stanoviska vyjádřená v průběhu správního řízení. Tuto absenci, potažmo zkratkovité odůvodnění, nelze dle žalobce zdůvodňovat odkazem na zásadu procesní ekonomie.

9. Napadené rozhodnutí je dle žalobce nepřezkoumatelné rovněž z toho důvodu, že nijak nezohledňuje okolnosti konkrétního případu a pouze paušálně přebírá argumentaci zastupitelského úřadu, aniž by žalovaný jakkoliv své rozhodnutí individualizoval. Naproti tomu žalobce konkrétně dokumentuje situaci, kdy zastupitelský úřad odlišně hodnotí skutkově obdobné případy. Správní orgán tak účelově hodnotí totožný skutkový stav dle toho, jak se mu to aktuálně hodí pro jeho argumentaci.

10. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

11. Součástí žalobního návrhu byla rovněž „Výroční zpráva Bezpečnostní a informační služby za rok 2015“, v níž se mimo jiné pojednává o pokusech o obcházení registrační procedury v systému Visapoint. Automatizované překonávání jednotlivých kroků v registrační proceduře cíleně zajišťují jednotlivci nebo skupiny osob se záměrem získat prodejem zablokovaných termínů pro pohovory vlastní ekonomický prospěch. K podezřelým registracím do tohoto systému pak BIS zjistila, že se jedná o uživatele, který je zahraničním spolupracovníkem zastupitelského úřadu ČR. Uvedené problémy přetrvaly i v roce 2016, jak plyne ze žalobcem předložené zprávy BIS za tento rok. Problémem systému Visapoint i nadále zůstaly zápisy do systému prováděné automatizovanými softwarovými nástroji, které zaregistrují velký počet termínů, běžní uživatelé tak již nemají možnost se v systému zaregistrovat a jsou nuceni si termíny za značné finanční částky odkoupit. V této souvislosti dokonce došlo i k překonání pokročilého ochranného prvku reCAPTCHA. Žalobce dále předložil „Zprávu o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2015“ vyhotovenou Ministerstvem vnitra ČR, ze které se pouze v obecné rovině podává problematika fungování systému Visapoint. Současně je zde nastíněno jedno z realizovaných opatření v podobě změny captcha kódů, k němuž došlo na základě jednání s BIS. Předložena byla dále kopie „Dohody o narovnání a o ukončení objednávkového systému MZV VISAPOINT“, ze které se podává, že doba plnění byla určena od 1. 8. 2014 do 31. 7. 2017. Provoz sytému byl realizován i po uplynutí této doby, a to s ohledem na potřebu zajistit ukončení provozu tohoto systému a s ohledem na přechod na nový systém. Provozovatel systému se dále zavázal bezodkladně po ukončení systému Visapoint, nejpozději dne 1. 11. 2017, předat ministerstvu zahraničních věcí seznam žadatelů o víza a jejich registrované termíny pro podání žádostí o pobytová oprávnění přijaté a zajištěné ke dni 31. 10. 2017, a to z důvodu generování slotů na 30 dnů předem v rámci nastavení dosavadního systému Visapoint. Součástí příloh žaloby byla dále stížnost právního zástupce žalobce proti postupu Velvyslanectví ČR v Hanoji dle § 175 správního řádu, která byla dne 22. 11. 2017 adresována Velvyslanectví ČR v Hanoji a Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Právní zástupce žalobce ve stížnosti popsal situaci, kdy dne 8. 11. 2017 bylo na webových stránkách zastupitelského úřadu zveřejněno, že tento úřad od 9. 11. 2017 omezuje svůj provoz. Dne 10. 11. 2017 se zaměstnanci advokátní kanceláře dostavili k zastupitelskému úřadu v Hanoji, a to jako zástupci klientů, kteří nebyli včas či zcela vůbec vyrozuměni o nekonání výslechů ministerstvem vnitra, samotný právní zástupce byl vyrozuměn o tomto nekonání v noci před realizací výslechu. Vstup na zastupitelský úřad nebyl pracovníkům právního zástupce žalobce umožněn a jeden z nich se telefonicky obrátil na zástupce velvyslance, který sdělil, že zastupitelský úřad je uzavřen, a to i pro účely podání stížnosti dle § 175 správního řádu a ve smyslu čl. 18 Listiny základních práv a svobod. Žalobcův právní zástupce dále uvedl, že disponuje informací o tom, že dne 15. 11. 2017 byly na zastupitelský úřad vpuštěny osoby, které vyřizovaly agendu na konzulárním oddělení, ačkoliv toto mělo být dle sdělení zástupce velvyslance uzavřeno. Uvedený postup byl označen za bezprecedentní. Přílohou žaloby byla rovněž stížnost blíže neurčeného stěžovatele proti postupu Velvyslanectví ČR v Hanoji dle § 175 správního řádu, která byla dne 13. 11. 2017 adresována Velvyslanectví ČR v Hanoji a Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Právní zástupce ve stížnosti popsal situaci, kdy byl na den 10. 11. 2017 stěžovatel předvolán na zastupitelský úřad na výslech v rámci žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Dne 8. 11. 2017 bylo na webových stránkách zastupitelského úřadu zveřejněno, že tento úřad od 9. 11. 2017 omezuje svůj provoz, co se přijímání žádostí o víza týče. Právnímu zástupci stěžovatele bylo vyrozumění o nekonání výslechu doručeno až dne 9. 11. 2017, tj. v noci před konáním výslechu, a mělo souviset s označeným oznámením z webových stránek. Právní zástupce stěžovatele tedy nebyl řádně a včas vyrozuměn. Dne 10. 11. 2017 se tedy stěžovatel se svým právní zástupcem dostavil na zastupitelský úřad za účelem provedení avizovaného výslechu či domluvení dalšího postupu. Vstup na zastupitelský úřad jim nebyl umožněn. Právní zástupce stěžovatele se telefonicky obrátil na zástupce velvyslance, který sdělil, že zastupitelský úřad je uzavřen, a to i pro účely podání stížnosti dle § 175 správního řádu a ve smyslu čl. 18 Listiny základních práv a svobod.

12. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Úvodem podrobně zrekapituloval žalobní námitky, na ně navázal popisem skutkového stavu, z něhož se podává, že žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce pokusil podat žádost o pobytové oprávnění jako přílohu ke stížnosti na postup zastupitelského úřadu v době jeho omezeného provozu, a to spolu se žádostí o upuštění od osobního podání. Obě tyto žádosti byly žalobcem podány v době, kdy byl informován o tom, že provoz konzulárního úseku zastupitelského úřadu je omezen, neboť po přechodnou dobu nebyl v provozu žádný objednávací systém. Tím, že se žalobce nezaregistroval k osobnímu podání žádosti, nesplnil podmínku stanovenou zákonem. K samotnému provozu systému Visapoint v listopadu roku 2017 je zde uváděno, že provoz tohoto objednacího systému byl ukončen ke dni 31. 10. 2017. V době od 1. 11. 2017 do 27. 11. 2017 nebylo možno se k podání žádosti objednat. V průběhu měsíce listopadu 2017 zastupitelský úřad přijímal žádosti na základě objednávek přes Visapoint učiněných do 30. 10. 2017. Dne 27. 11. 2017 bylo zahájeno objednávání přes nový systém, a to na termíny od 4. 12. 2017, objednávání prostřednictvím „živé fronty“ bylo spuštěno dne 5. 12. 2018. V průběhu měsíce listopadu 2017 tudíž nedošlo k žádné významné prodlevě, neboť zastupitelský úřad během této doby vyřizoval žádosti podané na základě objednání přes Visapoint v době jeho fungování, v době od 9. 11. 2017 do 30. 11. 2017 byla část registrovaných žadatelů přeobjednána na nejbližší termíny v prosinci 2017. Žalobce tak dle žalovaného prokazatelně v říjnu 2017 nevyčkal, až mu systém nabídne termín k osobnímu podání žádosti a rovnou se obrátil na právního zástupce, který v době fungování systému Visapoint naplánoval cestu do Hanoje, aby se pokusil podat žádost alternativním způsobem, přestože si musel být vědom, že tento způsob podání žádosti není s ohledem na nesplnění zákonných podmínek možný. Skutečnost, že v době od 9. 11. 2017 nebyl systém funkční, na uvedené neměla žádný vliv.

13. K žalobou namítané nepřezkoumatelnosti z důvodu nesprávného výkladu a aplikace spojení „odůvodněný případ“, je žalovaným poukazováno na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016 sp. zn. 10 Azs 219/2015, v němž se uvádí, že se jedná o neurčitý právní pojem, otevírající prostor pro uplatnění správního uvážení. Důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání posuzuje zastupitelský úřad na základě správního uvážení. Zastupitelský úřad v tomto směru zohlednil veškeré relevantní okolnosti a vzhledem k tomu, že zákon bližší podmínky pro upuštění od povinnosti osobního podání nespecifikuje, nelze přisvědčit žalobci, že odůvodněným případem je v jeho případě objektivní překážka na straně zastupitelského úřadu. Zákonodárce záměrně ponechal na uvážení zastupitelského úřadu posouzení relevantních okolností pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Nemůže se však jednat o důvody spočívající v rezignaci žalobce na získání termínu prostřednictvím objednacího systému Visapoint. Žalobce si nemožnost podat žádost způsobil sám, když nerespektoval podmínky stanovené pro řádné podání této žádosti. Žalobce se dostavil v den, na který nebyl předem objednán, přičemž objednávky na tento den, jakož i na měsíc listopad 2017, se přijímaly v říjnu 2017 v době plného provozu systému Visapoint. Žalobce ve skutečnosti vytýká žalovanému nikoli nesprávný výklad pojmu „odůvodněný případ“, ale skutečnost, že pod tento pojem nebyl zahrnut případ žalobce. Zásady legitimního očekávání se v daných souvislostech žalobce dovolávat nemůže, neboť v daném případě neexistuje správní praxe, která by toto legitimní očekávání zakládala a nelze ji dovozovat ze žalobcem odkazovaného rozhodnutí správního orgánu v jiné věci.

14. K samotnému provozu systému Visapoint, na jehož vadné fungování žalobce poukazoval v žalobě, žalovaný uvedl, že tento systém byl ke dni 30. 10. 2017 ukončen, přičemž ode dne 31. 10. 2017 nebylo možné se jakkoliv objednat, třítýdenní omezení bylo způsobeno přechodem na nový systém, jednalo se tedy o technické opatření na straně zastupitelského úřadu, které bylo Nejvyšším správním soudem aprobováno v rozhodnutí ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. 10 Azs 153/2016. Uvedené pozastavení nebylo z časového hlediska nepřiměřené. Zastupitelský úřad tudíž v rozhodné době po žadatelích požadoval platnou registraci na listopad 2017 přes systém Visapoint. V ostatních případech byli žadatelé dle pokynu na úřední desce povinni vyčkat do 24. 11. 2017 na zveřejnění nového objednávacího systému pro objednání na měsíc prosinec.

15. K žalobcem namítanému překročení pravomocí zastupitelského úřadu je uváděno, že zastupitelský úřad ani žalovaný v tomto směru nijak nezpochybňují pravomoci ministerstva vnitra. Regulačním nástrojem zastupitelského úřadu je omezený počet termínů pro osobní podání žádostí, dále lze za tento nástroj považovat § 169h a § 169d zákona o pobytu cizinců, který úřadu umožňuje nezahájit řízení v případě, kdy žadatel nesplnil podmínky pro podání žádosti.

16. K námitce nedostatečné individualizace rozhodnutí žalovaný opakovaně uvedl, že žalobce nevyčkal, až mu systém nabídne volný termín k osobnímu podání žádosti, obrátil se na právního zástupce, který se k tomuto osobnímu podání dostavil přímo na zastupitelský úřad, ačkoliv věděl, že nebyla splněna předchozí podmínka registrace v systému.

17. Zpráva Bezpečnostní a informační služby mimo to, co bylo uváděno žalobcem, dále sděluje, že ani sebelepší objednávkový systém nemůže nikdy zcela vyloučit snahu o jeho zneužívání ze strany místních zprostředkovatelů. K stávajícímu telefonickému systému objednávek bylo uvedeno, že telefonické objednávky jsou možné na celý následující týden, vzhledem k omezenému počtu volných termínů však v krátké době dojde k jejich vyčerpání a linka je přepojena na záznamník, který žadatele o této skutečnosti informuje. Stejně tak je tato informace zveřejněna na webové stránce úřadu.

18. Důvodnou nebyla žalovaným shledána ani námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu nevypořádání veškerých žalobcem uplatněných odvolacích námitek. Žalovaný s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu konstatoval, že jeho povinností není podrobně odpovídat na každý jednotlivý žalobcův argument. V projednávané věci se žalovaný v rozhodnutí vypořádal se všemi relevantními námitkami žalobce z hlediska posouzení důvodnosti upuštění od osobního podání žádosti.

19. Ze správního spisu byly zjištěny níže uvedené rozhodné skutečnosti.

20. Žádostí ze dne 9. 11. 2017 adresovanou zastupitelskému úřadu požádal žalobce o vydání zaměstnanecké karty dle § 42g zákona o pobytu cizinců, neboť měl uzavřenu pracovní smlouvu se spol. Vodňanská drůbež, a. s. Spolu se žádostí o vydání zaměstnanecké karty žalobce podal žádost o upuštění od povinnosti osobního podání této žádosti. Žalobce v obsahu této žádosti nejprve obsáhle popsal situaci a fungování systému Visapoint, judikaturu Nejvyššího správního soudu zabývající se problematikou fungování tohoto systému i zprávy BIS o prolomení a zneužívání tohoto systému. Od 31. 10. 2017 byl systém Visapoint zrušen a k aktivaci nového systému mělo dojít až dne 1. 12. 2017. Vzhledem k tomu, že v době vyhlášení změny v systému stanovování termínů pro podání žádostí měl žalobce písemnosti potřebné k vydání zaměstnanecké karty připravené, nebylo možné s ohledem na jejich omezenou platnost vyčkat na fungování systému nového. Z tohoto důvodu pojal žalobce se svým právním zástupcem úmysl osobně se na zastupitelský úřad dostavit se žádostí o stanovení termínu pro podání žádosti o zaměstnaneckou kartu, neboť sjednání tohoto termínu nebylo objektivně možné. Od 9. 11. 2017 však byl provoz úřadu omezen, o čemž byli žadatelé vyrozuměni pouhý jeden den před tímto omezením. Právní zástupce žalobce se s jedním ze svých klientů k zastupitelskému úřadu dostavil dne 10. 11. 2017, avšak dovnitř nebyli vpuštěni s tím, že provoz je omezen. Jedinou překážkou pro sjednání termínu k osobnímu podání žádosti byl samotný zastupitelský úřad, potažmo ministerstvo zahraničích věcí.

21. Dne 16. 11. 2017 obdržel prvostupňový správní orgán stížnost žalobce, kterou je poukazováno na skutečnost, že shora popsané přerušení fungování systému Visapoint je neprofesionální a v rozporu se základními zásadami činnosti veřejné správy. V době vyhlášení změny měl již žalobce připravené veškeré požadované písemnosti, nemohl tudíž nedůvodně vyčkávat na zprovoznění nového systému. Došlo k totálnímu uzavření zastupitelského úřadu, tj. k tomu, že tento správní orgán odmítá plnit své povinnosti. Jako přílohu stížnosti podal žalobce předmětnou žádost o pobytové oprávnění a rovněž žádost o upuštění od osobního podání této žádosti. Ta byla shledána nedůvodnou. Ve vyrozumění o vyřízení stížnosti ze dne 14. 12. 2017 byl prvostupňovým správním orgánem popsán mechanismus ukončení provozu systému Visapoint a přechodu na nový systém. Zároveň bylo konstatováno, že každý žadatel je povinen si předem sjednat termín osobního podání žádosti, resp. že žádnému žadateli nebylo znemožněno podat žádost o pobytové oprávnění v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Nový systém sjednávání termínu byl zveřejněn s dostatečným předstihem. Provoz konzulárního oddělení byl omezen v souladu s oznámením o omezení provozu ze dne 8. 11. 2017 uveřejněným na webových stránkách zastupitelského úřadu. Objednané termíny pro podání žádosti bez náhrady rušeny nebyly. Stížnosti podané dalšími klienty právního zástupce žalobce nejsou pro z hlediska předmětné stížnosti relevantní.

22. Usnesením ze dne 7. 12. 2017 vydaným zastupitelským úřadem pod čj. 3757/2017-HANOI-41/a byla dle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců zamítnuta žalobcova žádost o upuštění od osobního podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty, řízení o této žádosti bylo současně zastaveno. Prvostupňový správní orgán v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že v daném případě nebyly splněny podmínky § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, žalobce si řádně nesjednal termín osobního podání žádosti a jím uváděné důvody nejsou podřaditelné pod odůvodněný případ ve smyslu uvedeného ustanovení. Objektivní nepřístupnost systému Visapoint není přesvědčivým argumentem, když velvyslanectví je známo, že tento systém přístupný je, avšak má omezené kapacitní možnosti s ohledem na převyšující bezprecedentní zájem vietnamských žadatelů nad počtem termínů. Žalobcem namítané porušení zásady legitimního očekávání porušeno nebylo, neboť to lze vztáhnout pouze na předvídatelnost samotného rozhodnutí, nikoliv na organizační opatření přijatá v rámci podávání žádostí o nové tituly. Ostatní námitky týkající se porušení základních zásad nebyly rovněž shledány důvodnými, a to s ohledem na jejich nedostatečné odůvodnění. Jako zavádějící a nesprávné bylo označeno žalobcem uváděné „totální uzavření“ zastupitelského úřadu. Termíny sjednané přede dnem omezení provozu konzulárního oddělení rušeny nebyly, pokud tyto připadly na období tohoto omezení, byly dotčeným žadatelům stanoveny termíny náhradní, o čemž byli konkrétní žadatelé informováni. Žalobcem uváděné stížnosti pak nejsou pro projednávanou věc relevantní. Dalšími žalobcem v žádosti vznesenými argumenty se zastupitelský orgán odmítl zabývat s ohledem na zásadu procesní ekonomie.

23. Proti uvedenému rozhodnutí prvoinstančního orgánu byl žalobcem podán rozklad datovaný dnem 19. 1. 2018, který obsahově koresponduje se žalobními námitkami.

24. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 7. 3. 2018, č. j. 102142-3/2018-OPL byl shora označený rozklad dle § 152 odst. 6 písm. b) správního řádu zamítnut a jím napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný se nejprve vyjádřil k namítané nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí, tuto námitku neshledal důvodnou, v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu správní orgány nejsou povinny podrobně reagovat na každý jednotlivý argument účastníka. Rozkladem napadené rozhodnutí vypořádává všechny pro věc relevantní námitky. Určitou obecnost některých v odůvodnění uváděných argumentů žalovaný připustil, jednalo se však o situaci, kdy prvostupňový správní orgán řešil v daném období celkem 200 žádostí podaných zástupcem žalobce, které obsahovaly shodnou argumentaci, z tohoto důvodu muselo být odůvodnění v některých případech shodné. K fungování samotného systému Visapoint žalovaný uvedl, že tento systém plnil svůj účel, zdánlivé problémy se objevovaly pouze v destinacích, kde poptávka výrazně převyšovala nabídku, tedy např. ve Vietnamu. Zásah do tohoto systému nikdy prokázán nebyl, ačkoliv ze strany Policie ČR probíhalo několik šetření. Žalovaný připustil snahu místních zprostředkovatelů profitovat z neznalosti či důvěřivosti uchazečů o pobytové oprávnění, avšak tyto aktivity nelze vyloučit ani v případě sebesofistikovanějšího systému. V reakci na kritiku BIS a Úřadu Veřejného ochránce práv byly aktivovány filtry CAPTCHA proti automatizovaným softwarovým nástrojům. Poslední zprávy BIS z let 2015 a 2016 již problémy s fungováním Visapointu nezmiňují. Přestože kritiku ze strany Nejvyššího správního soudu prezentovanou v jeho rozhodnutích z roku 2017 nepovažuje žalovaný za důvodnou, byla ukončena smlouva s provozovatelem systému Visapoint. V projednávané věci nebyl žalobcem prokázán ani tzv. odůvodněný případ ve smyslu § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, za který lze považovat v zásadě zdravotní, resp. sociální důvody, nikoliv žalobcem uváděnou nefunkčnost systému Visapoint. Žalobce zdravotní, sociální ani jiné skutečnosti odůvodňující upuštění od osobní žádosti neprokázal, a proto nemohlo být jeho žádosti vyhověno. Neúspěšné pokusy o registraci v systému Visapoint nemohou být objektivní překážkou podřaditelnou pod odůvodněný případ upuštění od osobního podání žádosti, resp. neprokazují nefunkčnost tohoto systému. Posouzení existence tohoto odůvodněného případu je pouze věcí zastupitelského úřadu. K tvrzené nepředvídatelnosti postupu správního orgánu, resp. k omezení provozu objednávacího systému žalovaný uvedl, že se jednalo o technické opatření na straně zastupitelského úřadu. V době zrušení systému Visapoint byly objednací kapacity na následující měsíc listopad naplněny a během tohoto měsíce vyřizoval zastupitelský úřad žádosti osobně podané na základě rezervací učiněných před 31. 10. 2017. Od počátku prosince 2017 navíc začal fungovat nový objednávací systém. Celá situace byla vynucena značným převisem poptávky nad kapacitami zastupitelského úřadu pro zpracování žádostí o pobytové tituly, které byly významně ovlivněny počtem žádostí podaných tzv. alternativním způsobem. K namítanému porušení veřejného zájmu žalovaný uvedl, že nepřijetí žádosti o zaměstnaneckou kartu není s tímto veřejným zájmem v rozporu, tento postup naopak naplňuje veřejný zájem na cílené pracovní migraci, kdy jsou z legitimních důvodů preferováni pracovníci z předem určených destinací. Žalovaný konstatoval, že žalobce nesplnil zákonem stanovené podmínky pro podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty, žalobce svou žádost zaslal na zastupitelský úřad poštou a jednal tak v rozporu s konkrétními ustanoveními zákona o pobytu cizinců. Omezení fungování systému Visapoint, jakož i přechod na nový systém, byl všem žadatelům oznámen dostatečným způsobem a včas. Uveřejnění informace o novém systému objednávání s týdenním předstihem nebylo v rozporu se zásadou právní jistoty a předvídatelnosti postupů orgánů veřejné správy. Během kritického období listopadu a prosince 2017 nebyl žadatelům upřen žádný z objektivně dostupných termínů.

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

26. Žaloba je důvodná.

27. V nyní projednávané věci byla zamítnuta žádost žalobce o upuštění od osobního podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Správní orgány dospěly k závěru, že žalobcem uváděné důvody spočívající v objektivní nemožnosti podat žádost osobně, které byly způsobeny na straně zastupitelského úřadu v měsíci listopadu 2017 tím, že úřad s ohledem na ukončení systému Visapoint a s ohledem na přechod na nový objednávací systém omezil svůj provoz, nepředstavují odůvodněné případy, kdy by správní orgán měl dle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců od osobního podání žádosti upustit.

28. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejichž důvodnost by zpravidla sama o sobě byla důvodem pro zrušení tohoto rozhodnutí.

29. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy, z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak bylo uváženo o podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem pro věc rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

30. Předmětem přezkumu v projednávané věci je rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Předmětem přezkumu tedy není meritorní rozhodnutí o žalobcově žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Zastupitelský úřad a žalovaný tedy byli povinni zabývat se pouze tím, zda byly splněny podmínky pro upuštění od osobního podání žádosti. V tomto směru soud hodnotil, zda jsou jejich rozhodnutí, tvořící jeden celek, přezkoumatelná.

31. Krajský soud v intencích shora citované judikatury přezkoumal napadené rozhodnutí v kontextu žalobcových námitek artikulovaných v rozkladu a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti, která je způsobena nedostatečným vypořádáním pro věc podstatných rozkladových námitek.

32. Stěžejní byla v tomto směru učiněna námitka týkající se naplnění podmínek pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Podle žalobce se jednalo o odůvodněný případ ve smyslu § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, který spočíval v objektivní nemožnosti žalobce sjednat termín pro osobní podání žádosti, když v době od 31. 10. 2017 nefungoval objednávací systém Visapoint, prostřednictvím kterého ovšem nebylo možno získat termín ani v době jeho fungování. Rovněž byl od 9. 11. 2017 uzavřen zastupitelský úřad v Hanoji. Žalobce v této souvislosti v žádosti o upuštění od osobního podání obsáhle popsal skutkové okolnosti, ze kterých vyplynulo, že v době od 31. 10. 2017 neměl možnost si sjednat termín pro osobní podání žádosti přes elektronický objednávací systém, přičemž od 9. 11. 2017 neměl možnost si tento termín sjednat ani osobně.

33. Zastupitelský úřad ve svém rozhodnutí na tuto namítanou objektivní nemožnost sjednání termínu, kterou žalobce podřadil pod odůvodněný případ ve smyslu § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců nijak nereagoval, když pouze stručně uvedl, že pod pojem „odůvodněný případ“ nelze zařadit nepřístupnost systému Visapoint z důvodu výrazného bezprecedentního převisu poptávky. Odůvodněným případem lze dle správního orgánu rozumět pouze případy zvláštního zřetele hodné, zejména důvody zdravotní, které však v projednávané věci tvrzeny ani prokázány nebyly. Prvostupňový orgán v rozkladem napadeném rozhodnutí prakticky nijak nezdůvodnil, jaké úvahy jej vedly k tomu, že pod pojem „odůvodněný případ“ podřadil toliko důvody zdravotní a sociální. Uspokojivě se nevypořádal s tím, proč by důvody na straně zastupitelského úřadu, spočívající v odstavení objednávacího systému, neměly být pod tento pojem zařazeny. Rovněž se dostatečně nevypořádal s námitkou, dle níž byli žadatelé o omezení systému vyrozuměni bezprostředně před tímto omezením, aniž měli možnost na tuto skutečnost jakkoliv dopředu reagovat a připravit se na ni.

34. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí otázkou výkladu spojení „odůvodněný případ“ zabýval na straně 8 a 9 rozhodnutí, kde rozvedl, že výklad neurčitého právního pojmu „odůvodněný případ” je na správním uvážení. Žalovaný je toho názoru, že je věcí zastupitelského úřadu, jakým způsobem vyhodnotí s přihlédnutím ke všem okolnostem každý konkrétní případ. Zastupitelský úřad v rámci svých úvah o výkladu pojmu “odůvodněný případ” zmínil dle žalovaného zdravotní a sociální důvody pouze jako příklad. Neúspěšné pokusy o registraci v systému Visapoint nemohou být objektivní překážkou ve smyslu § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, neboť dle žalovaného nedokazují nefunkčnost tohoto systému.

35. Přestože správní řízení do pravomocného rozhodnutí tvoří jeden celek a vady prvostupňového rozhodnutí lze zhojit v řízení odvolacím (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2007, č. j. 3 As 51/2006 - 65), dospěl nadepsaný soud k závěru, že zastupitelský úřad ani žalovaný se s důvody, pro které nelze pod odůvodněné případy upuštění od osobního podání žádosti zařadit objektivní důvody na straně zastupitelského úřadu spočívající v omezení objednávacího systému, dostatečně nevypořádali.

36. Na tomto místě je podstatné vymezit charakter pojmu “odůvodněný případ”, který je zakotven v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. K výkladu tohoto pojmu se vyjádřil Nejvyšší správní soud rozhodnutí ze dne 9. 8. 2018 č.j. 9 Azs 213/2018 – 22, v němž uvedl: „[…]citované ustanovení v sobě obsahuje nejen správní uvážení, ale kombinuje je s neurčitým právním pojmem „odůvodněný případ“. Tento pojem nelze obsahově dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na odborném posouzení v každém jednotlivém případě. Správnímu orgánu je poskytován prostor pro zhodnocení, zda konkrétní situace patří do rozsahu daného neurčitého právního pojmu, či nikoliv. Míra „uvážení“ správního orgánu se zde zaměřuje na skutkovou podstatu a její vyhodnocení. Naplnění obsahu neurčitého právního pojmu s sebou nese povinnost správního orgánu rozhodnout způsobem, který norma předvídá. Kombinace správního uvážení s neurčitým právním pojmem tedy zpravidla omezuje diskreční pravomoc správního orgánu. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2011, č. j. 5 As 47/2011 - 77).”

37. Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí dále vyložil, že výklad pojmu „odůvodněný případ“ a podřazení zjištěného skutkového stavu tomuto pojmu je v obecné rovině věcí výkladu neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav, nikoliv předmětem správního uvážení (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011 - 154). Úvahy žalovaného ohledně naplnění pojmu „odůvodněný případ“ bylo proto nutno podrobit plnému soudnímu přezkumu, jelikož správní uvážení se uplatňuje v jiné fázi rozhodovacího procesu (až je-li neurčitý právní pojem naplněn).

38. Povinností zastupitelského úřadu tak bylo v prvé řadě neurčitý právní pojem vysvětlit, vymezit, v odůvodnění řádně vyložit a podřadit jej pod zjištěný skutkový stav. Teprve až poté, co správní orgán dospěje k závěru, že danou situaci lze podřadit pod odůvodněný případ ve smyslu § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, může uplatnit správní uvážení v otázce, zda v daném případě lze od povinnosti osobního podání žádosti upustit.

39. Zastupitelský úřad se výkladem tohoto pojmu zaobíral toliko v jednom odstavci svého rozhodnutí, když uvedl, že: „Odůvodněnými případy se přitom rozumí zvláštního zřetele hodné, zejména pak zdravotní důvody, kvůli nimiž žadatel momentálně objektivně skutečně není schopen se na zastupitelský úřad dostavit. Jestliže pro žadatele nebyl problém dostavit se se svým právním zástupcem na zastupitelský úřad k podání předmětné žádosti, jak sám žadatel uvádí, pak je evidentní, že tyto důvody pro upuštění od osobního podání dány nejsou.” Žalovaný se k výkladu uvedeného pojmu vyjádřil v tom směru, že se příkladmo jedná o důvody zdravotní nebo sociální, přičemž rozhodně se nejedná o případy neúspěšné registrace přes systém Visapoint.

40. Správní orgány tudíž shodně dospěly k závěru, že odůvodněnými případy, kdy lze od povinnosti osobního podání žádosti o vydání pobytového oprávnění upustit, jsou zejména důvody zdravotní či sociální, a nejedná se o případy, kdy žadatel tvrdí, že se mu do systému Visapoint nepodařilo opakovaně přihlásit. Uvedené závěry však nijak nereagují na zjištěný skutkový stav, ze kterého vyplývá, že žalobce podal žádost o upuštění od osobního podání žádosti o pobytové oprávnění v době, kdy byl jakýkoliv objednávací systém nefunkční. Na tomto základě byly ostatně postaveny i stěžejní námitky žalobce uplatněné v průběhu celého správního řízení i v řízení před soudem. Správní orgány se v tomto směru odpovídajícím způsobem nezabývaly tím, proč objektivní důvod spočívající v omezeném fungování objednávacího systému, zakládající nemožnost žadatelů realizovat objednávku termínu pro účely osobního podání žádosti, nelze pod odůvodněný případ upuštění od osobního podání žádosti zařadit. Rozhodnutí správních orgánů jsou z tohoto důvodu nepřezkoumatelná, neboť ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu neobsahují řádné odůvodnění neurčitého právního pojmu “odůvodněný případ”.

41. Ačkoli již uvedené pochybení postačuje ke zrušení napadeného rozhodnutí, krajský soud přesto přistoupil k vypořádání těch žalobních námitek, které jsou od nepřezkoumatelné části napadeného rozhodnutí oddělitelné a mohou být pro další posouzení věci významné. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS, totiž „důvod nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího orgánu posuzujícího více oddělitelných skutkových nebo právních otázek může být [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] dán i toliko ve vztahu k některým z nich. Ostatní oddělitelné skutkové nebo právní otázky krajský soud přezkoumá vždy, má-li jejich řešení význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci.

42. Z obsahu žaloby je zřejmé, že stěžejním předmětem sporu je výklad spojení „odůvodněný případ“ obsažený v § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, který správnímu orgánu dává v těchto odůvodněných případech možnost od povinnosti podat žádost o pobytové oprávnění osobně upustit, pokud žadatel důvody pro toto upuštění doloží.

43. Zastupitelský úřad i žalovaný v dané věci dospěli k blíže neodůvodněnému závěru, že žalobcem namítané objektivní okolnosti na straně zastupitelského úřadu v podobě omezení jeho provozu, nelze pod odůvodněné případy podřadit. Mezi tyto případy patří zejména důvody zdravotní a sociální, které však v případě žalobce tvrzeny ani prokázány nebyly.

44. Z rozhodnutí správních orgánů je zjevné, že jiné než zdravotní a sociální důvody v otázce výkladu pojmu “odůvodněný případ” nezohledňují a v podstatě redukují výklad uvedeného pojmu pouze na tyto dva důvody, přičemž žalovaný ve svém odůvodnění dále tento pojem negativně vymezil v tom směru, že se nejedná o případy, kdy se žadateli opakovaně nedaří do systému Visapoint přihlásit. Dostatečně konkrétní odůvodnění způsobu, jakým v projednávané věci dospěly k vymezení tohoto pojmu, správní orgány ve svých odůvodněních nenabídly a není zřejmé, z jakých důvodů dospěly k závěru, že právě omezení provozu objednávacího systému pod tento pojem zařadit nelze.

45. Ohledně samotného výkladu předmětného neurčitého právního pojmu poukazuje krajský soud na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v již shora citovaném rozhodnutí: „Sám žalovaný „odůvodněným případem“ rozumí „zvláštního zřetele hodné, zejm. pak zdravotní důvody, kvůli nimž žadatel momentálně objektivně skutečně není schopen se na zastupitelský úřad dostavit. V takové situaci, kdy existují okolnosti objektivně znemožňující žadateli být za účelem podání žádosti osobně přítomen na zastupitelském úřadě, se tedy ani nepředpokládá povinnost si termín pro osobní podání žádosti sjednávat, neboť žádost fakticky nemůže být osobně podána.“ K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že tento termín nelze redukovat toliko na existenci omezení způsobených zdravotním stavem. Jakkoliv se nepochybně jedná o kategorii omezení, kterou lze pod tento pojem zahrnout, není to kategorie jediná. Lze si představit i jiné případy, kdy nebude rozumné trvat na osobním podání. Ostatně, pokud by měl zákonodárce na mysli pouze zdravotní důvody, přizpůsobil by tomu text zákona. Z důvodové zprávy k zákonu č. 427/2010 Sb., který možnost upuštění od osobního podání zavedl, naopak plyne, že zákonodárce neměl v úmyslu omezit danou možnost pouze na případy odůvodněné zdravotními potížemi. Důvodová zpráva zmiňuje jiný příklad, kdy bude na místě od povinnosti osobního podání žádosti upustit, a tím je velká vzdálenost. Pod pojem „odůvodněné případy” tedy budou spadat nejen situace, kdy je objektivně nemožné se dostavit k zastupitelskému úřadu, ale rovněž situace, kdy je dostupnost zastupitelského úřadu objektivně velmi ztížena. Lze uvažovat i o situaci, kdy samotný zastupitelský úřad může mít např. natolik závažné provozní problémy, že nebude možné jej osobně navštívit.”

46. Krajský soud se s uvedenými závěry zcela ztotožňuje. Odůvodněný případ jistě nelze omezit pouze na důvody na straně žadatele, ale je nutno zohlednit i případy, kdy učinění osobního podání, resp. učinění objednávky termínu pro osobní podání žádosti, není možné z důvodů vzniklých na straně zastupitelského úřadu. Typicky se může jednat právě o ty případy, kdy objednávací systém z nějakého důvodu nefunguje, jak ostatně dovodil i Nejvyšší správní soud.

47. Tak tomu bylo i v případě nyní projednávaném, kdy žalobce neměl v měsíci listopadu 2017 objektivně možnost podat žádost o vydání zaměstnanecké karty, resp. neměl možnost si pro osobní podání žádosti sjednat řádný termín. V daném případě pak není rozhodné, zda byly termíny na měsíc listopad již vyčerpány na základě registrací realizovaných v měsíci říjnu, podstatná je samotná objektivní nemožnost si termín v průběhu měsíce listopadu 2017 řádně sjednat a „zařadit” se tak do pomyslné fronty na další období.

48. Na tomto místě soud považuje za poněkud nelogický odkaz žalovaného na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017 čj. 10 Azs 153/2016 – 52, ve kterém mimo jiné uvedl: „Je na veřejné správě, jakým způsobem „technicky“ uspořádá vyřizování žádostí o nejrůznější pobytová oprávnění tak, aby byla schopna je za přiměřených nákladů zvládat. Musí však v každém případě umožnit žadatelům takové žádosti v přiměřeném časovém horizontu a lidsky důstojným způsobem podat.” Žalovaný v této souvislosti dovodil, že takovým technickým opatřením je právě přechod na nový systém objednávání. S tím lze bezesporu souhlasit, Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí instruoval dotčené správní orgány ohledně možností, které lze pro řádné a průhledné fungování objednávacího systému využít. Nicméně ani tento přechod na nový objednávací systém by neměl vést k tomu, že v průběhu celého jednoho měsíce nebudou mít žadatelé žádnou možnost podat osobní žádost či si sjednat termín tohoto osobního podání.

49. Zdůraznit je třeba rovněž skutečnost, že v rozhodné době byl omezen i provoz samotného konzulárního oddělení a neexistoval tedy žádný způsob, jakým by bylo možno sjednat termín pro podávání žádostí o pobytová oprávnění; umožněno nebylo ani samotné osobní podání žádosti prostřednictvím tzv. živé fronty či telefonicky. Správní orgány v tomto směru nijak nezohlednily časově omezenou platnost podkladů nutných pro podání žádosti o vydání pobytového oprávnění.

50. Krajský soud v intencích shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že nefunkčnost objednávacího systému bez toho, že by byl stanoven náhradní způsob objednání, obecně zakládá objektivní překážku, pro kterou žadatelé nemají možnost sjednat si termín pro osobní podání žádosti o pobytové oprávnění. Žadatelům nebylo ze strany zastupitelského úřadu v době po ukončení provozu systému Visapoint prakticky umožněno využít jiný způsob sjednání termínu v podobě např. osobního či telefonického objednání, ačkoliv dotčené správní orgány byly s plánovaným omezením objednávacího systému srozuměny dlouhou dobu předem. Tuto výluku však žádným alternativním způsobem neřešily a žadatelé tak v měsíci listopadu neměli možnost si termín pro osobní podání žádosti sjednat. Odhlédnout nelze ani od toho, že žadatelé neměli možnost se na plánované odstavení objednávacího systému jakkoliv předem připravit, když informaci o ukončení provozu systému Visapoint obdrželi den před jeho ukončením. V této souvislosti je nutné připomenout omezenou platnost podkladů, které žadatelé musí spolu se žádostí o pobytové oprávnění předložit, přičemž nelze vyloučit, že uvedené omezení mohlo mít v této souvislosti vliv na úspěšnost těchto žádostí právě z důvodu expirace potřebných podkladů. Dostupnost zastupitelského úřadu pro účely sjednání termínu pro osobní podání žádostí o pobytové oprávnění tudíž byla v termínu od 1. 11. 2017 do 27. 11. 2017 zcela omezena, čímž byla založena objektivní překážka pro podávání žádostí na straně zastupitelského úřadu, a jednalo se tudíž o odůvodněný případ, pro který mělo být od povinnosti osobního podání žádosti upuštěno.

51. Dále je namítáno překročení pravomoci zastupitelského úřadu, která dle žaloby má spočívat v regulaci migrace již na úrovni zastupitelského úřadu rozhodujícího o tom, zda bude upuštěno od zákonné formy podání žádosti o pobytové oprávnění. Žalovaný se k této otázce vyjádřil pod bodem 5 napadeného rozhodnutí, kde s odkazem na Směrnici Evropského parlamentu a rady 2011/98/ES konstatoval oprávnění státu neumožnit přijetí takové žádosti, která může být považována za nepřípustnou z důvodu stanovení objemu vstupů přijímaných státních příslušníků třetích zemí. Nepřijetí žádosti o zaměstnaneckou kartu tak dle žalovaného nejenže není v rozporu s veřejným zájmem, ale naplňuje veřejný zájem na cílené pracovní migraci.

52. Z článku 8 odst. 3 Směrnice 2011/98/ES se podává, že žádost může být považována za nepřípustnou z důvodu stanovení objemu vstupů přijímaných státních příslušníků třetích zemí přicházejících za účelem zaměstnání, a nemusí být z tohoto důvodu zpracována.

53. V projednávané věci je nutné zohlednit, že předmětem sporu je forma podání žádosti o pobytové oprávnění, tedy zda bude pro nesplnění zákonných podmínek trváno na jejím osobním podání či zda správní orgán dospěje k závěru, že podmínky pro upuštění tohoto osobního podání splněny byly a na tomto způsobu podání nebude trváno. Zastupitelský úřad ani žalovaný tak v řízení, jehož předmětem je žádost o upuštění od osobního podání žádosti, nemají oprávnění přezkoumávat to, zda konkrétní žádost žadatele bude úspěšná z hlediska stanoveného objemu přijímaných státních příslušníků třetích zemí. Tato úvaha spadá až do řízení o přezkumu meritorní žádosti o udělení pobytového oprávnění, které je v kompetenci ministerstva vnitra, a které v této souvislosti zohledňuje další navazující aspekty, např. v podobě míry zaměstnanosti v konkrétním místě, kam má být žadatel pro práci umístěn.

54. Jistá regulace počtu žádostí o pobytové oprávnění je v daném řízení přípustná pouze co do splnění zákonem stanovených podmínek pro upuštění od osobního podání těchto žádostí. Jinými slovy, zastupitelský úřad a potažmo žalovaný mají možnost omezit počet žádostí o vydání pobytového oprávnění pouze tehdy, pokud je s touto žádostí spojena žádost o upuštění od jejího osobního podání, které ovšem nelze vyhovět z důvodu nesplnění podmínek stanovených zákonem. Pokud správní orgány v projednávané věci posuzovaly žádost žalobce mimo jiné na základě kritéria spočívajícího v porovnání stanoveného objemu přijímaných státních příslušníků třetích zemí, překročily tak své pravomoci, jimiž jsou nadány v řízení o žádosti o upuštění od osobního podání žádosti o pobytové oprávnění, a jednaly tak v rozporu se zákonem.

55. S ohledem na konstatované vady napadených rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil (§ 78 odst. 1 a 3 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

56. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

57. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě představují náklady řízení zaplacený soudní poplatek a odměnu advokáta.

58. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) 2 x 3 100 Kč, celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč. K této částce se připočítává částka 3 000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11 228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

České Budějovice 5. 3. 2019

JUDr. Věra Balejová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru