Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

50 A 28/2017 - 30Rozsudek KSCB ze dne 20.07.2017

Prejudikatura

6 As 114/2014 - 55


přidejte vlastní popisek

50A 28/2017 - 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce M. F., zastoupeného JUDr. Vítem Pošvářem, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Masarykovo náměstí 1/II, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2017, čj. KUJCK 7472/2017,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 13. 3. 2017 se žalobce domáhá soudního přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 12. 1. 2017, čj. KUJCK 7472/2017, (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v účinném znění (dále též „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Třeboň ze dne 24. 10. 2016, čj. METRP009P4LQ (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta námitka žalobce a potvrzen provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 10. 2. 2016.

Pokračování
- 2 -
50A 28/2017

Žalobce se vymezuje vůči celému výroku napadeného rozhodnutí, přičemž jeho nezákonnost spatřuje v níže uvedených skutkových a právních důvodech.

Žalobce považuje za nesprávný závěr žalovaného o tom, že lze z hlediska zákonem předpokládaného postupu aprobovat závěry správního orgánu týkající se záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 10. 2. 2016. Vzhledem k tomu, že k zadržení žalobcova řidičského průkazu došlo již dne 2. 11. 2015 v souvislosti s řízením motorového vozidla po předchozím požití alkoholických nápojů a ačkoli tímto skutkem žalobce dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, správní orgán přesto vycházel z toho, že žalobce 12 bodů dosáhl ke dni 10. 2. 2016. Proti správnosti uvedeného data brojí žalobce podanou žalobou.

Žalobce nesouhlasí s právním názorem žalovaného o tom, že zadržením řidičského oprávnění nedochází k jeho pozbytí dle § 94a, resp. dle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v účinném znění (dále též „zákon o silničním provozu“). Žalobce se naopak domnívá, že účel tohoto opatření je shodný s účelem, který je sledován záznamem 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče.

Žalobce se také vymezuje proti argumentaci žalovaného, že zápis 12 bodů je sankcí sui generis. Žalobce namítá, že záznam 12 bodů je trestem, k čemuž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, čj. 6As 114/2014-55. Žalobce se domnívá, že pokud se jedná o trest, neměl by se počátek běhu tohoto trestu lišit od úpravy obsažené v trestním právu, kde se podle § 74 trestního zákoníku do doby výkonu trestu zákazu činnosti započítává doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat. K zadržení řidičského oprávnění došlo za skutek později kvalifikovaný jako přestupek, jehož spácháním dosáhl žalobce 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, což vedlo k pozbytí jeho řidičského oprávnění. Tato situace se liší od situace příkladmo uvedené žalovaným, kde řidič dosáhl 12 bodů za jiný skutek, než za který mu byl předtím uložen zákaz činnosti.

Žalobce se domnívá, že právní úprava pamatuje pouze na situaci, kdy je řidič, který dosáhl 12 bodů, stále držitelem řidičského oprávnění (§ 123c odst. 3 zákona o silničním provozu), což však nelze aplikovat na případ žalobce. Z tohoto důvodu mělo být vyhověno žalobcovu odvolání požadujícímu vycházet z toho, že 12 bodů žalobce dosáhl již ke dni 2. 11. 2015, tj. k datu zadržení řidičského průkazu, kdy mu bylo znemožněno řídit motorové vozidlo.

Žalobce považuje za nesprávnou i tu část napadeného rozhodnutí, z níž vyplývá, že pro stanovení dne, k němuž řidič dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, nemá význam doba, která uplynula od data spáchání přestupku, jímž žalobce dovršil 12 bodů, do data rozhodnutí o tomto přestupku. S odkazem na § 123b zákona o silničním provozu žalobce uvádí, že v projednávané věci byl orgán ukládající sankci za přestupek totožný s orgánem, jemuž mělo být toto rozhodnutí doručeno. Přestupek byl spáchán dne 2. 11. 2015, rozhodnutí o něm bylo vydáno dne 1. 2. 2016; touto časovou prodlevou došlo k porušení § 71 správního řádu v záležitosti významně zasahující do práv žalobce. Žalobce se domnívá, že pokud by bylo vydáno rozhodnutí dle pravidel obsažených v § 123b zákona o silničním provozu, došlo Pokračování
- 3 -
50A 28/2017

by k dřívějšímu záznamu dosažení bodů do registru řidičů, tím i ke dřívějšímu oznámení o dosažení 12 bodů a sankce by začala plynout již od této doby.

Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Konstatoval, že body byly žalobci v registru řidičů zaznamenány na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku, které nabylo právní moci dne 10. 2. 2016, orgán registru řidičů tedy postupoval v souladu se zákonem. Dne 2. 11. 2015 byl sice spáchán přestupek a téhož dne zadržen žalobci řidičský průkaz, tímto však nedošlo k jeho pozbytí. Žalobci byl za spáchání přestupku uložen trest zákazu činnosti na dobu šesti měsíců, do něhož mu byla započítána doba, po níž mu byl řidičský průkaz zadržen. Zápis 12 bodů je pak sankcí sui generis za opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.

Krajský soud ze správního spisu zjistil následující rozhodné skutečnosti:

Rozhodnutím Městského úřadu Třeboň ze dne 1. 2. 2016, čj. D307/15-ZŠ, jež nabylo právní moci dne 10. 2. 2016, byl žalobce uznán vinným přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, jehož se dopustil úmyslným jednáním tak, že v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) téhož zákona dne 2. 11. 2015 ve 22:20 hod. řídil v obci Břilice, po ul. Třeboňská, nákladní automobil značky SEAT INCA, RZ X, pod vlivem alkoholu. Uvedené bylo zjištěno při silniční kontrole policií ČR, kdy byla žalobci provedena pozitivní dechová zkouška na alkohol, resp. přístrojem Dräger po odečtu odchylky naměřena hladina alkoholu v dechu ve výši 0,34g/kg. Za shora uvedené byla žalobci uložena pokuta ve výši 4.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců s účinností ode dne 2. 11. 2015 a úhrada nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.

Z doručenky založené ve spise se podává, že dne 15. 2. 2016 bylo žalobci doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče dosažených ke dni 10. 2. 2016.

Dne 18. 2. 2016 byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena námitka žalobce proti provedení záznamu bodů, jímž jako řidič dosáhl v registru řidičů 12 bodů. Důvodem pro podání námitek byl primárně fakt, že žalobce nesouhlasil s datem 10. 2. 2016, k němuž uvedeného počtu bodů dosáhl, neboť celkového počtu 12 bodů měl dosáhnout již v den, kdy mu byl zadržen řidičský průkaz, tj. dne 2. 11. 2015. Újmu spatřoval zejména ve lhůtě, po kterou žalobce pozbyl práva k řízení motorových vozidel a která by uplynula výrazně dříve, než když bylo rozhodnutí vydáno po třech měsících. Podaná námitka se týkala záznamu bodů dle pravomocného rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 1. 2. 2016, čj. D307/15-ZŠ, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu.

Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 18. 4. 2016, čj. METRP009ONIT, doručeným žalobci dne 19. 4. 2016, byla námitka proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení žalobce zamítnuta a zároveň potvrzen provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce dne 3. 5. 2016 odvolal. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 7. 2016, čj. KUJCK 100648/2016, prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Prvostupňovému správnímu orgánu přitom vytkl nejasnost a nesrozumitelnost výrokové části rozhodnutí a určil mu, aby se vypořádal s jednotlivými odvolacími námitkami. Dne 24. 10. 2016 bylo vydáno rozhodnutí, které žalovaný napadl včas podaným odvoláním, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. Žalovaný podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Třeboň Pokračování
- 4 -
50A 28/2017

ze dne 24. 10. 2016, čj. METRP009P4LQ, jímž byla zamítnuta námitka žalobce a potvrzen provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 10. 2. 2016. Žalovaný v rozsáhlém odůvodnění nejprve shrnul odvolací námitky i skutkový stav a zasadil je do právního rámce. Odmítl, že by zadržením řidičského průkazu došlo k jeho pozbytí, aby s odkazem na § 94a zákona o silničním provozu upřesnil, že k pozbytí řidičského oprávnění došlo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byla uložena sankce zákazu činnosti, do něhož byla započítána doba, po kterou mu byl řidičský průkaz zadržen. Na základě uvedeného pravomocného rozhodnutí byly žalobci také zapsány body do bodového hodnocení řidiče. Ztráta řidičského oprávnění na základě dosažení dvanácti bodů s tímto spojená je sankcí sui generis, nikoli sankcí za konkrétní přestupek. Žalovaný neshledal v postupu prvostupňového správního orgánu pochybení, která by způsobovala nesoulad jím vydaného rozhodnutí s právními předpisy.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a shledal, že žaloba není důvodná.

Žalobce předně považuje za nesprávný závěr žalovaného o tom, že lze z hlediska zákonem předpokládaného postupu aprobovat závěry správního orgánu týkající se záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 10. 2. 2016. Uvedenou námitku soud nepřijal. Dle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností „ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno a) oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě, b) rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání“.

Základním pravidlem fungování systému bodového hodnocení tedy je, že body se řidičům zaznamenávají zpětně ke dni právní moci rozhodnutí, které bylo podkladem pro zaznamenání bodů. Není vůbec rozhodující, kdy bylo takové rozhodnutí příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností oznámeno. Ze spisového materiálu se podává, že v žalované věci bylo podkladem pro záznam bodů v registru řidičů právě rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek, tj. rozhodnutí Městského úřadu Třeboň ze dne 1. 2. 2016, čj. D307/15-ZŠ, jež nabylo právní moci dne 10. 2. 2016. Za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu bylo žalobci připsáno 7 bodů, čímž žalobce současně dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ze dne 10. 2. 2016, čj. METRP009C334, doručeném žalobci dne 15. 2. 2016, vyplývá, že právě ke dni 10. 2. 2016, tj. ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek, provedl správní orgán záznam v registru řidičů. S ohledem na citovanou právní úpravu je zřejmé, že správní orgán postupoval zcela v intencích zákona. Žalobce nemůže požadovat, aby byl záznam 12 bodů učiněn již ke dni 2. 11. 2015, tj. ke dni spáchání přestupku a faktického zadržení řidičského průkazu žalobce, neboť takový postup by zcela odporoval předestřené právní úpravě. Pokud se žalobce podanou žalobou vymezuje zejména Pokračování
- 5 -
50A 28/2017

proti správnosti data 10. 2. 2016 v oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, soud nemůže s takovou námitkou s ohledem na shora uvedené souhlasit. V projednávané věci není rozhodné datum spáchání přestupku, resp. zadržení řidičského oprávnění, neboť tento údaj není pro záznam do bodového hodnocení řidiče rozhodující, jak bylo vysvětleno shora a jak jednoznačně vyplývá z citované právní úpravy. Ta jasně stanovuje, k jakému dni se záznam v registru řidičů provádí a neponechává v tomto směru správním orgánům žádnou libovůli.

Žalobce dále nesouhlasí s právním názorem žalovaného o tom, že zadržením řidičského oprávnění nedochází k jeho pozbytí dle § 94a, resp. dle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu. Žalobce se naopak domnívá, že účel tohoto opatření je shodný s účelem, který je sledován záznamem 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Také tuto námitku odmítl soud jako nedůvodnou. Jak vyplývá z prvních dvou odstavců § 118b zákona o silničním provozu, policista je „oprávněn z důvodů uvedených v § 118a odst. 1 písm. a) až h) téhož zákona zadržet řidičský průkaz. Po zadržení řidičského průkazu oznámí policista bez zbytečného odkladu zadržení řidičského průkazu registru řidičů, u zahraničních řidičů příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí držitel řidičského oprávnění řídit motorové vozidlo“. Zadržení řidičského průkazu policistou má, stejně jako zabránění v jízdě, povahu bezprostředního zásahu. Vzápětí po tomto zásahu však zpravidla následuje správní řízení o zadržení řidičského průkazu podle § 118c, které však již nevede policista, respektive Policie České republiky, ale obecní úřad obce s rozšířenou působností. Již z uvedeného je zřejmé, že řidič zadržením řidičského oprávnění toto nepozbývá, dokud o uvedeném nerozhodne ve správním řízení příslušný správní orgán.

Dle § 94a zákona o silničním provozu pozbývá držitel řidičského oprávnění toto oprávnění „dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložen správní trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, kterým bylo uloženo v trestním řízení přiměřené omezení spočívající ve zdržení se řízení motorových vozidel nebo kterým bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, v průběhu jehož zkušební doby se držitel řidičského oprávnění zavázal zdržet se řízení motorových vozidel“. V projednávané věci tedy žalobce pozbyl řidičské oprávnění až dnem 10. 2. 2016, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Městského úřadu Třeboň ze dne 1. 2. 2016, čj. D307/15-ZŠ, jímž byl žalobci mj. uložen zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců. V uvedenou dobu již žalobce sice neměl řidičské oprávnění u sebe, neboť mu řidičské oprávnění bylo zadrženo v den spáchání přestupku pro podezření, že požil alkoholický nápoj během jízdy, to však shora řečenému neodporuje.

Žalobce tvrdí, že žalovaný správnost data 10. 2. 2016 založil na argumentaci o účelu institutu zadržení řidičského oprávnění. Takové tvrzení je nepřesné. Žalovaný sice obšírně a správně podal informaci o tomto účelu (pojednání o ochranné, resp. předběžné povaze tohoto opatření na str. 5 napadeného rozhodnutí), okamžik pozbytí řidičského oprávnění však ozřejmil výkladem o § 94a zákona o silničním provozu (druhý odstavec strany páté napadeného rozhodnutí) a aplikací tohoto ustanovení na projednávanou věc (poslední odstavec strany páté napadeného rozhodnutí). Ve vztahu k účelu institutu zadržení řidičského oprávnění se soud může ztotožnit s pojetím žalovaného, tj. s převažující preventivní, případně preemptivní a ochrannou funkcí. Co se týče účelu pozbytí řidičského oprávnění po dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, zde soud shledal funkci nejen preventivní, ale i trestající a odstrašující povahy. Účel pojednaných institutů tedy rozhodně nelze považovat za shodný, ačkoli se v určitých aspektech může překrývat.

Pokračování
- 6 -
50A 28/2017

Žalobce se vymezuje také proti pojetí zápisu 12 bodů do bodového hodnocení řidiče coby sankce sui generis, když namítá, že uvedené je v každém případě trestem a dovolává se usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, čj. 6As 114/2014-55. Soud je s citovaným judikátem obeznámen. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl, že záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je „trestem“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy. Současně dospěl k závěru, že záznam bodů do registru řidičů není pouhým administrativním opatřením, jak dosud konstatovala příslušná judikatura. Rozšířený senát v této souvislosti podotkl, že zde nedochází k porušení zásady ne bis in idem zakotvené v článku 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, jehož cílem je zabránit zahájení dalšího „trestního řízení“ o témže skutku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto. O další „trest“ se tedy nejedná v případě, že mezi řízeními existuje „dostatečně úzké spojení“ a sankce uložená v navazujícím řízení je přímým a předvídatelným důsledkem původního odsouzení. Tak je tomu i v případě bodového systému, a to jak ve vztahu mezi sankcí za spáchání přestupku nebo trestného činu a udělením bodů, tak i ve vztahu mezi jednotlivým záznamem bodů a dosažením maximálního počtu 12 bodů. V projednávané věci však byla řešena jiná právní otázka, než otázka dvojího postihu za stejné jednání. Sám rozšířený senát konstatoval, že pozbytím řidičského oprávnění „je trestáno opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a je tedy sankcí sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou, která je vyjádřena v § 123c zákona o silničním provozu. Není tedy dána totožnost skutku, a nejedná se tak o trest za původní (jednotlivá) protispolečenská jednání…“.

Závěry Nejvyššího správního soudu nelze paušalizovat, zjednodušovat ani oklešťovat. Rozšířeným senátem sice bylo řečeno, že záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je „trestem“, nicméně trestem „ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy“. Žalobce vyzdvihuje citovaný judikát s odkazem na § 74 trestního zákoníku právě za účelem započtení doby, po kterou mu bylo před právní mocí rozhodnutí o spáchání přestupku odňato oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu činnosti uložené tímto správním rozhodnutím. Žalobce současně namítá, že právní úprava pamatuje pouze na situace, kdy řidič, který dosáhl 12 bodů, je stále držitelem svého řidičského průkazu. Tento právní názor soud nesdílí. Dle § 118 c odst. 1 silničního zákona „zahájí obecní úřad obce s rozšířenou působností do 5 pracovních dnů ode dne doručení oznámení o zadržení řidičského průkazu podle § 118b řízení, na základě něhož lze rozhodnout o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu; jde-li o podezření ze spáchání trestného činu, zahájí řízení po předchozím souhlasu státního zástupce. Rozhodl-li obecní úřad obce s rozšířenou působností o zadržení řidičského průkazu, oznámí to bez zbytečného odkladu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k vedení registru řidičů držitele řidičského oprávnění a postoupí mu zadržený řidičský průkaz k úschově“. Příslušné ustanovení zde přesně postihuje situaci, která byla řešena v projednávané věci, tj. takovou, kdy v okamžiku rozhodování o přestupku řidič již fakticky nemá u sebe řidičské oprávnění z důvodu jeho předchozího zadržení. Žalobci byl řidičský průkaz zadržen dne 2. 11. 2015, načež, jak se podává ze žaloby, bylo zahájeno příslušné řízení, v němž rozhodl Městský úřad Třeboň dne 19. 11. 2015. O přestupku pak bylo rozhodnuto dne 1. 2. 2016 Městským úřadem Třeboň, přičemž uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 2. 2016. K tomuto datu byl také v souladu s § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu proveden žalobci záznam v registru řidičů. V tomto postupu se přesně odráží shora nastíněná právní úprava, žalobcova teze o mezeře v právu není důvodná, když dle § 118c odst. 3 se doba „zadržení řidičského průkazu se započítává do doby výkonu správního trestu nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových Pokračování
- 7 -
50A 28/2017

vozidel, pokud byl tento správní trest nebo trest řidiči uložen za skutek, za který mu byl zadržen řidičský průkaz“.

Samotný odkaz na citovaný judikát Nejvyššího správního soudu, resp. účel, kterým tím žalobce sleduje je nadbytečný, pokud se uváží, že již výrokem rozhodnutí Městského úřadu Třeboň ze dne 1. 2. 2016, čj. D307/15-ZŠ, jež nabylo právní moci dne 10. 2. 2016, byl žalobci mj. podle § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců, s účinností ode dne 2. 11. 2015, tj. ode dne spáchání tohoto přestupku. Pokud žalobce žádá započtení doby, po kterou nemohl fakticky řídit motorová vozidla z důvodu zadržení řidičského oprávnění, pak nezbývá než konstatovat, že tato již byla započtena samotným rozhodnutím o přestupku a podaná námitka je v tomto ohledu nedůvodná.

Žalobce se vymezuje proti konstatování žalovaného, z něhož vyplývá, že pro stanovení dne, k němuž řidič dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení, nemá význam doba uplynuvší ode dne spáchání přestupku. Žalobce na tomto místě poukazuje na § 123b zákona o silničním provozu, s tím, že kdyby došlo k zápisu bodů podle tam nastavených pravidel, došlo by ke včasnějšímu záznamu bodů. Tento odkaz však není přiléhavý, neboť žalobce zde zaměňuje dva rozdílné pojmy. Co se týče jím odkazovaného ustanovení, na tomto místě správní orgány nepochybily. V projednávané věci správní orgán provedl záznam v registru řidičů ke dni 10. 2. 2016, tj. ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek. Zákon zde stanoví správnímu orgánu maximální lhůtu pěti pracovních dnů k provedení tohoto úkonu od doručení rozhodnutí. V projednávané věci nabylo správní rozhodnutí právní moci dne 10. 2. 2016, ještě téhož dne došlo k záznamu bodů, oznámení bylo vzápětí zasláno žalovanému, neboť již dne 11. 2. 2016 byla tato písemnost připravena k vyzvednutí. Soud zde neshledal žádnou prodlevu. Co se týče namítané doby, která uplynula od spáchání přestupku ke dni dosažení 12 bodů, není pravdou, že by sankce z dosažení 12 bodů mohla začít plynout dříve. Jak již bylo řečeno a jak vyplývá z rozhodnutí Městského úřadu Třeboň ze dne 1. 2. 2016, čj. D307/15-ZŠ, sankce zákazu činnosti byla stanovena na dobu šesti měsíců s účinností ode dne 2. 11. 2015. Sankce tedy začala plynout ode dne spáchání přestupku. Soud neshledal, že by zde existovala prodleva způsobující porušení § 71 správního řádu.

Uzavírá se, že do zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel byla výrokem správního rozhodnutí uznávajícího žalobce vinným z předmětného přestupku započtena doba, po kterou nemohl žalobce fakticky řídit motorová vozidla z důvodu zadržení řidičského oprávnění dne 2. 11. 2015, a to bez ohledu na to, ke kterému dni žalobce dosáhl celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče (10. 2. 2016). S ohledem na shora uvedené nelze přijmout žalobcovu námitku o tom, že žalovaný měl vyhovět žalobcovu odvolání. Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče nemohlo vycházet z data zadržení řidičského průkazu, neboť takový postup by odporoval zákonné úpravě (§ 123b odst. 2 zákona o silničním provozu). Podstatné je, že z tohoto data vycházel správní orgán při stanovení dne, k němuž byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Postupem žalovaného ve věci nedošlo ke krácení práv žalobce, soud nemá pochybnosti o zákonnosti napadeného rozhodnutí.

K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s.

Na základě shora uvedeného se shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou. Soud neshledal, že by byl Pokračování
- 8 -
50A 28/2017

žalobce postupem žalovaného zkrácen na svých právech. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 20. července 2017

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Balejová v. r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru