Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

50 A 24/2016 - 150Rozsudek KSCB ze dne 25.09.2017

Prejudikatura

4 As 157/2013 - 33

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 382/2017

přidejte vlastní popisek

50A 24/2016 - 150

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci žalobce obec Přísečná, se sídlem Přísečná 25, zastoupeného JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem Tábor, Příběnická 1908/12, proti žalovanému Městskému úřadu Český Krumlov, se sídlem Český Krumlov, Kaplická 439, za účasti osoby zúčastněné na řízení CARTHAMUS, a. s., se sídlem Praha 1, Václavské nám. 775/8, zastoupené JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 745/24, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2016, č. j. MUCK 34811/2016, takto:

Rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov ze dne 24. 6. 2016, č. j. MUCK 34811/2016 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Pokračování
- 2 -
50A 24/2016

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o povolení zkušebního provozu stavby - úpravy tepelného zdroje v Českém Krumlově – Domoradicích na spalování biomasy, a to na dobu od 14. 12. 2012 do 31. 12. 2014, neboť tímto rozhodnutím byl zkrácen na svých právech, přičemž nebyl ve smyslu § 124 odst. 2 stavebního zákona účastníkem předmětného řízení. Žalobce namítá zásah do práva vlastnického, do práva na ochranu zdraví a životního prostředí a do práva na spravedlivý proces. Podle žalobce došlo k porušení zásady res iudicata (§ 48 odst. 2 správního řádu), jestliže rozhodnutí žalovaného o prodloužení doby zkušebního provozu ze dne 13. 11. 2014 bylo na základě žaloby zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 10A 16/2015 – 127 ze dne 26. 5. 2016, který byl doručen právnímu zástupci žalobce dne 27. 6. 2016, přičemž žalovaný již dne 24. 6. 2016 vydal předmětné rozhodnutí, a to k původní žádosti osoby zúčastněné na řízení ze dne 15. 10. 2014 nové rozhodnutí o prodloužení doby zkušebního provozu předmětné stavby, a to do 31. 12. 2016. Podle § 54 odst. 5 s.ř.s. nabývá právní moci rozsudek krajského soudu dnem doručení účastníkům řízení, proto v době vydání a nabytí právní moci napadeného rozhodnutí dosud tak bylo v platnosti původní rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2014 pod čj. MUCK 58303/2014 o prodloužení doby zkušebního provozu stavby. Žalobce má za to, že o jedné a téže věci lze z jednoho a téhož důvodu rozhodnout jen jednou. Takové rozhodnutí správního orgánu proto zakládá překážku věci rozhodnuté.

Žalobce dále namítá rozpor s § 119 odst. 2 stavebního zákona, neboť má za to, že vydáním napadeného rozhodnutí, které umožnilo další provoz stavby ve zkušebním provozu, došlo k ohrožení zdraví a životního prostředí. Žalobce namítá, že oproti původnímu záměru počítajícímu se vzduchovým chlazením došlo k více než osminásobnému navýšení odběru podzemní vody, což způsobuje zásadní problémy na území obce, kde dochází k významnému poklesu hladiny spodní vody a úbytku vody ve studních občanů obce a společností podnikajících na území obce. Předmětný provoz stavby znamená i bezpečnostní riziko, neboť v minulosti došlo již ke třem požárům. Na základě vyjádření Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje požáry vznikají z důvodu provozu zdroje v rozporu s podmínkami dosud vydaného povolení. Stavby jsou zdrojem nepřiměřených a obtěžujících imisí zápachu, což vyplývá ze závěru protokolu č. 12 až 14 akreditovaného měření pachových látek, kdy naměřené hodnoty pro imisní prostředí jsou velmi vysoké a obtěžující. Žalobce odkázal na zjišťovací řízení EIA ze dne 18. 3. 2015, dle něhož předmětná stavba může ovlivnit životní prostředí v okolí s tím, že se jedná o jiný záměr týkající se uvedeného rekonstruovaného zařízení, který nebyl projednán dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí v platném znění. Dále žalobce namítá zneužití institutu zkušebního provozu, a to s ohledem na dobu trvání, kdy celková doba zkušebního provozu již činí 4 roky, což se jeví z hlediska ustanovení § 124 odst. 1 stavebního zákona jako nepřiměřené, jestliže se zkušebním provozem stavby ověřuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle dokumentace. Dle žalobce byla původní doba zkušebního provozu dle rozhodnutí žalovaného z 29. 11. 2012 dostatečně dlouhá na splnění účelu. Doba trvání prodlouženého zkušebního provozu nebyla žalovaným v rozhodnutí ani řádně zdůvodněna. Za celou dobu původního povoleného zkušebního provozu, tj. od 14. 12. 2012 do 31. 12. 2014 osoba zúčastněná na řízení neučinila žádné kroky, kterými nyní žalovaný odůvodňuje další prodloužení zkušebního provozu, přičemž žalovaný ji k tomu žádným způsobem nevyzýval a nenutil využitím svých zákonných pravomocí. Zkušební provoz nemůže sloužit pro legalizaci provedení stavby v rozporu s projektovou dokumentací a stavebním povolením, jak je tomu v daném případě. Stavba byla realizována v rozporu se stavebním povolením, která je v rámci zkušebního provozu provozována. Žalovaný si byl vědom rozporu realizace stavby se stavebním povolením, a to již před povolením původního zkušebního provozu v závěru roku 2012.

Pokračování
- 3 -
50A 24/2016

Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů a v souvislosti s tím odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména na rozsudek ze dne 6. 8. 2009 sp. zn. 9As 88/2008. Dle žalobce je odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela totožné s odůvodněním rozhodnutí, které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 10A 16/2015 – 127 ze dne 26. 5. 2016. Žalovaný odůvodnění napadeného rozhodnutí koncipuje jako obhajobu původně vydaného rozhodnutí, neodůvodňuje však jim výrok rozhodnutí nového. Podle žalobce tedy není napadené rozhodnutí řádně odůvodněno ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu, a proto je nezbytné je zrušit pro nepřezkoumatelnost.

Žalobce dále namítá porušení § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, poukazuje na to, že byl ve vztahu k negativnímu vlivu provozu stavby osoby zúčastněné na řízení aktivní, kdy žalovaného upozorňoval na provedení stavby v rozporu se stavebním povolením a na zkušební provoz probíhající v rozporu s vydaným povolením. Žalovaný se při vydání napadeného rozhodnutí rozpory nezabýval a nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný proto porušil povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu.

Dále žalobce namítá nezákonně stanovené podmínky napadeného rozhodnutí, kdy zkušební provoz byl nařízen za podmínek, kterou jsou stanoveny zcela vágně, nejsou kontrolovatelné. Zejména považuje žalobce podmínku č. 3 za zcela obecně formulovanou, kdy není kontrolovatelná a vymahatelná. Podmínky č. 3 napadeného rozhodnutí je formulovaná zcela totožně jako v původním rozhodnutí, proto žalobce poukazuje na rozsudek krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 10A 16/2015-127, kterým byla tato podmínka shledána nezákonnou.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Krajský soud v Českých Budějovicích zveřejnil rozsudek o zrušení původního rozhodnutí na úřední desce, proto žalovaný o jeho existenci již věděl dříve, než předmětný rozsudek byl doručen žalobci. Vady původního rozhodnutí byly formálního rázu, proto stavební úřad přistoupil k nápravě a vydal rozhodnutí, a to s ohledem na riziko, že v důsledku zrušení rozhodnutí stavebního úřadu o prodloužení zkušebního provozu by byla přerušena dodávka tepla do města Český Krumlov. Zkušební provoz teplárny neznamená riziko ohrožení životů lidí, veřejného zdraví, zdraví zvířat, ani bezpečnosti anebo životního prostředí. Proto byl zkušební provoz povolen a následně prodloužen. Ke zneužití institutu zkušebního provozu rovněž postupem žalovaného nedošlo. Přestože zkušební provoz teplárny trvá 4 roky, nejde o dobu nepřiměřenou. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a srozumitelné. K porušení § 50 odst. 3 správního řádu rovněž nedošlo, jestliže stavební úřad považoval vady svého rozhodnutí, jak byly označeny v rozsudku krajského soudu, za vady formálního rázu, které bylo možné relativně snadno odstranit a napravit. Podmínka č. 3 rozhodnutí stavebního úřadu není nekontrolovatelná, byla stanovena doslovně v souladu s obsahem stanoviska dotčeného orgánu, Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, který požaduje provést taková opatření ze strany provozovatele, která zajistí, že nebude docházet k opakovaným požárům. Ve vyjádření k žalobě dále žalovaný poukázal na to, že žalobce nebyl účastníkem řízení o povolení zkušebního provozu, proto není jasné, na jakém právním základě by stavební úřad měl zohlednit vyjádření a podání žalobce.

Zúčastněná osoba CARTHAMUS, a. s. navrhovala žalobu odmítnout, eventuálně zamítnout, neboť napadené rozhodnutí je věcně správné. Neshledává žalobní legitimaci Pokračování
- 4 -
50A 24/2016

žalobce k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí. Vydáním napadeného rozhodnutí nemohlo dojít k takové vadě, která by měla za následek jeho nezákonnost. Rozsudek byl vyvěšen na úřední desce dne 26. 5. 2016, tedy měsíc před tím než došlo k vydání napadeného rozhodnutí, proto nemohlo dojít k porušení zásady res iudicata. Rozsudek čj. 10A 16/2015-127 ze dne 26. 5. 2016 byl žalobcům doručen dne 27. 6. 2016. K tvrzenému rozporu s § 19 odst. 2 stavebního zákona, k ohrožení zdraví a životního prostředí nedošlo, neboť toto ustanovení se vztahuje na řízení o povolení trvalého užívání stavby a kolaudačního souhlasu. Zkušební provoz slouží k tomu, aby stavební úřad mohl při uvádění stavby do trvalého užívání prověřit skutečnosti, které mu ukládá ustanovení § 119 odst. 2 stavebního zákona. Vydáním napadeného rozhodnutí k porušení § 119 odst. 2 stavebního zákona nedošlo, neboť toto ustanovení na rozhodování o prodloužení doby zkušebního provozu nedopadá.

Délka zkušebního provozu musí být stanovena tak, aby mohl být smysl a účel zkušebního provozu naplněn. Žalovaný dobu prodlouženého zkušebního provozu řádně odůvodnil, uvedl důvody výroku svého rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, jakož i úvahy, kterými se při vydání rozhodnutí řídil. Napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno, proto zcela nedůvodná je námitka ohledně porušení § 68 odst. 3 správního řádu. V daném případě žalovaný výrok řádně odůvodnil, uvedl veškeré podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se při jejich hodnocení řídil. Žalovaný konkrétně zdůvodnil, z jakého důvodu byl zkušební provoz prodloužen. K porušení § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu rovněž nedošlo. Stanovisko žalobce nepředstavovalo stanovisko dotčeného orgánu státní správy, které by bylo pro žalovaného závazné a v jehož souladu by byl žalovaný povinen rozhodnout. Nejde o námitku účastníka řízení, se kterou by byl žalovaný povinen se vypořádat, neboť dle okruhu účastníků řízení taxativně stanoveným v § 124 odst. 2 stavebního zákona nebyl žalobce účastníkem řízení o prodloužení doby zkušebního provozu. Proto nebylo povinností žalovaného, aby své rozhodnutí založil či odvíjel od stanoviska žalobce, který neměl postavení účastníka řízení. Podmínky po prodloužený zkušební provoz byly stanoveny dostatečně jasně i určitě a jsou i plně kontrolovatelné, a to včetně podmínky č. 3. Povinnost osoby zúčastněné na řízení je stanovena zcela určitě. Na osobu zúčastněnou na řízení je ponechána toliko volba formy, kterou budou tato opatření realizována. Zúčastněná osoba poukázala na ochranu práv nabytých v dobré víře a na veřejný zájem, kdy v souvislosti s tím poukázala na rozsudek NSS čj. 6As 36/2009 – 162. Teplárna vyrábí a dodává pro obyvatele města Český Krumlov teplo a teplou užitkovou vodu, eventuální zrušení napadeného rozhodnutí by mělo zcela zásadní vliv na osobu zúčastněnou na řízení a na její podnikatelskou činnost, ale i na obyvatele města Český Krumlov. Zúčastněná osoba má za to, že účelem žalobce není prostřednictvím předmětné žaloby se domáhat ochrany svých práv, ale za každou cenu dosáhnout zastavení provozu teplárny před ukončením prodloužení doby zkušebního provozu.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Akciová společnost CARTHAMUS, a. s. požádala dne 15. 10. 2014 o prodloužení zkušebního provozu. Zkušební provoz úpravy tepelného zdroje v Českém Krumlově - Domoradicích na spalování biomasy byl již povolen rozhodnutím ze dne 29. 11. 2012 sp. zn. S-MUCK 48806/2012/Bo. Stavebník odůvodnil žádost tak, že účelem zkušebního provozu je prověřit, zda použitá technologie bude schopna plnit normové hodnoty pro znečišťování ovzduší, tj. hodnoty emisních limitů a dále prokázat, že stavba je schopna bezpečného a nezávadného užívání při současném splnění všech stanovených podmínek z hlediska ochrany ovzduší. V průběhu zkušebního provozu stavebník dospěl k závěru, že bude nutno provést další konkrétní opatření a úpravy k zamezení případných negativních dopadů na okolí stavby. Navržené úpravy jsou v současné době předloženy jednotlivým Pokračování
- 5 -
50A 24/2016

dotčeným orgánům k posouzení, následně budou projednány u stavebního úřadu v samostatných řízeních, po vydání příslušných povolení realizovány a poté bude prověřena jejich účinnost, což lze prověřit pouze v režimu zkušebního provozu.

K žádosti o prodloužení zkušebního provozu byla předložena souhlasná stanoviska, a to od E.ON Česká republika s.r.o., Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 11. 9. 2014, Čevak a.s. České Budějovice, O2 Czech republic a.s. Praha 4 ze dne 15. 9. 2014, Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, územní odbor Český Krumlov ze dne 18. 8. 2014, České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát České Budějovice ze dne 12. 9. 2014, Městského úřadu Český Krumlov, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 18. 9. 2014, Státní energetické inspekce, územní inspektorát pro Jihočeský kraj ze dne 14. 8. 2014, Městského úřadu Český Krumlov, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 17. 9. 2014, Městského úřadu Český Krumlov, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 23. 7. 2014, Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 15. 9. 2014, Drážního úřadu Plzeň ze dne 12. 8. 2014, Správy chráněné krajinné oblasti Blanský les a Krajského střediska České Budějovice ze dne 5. 11. 2014.

Krajský úřad Jihočeského kraje České Budějovice vydal dne 12. 11. 2014 rozhodnutí, kterým povolil akciové společnosti CARTHAMUS provoz stacionárního zdroje znečišťování ovzduší, CARTHAMUS a.s. – Energoblok Domoradice na dobu časově omezenou, a to do 31. 12. 2016 za blíže uvedených podmínek. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 11. 2014.

Žalovaný vydal dne 13. 11. 2014 rozhodnutí o prodloužení doby zkušebního provozu stavby – úpravy tepelného zdroje v Českém Krumlově - Domoradicích na spalování biomasy do 31. 12. 2016. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 11. 2014.

Obec Přísečná dne 10. 9. 2014 vydala stanovisko k žádosti žalobce o vydání souhlasu s prodloužením zkušebního provozu. Ve stanovisku Obec Přísečná uvedla, že v žádosti společnost CARTHAMUS a.s. konkrétně neuvádí, jaká opatření hodlá provést a ve zkušebním provozu ověřit. Poznamenala, že není záruka, že se stávající neúnosný stav zlepší, dochází k porušování způsobu dopravy biomasy, provozování technologie chlazení včetně všech návazností – vypouštění odpadních vod, snižování hladin okolních studní, vypouštění páry, provoz sušičky a drtičky biomasy, spalování kontaminované biomasy a jiných dřevních hmot, způsob skladování biomasy a zahoření. Prodloužení zkušební doby se jeví jako neúnosně dlouhé k odstranění závad, obec upozornila na dopis Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí zemědělství a lesnictví ze dne 13. 8. 2014, kde je reagováno na stížnost obce na průběh zkušebního provozu. Ze sdělení Krajského úřadu Jihočeského kraje vyplývá, že uváděné změny způsobu technologie chlazení, včetně odběru podzemní vody a vypouštění oteplené vody a změny způsobu dovozu biomasy a uhlí místo železnicí nákladními automobily byly krajským úřadem vyhodnoceny jako významné změny technologie, které naplňují ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 100/2001 Sb., kdy společnost CARTHAMUS a.s. byla upozorněna, že tyto změny musí projít zjišťovacím řízením posuzování vlivů na životní prostředí. Přílohou tohoto stanoviska, které bylo doručeno jednak společnosti CARTHAMUS a.s. a rovněž tak i stavebnímu úřadu Městského úřadu Český Krumlov, byla informace o zásazích v areálu společnosti CARTHAMUS – Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje firmě Zambelli – technik spol. s r.o. ze dne 13. 8. 2014 a stížnost na průběh zkušebního provozu v provozovně CARTHAMUS – Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor životního prostředí a lesnictví ze dne 13. 8. 2014.

Pokračování
- 6 -
50A 24/2016

Městský úřad Český Krumlov vydal dne 13. 11. 2014 rozhodnutí o prodloužení doby zkušebního provozu do 31. 12. 2016, ve kterém byly stanoveny podmínky pro prodloužený zkušební provoz. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že stavební úřad rozhodoval v souladu s předloženými stanovisky dotčených orgánů, která byla kladná a to s odkazem na § 124 odst. 1 stavebního zákona.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem čj. 10A 16/2015-127 zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2014 čj. MUCK 58303/2014 pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podala osoba na řízení zúčastněná kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem čj. 4As 160/2016-58 kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

Městský úřad Český Krumlov vydal dne 24. 6. 2016 rozhodnutí o prodloužení doby zkušebního provozu, jímž prodloužil dobu zkušebního provozu předmětné stavby do 31. 12. 2016.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce je aktivně legitimován. Soud má za to, že k zásahu do právní sféry žalobce dojít mohlo. V daném případě žalobce namítá, že dosavadním provozem předmětné stavby je zasahováno do práv na ochranu vlastnictví, životního prostředí a zdraví občanů obce Přísečná s tím, že provozovatel předmětné stavby v rozporu s vydanými povoleními využívá k dopravě paliva místní komunikaci ve vlastnictví obce, která není na takovou zátěž přizpůsobena a dochází k jejímu ničení. Dosavadní zkušební provoz předmětné stavby významným negativním způsobem ovlivňuje území obce, jednak snižuje hodnotu nemovitostí žalobce a dále občanů obce a zároveň výrazně negativním způsobem zasahuje do práva na územní rozvoj obce. Dále žalobce poukázal na množství a způsob, jakým je do areálu předmětné stavby navážena biomasa. Oproti původnímu záměru počítajícímu se vzduchovým chlazením, hodnoceném v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), došlo k více než osminásobnému navýšení odběru podzemní vody a tato nepovolená změna způsobuje zásadní problémy na území žalobce, kde dochází k významnému poklesu hladiny spodní vody a úbytku vody ve studních občanů a společností podnikajících na území obce. Dosavadní provoz stavby rovněž znamená požárně bezpečnostní riziko, neboť v poslední době již došlo ke třem požárům v rámci provozu. Provoz je zdrojem nepřiměřených a obtěžujících imisí zápachu.

Soud proto uzavřel, že žalobce obec Přísečná je osobou oprávněnou k podání předmětné žaloby, neboť rozhodnutí žalovaného zasahuje do jeho právní sféry. Nejvyšší správní soud se v rozsudku čj. 4As 157/2013-33 zabýval tím, zda ustanovení § 124 odst. 2 stavebního zákona, které z účastenství v řízení o povolení zkušebního provozu prakticky vylučuje jiné osoby, než vlastníka stavby a stavebníka, není v rozporu s Ústavním pořádkem ČR a dospěl k závěru, že vyloučení osob, do jejichž práv rozhodnutí správního orgánu mohlo zasahovat v řízení správním orgánem, mělo za následek rovněž odnětí soudní ochrany těmto dotčeným osobám. V daném případě je dotčena právní sféra žalobce, je tedy aktivně legitimován.

V souvislosti s tím soud odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 6A 25/2002-42, který se zabýval aktivní legitimací žalobců. Dle Pokračování
- 7 -
50A 24/2016

uvedeného usnesení žalobní legitimace musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce tj., kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil, zrušil a závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se podle tvrzení žalobce v žalobě negativně projevil v jeho právní sféře. S ohledem na shora uvedený závěr soud dospěl k závěru, že žalobce je aktivně legitimován k podání předmětné žaloby.

Aktivní legitimace žalobce byla řešena i v rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 4As 160/2016-58, který se zabýval kasační stížností osoby zúčastněné na řízení CARTHAMUS, a. s. se sídlem Praha 1 proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2016 čj. 10A 16/2015-127, kdy předmětem tohoto řízení bylo rozhodnutí o prodloužení doby zkušebního provozu předmětné stavby do 31. 12. 2016. Rovněž Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku shledal, že žalobce obec Přísečná je aktivně legitimována k podání předmětné žaloby.

Žalobce namítá porušení zásady res iudicata, jestliže rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného o prodloužení doby zkušebního provozu ze dne 13. 11. 2014 rozsudkem čj.10A 16/2015-127 ze dne 26. 5. 2016, který byl doručen právnímu zástupci žalobců dne 27. 6. 2016, přičemž žalovaný vydal k žádosti osoby zúčastněné na řízení již dne 24. 6. 2016 nové rozhodnutí o prodloužení doby zkušebního provozu. V době vydání a nabytí právní moci napadeného rozhodnutí tak dosud bylo v platnosti původní rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2014.

V daném případě rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 10A 16/2015-127nabyl právní moci dne 27. 6. 2016, kdy byl doručen právnímu zástupci žalobců. Žalovanému, jak bylo ze spisu sp. zn. 10A 16/2015 zjištěno, byl rozsudek doručen dne 24. 6. 2016. Ve stejný den bylo vydáno žalovaným k žádosti ze dne 15. 10. 2014 předmětné rozhodnutí o prodloužení doby zkušebního provozu stavby.

Z hlediska materiálního znamená právní moc, že rozhodnutí je závazné (§ 54 odst. 6 s.ř.s.), výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky, osoby na řízení zúčastněné a pro orgány veřejné moci. Nabytí právní moci rozhodnutí ve správním soudnictví závisí na jeho doručení účastníkům. Shora citovaným rozsudkem byla uložená soudem povinnost správnímu orgánu vydat rozhodnutí. Právní mocí nabývá rozhodnutí jeho doručením, a to poslednímu účastníku řízení. V daném případě tedy shora citovaný rozsudek ze dne 26. 5. 2016 nabyl právní moci dne 27. 6. 2016, neboť v tento den byl rozsudek doručen právnímu zástupci žalobců. Jestliže tedy žalovaný vydal nové rozhodnutí o prodloužení zkušebního provozu dne 24. 6. 2016, bylo jím vydáno rozhodnutí ještě předtím, než citovaný rozsudek nabyl právní moci, a proto došlo k porušení zásady res iudicata.

Žalobce dále namítá, že v důsledku povolení zkušebního provozu došlo k ohrožení zdraví a životního prostředí a v souvislosti s tím tedy k porušení § 119 odst. 2 stavebního zákona a zákona o životním prostředí, když v souvislosti s tím žalobce odkazuje na závěry zjišťovacího řízení EIA ze dne 18. 3. 2015čj. KUJCK 21508/2015 OZZL a rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 9. 1. 2015 čj. 5677/M/14.

Z napadeného rozhodnutí je zřejmo, že se žalovaný zákonnými předpoklady uvedenými v § 119 odst. 2 a § 124 stavebního zákona nezabýval a zcela ignoroval informace podstatné pro vydání rozhodnutí, které měl objektivně k dispozici. V žádném případě se nelze Pokračování
- 8 -
50A 24/2016

spokojit s tím, že žalovaný na podněty žalobce reagoval pouze sdělením ze dne 19. 11. 2014. Skutečnosti uváděné žalobcem měly být proto s ohledem na shora uvedený závěr zohledněny přímo v rozhodnutí o povolení zkušebního provozu, což žalovaný neučinil (srov. rozsudek NSS čj. 4As 160/2016 bod 36). Soud proto učinil závěr, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se žalovaný při vydání rozhodnutí zabýval tím, zda rozhodnutí je v souladu s § 119 odst. 2 stavebního zákona, tedy zda nedošlo k ohrožení zdraví a životního prostředí. Žalovaný nedostatečně pouze v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na to, že podmínky pro prodloužení zkušební provoz byly stanoveny na základě předložených rozhodnutí, stanovisek a požadavků dotčených orgánů, aniž by se jimi blíže zabýval. Takové odůvodnění je nepřezkoumatelné.

Žalobce namítá, že prodloužení zkušebního provozu za situace, kdy stavba byla již po dobu celkem 4 let ve zkušebním provozu, je zneužitím institutu zkušebního provozu, neboť z hlediska ustanovení § 124 odst. 1 stavebního zákona se celková doba 4 let jeví jako nepřiměřeně dlouhá. Podle žalobce za celou dobu původního povoleného zkušebního provozu, to je od 14. 12. 2012 do 31. 12. 2014 osoba zúčastněná na řízení neučinila žádné kroky, kterými nyní žalovaný odůvodňuje další prodloužení zkušebního provozu, kdy žalovaný ji k tomu ani žádným způsobem nevyzýval a nenutil. Žalobce opakovaně namítá, že je v daném případě rozpor realizované stavby se stavebním povolením, která je v rámci zkušebního provozu provozována, čehož si je žalovaný vědom.

Podle § 124 odst. 1 se zkušebním provozem stavby ověřuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle dokumentace či projektové dokumentace. V rozhodnutí se uvede zejména doba trvání zkušebního provozu stavby a je-li to nutné, stanoví se pro něj podmínky, popřípadě podmínky pro plynulý přechod zkušebního provozu do užívání stavby. Za doby trvání zkušebního provozu lze bez předchozího řízení vydat nové rozhodnutí o prodloužení doby trvání zkušebního provozu. Z uvedeného je zřejmé, že smyslem a účelem užívání stavby ve zkušebním provozu je ověření jejich funkčních parametrů a vlastností, zejména v režimu blížícím se předpokládanému trvalému provozu a tím získání informací pro rozhodnutí o trvalém užívání stavby. V daném případě se jedná o stavbu monobloku na spalování biomasy pro výrobu elektrické energie a tepla, které je dodáváno spolu s užitkovou teplou vodou pro účely obyvatelstva města Český Krumlov. Zkušební provoz této stavby byl stanoven na dva roky a napadeným rozhodnutím byl prodloužen o další dva roky, přičemž žalovaným v napadeném rozhodnutí nebylo řádně zdůvodněno, z jakého důvodu byla právě zkušební doba prodloužena o uvedenou dobu. Z napadeného rozhodnutí pouze vyplývá, že projednání změn s dotčenými orgány je časově náročné, podléhají mimo jiné zjišťovacímu řízení o vlivu stavby na životní prostředí, protože není reálné tyto změny projednat, povolit a realizovat do konce roku 2016, kdy končí původně stanovený termín zkušebního provozu, aniž byla řádně zdůvodněna doba prodloužení zkušebního provozu o další dva roky. Jestliže doba trvání zkušebního provozu odůvodněna není, je v této části napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Soud poznamenává, že časové omezení zkušebního provozu slouží k určení období dostatečného pro ověření vybraných vlastností stavby. Jeho účelem není, aby se stavba nacházela ve zkušebním provozu po celou předepsanou dobu, ale aby byl zkušební provoz do uvedeného data ukončen. Jsou-li v průběhu zkušebního provozu zjištěny vady nebo nesouhlas s předchozími rozhodnutími není důvodu, aby osoby dotčené provozem stavby musely dále snášet rušící projevy provozu. Účelem zkušebního provozu není ověřit projevy každé vlastnosti stavby v praxi, ale v zásadě posoudit hlavní vlastnosti a negativní důsledky určitého technologického zařízení, které je součástí stavby. Co se týče vyhodnocení výsledků zkušebního provozu, jeho obsah se odvíjí od ověřovaných vlivů na okolí. Soud poukazuje na Pokračování
- 9 -
50A 24/2016

to, že rovněž uvedenou výhradu nelze s ohledem na obsah napadeného rozhodnutí přezkoumat, jestliže ze strany žalovaného nebylo reagováno na výhrady žalobce v jeho stanovisku a na nesouhlas žalobce datovaný dnem 22. 10. 2014.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že důvodem prosloužení zkušebního provozu je skutečnost, že bude nutné provést další konkrétní opatření a úpravy k zamezení případných negativních dopadů na okolní stavby s tím, že navržené úpravy jsou v současné době předloženy jednotlivým dotčeným orgánům k posouzení, následně budou projednány u zdejšího stavebního úřadu v samostatných řízeních s tím, že po vydání příslušných povolení budou realizovány a poté bude prověřena jejich účinnost. S tímto odůvodněním se stavební úřad ztotožnil, aniž v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, jaká konkrétní opatření budou učiněna. Je zde uvedeno, že v průběhu zkušebního provozu bude zajištěna eliminace negativních vlivů stavby na okolí, kdy se například jedná o změnu systému chlazení a že další projednávané změny stavby se týkají opatření pro zamezení prašnosti a zápachu, například kapotáž sušky biomasy, úpravy skladovacích prostor, úpravy k procesu třídění a drcení biomasy, s tím, že tyto dílčí změny stavby je nutno projednat a povolit. Proto žalovaný prodloužil dobu trvání zkušebního provozu do 31. 12. 2016.

Soud zjistil ze spisu, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích, že osoba zúčastněná na řízení požádala dne 9. 12. 2016 dle § 124 stavebního zákona o další prodloužení doby zkušebního provozu stavby, a to na dobu do 31. 12. 2018. Žalovaný vydal dne 14. 12. 2016 pod čj. MUCK 65671/2016 rozhodnutí o prodloužení doby zkušebního provozu předmětné stavby do 31. 12. 2018, takže v současné době byl již zkušební provoz povolen celkem na dobu 6 let od zahájení zkušebního provozu.

Soud v souvislosti s tím, poznamenává, že v rámci zkušebního provozu se ověřuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle dokumentace, či projektové dokumentace, nemůže ovšem sloužit pro legalizaci provedení stavby, jestliže byla provedena v rozporu s provedenou dokumentací a stavebním povolením. Soud se ztotožnil se žalobcem, že doba zkušebního provozu se jeví jako nepřiměřená, přestože se jedná o náročný provoz, a proto soud uzavřel, že dochází ke zneužití institutu zkušebního provozu. Doba zkušebního provozu není ze strany žalovaného na straně 3 v bodě A řádně zdůvodněna, jestliže je pouze obecně odkazováno na to, že je nutno provést některé dílčí změny a změnu systému chlazení a pouze obecně je odkazováno na opatření pro zamezení prašnosti a zápachu, aniž je přesně konkretizováno, jaká opatření budou učiněna a jaká správní řízení budou za tímto účelem vedená a jaké dílčí změny stavby budou povoleny. Odůvodnění doby zkušebního provozu je proto nepřezkoumatelné.

Žalobce namítá, že za celou dobu povoleného zkušebního provozu nebyly učiněny žádné kroky, kterými nyní žalovaný odůvodňuje další prodloužení zkušebního provozu s tím, že žalovaný k tomu ani zúčastněnou osobu nevyzýval a nenutil využitím svých zákonných pravomocí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by stavební úřad během zkušebního provozu sledoval jeho průběh ani rozsah nutných změn stavby, které by vedly ke snížení případných negativních vlivů stavby na okolí, proto soud tuto námitku nemůže přezkoumat.

Soud se ztotožňuje se žalobcem, že zkušební provoz nemůže sloužit pro legalizaci provedení stavby v rozporu s projektovou dokumentací a stavebním povolením, proto nelze dobu zkušebního provozu odůvodnit tím, že v případě že byla stavba realizována v rozporu se Pokračování
- 10 -
50A 24/2016

stavebním povolením, je nutno prodloužit zkušební provoz, neboť zkušebním provozem stavby se pouze ověřuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby dle dokumentace.

Důvodná je výhrada žalobce, že v daném případě došlo k porušení § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, dle něhož je správní orgán povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Povinností správního orgánu je tedy postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Lze přisvědčit žalobci, že žalobci podali podnět, ve kterém upozorňovali na nedostatky při provedení stavby i na zkušební provoz probíhající v rozporu s vydaným povolením, přičemž žalobce na žádost stavebníka vydal nesouhlasné stanovisko k prodloužení zkušebního provozu, přesto se žalovaný těmito stanovisky v napadeném rozhodnutí nezabýval, nereagoval na ně. Lze proto přisvědčit námitce, že ze strany žalovaného nebyl zjištěn řádně stav věci.

Žalovaný byl upozorněn na provedení stavby v rozporu se stavebním povolením a na zkušební provoz probíhající v rozporu s vydaným povolením, proto bylo povinností žalovaného na podnět žalobce reagovat. Žalovaný, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, se však těmito skutečnostmi nezabýval a nezjistil proto řádně stav věci. Žalobce podal podnět – požadavek na neprodloužení zkušebního provozu předmětné stavby a zahájení řízení o odstranění stavby dne 22. 10. 2014, přičemž byl osobou zúčastněnou na řízení požádán o stanovisko k žádosti zúčastněné osoby o vydání souhlasu s prodloužením zkušebního provozu, které bylo negativní. Na toto stanovisko, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný nereagoval, nevypořádal se se skutečnostmi uvedenými v předmětném stanovisku. Stavební úřad se s tímto podnětem nevypořádal, na podnět reagoval jen odpovědí ze dne 19. 11. 2014, aniž bylo jím na uvedený podnět řádně reagováno v předmětném rozhodnutí, které je předmětem přezkoumávání.

Soud proto uzavřel, že bylo namístě, aby žalovaný prodloužení zkušebního roku o další 2 roky řádně odůvodnil, přestože návrh na prodloužení zkušebního provozu neobsahuje žádné odůvodnění jeho požadované délky. Soud poznamenává, že délka zkušebního provozu se vždy odvíjí od povahy provozované stavby a jejich aspektů, které mají být zkušebním provozem ověřeny. Jestliže v daném případě je důvodem prodloužení zkušebního provozu provedení dalších blíže určených opatření a úprav k zamezení případných negativních dopadů na okolí stavby, které lze prověřit pouze v režimu zkušebního provozu, pak délka zkušebního provozu by měla odpovídat povaze těchto opatření. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí, však nejsou vyhodnocena ani uvedena žádná konkrétní opatření a úpravy, které mají být provedeny a následně jejich vlastnosti ověřeny ve zkušebním provozu, což nelze zjistit ani ze správního spisu, proto je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné, neboť není v tomto směru řádně odůvodněno. Z odůvodnění vyplývá, že opatření mají být v budoucnu projednávána v režimu stavby, z čehož vyplývá, že není zřejmá konkrétní podoba těchto opatření. Soud proto uzavřel, že odůvodnění rozhodnutí žalovaného ohledně délky zkušebního provozu není dostatečné.

Soud ke stanovisku žalobce, respektive k podnětu z 22. 10. 2014 uvádí, že žalobce v něm poukazoval na konkrétní závady dosavadní průběhu zkušebního provozu, které mají význam pro jeho prodloužení. Stejně tak jsou relevantní výtky žalobce uvedené v citovaných vyjádřeních, že z žádosti o prodloužení zkušebního provozu nevyplývá, jaké změny mají být na předmětné stavbě provedeny, proč je třeba vlastnosti ověřovat zkušebním provozem, ani proč má zkušební provoz trvat další 2 roky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4As 160/2016-58). V podnětu ze dne 22. 10. 2014 žalobce konkrétně namítal, proč je Pokračování
- 11 -
50A 24/2016

stavba realizována v rozporu se stavebním povolením, tedy uváděl skutečnosti významné pro povolení zkušebního provozu, když s touto námitkou se žalovaný nezabýval.

Žalobce dále namítá, že byly nezákonně stanoveny podmínky napadeného rozhodnutí, neboť zkušební provoz je nařízen za podmínek, které jsou stanoveny zcela vágně a nejsou kontrolovatelné. Zejména žalobce považuje podmínku č. 3 napadeného rozhodnutí za zcela obecně formulovanou, kdy není kontrolovatelná a vymahatelná. Dle podmínky č. 3 rozhodnutí žalovaného „v průběhu proslouženého zkušebního provozu budou provedena taková opatření při manipulaci a skladování štěpky, která zamezí případným vznikům požárů“. Soud má za to, že uvedená podmínka je zcela neurčitá a tím i nekontrolovatelná a nevymahatelná, jestliže z podmínky není vůbec zřejmé, jaká opatření mají být provedena. Není možné ani přijmout závěr, že výběr opatření je ponechán na zúčastněné osobě. Stavební úřad by pak neměl možnost splnění této podmínky kontrolovat. Namítaná součinnost s hasičským záchranným sborem nemá v podmínce ani v celém rozhodnutí žádnou oporu. Neurčitost podmínky vyplývá i ze skutečnosti, že Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje v závazném stanovisku ze dne 18. 8. 2014 uvedl, že v rámci probíhajícího zkušebního provozu došlo při sušení biomasy již ke třem požárům se zásahem jednotek požární ochrany. Požadavek na neurčitost a kontrolovatelnost této podmínky je tedy opodstatněná. Zcela nedůvodně se žalovaný dovolává toho, že podmínka č. 3 byla stanovena doslovně v souladu s obsahem stanoviska dotčeného orgánu Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ze dne 18. 8. 2014.

Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a v je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu s tím, že napadené rozhodnutí je zcela totožné s odůvodněním rozhodnutí, které byla zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj.10A 16/2015-127 ze dne 26. 5. 2016, kdy k odůvodnění je pouze připojena část, která je nikoliv odůvodněním výroků napadeného rozhodnutí, ale polemika s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nejedná se tedy o odůvodnění výroku rozhodnutí. Podle žalobce nebyla řádně zdůvodněna dlouhá doba zkušebního provozu, dále stanovisko obce a požadavek žalobců na neprodloužení zkušebního provozu a dále je zcela nepřezkoumatelný bod d) ohledně toho, že nebyl řádně zjištěn stav věci s ohledem na případný veřejný zájem a je nepřezkoumatelná část ohledně podmínky č. 3, kdy žalovaný opět polemizuje s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Z § 68 odst. 3 správního řádu vyplývá, že je nezbytné, aby se správní orgán vypořádal s námitkami účastníků řízení takovým způsobem, aby z odůvodnění jeho rozhodnutí bylo možno dovodit, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené. V opačném případě může být rozhodnutí zatíženo nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.

V daném případě ze stanoviska žalobce ze dne 10. 9. 2014 k žádosti o vydání souhlasu s prodloužením zkušebního provozu vyplývá, že se mu jeví zkušební provoz jako neúnosně dlouhý k odstranění jeho závad, přičemž žalobce dne 22. 10. 2014 vznesl požadavek na neprodloužení zkušebního provozu předmětné stavby a na zahájení řízení o odstranění stavby a současně, aby bylo se stavebníkem zahájeno sankční řízení za realizaci stavby v rozporu se stavebním povolením. Žalovaný se přesto v napadeném rozhodnutí nezabýval dobou trvání prodloužení zkušebního provozu, pouze poukázal na to, co je účelem zkušebního provozu s tím, že bude nutno provést ještě další konkrétní opatření a úpravy k zamezení případných negativních dopadů provozu na okolí, kdy obecně odkázal na souhlasná stanoviska a rozhodnutí dotčených orgánů, a proto žádosti vyhověl a dobu trvání zkušebního provozu Pokračování
- 12 -
50A 24/2016

prodloužil s odkazem na § 124 odst. 1 stavebního zákona. Doba trvání prodloužení zkušebního provozu zdůvodněna žádným způsobem však nebyla. Rovněž se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval nesouhlasným stanoviskem žalobce, obce Přísečná ze dne 10. 9. 2014, který poukazoval na stávající neúnosný stav a rovněž tak na vyjádření Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí ze dne 13. 8. 2014, kterým bylo reagováno na stížnost žalobce na průběh zkušebního provozu. Soud poznamenává, že právě dostatečná přesvědčivost vydaného správního rozhodnutí je jedna z jeho nejdůležitějších vlastností. Proto je nezbytné, aby z odůvodnění každého rozhodnutí dostatečně vyplynuly úvahy, jimiž se správní orgán při jeho vydání řídil, neboť jedině tak lze spolehlivě doložit správnost a tedy i zákonnost postupu správního orgánu. Jestliže v daném případě žalobce podal podnět, respektive požadavek na neprodloužení zkušebního provozu předmětné stavby a rovněž tak návrh na zahájení řízení o odstranění stavby dne 22. 10. 2014, přičemž žalovaný tento podnět a rovněž tak i nesouhlasné stanovisko žalobce přešel bez povšimnutí a v odůvodnění svého rozhodnutí se tímto nesouhlasem nezabýval, pouze obecně uvedl, že byla vydána kladná souhlasná stanoviska, nelze než konstatovat, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť je rozhodnutí žalovaného nedostatečně odůvodněno.

Předmětné rozhodnutí mělo být řádně odůvodněno, v tomto rozhodnutí měly být uvedeny nejen podklady pro vydání rozhodnutí, ale i úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Výjimkou by byl případ, kdy by stavební úřad vyhověl všem účastníkům správního řízení, pak by jeho rozhodnutí nemuselo obsahovat odůvodnění. Tomu tak však v projednávané věci nebylo, neboť žalobce podal nesouhlasné stanovisko k danému správnímu řízení stavebnímu úřadu, proto nebylo možné aplikovat ustanovení § 68 odst. 4 správního řádu. V daném případě se stavební úřad tedy nevypořádal s nesouhlasným stanoviskem žalobce. Napadené rozhodnutí proto neobsahuje řádné odůvodnění zahrnující úvahy o tom, proč bylo žádosti o prodloužení zkušebního provozu i přes nesouhlas vyhověno. Úkolem úřadu je zhodnotit všechny podklady opatřené pro rozhodování a vyložit, proč řídí se pouze kladnými stanovisky, co brání akceptaci negativních podkladů, z jakého důvodu jsou tato negativní stanoviska nesprávná a nelze je při rozhodování vzít v úvahu.

Soud se zcela ztotožnil se žalobcem, že není z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmo, zda žalovaný vyhodnotil, že doba prodloužení do 31. 12. 2016 je opodstatněná ke dni podání žádosti, tedy k roku 2014 nebo až ke dni 24. 6. 2016.

Zcela nepřezkoumatelná je rovněž část odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem ad), b) a c), kdy žalovaný polemizuje s obsahem rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a uvádí, že se řádně zabýval stanoviskem žalobce a zcela doslovně zde je citována jeho odpověď ze dne 19. 11. 2014, aniž je v napadeném rozhodnutí řádně zdůvodněno, proč je považováno stanovisko žalobce na neprodloužení zkušebního provozu neopodstatněné. Zcela nepřezkoumatelná je část ad) ohledně řádně zjištěného stavu věci s ohledem na případný veřejný zájem, kdy žalovaný za veřejný zájem považuje dodávku teplé vody domácnostem v Českém Krumlově, aniž byl ze strany žalovaného zhodnocen zájem na životní prostředí a zdraví obyvatel obce na ochranu územního rozvoje. Proto soud přisvědčil žalobci, že i v této části je rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Krajský soud proto uzavřel, že shora uvedené vady rozhodnutí žalovaného jsou závažné a odůvodňují zrušení napadeného rozhodnutí, proto soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Pokračování
- 13 -
50A 24/2016

Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 60 odst. 1 s.ř.s. Náklady řízení vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem spočívající za tři úkony právní služby (převzetí a příprava v zastoupení, sepsání žaloby a sepsaní repliky) dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů, náhradách advokátů za poskytování právních služeb a paušální náhradou hotových výdajů, 3 x 300 Kč, tedy celkem 10.900 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně, o 2.142 Kč, na částku 12.342 Kč. Náklady řízení rovněž jsou představovány soudním poplatkem ve výši 3.000 Kč. Celkové žalobcovy náklady řízení včetně soudního poplatku činí 15.342 Kč.

Zúčastněné osobě nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno s odkazem na § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť jí v rámci tohoto řízení nebyla soudem ukládána žádná povinnost.

Soud rozhodl rozsudkem bez jednání ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 25. září 2017

Pokračování
- 14 -
50A 24/2016

Předsedkyně senátu:

Mgr. Helena Nutilová v. r.

Za správnost vyhotovení : P. J.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru