Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

50 A 15/2017 - 29Rozsudek KSCB ze dne 25.04.2017

Prejudikatura

1 As 4/2009 - 53


přidejte vlastní popisek

50A 15/2017 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce REAL INVEST VLTAVA s.r.o., sídlem v Praze 1, Rybná 669/4, zast. Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 12. 2016, č. j. KUJCK 152368/2016,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2016, č. j. KUJCK 152368/2016 se ve výroku, jímž se mění rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 30. 10. 2016 č. j. MUCK 52780/2016/OUPPP/JL, zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Pokračování
- 2 -
50A 15/2017

Žalobou doručenou dne 10. 2. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2016, čj. KUJCK 152368/2016, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ve výroku vztahujícímu se ke správnímu deliktu spočívajícímu v osazení repliky vltavínu na světelnou konzoli na fasádě objektu v červnu 2015 a ohledně tohoto správního deliktu řízení zastaveno. Rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ve výroku vztahujícímu se ke smíšenému správnímu deliktu spočívajícímu v osazení cedule v černé barvě nad vstupními dveřmi s nápisem MUZEUM VLTAVÍNU, Expozice, Hotel, Shop nesoucí obraz vltavínu v době od 25. do 29. 4. 2014 bylo změněno tak, že obnova kulturní památky – umístění označení provozovny na fasádu objektu Panská č. p. 19 na pozemku parc. č. st. 30/1, Vnitřní město, Český Krumlov, v katastrálním území Český Krumlov, nemovitá kulturní památka rejstříkové číslo 21191/3-891, který se nachází na území Městské památkové rezervace Český Krumlov, prohlášené výnosem MK ČSR čj. 16.417/87-VI/1 o prohlášení historických jader měst Kutné Hory, Českého Krumlova a dalších měst za památkové rezervace ze dne 21. 12. 1987, ukládá se žalobci pokuta ve výši 17.000 Kč za porušení povinnosti uložené památkových zákonem, které se dopustil tím, že v době od 25. do 29. 4. 2016 osadil na fasádu domu č. p. 19 na pozemku st. p. č. 30/1 Vnitřní město, Český Krumlov, v katastrálním území Český Krumlov ceduli v černé barvě nad vstupními dveřmi s nápisem MUZEUM VLTAVÍNU, Expozice, Hotel, Shop, nesoucí obraz vltavínu, čímž se dopustil porušení ustanovení § 14 odst. 1 památkového zákona a naplnění skutkové podstaty tím, že provedl obnovu kulturní památky bez vydání závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností, ve smyslu § 35 odst. 1 písm. e) památkového zákona. Současně bylo žalobci uloženo uhradit náklady řízení.

Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že řízení jemu předcházející trpí vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a dále je namítáno, že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká. Žalobce se proti prvostupňovému řízení odvolal, přičemž uvedl, že své odvolání odůvodní. Žalovaný doplnění odvolání nepožadoval a rozhodnutí přezkoumal podle § 89 odst. 2 správního řádu. Tento postup zákonu neodpovídá, jestliže jsou stanoveny právními předpisy náležitosti odvolání a na žalovaném bylo, aby žalobce vyzval k odstranění vad odvolání a stanovil mu pro ten účel lhůtu. Na této povinnosti žalovaného nic nemění, že žalobce své odvolání neodůvodnil. Na povinnosti vyzvat žalobce k doplnění odvolání nemění nic skutečnost, že žalobce zůstal nečinný. O odvolání bylo proto rozhodováno, aniž byly známy konkrétní odvolací námitky.

V žalobě se dále vyjadřuje nesouhlas s výší uložené pokuty, která se jeví zjevně nepřiměřená, přičemž z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak se konkrétní pochybení projevuje ve výši uložené sankce. Prvostupňový správní orgán uložil žalobci pokutu za smíšený správní delikt, žalovaný v napadeném rozhodnutí neshledal osazení repliky vltavínu na světelnou konzoli v červnu 2015 jako porušení památkového zákona a správní delikt byl shledán pouze v osazení cedule v černé barvě nad vstupními dveřmi do konkrétního domu. Žalovaný k výši pokuty uvedl, že poměr provedených prací byl porovnáván co do rozsahu, způsobu provedení a míry vlivu na vlastní objekt, který je nemovitou kulturní památkou. Poukázal na velikost cedule a její umístění na fasádě. S touto úvahou žalobce nesouhlasí. Na posouzení výše sankce mělo mít vliv období, o které byla na objektu umístěna replika vltavínu a období umístění cedule. Z toho žalobce dovozuje, že za jedno porušení památkového zákona měla být uložena pokuta poloviční, v maximální výši 10.000 Kč.

Pokračování
- 3 -
50A 15/2017

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že to byl žalobce sám, kdo stanovil lhůtu dvou týdnů pro doplnění odůvodnění odvolání. Byl si tudíž vědom, že odvolání bezvadné není. Nebylo proto zapotřebí žalobci pomáhat při odstraňování vad řízení. Žalovaný vyčkal dostatečně dlouhou dobu pro případ doplnění odvolání a rozhodl s časovým odstupem, pro který lze dovozovat, že žalobce ztratil zájem odvolání odůvodnit. Žalobce postupoval v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 památkového zákona. Při rozhodování o výši sankce žalovaný učinil závěr, že zastavení řízení ve věci osazení repliky vltavínu na světelnou konzoli na fasádě nemá vliv na výši sankce. Vynětí repliky vltavínu z projednávání správního deliktu se nepromítlo na společenské nebezpečnosti počínání žalobce v rozporu se zákonem. Hodnocení vlivu provedených prací na kulturní památku je podpůrným argumentem a má význam při stanovení výše pokuty. Hraje roli počet osazených zařízení, jejich velikost, provedení, vzhled či reverzibilita zásahu do kulturní památky. V odvolacím řízení nebyla posuzována replika vltavínu osazená na světelné konzoli na fasádě, což vedlo ke snížení výše pokuty a ta je úměrná vlivu zásahu na předmětnou kulturní památku. Úvaha žalobce o výši pokuty v poloviční částce původně uložené sankce je nahlížena jako nesprávná. Správní řízení bylo vedeno za obnovu kulturní památky spočívající v rozšíření využitelnosti kulturní památky, kdy ta stává se nosičem informace či reklamy. Proto má význam plocha umísťovaného zařízení a závažnost správního deliktu spočívá v jeho vlivu na hodnoty kulturní památky. Závažnost obou činů je nepoměrná, z hlediska vlivu na hodnoty kulturní památky, tak z hlediska společenské nebezpečnosti takového jednání. Proto při vyjmutí repliky vltavínu z projednávání v odvolacím řízení nebyla pokuta snížena na polovinu. Při stanovení sankce bylo postupováno podle § 36 památkového zákona a nelze dovodit, že pokuta byla stanovena v nepřiměřené výši.

Ze spisu správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Městský úřad v Českém Krumlově oznámil dne 1. 8. 2016 žalobci, že proti němu zahájil správní řízení pro podezření ze správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. e) památkového zákona, kterého se dopustil tím, že jako vlastník nemovitosti provedl obnovu kulturní památky – umístění označení provozovny na fasádu objektu Panská č. 19 v Českém Krumlově nacházejícím se na území Městské památkové rezervace Český Krumlov spočívající v osazení cedule v černé barvě nad vstupními dveřmi s nápisem MUZEUM VLTAVÍNU, Expozice, Hotel, Shop, nesoucí obraz vltavínu a v osazení světelné konzole v černé barvě s nápisem MOLDAVITE MUSEUM bez závazného stanoviska orgánu státní památkové péče. Současně bylo nařízeno ústní jednání. Porušení památkového zákona bylo zjištěno dne 2. 6. 2016 při výkonu dozoru orgánu státní památkové péče. Zjištěný stav dokládá fotodokumentace.

Žalobce při ústním jednání dne 24. 8. 2016 oznámil, že kolmá konzole k fasádě byla umístěna se souhlasem orgánu památkové péče. K umístění cedule s prve uvedeným označením žalobce uvedl, že si neuvědomil, že je zapotřebí k takovému označení opatřit závazné stanovisko orgánu památkové péče. Při umístění označení domu byl zvolen tvar respektující nadpraží vstupu. Stalo se tak v květnu 2016 se souhlasem vlastníka domu, cedule je plastová, polepená fólií s celobarevným potiskem. Projevil zájem označení nahradit po konzultaci s orgánem památkové péče a následně podat žádost o závazné stanovisko.

Podáním ze dne 12. 9. 2016 žalobce doplnil, že závazné stanovisko orgánu památkové péče se mu nepodařilo dohledat a s odkazem na dodavatelskou fakturu uvedl, že cedule nad vstupem domu byla umístěna v týdnu od 25. do 29. 4. 2016.

Pokračování
- 4 -
50A 15/2017

Městský úřad v Českém Krumlově vydal dne 31. 10. 2016 rozhodnutí, jímž žalobci uložil pokutu ve výši 20.000 Kč za správní delikt, kterého se dopustil tím, že v době od 25. do 29. 4. 2016 osadil na fasádu konkrétního domu ceduli v černé barvě s nápisem MUZEUM VLTAVÍNU, Expozice, Hotel, Shop nesoucí obraz vltavínu a v červnu 2015 osadil repliku vltavínu na světelnou konzoli, čímž se dopustil porušení § 14 odst. 1 památkového zákona tím, že provedl obnovu kulturní památky bez vydání závazného stanoviska orgánu památkové péče ve smyslu § 35 odst. 1 písm. e) památkového zákona. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že konkrétní dům nachází se v historickém jádru města se zachovalou původní urbanistickou strukturou s vysokou mírou autenticity jednotlivých domů představovanou původními dispozicemi, konstrukcemi, originálními řemeslnými detaily a dochovanými fasádami. Označení domu bez vydání závazného stanoviska orgánu památkové péče je správním deliktem a k jeho společenské nebezpečnosti se uvádí, že jedná se o chování, které by mohlo vést ostatní vlastníky kulturních památek k obdobným způsobům počínání. Osazené označení provozovny se pohledově velmi výrazně uplatňuje na fasádě kulturní památky v historickém prostředí městské rezervace. Kulturní dědictví je zapotřebí chránit a smyslem památkové péče při obnově kulturních památek je používat tradiční materiály, konstrukce, technologie a řemeslné postupy. Způsob označení domu popírá principy památkové péče a má nepříznivý vliv na samotnou kulturní památku a historické prostředí památkové rezervace. Při úvaze o výši pokuty bylo vycházeno z toho, že jedná se o první porušení památkového zákona a žalobce míní své pochybení napravit. Žádná konzultace se však dosud neuskutečnila, ani žalobce nepodal žádost o vydání závazného stanoviska k novému označení provozovny. Výše pokuty je velmi nízká se zřetelem k její možné maximální výši. V úvahu byla vzata skutečnost, že náprava je možná jednoduchým odstraněním označení provozovny, což není technicky ani finančně náročné. Dále byly zohledněny majetkové poměry žalobce, bylo poukázáno na výši vkladu uvedené v obchodním rejstříku a okolnost, že žalobce je vlastníkem dané nemovitosti v hodnotě několika milionů. Jde o společnost dobře finančně zajištěnou a pokuta nepřekročí její finanční možnosti. Nejde o pokutu likvidační a částka je přiměřená.

Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal blanketní odvolání, ve kterém uvedl, že jej odůvodní ve lhůtě dvou týdnů. Protože odvolání ze dne 14. 11. 2016 bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě, předložil jej Městský úřad v Českém Krumlově dne 21. 11. 2016 žalovanému k projednání.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, kdy prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno a řízení zastaveno ohledně deliktu spočívajícího v osazení repliky vltavínu na světelnou konzoli na fasádě daného objektu v červnu 2015. Rozhodnutí o deliktu spočívajícím v umístění cedule s označením budovy v době od 25. do 29. 4. 2016 bylo změněno tak, že žalobce tímto počínáním porušil ustanovení § 14 odst. 1 památkového zákona a skutkovou podstatu správního deliktu naplnil tím, že provedl obnovu kulturní památky bez vydání závazného stanoviska orgánu památkové péče. Pokuta byla uložena v částce 17.000 Kč. Uplatněné odvolání nebylo do doby rozhodování žalovaného odůvodněno, proto odvolání bylo vyhodnoceno ve smyslu § 82 odst. 2 věta druhá správního řádu, což vedlo k přezkoumání napadeného rozhodnutí podle § 89 odst. 2 zákona. Bylo zhodnoceno umístění plastové cedule, ukotvené do fasády objektu nad vstupem do domu, o níž se uvádí, že rozšiřuje využitelnost budovy a stává se nosičem informací o tom, co v provozovně se nachází, budovu prezentuje a propaguje. O způsobu využití budovy informuje též světelná konzole, avšak její umístění nelze pro prekluzi postihnout. Z hlediska výkladu pojmu modernizace byl vyjádřen názor, že osazení repliky vltavínu na světelnou konzoli není nositelem žádné informace. To žalovaného vedlo ke zrušení části prvostupňového rozhodnutí. V důsledku zastavení části řízení byla uložená pokuta snížena, přičemž bylo vycházeno Pokračování
- 5 -
50A 15/2017

z úvahy, že sankce se ukládá za jedno z původních dvou umístěných zařízení. Bylo vycházeno z poměru provedených prací co do rozsahu, způsobu provedení a míry vlivu na vlastní objekt, který je nemovitou kulturní památkou. Cedule je několikanásobně větší než replika vltavínu, zabírá větší plochu na fasádě, do které je ukotvena. Umístění cedule nad vchod má na výši sankce nejvýraznější podíl, který odpovídá snížené hodnotě pokuty. Dále se žalovaný ztotožnil s názorem prvoinstančního správního úřadu o výši sankce a o dopadu do žalobcových majetkových poměrů.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V souzené záležitosti žalobce podal blanketní odvolání, to dodatečně neodůvodnil, ač uvedl, že tak učinit míní. Žalovaný proto vyšel z úvahy, že žalobce si byl vědom toho, že odvolání není bezvadné a dovodil, že žalobce ztratil zájem odvolání dále odůvodňovat. Tento právní názor žalovaného není správný.

Náležitosti odvolání stanoví § 82 odst. 2 správního řádu a kromě údajů o tom, proti jakému rozhodnutí odvolání směřuje, je mimo jiné požadováno uvést, v čem odvolatel spatřuje rozpor s právními předpisy, nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. To má význam vzhledem k tomu, že rozhodnutí se ve smyslu § 89 odst. 2 zásadně přezkoumává se zřetelem k rozsahu uplatněných odvolacích námitek. Pro řízení o odvolání platí obecná ustanovení, jak na ně odkazuje § 93 odst. 1 správního řádu. Odvolání je podřaditelné podání podle § 37 zákona a konkretizace odvolacích námitek je náležitostí, kterou stanoví zákon (§ 37 odst. 2 věta pátá zákona). Nemá-li podání, a tudíž i odvolání předepsané náležitosti, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit, nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. To plyne z ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu. Platí-li pro řízení o odvolání obecná ustanovení, na která je odkazováno v prve uvedené právní normě, pak je zapotřebí při zjištění, že předepsané náležitosti odvolání chybí, postupovat v souladu s § 37 odst. 3 zákona. Žalovaný učinil zjištění, že žalobci není zapotřebí při odstranění chybějících náležitostí pomáhat, protože ten sám předpokládal, že by měl odvolání odůvodnit. Ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu, však nepředpokládá v souvislosti doplněním náležitostí podání pouze s pomocí odvolateli nedostatky odstranit, ale je tu též druhá varianta, umožňující náležitosti odvolání doplnit. Pro nápravu doplnění chybějících náležitostí odvolání lze využít výzvy k odstranění vad odvolání při současném stanovení přiměřené lhůty k takovému úkonu. Jestliže žalobce sám odvolání neodůvodnil, pak bylo na žalovaném, aby postupoval právě v souladu s ustanovením § 37 odst. 3 zákona a žalobce vyzval k doplnění náležitostí odvolání a pro ten účel mu stanovil lhůtu. Jestliže tak žalovaný neučinil, pak postupoval v rozporu s uvedeným právním předpisem, což se ve svých důsledcích projevilo ve způsobu projednání odvolání. Odvolací orgán prvostupňové rozhodnutí projednal podle věty druhé § 89 odst. 2 správního řádu.

Tím, že zákonem stanovený procesní postup nebyl dodržen, došlo k zásahu do žalobcových procesních práv a již jen pro tento důvod nemůže napadené rozhodnutí obstát.

Úsudek správních orgánů o tom, že osazení označení domu formou plastové cedule je obnovou kulturní památky podle § 14 odst. 2 zákona, je správný a takový přístup žalobce je podřaditelný jiné úpravě kulturní památky. Bylo proto povinností žalobce vyžádat před osazením takové cedule závazné stanovisko příslušného orgánu památkové péče. To žalobce neučinil a nerespektování této povinnosti ani není mezi účastníky na sporu. Nedodržení této povinnosti je pak sankcionováno jako správní delikt podle § 35 odst. 1 písm. e) zákona o Pokračování
- 6 -
50A 15/2017

státní památkové péči. Kritéria pro stanovení výše pokuty jsou pak upravena v § 36 tohoto zákona, podle kterého se při stanovení výše pokuty přihlíží zejména k závažnosti a k době trvání protiprávního jednání, ke kulturně politickému významu kulturní památky a k rozsahu hrozící nebo způsobené škody. Městský úřad uložil pokutu v částce 20.000 Kč za umístění dvou poutačů. Oba byly na dům osazeny bez závazného stanoviska orgánu památkové péče, každý v jiném období a po různě dlouhou dobu. Při stanovení výše pokuty hodnotil přístup žalobce, který projevil zájem pochybení napravit, avšak do doby rozhodování o správním deliktu tak neučinil. I tato skutečnost byla vzata v úvahu. Výše pokuty byla označena jako nízká ve vztahu k její maximálně možné výši, dále bylo zohledněno, že jedná se o první správní delikt na úseku památkové péče, vadu lze jednoduše a bez vyšších nákladů odstranit, a tudíž nejsou nevratně poškozeny památkové hodnoty. Dále byl učiněn úsudek o tom, že výše pokuty není pro žalobce likvidační a jeví se přiměřená. Z toho je zřejmé, že městský úřad, k jehož úsudku se zčásti přiklonil též žalovaný, z kritérií podle § 36 zákona v podstatě vycházel, avšak zůstalo nepovšimnuto, že oba poutače byly odstraněny, a nebyla tudíž zhodnocena doba trvání protiprávního jednání spočívajícího v umístění vytýkané obnovy památky bez závazného stanoviska orgánu památkové péče.

Žalovaný se zabýval tím, jde-li danou úpravou o modernizaci jako jinou úpravu kulturní památky. Nedodržení zákonem předepsaného postupu opatřit závazné stanovisko orgánu památkové péče shledal v umístění cedule nad vstupem do domu. Ve srovnání s prvostupňovým rozhodnutím nezjistil, že takové stanovisko nebylo opatřeno k osazení dvou poutačů, ale pouze k jednomu z nich, a to k umístění cedule nad vstupem do domu. Právě z toho důvodu došlo ke snížení pokuty o 3.000 Kč. Byl hodnocen rozsah, způsob provedení a míra vlivu osazení poutače na vlastní objekt a porovnával rozsah plochy těchto poutačů na fasádě a ve své podstatě z rozsahu této plochy dovodil, o jakou částku se původně uložená pokuta sníží. Ve vztahu ke kritériím podle § 36 zákona odkázal na charakter prací, skutečnost, že jedná se o správní delikt žalobce, jemuž je sankce ukládána na spodní hranici a není nepřiměřená majetkovým poměrům žalobce.

Jestliže žalovaný v odvolacím řízení shledal, že žalobce se správního deliktu dopustil osazením jednoho zařízení ve formě tabule nad vchod do budovy bez závazného stanoviska orgánu památkové péče, pak tato okolnost musela mít vliv na uložení výše sankce, přičemž žalovaný se v podstatě ztotožnil s úsudkem prvostupňového úřadu a vliv dané úpravy hodnotil se zřetelem k velikosti plochy na fasádě a porovnal plochu obou z nich. Rozhodnutí správních úřadů obou stupňů tvoří jeden celek a z prvostupňového rozhodnutí lze dovodit, že rozsah hrozící či způsobené škody byl zhodnocen, jestliže z prvostupňového rozhodnutí plyne, že náprava je možná odstraněním poutačů bez vyšších nároků na technické či finanční prostředky. Žalovaný sice uvedl, že výše sankce odpovídá požadavkům § 36 zákona, avšak ani žalovaný se nezabýval dobou trvání protiprávního jednání. Ta je přitom jedním z kritérií, které je zapotřebí při ukládání sankce hodnotit. Pochybení žalobce zakládá skutkovou podstatu konkrétního správního deliktu, avšak při stanovení výše sankce za osazení tabule nad vstup do domu bez závazného stanoviska památkové péče zůstala nezhodnocena všechna zákonem stanovená kritéria, především pak se správní orgány nezabývaly dobou trvání protiprávního jednání. O výši pokuty bylo tudíž rozhodnuto v rozporu s požadavky § 36 zákona o státní památkové péči.

Žalovaný v dalším řízení vyzve žalobce k doplnění náležitostí odvolání a určí mu k tomu lhůtu. Při rozhodování o výši sankce pak přihlédne ke všem kritériím stanoveným § 36 zákona o státní památkové péči.

Pokračování
- 7 -
50A 15/2017

Soud shrnuje, že v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí došlo k porušení ustanovení § 82 odst. 2 a § 37 odst. 2 a 3 za použití § 93 odst. 1 správního řádu a při rozhodování o výši sankce nebyla zhodnocena všechna kritéria daná § 36 zákona o státní památkové péči.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil ve výroku, jímž se mění rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 30. 10. 2016 čj. MUCK 52780/2016/OUPPP/JL a v tomto rozsahu věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 11.228 Kč, které sestávají z částky 3.000 Kč uhrazené na soudním poplatku, odměny advokáta za dva úkony právní služby po 3.100 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč a dalších 1.428 Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem.

Podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže nebyla zhodnocena veškerá zákonem daná kritéria pro stanovení výše sankce a dále trpí procesní vadou spočívající v neodstranění vad odvolání, přičemž jedná se o takové procesní pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 8 -
50A 15/2017

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 25. dubna 2017

JUDr. Věra Balejová v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru