Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

50 A 11/2018 - 35Rozsudek KSCB ze dne 06.06.2018

Prejudikatura

6 As 62/2014 - 69


přidejte vlastní popisek

50 A 11/2018 - 35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové a ve věci

žalobce: vrchní komisař kpt. Bc. P. J.

bytem H. 23, D.
zastoupen advokátem JUDr. Josefem Kopřivou
sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1

proti žalovanému: Policejní prezident
sídlem Policejní prezidium ČR
Strojnická 27, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2018 č.j. PPR-33965-5/ČJ-2017-990131,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Pokračování
- 2 -
50A 11/2018

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 1. 2018 č.j. PPR-33965-5/ČJ-2017-990131 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výroku II. rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje (dále též „služební funkcionář“) ve věcech služebního poměru č. ŘKŘ-10916/2017 ze dne 30. 10. 2017, kterým byla žalobci přiznána podle § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů („dále jen „zákon o služebním poměru“)

náhrada nákladů řízení v částce 1 573 Kč, a to za jeden úkon právní služby (podnět k přezkoumání rozhodnutí) v částce 1 000 Kč a jedna náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to včetně 21 % DPH ve výši 273 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalovaným současně potvrzeno.

2. Proti žalovanému rozhodnutí byla žalobcem prostřednictvím právního zástupce na základě ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) podána včasná správní žaloba ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobou je rozporován postup žalovaného, který potvrdil rozhodnutí služebního funckionáře ze dne 30. 10. 2017, který výrokem II. žalobci nepřiznal náhradu nákladů za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kterou žalobce nárokoval stran úkonů realizovaných v přezkumném řízení, na jehož základě bylo rozhodnutí ze dne 30. 10. 2017 vydáno.

4. Zpochybněny byly závěry žalovaného, který s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu konstatoval, že žalobce nárok na náhradu nákladů za úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení v přezkumném řízení neměl, neboť zmocněnec žalobce zastupoval již v řízení odvolacím, pročež byl se spisovým materiálem i skutkovou podstatou věci seznámen. K tomu žalobce poznamenal, že žalovaným uváděné odvolací řízení se týkalo zcela jiné kauzy, kde odvolání bylo podáváno proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 23. 11. 2016, kterým byl žalobci snížen osobní příplatek, přičemž toto rozhodnutí bylo na základě žalobcova odvolání jiným rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 4. 2017 zrušeno a řízení bylo tímto rozhodnutím zastaveno. Z tohoto důvodu nelze považovat žalovaným odkazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu za přiléhavé, neboť je v něm řešena odlišná skutková situace.

5. V žalobě je dále poukazováno na žalovaným nesprávně užitou právní kvalifikaci rozporovaného úkonu, která je dle žalobce zmatečná.

6. Účelovost nárokovaného nákladu je žalobcem dovozována z nutnosti zmocněnce řádně se seznámit se spisovým materiálem k věci před podáním mimořádného opravného prostředku. V tomto směru je závěr žalovaného o neúčelnosti žalobcem uplatněného nároku nesprávný, vycházející z naprosté neznalosti činnosti zmocněnce. V této souvislosti žalobce poukázal na časový odstup obou řízení, která prokazuje nesprávnost tvrzení žalovaného.

7. K otázce nákladů řízení byla žalobcem zmíněna rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009 č.j. 32 Cdo 2598/2008 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2011 č.j. 1 As 21/2011 – 52.

8. Závěrem žalobce poukázal na to, že přestože služební funkcionář, přestože v době vydání rozhodnutí, které bylo následně napadeno opravným prostředkem, nevěděl o rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 7. 4. 2017, měl půl roku na to, aby sám podal podnět ke zrušení svého rozhodnutí, které se stalo rozporným s právními předpisy, a to bez vynaložení jakýchkoliv nákladů.

Pokračování
- 3 -
50A 11/2018

9. S ohledem na všechny shora uváděné důvody bylo žalobcem navrženo napadené rozhodnutí zrušit.

10. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalobcem odkazovaná rozhodnutí civilního a správního soudu označil žalovaný za nepřiléhavá a skutkově odlišná od věci nyní projednávané, kde zmocněnec žalobce zastupoval v rámci skutkově souvisejících správních řízení. Žalobce má nárok pouze na účelně vynaložené náklady řízení, tedy na takové náklady, které jsou nezbytné k řádnému a účelnému uplatňování a bránění práva. Zmocněnec žalobce zastupoval rovněž ve věci snížení osobního příplatku a se skutkovými okolnostmi tohoto řízení byl tudíž prokazatelně obeznámen, bylo mu známo, že žalobci náleží osobní příplatek ve výši 6 000 Kč a nikoliv ve výši 4 000 Kč, s těmito okolnostmi se tudíž nemusel seznamovat. Jelikož podání podnětu k přezkumnému řízení přímo souviselo s řízením o snížení osobního příplatku, dospěl žalovaný k závěru, že žalobci nevznikl zákonný nárok pro přiznání náhrady nákladů za úkon spočívající v převzetí a přípravě věci dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. K tomu žalovaný poukázal na skutečnost, že samotný podnět představoval pouze mechanické odkázání na řízení ve věci snížení osobního příplatku, v němž byl žalobce zastupován zmocněncem. K tomu žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2015 č.j. 6 As 62/2014 – 69. Závěrem žalovaný konstatoval, že plná moc uzavřená mezi žalobcem a jeho zmocněncem v rámci podnětu k přezkumnému řízení, byla uzavřena pouze za účelem zisku dalšího potencionálního právního úkonu, když v řízení ve věci snížení osobního příplatku byla již plná moc vztahující se též na všechna navazující a související řízení již uzavřena a předložena.

11. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: Rozhodnutím ze dne 23. 11. 2016 č.j. ŘKŘ-6109/2016 byl žalobci snížen osobní příplatek z částky 6 000 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 12. 12. 2016 odvolání, a to prostřednictvím svého zmocněnce, JUDr. Josefa Kopřivy, který převzal právní zastoupení žalobce, o čemž svědčí plná moc ze dne 30. 11. 2016 udělená žalobcem zmocněnci ve věci vedené pod sp. zn. KRPC-175573/ČJ-2016-0201UO a pro všechny věci s tímto řízením související a na tuto věc navazující. Na základě tohoto odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 4. 2017 č.j. PPR-454-15/ČJ-2017-990131 odvoláním napadené rozhodnutí ze dne 23. 11. 2016

zrušil a řízení zastavil.

12. Rozhodnutím ze dne 11. 4. 2017 č.j. ŘKŘ-1036/2017 bylo ředitelem Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje rozhodnuto, že žalobci přísluší dnem 1. 5. 2017 základní tarif z 07. tarifní třídy a stanoveného 06. tarifního stupně ve výši 28 130 Kč měsíčně. Ostatní složky služebního příjmu zůstaly nezměněny: zvláštní příplatek (§ 120 odst. 3 zákona o služebním poměru) – 3 800 Kč a osobní příplatek (§ 122 téhož zákona) – 4 000 Kč. Služební příjem celkem 35 930 Kč.

13. Ve vztahu k tomuto rozhodnutí byl žalobcem prostřednictvím zmocněnce dne 8. 9. 2017 podán podnět k přezkumu, jehož součástí byla nová plná moc ze dne 7. 9. 2017, která byla žalobcem zmocněnci udělena pro účely jeho zastupování ve věci podnětu k přezkoumání rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 11. 4. 2017 a ve věcech s tímto řízením souvisejících a na tuto věc navazujících.

14. Uvedenému podnětu žalobce bylo vyhověno rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 30. 10. 2017 č.j. ŘKŘ-10916/2017, který změnil rozhodnutí tak, že žalobci přísluší dnem 1. 5. 2017 základní tarif z 07. tarifní třídy a stanoveného 06. tarifního stupně ve výši 28 130 Kč měsíčně. Ostatní složky služebního příjmu zůstaly nezměněny: zvláštní příplatek (§ 120 odst. 3 zákona o služebním poměru) – 3 800 Kč a osobní příplatek (§ 122 téhož Pokračování
- 4 -
50A 11/2018

zákona) – 6 000 Kč. Služební příjem celkem 37 930 Kč. Dalším výrokem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení v celkové částce 1 573 Kč sestávající z 1 úkonu právní služby (podnět k přezkoumání) ve výši 1 000 Kč, z paušální náhrady nákladů řízení ve výši 300 Kč a z 21 % DPH ve výši 273 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl v odvolacím řízení zastoupen týmž zmocněncem, nebyla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení za úkon spočívající v převzetí zastoupení a přípravě. K tomuto bylo zmíněno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2015 č.j. 6 As 62/2014 – 69.

15. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 15. 11. 2017 odvolání, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto a rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 30. 10. 2017 bylo potvrzeno. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že přestože jsou řízení ve věci snížení osobního příplatku a řízení ve věci zvýšení tarifního stupně řízení samostatná, je mezi nimi přímá souvislost, neboť druhé z uvedených řízení obsahuje údaje o výši osobního příplatku. Důvodem podnětu k přezkumnému řízení byla pouze náprava výroku rozhodnutí o zvýšení tarifního stupně, která se přímo odvíjela a navazovala na řízení o osobním příplatku, kde totožný zmocněnec žalobce zastupoval. S ohledem na tuto skutečnost je zřejmé, že zmocněnec žalobce byl se skutkovými okolnostmi týkajícími se řízení o zvýšení tarifního stupně obeznámen a nemusel se s těmito okolnostmi seznamovat. Z tohoto důvodu žalovaný dospěl k závěru, že náklady za úkon v podobě převzetí a přípravy nelze považovat za účelně vynaložené a odůvodněné. Tento závěr nemůže vyvrátit ani nová plná moc uzavřená pro účely přezkumného řízení mezi žalobcem a jeho zmocněncem. Tato plná moc byla uzavřená zcela nadbytečně, a to s ohledem na rozsah plné moci uzavřené mezi totožnými subjekty dne 30. 11. 2016, která se vztahovala i na případné přezkumné řízení. Rovněž byla zdůrazněna skutečnost, že samotný podnět spočíval v pouhém mechanickém odkazu na řízení ve věci snížení osobního příplatku. Účelné vynaložení nákladů tak v případě nárokovaného úkonu v podobě převzetí a přípravy věci nebylo prokázáno a z tohoto důvodu tento úkon právní služby nebylo možné považovat za honorovaný.

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 s. ř. s.). Rozhodl přitom bez jednání za splnění podmínek ust. § 51 odst. 1 s. ř. s.

17. Žaloba není důvodná.

18. Předmětem nyní projednávané věci je otázka správnosti postupu služebního orgánu, který žalobci nepřiznal nárok na odměnu za úkon právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu.

19. Z průběhu správního řízení tak, jak byl popsán shora, bylo zjištěno, že v dané věci probíhala dvě na sobě nezávislá řízení týkající se služebního poměru žalobce coby příslušníka bezpečnostního sboru. Předmětem prvního řízení byla výše osobního příplatku, který byl žalobci rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 23. 11. 2016 č. ŘKŘ-6109/2016 snížen z částky 6 000 Kč na částku 4 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce, JUDr. Josefa Kopřivy, dne 12. 12. 2016 odvolání, na základě kterého bylo odvoláním napadené rozhodnutí zrušeno a řízení bylo zastaveno. Tímto rozhodnutím byl osobní příplatek žalobce stanoven v konečné částce 6 000 Kč.

20. Následně bylo dne 11. 4. 2017 pod č. ŘKŘ-1036/2017 služebním funkcionářem vydáno rozhodnutí ve věci zvýšení tarifního stupně, kam byla do celkové částky příjmu žalobce zahrnuta Pokračování
- 5 -
50A 11/2018

i výše osobního příplatku v částce 4 000 Kč, vycházející z původního rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 23. 11. 2016. Proti tomuto rozhodnutí podal dne 8. 9. 2017 žalobce prostřednictvím stejného zmocněnce (JUDr. Josefa Kopřivy) podnět k přezkumnému řízení, který byl odůvodněn odkazem na konečný výsledek odvolacího řízení ve věci osobního příplatku žalobce. Tomuto podnětu bylo následně vyhověno a služební funkcionář rozhodnutím ze dne 30. 10. 2017 č. ŘKŘ-10916/2017 původní rozhodnutí změnil, když zohlednil výši osobního příplatku v částce 6 000 Kč.

21. Žalobce důvodnost svého nároku na odměnu za úkon právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení ve věci podání podnětu k přezkumnému řízení odvozuje od odlišnosti a procesní samostatnosti řízení o osobním příplatku žalobce a řízení o zvýšení tarifního stupně. Zmocněnec se před sepsáním mimořádného opravného prostředku musí se spisovým materiálem řádně seznámit a vyhodnotit skutkovou podstatu věci.

22. V otázce, zda žalobci náležel nárok na odměnu za výše specifikovaný úkon právní služby, krajský soud vycházel z posouzení, zda se v daném případě jednalo o účelně realizovaný úkon, nezbytný k zajištění ochrany práv a právem chráněných zájmů žalobce.

23. Úkony právní služby se v tomto směru zabýval Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 23. 11. 2017 č.j. 9 Azs 291/2017 – 28 (všechna rozhodnutí správních soudů jsou odstupná na www.nssoud.cz), v němž uvedl: „Nejvyšší správní soud nepřiznal odměnu za žádný z uvedených úkonů právní služby, neboť dospěl k závěru, že nemohly mít pro stěžovatele žádný přínos. Důvod, pro který zákon umožňuje ustanovit účastníkovi zástupce, jehož odměnu hradí stát, je zajištění ochrany práv a právem chráněných zájmů i těch účastníků, kteří by sami nebyli schopni hradit si zastoupení právním profesionálem. Stát tedy ustanovenému zástupci hradí odměnu pouze za ty úkony právní služby, které skutečně mohly ochraně těchto práv sloužit. Odporovalo by smyslu a účelu právní úpravy, pokud by ustanovený zástupce mohl úspěšně nárokovat odměnu za libovolný počet úkonů, aniž by byl zřejmý jejich přínos pro zastupovaného účastníka řízení (srovnej také rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, č. j. 7 Afs 56/2010 – 59, nebo ze dne 12. 7. 2012, č. j. 1 As 98/2012 – 21).“ (pozn. podtrženo

krajským soudem)

24. Z průběhu výše popsaných řízení vedených se žalobcem ve věcech služebního poměru vyplývá, že žalobce byl po celou dobu zastoupen jediným zmocněncem, a to stávajícím právním zástupcem, JUDr. Josefem Kopřivou, a to na základě plné moci ze dne 30. 11. 2016 udělené žalobcem zmocněnci ve věci vedené pod sp. zn. KRPC-175573/ČJ-2016-0201UO a pro všechny věci s tímto řízením související a na tuto věc navazující. Zmocněnec žalobce byl tudíž obeznámen se skutkovými okolnostmi i průběhem řízení ve věci snížení osobního příplatku žalobce. Řízení o zvýšení tarifního stupně, které, ač bylo svým předmětem odlišné, vycházelo v rámci stanovení konečného příjmu žalobce také z částky osobního příplatku, která se odvíjela právě od řízení o osobním příplatku žalobce, které tomuto řízení předcházelo. I v tomto řízení byl žalobce zastoupen totožným zmocněncem, a to na základě shora uvedené plné moci vztahující se i na toto řízení. Není tudíž pochyb o tom, že zmocněnec žalobce byl díky své účasti na řízení o osobním příplatku žalobce obeznámen se skutkovými okolnostmi, průběhem i výsledkem tohoto řízení, který měl zásadní vliv právě na řízení o zvýšení tarifního stupně a vůči jehož výslednému rozhodnutí ze dne 11. 4. 2017 žalobce uplatnil mimořádný opravný prostředek v podobě podnětu k přezkumnému řízení. Podstatou tohoto podnětu tudíž byly pouze skutečnosti známé z výsledku odvolacího řízení o osobním příplatku žalobce, které byly zmocněnci žalobci známy, a které vtělil do obsahu daného mimořádného opravného prostředku.

Pokračování
- 6 -
50A 11/2018

25. Uvedený průběh řízení ve věcech služebního poměru žalobce vedou soud k jednoznačnému závěru o tom, že žalobcem nárokovaný úkon právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení ve věci podnětu k přezkumnému řízení není účelně a odůvodněně vynaloženým úkonem právní služby, který by byl nezbytný k zajištění ochrany práv či právem chráněných zájmů žalobce. Podstata tohoto úkonu spočívá především v tom, že se právní zástupce seznámí se skutkovými okolnostmi, jež jsou obsaženy ve správním spisu, a od toho se odvíjejícím právním rámcem dané věci, aby mohl svého klienta řádně zastupovat v navazujícím řízení. Nezbytnost a účelnost takového úkonu však v daném případě nenastala, neboť zmocněnec žalobce byl s okolnostmi dané věci a právním rámcem této věci seznámen, a to jednak z předchozího (prvostupňového) řízení o zvýšení tarifního stupně a jednak z řízení o osobním příplatku žalobce, jehož výsledek byl pro obsah podnětu k přezkumnému řízení stěžejní.

26. Byť se tedy nejedná o řízení, která by na sebe navazovala či měla shodný předmět, je zřejmé, že spolu souvisí, když částka představující osobní příplatek se odráží v celkovém příjmu žalobce, který se promítá v řízení o zvýšení tarifního stupně. K tomu lze poukázat na závěry Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 3. 11. 2009, čj. 3 Ads 81/2009-75v v němž tento soud uvedl: „Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu Nejvyšší správní soud podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil vůči stěžovateli. Nejvyšší správní soud úspěšnému žalobci přiznal odměnu za jeden úkon právní služby, a to za sepsání vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 12. 5. 2009 ve výši 2100 Kč [§ 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky). Co se týče právního úkonu převzetí a přípravy zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) téže vyhlášky], soud vzal především zřetel na to, že se jedná o zastoupení advokátem, který žalobce zastupoval již v řízení před soudem prvního stupně. Zástupci žalobce se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč. Tuto částku je povinen stěžovatel zaplatit žalobci na účet advokáta JUDr. Adama Batuny do 3 dnů od právní moci rozsudku.“ (pozn. podtrženo krajským soudem) Přestože se uvedená věc týkala nákladů řízení před správními soudy, je zřejmé, že z podstaty věci lze tyto závěry vztáhnout ti na věc nyní projednávanou. Nejvyšší správní soud vycházel ze skutečnosti, že obhájci žalobce byly rozhodné skutečnosti známy již z řízení před jiným soudem. Obdobně soud argumentoval i shora ve věci nyní projednávané, kdy zmocněnci žalobce byly skutečnosti rozhodné pro přezkumné řízení známy již z řízení prvostupňového i z předcházejícího řízení o osobním příplatku žalobce.

27. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobcem nárokovaný úkon právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení v rámci podnětu k přezkumnému řízení nepředstavuje účelně vynaložený úkon nezbytný k ochraně práv a právem chráněných zájmů žalobce. Za takový úkon lze považovat toliko samotný úkon v podobě podnětu k zahájení přezkumného řízení, který byl žalobci služebním funkcionářem řádně přiznán. Přestože je pravdou, že k podnětu ke zrušení vlastního rozhodnutí mohl přistoupit i samotný služební funkcionář, nelze konstatovat, že právě toto je důvod, pro který by měla být žalobci odměna za převzetí a přípravu zastoupení přiznána. Žalobci se v tomto směru dostalo zadostiučinění právě tím, že byl honorován za úkon právní služby v podobě podaného podnětu k zahájení přezkumného řízení.

28. K žalobcem poukazovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009 sp. zn. 32 Cdo 2598/2008 soud konstatuje, že v případě věci v tomto řízení řešené, se jednalo o řízení nalézací a řízení exekuční, která jsou zcela odlišná a jsou založena na zcela jiném právním základu, z čehož vyplývá i odlišná právní náročnost přípravy právního zástupce na průběh exekučního řízení. V tomto směru se věc řešená Nejvyšším soudem liší od věci nyní projednávané, kde probíhala dílčím způsobem skutkově související správní řízení, pročež závěry žalobcem poukazovaného rozhodnutí na nyní projednávanou věc užít nelze.

Pokračování
- 7 -
50A 11/2018

29. Ani žalobou zmiňované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2011 č.j. 1 As 21/2011 – 52 není pro nyní projednávanou věc přiléhavé, neboť v uvedené věci Nejvyšší správní soud řešil úkon v podobě přípravy a převzetí věci před správním soudem, kdy skutečnost, že zástupce žalobce zastupoval v řízení před správním orgánem nemohla mít vliv na nárok tohoto zástupce na odměnu za právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení v řízení před krajským soudem. V tomto případě se tedy jednalo o zcela odlišné instituce a odlišné procesní předpisy, kterými se jednotlivá řízení řídila. Z tohoto důvodu nelze závěry uvedeného rozhodnutí na nyní projednávanou věc, týkající se skutkově souvisejících správních řízení, aplikovat.

30. Žalobou poukazovaná zmatečnost napadeného rozhodnutí, v němž je namísto ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu uváděno ust. § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, představuje zjevnou chybu v psaní, což dokládá obsah následujícího odůvodnění na straně 6 a 7 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný již správně zmiňuje zákonné znění dotčeného ustanovení. Toto administrativní pochybení nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Pokračování
- 8 -
50A 11/2018

České Budějovice 6. června 2018

JUDr. Věra Balejová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru