Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 86/2010 - 22Rozsudek KSCB ze dne 31.01.2011

Prejudikatura

5 Ads 4/2003


přidejte vlastní popisek

2Ad 86/2010 – 22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce R. M., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21.10.2010, č.j. X, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 11.11.2010 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 21.10.2010 č.j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 11.8.2010, jímž bylo rozhodnuto, že žalobci náleží od 14.9.2010 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb.

Žalobce v žalobě uvádí, že rozhodnutí neodpovídá jeho zdravotnímu stavu, posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově nepřihlédl k lékařské zprávě od psychiatra MUDr. S. Jeho zdravotní stav mu brání v každodenních činnostech, proto má zato, že u něho jsou splněny podmínky pro přiznání invalidity třetího stupně.

Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 5.1.2011, která stanovila klinickou diagnózu, podle které se jedná u žalobce zejména o periodickou depresivní poruchu chronifikovanou s postupným Pokračování
- 2 -
2Ad 86/2010

progresivním rozvojem, s postupnou progresí poškozování celkové struktury osobnosti, o hyperurikemii, nefrolithiasu vlevo, o poruchu tukového metabolismu, chronický bolestivý syndrom krční a hrudní páteře v anamnéze, o pollinosu a hypothyreosu komp. substituční terapií. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR došla k závěru, že se jednalo u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla v době vydání napadeného rozhodnutí Českou správou a sociálního zabezpečení chronifikovaná depresivní porucha s trvalým poškozením psychických funkcí, především v oblasti afektivity a vůle. Jednalo se o chronifikovaný stav, kdy byla v době sezónních dekompenzací zaznamenána příznivá reakce na zvolenou medikaci. V žádném případě se nejednalo o zvláště těžké postižení s psychotickými příznaky, s nutností opakovaného poskytování ústavní péče v nemocnici nebo v odborném léčebném ústavu. Žalobce byl schopen výdělečné činnosti s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, tj. s vyloučením především práce ve větším kolektivu lidí, práce kladoucí zvýšené nároky na psychiku. Žalobce byl schopen práce spíše lehčího charakteru s výše uvedeným omezením, vhodná se jeví práce domácího charakteru, práce s počítačem, vzhledem k původní profesi je možné využití možností internetového prodeje apod. Vhodné se jeví i případné využití další rekvalifikace. Dosud nebyly zaznamenány pokusy o resocializaci v psych. či rehabilitačních zařízeních, pracovních dílnách apod., byť předpoklady k resocializaci jsou dány. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V, položka 4, písm. d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 60 %. Nebyl zjištěn důvod pro další využití § 3 vyhlášky č. 359/20089 Sb., v platném znění.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Česká správa sociálního zabezpečení dne 11.8.2010 rozhodla, že žalobci náleží od 14.9.2010 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově ze dne 21.4.2010 je žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jedná se o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona, žalobci poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 50 %.

Žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11.8.2010, jež mu bylo doručeno dne 20.8.2010, podal námitky, vyjádřil nesouhlas s posudkovým závěrem a požadoval přezkoumání zdravotního stavu. V rámci řízení o námitkách byl vypracován posudek o invaliditě žalobce, dle něhož byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 60 %, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je chronická depresivní porucha. Jedná se o nepříznivý zdravotní stav žalobce, který omezuje jeho fyzické schopnosti a má vliv i na pokles jeho pracovní schopnosti. Lékař České správy sociálního zabezpečení na rozdíl od lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Pelhřimov označil onemocnění žalobce jako těžké. Na podkladě nového posouzení zdravotního stavu bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je odůvodněno odkazem na podklady, ze kterých posudkový lékař vycházel, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní činnosti a podřazení rozhodujícího zdravotního postižení příslušné položce vyhlášky. Podle posudku lékaře České správy sociálního zabezpečení se jedná k datu vydání napadeného rozhodnutí o invaliditu druhého Pokračování
- 3 -
2Ad 86/2010

stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, neboť pracovní schopnost žalobce poklesla o 60 %. Námitky žalobce byly proto jako nedůvodné zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11.8.2010 bylo potvrzeno.

Žalobce byl uznán plně invalidním dne 25.1.2006, při kontrolní lékařské prohlídce dne 28.3.2007 byla konstatována míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 70 %, při další kontrolní lékařské prohlídce u lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově dne 21.4.2010 byl pokles pracovní schopnosti stanoven 50 % s tím, že výše uvedené posudkové závěry byly posudkově nadhodnocené.

Rozhodnutí o invalidním důchodu je závislé na odborném lékařském vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s.. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 5.1.2011, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného psychiatra. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaných žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především z psychologického a psychiatrického vyšetření. Na základě klinické diagnózy komise označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je chronifikovaná depresivní porucha s trvalým poškozením psychických funkcí, především v oblasti afektivity a vůle. Jedná se o chronifikovaný stav, v době sezónních dekompenzacích zaznamenána příznivá reakce na zvolenou medikaci. Toto zdravotní postižení bylo podřazeno posudkovou komisí kapitole V, položce 4, písm. d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí a rozsah poklesu pracovní schopnosti byl stanoven 60 % s tím, že žalobce je schopen práce lehčího charakteru a jako vhodné se jeví i využití další rekvalifikace, neboť dosud nebyly zaznamenány pokusy a resocializaci psychiatrických či rehabilitačních zařízeních, byť předpoklady k resocializaci jsou dány.

Posudková komise se zabývala i dalším zdravotním postižením žalobce a konstatovala, že další anamnesticky uváděné operace recid. pilonidálního sinu v kříži, dnový záchvat při hyperurikemii, ledvinová kolika při nefrolithiase, porucha tukového metabolismu, sezónní alergická rýma, bolesti zad v minulosti jsou bez podstatného posudkového dopadu. Toto platí i pro toho času diagnostikovanou hypothyreosu komp. substituční terapii (letroxem).

Z posudku vyplývá, že posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom řádně zdůvodnila, zabývala se i dalším zdravotním postižením žalobce. Z posudku je zřejmý i rozdíl mezi posouzením stupně Pokračování
- 4 -
2Ad 86/2010

invalidity v předchozím období a v roce 2010, proto soud považuje posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, kdy je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 60 %.

Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti. Podle § 39 odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Kritéria pro určování poklesu pracovní schopnosti jsou stanovena v § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění s tím, že se bere při určování poklesu pracovní schopnosti v úvahu, zda se jedná o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %. Z posudku posudkové komise je zřejmé, že se posudková komise zabývala všemi funkčními poruchami ovlivňující pokles pracovní schopnosti, zhodnotila trvalost postižení ovlivňující pracovní schopnost žalobce a při dodržení těchto kritérií uvedených ve shora uvedeném ustanovení určila rozsah poklesu pracovní schopnosti žalobce 60 %, jedná se proto o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Nárok žalobce na plný invalidní důchod proto zanikl a žalovaná dodržela příkaz plynoucí z § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění a rozhodla správně, že dle § 39 odst. 2 písm. b) žalobci náleží od 14.9.2010 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že nebylo přihlédnuto k lékařské zprávě od psychiatra MUDr. S. v případě, že jak lékař Okresní správy sociálního zabezpečení tak lékař České správy sociálního zabezpečení rovněž tak i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích měla lékařskou zprávu ohledně vyšetření žalobce od MUDr. S. k dispozici a mimo jiné i na základě této lékařské zprávy bylo vypracováno posudkové zhodnocení, přičemž bylo konstatováno, že uvedená lékařská zpráva od psychiatra ze dne 8.9.2010 neobsahuje nové skutečnosti posudkově významné pro hodnocení zdravotního stavu žalobce do data vydání napadeného rozhodnutí.

Soud pro důvody uvedené shora uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 39 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s., dle něhož úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozsudku, k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti musí být zastoupen advokátem.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 31. ledna 2011

Pokračování
- 5 -
2Ad 86/2010

Samosoudkyně:

Mgr. Helena Nutilová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru