Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 67/2014 - 32Rozsudek KSCB ze dne 16.02.2015

Prejudikatura

5 Ads 4/2003


přidejte vlastní popisek

2Ad 67/2014 - 32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně I.V., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19. 8. 2014 čj. X, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 17. 10. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19. 8. 2014 čj. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o invalidní důchod.

Napadené rozhodnutí bylo žalobkyní označeno za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaná se odchýlila od zákonných postupů a porušila principy správního uvážení. Nepřezkoumatelnost spočívá v různém náhledu posudkových lékařů na postižení žalobkyně, přičemž posudky neodpovídají požadavkům § 7 vyhl. č. 359/2009 Sb. Posudek MUDr. E. se opírá o ustanovení dopadající na posuzování zdravotního stavu dítěte. Odkaz žalované na § 88 odst. 3 a odst. 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení není správný. Fakticky došlo ke změně rozhodnutí, a proto nebyl důvod prvostupňové rozhodnutí potvrdit a Pokračování
- 2 -
2Ad 67/2014

námitky zamítnout. Poukazuje se na možnost zvýšit pokles pracovní schopnosti až od 10% bodů, přičemž zůstalo neposouzeno, zda onemocnění žalobkyně umožňuje využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti. Oprávněnost námitek žalobkyně zůstala posudkovými lékaři obou stupňů neprojednána. Bylo opomenuto posoudit vztah mezi dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem žalobkyně a možností další výdělečné činnosti, případně rekvalifikace. Došlo k porušení § 68 odst. 3 správ. řádu, kdy žalovaná citovala posudkového lékaře, tedy názor učiněný jinou osobou než správním orgánem. Nebylo tudíž postupováno v souladu se základními zásadami správního řízení.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, odpovídá-li posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

Z posudkových spisů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobkyně podala dne 5. 3. 2014 žádost o invalidní důchod. Pro ten účel se podrobila zjišťovací lékařské prohlídce, přičemž posudkový lékař měl k dispozici řadu nálezů očního lékaře, endokrinologické vyšetření a záznam z ošetření praktického lékaře z 14. 3. 2014. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, kdy za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav bylo označeno oční onemocnění po opakovaných dekompenzacích, kdy na onemocnění se podílí i nevhodné pracovní prostředí a směnný provoz. Posudkový lékař dále hodnotil výsledky endokrinologického vyšetření a stav otoků drobných ručních kloubů. O těchto postiženích se uvádí, že pracovní potenciál žalobkyně podstatně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí v malé funkčně nevýznamné míře. Rozsah ztráty pracovní schopnosti pro oční onemocnění byl stanoven podle kapitoly XVII., položka 6 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. ve výši 20 %. Důvod k úpravě míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 a § 4 vyhlášky shledán nebyl.

Důkaz ve formě posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Prachaticích byl podkladem pro vydání rozhodnutí žalované ze dne 13. 6. 2014, jímž žádost o invalidní důchod byla zamítnuta.

Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně uplatnila stručnou námitku, ve které požádala o nové přezkoumání zdravotního stavu, protože ataky nemoci trvají i přestože 5 měsíců je v domácím prostředí. Špatně vidí a se zřetelem k dosaženému vzdělání hledá obtížně zaměstnání.

V námitkovém řízení byl pořízen posudek Lékařské posudkové služby žalované, v posudku se uvádí výčet podkladů o zdravotním stavu žalobkyně. Vedle podkladů, které měl k dispozici lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Prachaticích, žalobkyně doložila další lékařské zprávy oční ambulance Nemocnice v Českých Budějovicích a vyšetření radiodiagnostického oddělení. V posudku se uvádí klinická diagnóza, zjišťuje se dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně na podkladě odborných lékařských nálezů. Popisuje se recidivující oční onemocnění u žalobkyně působící několik let v restauračních provozech. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl označen recidivující zánět duhovky bez narušení zrakové ostrosti a zorného pole, stran funkčního postižení trvá omezená přizpůsobivost k měnícím se světelným podmínkám. Funkční postižení je hodnotitelné jako lehké. Na rozdíl od lékaře první instance k hodnocení byla použita položka určená pro nemoci oka lehké, vleklé, částečně poškozující funkci očí. Na rozdíl od lékaře první instance došlo k jinému zohlednění míry funkčního postižení i oboustrannost postižení. Zvolená byla horní Pokračování
- 3 -
2Ad 67/2014

hranice dané položky ve výši 15 %. Zdravotní postižení nedosahuje takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Pro další postižení není důvod horní hranici zvýšit. Schopnost používat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nemá na invalidizaci žádný vliv. Správná aplikace posudkových kritérií nevede ke změně náhledu posudkového lékaře žalovaného úřadu. Subjektivní potíže žalobkyně byly do použitého hodnocení zavzaty. Uzavírá se, že oční postižení žalobkyně odpovídá kapitole VII., položka 6 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Rozsah ztráty pracovní schopnosti činí 15 % a není důvod využít § 3 a § 4 vyhlášky.

Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které se opírá právě o uvedený posudek Lékařské posudkové služby žalované. Lékař posudkové služby měl k dispozici lékařské nálezy, ze kterých nevyplývají nové skutečnosti posudkově významné pro hodnocení stavu do data vydání napadeného rozhodnutí. Posudkový lékař se zabýval námitkami žalobkyně a posudkový nález lékaře OSSZ byl potvrzen. Podmínky § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění pro přiznání nároku na invalidní důchod splněny nejsou, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav 15 %.

Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní. Popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především nálezy očních lékařů, vyšetření endokrinologické, revmatologické ambulance a rentgenologické vyšetření páteře. Dále uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným očním lékařem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů byla stanovena diagnóza, podle které je žalobkyně stižena recidivující oboustrannou iridocyklitidou, má hypothyreózu substituovánou, sezónní astma bronchiale anamnesticky.

V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobkyně absolvovala střední zemědělskou školu s maturitou, v oboru nikdy nepracovala, z vojenské školy odešla, další vzdělání nezískala. Několik let pracovala jako dělnice, převážně však jako barmanka, servírka, obsluha v herně. Proto byla posouzena k profesi barmanky. Toto zaměstnání žalobkyně opustila ze zdravotních důvodů na doporučení lékařů kvůli nevhodnému pracovnímu prostředí. Od roku 2010 trpí opakovanými záněty duhovky a řasnatého tělesa, je léčena kortikoidy, nejde o autoimunní onemocnění, zánětlivé parametry jsou v normě. Onemocnění je stabilizováno na udržovací dávce kortikoidů. Dále je léčena endokrinologem na autoimunní zánět štítné žlázy s její sníženou funkcí, která je substituována hormony štítné žlázy. Trpí bolestmi kloubů, revmatická artritida nebyla potvrzena. Bronchiální astma je sezonního typu. Poslední zmínka o něm je ve zdravotní kartě datována z roku 2010, soustavnou léčbu nemá. Onemocnění štítné žlázy, kloubní potíže, ani anamnestické astma nemají na pracovní schopnost žádný dopad. Odborníky nebylo doporučeno pracovní zařazení v baru pro umělé osvětlení a zakouřené prostředí. Není vhodná práce s možností prochlazení. Konstatuje se dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je recidivující oboustranná iridocyklitida bez významného poškození zrakových funkcí léčená udržovací dávkou kortikoidů. Vidění je zachováno, uvádí se visus obou očí, oči jsou klidné, zornice okrouhlé izokorické, na přední ploše čočky pigmentované zrna po synechiích. Ve sklivci pohyblivé zákaly, nález na očním pozadí je v mezích fyziologických, nitrooční tlak nezvýšen, při vyšetření perimetrem nespecifické změny v mezích fyziologických. Postižení odpovídá VII., položka 6 písm. b), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti se stanoví ve výši 15 %. Pod tuto položku je postižení podřazeno proto, že jedná se o formu vleklou vyžadující stálou Pokračování
- 4 -
2Ad 67/2014

kortikoidní léčbu, přestože zrakové funkce jsou zachovány a stav je stabilizovaný. Pod položku 6 písm. c) zahrnující formy těžké, vleklé léčebně vzdorující a trvale poškozující funkci oka, onemocnění zařadit nelze, protože odezva na léčbu je dobrá a funkce očí poškozena není. K navýšení horní hranice není důvod ani pro jiná zdravotní postižení.

V reakci na žalobní výhrady se uvádí, že posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí se ztotožňuje s posudkem žalované vydané v námitkovém řízení a pokles pracovní schopnosti hodnotí stejně. Onemocnění je ustáleno a neporušuje zrakové funkce a bylo by možné hodnotit jej podle položky 6 písm. a). Komise však vzala v úvahu recidivy a trvalou nutnost kortikoidní léčby, a proto postižení zařadila pod položky VI., písm. b). Položka VI., písm. c), kde je možnost stanovit pokles pracovní schopnosti až 20 %, není adekvátní míře potíží, protože nejde o onemocnění léčbě vzdorující a trvale poškozující funkci jednoho oka. Vliv na pracovní zařazení byl zohledněn dostatečně použitím horní hranice rozmezí. Další navýšení o 10 % již zdůvodnit nelze, neboť zdravotní stav v tak rozsáhlé míře pracovní schopnost neomezuje, posudek praktického lékaře a názor odborného lékaře se vztahují zejména ke konkrétnímu pracovnímu prostředí (zakouřená místnost, umělé osvětlení) nikoliv k pracovní zátěži. Navýšení nelze odůvodnit ani dalším postižením zdravotního stavu, které by mělo významný dopad na pracovní schopnost. Ani v tomto případě by nebylo dosaženo I. stupně invalidity. Při posuzování invalidity je nutno nejprve konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje pracovní schopnost, jeho rozhodující příčinu, stanovit míru poklesu pracovní schopnosti podle míry poruchy funkce. Pokud míra pracovní schopnosti poklesne nejméně o 35 % a je zjištěna invalidita, teprve v tomto případě se v posudku stanovuje pracovní rekomandace, vyjadřuje se k rozsahu a formě vhodného zaměstnání i ke schopnosti rekvalifikace.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která posoudila zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného očního lékaře. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k objektivním lékařským nálezům odborné povahy především nálezům očních lékařů, endokrinologického a revmatologického vyšetření. Na základě takto stanovené diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je recidivující oboustranná iridocyklitida bez významného poškození zrakových funkcí. Proto zdravotní postižení podřadila kapitole VII, položka 6 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 15 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní Pokračování
- 5 -
2Ad 67/2014

postižení projevuje. Poukázala především právě na skutečnost, že zrakové funkce významně poškozeny nejsou, onemocnění reaguje na léky, vidění je zachováno, oči jsou klidné, pohyblivé zákaly a nespecifické změny jsou v mezích fyziologických, stejně nález na očním pozadí, také nitrooční tlak je nezvýšen. Současně posudková komise uvedla, že postižení nelze zařadit pod další položku vyhlášky, poněvadž nejedná se těžké, vleklé a léčbě vzdorující a trvale oči poškozující onemocnění, kdy odezva na léčbu je dobrá a funkce očí poškozena není.

Posudková komise se zabývala stavem štítné žlázy žalobkyně, kdy snížená funkce je substituována hormony. O bolestech kloubů uvedla, že revmatická artritida nebyla potvrzena. Bronchiální astma sezónního typu anamnesticky, soustavnou léčbu nevyžaduje. O těchto onemocněních se uvádí, že nemají žádný dopad na pracovní schopnost žalobkyně. Tato zdravotní postižení nemají žádný vliv na pracovní činnost, a proto se uvádí, že není důvod pro zvýšení poklesu pracovní schopnosti.

Posudková komise reagovala na žalobní výhrady žalobkyně medicínské povahy. Uvedla, že rozsah ztráty pracovní schopnosti v námitkovém řízení byl stanoven správně, protože onemocnění je ustáleno, nejsou porušeny zrakové funkce, což by odůvodňovalo hodnotit postižení podle položky 6 písm. a). Byly však vzaty v úvahu recidivy onemocnění a nutnost kortikoidní léčby. Míra potíží žalobkyně neopodstatňuje podřadit postižení další položce vyhlášky, ani nepřichází v úvahu navýšení o 10% bodů, protože zdravotní stav žalobkyně v tak rozsáhlé míře pracovní schopnost neomezuje. Omezení podle odborných lékařů se vztahují ke konkrétnímu pracovnímu prostředí v zakouřené místnosti při umělém osvětlení a nikoliv pracovní zátěži.

Pracovní rekomandace a rozsah a forma vhodného zaměstnání se zřetelem k ustanovení § 5 vyhlášky se řeší teprve tehdy, poklesne-li rozsah pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila k příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, reagovala na námitky žalobkyně a vysvětlila podmínky, při nichž hodnotí se pracovní rekomandace, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím zjištěno, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 15% rozsah ztráty pracovní schopnosti.

Podmínky pro vznik invalidity upravuje § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. O invaliditu pojištěnce jedná se tehdy, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 % (§ 39 odst. 1 zákona).

Činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně 15 %, pak žalobkyně invalidní není. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

K žalobnímu bodu, který se vztahuje právě k posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho dopadu do pracovního potenciálu soud zdůrazňuje, že jedná se o otázku medicínské povahy, tudíž otázku odbornou a za účelem odstranění pochybností o správnosti nálezu posudkových lékařů byl proveden posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Tento posudek potvrdil správnost náhledu lékaře lékařské služby Pokračování
- 6 -
2Ad 67/2014

žalované o tom, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 15% rozsah ztráty pracovní schopnosti. Je-li tu shoda mezi posudkem lékaře posudkové služby žalované a názorem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pak žalovaná nikterak nepochybila, jestliže své rozhodnutí o posudek lékaře Lékařské posudkové služby opřela.

Soud nesdílí názor žalobkyně, že posudky lékařů provedené v obou instancích neodpovídají ustanovení § 7 vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění. Posudky obsahují skutkové zjištění o tom, jakými zdravotními postiženími trpí a jaký mají vliv na pracovní schopnost, což je zjevné ze stanovení klinické diagnózy, která se opírá o v posudcích vyjmenované podklady a žalobkyní udávané subjektivní potíže. Výsledek posouzení je v posudcích odůvodněn právě závěrem o posouzení zdravotního stavu a stanovení míry poklesu pracovní schopnosti.

Úsudek žalobkyně o tom, že posudkový lékař Lékařské posudkové služby nemá oprávnění vydat posudek s odkazem na § 8 odst. 9 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, nemá opodstatnění. Ustanovení § 8 odst. 9 věta první označeného zákona rozlišuje dvě věci, jednak invaliditu, jednak dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dítěte a jeho schopnost vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost. Posouzení invalidity totiž zahrnuje jak dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, tak jeho dopad do pracovního potenciálu. O invaliditě se vesměs rozhoduje u osob zletilých. Protože přichází v úvahu rozhodování též o invaliditě označované jako invalidity z mládí, odlišuje se posouzení zdravotního stavu a jeho vliv na pracovní schopnost u dětí. Tyto dvě eventuality žalobkyně nerozlišila. Lékař Lékařské posudkové služby je proto oprávněn vydat pro účely posouzení invalidity žalobkyně posudek ve smyslu § 8 odst. 9 zákona, v jehož záhlaví se ostatně uvádí, že jedná se o posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně. Žádná pochybnost o vydání daného posudku tu proto není. Vedle ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) je tu též ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona o tom, že předmětem posouzení je invalidita a její stupně.

Návěta napadeného rozhodnutí, ve které se odkazuje na § 88 odst. 3 a 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení míří na předpis zakládající kompetenci žalované o námitkách rozhodnout. Jde proto o odkaz zcela zákonu odpovídající. Žalobkyní zůstalo nepovšimnuto, že dále se v návětě odkazuje na ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu, přičemž odkaz na tuto normu je zcela správný, bylo-li zjištěno, že rozhodnutí je věcně správné a nebyly shledány ani jiné vady při aplikaci práva hmotného a procesních předpisů.

Nedošlo k žádné změně prvostupňového rozhodnutí, jestliže žádná z obou instancí neshledala takový rozsah poklesu pracovního potenciálu pro onemocnění chronické povahy, který by měl za následek invalidizaci žalobkyně. Rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 20 % či 15 % se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno o ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invalidizaci nezakládá, proto o žádnou změnu prvostupňového rozhodnutí se v námitkovém řízení nejedná.

Možností aplikace předpisu o korečních faktorech, kdy lze míru poklesu pracovní schopnosti zvýšit až o 10 % se posudkoví lékaři obou instancí zabývali a učinila taktéž posudková komise. Předpokládaného poklesu pracovní schopnosti ve výši 35% až 69 % jak tvrdí se v žalobě, nemohlo být v žádném případě dosaženo, jestliže prvostupňový lékař konstatoval pokles pracovní schopnosti pro chronické postižení ve výši 20 % a posudkový lékař druhé instance ve výši 15 %. Prostým součtem těchto hodnot lze tudíž dosáhnout Pokračování
- 7 -
2Ad 67/2014

nejvýše 30 %, případně 25 %. V žádném případě však nemůže být dosaženo poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 %. Podmínky pro aplikaci předpisu o korečních faktorech byly zhodnoceny, kdy posudkoví lékaři zabývali se dalšími zdravotními postiženími s dopadem do pracovního potenciálu, přičemž o těchto postižených uvedených v předchozí pasáži rozsudku bylo shodně všemi posudkovými lékaři uvedeno, že dopad do pracovního potenciálu se zřetelem k funkčním důsledkům nemají. V posudcích lékařů obou stupňů se výslovně uvádí, že ten zabýval se právě možností aplikace daného předpisu. Postup lékařů posudkové služby pak objasnila posudková komise. Pro věc je však rozhodné, že rozsahu ztráty pracovní schopnosti odpovídající invaliditě I. stupně nelze dosáhnout ani tehdy, kdyby rozsah pracovní schopnosti byl o 10% bodů zvýšen. Rozhodnutí je proto věcně správné, byť výslovně neuvádí se v podkladovém posudku, že žalobkyně je schopna využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti. Nutno poznamenat, že taková výhrada nebyla ve velmi stručně formulovaných námitkách žalobkyně zmíněna. Proto nebyl důvod v tomto ohledu na námitky žalobkyně posudkovým lékařem v druhoinstančním řízení reagovat.

Nelze přisvědčit tomu, že posudkový lékař se námitkami žalobkyně nezabýval, jestliže z posudku je zřejmé, že se tak stalo a tento posudek byl z hlediska věcné správnosti posouzen Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudek lékaře Lékařské posudkové služby žalované je skutkovým podkladem hodnotícím otázky odborné povahy a z tohoto posudku žalovaná vycházela, přičemž posudkový lékař hodnotil postup lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Prachaticích a reagoval na stručně formulované námitky žalobkyně. Odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá zcela požadavkům § 68 odst. 3 správ. řádu, kdy posudek lékaře posudkové služby je právě stěžejním důkazem, na základě kterého je o žádosti o invalidní důchod rozhodováno. Jak již bylo uvedeno, nebylo se zřetelem k ustanovení § 5 vyhlášky zapotřebí rekvalifikací žalobkyně se zabývat. Nutno poznamenat, že žalobkyně svou kvalifikaci, kterou dosáhla středoškolského vzdělání, nikdy nevyužívala. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně nemá takový dopad do pracovního potenciálu, že žalobkyně by se stala invalidní. Možnost rekvalifikace v souvislosti s určováním poklesu pracovní schopnosti má význam tehdy, přichází-li v úvahu dosažení procentních bodů stanovených pro invaliditu. Jestliže tomu tak není a podle veškerých posudků posudkové služby by ani při úsudku o možnosti aplikace některého z korečních faktorů 35 % předepsaných pro invaliditu dosaženo nebylo, nelze dovodit, že došlo k porušení ustanovení § 39 odst. 3, odst. 4 písm. d) zákona o důchodovém pojištění. Soud zdůrazňuje, že postup posudkových lékařů při aplikaci § 39 odst. 4 zákona se řídí ustanovením § 5 vyhl. č. 359/2009 Sb. V tomto ohledu žádné pochybení shledáno nebylo. Nezbývá než zopakovat, že zjištění posudkových lékařů o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně a jeho vlivu na pracovní schopnost zhodnotila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jako věcně správné.

Je-li v návaznosti ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu argumentováno správním uvážením, tak to se v souzené věci vztahuje výlučně k hodnocení důkazů. Aplikace § 39 odst. 1 pak správním uvážením není, protože jedná se o to, jsou-li dodrženy zákonné podmínky pro uznání invalidity, což však je na výsledku důkazního řízení nikoli na správním uvážení. Citace stěžejního důkazu ve formě posudku odborného lékaře posudkové služby není hodnocení a učiněné jinou osobou. Jedná se o důkaz o otázce odborné povahy a tento důkaz byl zhodnocen. Tento důkaz představuje právě podklad, který je pro účely rozhodování zákonem předepsaný. Právní zjištění učinil právě žalovaný správní orgán, přičemž vycházel z odborného posudku. Nejde tu o stav, kdy rozhodoval zpracovatel posudku, jak je v žalobě tvrzeno.

Pokračování
- 8 -
2Ad 67/2014

Napadené rozhodnutí se opírá o důkaz ve formě posudku lékaře Lékařské posudkové služby žalované. Tento posudek byl Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR shledán věcně správným. Nejde tudíž o nepřezkoumatelné rozhodnutí, protože to má oporu právě v posudku, který byl naznán jako věcně správný a zcela srozumitelně je vyjádřeno, jak byl daný důkaz hodnocen a jak byl na souzenou věc aplikován příslušný právní předpis. Jak již bylo uvedeno, hmotné právo upravující podmínky pro vznik invalidity byly aplikovány správně a nebylo zjištěno porušení procesních předpisů, jestliže v řízení byl opatřen zákonem předepsaný důkaz. O správním uvážení je zapotřebí zopakovat, co bylo prve uvedeno o tom, že to v souzené věci přichází výlučně v úvahu při hodnocení důkazů. Porušení v žalobě tvrzených právních předpisů soud neshledal a nebylo zjištěno porušení některých ze zásad uvedených v § 2 a § 3 správ. řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn. Pravomoc žalované byla uplatněna v souladu se zákonem a rozhodnutí odpovídá právním předpisům, které na souzenou věc dopadají.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 9 -
2Ad 67/2014

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 16. února 2015

JUDr. Věra Balejová v. r.

Samosoudkyně

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru