Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 55/2013 - 28Rozsudek KSCB ze dne 30.12.2013

Prejudikatura

7 Afs 212/2006 - 74


přidejte vlastní popisek

2 Ad 55/2013 - 28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce nezl. D. S., zákonná zástupkyně L. M. (rodič), právně zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.7.2013, č.j. MPSV-UM/9223/13/9S-JČK, takto:

Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 8.7.2013, č.j. MPSV-UM/9223/13/9S-JČK se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalované MPSV ČR je povinno zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.600,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci

[1] Žalobou doručenou dne 5.9.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.7.2013, č.j. MPSV-UM/9223/13/9S-JČK, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce podle § 90 odst. 5 správního řádu a rozhodnutí Krajské pobočky Úřadu práce ČR v Českých Budějovicích, jímž bylo Pokračování
- 2 -
2Ad 55/2013

rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na péči na základě žádosti podané dne 1.10.2012 podle § 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, bylo potvrzeno.

[2] V žalobě je vyjádřen nesouhlas s vydaným rozhodnutím. Je popsán zdravotní stav žalobce a je zdůrazněno, že je odkázán na každodenní mimořádnou péči své matky L. M. Posudkový lékař po provedeném šetření dne 7.11.2012 uvedl, že žalobce nezvládá dvě základní životní potřeby, a to stravování a péči o zdraví, zatímco na základě jeho odvolání posudková komise ve svém posudku ze dne 23.4.2013 a jeho doplňku ze dne 19.6.2013 uvedla, že žalobce nezvládá pouze jednu základní životní potřebu, a to stravování. Oba posudky jsou rozdílné, a proto zakládají pochybnosti o jejich správnosti, přesvědčivosti a zákonnosti. Žalobce pobíral příspěvek na péči až do 30.9.2012 a po tomto datu se jeho zdravotní stav nijak nezlepšil. Nedošlo k žádné podstatné změně, pro kterou by neměl příspěvek nadále pobírat.

[3] Za účelem odstranění těchto pochybností je navrženo nechat zpracovat nový objektivní posudek. Podle názoru žalobce není sám schopen zvládat tři základní životní potřeby, a to stravování, péči o zdraví a osobní aktivity. Komise by měla posoudit, zda zvládne bez pomoci jiné osoby základní životní potřeby v přijatelném standardu jako jiné zdravé dítě ve stejném věku a stejné fyziologické a duševní úrovni. Žalobce má za to, že rozhodnutí jsou nezákonná, neboť je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, a to z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby, není schopen zvládat tři základní životní potřeby, a to stravování, péči o zdraví a osobní aktivity. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí prvostupňového orgánu a vrácení věci k dalšímu řízení.

II.

Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

[4] Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Zároveň uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízeného jednání. Zrekapituloval průběh správního řízení a zároveň uvedl, platnou právní úpravu. Z písemné námitky žalobce, kterou podal dne 1.7.2013 vyplývá, že nesouhlasí s vyjádřením posudkové komise a přiznáním nezvládnutí jedné základní životní potřeby (stravování) a trvá na tom, že nezvládá další dvě životní potřeby, a to péče o zdraví a osobní aktivity. Při uznání základní životní potřeby je nutné přihlížet k tomu, že desetileté dítě není schopno samo dodržovat léčebný režim ani léčebná opatření používat léky bez pomoci. Žalobce současně uvedl, že začal navštěvovat klinického psychologa Mgr. H. z důvodu dlouhodobých problémů ve škole i šikany ze strany spolužáků. K tomuto vyjádření žalobce k podkladům pro rozhodnutí žalovaný správní orgán uvedl, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, se kterými by se posudková komise ve svých posudkových zhodnoceních nezabývala. Informace o návštěvě klinického psychologa nebyla podložena žádnou novou zprávou, která by prokázala souvislost s tím, že žalobce nezvládá další dvě životní potřeby. Proto žalovaný nežádal o doplnění důkazního řízení a vydal prvostupňové rozhodnutí. K žalobním námitkám žalovaný uvedl, že navrhuje, aby krajský soud nechal zpracovat nový objektivní posudek, kde bude posouzeno, zda žalobce zvládne bez pomoci jiné fyzické osoby základní životní potřeby v přijatelném standardu jako zdravé dítě ve stejném věku a na stejné fyziologické a duševní úrovni, a zda je osobou závislou na péči jiné fyzické osoby a není schopen zvládat tři základní životní potřeby, stravování, péči o zdraví a o osobní aktivity. Dále žalovaný uvedl, že byl při rozhodování vázán stanoviskem posudkové komise a v jeho intencích rozhodl v odvolacím řízení o výši příspěvku na péči.

Pokračování
- 3 -
2Ad 55/2013

III.
Obsah správních spisů

[5] Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

[6] Žalobce podal dne 1.10.2012 žádost o příspěvek na péči. Sociální šetření bylo provedeno dne 7.11.2012 v přirozeném prostřední oprávněné osoby a byl posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Prachatice vysloven závěr, že žalobci nepřísluší od 1.10.2012 žádný stupeň závislosti. Dne 7.2.2013 bylo vydáno žalobci rozhodnutí, kterým mu příspěvek na péči přiznán nebyl, neboť se nejedná o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Žalobce nesplnil podmínku, že nezvládá, alespoň tři základní životní potřeby, od 1.10.2012 zvládal pouze dvě základní životní potřeby (stravování a péči o zdraví).

[7] Proti prvostupňovému rozhodnutí bylo podáno odvolání. Odvolací orgán neprovedl vlastní sociální šetření a dne 8.3.2013 předal spis Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích k posouzení a stanovení stupně závislosti. Téhož dne bylo řízení do doby posouzení stupně závislosti přerušeno. Posudková komise Ministerstva práce a sociální věcí ČR vypracovala posudek dne 23.4.2013 a posudkové zhodnocení a tabulku zvládání základních životních potřeb. Komise dospěla k jinému závěru než lékař Okresní správy sociálního zabezpečení, a to v tom smyslu, že žalobce není schopen zvládat pouze jednu základní životní potřebu, a to stravování. Zároveň bylo v posudku uvedeno, že není zpochybňováno onemocnění celiakií a v té souvislosti dodržování přísných a náročných dietních opatření. To je zahrnuto do oblasti stravování, při kterém je nutné dodržovat mimořádnou péči. Za nezvládané nelze považovat činnosti, které dítě nezvládá pouze z důvodu své biopsychosociální nezralosti dané věkem, jako je dohled nad oblékáním, tělesnou hygienou, zdravotním stavem ani nezvládání výkonu fyziologické potřeby. Výlety, tábory či výcvik nebo každodenní aktivity jsou limitovány rovněž pouze dietním stravováním. Nakupování je zahrnuto do oblasti péče o domácnost, která se u dětí nehodnotí. K obsahu posudku podal žalobce písemnou námitku, ve které trval na tom, že nezvládá další dvě základní životní potřeby, a to osobní aktivity a péče o zdraví. Posudková komise k tomu vypracovala dne 19.6.2013 doplňující posudek ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. V doplňku posudku je uvedeno, že komise neshledala důvod ke změně posudkového závěru. Žalobce podal proti zhodnocení Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích při seznámení se s podklady pro rozhodnutí písemnou námitku. V této námitce vyjádřil nesouhlas se závěry, které vyslovila Posudková komise Ministerstva práce a sociální věcí ČR. Dále bylo poukázáno na to, že začal navštěvovat klinického psychologa Mgr. H. v Českých Budějovicích, neboť jsou problémy ve škole (nesoustředěnost, nepřiměřená reakce na výtky učitele, nepochopení dietního režimu ze strany školy). O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 8.7.2013 č.j. MPSV-UM/9223/13/9S-JČK tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí prvostupňového orgánu Krajské pobočky Úřadu práce ČR v Českých Budějovicích ze dne 7.2.2013 č.j. MPSV-UP/220600/13/AIS-SSL bylo potvrzeno. Stalo se tak především s odůvodněním, že odvolací orgán vycházel z posudku vypracovaného Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociální věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 23.4.2013 a z doplňujícího posudku ze dne 19.6.2013. Námitku žalobce proti závěrům v posudku žalovaný správní orgán odmítl, neboť v ní nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti, kterými Pokračování
- 4 -
2Ad 55/2013

by se komise nezabývala. Informace o návštěvě klinického psychologa nebyla podložena žádnou novou zprávou. Na základě těchto podkladů byl vysloven závěr, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce nebyl schopen zvládat jednu základní životní potřebu, a to stravování, a proto mu nebyl stanoven žádný stupeň závislosti.

IV.
Právní názor soudu

[8] V dané záležitosti soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu. Napadený výrok rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů, a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil.

[9] Žalobce v žalobě namítal, že je postižen vážnou nemocí celiakií, z čehož se odvíjí jeho každodenní závislost na péči jiné fyzické osoby, neboť musí být pečující osobou dohlíženo na jeho pravidelné stravování, celkový zdravotní stav a biorytmus. Není schopen zvládat tři základní životní potřeby, a to stravování, péči o zdraví a osobní aktivity, a z toho důvodu mu měl být nárok na přiznání příspěvku na péči v I. stupni závislosti přiznán. Lékař okresní správy sociálního zabezpečení vycházel z provedeného sociálního šetření ze dne 7.11.2012 a posoudil zdravotní stav žalobce tak, že nezvládá dvě základní životní potřeby, stravování a péči o zdraví. Posudková komise Ministerstva práce a sociální věcí ČR v Českých Budějovicích dospěla k závěru, že žalobce nezvládá pouze jednu základní životní potřebu, a to stravování. S tímto závěrem žalobce vyjádřil nesouhlasil. Poukázal na to, že do dne 30.9.2012 pobíral příspěvek na péči, avšak přestože se po tomto datu jeho zdravotní stav nikterak nezlepšil, ani nezměnil, došlo k odnětí tohoto příspěvku. Žalobce zastává názor, že mu nárok na příspěvek na péči i nadále náleží.

[10] V dané záležitosti se jednalo o příspěvek na péči, který se poskytuje osobám závislým na pomoci za účelem zajištění potřebné pomoci. Příspěvek na péči dle ustanovení § 7 zákona č. 108/2006 Sb.,o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách), je poskytován osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby, za účelem zajištění potřebné pomoci. Osoba ve věku do 18 let se podle ustanovení § 8 zákona o sociálních službách považuje od 1.1.2012 za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby, pokud z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, ve stupni II. (středně těžká závislost) čtyři nebo pět základních životních potřeb, ve stupni III. (těžká závislost) šest nebo sedm základních životních potřeb a ve stupni IV. (úplná závislost) osm nebo devět základních životních potřeb. Dle ustanovení § 9 zákona o sociálních službách se schopnost zvládat základní životní potřebu – péče o domácnost, u osoby do 18 let věku nehodnotí. Podle ustanovení § 25 zákona o sociálních službách se provádí sociální šetření v přirozeném prostředí osoby, která požaduje přiznání příspěvku na péči a hodnotí se rozsah péče a poskytovatele pomoci. O sociálním šetření se vypracovává záznam z tohoto šetření, který je jedním z podkladů (důkazů) pro stanovení stupně závislosti. Při posuzování zdravotního stavu se vychází ze zdravotní dokumentace posuzované osoby doložené dále nálezem ošetřujícího Pokračování
- 5 -
2Ad 55/2013

lékaře. Rovněž se vychází z výsledku sociálního šetření, případně z výsledků funkčních odborných vyšetření a výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Zařazení do stupně závislosti provádí posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, se vypracovává pro účely odvolacího správního řízení posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociální věcí ČR. Tento posudek, jakož i výše uvedené písemnosti představují důkazy pro správní orgán, na základě kterých se ve věci vydává správní rozhodnutí.

[11] Soud se v prvé řadě zabýval námitkou přezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu. K tomu lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (kupříkladu nález Ústavního soudu ze dne 20.6.1996, sp. zn. III. ÚS 84/94), podle které jedním z principů představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy), vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (ve správním soudnictví viz ustanovení § 54 odst. 2 s.ř.s.). Z odůvodnění musí vyplývat stav mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, zda nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

[12] Stejné principy platí i ve vztahu k odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. K otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí je třeba uvést, že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku s uplatněnými námitkami, případně neuvede, na základě jakých podkladů, a z jakých důvodů bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů. Podle ustálené judikatury správních soudů i Nejvyššího správního soudu vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů musí být zřejmé, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (srov. rozsudek NSS ze dne 17.1.2013 č.j. 1Afs 19/2012-45).

[13] S ohledem na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí lze dospět k závěru, že rozhodnutí takovou vadou nepřezkoumatelnosti trpí. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí je uvedeno, jaké má žalobce výhrady proti hodnocení prvostupňového orgánu. Současně je připojeno jaké komplikace způsobují, že žalobce nezvládá kromě stravování a péče o zdraví ještě další životní potřeby.

[14] Žalovaný správní orgán věc v rámci odvolacího řízení věc postoupil Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR k vypracování posudku ohledně posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči. Posudek byl vypracován dne 23.4.2013 se závěrem, že u žalobce se nejedná o osobu do 18 let věku, která se podle § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Rovněž je z hodnocení stupně závislosti zřejmé, že žalobce nezvládá jednu základní životní potřebu, a to stravování. Žalobce v rámci seznámení se s podklady pro rozhodnutí vyjádřil s posudkovým hodnocením nesouhlas, a k tomu uvedl podrobnou argumentaci. Na základě těchto námitek požádal odvolací správní orgán Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích o doplnění posudku z důvodu hodnocení péče o zdraví a osobních aktivit z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Ve věci byl vypracován doplňující posudek Pokračování
- 6 -
2Ad 55/2013

ze dne 19.6.2013, ve kterém komise setrvala na svém původním závěru. Žalobce se vyjádřil opakovaně k podkladům pro rozhodnutí, vyjádřil nesouhlas s posudkovým hodnocením a dále uvedl, že navštěvuje klinického psychologa Mgr. H. z Českých Budějovic z důvodu dlouhodobých problémů při školní docházce, jako se nesoustředěnost, nepřiměřené reakce a šikana ze strany spolužáků. Bylo uvedeno, že psycholog k těmto problémům sdělil, že pacienti s celiakií takovými psychickými problémy trpí. Žalobce uvedl, že lékařskou zprávu dosud nemá k dispozici. Toto sdělení bylo správnímu orgánu zasláno dne 1.7.2013.

[15] Žalovaný správní orgán se s takto žalobcem předestřeným tvrzením v žalobou napadeném rozhodnutí nevypořádal. Z obsahu tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalovaný správní orgán nejprve shrnul průběh správního řízení. Uvedl, že s ohledem na žalobcem vznesené odvolací námitky věc předal Posudkové komisi Ministerstva práce a sociální věcí ČR za účelem vypracování posudku ohledně zdravotního stavu žalobce a následného stanovení stupně závislosti. V žalobou napadeném rozhodnutí dále obsah posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociální věcí ČR ze dne 23.4.2013 na straně 3 a 4 rozhodnutí citoval. Dále je v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, že žalobce vznesl proti obsahu posudku námitku. Na jejím základě požádal odvolací orgán Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociální věcí ČR v Českých Budějovicích o vypracování doplňujícího posudku. Rovněž obsah tohoto doplňujícího posudku je v odůvodnění rozhodnutí na straně 5 a 6 citován. Žalovaný správní orgán dále v rozhodnutí uvedl, že žalobce i s doplňkem posudku vyslovil nesouhlas a při seznámení se s podklady pro rozhodnutí uvedl, že navštěvuje klinického psychologa a zprávu o závěrech klinického psychologa neměl v té době k dispozici. Žalované rozhodnutí se však s touto doplňující informací v žádném směru nevypořádalo, je pouze konstatováno, že informace nebyla podložena žádnou novou zprávou. Odůvodnění rozhodnutí obsahuje závěr, že po zhodnocení podkladů dospěl odvolací orgán k závěru, že se komise vypořádala se všemi důkazy i s námitkami do posudků, a tudíž na základě těchto posudků odvolací orgán uzavřel, že odvolání nebylo důvodné a rozhodnutí orgánu I. stupně o nepřiznání žádného stupně závislosti žalobci bylo potvrzeno.

[16] Žalobou napadené rozhodnutí neobsahuje hodnocení důkazů, které byly ve správním řízení opatřeny. Pouze je uvedeno, jaké důkazy byly opatřeny a je podrobně citováno z těchto důkazů. Doslovná citace obsahu posudků je pro účely správního rozhodnutí zcela nadbytečná. Pro věc postačuje z posudků (důkazů) čerpat závěry, které však musí být v rozhodnutí, kterým je rozhodováno v dané věci o opravném prostředku žalobce zhodnoceny. Musí být vysvětleno, jakou váhu má každý provedený důkaz, který důkaz je pro věc rozhodující a v případě zjištěných rozporů musí správní orgán takové rozpory odstranit při vlastním vyvození závěrů. Tento postup nebyl v dané věci dodržen. Lze přisvědčit, že správní orgán nemá oprávnění zasahovat do posouzení zdravotního stavu, neboť toto je plně v kompetenci posudkových orgánů. Nicméně je třeba výsledky takového posudkového zhodnocení ve vztahu k nevyhovění požadovaného nároku náležitě odůvodnit. Pokud jsou vzneseny připomínky nebo námitky podle § 36 odst. 3 správního řádu, pak takové námitky nebo připomínky musí být vypořádány správním orgánem. Posudek posudkové komise musí být přesvědčivý a úplný a musí se vypořádat se všemi relevantními skutečnostmi. Jeho závěry nesmí být zpochybněny obsahem jiného posudku nebo lékařské zprávy.

[17] Toto pochybení v dané věci bylo zjištěno. Tvrzení žalobce o tom, že je v péči klinického psychologa, nebylo v žalobou napadeném rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vypořádáno. Správní orgán se spokojil pouze s tím, že žádná zpráva nebyla předložena. Bylo však jeho povinností i toto tvrzení žalobce konkrétním způsobem zhodnotit. Správní orgán ve svém rozhodnutí neuvedl úvahy, jakými se řídil při hodnocení důkazů ve Pokračování
- 7 -
2Ad 55/2013

vztahu k aplikaci platné právní úpravy. V rozhodnutí chybí konkrétní důvody, které správní orgán vedly k výslednému rozhodnutí.

[18] Jestliže žalovaný správní orgán ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že by pro věc bylo vhodné vypracování objektivního posudku, za účelem posouzení dané věci, pak k tomu soud připomíná, že ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. je to právě moc výkonná, která posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení. Zatím účelem byly zřízeny jako orgány moci výkonné posudkové komise. Tyto komise mohou ve smyslu tohoto ustanovení zajišťovat vypracování posudků pouze pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. O takovou věc se však nejednalo. Z toho důvodu je zapotřebí postavit na jisto právě v řízení správním zdravotní stav osoby, která o příspěvek na péči žádá. Soudu pak přísluší ve smyslu § 65 a násl. s.ř.s. přezkoumat v intencích žalobních námitek zákonnost vydaného rozhodnutí. V dané věci soud zjistil, s ohledem na výše uvedené, že nelze přezkoumat, zda skutkový stav, který správní orgán vzal za základ napadeného rozhodnutí, byl zjištěn dostatečným způsobem. Ani Posudková komise Ministerstva práce a sociální věcí ČR, která vypracovala doplňující posudek, neměla k dispozici informaci o psychických problémech žalobce, se kterými se obrátil na klinického psychologa, a tudíž nemohla komplexně zdravotní stav žalobce zhodnotit. Povinností správního orgánu bylo vyzvat žalobce, aby o těchto zdravotních problémech předložil lékařskou zprávu a nikoliv pouze konstatovat, že taková zpráva nebyla předložena.

[19] Soud proto uzavřel, že žalobou napadené rozhodnutí je třeba zrušit pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, a dále proto, že skutkový stav, který správní orgán vzal za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu v dokazování. V dalším řízení bude proto zapotřebí, aby správní orgán věnoval dostatečnou pozornost důkaznímu řízení, především pak rozboru a zhodnocení podkladů rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu. Z toho vyplývá, že je nutné v odůvodnění rozhodnutí zhodnotit podklady, které měl správní orgán k dispozici, nikoliv pouze opisovat jejich obsah a uvést úvahy, jakými se správní orgán při hodnocení důkazů řídil. V dané věci správní orgán uvedl soupis podkladů pro rozhodnutí a z těchto podkladů citoval, což však nemůže nahradit v tomto směru absentující úvahy správního orgánu. Povinností správního orgánu je uvést, jak podklady hodnotil, jaký jim přikládal význam, a z jakého důvodu. Tuto úvahu nemůže za správní orgán učinit soud, zvláště pak za situace, kdy byly správnímu orgánu před vydáním rozhodnutí předestřeny zdravotní problémy žalobce, které posudkový orgán nehodnotil a žalovaný správní orgán konkrétně nevysvětlil.

V.
Závěr, náklady řízení

[20] Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto rozhodnutí žalovaného podle § 78 odst. 1 ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s. pro nepřezkoumatelnost a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ rozhodnutí, nemá oporu ve spise, zrušil a věc vrátil žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení.

[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených Pokračování
- 8 -
2Ad 55/2013

nákladů před soudem, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, proto mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.600,- Kč. Jednalo se o odměnu právního zastoupení podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2000 Sb. za dva úkony právní pomoci po 500,- Kč, celkem 1.000,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč tedy 600,- Kč, celkem 1.600,- Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 30. prosince 2013

Samosoudkyně:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru