Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 49/2013 - 19Rozsudek KSCB ze dne 25.10.2013

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 92/2013 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek

2Ad 49/2013 - 19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobců a) K. T., a b) S. T., oba právně zast. advokátem, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobců proti rozhodnutí žalované ze dne 8.8.2013 č. j. 43000/003919/13/1010/MLS, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci

[1] Žalobou doručenou dne 19.8.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8.8.2013 č. j. 43000/003919/13/1010/MLS, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 12.6.2013 č. j. 43001/020535/13/100/BL, a toto rozhodnutí, kterým žalobkyni K. T. zaniklo ke dni Pokračování
- 2 -
2Ad 49/2013

25.9.2009 nemocenské pojištění zaměstnankyně u zaměstnavatele S. T. z pracovního poměru uzavřeného dne 11.6.2008 a z pracovního poměru uzavřeného od 1.2.2009 bylo potvrzeno.

[2] Žalobci uvedli, že interpretace a aplikace ustanovení § 318 zákoníku práce, na jejímž základě žalovaná i okresní správa sociálního zabezpečení dovodila, že došlo k zániku pracovního poměru, není ústavně konformní. Trvají na tom, že pracovní poměr nadále trvá, neboť zákonná ustanovení vylučující trvání pracovního poměru, je v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Poukazují v této souvislosti na diskriminaci určité skupiny osob v pracovněprávních vztazích oproti jiným skupinám. Konkrétně se jedná o diskriminaci osob uzavírajících manželství tím, že jsou bez jakéhokoliv racionálního důvodu nuceni k ukončení pracovního poměru. Tento postup je dle názoru žalobců v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Je poukazováno na nesoulad ustanovení zákoníku práce s ústavním pořádkem ČR, neboť zákon svévolně omezuje fyzické osoby v jejich volbě, jakým způsobem upraví své rodinné a majetkové vztahy. Žalobci dále v žalobě poukazují na nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 231/10, z něhož k § 318 zákoníku práce citují obiter dictum, že o opodstatněnosti

tohoto lze mít oprávněné pochybnosti. Současně je poukazováno na argumentaci žalované nadřízeností a podřízeností v pracovněprávním vztahu, což dle názoru žalobců s rovností muže a ženy v manželství vůbec nekoliduje. Žalobci mají notářským zápisem zúžené jmění manželů, tudíž neexistuje překážka vzniku pohledávek a závazků mezi nimi. Rozhodnutí je postaveno na zákonném ustanovení, jenž je neúčinné pro rozpor s normou vyšší právní síly, a proto je navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II.
Stručné shrnutí vyjádření žalované

[3] Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění rozhodnutí a uvedla, že jednotlivé žalobní body považuje za nedůvodné. Navrhla proto žalobu zamítnout.

III.
Obsah správních spisů

[4] Ve spise jsou založeny fotokopie pracovní smlouvy uzavřené mezi K. V., rodné příjmení K. a zaměstnavatelem S. T. s dnem nástupu 11.6.2008 (bez podpisu) a ze dne 1.2.2009 s nečitelným datem (podepsaná), přihláška k nemocenskému pojištění K. V. ze dne 11.6.2008, oznámení o nástupu do zaměstnání K. T. dne 1.2.2009. Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice dne 21.3.2011 pod č.j. 43001/110-6103-21.3.2011-20776-JD zaslala výzvu S. T. k odhlášení zaměstnankyně K. T. z nemocenského pojištění, neboť zjistila, že S. T. zaměstnává od 11.6.2008 K. T. na první pracovní poměr a od 1.2.2009 na druhý souběžný pracovní poměr, přičemž od 26.9.2009 se stala K. T. manželkou S. T.. Bylo poukázáno na ustanovení § 318 zákoníku práce a S. T. byl vyzván k odhlášení K. T. ve lhůtě osmi dnů. Dne 27.9.2012 oznámila Okresní správa sociálního zabezpečení žalobcům pod č.j. 43001/100-6312-27.09.12-72361-BL-583/12-NP/OST zahájení správního řízení ve věci zániku nemocenského pojištění K. T. (dříve V.). Okresní správa sociálního zabezpečení Pokračování
- 3 -
2Ad 49/2013

shromáždila podklady pro vydání rozhodnutí a vyzvala žalobce, aby se ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu s těmito podklady seznámili. Žalobci se dne 11.10.2012 k věci vyjádřili a sdělili, že s postupem okresní správy sociálního zabezpečení nesouhlasí a písemně sdělili k tomuto postupu svou argumentaci. Zároveň požádali o prodloužení lhůty k seznámení se s podklady pro rozhodnutí, aby mohlo být podáno podrobnější vyjádření. Dne 15.10.2012 okresní správa sociálního zabezpečení sdělila, že lhůta je prodloužena do 23.10.2012. Dne 23.10.2012 byl sepsán protokol o ústním jednání ve věci zániku nemocenského pojištění K. T.. Při ústním jednání bylo právním zástupcem žalobců nahlíženo do spisu.

[5] Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice rozhodla dne 31.10.2012 pod č.j. 43001/100-6312-31.10.12-80739-BL-583/12-NP/PD tak, že K. T. (dříve V.) zaniklo ke dni 25.9.2009 nemocenské pojištění zaměstnankyně u zaměstnavatele S. T. z pracovního poměru uzavřeného od 11.6.2008 a z pracovního poměru uzavřeného od 1.2.2009. Proti rozhodnutí prvostupňového orgánu bylo podáno dne 21.12.2012 odvolání. Současně s odvoláním účastníci požádali ve smyslu § 41 správního řádu o navrácení v předešlý stav, tedy prominutí zmeškání úkonu podání odvolání, k čemuž došlo z hlediska odvolatelů nezaviněně, neboť jim nebylo předáno napadené rozhodnutí, a to z důvodu organizačních a personálních změn na straně advokátní kanceláře, která žalobce zastupovala, a proto nemohli ovlivnit tuto skutečnost, ani podat odvolání v řádné lhůtě. Současně podali žalobci podnět k zahájení přezkumného řízení. Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice dne 21.1.2013 vydala pod č.j. 43001/100-6312-21.01.13-BL-583/12-NP/OST usnesení, kterým žádosti žalobkyně K. T. a žalobce S. T. o prominutí zmeškání úkonu, tedy podání odvolání proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice č.j. 43001/100-6312-31.10.12-80739-BL-583/12-NP/PD ze dne 31.10.2012 nevyhověla, neboť překážkou byly závažné důvody, které nastaly zaviněním právního zástupce žalobců, když újma dotčenému veřejnému zájmu na dodržování zásady koncentrace řízení by převýšila újmu jmenovaným.

[6] Česká správa sociálního zabezpečení dne 27.2.2013 č.j. 43000/000140/13/1010/MLS/4/13/3 rozhodla tak, že opožděné odvolání žalobců ze dne 21.12.2012 proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice 43001/100-6312-31.10.12-80739-BL-583/12-NP/PD ze dne 31.10.2012 se zamítá. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 27.2.2013. Dne 1.3.2013 Okresní správa sociálního zabezpečení pod č.j. 43001/100-6312-01.03.13-BL-583/12-NP/OST přezkoumala podnět žalobců k zahájení přezkumného řízení. Přestože některé z uváděných argumentů považovala za opodstatněné, sama neshledala tyto důvody dostatečnými, aby mohla přezkumné řízení provést sama a s odkazem na ustanovení § 95 odst. 2 správního řádu předala věc k provedení přezkumného řízení nadřízenému orgánu. Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 8.3.2013 zahájila přezkumné řízení ve věci rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 31.10.2012 č.j. 43001/100-6312-31.10.12-80739-BL-583/12-NP/PD, neboť se okresní správa sociálního zabezpečení v odůvodnění rozhodnutí s návrhem žalobců provést důkaz notářským zápisem o zúžení společného jmění manželů nevypořádala. Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 4.4.2013 pod č.j. 43000/001735/13/1010/MLS zrušila rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení č.j. 43001/100-6312-31.10.12-80739-BL-583/12-NP/PD ze dne 31.10.2012 a věc vrátila Okresní správě sociálního zabezpečení České Budějovice k novému projednání a rozhodnutí. Okresní správa sociálního zabezpečení nově projednala věc zániku nemocenského pojištění K. T. jako zaměstnankyně z pracovního poměru uzavřeného dne 11.6.2008, tehdy jako K. V. se zaměstnavatelem S. T. o zániku nemocenského pojištění zaměstnankyně z pracovního poměru uzavřeného se stejným zaměstnavatelem dne 1.2.2009. Pokračování
- 4 -
2Ad 49/2013

Rozhodla znovu ve smyslu § 318 zákoníku práce dne 12.6.2013 pod č.j. 43001/020535/13/100/BL o zániku nemocenského pojištění zaměstnankyně ke dni 25.9.2009. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání dne 12.6.2013. O odvolání bylo rozhodnuto Českou správou sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 8.8.2013 pod č. j. 43000/003919/13/1010/MLS tak, že odvolání se zamítá a rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice č.j. 43001/020535/13/100/BL, sp.zn. 583/12-NP/OST ze dne 12.6.2013 se potvrzuje. Česká správa sociálního zabezpečení došla k závěru, že Okresní správa sociálního zabezpečení nepochybila, pokud rozhodla ke dni 25.9.2009 o zániku účasti K. T. na nemocenském pojištění z pracovního poměru uzavřeného od 11.6.2008 a z pracovního poměru uzavřeného od 1.2.2009. Rozhodnutí bylo řádně odůvodněno. Bylo postupováno podle § 318 zákoníku práce. Předmětné ustanovení nepřipouští jiný výklad. Rozpor s ústavním pořádkem ČR nebyl shledán. Nejednalo se o ustanovení diskriminační, naopak o ustanovení vycházející ze zásad stanovených LZPS. K nálezu Ústavního soudu ČR II.ÚS 231/10 bylo uvedeno, že legitimita ustanovení § 318 zákoníku práce nebyla předmětem řízení. Dále okresní správa sociálního zabezpečení shledala, že společné jmění manželů T. bylo zúženo na základě notářského zápisu ze dne 24.9.2009, jedná se však o skutečnost nerozhodnou pro posouzení zániku pojištění žalobkyně. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy.

IV.
Právní názor soudu

[7] V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů, a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

[8] Žaloba žalobců byla namířena proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 12.6.2013 č.j. 43001/020535/13/100/BL, kterým bylo deklarováno, že žalobkyni zaniklo ke dni 25.9.2009 nemocenské pojištění. Žalobkyně jako zaměstnankyně u zaměstnavatele S. T. (žalobce) z pracovního poměru uzavřeného od 11.6.2008 a z pracovního poměru uzavřeného od 1.2.2009 a proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8.8.2013 č. j. 43000/003919/13/1010/MLS, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobci v žalobě nevytýkali pochybení ve vztahu k aplikované platné právní úpravě stanovené v § 5 písm. a) bod 1 a § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb. Výhrady žalobců směřovaly k interpretaci a aplikaci § 318 zákoníku práce Okresní správou sociálního zabezpečení České Budějovice i žalovanou, které označili za ústavně nekonformní, a napadené rozhodnutí považují za rozporné s ústavním pořádkem ČR, a z toho důvodu i nezákonné.

[9] K tomu je zapotřebí v prvé řadě odkázat na platnou právní úpravu, která byla na danou věc aplikována. Ustanovení § 318 zákoníku práce stanoví, že základní pracovněprávní vztah uvedený v § 3 nemůže být mezi manželi nebo partnery. K tomu je činěn odkaz na zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 261/2007 Sb. Podle § 3 zákoníku práce závislá práce může být vykonávána Pokračování
- 5 -
2Ad 49/2013

výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Podle § 5 písm. a) bod 1 zákona č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni zaměstnanci, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnanci v pracovním poměru. Podle § 10 odst. 1 písm. a) téhož zákona pojištění vzniká zaměstnanci uvedenému v § 5 písm. a) v bodě 1 dnem, ve kterém nastoupil do práce a zaniká dnem skončení pracovního poměru.

[10] Z platné právní úpravy vyplývá, že účast na nemocenském pojištění je vázána na trvání příslušného právního vztahu uvedeného v § 5 písm. a) zákona o nemocenském pojištění a nemůže nikdy vzniknout před vznikem tohoto právního vztahu a vždy zaniká skončením tohoto vztahu. Z ustanovení § 318 zákoníku práce jednoznačně vyplývá, že základní pracovněprávní vztah mezi manželi je vyloučen, a to jak jeho vznik, tak i jeho pokračování poté, co bylo v jeho průběhu manželství uzavřeno. Toto omezení se týká, jak pracovních poměrů, tak vztahů zakládaných dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nevztahuje se na právnické osoby, kde jeden z manželů je statutárním orgánem a uzavírá s druhým manželem jménem právnické osoby pracovněprávní vztah. V takovém případě nejde o pracovněprávní vztah mezi manželi navzájem, ale mezi jedním z manželů a příslušnou právnickou osobou. Důvodem zákazu pracovněprávního vztahu mezi manželi je především kromě otázek morálních, existence majetkového společenství. Jeden z manželů by k výplatě mzdy druhému manželu používal peníze ze společného jmění. Přitom by tyto peníze zůstaly ve společném jmění. Manžel se však může účastnit na podnikání druhého manžela jako spolupracující osoba nebo společník obchodní společnosti.

[11] Žalobci v žalobě tvrdí, že dochází k diskriminaci při aplikaci citovaného ustanovení zákoníku práce, neboť jsou bez racionálního důvodu nuceni k ukončení pracovního poměru, což je postup rozporný s článkem 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který jim zaručuje tato základní práva a svobody bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Obdobně nahlížejí na možnost zákonodárce danou mu článkem 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ohledně možnosti stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. To totiž dle žalobců neznamená možnost zákonodárce svévolně či diskriminačně stanovit, kdo, jakým způsobem může realizovat svoje právo na svobodnou volbu podnikání, ale možnost stanovit specifické podmínky pro výkon určitých povolání. Soud tento názor žalobců nesdílí.

[12] Manželé nejsou nuceni ukončit pracovněprávní vztah. Taková podmínka v zákoníku práce stanovena není. Zákoník práce však stanoví ve zpochybňovaném ustanovení § 318, že určitá forma pracovněprávního vztahu, konkrétně základního pracovněprávního vztahu dle § 3 zákoníku práce nemůže být mezi manželi. O jiných formách realizace pracovních vztahů se v citovaném ustanovení nehovoří. Z toho důvodu nemůže být tento postup v rozporu s článkem 3 Listiny základních práv a svobod, naopak má oporu v článku 26 odst. 2 téže Listiny. Je-li taková možnost Listinou základních práv a svobod připuštěna, nemůže být postup zákonodárce, kterým určitou formu realizace pracovněprávního vztahu neumožní, označen za svévoli či diskriminaci, a už vůbec nelze takovou argumentaci namířit na svobodnou volbu podnikání, jak uvádí žalobci, neboť do této oblasti citované ustanovení zákoníku práce vůbec nezasahuje. V případě volby určitého způsobu pracovní realizace je nutné akceptovat i podmínky pro realizaci sociálních práv v navazujících právních Pokračování
- 6 -
2Ad 49/2013

předpisech. Soud neshledal podmínky pro postup ve smyslu článku 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť neshledal, že zákon je v rozporu s ústavním pořádkem. Tuto úvahu soud učinil ve správním soudnictví ve vztahu k právnímu předpisu, který byl správními orgány na řešení otázky zániku nemocenského pojištění žalobkyně aplikován, tedy v řízení, které bylo v jeho pravomoci stanovené v § 4 soudního řádu správního. Soud poukazuje na to, že ve správním soudnictví není povolán k obecné kontrole jiných právních předpisů či ústavních zákonů. Správní orgány při aplikaci § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb. za použití § 5 písm. a) bodu 1 téhož zákona vycházely z dispozice ustanovení § 318 zákoníku práce, které jednoznačně stanoví nemožnost základního pracovněprávního vztahu dle § 3 zákoníku práce mezi manželi. Z toho vyplývá, že prostor pro jakýkoliv výklad § 318 zákoníku práce nebyl pro správní orgány dán, neboť ustanovení je zcela jednoznačné a žádný jiný výklad připuštěn není. To také správní orgány při aplikaci základní právní úpravy na posuzovaný případ konstatovaly správně poukázaly i na článek 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které stanoví, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Jestliže Listina základních práv a svobod stanoví pro zákonodárce prostor ke stanovení podmínek a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností, nemůže se jednat o diskriminaci. Správní orgány výklad ustanovení § 318 zákoníku práce neprováděly, nehodnotily totiž, zda došlo k ukončení pracovněprávního vztahu mezi žalobci, ale vycházely z citovaného ustanovení zákoníku práce, dle něhož pracovněprávní vztah uvedený v § 3 zákoníku práce mezi manželi není možný. Takovou podmínku stanoví zákon přímo a jednoznačně. Z toho důvodu nelze dospět k závěru, že by výklad učiněný byl extrémní nebo svévolný nebo excesivní, přestože důsledky, které z aplikace § 318 zákoníku práce na daný případ jsou jiné než požadují žalobci. Správní orgány při aplikaci § 10 odst. 1 písm. a) ve vztahu k § 5 písm. a) bod 1 zákona č. 187/2006 Sb. vycházely ze systematiky tohoto zákona a nelze dospět k jinému závěru. Současně soud zdůrazňuje, že při vydání deklaratorního rozhodnutí správních orgánů o tom, že ke dni uzavření manželství žalobců zaniklo nemocenské pojištění žalobkyně jako zaměstnankyně u zaměstnavatele (žalobce), neřešily vztahy mezi manželi z hlediska rovnosti jejich práv, či z hlediska jejich majetkových poměrů, ale pouze aplikovaly právní předpis v oblasti veřejné správy.

[13] Je-li aplikován předpis v oblasti veřejné správy, který jednoznačně stanoví, že účast na nemocenském pojištění je vázána na trvání příslušného právního vztahu, kterým je u zaměstnanců pracovní poměr, a tato účast zaniká skončením tohoto vztahu, které nastává přímo ex lege, nemá další argumentace, týkající se zákazu existence pracovněprávního vztahu, rovností mezi manželi a existencí společného jmění manželů pro posouzení konkrétní projednávané věci právní význam.

[14] Pro úplnost soud poznamenává, že obstát nemůže argumentace žalobců, že rovnost mezi manželi je pouze provedením obecné rovnosti mezi lidmi, a touto rovností, kterou podrobněji rozvádí, jsou zaručována stejná práva a povinnosti, neboť základním atributem pracovněprávního vztahu je vztah nadřízenosti a podřízenosti zaměstnance a zaměstnavatele, který by nepochybně byl v kolizi s ustanovením § 18 zákona o rodině, dle něhož mají muž a žena v manželství stejná práva a povinnosti. Právě tato zásada by byla ve zjevné kolizi s ustanovením § 2 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého závislá práce je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance a jménem zaměstnavatele podle pokynů zaměstnavatele ji zaměstnanec vykonává osobně. Rovněž fiktivní by byl princip odměňování vykonané práce, neboť mzda za tuto práci by se stala součástí společného jmění manželů a právě ze společného jmění manželů by byla tato mzda vyplácena. Na tom nic nemůže změnit argument žalobců, že mezi nimi došlo k zúžení společného jmění manželů. Pokračování
- 7 -
2Ad 49/2013

Zúžením společného jmění manželů ve smyslu § 148 odst. 2 občanského zákoníku nezaniká společné jmění, nýbrž dochází k jeho změně (redukci) až na vybavení společné domácnosti. Takový úkon je ryze soukromoprávního charakteru, z nějž nelze dovozovat účinky vůči důsledkům nastalým na základě kogentního ustanovení zákoníku práce, od kterého se nelze smluvně odchýlit. Stejně tak nepřípadná je pro posouzení zákonnosti vydaného rozhodnutí argumentace žalobců nálezem Ústavního soudu II. ÚS 231/10, neboť nic takového nebylo předmětem řízení. Předmětem řízení byla aplikace veřejného práva, zákona o nemocenském pojištění, a bylo vysloveno, že nemocenské pojištění žalobkyně zaniklo, neboť nebyla prokázána základní podmínka pro trvání nemocenského pojištění.

[15] Soud v dané věci uzavřel, že správní orgány nepoužily rozšiřující výklad právních předpisů. Soud nedospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo postaveno na zákonném ustanovení, jenž je neúčinné pro rozpor s normou vyšší právní síly (ústavním pořádkem), a není tudíž nezákonné.

V.
Závěr, náklady řízení

[16] Soud proto uzavřel, že žaloba žalobců důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobci úspěch neměli, a proto soud rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Pokračování
- 8 -
2Ad 49/2013

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 25. října 2013

Samosoudkyně

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru