Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 49/2011 - 47Rozsudek KSCB ze dne 09.01.2012

Prejudikatura

4 Ads 81/2009 - 46


přidejte vlastní popisek

2 Ad 49/2011-47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně E. B., právně zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem v Brně, Slovákova 357/8, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 8.7.2011, čj. X, takto:

Žaloba se zamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

/1/ Žalobou doručenou dne 23.8.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8.7.2011 čj. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2.5.2011 čj. X a toto rozhodnutí potvrzeno.

/2/ Žalobkyně namítala, že s kvalifikací poklesu pracovní schopnosti vzhledem k vážným a trvalým zdravotním obtížím nesouhlasí. S odkazem na ustanovení § 8 odst. 10 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení musí lékaři správ sociálního zabezpečení vycházet z lékařských zpráv, které nemohou nijak měnit nebo zpochybňovat. Žalobkyně absolvovala dne 3.8.2011 lékařské vyšetření na oddělení neurochirurgie Nemocnice Na Homolce a závěry předložila soudu k posouzení. Nové vyšetření absolvovala Pokračování
- 2 -
2Ad 49/2011

zejména proto, že se neztotožňuje se závěry posudkových lékařů a vyslovila názor, že lékaři nehodnotili její zdravotní stav komplexně, ani neposoudili veškeré její zdravotní komplikace ve vzájemné souvislosti a jejich působení na zdravotní stav a kvalitu života žalobkyně. Lékaři postupovali pouze podle tabulek, kde je uvedeno přibližné a nejbližší možné kategorické zařazení a zohlednili pouze jeden negativní faktor zdravotního stavu. Nemocnice Na Homolce konstatovala klinický stav žalobkyně jako neuspokojivý a doprovázený stálou bolestí bez úlevové polohy, které ji silně limituje v běžné pohybové aktivitě. Prognóza je pesimistická bez možnosti zlepšení, naopak se očekává další progrese. V závěru posudku lékař doporučil žalobkyni možnost zavedení neurostimulačního systému. Z toho důvodu má za to, že rozhodnutí bylo vydáno nesprávně a navrhla jeho zrušení a vrácení věci České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení.

II.Vyjádření žalované.

/3/ Česká správa sociálního zabezpečení navrhla žalobu zamítnout, neboť rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného lékařského posouzení zdravotního stavu žalobkyně a nelze v jeho intencích požadovanou dávku přiznat.

III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem.

/4/ Z připojeného spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení ve Strakonicích dne 22.3.2011, který při konstatované diagnóze stp. laminectomie L5 s dekompresí a stabilizací L5/S1 v listopadu 2010 pro progredující lumbalgie na podkladě těžké diskopatie L5/S1, klinicky i po operaci senzitivní i motorický deficit S1 vpravo, bez sfinkterových poruch, pravostranná gonartrosa II. stupně, impingement. sy obou ramen stp. implantace KS v září 2010 pro opakované sinus. bradykardie, určil, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1c/, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Zdravotní stav žalobkyně byl hodnocen jako invalidita I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 2.5.2011 č. X rozhodla tak, že žalobkyni se přiznává invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Česká správa vycházela při vydání rozhodnutí z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ve Strakonicích ze dne 22.3.2011, podle kterého byla žalobkyně uznána invalidní od 20.12.2010 pro invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 1 a § 39 odst. 2 písm. a/ zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 40 %. Žalobkyně podala proti rozhodnutí ze dne 2.5.2011 námitky. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek žalobkyně vydané rozhodnutí, doplnila posudek o invaliditě ze dne 28.6.2011 a došla k závěru, že námitky se zamítají, neboť novým posudkem bylo zjištěno, že zdravotní stav žalobkyně odpovídal invaliditě podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. Novým posudkem bylo potvrzeno hodnocení lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení s vysvětlením, že posudkové kritérium pro těžké funkční postižení páteřové použít nelze, neboť je vyhrazeno pro postižení s těžkým poškozením nervů se závažnými Pokračování
- 3 -
2Ad 49/2011

parézami, svalovými atrofiemi pro poruchy hybnosti končetin či závažné poruchy funkce svěračů, což u žalobkyně není zjišťováno. Implantace kardiostimulátoru sama o sobě není důvodem invalidizace, neboť žalobkyně je kardiopulmonálně kompenzována a není přítomno organické srdeční postižení. Ostatní operační výkony zlepšily funkční stav žalobkyně a její pracovní potenciál nelimitují.

/5/ Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 13.10.2011 uvedla, že výsledek posouzení je shodný s posudkovým závěrem Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení oddělení námitkové agendy. K datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o invaliditu I. stupně. Dne 24.10.2011 požádal Krajský soud v Českých Budějovicích Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích o doplnění posudku komise ze dne 13.10.2011 o konkrétní zhodnocení závěrů lékařského vyšetření žalobkyně na oddělení neurochirurgie Nemocnice Na Homolce ze dne 3.8.2011, jehož závěry žalobkyně soudu k žalobě přiložila k posouzení. Soud zdůraznil, že nové vyšetření žalobkyně absolvovala z toho důvodu, že se neztotožnila se závěry posudkových lékařů a sdělila, že má za to, že lékaři nehodnotili její zdravotní stav komplexně, neposoudili veškeré zdravotní komplikace v jejich vzájemné souvislosti ani působení na její zdravotní stav a kvalitu života. Zpráva byla v původním posudku sice zmíněna, avšak závěry nebyly v posudku zhodnoceny z posudkového hlediska. Z toho důvodu došlo k doplnění a novému posudkovému zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Posudková komise v posudku ze dne 5.12.2011 určeném pro krajský soud uvedla diagnostický souhrn, který je přítomný u žalobkyně, popsala zprávy z odborných lékařských vyšetření, které měla k dispozici, a to nález praktické lékařky MUDr. R. P., zprávy z neurochirurgie, ambulance chirurgie páteře MUDr. R. K. ze dne 8.12.2010, rehabilitační kliniky Malvazinky, ambulance MUDr. P. D. ze dne 16.12.2010, 16.2.2011, 8.3.2011, zprávy IKEM Praha Kliniky kardiovaskulární chirurgie z pobytu ze dne 1.9.2010 do 4.9.2010, ortopedického vyšetření MUDr. I. Č. z 10.5.2011, IKEM Praha Klinika kardiologie MUDr. M. S. z 13.4.2011, zprávu z oddělení neurochirurgie, ambulance MUDr. R. K. ze dne 3.8.2011 a ze zapůjčené zdravotní dokumentace praktické lékařky komise vyjmula zprávu z Kardiologického centra MUDr. J. Š. z 12.2.2010 a k jednání byla doručena zpráva Nemocnice Na Homolce, oddělení neurochirurgie MUDr. R. K. ze dne 2.12.2011. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o invaliditu I. stupně. U žalobkyně byla určena jako hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti chronický vertebrogenní algický syndrom LS páteře s poruchou dynamiky páteře a reziduální radikulární symptomatologií S1 pravostrannou iritačně zánikovou, FBSS, jako stav po operaci bederní páteře v listopadu 2011. Komise vyslovila závěr, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1c/, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je uvedena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 40 %. U žalobkyně byla vzhledem k obtížím a k přihlédnutí k dalšímu postižení pohybového aparátu zvolena horní hranice rozmezí na 40 %. Žalobkyni nelze zařadit pod položku 1d/ citovaného bodu E, neboť nemá těžké postižení více úseků páteře, trvalý funkčně významný neurologický nález s těžkým poškozením nervů ve smyslu paréz, svalových atrofií či poruch hybnosti končetin, nejsou přítomny ani poruchy funkce svěračů. Komise stanovila i zdravotní rekomandaci žalobkyně, že je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, popřípadě v podstatně menším rozsahu a intenzitě alespoň o 1/3, za takových podmínek může využít své kvalifikace zdravotní sestry /ambulantní služba či recepce zdravotnického zařízení/ i kosmetičky. Není pro ni vhodná namáhavá práce jednotvárná, co do pracovních poloh, trvale Pokračování
- 4 -
2Ad 49/2011

v předklonu s nutností manipulovat s těžkými břemeny. Z důvodu trvalé kardiostimulace je omezena pouze pohybem u zdroje vysokého napětí a magnetického pole. Komise se zabývala i lékařskou zprávou žalobkyně přiloženou k žalobě z oddělení neurochirurgie ze dne 3.8.2011 MUDr. R. K.. Ve zprávě je konstatován neuspokojivý klinický stav doprovázený stálou bolestí bez úlevové polohy silně limitující běžné pohybové aktivity žalobkyně. Při aplikaci posudkových kritérií komise vycházela z funkčních popisů klinického nálezu. Popsaný senzitivní a motorický deficit v dermatomu S1 vpravo, výrazné paravertebrální spasmy, areflexie L5-S2 vpravo se závěrem již stacionárního radikulárního iritačně zánikového syndromu S1 vpravo, po operaci páteře opravňuje k zařazení dle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1c/ neboť jde o funkčně významný neurologický nález a závažnou poruchu statiky a dynamiky páteře. Jde o stav, který závažně snižuje celkovou výkonnost i při běžném zatížení a omezuje některé denní aktivity. Tuto nepříznivou prognózu a tíži obtíží žalobkyně komise zohlednila využitím horní hranice stanovené míry poklesu pracovní schopnosti na 40 %. Jinak by komise zvolila dolní hranici, tedy 30 % a to vzhledem ke středoškolské kvalifikaci žalobkyně, poškození pouze jednoho úseku páteře a nepřítomnosti symptomatologie neurogenního močového měchýře. V takovém případě by se vůbec nejednalo o invaliditu. Popsaný klinický stav žalobkyně nelze podřadit pod položku 1d/ citovaného ustanovení oddílu E, s poklesem celkové výkonnosti při lehkém zatížení se značným omezením některých denních aktivit, neboť toto omezení má být dle posudkových kritérií způsobeno těžkým postižním více úseků páteře, těžkým poškozením nervů ve smyslu závažných paréz a svalových atrofií, poruchou hybnosti končetin a závažnou poruchou funkce svěračů. Tyto příznaky u žalobkyně přítomny nejsou. Zavedení neurostimulačního systému je jedna ze zatím zvažovaných možností analgetické léčby, kterou však v současné době zohlednit nelze, lze ji zohlednit teprve po její realizaci.

IV. Právní názor soudu.

/6/ V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění /dále jen s.ř.s./ a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

/7/ Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1.1.2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce druhého, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a/ nejméně o 35 % avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b/ nejméně o 50 % avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c/ nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce třetího pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní činnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce čtvrtého při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost Pokračování
- 5 -
2Ad 49/2011

rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce pátého téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce šestého je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

/8/ V dané záležitosti podala žalobkyně námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2.5.2011 č. X, kterým jí byl přiznán invalidní důchod podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. Námitky žalobkyně byly rozhodnutím ze dne 8.7.2011 čj. X zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. X ze dne 2.5.2011 potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 22.3.2011 byla žalobkyně uznána od 20.12.2010 invalidní pro invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku činil pokles její pracovní schopnosti 40 %. Ani novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem České správy sociálního zabezpečení ze dne 21.6.2011 nebyl zjištěn jiný závěr, naopak bylo zjištěno, že žalobkyně je schopna po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost sice v podstatně menším rozsahu a intenzitě, avšak s ohledem na rozsah poklesu její pracovní schopnosti, který činí 40 % lékař České správy sociálního zabezpečení hodnotil zdravotní stav žalobkyně jako středně těžké funkční postižení.

/9/ Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 13.10.2011, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. V posudkovém hodnocení komise uzavřela, že výsledek jejího posouzení je shodný s posudkovým závěrem Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení, oddělení námitkové agendy. Komise uzavřela, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole E, položka 1c/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a stanovila pokles pracovní schopnosti na 40 %.

/10/ Krajský soud v Českých Budějovicích dne 24.10.2011 požádal Posudkovou komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích o doplnění posudku komise ze dne 13.10.2011 a zhodnocení závěrů lékařského vyšetření žalobkyně na oddělení neurochirurgie Nemocnice Na Homolce ze dne 3.8.2011, neboť žalobkyně k žalobě přiložila tuto zprávu a požádala o výslovné její zhodnocení z toho důvodu, že podle jejího názoru se posudkoví lékaři nezabývali hodnocením jejího zdravotního stavu komplexně, ani neposoudili veškerou zdravotní dokumentaci a zdravotní komplikace žalobkyně v jejich vzájemné souvislosti ani působení na její zdravotní stav ani kvalitu jejího života. Podotkla, že zdravotní obtíže hodnotili lékaři sice podle tabulek, avšak stanovili pouze přibližné a nejbližší možné kategorické zařazení a zohlednili pouze jeden negativní faktor. Žalobkyní předložená lékařská Pokračování
- 6 -
2Ad 49/2011

zpráva ze dne 3.8.2011 z oddělení neurochirurgie Nemocnice Na Homolce podle názoru žalobkyně konstatovala, že klinický stav je neuspokojivý, doprovázený stálou bolestí bez úlevové polohy a silně limituje běžné pohybové aktivity žalobkyně. Navíc lékař označil prognózu zdravotního stavu žalobkyně jako pesimistickou bez možnosti zlepšení, naopak s očekávanou progresí. Dále lékař doporučil žalobkyni zvážit možnost zavedení neurostimulačního systému. Vzhledem k tomu, že sice zpráva ze dne 3.8.2011 byla v posudku zmíněna, avšak závěry, které komise učinila na základě této zprávy nebyly v posudku zřetelně zhodnoceny z posudkového hlediska, soud požádal komisi o vypracování doplňku posudku.

/11/ Komise z toho důvodu znovu pozvala žalobkyni na jednání komise na den 5.12.2011. Žalobkyně se na jednání komise nedostavila, omluvila se s ohledem na zdravotní stav. Komise proto znovu prostudovala podkladovou dokumentaci, která byla dostatečná k projednání věci v nepřítomnosti žalobkyně a k přijetí posudkového závěru. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění a jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb. Komise uvedla diagnostický souhrn zdravotních potíží žalobkyně, vycházela ze spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení ve Strakonicích, která obsahuje lékařské nálezy praktické lékařky MUDr. R. P. včetně odborných lékařských zpráv, ze spisové dokumentace pracoviště České správy sociálního zabezpečení České Budějovice pro námitkové řízení. Vzala v úvahu i zprávu Nemocnice Na Homolce, oddělení neurochirurgie, ambulance MUDr. R. K. ze dne 3.8.2011, kterou žalobkyně přiložila k žalobě. Dále se zabývala i zprávou téhož oddělení ze dne 2.12.2011, kterou žalobkyně doručila komisi ke dni jejího jednání 5.12.2011. Na základě všech těchto zpráv komise dospěla k závěru, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který ji omezuje v tělesné schopnosti významné pro pracovní činnost. Hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl chronický vertebrogenní algický syndrom LS páteře s poruchou dynamiky páteře a reziduální radikulární symptomatologií S1 pravostrannou iritačně zánikovou, jako stav po operaci bederní páteře v listopadu 2010. Z toho důvodu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1c/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Komise s přihlédnutím k tam uvedenému rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti 30 – 40 % vzhledem k tíži obtíží žalobkyně a s přihlédnutím k jejímu dalšímu poškození pohybového aparátu a dále k faktu, že se jedná o ženu se středoškolským vzděláním stanovila pokles pracovní schopnosti na 40 %. Komise vysvětlila, že nelze dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav hodnotit podle položky 1d/ citovaného oddílu E, neboť není u žalobkyně přítomno těžké postižení více úseků páteře, trvalý funkčně významný neurologický nález s těžkým poškozením nervů ve smyslu paréz, svalových atrofií či poruch hybnosti končetin a nejsou přítomny ani poruchy funkce svěračů. Komise stanovila pro žalobkyni i pracovní rekomandaci a pro přesnost zdůraznila, že posudek byl vypracován ke dni 8.7.2011, a tudíž nezohledňuje skutečnosti, které nově nastaly po tomto datu. K obsahu zprávy ze dne 2.12.2011, kterou žalobkyně doručila komisi na jednání dne 5.12.2011 komise uvedla, že v něm uvedený rychlý rozvoj degenerativních změn v kraniálnějších prostorách s nově vzniklou bolestí i v dermatomu L5 oboustranně potvrzuje předchozí odhad nepříznivé prognózy. Klinický nález ve smyslu stacionárního fixovaného radikulárního iritačně zánikového syndromu S1 vpravo se nemění.

/12/ Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. V posudcích, které měl soud k dispozici jak vypracovaných v řízení před správním orgánem, tak i v posudcích vypracovaných na základě požadavku soudu byl vysloven shodný závěr, že Pokračování
- 7 -
2Ad 49/2011

zdravotní stav žalobkyně neodpovídal II. ani III. stupni invalidity. Zdravotní stav žalobkyně byl zařazen pod kapitolu XIII, oddíl E, položka 1c/ vyhl. č. 359/2009 Sb., v platném znění a bylo uvedeno, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil 40 %. Komise uzavřela i v doplňku posudku, že zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Výslovně uvedla, že se nejednalo o invaliditu II. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b/ nebo c/ téhož zákona. Soud proto uzavřel, že na základě podkladů, které byly k dispozici, lze vyslovit závěr, že lékařské orgány se zprávami z lékařských odborných vyšetření žalobkyně zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr lékařských orgánů koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Komise se vypořádala se všemi dokládanými zdravotními postiženími i všemi zprávami z odborných lékařských vyšetření. Na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích soud vyslovil závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak invaliditě II. stupně ani III. stupně neodpovídá, neboť pokles pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě I. stupně. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, lze celou záležitost řešit podáním nové žádosti o předmětnou dávku, případně novým správním či soudním rozhodnutím.

V. Závěr, náklady řízení.

/13/ Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobkyně zabývaly, dospěly totiž ke shodnému závěru, že pokles soustavné výdělečné činnosti žalobkyně požadované invaliditě II. ani III. stupně neodpovídal.

/14/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl řízení úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění důchodového zabezpečení nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto soud rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, Pokračování
- 8 -
2Ad 49/2011

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 9. ledna 2012

Samosoudkyně:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru