Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Ad 48/2014 - 23Rozsudek KSCB ze dne 02.02.2015

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 40/2015

přidejte vlastní popisek

2Ad 48/2014 - 23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně E.S., bytem W., R. 56/55, R., zast. Mgr. Vladimírem Robešem, advokátem v Mikulově, Alfonse Muchy 3, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 25. 6. 2014, čj. X,

takto:

Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 25. 6. 2014, čj. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2.600 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 22. 8. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované 25. 6. 2014, čj. X, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí v záležitosti starobního důchodu změněno v označení čísla jednacího a ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

Pokračování
- 2 -
2Ad 48/2014

V žalobě se uvádí, že žalobkyně podala žádost o úpravu výše starobního důchodu žalobkyně podle předpisů komunitárního práva. Dne 28. 7. 1980 byl žalobkyni udělen azyl v Rakousku, tam byla přihlášena k pobytu a od října 1980 v Rakousku pracovala. Takto odpracovaná doba z roku 1980 byla v Rakousku pro účely stanovení starobního důchodu započítána. To dokládá, že potvrzení školského úřadu o zaměstnání žalobkyně, které mělo trvat do konce roku 1980, je chybné a nepravdivé. To žalobkyně prokazovala pracovní smlouvou uzavřenou mezi odborem školství Národního výboru Brno z 31. 3. 1980, podle které pracovní poměr skončil 30. 6. 1980. Proto je vyloučeno, aby se v následném období jednalo do závěru roku 1980 o neplacené volno. Na tyto rozpory nebylo žalovanou reagováno. Při koordinaci výpočtů s rakouským nositelem pojištění muselo být zjevné, že v II. polovině roku 1980 se zápočtové doby překrývají. Tím se stalo, že vyměřovací základ se chybně opíral o výsledný příjem z roku 1980. Žalobkyně odmítá možnost postupovat podle zfalšovaného dokumentu z 8. 7. 1980, jímž je dohoda o změně obsahu pracovní smlouvy. O účelu a důvodech falzifikátu spekulovat nechce. Faktem zůstává, že republiku opustila dne 28. 6. 1980. To ostatně dokládá i rozhodnutí trestního soudu z 18. 3. 1981. Proto dovozuje, že je vyloučeno, aby při devatenáctileté době pojištění činil starobní důchod 2.627 Kč i s přihlédnutím k předčasnému odchodu do důchodu.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Celý kalendářní rok 1980 je krytý dobou pojištění získanou podle právních předpisů, což vyplývá z evidenčního listu vystaveného Magistrátem města Brna, který žalovaná obdržela dne 10. 12. 2002. Dobou pojištění je i vykázaná doba zaměstnání včetně období, kdy zaměstnanec měl neplacené volno. K tomu je žalovaná povinna přihlédnout i přesto, že faktický výkon zaměstnání netrval a doba pojištění byla zaměstnavatelem potvrzena.

V replice k vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že opakovaně požadovala opravu údaje o tom, že doba pobytu žalobkyně na území republiky skončila 30. 6. 1980. Nezakládá se na pravdě, že pracovní smlouva žalobkyně byla prodloužena s falšovaným podpisem v době, kdy pobývala v Rakousku. K této skutečnosti se žalovaná z nepochopitelných důvodů nevyjadřuje.

Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobkyně podala dne 24. 3. 2014 žádost o přezkoumání výše starobního důchodu s odkazem na článek 87 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004. Tato žádost byla rozhodnutím ze dne 8. 4. 2014 zamítnuta. Bylo vycházeno z toho, že v českém pojištění žalobkyně získala 7039 dnů. Plná výše procentní výměry důchodu by činila 4.761 Kč. Průměrný denní indexovaný výdělek dosahovaný za jednotlivé dny, ve kterých trvalo pojištění spojené s výdělečnou činností v jiném členském státě, činí 156,5028 Kč. Základem pro výpočet průměrného výdělku byl vyměřovací základ získaný v roce 1980. Doba pojištění a vyměřovací základ za rok 1980 byl započítán na základě evidenčního listu důchodového pojištění vystavený Magistrátem města Brna, odbor školství, mládeže a tělovýchovy. Rozhodnutí obsahuje výpočet výše důchodu.

Žalobkyně doložila rozhodnutí z 28. 7. 1980 rakouského úřadu o udělení azylu, písemnosti dokládající přihlášky k pobytu v Rakousku v II. polovině 1980, dále doložila zaměstnání v Rakousku z II. poloviny roku 1980.

Pokračování
- 3 -
2Ad 48/2014

Podle pracovní smlouvy z 31. 3. 1980 uzavřené mezi Národním výborem města Brna a žalobkyní vznikl dne 1. 4. 1980 pracovní poměr uzavřený do 30. 6. 1980.

Školský úřad Brno vydal dne 6. 1. 2000 potvrzení o době zaměstnání, ve kterém se uvádí, že žalobkyně byla zaměstnána u školského úřadu od 1. 1. 1980 do 31. 12. 1980. V této době od 16. 7. 1980 do 24. 12. 1980 a od 27. 12. 1980 do 31. 12. 1980 měla neplacené volno.

Ve spise je založen rozsudek Městského soudu v Brně z 27. 11. 1980 sp. zn. 5T 397/80, jímž žalobkyně s manželem byli uznáni vinným trestným činem opuštění republiky podle § 109 odst. 2 tr. zák., protože dne 28. 6. 1980 odcestovali na základě řádných cestovních dokladů do Jugoslávie k patnácti dennímu turistickému zájezdu, zpět se však v termínu nevrátili a od 15. 7. 1980 se zdržují v zahraničí bez souhlasů československých úřadů. Žalobkyně byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a dále jí byl uložen trest propadnutí majetku. Z odůvodnění rozsudku mimo jiné vyplývá, že žalobkyně sdělila rodičům, že do republiky se zpět nevrátí a zůstanou v Rakousku.

Dohoda o změně obsahu pracovní smlouvy uzavřená dne 8. 7. 1980 mezi Národním výborem města Brna a žalobkyní prodloužila pracovní smlouvu uvedenou v předchozí pasáži rozsudku na dobu neurčitou. V rubrice podpis pracovníka je uveden nečitelný podpis.

Ve včas uplatněných námitkách žalobkyně brojila proti výpočtu výše starobního důchodu, kdy bylo vycházeno z toho, že pracovní doba žalobkyně skončila k 31. 12. 1980. Zdůraznila, že potvrzení školského úřadu je vadné. Dále poukázala na délku doby pojištění a tomu neodpovídající starobní důchod.

Námitky byly projednány napadeným rozhodnutím, které změnilo v prvostupňovém rozhodnutí jednací číslo. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Popisuje se, jakým způsobem byl starobní důchod vypočten, vyměřovací základ, z něhož byl průměrný indexovaný výdělek vypočten, je vyměřovací základ získaný v roce 1980. Tento celý kalendářní rok je kryt dobou pojištění získanou podle českých právních předpisů, což vyplývá z evidenčního listu vystaveného Magistrátem města Brna. Podle předpisů platných před rokem 1996 se za dobu pojištění považovala doba vykázaná jako zaměstnání, včetně období, kdy měl zaměstnanec neplacené volno. K hodnocení doby pojištění byla žalovaná povinna za předpokladu, že faktický výkon zaměstnání netrval, pokud je tato doba pojištění zaměstnavatelem potvrzena.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Žalobkyně je poživatelkou starobního důchodu v České republice a Rakouské republice ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Se zřetelem k ustanovení článku 87 odst. 5 nařízení požádala o přezkoumání rozhodnutí o starobním důchodu.

Pro stanovení výše starobního důchodu má význam určení rozhodného období a průměrný výdělek v tomto období dosahovaný. Rozhodným obdobím podle § 18 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je 30 kalendářních roků bezprostředně před rokem přiznání důchodu, pokud se nadále nestanoví jinak. Do rozhodného období se nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Není-li však v takovém rozhodném období alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem pojištěnce, prodlužuje se rozhodné období před rokem 1986 Pokračování
- 4 -
2Ad 48/2014

postupně tak, aby zahrnovalo ještě jeden takový rok (§ 18 odst. 4 zákona). Žalobkyně nezískala žádný kalendářní rok s vyměřovacím základem po roce 1986. Je proto zapotřebí zjistit, je-li tu z doby před rokem 1986 kalendářní rok s vyměřovacím základem.

Žalovaná vyšla ze zjištění, že celým kalendářním rokem krytým dobou pojištění podle českých právních předpisů je rok 1980. Toto své zjištění opřela o evidenční list vystavený Magistrátem města Brna, kterým je potvrzeno zaměstnání žalobkyně na území české republiky po celou dobu tohoto kalendářního roku, z čehož doba od 16. 7. 1980 do 31. 12. 1980 je označena jako neplacené volno. Obsah tohoto potvrzení je však v rozporu s dalšími ve spise založenými důkazy. Je tu především pracovní smlouva žalobkyně uzavřená dne 31. 3. 1980, kterou byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 30. 6. 1980 s nárokem na adekvátní díl řádné dovolené v trvání 12 pracovních dnů. Dohoda o změně pracovní smlouvy je datována 8. 7. 1980. Pracovní poměr se mění na dobu neurčitou a podpis pracovníka připojený k dohodě o změně pracovní smlouvy je zcela odlišný od podpisu v prve uvedené pracovní smlouvě na dobu určitou. Rozsudkem trestního soudu z listopadu 1980 je prokázáno, že žalobkyně odcestovala dne 28. 6. 1980 z České republiky a v době, kdy měla dne 8. 7. 1980 uzavírat dohodou o změně pracovní smlouvy, byla prokazatelně v Rakousku v azylové proceduře a tam přihlášena. Jestliže se žalobkyně dne 8. 7. 1980 nacházela v Rakousku, pak nemohla tento den v Brně uzavřít dohodu o změně pracovní smlouvy. Pracovní poměr žalobkyně tudíž zcela prokazatelně skončil uplynutím doby podle pracovní smlouvy na dobu určitou. Ukončením pracovního poměru na dobu určitou netrval žádný pracovně právní vztah žalobkyně k tehdejšímu Národnímu výboru města Brna, školskému odboru, proto v II. polovině roku 1980 nebyla v pracovně právním vztahu k tomuto subjektu a ten jí nemohl udělit pracovní volno z vlastního rozhodnutí. Potvrzení o celoroční době trvání zaměstnání žalobkyně v roce 1980 vydané Magistrátem města Brna je nesprávné a odporuje prve uvedeným důkazům, přitom napadené rozhodnutí se popírá právě o tento důkaz a při výpočtu výše důchodu vychází z toho, že rok 1980 je kalendářním rokem s vyměřovacím základem, přičemž nárok na hrubou mzdu podléhající dani ze mzdy podle předpisů platných v roce 1980 žalobkyně měla po dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou. V další části roku pak čerpala neplacené volno.

Pro prve uvedené důvody je evidenční list vystavený Magistrátem města Brna vadný a rozhodnutí o něj nelze opírat. Faktický výkon zaměstnání netrval pro neplacené volno, ale z důvodu, že pracovní poměr na dobu určitou byl ukončen a k žádné novaci pracovní smlouvy nedošlo, protože pro nepřítomnost žalobkyně v tehdejším Československu se tak stát nemohlo, což prokazují prve uvedené listinné důkazy. Žalobkyně pobírala hrubou mzdu do 30. 6. 1980, do 16. 7. 1980 jí pak příslušela náhrada za dovolenou. V II. polovině roku v pracovním poměru k Národnímu výboru města Brna nebyla a neměla od tohoto úřadu ani od jiného zaměstnavatele neplacené volno.

Jiná argumentace odůvodňující právní zjištěn, že rokem s vyměřovacím základem žalobkyně je rok 1980, v rozhodnutí obsažena není. Protože úsudek o tom, že tímto rokem je právě rok 1980, jestliže po celou tuto dobu mělo trvat zaměstnání žalobkyně, ať již s příjmem hrubé mzdy podléhající dani či neplaceným volnem nebo bez příjmu pro čerpání neplaceného volna, je vadný a opírá se o nesprávně zjištěný skutkový stav pro chybné hodnocení důkazů.

I pro řízení ve věcech důchodového pojištění se ve smyslu § 108 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění se uplatňuje správní řád. Ten svým ustanovením § 3 ukládá zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a za tím účelem je na správním orgánu provést důkazní řízení. Ve smyslu § 51 Pokračování
- 5 -
2Ad 48/2014

odst. 1 správního řádu lze k provedení důkazů využít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a takto opatřené podklady pak správní orgán hodnotí postupem podle 50 odst. 4 zákona. Potvrzení zaměstnavatele o zaměstnání a pracovním volnu žalobkyně v roce 1980 však zůstalo v souvislosti s dalšími listinnými podklady předloženými žalobkyní nezhodnoceno. Právě pro vadný postup při dokazování byl skutkový stav ohledně zaměstnání žalobkyně v roce 1980 zjištěn nesprávně. To pak má význam pro úsudek o tom, je-li označený kalendářní rok rozhodným obdobím, což má pak další konsekvence pro zjištění vyměřovací základu a následně výpočet výše starobního důchodu.

Soud proto shrnuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s prve uvedenými právními předpisy.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch. Proto jí na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 2.600 Kč, představující odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 1.000 Kč a 2 x režijní paušál po 300 Kč.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nabylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování
- 6 -
2Ad 48/2014

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 2. února 2015


Samosoudkyně:

JUDr. Věra Balejová v. r.

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru